Prozrazené tajemství

Provokovat vlkodlaka se nemá. A Severus Snape to moc dobře ví.

Autor: Styx

Pár: Severus Snape/Remus Lupin

Varování: humor, slash, Severus v nezvyklé roli

Přístupnost: 18

Poznámka: Omlouvám se, že jsem Severuse tady malinko zesměšnila, ale jinak ho miluji. :)

Napsáno: 2010

    "Lupine! To neumíš, sakra, zaklepat?" zavrčel Snape a bleskurychle zvažoval, jestli se má schovat za obrovské zrcadlo, ve kterém se právě vzhlížel, anebo zachraňovat spouštějící se oko na hedvábné punčoše, které si zatrhl, jak se vylekal. Oko se rozeběhlo po jeho lýtku a Snape potichu zaklel.

    "Klepal jsem," omlouval se zaskočený Lupin, "zjevně jsi neslyšel." Po počátečním šoku ze scény, která se mu naskytla před očima, teď s neskrývaným zájmem zíral na rudý podvazkový pás, obepínající Snapeovy hubené boky a přidržující jemné punčochy ve stejné barvě. Při pohledu na Snapeovo červené spodní prádlo mu zaskočilo a rozkašlal se. Zakryl si ústa rukou a lehce zrudnul.  

    Snape zachytil jeho pohled. "Máš problém?" zavrčel vztekle, že se nechal přistihnout v tak trapné situaci a začal se rychle zbavovat podvazků. Nervózní prsty si však nedokázaly poradit s komplikovaným zapínáním a vztekle lomcovaly s krajkou.

    Remus dvěma dlouhými kroky překonal vzdálenost mezi nimi. "Chceš s tím pomoct, Severusi?" Koutek rtu mu zacukal v pobaveném úšklebku.

    Snape provrtával Lupina zlostným pohledem. Pohodil hlavou dozadu, aby se zbavil pramenu mastných vlasů, padajících mu do očí. "Vezmi si ten zatracený lektvar a vypadni!"

    Lupin se zasmál. Hlubokým, pobaveným smíchem, který jasně naznačoval, že odejít nemíní ani náhodou. Této šťavnaté kořisti nedovolí jen tak uniknout ze svých vlčích spárů. "Tohle si přece nenechám ujít." Počáteční rozpaky vystřídaly neřestné myšlenky. "Pokračuj v oblékání," v očích mu blýsklo něco zvířecího. 

    "Zbláznil ses, Lupine?" vyštěkl Snape a jeho obočí se nevěřícně klenulo kdesi uprostřed čela.

    "Myslím to smrtelně vážně, Snape," ujistil ho Lupin. Udělal další krůček dopředu a jejich těla se dotkla. Rty přiblížil k Snapeovu uchu a šelmovsky zavrněl: "Přece bys nechtěl, aby se rozneslo, že nosíš ženské prádlo." Ústa mu pokřivil mazaný úsměv.

    Snape ho propaloval černými uhlíky svých zornic a pokusil se nevšímat si té zvířecí touhy, která se odrážela hluboko ve vlkodlakových očích. "Ty bastarde!" zasyčel nenávistně.

    Lupin se ušklíbl. "Nemáš na vybranou." Otevřel šatník a jak předpokládal, viselo v něm hned několik ženských šatů. Chvíli se prohraboval mezi ramínky a nakonec vybral rudý korzet s černým šněrováním, kratičkou červenou sukýnku a louboutinky na jehlovém podpatku. Beze slov, zato s významným úsměvem, vše podal Snapeovi.

    Severus zamrkal očima. Otevřel ústa, aby řekl něco jedovatého, z jeho rtů však unikl jen neidentifikovatelný sykot. Stiskl tenké rty pevně k sobě a svůj názor sdělil alespoň pohledem. Tak vražedným, že by zabil i koně. Na vlkodlaky to ale očividně nepůsobilo.

    "No?" zavrčel Lupin netrpělivě. "Nebo dáš přednost tomu, abych si vzpomínku na tuto intimní situaci uschoval do myslánky pro příští generace?"

    Snape se ho ještě chvíli pokoušel zavraždit pohledem, Lupinova pobízející tvář však naznačovala, že tohle na něj neplatí. Když Snape konečně pochopil, že nemá na výběr, vztekle hmátl po šatech a začal se pomalu oblékat. Věnoval přitom vlkodlakovi tak nesnášenlivý pohled, že musel Lupina až bolet. Obepnul si slušivý korzet kolem hubeného trupu a dlouhými pažemi se snažil vzadu si jej utáhnout. Docílil však jen toho, že se zašmodrchal do provázků. Vztekle zafuněl.

    Lupin se opíral ramenem o skříň s rukama zkříženýma na prsou a ohromně se bavil. "Ukaž, pomůžu ti," slitoval se nad ním nakonec a začal pomalu splétat křížky na Severusových zádech. Zrak mu neustále klouzal na ten tenoučký pruh červené krajky mezi Snapeovými půlkami. Těsně přitom utahoval korzet, až Severusovi občas unikl ze sevřených plic prudký vzdech.

    "Chceš mi zlámat žebra, zmetku?" zasténal Snape.

    "Ne... jen chci slyšet, jak vzdycháš," uchechtl se Lupin a naposled těsně utáhl. "Hotovo." Obešel Severuse, udělal dva kroky dozadu a prohlédl si ho přimhouřenýma očima od hlavy k patě. "Hm... docela ti to sluší," mlaskl uznale.

    Ve Snapeových temných očích se zablýskalo a měl co dělat, aby nepoužil zakázanou kletbu. "Tohle ti jednou oplatím, Lupine," procedil skrz zatnuté zuby.

    Remus se opět zasmál. "Víš, měl jsem dojem, že to teď oplácím já tobě, Snape." Přistoupil k němu a ovinul mu krátkou sukýnku kolem útlých boků. Přitom zavětřil, jak byl tak blízko něj. "Cítím z tebe vzrušení," pohlédl mu přímo do očí a zachechtal se. "Tobě se to líbí, ty mizero!"

    Snape upřel na něj vyděšený pohled. Chtěl něco říct, zmohl se však jen na pouhé vzteklé zalapání po dechu. Než chytil druhý dech, houpaly se mu před očima červené lodičky s vražedně vysokými podpatky.

    "Nezapomeň na boty." Lupin se usmíval svým typickým dobráckým úsměvem, ale pozorné Snapeovo oko zachytilo v jeho očích záblesk zla, které vlkodlak celý život drží v sobě pod kontrolou. 

    Severus popadl boty, rychle do nich vklouzl, jako by chtěl mít celou tuhle frašku co nejdřív za sebou. Hotovo. Zůstal stát v trapné póze, od hlavy k patě v nebelvírské červené, ve vyzývavém ženském prádle, s kostnatými kotníky, vratce se viklajícími na jehlových podpatcích.

    Pomalu se otočil k Remusovi. Těžko říct, zda byl rudý vztekem nebo hanbou, v každém případě decentně ladil s barvou svého oblečení. "Lupine, tohle si odskáčeš. A bude tě to bolet," zasyčel jedovatě.

    "Tohle mi, Severusi, stojí za všechnu bolest světa." Vlkodlak si smyslně olízl rty a už se ani nesnažil skrývat, jak silně ho profesor lektvarů v rudém prádélku vzrušuje.

    Snape lehce zpanikařil. Zajel rukama dozadu a snažil se rozvázat tkaničky na korzetu. Remus mu je však utáhl opravdu pevně. Hlavou mu bleskla znepokojivá myšlenka, jak se z toho korzetu pak dostane.

    

    Lupin vykročil dopředu a přinutil ho couvnout, až Snape narazil na hranu stolu. Přitiskl se celou svou váhou na jeho tělo a zabránil mu tím v úniku. "Představení ještě neskončilo, Severusi." Přejel dlaní po jeho bělostné kůži na hrudi a cítil, jak mu pod prsty naskakuje husí kůže. Pohlédl zblízka do černých očí a snad poprvé v životě vycítil Snapeovu nejistotu. Vzrušilo ho to, z hrdla se mu vydralo tiché zvířecí zavrčení. Najednou věděl, že nezůstane jenom u módní přehlídky. Zmocnil se Severusových rtů a jazyk mu zatlačil do úst.

    Zaskočený Snape se ani nesnažil bránit. Trvalo nějakou chvíli, než se konečně zapřel dlaněmi do Lupinova hrudníku. Spíš by však odstrčil stonehengeský balvan, než by jen o píď pohnul nadrženým vlkodlakem. Silné Remusovy paže, vypracované běháním po čtyřech za nesčetných úplňků, bez nejmenších problémů přikovaly hubené Snapeovy ruce k jeho vlastnímu trupu.

    Snape se ocitl jako ve svěrací kazajce. Cukal pažemi, jak se snažil vysvobodit ze sevření, ale proti vlkodlakovi neměl šanci. Najednou ucítil, jak ho do slabin zatlačil Lupinův tvrdnoucí penis. Vyplivl jeho jazyk z úst a zhrozeně mu pohlédl do očí. "Lupine! Zbláznil ses?"  

    Remus povolil jednu ruku, hřbetem dlaně si otřel vlhká ústa a rozesmál se hrdelním smíchem. Chtíč mu zatemnil mozek a uvolnil temnou stránku jeho povahy. Jediným ladným pohybem, téměř jako taneční otočkou, si Snapea otočil k sobě zády a přitiskl se zezadu k němu.

    "Znáš tu pohádku o dívence v červené sukýnce, Severusi?" šeptal mu tichým, vzrušeným hlasem do ucha. "Říkali jí Červená Karkulka." Hrubou dlaní mu pomalu sjížděl po punčoše od kolena výš a výš a přejel rukou přes jeho stehno.

    "Taky provokovala vlka..." pokračoval potichu, "... a on ji za to potrestal." Vklouzl rukou pod sukni a zaháknul prsty pod podvazkový pás. Cítil, jak se Snape zachvěl odporem. "Každý, kdo si zahrává s vlkem, na to... doplatí."

    Při posledním slovu prudce ohnul Severuse přes stůl, až z jeho hrdla vyrazil krátký výdech. Jednu dlaň přitiskl doprostřed jeho zad a druhou rukou mu vyhrnul sukni na záda. Při pohledu na nabízející se sněhobílé pozadí ztěžka polknul, až mu poskočil ohryzek na krku. Lehce přejel nehty po jemné kůži hýždí. Snape se ani nepohnul.

    "Nevyplatí se provokovat vlka, Severusi," zavrčel varovným, rozechvělým hlasem. "Nevyplatí se provokovat mne." Hltal očima tu bílou kůži, kontrastující s rudým prádlem. Zasunul jeden prst za horní lem rudých tang a stáhl je dolů. Když spadly na kotníky, vzrušeně si olízl rty.

    Ticho přerušoval jenom roztřesený Lupinův dech a vzteklé Snapeovo funění. Remus uvolnil ztopořený penis z kalhot a přitiskl jej mezi Severusovy hýždě. Snape instinktivně stáhnul půlky k sobě a pokusil se vzepřít na loktech.

    "Ššš... uvolni se," konejšil ho Lupin a přitlačil mu dlaň mezi lopatky. "Uvidíš, bude se ti to líbit, Karkulko," zavrčel vzrušeně. Nedokázal už víc odolávat pokušení a přirazil.

    Snape stiskl pevně víčka k sobě a nahlas zasténal. Sevřel v pěstech hranu stolu a opřel čelo o desku. Po odeznění počáteční bolesti se pomalu uvolnil. Koutek úst se mu zkroutil do vítězného úsměvu. Ten zatracený vlkodlak není ani zdaleka tak nepolapitelný, jak se zdálo. Využít jeho slabost pro červenou barvu, na kterou reaguje jako býk v aréně a chytře zkombinovat s jeho fetišistickou úchylkou na dámské spodní prádlo bylo pro Snapeův geniální mozek opravdu hračkou. A ten hlupák Lupin ani nepostřehl, že se chytil do nastražené léčky, kterou Snape načasoval přesně na dobu, kdy si pravidelně chodí pro omějový lektvar.

    Snape se spokojeně ušklíbl. Jak snadné bylo dosáhnout svého. Slastně zasténal a přenechal Lupinovi režii svého vlastního scénáře.

Konec