Zmařené iluze

Moje básnická prvotina.

Autor: Styx
Hlavní postava: Severus Snape
Varování: temné, depresivní
Poznámka: Tyto temné verše volně navazují na povídku Kat. Jsou to Severusovy myšlenky o jeho zklamání a deziluzi ze slibovaného lepšího života ve službách Pána zla a o jeho bolesti z Regulusovy smrti.

Napsáno: 2010

ZMAŘENÉ ILUZE

Podal jsem ruku ďáblovi a on mě pozval do pekla,

beztrestně svolil: muč, týrej, zabij!

Moc jeho krutá můj osud jak ostří rozsekla,

emoce nemají místa zde, ihned je ubij!

Ledové srdce z hrudi mé vyrvané v bahně se válí,

v rukou mám moc, co kosti obrátí v bolest a prach.

Prokletý cejch jak plameny pekelné pálí,

na kůži krev mi lpí a nitro svírá strach.

Dvojí krev v žilách ztuhlá na kámen - kost matky země,

lidské hnáty a umrlčí hlavy, přátelé moji.

Hrůza, děs, krutost, běs, smrt žhne dnes ze mě,

na oltář zla krvavé oběti, kdo o to stojí?

Před brány předpeklí vyvržen z ráje ven,

proklínám zhrzen svůj o lepším žití sen.

Ďábel mi pařáty trhá mou duši na kusy,

podrobí vůli mou, do krku jedové zuby zakusí.

Zaslepen bolestí, s jizvami ze zrady, s nadějí z víry,

chci sloužit dobru a opět v něj věřit.

Ve jménu pomsty škrábu se ode dna z bezedné díry,

chci se zříct navždy zla a s bohem se smířit.

Šlapu po kostech a lebkách nešťastníků,

bolest mě pěstí ubíjí do morku kosti.

Ty, jenž požíráš emoce smrtelníků,

udus se zvratky vlastní bezohlednosti!

Konec