Malfoyská pýcha

Malfoyskou pýchu nelze pokořit. Ani když jde úplně o všechno.

Autor: Styx
Hlavní postavy (páry): Severus Snape/Lucius Malfoy

Hřích: Pýcha
Varování: slash, psychologické, znásilnění

Přístupnost: 18

Napsáno: 2010

Sedm smrtelných hříchů 

Hřích druhý

Pýcha 

(lat. Superbia)

 Je to vlastnost spočívající v nadhodnocení vlastní osoby - nadutost, domýšlivost, povýšenost, přehnaná sebeúcta, nadřazenost díky kráse, bohatství, postavení ve společnosti.  

***

Bradavické období    

    Přítmí. Jakýsi zvláštní poklid. Těžký, vydýchaný vzduch, líně se plazící všude kolem. Tlumený šepot, táhnoucí se ze všech koutů zmijozelské společenské místnosti, příhodně připomínající syčení hadího hnízda. Někdo si čte, jiný před večerkou ještě dohání učení, ale většina jen tak posedává v hloučcích a před spaním unaveně tlachá o ničem. Šero místnosti docela úspěšně vzdoruje útokům světla z hučícího ohně v krbu.

    Najednou ticho rozčísne burácivý smích, když pár sedmáků, vesměs prominentů školy, nerespektuje pozdní hodinu ani školní řád. Každý pohoršeně zvedne hlavu, někdo je snad i odhodlán napomenout narušitele, když ale zjistí, o koho se jedná, rychle se radši otočí jinam a dělá, že nic neslyšel.

    "Nikdy bych tomu neuvěřil, kdybych to slyšel od kohokoliv jiného, Luciusi," pochechtává se pointě obézní kluk a záchranný kruh ze sádla kolem pasu se mu natřásá při každém nádechu.

    "Měl bys začít věřit na zázraky, Crabbe," podotkne povýšeně pohledný mladík a okázale pohodí dlouhými platinovými vlasy. "Protože já vždycky dostanu vše, co chci." Opře se pohodlně do opěradla, založí ruce na prsou a nadutě jako páv klouže zrakem z jednoho svého obdivovatele na druhého.

    "Neřekl bych, Luciusi, vždy se najde někdo, komu budeš ukradený," připustí vychrtlý mládenec, jehož obličej připomíná umrlce.

    "Zapomínáš, že jsem Malfoy!" zasyčí Lucius a prudce se předkloní v křesle. "Víš, co znamená být Malfoy, Evane? Je to synonymum pro krásu, bohatství, moc, postavení! Nikdo, nikdo si nedovolí mi odporovat!" uzavře povýšeně.

    "Skutečně nikdo?" odporuje mu spolužák a jeho zrak významně sklouzne přes Luciusovo rameno kamsi za jeho záda.

    Malfoy otočí svou vznešenou hlavu dozadu. Jeho šedomodrý pohled spočine na vyzáblé postavě kteréhosi z mladších spolužáků, choulící se v obrovském křesle u ohniště. Bosé nohy, hubené a tak dlouhé, že je jen stěží poskládá pod sebe, bledý obličej, který každého zanechá na pochybách, zda mu v žilách vůbec koluje nějaká krev, černé mastné vlasy připomínají zmoklé peří mrtvé vrány. Na kostnatých kolenou má opřenou knihu a soustředěně čte. V ostře řezaném obličeji se mu mihotají odrazy oranžových plamenů a vytvářejí absurdní obrazce. Hákovitý nos, trčící mu z tváře jako přírodní úkaz, se zdá být ve hře stínů větší a hrozivější než normálně.

    V Luciusově hezké tváří se objeví výraz odporu. "Snape?" Z hrdla mu unikne zvuk, jako kdyby ho napínalo ke zvracení. "Nemusím mít úplně všechno," znechuceně ohrne rty. 

    Vtom se černovlasý chlapec zavrtí a prudce zvedne hlavu v instinktivním pocitu, že je někým pozorován. Rozhlédne se kolem a jeho zrak se najednou setká s chladnou šedí pod zachmuřeným světlým obočím.

    Ocelově šedé duhovky, přivřené pohrdáním, se už už málem opovrženě odvrátí, když je najednou něco upoutá. Doširoka se otevřou a překvapeně civí do Snapeových uhrančivých zřítelnic. S neskrývaným výrazem údivu pozorují v těch očích, černých jako půlnoc, odlesky ohnivých jazyků z krbu, tančících mu v nich jako plamenné víly a žhnouce rozpalujících ledovou tříšť v Luciusově pohledu.

    Malfoy si neochotně uvědomuje, jak ho ty záhadné oči přitahují, až ho to samotného překvapuje. Něco neznámého ho na nich fascinuje... to tajemno, skryté až na samém dně, a ten pohled... Samotný ďábel se převtělil do těla smrtelníka a stahuje svou oběť do zrádných osidel.

    Pozorují se jako dvě šelmy těsně před soubojem a Luciuse přepadá nepříjemný pocit, že se mu tesáky soupeře zakously hluboko do krku, přestože k útoku ještě ani nedošlo. Démonický Snapeův pohled přehluší všechny ostatní nedostatky, kterými ho příroda štědře obdařila a Lucius si rázem připadá jako bezbranná kořist ve spárech dravce.

    Snape neuhne pohledem ani o píď, vycítí nejistotu svého protějšku a drze si vychutnává jeho ztracené sebevědomí. Malfoyská nadřazenost se rozpadá na prach. Lucius si nervózně poposedne, sklopí zrak a rychle se odvrátí k němu zády, aby nemusel připustit svoji prohru.

    "Není divu, že ho nikdo nechce, koukejte, jak vypadá," zachechtá se Rosier. 

    Lucius cítí, jak mu ze Snapeova pohledu vyschlo hrdlo. Vytáhne zpod stolu načatou láhev medového ležáku, který propašovali z Prasinek a v rozporu s přísně dodržovanou etiketou se hltavě napije rovnou z láhve.

    "To bych neřekl, jak tě pohled na to netopýří mládě dokáže tak rozhodit," zasměje se ramenatý mladík. Pár kluků kolem něj se opět hlasitě rozřehtá.

    "Sklapni, Waldene," sykne Lucius, zatřepe nervózně hlavou a závoj světlých vlasů se mu rozlije po zádech. "Sám jsi té krásy moc nepobral." To se už rozesměje každý, kdo sedí u stolu. 

    Lucius se po chvíli nenápadně ohlédne přes rameno a pohled mu cíleně zabloudí do křesla u krbu. Sleduje Severuse, zabraného do čtení a nevnímajícího okolí. Přimhouřenýma očima pozoruje, jak mu havraní vlasy neposlušně padají do očí a on si je dlouhými štíhlými prsty, jaké mívají kapesní zlodějíčci, nevědomky neustále zastrkuje za ucho, aby mu v příštím okamžiku zase spadly do tváře. 

    Neunikne mu, jak Snape láskyplně objímá knihu a olizuje si prst pokaždé, když přehazuje stránku, jak se výraz jeho tváře každým okamžikem mění, podle děje, zrovna probíhajícího v příběhu; chvíli je napjatý, že téměř zapomíná dýchat a kouše si přitom nervózně spodní ret, aby se mu hned nato čelo zkrabatilo překvapením, pozvedne obočí a dokonce našpulí rty v udiveném gestu. Je zajímavé pozorovat emoce, střídající se v jeho obličeji, Lucius si ale přeje víc; chce ještě jednou vidět ten jeho démonický pohled.

    "Vůbec se nedivím, že je tak osamělý, kdo by se s ním chtěl kamarádit," ušklíbne se další z kluků. Lucius sebou trhne a rychle se otočí zpátky. Zamrká řasami, jako kdyby se právě probudil ze snu a cítí se provinile, sám neví proč.

    "Máš naprostou pravdu, Mulcibere," pokyvuje souhlasně hlavou Goyle. "Jeho bych se ani násadou od koštěte nedotkl." Opět je veselo a všichni se skvěle baví na Snapeův účet. Lucius si elegantním pohybem ruky uhladí plavé vlasy dozadu. Je zmatený. Ještě před půl hodinou by s nimi souhlasil. Teď ale svým pocitům vůbec nerozumí.

    "Mohli byste už konečně sklapnout?" ohradí se. V gestu vlastní nadřazenosti zvedne povýšeně nos nahoru a všem dá najevo, jak pohrdá tématem, jejich řečmi, jimi samými. Hovor sklouzne zpátky ke všedním věcem. Malfoy chvíli bojuje sám se sebou, něco neznámého ho ale nakonec přemůže a on se zase ohlédne dozadu. Křeslo u krbu je už ale opuštěné.

*****

   Smrtijedské období

    "No to snad ne!" vyjekne Rosier a oči nevěřícně třeští ke vchodu do sálu. "Dejte mi, sakra, někdo facku, ať vím, že se mi to nezdá!" Vzduchem zasviští těžká dlaň a Rosier se zapotácí pod nečekaným úderem. "Waldene, ty ptáku! To bylo myšleno obrazně!" zasyčí Rosier a drží si hořící tvář, dál to ale neřeší, jen zírá ke dveřím.

    "Snape?" zakucká se Macnair, když si konečně všimne, co tak upoutalo Evanovu pozornost. Všechny hlavy se při vyslovení toho jména zvednou a otočí ke zdroji, který svou nečekanou přítomností na smrtijedském srazu vyvolá doslova pozdvižení.

    "Co ten tady chce?" ozve se odněkud čísi šepot.

    "Kdo ho mezi nás přivedl?" nevěří vlastním očím Wilkes. "Každý nový Smrtijed přece musí mít doporučení od někoho z nás!"

    Malfoy zanechá pravidelného bubnování svých pěstěných prstů do stolu, pyšně zvedne svou vznešenou hlavu a pohlédne na objekt nenadálého pozdvižení. S povýšeným výrazem sleduje, jak Snape nevšímavě projde kolem jejich stolu a usadí se až na samém konci v koutě, několik míst za poslední obsazenou židlí. Vzduch, který rozvíří pohybem svého pláště, se naráz ochladí a prosákne kořenitou vůní všemožných přísad do lektvarů.

    "Jeho drzost nezná mezí," kroutí nechápavě hlavou Goyle. "Luciusi, ty jsi pravá ruka Pána zla, netušíš, kdo se za něj zaručil?"

    Do sálu majestátně vstoupí Pán zla a ve vteřině umlčí všechna ústa. Smrtijedská schůze začala.

*****

    Krátká pauza zvedá většinu Smrtijedů ze židlí a každý ji využívá po svém. Někdo postává na chodbě a kouří, jiní se v hloučcích baví o zítřejší akci, která je hlavním tématem dnešní schůze, další zůstávají v sále a debatují u stolu.

    Snape se zvedne ze své židle a rychlým krokem míří ven z místnosti. Malfoyův přimhouřený pohled ho doprovází jako strážný anděl, dokud mu nezmizí ve dveřích. Lucius se nenápadně rozhlédne kolem sebe a když zjistí, že si ho nikdo nevšímá, zvedne se a svižně vykročí na chodbu. Zahlédne pouze pár Smrtijedů, zabraných do tiché konverzace. Snape není nikde v dohledu. Zamíří instinktivně k toaletám. Otevře potichu dveře a u jednoho z pisoárů ho zahlédne. Mimoděk se pousměje. Sleduje jeho záda a neslyšně se k němu přibližuje.

    "Malfoyi, když chvíli počkáš, za třicet vteřin budu," ozve se Snape, aniž by se otočil a jeho sametový hlas se dunivě odrazí od dlaždičkové zdi.

    "Jak jsi poznal, že jsem to já?" odvětí překvapeně Malfoy.

    "Změň značku své drahé kolínské, Luciusi. Jsi cítit až do Bradavic."

    "Třicet vteřin?" ušklíbne se Lucius těsně za jeho zády. "Jestli máš problémy s prostatou, stav se večer na Manoru, moje zkušená masáž jí zcela určitě prospěje."

    "Neprovokuj, nebo toho budeš litovat," odpoví klidně Snape a nenechá se vyrušit.

    "Vážně? A jak?" uchechtne se Malfoy provokativně.

    Severus rychle dokončí potřebu, energicky se otočí a sevře v pěsti hábit z drahých látek. "Takhle." Rychle zajistí nejbližší kabinku protizvukovým kouzlem a pak smýkne s Luciusem dovnitř, prudce ho přirazí ke zdi a nohou zakopne za sebou dveře. Ruce mu vmáčkne do zdi po obou stranách hlavy a dravě se zmocní jeho rtů.

    Malfoy překvapeně zasténá a pak se mu pokorně, což je u něj naprosto nezvyklé, oddá a s divokou vášní mu začne polibek oplácet.

    Snapeovy žádostivé prsty bez okolků sklouznou k Malfoyově pasu a hbitě mu rozepnou kalhoty. Neurvale a netrpělivě mu je stáhne ke kotníkům a vrazí své koleno mezi jeho stehna, aby ho přinutil rozkročit se. Přeruší polibek a zasune si prostředníček do úst. Bohatě ho zvlhčí slinami a vklouzne s ním Malfoyovi mezi roztažená stehna, otíraje se přitom otevřenou dlaní o jeho těžká varlata.

    "Takže masáže prostaty se ti zachtělo..." zavrčí hlubokým smyslným hlasem.

    "Proč myslíš... že jsem... o tom asi začal?" rozrušeně zasténá Lucius.

    "Jak chceš... koledoval sis o to." Severus se zlomyslně ušklíbne, prudce mu vrazí prst do těla a jeho krk rázem olízne prudký Malfoyův výdech. Zkušeně hýbe prstem uvnitř, ovšem tentokrát jemně a s citem, bříškem prstu se dotýká malého hrbolku a dráždivě jej hladí. Zblízka hledí Malfoyovi do tváře a s uspokojením sleduje měnící se mimiku jeho tváře, podle které pozná, v jaké fázi vzrušení se nachází.

    "Tak jak se ti to líbí, Luciusi?" sykne mu tiše do ucha. Oči se mu lesknou mocí, kterou má nad Malfoyem. Pobaveně sleduje spontánní projevy rozkoše, které sráží malfoyskou pýchu na kolena. Šedé oči, zastřené chtíčem a pokorně prosící o víc, zvedají koutek Snapeových rtů do spokojeného úsměvu v pocitu absolutní převahy.

    Luciusovo tělo se najednou prohne do oblouku, prudce nabere do plic vzduch a jeho dech se na okamžik zadrhne v krku, dokořán otevřené oči, opilé rozkoší, upře do Snapeových temných zřítelnic a s výrazem podobným překvapení několikrát zalapá po dechu a z hrdla se mu vydere dlouhý přerušovaný vzdech vyvrcholení.

    Snape fascinovaně sleduje příval jeho orgasmu, nozdry se mu rozšíří a nasají známý pach semene, skloní hlavu a s pocitem uspokojení pozoruje gejzír, pulzující mu na jeho hábit. Vytáhne prst z Luciusova těla a kochá se ukojeností jeho touhy, kterou mu sám způsobil.

    "Nikdy mě neomrzí pohled na tvůj impozantní projev vyvrcholení, Luciusi," řekne pobaveně. "Jako kdybys svůj orgasmus pokaždé prožíval úplně poprvé."

    Lucius se zadýchaně uchechtne. "Musím uznat, že je to tvoje zásluha, že to vždycky tak intenzivně prožívám." Dlaní se přitom otře o Snapeův napěchovaný rozkrok a významně na něj mrkne. "Teď jsi na řadě ty."

    Snape ho neochotně odstrčí. "Měl by ses vrátit do sálu, aby to tvým přátelům nezačalo být nápadné." Kouzlem očistí stopy Luciusova spermatu ze svého hábitu, obezřetně vykoukne z kabinky a pak rychlým krokem odkráčí pryč.

    Lucius se pečlivě upraví, v zrcadle zkontroluje dokonalost svého zevnějšku, pohodí hlavou dozadu a bezděčně se pousměje na svůj odraz. Schůze už zajisté pokračuje. Ví, že ho Pán zla pravděpodobně potrestá za pozdní příchod, ale těch pár minut s tím ďáblem v lidské podobě mu stojí za to. Nikdy mu nedokáže odolat, žádné světské požitky mu nenahradí těch pár vzrušujících chvil s ním. Už celé tři roky s ním prožívá ten nejlepší sex svého života a v nejpřísnějším utajení spolu udržují milenecký vztah. 

    Když konečně uzná, že už dal Severusovi dostatečně velký náskok, aby nikoho ani nenapadlo spojovat jeho pozdní příchod s ním, odvážně vykročí vstříc svému trestu.

*****

    Severus zvrátí hlavu nahoru, konečky vlasů pohladí jeho nahé lopatky. Ve stropním benátském zrcadle sleduje úchvatnou postelovou scénu jako na dlani. Dlouhými prsty pevně obepíná Luciusovy nohy pod koleny a zvedá je vysoko nahoru, aby měl co nejlepší přístup do jeho rozpáleného těla a roztahuje mu stehna široko od sebe, vzrušeně pozorujíc svůj penis, ztrácející se hluboko v jeho těle.

    V poslední fázi před vyvrcholením zrychlí na maximum a spleť jejich vzájemných vzdechů přeruší jeho hluboký a táhlý sten úlevy, jako když mu z ramen spadne těžké břemeno. Vyklouzne z těla a jeho bílé sperma dopadne v širokém oblouku na Luciusovo břicho a smíchá se s tím jeho. Svalí se na tělo pod sebou, roztáhne ruce i nohy a ztěžka oddechuje. 

    "Dnes jsi mi dal dost zabrat," zhluboka vydechne Lucius a s požitkem pozoruje jejich nahá těla v zrcadle.

    "To víš, jsem ve vrcholné formě. Ten šestiletý věkový rozdíl mezi námi je znát," zažertuje Severus. 

    "Chceš tím naznačit, že ti nestačím?" pozvedne Lucius dotčeně obočí.

    "Máš co dohánět," škádlí ho Severus zlobivě.

    Malfoyská pýcha je uražena. Lucius ho podrážděně shodí ze sebe a zvedne se z postele. Severus za ním natáhne svou paži, strhne ho zpátky k sobě a zalehne ho, aby mu zabránil odejít. "Uražená ješitnost, Luciusi?" popíchne ho a baví se na jeho vzdoru.

    "Sklapni," sykne Lucius, ale nezní to naštvaně, spíš se ještě chvíli snaží tvářit nadřazeně. 

    Severus si podepře dlaní kostnatou bradu a zkoumavě sleduje hru barev v Luciusových očích. Jako kdyby malíř smíchal na plátně blankytně jasnou modř s chladnou ocelovou šedí. Výsledný odstín je naprosto unikátní a ojedinělý, v naprostém kontrastu s jeho uhlově černými zřítelnicemi.

    "Ty sis začal," Severus ho ještě chvíli trápí, ale ukazováčkem mu zároveň provokativně přejíždí přes rty.

    "A ty ses jen velice nerad přidal, že ano?" V hlase je cítit výčitka, ale i stín pobavení.

    "Občas není na škodu trochu ti srazit korunku... jsi namyšlený jako páv," provokuje Severus. "A kdo jiný si to může beztrestně dovolit než já?" pousměje se potutelně.

    Lucius si opět nasadí svůj typický arogantní výraz. "Nikdy jsem ti neměl dovolit mít nade mnou moc, ty mizero."

    "Ale dovolil jsi," ušklíbne se Severus. "Dokonce bych přísahal, že ti to dělá neskutečně dobře."

    Porcelánová pleť v Malfoyově obličeji nabyde jemně růžový odstín. "Jestli to někomu prozradíš, Severusi, prokleju tě!" sykne varovně.

    "Tvá důstojnost by došla újmy, že ano," zašklebí se škodolibě Severus. "Myslíš, že jsem si nevšiml nenávistných pohledů tvých přátel, když mě dnes spatřili na smrtijedském srazu? Co by asi řekli na to, kdyby se dozvěděli, že spolu spíme? Utrpěla by tím tvá pýcha?"  

    Lucius neodpoví. Vymaní se z jeho objetí a prudkým chvatem ho položí na lopatky. "Zdá se mi, že řešíš úplně bezvýznamné hlouposti, Snape." Opře se o loket a skloní se nad ním, prameny dlouhých platinových vlasů polechtají Severusův ostře řezaný obličej.

    "Nezamlouvej to," odporuje Snape a dráždí ho dál. "Pověz mi, Luciusi, co tak pohledného, bohatého, urozeného, čistokrevného kouzelníka láká na nehezkém a neoblíbeném klukovi s nečistou krví z bezvýznamné rodiny?"

    Lucius odhrne pramen havraních vlasů na Severusově čele a chvíli se hladově vpíjí do jeho lesknoucích se očí. "Máš jiné přednosti, které vysoko převažují nad mými prioritami." Vrhne se toužebně na jeho rty s takovou intenzitou, jako když je líbal úplně poprvé. Jeho dlaň žádostivě bloudí po jeho těle a dotýká se důvěrně známých míst. 

    "Chci tě, Severusi... chci tě napořád... jsi můj, jenom můj," šeptá vzrušeně mezi polibky, kterými zasypává smetanově bílou kůži na krku a klíční kosti. "Jestli mě někdy opustíš, zabiju tě!" 

    Severuse pod jeho žhavými doteky a polibky začíná rychle přemáhat vzrušení, poddává se rostoucí touze po Luciusovi, ale přesto střízlivě vnímá jeho slova a vyznání, které mu Lucius šeptá v opojení touhy.

    Lucius přesune svá ústa k jeho uchu a horký dech, který tiše vydechne ze rtů, mu zlehka ožehne ušní lalůček. "Miluji tě, Severusi," přizná nečekaně ve své slabé chvilce. 

    

    Severusovy oči se překvapeně pootevřou, jeho rty chtějí něco vyslovit, v poslední chvíli si to však rozmyslí. Levý koutek úst se mu zvlní do úsměvu. Víčka se mu opět pomalu zavřou a skryjí lesknoucí se černé perly. 

    Lucius ho zlehka políbí na řasy, jazykem olízne jeho vysoké lícní kosti a zanechávaje za sebou vlhkou cestičku na holé kůži žádostivě sklouzne přes hubenou hruď a ploché břicho do jeho klína.

*****

    Smrtijedský večírek se úderem půlnoci přehoupne do dalšího dne. Do sálu vkráčí zahalen do svého dlouhého černého pláště Severus Snape. Zamračeně přelétne zrakem po sále a ten krátký okamžik mu zcela stačí, aby zaregistroval a posléze identifikoval několik pod obraz zpitých Smrtijedů.

    Okem zavadí o dva páry propletených nohou pod stolem, které ani dlouhý ubrus, splývající až na zem, nedokáže ukrýt. Zhnuseně se odvrátí od Averyho, sedícího na židli, s hlavou nacpanou mezi široce rozkročenými stehny a zvracejícího vypitý alkohol pod stůl.

    Jeho zrak se na vteřinu zastaví na skupince Smrtijedů kolem Malfoye, kteří na něj mlčky zírají opilýma očima a kvůli němu dokonce přeruší konverzaci. V hlavě se mu rozezní varovný signál. Vzdorovitě odrazí jejich nepřátelské pohledy, které po něm metají a ukáže jim záda, čímž jim dá jasně najevo, že mu na ně všichni do jednoho mohou vlézt.

    Kouzlem vyčistí z ubrusu rozbité sklo, zbytky jídla, zvratky a vylité víno, usadí se k čistému stolu a nevšímaje si vůbec nikoho, nalije si do čisté sklenice z láhve portského.

    Rudé kapky se zářivě zatřpytí a pomalu stékají po vnitřní straně poháru ke dnu. Odlesky z hladiny vína se odrážejí v Severusově bledé tváři a vytvářejí dojem démonického vzezření.

    Lucius přiloží drahé víno ke rtům a zpoza hrany sklenky přimhouřenýma očima nenápadně Severuse pozoruje. Sem tam zachytí jeho potemnělý, chladný pohled a tělem mu pokaždé proběhne elektrizující vlna vzrušení a touhy po něm.

    "Pánové," konečně přeruší Rodolphus ticho, způsobené Snapeovým příchodem. "Mám pro vás novinku, která vás bude jistě zajímat." Otočí se k nim a zaujme teatrální pózu. "Z důvěryhodného zdroje, který nebudu jmenovat, protože se jedná o mého drahého bratra," ušklíbne se, "jsem se dozvěděl, co že to Snape přede všemi tak úporně skrývá." Drží je všechny chvíli v napětí a opileckým zrakem těká z jednoho na druhého. "Je to teplouš!" vyhrkne triumfálně ze sebe. "Je prostě na kluky!"

    Kolem stolu to zahučí jako v úlu. Na všech tvářích se objeví výrazy údivu, plynule přecházející do zhnusení a všechny hlavy se jako na povel znechuceně otočí ke Snapeovi. On je zpozoruje a instinktivně zbystří.

    "Rabastan už nějakou dobu tajně sleduje Snapea a zjistil, že mívá často tajemnou noční návštěvu. Muže!" prozradí Lestrange významně. "Odchází pokaždé až nad ránem a hodně se snaží, aby ho nikdo nezahlédl."  

    Lucius se neklidně zavrtí na židli a jeho už tak světlá pokožka zbledne jako pergamen. Aby odvrátil pozornost od nebezpečného tématu, hlasitě se zasměje. "A copak dělá tvůj bratr každou noc u Snapeových dveří, Rodolphusi? Že by jeho tajný ctitel?"

    Lestrange se na něj příkře podívá. "Plní příkazy shora, Luciusi."

    "Zná Rabastan identitu toho muže?" zeptá se Travers a Luciusovo hrdlo se promění ve vyprahlou poušť.

    "Ne," zavrtí hlavou Lestrange. "Ale musí to být někdo ze Smrtijedů. Nosí smrtijedský plášť a schovává se pod maskou."

    "Nevím o nikom teplém mezi námi," přemýšlí Walden. "Ale moc rád bych zjistil, kdo to je!" významně si bouchne pěstí do dlaně.

    "Zajímalo by mne, kdo má žaludek na to, rozdávat si to se Snapem," otřese se odporem Selwyn.

    "Zajisté stejný zoufalec jako on sám," ušklíbne se Crabbe, prasečíma očima se začne rozhlížet po sále a tipuje, kdo by to mohl být.

    "Nesnáším teplouše," odvrátí se se znechucením Macnair a kopne do sebe další dvojitou whisky. "Měli bychom Snapeovi názorně vysvětlit, že s chlapama se nešuká."

    "Jeden z mála tvých dobrých nápadů, Waldene," luskne prsty Rodolphus. "Co kdybychom jeho zadku dali malou lekci? Vytloukli to z něj jeho vlastní úchylkou?"

    Pochopili to všichni. Dokonce i Macnair. Zvedne se ze židle a olízne si rty. "Já jdu do toho." Začnou se hlásit další Smrtijedi.

    Rosier si povšimne sedícího Malfoye, bledého a shrbeného v židli. "Co ty, Luciusi, jdeš s námi?" Žertem dodá. "Nebo jsi to ty, ten Snapeův mecenáš?"

    Lucius předvede jeden ze svých falešných úsměvů, za kterým se snaží skrývat své zděšení. "Samozřejmě, že jdu s vámi." Povýšeně ohrnuje rty a nikdo z přítomných si nevšimne, jak mu bělají klouby křečovitým svíráním rukojeti své vycházkové hole.

    Všichni se zvednou a přesunou se směrem ke Snapeovi.

    Lucius pořád sedí, jako kdyby ho nějaká neviditelná ruka tlačila do židle, ví však, že za žádnou cenu se nesmí prozradit. Neochotně se zvedá a následuje své opilé kamarády. Bude mít odvahu přiznat pravdu, aby je zastavil a ochránil Severuse před znásilněním? Anebo si radši mlčením zbaběle zachrání svoji pověst?

    Severus nedůvěřivě pozoruje blížící se průvod opilých Smrtijedů a chladnokrevně odhaduje jejich záměry. Ruku má připravenou sáhnout po hůlce, shrbenými zády připomíná rozdrážděného černého pantera, zahnaného do kouta.

    Lucius se sevřeným žaludkem sleduje, jak dva nejsilnější Smrtijedi popadnou Severuse a přinutí ho ohnout se přes stůl. Další mu přehodí hábit přes záda a stáhne kalhoty, zatímco zbytek udělá kolem nechutné scény kruh. Lucius se přinutí do kroku, ještě je čas to zarazit.

    Severus se heroicky brání, snaží se vysvobodit ze sevření, kope na všechny strany a nedovolí nikomu přiblížit se k němu. Z hrdla mu však nevyjde ani jediné slovo, vzdech nebo výkřik. Ví, že proti takové přesile nemá šanci, nemíní se ale vzdát bez boje.

    Macnair mu sevře v pěsti vlasy a zvrátí mu hlavu dozadu. "Kdo je tvůj tajný milenec, Snape? Vyklop to, jinak tě tady všichni jeden po druhém vojedeme." 

    Severus se opět pokusí vytrhnout z pevného stisku, že ti dva mají co dělat, aby ho udrželi.  

    "Jak chceš, Snape," dojde Lestrangeovi trpělivost. Postaví se za Severuse, několika tahy rukou přivede svůj penis k životu a pokusí se o proniknutí. Prudce sykne bolestí, když dostane prudký kopanec do holeně. Přinutí Severuse široce se rozkročit a kouzlem mu připoutá kotníky k nohám stolu. 

    "Nebuď nedočkavý, Snape," vysmívá se Rodolphus, "Dnes si užiješ tak, že na to do smrti nezapomeneš." Bez přípravy do něj prudce pronikne.

    Severus zvrátí hlavu dozadu a obličej se mu svraští bolestí. Instinktivně cukne zápěstími, sevřenými v ocelových rukou Goyla a Crabba a zatne dlaně v pěsti. Nevydá ani hlásek, jen zavře oči a tiše trpící opře čelo o desku stolu. 

    "Cítíš to nepohodlí, Snape?" Rodolphus se zašklebí v bolestivé grimase, ani pro něj to není příjemné. Přiráží ale dál a zatíná prsty do kostnatých Snapeových boků. "Chlapi spolu nešukají, je to nepřirozené. A dokud to nepochopíš, budeš naše děvka."

    Lucius se skrývaným zhnusením sleduje to zvrácené divadlo, naoko se však tváří strojeně a ohrnuje rty v pohrdavém úsměvu. Můj Severus. Můj Severus děvka všech. Srdce mu krvácí, přitom by jenom stačilo potlačit svoji pýchu a přiznat se.  

    Severus otočí hlavu na stranu a jejich zraky se střetnou. Jeho pohled je plný vzteku, bezmoci a ponížení. Lucius se nedokáže dlouho dívat do těch očí, které ho vždycky tak fascinovaly. Provinile odvrátí zrak k Snapeovým černým vlasům, rozhozeným po bílém ubrusu jako peří umrzlého krkavce na čerstvě napadaném sněhu.

    "Luciusi, jsi na řadě, já už jsem hotový," vytrhne ho z myšlenek Rodolphus. "Pojď si zašukat s lůzou. Pěkně jsem ti ho připravil."

    Lucius se rychle vzpamatuje. Má poslední šanci zastavit to řádění opilých Smrtijedů upřimným přiznáním vztahu se Severusem. Místo toho odloží vycházkovou hůl na stůl, vytáhne z poklopce penis a několika pohyby dlaní ho přivede k erekci. Přistoupí zezadu k Severusovi a sledován ostatními zasune ho do jeho těla. Tak jak to dělal už tisíckrát předtím.

    Severus poprvé za celou dobu zasténá. Není to vzdech slasti, dokonce ani bolesti. Je to vzdech hlubokého zklamání z něčeho, čemu do poslední chvíle věřil. Co právě teď navždy končí.

    Lucius si přímo před zraky Smrtijedů bere Severusovo tělo. Ví, že je to naposled. Že tímto svým zbabělým činem svého milence navždy ztrácí. Srdce má rozervané na kusy, ale všem okolo nastavuje svoji falešnou masku. Povýšeně zvednutou aristokratickou bradu, chladné šedivé oči a pohrdavě ohrnuté rty, typické ušlechtilé znaky Malfoyů. Pomalu zavře víčka a utají před světem slzu. Nikdo z opilých přítomných si toho nepovšimne, nikdo z nich netuší, jakou obrovskou cenu teď za svou pýchu zaplatil. 

    Hluboko uvnitř Lucius cítí, jak malfoyská hrdost, vštěpovaná mu od dětství do hlavy, pošlapává lásku v jeho srdci a v nerovném souboji se zakázanými city, kterým si Lucius Malfoy nesmí dovolit podlehnout, hrdě vítězí. 

    Tak jako pokaždé.

KONEC