Do náruče smrti 1

Zrada Lorda Voldemorta se neodpouští. Zrádce je vždy po zásluze potrestán. Někdy u toho umírají i nevinní.

Autor: Styx

Pár: Severus Snape/Sirius Black
Varování: smutné, tragické, slash (homosexuální erotika)

Přístupnost: 18

Poznámka 1: třetí díl trilogie. První dva díly zde: Život není fér a Až na krev

Poznámka 2: povídka je nově editovaná v roce 2026. Původně napsanou povídku z roku 2008 (psanou v době, kdy jsem teprve začínala psát), si můžete přečíst tady.

    Siriusův mozek zarputile odmítal přijmout Severusovu smrt. Klečel u jeho těla, jeho ruku pevně svíral ve své dlani, jako by chtěl svým teplem rozehřát chladnoucí tělo. Zamlženým pohledem hleděl do jeho bílého, klidného obličeje, kterého už netížilo žádné trápení. Aura, která ho za života obklopovala a vyvolávala v člověku v jeho přítomnosti pocit bezbranné kořisti, se rozplynula jako vánek. Sirius mu roztřesenými prsty něžně přejel po jeho dokořán otevřených víčkách a zavřel mu oči.

    "Mea culpa, mea culpa," lkal Brumbál zlomeným hlasem. Moje vina. "Co vám to Severus šeptal, Siriusi? Tedy, pokud to není nic soukromého," otázal se po chvíli.

    Sirius k němu zvedl tvář, na řasách se mu třpytily kapičky slz. "Nerozuměl jsem tomu... jeho poslední slova byla tak podivná… " odpověděl zmateně. "Myslel jsem, že se chce se mnou rozloučit. On se ale neloučil… jako by věděl, že ještě není konec. Ale jak by mohl?" Po tváři mu skanula slza.

    Brumbál zpozorněl. "Co říkal?" Jeho hlas zněl rozrušeně.

    Sirius přimhouřil oči, aby si vybavil poslední Severusova slova. "Říkal amulet... a pak něco jako… viteál… a Reversio anima …" 

    "Viteál? Skutečně řekl viteál?" Brumbál najednou úplně ožil.

    Sirius zmateně pohlédl na ředitele. "Ano, řekl. Jeho poslední slova si pamatuji moc dobře. Co ta slova znamenají?" 

    "To není možné," nevěřícně kroutil hlavou Brumbál. Najednou prudce zmáčkl Siriusovo rameno. "Siriusi, o jakém amuletu to Severus mluvil?" rozrušením mu přeskakoval hlas. 

    "Jediný amulet, který Severus má, jsem mu kdysi dal já. Co se děje, Albusi?" Sirius znepokojeně sledoval Brumbálovu reakci.

    "Víte, kde je? Rychle, nemáme moc času." V očích měl hrůzu, ale i… naději?

    Sirius sice vůbec nechápal, o co jde, ale cítil, že je to důležité. Rychle rozepnul pár horních knoflíčků na Severusově košili. "Není tady... vždycky ho nosil na krku..." oznámil vyděšeně.

    "Rychle ho najděte!" přikázal mu naléhavě Brumbál. Sirius vyskočil a začal se spěšně rozhlížet po kabinetě. Prohrabal Severusův pracovní stůl, zásuvky a police, ale nic nenašel. Kouzlem Accio se pokusil amulet přivolat. Na římse krbu něco zašramotilo a Siriusovi vletěl do ruky amulet jeho rodiny. Rychle s ním běžel za Brumbálem, cestou se jej pokusil rozevřít. Víčko se ani nehnulo, bylo zaseknuté. "Tady je. Ale nejde to otevřít."

    Brumbál opatrně chytil šperk do ruky a s posvátnou bázní si ho prohlédl. Ve tváři se mu zračil výrazný neklid.

    "Vysvětlete mi, co se to-" dožadoval se Sirius.

    "Později. Teď není čas. Jak přesně znělo to zaklínadlo?" Sirius pomalu zopakoval magickou formuli. Brumbál položil amulet Severusovi na hruď, dotkl se ho špičkou své hůlky a zřetelně vyslovil: Reversio anima!

    Víčko s rubínem cvaklo a odklopilo se. Ozval se sotva slyšitelný syčivý zvuk a z amuletu začal stoupat tenký proužek stříbrné mlhoviny. Lehounce se vznášel těsně nad erbem Blacků, pořád s ním spojen tenoučkým vláknem a chvěl se, jako kdyby někdo na něj jemně dýchl. 

    Brumbál se Siriusem tento ojedinělý úkaz sledovali se zatajeným dechem. Stříbřitý mlžný závoj zprůhledněl, zatřepetal se jako tančící víla a oddělil se od šperku. Ještě vteřinku se vznášel nad Severusovou tváří a pak vklouzl do jeho pootevřených rtů.

    Po chvíli, která se zdála věčností, se Severusův hrudník najednou začal nepatrně zvedat a klesat. Sirius přiložil ucho na jeho hruď a uslyšel sotva znatelný tlukot srdce. Přiblížil své rty k jeho pootevřeným ústům a ucítil, jak se jich dotkl slaboučký Severusův dech. V očích se mu zračil zmatek, který vystřídalo překvapení a nakonec nesmírná radost. Chytil Severusovu ruku do své dlaně a přitiskl si ji ke rtům. Zdálo se mu, že už nebyla tak studená. Otočil hlavu k Brumbálovi a žádal vysvětlení.

    Brumbál se ztěžka vyhrabal na nohy, sám očividně vyveden z míry. Potřeboval aspoň chvíli vypořádat se s tím, co teď viděli a utřídit své myšlenky. Zmohl se jen na pouhých pár slov. "Musíme ho dostat do postele."

    Sirius vzal Severuse do náruče a odnesl ho do jeho ložnice, kterou důvěrně znal. Opatrně ho položil do postele a starostlivě přiložil ucho k jeho rtům, aby se přesvědčil, že pořád dýchá. Amulet, který mu teď zachránil život, mu opět pověsil na krk, tak jako kdysi před lety. Zůstal u něj sedět.

    Brumbál stál shrbený u okna, zády k Siriusovi a zamračeně hleděl do tmy. "To, čeho jsme tady byli oba svědky," začal znepokojeným hlasem, "mě překvapilo stejně jako vás. Upřímně řečeno, i já sám jsem se s tím setkal poprvé v životě." Na chvíli se odmlčel, sám ještě rozrušen z toho, co viděl. "To, že si Severus vytvořil viteál, bylo pro mne šokující zjištění." Ještě pořád nevěřícně kroutil hlavou.

    "Co je to, ten… viteál?"

    "Je to předmět, do kterého kouzelník uzamkne polovinu své duše, aby se po případné smrti té druhé mohla vrátit zpátky do jeho těla a oživit ho," snažil se to vysvětlit.

    "To, co jsme viděli… to byla Severusova duše?" vydechl Sirius ohromeně.

    "Nepochybně," přikývl Brumbál. "Spíš polovina jeho duše. Alespoň doufám, že jenom polovina," zašeptal. "Za návrat do života však zaplatil strašlivou daň. Jen málokdo je toho schopen. Nejenom, že svoji duši má už navždy rozervanou, ale mohl ji rozpoltit jedině za cenu vraždy."

    "Chcete tím říct, že Severus někoho… zabil?" nevěřícně vytřeštil oči Sirius.

    "Ano. Ale jsem si téměř jist, že to bylo ještě v dobách, když propadl zlu a sloužil Voldemortovi." Brumbál se otočil k Siriusovi. "Kdy že jste mu dal ten amulet?"

    "V posledním ročníku studia," přiznal neochotně Sirius.

    "Takže mé předpoklady jsou správné. Kouzelník Voldemortova formátu s mladým, nezkušeným Severusem jistě snadno dokázal manipulovat, když ovládl i mnohem starší a zkušenější kouzelníky. Nejspíš se Severus chtěl pojistit, kdyby ho Voldemort odhalil a zabil. Nicméně ho to neomlouvá. Zabít člověka je neodpustitelný zločin, i když to vykonal pod silným vlivem Voldemorta." Přistoupil od okna k posteli a pohlédl na ležící tělo profesora lektvarů. "Severusovi teď hrozí velké nebezpečí. Kromě Voldemorta, pokud vím, se žádnému kouzelníkovi ještě nepovedlo navrátit se z říše mrtvých. Jestli se Voldemort dozví, že Severus žije, podruhé už si dá záležet, aby nepřežil." Zachmuřeně si uvědomoval, že Voldemort neudělá stejnou chybu dvakrát. "Bude se muset skrývat, dokud Voldemort nebude poražen."

    "Schovám ho ve svém domě a postarám se o něj," navrhl bez přemýšlení Sirius. 

    Brumbál se na něj podíval přes okraje brýlí. "Výborný nápad, Siriusi. Až se trochu vzpamatuje po tom zmrtvýchvstání, přestěhujeme ho k vám. Nikdo jiný o tom nesmí vědět. Přesto, jakou má Severus temnou minulost, včas si uvědomil, že to není cesta, po které chce jít. Udělal pro nás a pro Řád víc, než kdokoliv jiný a riskoval, a taky obětoval, za nás svůj život. Musíme ho chránit," rozhodl Brumbál. Sehnul se pro ruličku u svých nohou a přečetl si vzkaz, který Severus předtím upustil. Teď už věděl, jak se Voldemort dostal do Snapeovy pracovny. "Postarejte se o Severuse," požádal Brumbál Siriuse. Uzamkl volně přístupný krb v pracovně a když se v něm opět rozhořely plameny, spěšně opustil komnatu.

    Sirius osaměl. Bolestně se zahleděl do pobledlé Severusovy tváře.  Dal se do práce. Svlékl mu zakrvácené oblečení, omyl krev z jeho těla a ošetřil mu ošklivou ránu na krku. Když byl hotov, lehl si k němu a přivinul si ho k sobě. Severus byl pořád v bezvědomí, ale jeho kůže byla teplá. Žil. 

    Sirius Black, ten tvrdý, těžkým životem zkoušený muž, přeživší všechny útrapy Azkabanu, kterého nezlomili ani mozkomorové, konečně uvolnil průchod svým zadržovaným emocím a slzami promáčel Severusovo rameno.

***

    Pokojem se vznášela příjemná vůně cigaretového dýmu. Potemnělou místnost ozařoval pouze oheň, vesele plápolající v krbu. V přítmí, kam nedopadlo už téměř žádné světlo, stálo křeslo a občas se v něm rozžehlo drobné rudé světýlko z cigarety.

    "-celá ta léta ve vězení jsem žil v nevědomí a strachu, jestli jsi živý. Byl jsem šťastný, když jsem po svém útěku zjistil, že jsi přešel na naši stranu a hlavně, že jsi to přežil." Sirius se na okamžik odmlčel, jak popotáhl z cigarety. "Strašně jsem se bál, aby mi mozkomorové nevysáli i tu poslední vzpomínku na tebe. Celé roky jsem ti proto psal vzkazy na zeď cely, abych na tebe nezapomněl."

    Už dva dny Sirius takhle promlouval k Severusovi, od té doby, co si ho z Bradavic vzal k sobě. Téměř nespal, s výjimkou občasného zdřímnutí v křesle, když už se jeho tělo vzepřelo. Severus se od osudného střetu s Voldemortem ještě neprobral z bezvědomí, pořád stál na miskách vah mezi životem a smrtí. 

    "Vím, že jsi měl od dětství těžký život a nikdy sis nikomu ani slůvkem nepostěžoval. Všechnu bolest jsi uzavřel do sebe. Možná, kdybys jakkoliv projevil své emoce, kdybys to nedusil v sobě, nestal by se z tebe Smrtijed a nikdy by to nedopadlo takhle." Uhasil cigaretu a odhodil do krbu, naklonil se v křesle a chytil do dlaní Severusovu ruku. "Dávám ti slib, že až tohle všechno skončí, postarám se o to, abys byl až do konce života šťastný. Jestli si teď vybojuješ svůj život, pro nás pro oba, zahrnu tě veškerou láskou, jaké jsem schopen a rozdělí nás už jenom smrt. Ale teď bojuj, Severusi." Poslední slova už jen šeptal. 

    "A kde si představuješ, Blacku, že si budeme tu naši lásku užívat, v této polorozpadlé barabizně?" Na Severusových rtech pohrával jízlivý úšklebek.

    Sirius sebou vylekaně škubl. "Severusi!" sevřel ho radostí v náručí. "Koukám, že sarkasmus tě neopustil," zasmál se a pak ho vroucně políbil. "Vítej zpátky mezi živými."

    "Pomalu, Siriusi, vždyť mě udusíš, a já zpátky na onen svět už nechci," zasténal Severus a objal ho kolem krku a polibek mu stejně vroucně oplatil. 

    Sirius zapálil svíčky na pětiramenném svícnu u postele, místnost se rozjasnila. Pomohl Severusovi sednout si a upravil mu za zády polštář. Pak si k němu přisedl na postel. Rozhodl se, že o tom, co se stalo, se bavit nebude. "Nějakou chvíli budeš bydlet u mne, budeš to muset nějak vydržet. Už jsem ti připravil pokoj," oznámil mu s úsměvem. 

    Severus pozvedl obočí. "Myslel jsem, že budeme spát spolu. Nevrátil jsem se proto, aby každý spal jinde, jako rozhádaní manželé," cukly mu koutky.

    Sirius se rozesmál. "Samozřejmě, že budeme. To jenom naoko kvůli Brumbálovi, aby nepojal podezření." 

    Tentokrát se zasmál Severus. "Ty si vážně myslíš, že Brumbál to o nás dvou už dávno neví?" 

    Sirius uznale přikývl. "Brumbála nikdo neoklame. No, tak aspoň budeme střídat postele," mrkl na něj šibalsky.

    "A chci jednu místnost pro mé lektvary," vyžádal si Snape.

    "Co bych pro tebe neudělal," podvolil se Sirius a přitulil se k němu. "Jsem šťastný, že ses vrátil, Severusi."

    Snapeův obličej zvážněl. "Siriusi, musím ti něco říct. Už dlouho se k tomu chystám, ale nenašel jsem odvahu. Bál jsem se, že bych tě ztratil." Mluvil tiše a zdráhavě, ale potřeboval to ze sebe dostat. "Jelikož se vám s Brumbálem povedlo znovu mě oživit, už nejspíš víš, jak strašlivou věc jsem kdysi udělal. Ten viteál-" 

    Sirius mu přiložil ke rtům prst, aby je umlčel. "Nechci slyšet nic o tvé minulosti, ať byla jakákoliv. Žijme přítomností a těšme se na budoucnost. Miluji tě a nic jiného mě nezajímá," ujistil ho s vážnou tváří. "Chci být s tebou, dokud nás nerozdělí smrt, a já doufám, že až to přijde, já budu ten první."

    "Prosím, tohle neříkej, Siriusi."

    "Myslím to vážně. Už nikdy nechci zažít to, co jsem prožíval, když jsi teď zemřel."

    "Nesmíš se takhle rouhat, smrt je děsivá." Severus se celý zachvěl. "Přesto, kdybys byl jednou nedejbože první, šel bych brzy za tebou. Nechtěl bych tady zůstat bez tebe."

    Sirius ho s láskou objal. "Nemysleme na to, Severusi. Máme před sebou ještě celý život," zašeptal mu do vlasů.

    Leželi beze slov v objetí a vychutnávali si blízkost milované osoby. Mlčenlivé ticho přerušil až Snapeův tichý hlas. "Byl jsem v předpeklí, Siriusi. Stál jsem před samotnou bránou do pekla." Tělo se mu v Siriusově náručí roztřáslo, jako kdyby stál nahý v mrazu.  

***

    "Všechno nejlepší k narozeninám!" Sirius vtrhl jako vichřice do pokoje, na hlavě nakřivo naraženou papírovou čepici a pískal na píšťalku, až z toho zaléhaly uši.

    "Zbláznil ses, Blacku? Úplně jsem se lekl. Mohl jsem tě zabít," řekl nevrle Severus a rychle schoval hůlku zpátky do kapsy. Stál u okna a sledoval hustě se valící sněhové vločky.

    "Severusi, dnes ti je čtyřiatřicet! A to musíme pořádně oslavit!"

    "Co bych měl slavit? Že se mi druhý břeh zase o kus přiblížil?" řekl mrzutě.

    "Severusi, užívej si to. Mám pro tebe dárek." V Siriusově hlase bylo patrné nadšení, v očích se mu šibalsky blýskalo. Vzal vzpouzejícího se Severuse za ruku, dovedl ho k posteli a přinutil ho sednout si. Podal mu malý balíček a napjatě vyčkával, až ho Severus otevře.

    Severus do něj nahlédl a vytáhl černý šátek a kožený řemínek. "Chceš si hrát na piráty?" zeptal se s pozvednutým obočím.

    "Nech se překvapit," tajemně se usmál Sirius. Svým neodolatelným šarmem přinutil Severuse, aby si lehl na záda a dal ruce za hlavu. Utáhl mu kolem zápěstí řemínek a pevně ho upnul ke kovové pelesti.

    Severus překvapeně na něj pohlédl. "Tys mě připoutal?" Několikrát zacloumal zápěstími, moc se mu ta bezmocnost nezamlouvala.

    Sirius neodpověděl. Políbil ho na řasy, zblízka se podíval do bezedné hloubky jeho černých očí a jasná modř těch jeho byla poslední, co Severus uviděl. Než se nadál, měl na očích šátek a ponořil se do neproniknutelné tmy. Nepohodlí, které se Severuse začalo zmocňovat, když se ocitl připoutaný, ho teď opanovalo v plné síle. Začal sebou nespokojeně cloumat.

    "Přestaň, nebo si ublížíš. Věř mi," šeptal mu do ucha uklidňující Siriusův hlas. Byla to otázka bezmezné důvěry. Severus byl úplně bezbranný, neuviděl by, kdyby ho někdo chtěl napadnout nebo mu ublížit, nemohl použít nitrozpyt a jako spoutaný se nemohl ani jakkoliv bránit. Byl zcela v Siriusově moci.

    Hbité prsty mu začaly rozepínat košili. Vklouzly pod ni na holou kůži a dotýkaly se hrudi, zvedající se nervozitou. Prsty sjely níž, naučeným pohybem rozepnuly pásek a poklopec a zbavily ho kalhot a spodního prádla. Doteky ustaly. Jelikož Severus nic neviděl, ostatní smysly napínal k prasknutí. Otáčel hlavu na všechny strany ve snaze zachytit jakýkoliv zvuk. 

    Jeho rtů se dotkl vlhký polibek vonící alkoholem. Siriusův jazyk mu vklouzl mezi rty a do úst mu vtekla tekutina. Na jazyku ucítil palčivou chuť whisky. S požitkem polkl. Do slabin mu zatlačila Siriusova erekce, pomalým pohybem se otírající o jeho zatím ochablý penis. Prošla jím první vlna nastupujícího vzrušení. Nervozita ustupovala do nenávratna.

    Na hrdlo mu dýchl horký dech a nad tepnou ho polechtala špička jazyka. Vzrušením stiskl v pěst spoutané ruce. Siriusův jazyk mu začal prozkoumávat tělo. Nedůvěra a neklid zmizely jako mávnutím kouzelné hůlky. Pomalu začínal přicházet na chuť výhodám šátku přes oči. Dvojnásob vnímal všechny doteky rukou, úst i jazyka, když nebyl rozptylován zrakem. Vzrušovalo ho, když netušil, které části jeho těla se Sirius chystá věnovat, dokud to neucítil. O to víc ty doteky a laskání prožíval. Jazyk se přesunul na druhou stranu hrdla a zanechával za sebou vlhkou stopu. Na dvou drobných, téměř zahojených rankách se chvíli pozdržel. Nespočet polibků pokryl místo, odkud mu ještě nedávno unikal život.

    "Jsi jenom můj, Severusi… jenom můj." Tichý šepot se odrážel od jeho pokožky. Naskočila mu husí kůže a vlna vzrušení mu proběhla tělem až ke konečkům prstů na nohou. Siriusova kolena mu roztáhla stehna od sebe a klekla si mezi ně. Jeho drsné dlaně mu klouzaly po hrudi, bocích a stehnech. Hladily ho něžně a láskyplně. Oddával se tomu laskání a rozrušeně dýchal.

    "Jsi nádherný..." šeptal rozechvělý Siriusův hlas. Už jenom ten jeho šepot Severuse vzrušoval do krajnosti. "Tajemný…" Zbaven zraku Severus poslepu tápal ústy po šeptajících rtech. "Fascinující…" Ucítil, jak se Siriusovy rty přisály na jeho bradavku a v podbřišku se mu rozlilo příjemné mravenčení. "Dokonalý…" Ruka sevřela jeho vzrušený penis. Severus hlasitě zasténal. 

    Šepot umlkl a zvlhlá ústa se semkla kolem jeho erekce. Severusova záda se prohnula, jak to bylo nečekané. Teplá dlaň ho jemně zatlačila zpátky do matrace. Ze všech sil se snažil zachovat si zdravý rozum. Šlo to dost obtížně, když vnímal svou erekci hluboko v Siriusových ústech. Škubal zápěstími, až se mu řemínek zařezával do kůže. Trhaně začal dýchat a stehna se mu neovladatelně chvěla. Rychle letěl k vrcholu.

    Sirius to zkušeně vycítil a včas odtáhl obličej z jeho klína. Severus frustrovaně zakňučel, když Sirius těsně před jeho vyvrcholením laskání přerušil. 

    "Nechci, aby ses udělal, dokud ti to já nedovolím," škádlil ho Sirius.

    "Ty mizero!" zasténal Severus bezmocně a snažil se vydýchat nedokončený orgasmus. "Tohle mi zaplatíš," sliboval.

    "Chci, aby sis to užíval co nejdéle," zavrněl smyslně Sirius. "A teď tě čeká něco nového, neznámého," řekl tajemně. "Připrav se, možná to bude trochu bolet."

    Severus neklidně napnul všechny svaly, netušil, co přijde. "Siriusi, jestli se mi to nebude líbit, zabiju tě hned, jak mi sundáš ta pouta," zavrčel varovně. 

    Odpovědělo mu Siriusovo výmluvné uchechtnutí. "Neboj, bude se ti to líbit."

    Severus ucítil vůni zapáleného knotu a chvilku nato se mu rozletěla do kůže na prsou horká bolest. Prsty se mu ovinuly kolem koženého řemínku a pevně ho stiskly v dlaních. V místě, kam dopadly kapičky žhavého vosku, se mu okamžitě rozeběhly do nervů ohnivé jiskřičky. Prvotní bolest po chviličce polevila a ustoupila příjemnému teplu, rozlévajícímu se po hrudi. Začínalo se mu to líbit.

    "Jsi v pořádku, Severusi?" ujišťoval se Sirius.

    "Nemluv a pokračuj," nedočkavě ho pobízel Severus, neviděl, jak se při tom Sirius spokojeně uculil. Severus cítil, jak na jeho hruď a břicho dopadají rozžhavené kapky. Štípaly jako žihadlo a téměř ihned tuhly v malé kulaté ostrůvky. Cukl chvilkovou bolestí, aby se pak poddal vzrušujícímu teplu, prostupujícímu mu pokožkou až k nervům.

    Sirius odložil svíčku. Opět si klekl mezi Severusova stehna, naklonil se nad něj a jazykem začal přejíždět po horké kůži mezi hromádkami ztuhlého vosku. Zuby opatrně odlupoval ztvrdlé kapky od pokožky. Zůstávaly po nich zarudlé skvrnky, každou z nich Siriusovy rty políbily a jazyk polaskal.

    Severus předl blahem, bylo to velice příjemné. Znenadání ucítil vlhkou dlaň na svém ztopořeném penisu a kolem žaludu Siriusovy rty. Zhluboka dýchal, opojenými smysly vnímal Siriusova nemravná ústa, snažící se vysát z jeho penisu kapku touhy. Začal se opět propadat do propasti neovladatelné rozkoše. Hlasitě sténal, opilý slastí. Pak najednou do jeho análního otvoru vklouzl prst. Bylo to tak nečekané, že instinktivně sklapl kolena k sobě.

    "Klid, Severusi, přece už nejsi panic," pousmál se Sirius a opět mu roztáhl kolena od sebe. 

    Severus pocítil stud. "Kdybych viděl, co jdeš dělat, tak by se to nestalo."

    "Kdybys viděl, co jdu dělat, tolik by sis to neužil. Uvolni se a důvěřuj mi." Sirius se sklonil nad jeho klín a začal mu zvenčí stimulovat prostatu, jemným kroužením mu masíroval bod na hrázi pod varlaty. Severus tiše sténal, slast se mu rozlévala do žil. Sirius přesunul ruku k otvoru a prstem mu vnikl dovnitř až nadoraz. Severus nahlas zasténal a penis se mu zachvěl vzrušením. Když se mu uvolnily svaly svěrače, Sirius přidal další dva prsty najednou.

    Severus přirážel pánví, aby je cítil co nejhlouběji. Sirius přesně věděl, kterých míst se má dotýkat, aby mu způsobil co největší rozkoš a pohladil malý kulatý objekt uvnitř jeho těla. Druhou rukou objal jeho penis a začal ho třít. 

    

    Severus se mu začal pod rukama zmítat rozkoší. Zoufale se snažil uvolnit ruce z pout, aby je mohl zapojit do tohoto opojného rituálu sexuální magie. Cloumal s nimi, nejdříve Siriuse prosil, aby ho pustil, pak klel a nakonec vyhrožoval, ale jeho prosby ani výhrůžky nebyly vyslyšeny.

    "Ještě není konec, Severusi, užívej si to," trápil ho Sirius dál, ale sám měl co dělat, aby ovládl vlastní vzrušení ze Severusových spontánních projevů. 

    Severus už úplně ztratil kontrolu nad svým tělem. "Siriusi… rozvaž mě… neprodlužuj to už, prosím…" namáhavě sténal touhou před samou hranicí vyvrcholení. 

    Sirius konečně uznal, že Severuse, a sebe taky, už nehodlá dále trápit. "Udělej se, Severusi… pro mě… teď…" zašeptal a obklíčil svými ústy jeho penis. Rychlým tempem jezdil rty po celé jeho délce a sáním konečně přivedl Severuse až do úplného konce.

    Severus v náhlém vzedmutí vyvrcholení sevřel prsty kolem pout a jeho tělo se prohnulo jako napnutý luk. Z hrdla mu unikl výkřik nejvyšší slasti a zachvátil ho majestátní orgasmus, jaký ještě nikdy nezažil.

    Sirius se přesunul nahoru, něžně políbil Severusova zadýchaná ústa a strhl mu šátek z očí. "Tak co, líbilo se ti to?" usmál se na něj a rozvázal mu pouta.

    "Ty mizero, to mučení ti jen tak neprojde," vydýchával poslední účinky orgasmu Severus, ale ve tváři měl naprosto spokojený a vyrovnaný výraz. "Jenom mi dej chvilku času," vyhrožoval zadýchaně.

    Sirius se tiše zachechtal a lehl si vedle něj. Byl spokojený se svým výkonem. Podcenil však Severusovu výhrůžku, kterou on myslel doopravdy vážně.

    Když se totiž Severus trochu vzpamatoval, klekl si na kolena a hrubě otočil Siriuse na břicho. Objal ho kolem pasu a přinutil ho kleknout si na všechny čtyři. Popadl lahvičku lubrikantu a hojně potřel gelem Siriusův anální otvor. Zasunul rovnou dva prsty do Siriusova těla a rychle s nimi uvnitř pohyboval. "Nejsem takový romantik jako ty... já ti to rád dělám drsně a tvrdě," připomenul mu zastřeným hlasem. Druhou rukou přiváděl k novému vzrušení svůj penis.

    Sirius úpěl blahem, jeho vzrušení, celou poslední hodinu potlačované, se vystupňovalo. Lascivně přirážel svým zadkem na Severusovy prsty.

    Severus se pousmál jeho nedočkavosti. "Žádnou něžnost nečekej. Předvedu ti animální sex." Vytáhl prsty a do kluzkého, roztaženého otvoru zatlačil ne zrovna ohleduplně svůj vztyčený penis. Sirius hekl tím prudkým vpádem a padl na lokty. Severus sevřel jeho boky v rukou a bez milosti začal přirážet do hlubin jeho těla. "Teď mě můžeš pro změnu prosit ty," zachraptěl vzrušeně. 

    Dvojhlasné hlasité vzdechy a sténání se mísily do jediného souzvuku. Severus zalehl Siriusova záda a sevřel chumáč jeho zpocených vlasů ve své pěsti. "Líbí se ti to takhle, Siriusi?" Trestajícím tempem pohyboval svou pánví dopředu a dozadu. Volnou rukou objal jeho penis a začal mu ho intenzivně třít.

    Siriusovy hlasité slastné vzdechy potvrzovaly, jak moc si to užívá. Na záda mu dopadaly kapky potu ze Severusova propoceného těla. Divoké řádění obou lesklých těl se rychle blížilo k vyvrcholení. Severus posledními vášnivými přírazy přivedl sebe i Siriuse na okraj propasti, odkud už není návratu. Oba dva téměř najednou strhla mohutná erupce orgasmu, doprovázená výkřiky nejvyšší rozkoše.

    Siriusovi se podlomila kolena a padl na postel, Severus se vyčerpaně svalil vedle něj. Ztěžka popadali dech, kůže se jim leskla potem, jako kdyby zrovna vylezli ze sauny. Několik dlouhých okamžiků leželi mlčky, neschopni se hnout, natož mluvit. Tep se jim pomalu zklidňoval a dech ustával. 

    "Chtěl bych mít narozeniny častěji," lapal po dechu Severus. Zvláštním způsobem tím vysekl Siriusovi poklonu za jeho výkon. Siriusovo tělo se roztřáslo tlumeným smíchem. "Nerad ti to říkám, abys moc nezpychl, ale takový sex jsem ještě nezažil," přiznal mu Severus bez mučení.  

    "Jsem rád, že se ti můj dárek líbil. Dal jsem si záležet," uculil se Sirius a vysloužil si za to od Severuse plácnutí po holém zadku.

    Severus mu odhrnul pramen vlasů ze zpoceného čela. Mlčky mu hleděl do tváře, trvale poznamenané útrapami Azkabanu a pak ho něžně políbil na rty. "Miluji tě, Siriusi," řekl tiše. Neříkal to moc často, ale teď cítil, že je ta správná chvíle.

    Sirius otevřel jedno oko. "Kdopak to tady před chvílí tvrdil, že není žádný romantik?" ušklíbl se potměšile. Snažil se skrýt dojetí ze Severusova vyznání lásky. Dva romantici na jednu postel by už bylo trochu moc.

    "Taky že nejsem," zapíral zatvrzele Severus.

    Sirius se na něj měkce usmál. "Mě neoklameš, Severusi. Já ti ten tvůj chladný a nepřístupný zjev, kterým se prezentuješ, nežeru. Znám tě a vím, že tady," položil mu dlaň na levou stranu hrudi, kde mu tlouklo srdce, "jsi citlivý, statečný a obětavý. Jsi můj."

    Severus si nikdy nepřál, aby někdo odhalil, jaký ve skutečnosti je. Siriusovi to ale odpustil. Protože to on ho změnil. V očích mu najednou zaplály plamínky a tajemně se usmál. "Kdy že máš narozeniny ty, Siriusi? V listopadu? Proč čekat skoro rok, když to můžeme oslavit už teď?" Mrknul na něj významně a sáhl po svíčce.

Do náruče smrti 2

Obrázek by Jane Mere