čtvrtek 27. května 2010

Vyvrženci pekla 1: Doupě smrtijedů

Z touhy po moci, slávě a respektu přísahá Severus lordu Voldemortovi věrnost a vstupuje do jeho služeb. Drsná realita se však časem vymyká jeho očekávání a služba Temnu neodpovídá jeho iluzím o lepším životě.  
Poznámka: druhá část tetralogie (první část je In whisky veritas )
Autor: Styx
Hlavní pár: Severus Snape/Lucius Malfoy
Vedlejší páry: Severus Snape/Voldemort, Severus Snape/Regulus Black
Varování: slash, temné, některé kapitoly darkfic, lehké prvky SM. V kapitole Černa mše smrt, krev, obětní rituál (18+), v kapitole Třináctá komnata mučení, bolest, BDSM, bondáž, bičování (18+) - lze ji přeskočit.
Přístupnost: 18
Poznámka: děj povídky se odehrává v období červenec 1977 až leden 1979.
Napsáno: 2011-2012
Celou povídku v celku (ale bez obrázků) si můžete přečíst i tady.



Zpověď Severuse Snapea

1. část:
Doupě smrtijedů

červenec 1977

    Letošní rok je pro mne v mnoha směrech velice inspirativní. Jedním z nejvýznamnějších okamžiků nejen tohoto roku, ale i celého mého dosavadního života bylo, když jsem poklekl před lordem Voldemortem a přísahal mu věrnost, oddanost a loajalitu. Stal jsem se jeho věrným přívržencem Smrtijedem a nechal si hrdě od něj do své kůže vypálit Znamení zla, aby mi navěky připomínalo, kam patřím.

    Hned první den roku jsem po dvou letech, pěti měsících, třech týdnech, šesti dnech a osmi hodinách obnovil milostný poměr s Luciusem. V jeho honosném domě a v jeho měkké posteli jsem přišel i o panictví. Náš dlouholetý přátelský vztah s výhodami nám oběma nakonec nekontrolovaně přerostl přes hlavu a když jsme si oba uvědomili, že to už není jen o šoustání, bylo už pozdě. 

    Pomocí Conspondea, tajného rituálu z černé magie, a pod ochranou čaroděje Merlina jsme zpečetili krví i přísahou náš zakázaný vztah, navzdory tomu, že Luciusův otec pořádal velkolepé přípravy na spojení neposkvrněné malfoyské krve s čistokrevným rodem Blacků. Ušklíbali jsme se mu za zády, vědomi si toho, že Lucius už jednoho životního partnera má. Mne.

    Lucius je můj osudový muž. Nikomu nedovolím, aby mi ho vzal. Poprvé mě ošoustal, když mi bylo pouhých čtrnáct. Naposled před deseti minutami. Přepadl mě zezadu na toaletě, sotva jsem tam vstoupil. Podezírám ho, že celý večer čekal na příležitost, až budu chvíli sám. Neřekl ani slovo, ohnul mě přes pisoár, drsně se mě zmocnil a když bylo po všem, poupravil se a vrátil se ke svým hostům, jako by se nechumelilo. Celý Lucius.

    Na tom by pochopitelně nebylo vůbec nic divného, už dávno jsem si totiž zvykl, že když Luciuse přepadne chtíč, nic na světě ho neudrží. Na svatební hostině, které se zúčastnil každý, kdo v kouzelnickém světě něco znamenal, přece jen už docela dost riskoval. Obzvlášť když Lucius byl na té svatbě ženichem.

    I když byl společenský sál v Malfoy Manor plný svatebních hostů, nepoužili jsme zamykací kouzlo. To nebezpečí, že by nás mohl někdo načapat, extrémně zvyšovalo naši sexuální žádostivost. V tom jsme byli oba stejní.

    Když Lucius o chvíli později opustil toalety nejistým krokem a s lehce zrudlou tváří, ale opět dokonale upravený, že by na něm nikdo nic nepoznal, rozlétly se dveře a dovnitř vtrhl pán domu. "Pane Snape, to nemáte ani trochu soucitu s tou ubohou ženou?" vyjel na mne starý pán mrazivě chladným hlasem hned, jak za sebou důkladně zavřel dveře. Abraxas Malfoy mě k smrti nenáviděl. Věděl o našem poměru, musel by být úplně slepý, aby neviděl ty Luciusovy výmluvné pohledy a doteky, které vysílal ke mně a nemohl si nevšimnout, jak se s Luciusem pořád zavíráme v jeho pokoji. Věděl to, ale dělal, že to nevidí.

    "Proč bych měl mít?" řekl jsem sarkasticky. Pokud vím, byl jsem tady první.

    Zlověstně se přiblížil. "Aspoň v jeho svatební den mu dejte pokoj! Jenom mu pletete hlavu!" zašeptal. Zaznělo to spíš prosebně než výhružně.

    Mohl jsem mu vpálit do toho jeho nadutého aristokratického ksichtu, že o tomhle by si měl jít spíš promluvit se synem, ale nestál mi za to, abych se s ním o nás vůbec bavil. Napadla mě však rebelská myšlenka ještě víc staříka pobouřit. Vykonal jsem před ním malou potřebu a vůbec jsem se nesnažil skrývat to, co Luciuse na mně tak dráždí a co mu Narcisa nikdy nemůže poskytnout.

    Zrak mu sklouzl do mého klína a zrudl jako čerstvě uvařený rak. Pobouřeně zakvičel. "Když už musíte dělat ty vaše… zvrácené a úchylné… věci… dělejte si je alespoň za zavřenými dveřmi Luciusova pokoje!" Hlas mu přeskakoval do fistule. "Ale na veřejnosti dejte od něj ruce pryč, nebo toho budete velice litovat!" tentokrát už vyhrožoval.

    Ušklíbl jsem se a neodpustil jsem si neslušné gesto. Málem praskl vzteky. Dračí spalničky na něj! Copak si ten páprda myslel, že se zaleknu jeho ubohých výhrůžek? Nikdo, podotýkám nikdo, mě ničím nepřinutí, abych se vzdal Luciuse! Zvykej si, starý pane, že mě budeš potkávat ve svém domě každý den.

    Nechal jsem ho škvařit se ve vlastním vzteku a vrátil jsem se do sálu. Rozhlédl jsem se a očima vyhledal objekt naší hádky. Lucius tančil valčík s nevěstou na parketu a vznášel se, jako by pro něj neplatila gravitace. Dlouhé vlasy měl vzadu pečlivě svázané černou sametovou stuhou. Miluji na něm, když je má sepnuté a zdůrazní tím své ostré aristokratické linie obličeje, a on to, mizera, velice dobře ví.

    Polibky pro veřejnost, kterými zahrnoval tvář své ženy, byly studené jako jeho oči. Poznal jsem to i na tu dálku. Zdaleka neměly v sobě tu vášeň a dravost, jako když byl se mnou. Přesto by nikdo z přítomných neřekl, že ještě před chviličkou divoce vrtěl pérem v mém zadku a že pomalu se vytrácející ruměnec v jeho tváři nezpůsobil taneční pohyb po parketu, ale divoký sex. Ovšem že ne s nevěstou.

    Sedl jsem si za stůl, popíjel skotskou a pozoroval jsem ho přivřenými víčky. Žárlil jsem, na můj vkus držel Narcisu kolem pasu až moc důvěrně.

    "Zdá se, že se moc nebavíš," ozval se příjemný hlas vedle mně. Bez většího zájmu jsem otočil hlavu. Pohlédl jsem do okouzlujících modrých očí pohledného mladého muže. Ne tak nádherných jako ty Luciusovy, ale přesto mě ihned upoutaly. Regulus Black pochopitelně nemohl chybět na této svatbě. Patřil sem víc než já. Je mladším synem Oriona a Walburgy Blackových a bratrancem nevěsty. A taky mladším bratrem toho hajzla Siriuse Blacka.

    "Nesnáším tyto snobské večírky," odpověděl jsem otráveně a spláchl jsem hrdlo dalším douškem.

    Regulus se chápavě usmál a poodhalil dokonalé bílé zuby. "Nechceš jít na vzduch? Tady se nedá dýchat," navrhl.

    Zrak mi opět zalétl k Luciusovi. Tiskl se v pomalém tanci ke své ženě a šeptal jí něco důvěrného do ucha. Narcisa se v rozpacích zvonivě rozesmála a mne ty jejich manželské důvěrnosti znechutily. "Máš pravdu, dusím se tady." Dolil jsem si plnou sklenici a vyšel za Regulusem do noci. Měsíc zaléval svou září velkou část zahrady. Docela blízko bylo slyšet krákoravý zpěv páva. Zhluboka jsem se nadechl chladného nočního ovzduší. Čerstvý vzduch mě málem porazil, kdyby mě nezachytily Regulusovy paže, nejspíš bych přepadl přes mramorovou zídku do fontány,

    "Neměl bys tolik pít," usmál se Regulus.

    "Jsi můj fotr, že mi tady radíš, co mám dělat?" vyjel jsem po něm vztekle. Pak jsem si uvědomil, že jsem se právě utrhl na jediného člověka, který se na této svatbě se mnou baví. Sklonil jsem hlavu. "Promiň," zamumlal jsem zahanbeně. "Máš pravdu, měl bych přestat pít." Odložil jsem sklenku na zídku.

    Regulus si sedl vedle mě a zapálil si cigaretu. "Neomlouvej se. Chápu to, jsi Smrtijedem velice krátkou dobu a člověk se s tím musí nejdřív vypořádat," pousmál se.

    Z nějakého důvodu vydedukoval, že piju kvůli tomu, že nezvládám průpravu. Ale vlastně měl pravdu. Dodnes jsem se nedokázal úplně vyrovnat s tím, že jsem na Voldemortův příkaz zabil svého spolužáka. Zíral jsem před sebe a myslel na tu smrtelnou hrůzu v jeho očích. Nevím, co mě to najednou popadlo, ale potřeboval jsem se někomu svěřit. 

    "Téměř každou noc mě pronásleduje vyděšený pohled mé první oběti," přiznal jsem se mu potichu, ani sám nevím, proč zrovna jemu. Neřekl jsem to dokonce ani Luciusovi. Bál jsem se, že by mě považoval za zbabělce.

    Regulus mě pozoroval. "Každý z nás se s tím musí nějak vyrovnat. Já jsem začal hodně kouřit a dnes nedokážu bez cigarety žít. Vědma mi věštila, že zemřu velmi mladý. Myslím si, že mě zdolá rakovina plic," zasmál se svému černému humoru.

    Nezasmál jsem se. "Bojím se, až budu muset znova zabít. Myslím, že to nedokážu." Nechápal jsem, proč mu svěřuji své tajemství, ale podstatně se mi ulevilo.

    "Jenom první smrt je děsivá. Každou další už si budeš užívat, věř mi," povzbudivě se na mne usmál.

    Překvapeně jsem se na něj podíval. "Kolik lidí jsi už zabil ty, že se tak vyznáš?"

    Krátké zaváhání. "Šest. Ale byli to samí mudlové a mudlovští šmejdi." Pochopitelně, Regulus se držel rodinného hesla rodu Blacků - Toujours pur. Navždy čistý. Byl pyšný na to, že pochází z čistokrevného kouzelnického rodu. V tom se zcela odlišoval od svého bratra Siriuse.

    Nevěřícně jsem se na něj podíval. "Kolik ti je?"

    "Šestnáct."

    "Docela slušné konto mrtvol na tak mladý věk," ušklíbl jsem se.

    Regulus odhodil dokouřenou cigaretu a rty se mu zvlnily v potměšilém úsměvu. "Pomůžu ti s tím, když budeš chtít," nabídl se. Sotva vyrostl z dětských kalhot a už mluvil o smrti člověka, jako kdyby se chystal zabít králíka k nedělnímu obědu.

    Opřel jsem se zády o sochu anděla, zaklonil hlavu a pozoroval hvězdy. Myslel jsem na smrt a na to, jestli jsem si službou Temnu neukousl příliš velké sousto. Ucítil jsem, jak se mi kolem pasu ovinula ruka a na mé rty sedl plachý polibek. Byl nečekaný jako bouřka za horkého letního dne. 

    "Zbláznil ses, Blacku?" vyskočil jsem vyděšeně a otřel si rty do rukávu.

    Black zůstal sedět a zvedl zrak ke mně. "Promiň... nevím, co to do mne vjelo. Omlouvám se," zastyděl se.

    Byl jsem rád, že jsem konečně našel spřízněnou duši, která je ochotna vyslechnout mé trápení a ten vůl to všechno zkazí. "To jsou všichni Smrtijedi teplí, nebo co?" odplivl jsem si znechuceně.

    Regulus se rozesmál. "Ne, to nejsou. Ale každý potřebuje občas teplo lidského těla, a nedostatek opačného pohlaví v našich řadách má za následek, že po čase se už jaksi nekoukáš, jaký je to otvor. Důležité je, že tam nějaký je," uculil se.

    "Kolik jsi říkal, že ti je? Zdáš se mi příliš mladý na takové zkušenosti." To říká ten, který začal už ve čtrnácti.

    "V kolika letech jsi začínal ty?" zeptal se mě, jako kdyby mi četl myšlenky. "Soudě podle toho, že jsi Luciusův dlouholetý přítel, tak asi taky dost brzo, nemám pravdu?" pozvedl významně obočí. "Jsem ještě hodně mladý, no a co? Pro mne je důležité to, jestli mě ten člověk přitahuje."

    "Já tě snad přitahuji, když jsi po mně vyjel?" zeptal jsem se podrážděně.

    Regulus se postavil a prstem umlčel mé rty. "Když pominu, že věkově jsi mi tady nejblíž, zaujal jsi mě už tehdy, když tě Lucius představil poslední den roku na tom večírku. Ty sis mě vůbec nevšiml, měl jsi oči jen pro Luciuse, já tebe ale ano." Trochu nebezpečně se přiblížil.

    "Čímpak jsem tě tak zaujal?" odfrkl jsem si.

    "Osobním kouzlem. Nejde o fyzickou krásu. Ale o to, co z člověka vyzařuje. Tys mě zaujal hned, jak jsem tě poprvé uviděl." Hlavou mi blesklo, že něco vzdáleně podobného jsem už kdysi slyšel. "Jsi nepřístupný jako horský ledovec, přitom se přímo nabízíš, abys byl dobyt." Nenápadně vstoupil do mého osobního prostoru.

    "Já se nikomu nenabízím," zaprotestoval jsem.

    "To byla metafora," usmál se. "Jsi výjimečný." Oči se mu ve tmě leskly jako oči dravce. Ten malý bastard mě sváděl! 

    "Jsem s Luciusem..." zabreptal jsem opile.

    "Vím," zašeptal. Byl nebezpečně blízko. Volná ruka mu vklouzla pod můj plášť a objala mě kolem pasu. Ovanul mě teplý dech, vonící po cigaretě. Jeho měkké rty se dotkly mých a do úst mi pomalu pronikl jeho jazyk. Nebyl vášnivý, ani divoký jako Luciusův, přesto byl tak smyslný, že proti mé vůli probudil ten můj z nečinnosti a vyprovokoval jej ke vzájemnému hlazení.

    Regulus líbal jemně, něžně a sladce a vyvolal v mém břiše příjemné chvění, podobné třepetání křídel kolibříka. Rozum mě zcela opustil a Lucius se na chvíli vytratil z mých myšlenek. Zavřel jsem oči, zabořil prsty do hustých černých kadeří a vychutnával jsem si ten sladký polibek.

    Osvítil nás proud světla, který se do tmy vyvalil z otevřených dveří společenského sálu. Rychle jsme s Regulusem od sebe odskočili. Blížila se k nám tmavá postava. I když jí skrze světlo za zády nebylo vidět do obličeje, podle majestátní chůze jsem poznal, že je to Lucius.

    "Tady jste, vy dva spiklenci," promluvil odměřeně, když se přiblížil. "Severusi, všude tě hledám. Evan mi řekl, že tě viděl jít s Regulusem před půl hodinou ven do zahrady."

    "Potřeboval jsem na vzduch," snažil jsem se zakrýt rozpaky. Netušil jsem, co všechno Lucius zahlédl. "Dost jsem toho dnes vypil."

    "Už nepij, Severusi," řekl mrazivě. "Přemíra alkoholu odbourává veškeré zábrany a v opilosti bys mohl udělat něco, čeho bys později litoval." Zamračeně pohlédl na Blacka a pak mě vzal přátelsky kolem ramen. "Pojďme dovnitř," řekl tónem, nepřipouštějícím jakýkoli protest.

    Nikdy jsem si od něj nenechal poroučet, teď jsem ho ale pod tíhou výčitek na slovo poslechl. Lucius se ještě otočil k Blackovi a přehnaně milým hlasem se zeptal. "Ty ještě zůstaneš, Regulusi?" Spíš než otázka to vyznělo jako důrazné doporučení.

    Regulus si zapálil další cigaretu. "Jo, chvíli ještě zůstanu," zamumlal a odkráčel do tmy.

    I přes dokořán otevřená okna se uvnitř nedalo dýchat. Kouř cigaret se mísil s pachem alkoholu, zpocených těl a ještě něčeho neidentifikovatelného. Sedl jsem si a Lucius klesl na vedlejší židli. "Ty se nebavíš, Severusi," řekl mrzutě. "Na mé vlastní svatbě."

    Pohlédl jsem na něj otráveně. "Právě proto se nebavím, to ti ještě nedošlo?"

    Lucius se nahlas rozesmál. "Severusi, ty žárlíš." Vrhl jsem na něj tak vražedný pohled, až jsem se sám divil, že se neskácel mrtvý pod stůl. "Nemáš přece žádný důvod," řekl, když se utišil. Naklonil se k mému uchu a zašeptal. "Víš přece, že je to jenom divadlo. Jen my dva víme, koho doopravdy chci."

    Odfrkl jsem si. "To mi je platné jak mrtvému zimník." Položil jsem dlaň na jeho stehno. "Radši bych byl někde úplně jinde," zašeptal jsem a prsty mi šplhaly po jeho stehně až do klína.

    Lucius mi nečekaně ruku odstrčil a naklonil se ke mně co nejblíž. "Mám ještě nějaké povinnosti. Počkej tady na mně, pak si to spolu vynahradíme," mrkl na mně významně. "Zatím se bav. A nedělej žádné hlouposti, jsi už dost opilý," varoval mě ještě a pak se vzdálil a nechal mě tam samotného.

    Rozhlédl jsem se po sále a pokoušel se vyhledat někoho, s kým bych se tedy mohl bavit. Většina kouzelníků byla zmámená alkoholem, někdo nepřítomně zíral do sklenice, jiný si hlasitě vyměňoval názory s dalším opilcem. O pár židlí dál tvrdě spal s hlavou na stole kterýsi Smrtijed, kukla, hluboko naražená do tváře znemožnila zjistit jeho totožnost. Opodál se pod stolem muchlala pod hábitem nějaká dvojice. Svitlo mi, co nezjistitelného se to ještě vznášelo ve vzduchu. Byl to pach sexu.

    Mou pozornost upoutal hlasitý povyk a ohlédl jsem se tím směrem. Lucius a jeho žena se zrovna loučili s hosty a pak zaklesnuti do sebe odcházeli po schodech nahoru nejspíš do Narcisiných komnat. Několik opilých Smrtijedů je vyprovázelo halasným pokřikováním. Luciusi, teď se ukaž, co vydržíš... Koukej dnes v noci zplodit dědice... Ať při té divočině pod vámi nerupne postel... Užívej si až do rána...

    Přestal jsem poslouchat. Tak tohle byly ty jeho povinnosti. Svatební noc. Jsem totální idiot. Musel jsem přece počítat s tím, že tato noc nebude patřit mně. Přesto jsem se nedokázal přenést přes fakt, že už nejsem jediný, koho bude Lucius píchat.

    "Upřímně Luciusovi závidím. Bude šoustat až do rána," šklebil se mi do tváře Wilkes a nabízel mi skleničku. "Nebuď z toho tak skleslý, Snape, Malfoy přece není jediný na světě," snažil se mě povzbudit.

    "Jdi do prdele," ulevil jsem si, ale napil jsem se. Vyprskl jsem. "Pfuj... co to je za hnusný chlast?" otřásl jsem se odporem. "Hej!" zařval jsem na skřítka. "Přines mi láhev whisky!"

    V mžiku stála přede mnou. Slíbil jsem Luciusovi, že už dnes nebudu pít, to ale byla jiná situace. Teď chci zapít svůj žal. Nezdržoval jsem se nalít si skleničku. Přiložil jsem si láhev ke rtům a pořádně se napil. Zalapal jsem po dechu, byla opravdu ostrá.

    "Lucius nestojí za to, aby ses kvůli němu trápil," rýpal Wilkes.

    "Jdi do prdele." Můj slovník se zredukoval do jediné opakující se věty. Hrdlo láhve opět zmizelo mezi mými rty a cítil jsem, jak mi zlatý mok koluje žílami po celém těle.

    Wilkes se přisunul blíž. "Lucius je hlupák, že tě nechal tady samotného napospas těm hladovým vlkům. Jestli chceš, poskytnu ti pro dnešek ochranu."

    Odtrhl jsem láhev od rtů a upřel kalný pohled směrem, odkud se nesl ten úlisný hlas. "Jdi do-" nakonec jsem jen mávl rukou. Dělalo mi pořád větší problémy zaměřit zrak do konkrétního bodu a v hlavě mi hučelo jako v úlu. "Proč mi to udělal... přísahal mi..." blábolil jsem opile, jazyk se mi začínal motat. V hlavě se mi rozblikala kontrolka, signalizující, že je nejvyšší čas přestat pít. Odložil jsem láhev.

    "Zapomeň na něj, ten si teď pěkně užívá se svojí krásnou ženou," píchal do vosího hnízda Wilkes. "Nechtěl bys vyzkoušet něco nového?" nabídl mi úlisně.

    Nebyl jsem schopen rozlišit, jestli mě chce utěšovat, anebo štvát proti Luciusovi. "Vyzkoušet něco nového?" To měla být nabídka sexu? S Luciusem už jsem vyzkoušel úplně všechno. Znenadání na mne dolehl splín a moje nálada se zbarvila do černého depresivního odstínu.

    "Pojď, odvedu tě do tvého pokoje. Potřebuješ se vyspat," nabídl se ochotně Wilkes. Uznal jsem, že bude nejrozumnější svůj zármutek utopit ne v alkoholu, ale ve spánku. Pokusil jsem se vstát. Nohy zaprotestovaly a kolena se mi podlomila. Ztěžka jsem dopadl zpátky na židli, až se i se mnou posunula po leštěné dlažbě o kus dál a jen zázrakem jsem z ní nespadl na zem.

    "Jsi úplně na sračky, Snape, pomůžu ti," chytil mě pod paží Wilkes. V poslední chvíli jsem chňapl po láhvi a apaticky se jím nechal vést.

    Zajímavé, jak krev zředěná s alkoholem má negativní vliv na dostatečné okysličování mozku. Měl jsem totální výpadek a netuším, jak jsem se dostal do svého pokoje. Teď jsem ale byl ve své luxusní komnatě, kterou mi přidělil Lucius ve svém domě a opíral jsem se zády o drahé tapety na zdech, kalhoty spuštěné ke kolenům. Wilkes klečel pode mnou a v ústech žmoulal mého ptáka. Nevzpomínám si ani na to, jestli jsem byl vůbec vzrušený. S největší pravděpodobností ne.

    Wilkes se hodně snažil, to jsem ještě byl schopný registrovat, ale buď přemírou alkoholu v mé krvi, anebo možná neutuchající představou Luciuse, přirážejícího do vlhké Narcisy, byla jeho snaha zcela marná. Nebyl jsem si ani sám jist, jestli to vůbec chci. Nejspíš mi to bylo úplně jedno. Zvedl jsem láhev ke rtům a vydatně si lokl. Skotská mi stékala z koutků úst až na bradu. Zavřel jsem oči a pokusil jsem si představit, že přede mnou klečí Lucius.

    Dveře se otevřely a dovnitř vešel Lucius. Okamžitě zaregistroval scénu před sebou a bleskově vytáhl hůlku. "Ty hajzle!" zasyčel jako zmije. To nebylo na mně. Paprsek bílého světla ozářil přítmí místnosti a odmrštil Wilkese širokým obloukem na druhý konec pokoje, kde dopadl tvrdě na zeď.

    Na mém obličeji se objevil přitroublý, ale blažený úsměv. "Lu... Luciusi... ty jsi tady," vyslovoval jsem namáhavě a natahoval k němu ruku. Byl jsem nesmírně šťastný, že za mnou přišel a vůbec mi nedocházelo, v jaké situaci mě našel. Z Luciusova rozhněvaného pohledu metaly blesky a špička jeho hůlky pořád mířila na ležícího Wilkese.

    "Luciusi... prosím... neubližuj mi..." žadonil ten pes Wilkes o milost. "Nebyl to můj nápad. To... to tvůj otec chtěl, abych to udělal... zaplatil mi," prozradil, aby si zachránil kůži.

    "Cože?" sykl nevěřícně Lucius.

    "Ano... ano," horlivě přitakával Wilkes. "Chce vás rozeštvat a vrazit mezi vás klín žárlivosti."

    "Vypadni, ty Jidáši!" zavrčel Lucius rozhněvaně a Wilkes utekl po čtyřech co nejrychleji z pokoje.

    Lucius kopnutím zabouchl dveře a schoval hůlku do hábitu. Pocítil jsem silnou potřebu obejmout ho. Odlepil jsem se od zdi, ale náhlou ztrátou opěrného bodu jsem se zapotácel a spadl do Luciusovy náruče.

    "Chvilku tě nemůžu nechat samotného! Sotva se vzdálím, už se nabízíš jako nějaká děvka!" zařval na mně rudý vzteky a vytrhl mi láhev z ruky.

    Během okamžiku jsem vyztřízlivěl a všechno mi najednou došlo. Uvědomil jsem si, že mám ještě pořád spuštěné kalhoty a šíleně jsem se zastyděl. Pokusil jsem se natáhnout si je, ale zamotal jsem se do nich, a kdyby mě nedržely Luciusovy silné paže, zřítil bych se k zemi, svázán vlastními kalhotami. Provinile jsem zabořil obličej do jeho ramene. "Mys... mys-lel jsem, že... se už za mnou nevrátíš… že si budeš užívat svatební noc… že budeš dělat dědice... bál jsem se, že mě kvůli ní o-opustíš," blábolil jsem opilecky, jazyk odmítal mluvit souvisle. "Myslel jsem, že... že budeš celou noc s ní šoustat-"

    Lucius přerušil mé opilecké argumenty. "Z té přemíry myšlení se ti zavařil mozek, ty génie! Nechal sis ho vykouřit prvním nadrženým Smrtijedem, který využil tvé momentální indispozice!" křičel na mně rozzlobeně.

    "Ne… nenechal… nebyl jsem vůbec vzrušený…" bránil jsem se vytrvale.

    "To tě neomlouvá!" zavrčel Lucius. "Kam se sakra poděla tvoje pověstná inteligence a tvůj šestý smysl, Severusi?"

    Zamračeným pohledem jsem hypnotizoval láhev se skotskou. To ona za všechno může. V alkoholu jsem utopil nejen žal, ale i svůj základní instinkt, který mě měl varovat, a Lucius mi to dával pěkně sežrat. Dobře mi tak, zasloužím si to. "Promiň... nezvládl jsem to... ale divíš se mi?" Taky jsem si neodpustil vyčíst mu jeho dvojí poměr. Naše první hádka v životě gradovala.

    "Nemáš důvod žárlit, anebo vyvolávat žárlivost ve mně. I když možná tomu nevěříš, pro mne je svaté Conspondeo a ne nějaký primitivní křesťanský obřad pro veřejnost s celou tou pompézností. Myslel jsem, že jsi natolik inteligentní, abys to pochopil," vyčetl mi zklamaně.

    Merlin ví, že jsem nechtěl, aby to takhle skončilo. Chtěl jsem se propadnout do nejhlubšího pekla a tím nejkrutějším způsobem se potrestat za svůj hřích. Jenomže ani to peklo mě nechtělo přijmout a jen jsem tam provinile stál, opile jsem se houpal na vratkých nohou a kalhoty mi spadly až ke kotníkům. Už jsem se ani nesnažil si je natáhnout. "Promiň… promiň… promiň," opakoval jsem donekonečna.

    Lucius mě ještě chvíli propaloval rozzlobeným pohledem, kterému jsem kajícně čelil, pak se ale vztek z jeho očí postupně vytratil a vystřídal ho nesmírný smutek a hluboké zklamání.

    Píchlo mě u srdce. "Řvi na mně… nadávej mi… dej mi pěstí… uřkni mě… jenom se pro smilování na mně takhle nedívej," prosil jsem ho zoufale.

    Přitiskl si mě na hruď a objal mě kolem zad. Zaplavil mě nesmírný pocit štěstí a úlevy. "Samozřejmě že budu dnes v noci šoustat," zašeptal mi Lucius do vlasů, "jenže ne s Narcisou, ale s tebou, ty hlupáku. Žárlíš úplně zbytečně."

    Byl to nádherný okamžik... a já ho zkazil. Vysmekl jsem se mu z náruče a rychle, jak jen mi spuštěné kalhoty dovolovaly, jsem utíkal na toaletu. Padl jsem na kolena, pažemi objal porcelánovou mísu a začal jsem zvracet. Bylo mi mizerně, téměř jako po Cruciatu. Za zády jsem ucítil pohyb. "Jdi pryč!" zasténal jsem mezi krátkými pauzami. Ani za nic jsem nechtěl, aby mě Lucius viděl v této ponižující situaci. "Vypadni!" úpěl jsem zoufale.

    Samozřejmě, že neposlechl. Klekl si ke mně a přidržel mi vlasy, padající mi do obličeje. Konejšivě mě hladil po zádech a zůstal se mnou, dokud jsem všechno nedostal ze sebe. Ve sprše ze mě pak důkladně smyl nevolnost, opilost a Wilkesův pach a pak mě donutil vypít podezřelý lektvar, který jsem ani já neznal. "Co je to za dryják?" zaprskal jsem a úplně se mi kroutil obličej. Žaludek se mi zvedl podruhé, bál jsem se, že si tím vším projdu znovu.

    "Jen to vypij, zasloužíš si to," řekl nekompromisně Lucius. "Tlumí to účinky alkoholu. Zítra musíš být v dokonalé kondici, jinak by ses stal snadným terčem. A to nemohu dopustit."

    Merline, úplně jsem zapomněl, že zítra je svatojánská noc a Pán zla naplánoval na tuto noc únos mudlovského ministerského předsedy, který úzce spolupracuje s ministerstvem kouzel na zničení plánů lorda Voldemorta ovládnout mudly. Tento mocný a vlivný mudla, aniž to tuší, bude určitě chráněn nejlepším výběrem členů Fénixova Řádu a bystrozorů. Dostat se k němu nebude jednoduché ani pro vycvičeného smrtijeda, co teprve nováčka bez zkušeností a s kocovinou.

    Kupodivu mi ten zázračný lektvar pomohl. Lehli jsme si do postele a chvíli jsme oba mlčeli, zahloubaní do svých vlastních myšlenek. Přestože jsme byli oba nazí, leželi jsme tiše vedle sebe. Bylo to skutečně neobvyklé. Dokonce i neustále nadržený Lucius dnes výjimečně myslel na něco jiného než na sex. Nejspíš na zítřejší misi.

    "Kdyby tě někdy lákalo experimentovat i s někým jiným," promluvil po chvíli do ticha, "nebudu ti bránit."
Překvapené jsem otočil tvář k němu. "Co tě to napadlo? Nikoho nechci," ohradil jsem se.

    "Já to vím. Ale nezávazný sex je někdy docela příjemná fyzická rozkoš." Na jeho rtech se usadil mazaný úsměv. "Podotýkám nezávazný. Takové nezkušené štěně jako ty by mohlo lehce naletět nějakému zvrhlíkovi, kterými se smrtijedské řady jen hemží."

    "Umím se o sebe postarat," našpulil jsem rty.

    "O tom jsi mě dnes přesvědčil," zamumlal s ironií v hlase. "Netušíš, jaké nástrahy na tebe čekají na smrtijedských večírcích. Ta Voldemortova děvka Regulus, anebo ten jidáš Wilkes jsou úplně neškodní beránci v té smečce vlků, ve které se budeš pohybovat," varoval mně. "Stejně ale silně pochybuji, že někdo bude takový sebevrah, aby přebral mladého přítele Luciusi Malfoyovi," dodal namyšleně. "I když… byla by to pro mě výzva o tebe s někým bojovat," zachechtal se.

    "Jsi parchant, víš to?" řekl jsem pobaveně.

    Tělo se mu otřáslo tlumeným smíchem. Ohrnul sarkasticky horní ret. "Stejně se vždy vrátíš ke mně. Nikdo není lepší než já," dodal sebevědomě.

    Měl naprostou pravdu. Položil jsem hlavu na jeho hruď a zamyšleně se probíral světlými chloupky kolem jeho bradavek. Slyšel jsem pravidelný tlukot jeho srdce. "Obávám se zítřku," přiznal jsem se mu.

    "Já taky." Objal mě pažemi a pevně přitiskl k sobě. "Zítra budu pořád s tebou. Neopustím tě."

    Pohlédl jsem mu do očí a usmál jsem se. Pak jsem mu spoutal rty žhavým polibkem a moje ruce se rozeběhly po jeho nahém těle. Pokud by tohle měl být náš poslední sex v životě, chtěl jsem si jej pořádně užít.

 

Obrázky by Monday

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář.