Trest

I trest se dá někdy užít. Obzvlášť, když trestajícím je profesor lektvarů.

Autor: Styx
Hlavní postavy: Severus Snape/ Harry Potter
Varování: slash, felace

Přístupnost: 15

Napsáno: 2009

"Sebekázeň je vlastnost, která vám výrazně chybí, pane Pottere. Není divu, zdědil jste to v genech po otci. Nicméně vás to neomlouvá." Tichý hlas, hluboký jako propast, se plížil stísněnými prostory malého skladiště a u dubových dveří se rozplynul v protizvukových kouzlech.

Harry napjal svá záda a prohnul je do pokřiveného otazníku. Po jeho nahé pokožce, podél celé páteře, obratel po obratli, provokativně klouzaly štíhlé prsty. Dlouhé nehty se sem tam jemně zaryly do svalu a utvářely tenkou brázdu ve zpocené kůži. Tělo chlapce se zachvělo vzrušením a pokožku mu pokropila husí kůže. V tichém zasyčení nasál přes stisklé zuby do sebe proud vzduchu.

"Pottere! Posloucháte vůbec, co říkám? Ovládejte se trochu." Sametový hlas opět rozechvěl tísnivé ticho, vznášející se potemnělou místností. "Pokud jste to opět nepochopil, tohle je trest za vaši neschopnost uříznout pulci ocásek."

Muž pomalu obešel polonahé tělo a tváří v tvář chlapci se zastavil. "Pokud se to rychle nenaučíte," sklonil svůj bledý obličej až k jeho uchu, aby šepot nezanikl v ponurém tichu, "přijdete o ten svůj."

"Ano, pane," odpověděl Harry a pevně stiskl zuby.

"Ano, pane?" Snapeovo obočí povyskočilo do půli čela. Očima sklouzl do jeho rozkroku a při pohledu na erekci, rýsující se chlapci v rozepnutém poklopci, se mu pravý koutek úst zformoval do sarkastického úšklebku.

"Vy si to snad přejete, nemám pravdu?" Převaloval každé slovo na jazyku a prsty provokativně přejel po vzdouvající se látce. Z Harryho hrdla unikl nechtěný trhavý vzdech.

"Ale, ale, uklidněte se," říkal téměř konejšivým hlasem Snape, přesto bylo očividné, že se mu vysmívá. "Nepřišel jste si sem přece užívat."

Stáhl ruku z jeho klína, čímž vyloudil ze studentových rtů výdech hlubokého zklamání. Koutek úst mu spokojeně zacukal. Měl toho neposlušného žáka přesně tam, kde ho mít chtěl. Sáhl po orosené nádobě na polici a nadzvedl víko. Vyvalil se z ní bílý oblak mrazivé mlhy. Ovinula se kolem jeho dlouhých prstů jako tančící víla, když sáhl dovnitř a vytáhl z ní kostku ledu.

"Potřebujete trochu zchladit, abyste byl schopen opět myslet jako dřív." Ušklíbl se. "Ne že by to předtím bylo nějak lepší."

Kostka ledu se dotkla jedné z bradavek. Harry zasykl jako rozdrážděná kočka. Snape se opět spokojeně pousmál a pomalu a s rozmyslem přejížděl přes ni, dokud se neztopořila. Obkroužil i druhou bradavku, až ztuhla v hrášek. Celou dobu udržoval oční kontakt a pobaveně sledoval, jak se zelené duhovky za kulatými skly pomalu zastírají stupňující touhou a jak se chlapec tomu mermomocí brání.

Led na rozpálené pokožce mezi prsty rychle tál a krůpěje vody stékaly po zpocené hrudi. Úzké Snapeovy rty se rozvlnily do arogantního, zdeformovaného úsměvu. "Chtěl byste, abych vám ty kapky slízal?"

Harry přimhouřil oči a jeho řasy se zatřepetaly jako křídla čerstvě vylíhnutého motýla. Těchto pár jednoduchých slov ho téměř obralo o rozum. "Och... ano... ano, prosím," zašeptal spontánně a bez přemýšlení. Sklopil rychle v rozpacích zrak a stud se mu rozlil po tváři, když si uvědomil, co vyřkl. Bylo už pozdě vzít to zpátky. Vztekle zatnul pěsti.

Snapeovi se na rtech mihl vítězný úsměv, ale okamžitě se vytratil, jako by tam nikdy nebyl. Přiblížil se k Harryho tváři, tak blízko, že ho téměř klovnul ostře zahnutým nosem do obličeje.

"Srážím Nebelvíru deset bodů za navádění profesora k nezákonným praktikám!"

Harry vzpurně zvedl zrak. "Ale-"

"A dalších pět za odmlouvání!"

Harryho další protest náhle umlčel ledový dotek na břiše. Zachvěl se a sklonil hlavu. Fascinovaně sledoval dlouhé štíhlé prsty, pomalu klouzající po cestičce z jemného chmýří od pupku dolů a zanechávající za sebou vlhkou strouhu po tajícím ledu. Prsty, které tak často pozoroval, když na hodinách lektvarů s nedbalou elegancí házely ingredience do bublajícího kotlíku, které obdivoval, přestože mu s potěšením psaly brkem z černé labutě bůhví kolikátého Trolla z lektvarů.

A teď se ty jemné prsty, svírající zbytky ledu, bolestně pomalým tempem blížily do jeho slabin a proti jeho vůli mu vyloudily z hrdla neúspěšně potlačovaný vzdech a v odpověď další Snapeovo opovržené ušklíbnutí. Vzdorovitě pohleděl do chladných očí, vědom si své slabosti, které se nedokázal ubránit a kterou už zase nahrál na smeč profesorově sebevědomí.

Bledé rty učitele lektvarů se v pravém koutku zavlnily v povýšeném úšklebku. "Vzrušuje vás to, pane Pottere?" provokoval Snape.

"Ne, pane profesore," zamlžily se mu brýle, "jak by mohlo..." Se zatajeným dechem sledoval ruku, klouzající mu do rozepnutých kalhot.

"Vážně?" Snape upřel na něj zkoumavý pohled a obě obočí mu srostla do zlověstné křivky. "Nevypadá to tak, nepochybně."

Snape sklouzl rukou ještě níž. Skvěle se bavil na chlapcově zoufalé snaze udržet si zdravý rozum. V místě, kde se jemné chloupky spojovaly s hustým ochlupením v klíně, jenom kousek od kořene penisu, necudně se mu nabízejícímu téměř až do dlaně, se jeho ruka najednou zastavila.

Slizkým úšklebkem ohodnotil, když se chlapcovy oči špatně skrývaným zklamáním obrátily v sloup a zlomyslně si vychutnával jeho rozpolcenost. Mezi prsty se mu rozpustil poslední krystalek ledu. Zvedl dlaň a výmluvně rozevřel prsty.

"Zdá se, že dnes nemáte svůj den, Pottere."

Chvíli nechal chlapce škvařit se ve vlastním rozčarování, pak mu sevřel útlé rameno a srazil ho na kolena do prachu.

"Kajte se, pane Pottere. Pouze víra totiž drží člověka v těchto těžkých dobách nad hladinou." Snape si shodil z ramen těžký hábit a rychle rozepnul několik spodních knoflíků na kabátu pod ním. "Záleží ovšem na tom, v co ta víra je, abyste došel sebeuspokojení."

Opřel jednu nohu o regál, vyklonil hlavu na stranu a v hříšně přitažlivém gestu nadzvedl levé obočí.

"Na co čekáte?" rozhrnul si kabát. "Kajte se!"

Harryho obličej se v mžiku ocitl jenom kousek od profesorova klína. Zíral na ten kousek upnuté černé látky, obepínající jeho rozkrok a teď, když měl na dosah ruky to tajemství, skrývající se pod ní, nedokázal sebrat odvahu k činu. Zvedl hlavu nahoru a v němé otázce pohleděl do uhlových očí, které ho propalovaly skrz naskrz.

Snape mlčel a... čekal.

Harryho prsty uvolnily kožený pásek v kalhotách a pak se přesunuly níž a začaly nervózně rozepínat knoflíček po knoflíčku na profesorově poklopci. Chvěly se, když vklouzly dovnitř a dotkly se teplé kůže uvnitř. A když konečně vytáhly z kalhot ochablý penis jeho učitele, třásly se, jako by schovávaly v dlani čerstvě vyklubané ptáče. Harry jako paralyzován upíral rozšířené zornice na tu vzácnou relikvii ve svých dlaních.

"Vidíte tu věc snad poprvé v životě, že na to tak civíte?" ušklíbl se jízlivě Snape. "Jste bezradnější, než nad prázdným kotlíkem při hodině lektvarů." Netrpělivě přitlačil dlaň na Harryho temeno a přitiskl mu obličej do svého klína.

"Tak začnete už, nebo chcete návod?" sykl Snape a jeho bledé rty tonuly v sarkasmu.

Harry se rychle vzpamatoval. S tváří, zabořenou v učitelově rozkroku nejdřív nesměle políbil a olízl hladkou špičku žaludu, jenom ho ochutnal, vzdor ho však rychle opouštěl a s postupujícím tvrdnutím penisu v jeho ústech si počínal stále uvolněněji a odvážněji a přicházel mu na chuť.

"Snažte se trochu, Pottere, vaše dnešní výkony rozhodnou o vašem příštím trestu." Přestože Snapeův hlas byl klidný a dokonale se ovládal, jak bylo pro něj za každých okolností typické, Harrymu neuniklo jemné chvění jeho svalů ve slabinách. Mimoděk se ušklíbl. Dodal si odvahy, zvedl ruce a pomalu, netušíc, jak bude profesor reagovat, mu stáhl kalhoty na stehna a opatrně položil dlaně na jeho nahé hýždě.

Pevné svaly pod jeho prsty zacukaly, žádný jiný protest už ale nepřišel. Harry přitiskl nos k odhalené světlé kůži slabin a nasával výraznou mužskou vůni. Zcela mu omámila smysly a jeho tvrdý penis, už takhle napnutý k prasknutí, zabolel.

Jedna ruka mu sjela mezi stehna, vklouzla do poklopce a sevřela se kolem jeho vlastní erekce, druhou hladil profesorův zadek a svíral jemnou kůži mezi prsty. Byl si vědom toho, že tato situace se už pravděpodobně nikdy opakovat nebude a chtěl ji dokonale využít. Či zneužít?

Zabořil nos do hustého porostu černých chlupů a tiskl do něj tvář, až se dusil. S požitkem nasával charakteristický pach pubického ochlupení a nedokázal se nabažit té výrazné vůně zpocené kůže, té neopakovatelné chuti horkého penisu ve svých ústech, dál a dál ho ochutnával, až si myslel, že se z toho zblázní.

Ze Snapeových pevně stisknutých rtů poprvé unikl tlumený vzdech. "Zdá se, že v tomhle jste o poznání lepší, než v lektvarech," zašeptal nesrozumitelně a zvrátil hlavu dozadu. Další slova mu uvízla v krku. Sevřel oběma dlaněmi střapatou hlavu a necitelně si ji začal přirážet do slabin.

Harry ucítil na jazyku slanou chuť a pod prsty, hladícími profesorova stehna, se mu silně rozechvěly jeho svaly. Zrychlil pohyb druhé ruky ve svém rozkroku a úporně se snažil zvládnout nápor silných přírazů rozvášněného penisu do svých úst. Koutky ho bolely od široce rozevřených rtů, kolena tlačila na kamenné podlaze, ztěžka lapal po vzduchu, v hlavě mu dunělo, jak mu profesor nelítostně přirážel dlaní temeno do svých slabin.

Přesto byl přesvědčen, že mu nikdy nebylo nádherněji.

Harryho prsty konečně skropilo teplé sperma a s nadlidským úsilím se ovládl, aby v okamžiku svého vyvrcholení neublížil penisu, rychle se míhajícímu mezi jeho rty. Přestože jeho tělem lomcovaly dozvuky orgasmu, z posledních sil se vzchopil a jazykem mu poskytl slast.

"Dost!" Snapeův příkaz rozčísl erotikou nabitý vzduch. Rychle vytáhl penis z Harryho úst, zmáčkl klečícímu chlapci chumáč vlasů v pěsti a přinutil ho zaklonit hlavu. Několika rychlými tahy rukou se přivedl k vyvrcholení a s tichým, téměř bolestivým zasténáním postříkal chlapcovu tvář horkým semenem. Pak ho pustil.

Krátkou chvíli se mu hruď ještě zvedala a jenom jeho zrychlený dech prozrazoval, k čemu teď došlo. Během pár okamžiků se už zase dokonale ovládal. Prudkým pohybem hlavy odhodil dozadu pramen vlasů, spadnuvší mu do očí a svůj temný pohled upřel dolů na kluka, sedícího s rozpálenou tváří na patách, vzhlížejícího na něj zpoza zamlžených brýlí a olizujícího si semeno ze rtů.

"Váš otec by měl z vás jistě radost, kdyby vás teď takhle viděl," ušklíbl se škodolibě Snape. Pulirexem mu očistil z brýlí své sperma. Zastrčil si uvadlý penis do kalhot, zapnul poklopec a upravil kabát. Ze země zvedl zaprášený hábit.

"Nikdy bych nevěřil, že by jste v něčem mohl získat i lepší známku, než Trolla," zašklebil se jízlivě. "Škoda, že stejné nadání, jakým oplýváte při odpykávání trestů, neprokazujete i na mých hodinách."

Pobaveně sledoval Harryho zmatené pokusy o úpravu zevnějšku. "Nicméně," ohrnul rty v povýšeném úsměvu, "sice velice nerad, ale musím konstatovat, že jste se chvílemi i docela snažil. Odměna vás nemine."

Na moment se vzdálil a hned se vrátil v ruce s hustě popsaným archem. "Zde je podrobný návod pro méně chápavé studenty na výrobu lektvaru, který jste dnes na mé hodině zkazil. Naučte se ho zpaměti. Pokud se vám totiž nepovede zítra ten lektvar dodělat, budu vás muset zase potrestat." Koutek rtů mu nepatrně ucukl.

"Děkuji, pane." Harry vzal neochotně do rukou pergamen a tvrdošíjně odrážel profesorův výsměšný pohled.

"A teď už vypadněte!"

"Na shledanou, pane profesore."

Snape s chladným výrazem tváře pozoroval jeho vzdalující se záda, dokud za ním nezapadly dveře. Přísné rty se začaly pomalu formovat do škodolibého vítězného úšklebku.

Harryho kroky už dávno ztichly v ponuře osvětlené chodbě sklepení, když Snape vyšel na chodbu a rázným krokem zamířil ke svému cíli, vzdálenému od něj sotva pár metrů. Byl si jist, že to tam bude. Došel k nejbližšímu odpadkovému koši a nahlédl dovnitř. Po tváři mu přelétl spokojený úsměv. Nespletl se v tom malém spratkovi.

Na dně koše spočíval jeho složitý recept na výrobu lektvaru.

Konec