Do náruče smrti

Zrada lorda Voldemorta se neodpouští. Zrádce je vždy po zásluze potrestán. Někdy u toho umírají i nevinní. Třetí část trilogie.

Autor: Styx

Pár: Severus Snape/Sirius Black
Varování: smutné, tragické, slash (homosexuální erotika)

Přístupnost: 18

Poznámka: první dva díly trilogie jsou Život není fér a Až na krev

Siriusův mozek zarputile odmítal přijmout Severusovu smrt. Klečel u jeho mrtvého těla, jeho ruku pevně svíral ve své dlani, jako by chtěl svým teplem rozehřát chladnoucí tělo. Očima plnýma slz hleděl rozmazaně do jeho bílého, klidného obličeje, kterého už netížilo žádné trápení. Aura, která ho za života obklopovala a vyvolávala v člověku v jeho přítomnosti pocit bezbranné kořisti, strnule sledující přibližujícího se dravce, se rozplynula jako vánek. Sirius prsty něžně přejel po jeho dokořán otevřených víčkách a zavřel mu jeho obsidiánové oči.

"Mea culpa, mea culpa…" drmolil dokola Brumbál zlomeným hlasem. Moje vina. "Siriusi, co vám to Severus šeptal... tedy pokud to není nic soukromého," otázal se po chvíli.

Sirius k němu zvedl tvář, vlhkou od slz. "Jeho poslední slova… byla tak podivná… nerozuměl jsem jim," zašeptal Sirius. "Myslel jsem, že se chce se mnou rozloučit. On se ale neloučil… jako by věděl, že se zase vrátí."

Brumbál zbledl. "Co říkal, Siriusi?" Jeho hlas zněl rozrušeně.

Sirius přimhouřil oči, aby si vybavil poslední Severusova slova. "Říkal amulet... a pak něco jako… viteál… a Reversio anima …" Sirius zmučeně hleděl do prázdna.

"Viteál? Opravdu řekl... viteál?" Brumbál ta slova skoro zakřičel.

Sirius sebou trhl a překvapeně se na ředitele podíval. "Ano, řekl. Jeho poslední slova si pamatuji moc dobře," s bolestí v hlase poznamenal Sirius. "Co ta slova znamenají?"

"To není možné," nevěřícně kroutil hlavou Brumbál. Najednou prudce zmáčkl Siriuse za rameno. "Siriusi, nevíte, o jakém amuletu to Severus mluvil?" rozrušením mu přeskakoval hlas. "Rychle, nemáme moc času." V očích měl hrůzu, ale i… naději?

"Pokud vím, jediný amulet, který Severus má, je ten, co jsem mu kdysi dal já sám. Co se děje, Albusi?" vystrašeně reagoval Sirius na Brumbálovu podivnou reakci.

"Víte, kde je? Rychle!"

Sirius sice vůbec nechápal, o co jde, ale předpokládal, že ví, kde amulet je. Rychle rozepnul pár horních knoflíků na Severusově hábitu, zapnutých jako vždy až ke krku, a odhalil mu hruď. Šperk Blacků tam nebyl. "Není tady... nosil jej vždy na krku..." oznámil vyděšeně Sirius.

"Rychle jej najděte!" zvolal naléhavě Brumbál. Sirius vyskočil a začal se spěšně rozhlížet po kabinetě. Prohrabal Severusův pracovní stůl, zásuvky a police, ale nic nenašel. Začal panikařit. Kouzlem Accio se pokusil amulet přivolat. Na římse krbu něco zašramotilo a Siriusovi vletěl do ruky amulet jeho rodiny. Rychle s ním běžel za Brumbálem, cestou se jej pokusil otevřít. Víčko se ani nehnulo, bylo zaseknuté. "Tohle je on. Ale je to nějaké rozbité."

Brumbál s respektem chytil šperk do ruky a s jakousi posvátnou úctou se na něj zahleděl. V očích se mu zračila nepřehlédnutelná bázeň a neklid.

"Vysvětlete mi, co se to-" zneklidněně pronesl Sirius.

"Později. Teď není čas. Jak přesně znělo to zaklínadlo? Je to důležité!" Sirius pomalu zopakoval magickou formuli. Brumbál položil amulet opatrně na zem vedle Severusova ležícího těla, dotkl se ho špičkou své hůlky a téměř obřadně vyslovil: Reversio anima.

Víčko s rubínem cvaklo a odklopilo se. Ozval se sotva slyšitelný, syčivý zvuk a zpod uvolněného rubínu vystoupal tenký proužek stříbrné mlhoviny. Lehounce se vznášel těsně nad drahokamem, pořád s ním spojen tenoučkým paprskem a chvěl se, jako kdyby někdo na něj jemně dýchl. Zprůhledněl a začal se shlukovat do obrazce.

Brumbál i Sirius na tento ojedinělý úkaz koukali se zatajeným dechem. Brumbál pomaličku amulet přisouval k Severusově obličeji. Dával veliký pozor, aby nepřetrhl stříbrné pavučinkové vlákno. Když byl amulet těsně u Severusovy tváře, stříbřitý obrazec se rozechvěl, nit se přetrhla a oddělila od drahokamu. Mlhovina se ještě vteřinku třepetala nad Severusovou tváří a pak vklouzla do jeho pootevřených rtů.

Brumbál se Siriusem ani nedýchali.

Po chvíli, která se zdála věčností, se najednou Severusova hruď začala sotva znatelně zvedat a klesat. Sirius položil hlavu na jeho prsa a uslyšel tlukot srdce, i když velice slabý a nepravidelný. Přiložil ucho k Severusovým rtům a uslyšel slaboučký, téměř nepostřehnutelný dech. V očích se mu zračil zmatek, který vystřídalo překvapení a nakonec nesmírná radost. Chytil Severusovu ruku do své dlaně a přitiskl si ji k ústům. Zdálo se mu, že už nebyla tak studená. Neubránil se slzám štěstí. Pomalu otočil hlavu k Brumbálovi a s obrovským otazníkem v očích žádal vysvětlení.

Brumbál se ztěžka postavil na nohy, sám na první pohled očividně vyveden z míry. Potřeboval aspoň chvíli na vypořádání se s tím, co teď zažili a na utřídění svých myšlenek. Zmohl se jen na pouhých pár slov. "Musíme ho dostat do postele."

Sirius mohl použít hůlku a nadnést Severusovo tělo do vzduchu, ale sklonil se k němu, vzal ho do náruče a odnesl ho do jeho ložnice, kterou důvěrně znal. Opatrně ho položil do postele a starostlivě přiložil ucho k jeho rtům, aby se přesvědčil, že pořád dýchá. Vzal od Brumbála amulet Blacků a tak, jako kdysi před lety, mu ho pověsil na krk. Zůstal u něj sedět.

Brumbál stál shrbený u okna, zády k Siriusovi a zamračeně hleděl do tmy. "To, čeho jsme tady byli oba svědky," začal nejistým hlasem, "mě překvapilo stejně jako vás. Upřímně řečeno, i já sám jsem se s tím setkal poprvé ve svém dlouhém životě." Na chvíli se odmlčel, sám ještě rozrušen z toho, co viděl. "Když jsem se před chvílí dozvěděl, že Severus si vytvořil viteál, bylo to pro mě šokující zjištění." Ještě pořád nevěřícně kroutil hlavou.

"Co je to, ten… viteál?"

"Je to předmět, do kterého kouzelník uzamkne jednu část své duše, aby se po smrti té druhé mohla vrátit zpátky do jeho mrtvého těla a on mohl žít dál," snažil se to vysvětlit.

"To, co jsme viděli… to byla… Severusova duše?" zakoktal Sirius ohromeně.

"Nepochybně," přikývl Brumbál. "Za návrat do života však zaplatil strašlivou daň. Jen málokdo je toho schopen. Nejenom, že svoji duši má už navždy rozervanou na dva kusy, ale mohl ji rozpoltit jedině za cenu vraždy."

"Chcete tím říct, že Severus někoho… zabil?" nevěřícně vytřeštil oči Sirius.

"Ano. Ale řekl bych, že to bylo ještě v dobách, když propadl Zlu a sloužil lordu Voldemortovi," dodal zkroušeně. "Kdy že jste mu dal ten amulet?"

"Ještě když jsme byli studenti," zrudl Sirius, právě řediteli prozradil, jak dlouho už trvá jejich vztah.

"Takže mé předpoklady jsou správné. Kouzelník Voldemortova formátu s mladým, nezkušeným Severusem jistě snadno dokázal manipulovat, když ovládl i mnohem starší a zkušenější kouzelníky. Nejspíš se Severus chtěl i pojistit, kdyby ho Voldemort odhalil a zabil. Nicméně ho to neomlouvá. Zabít člověka je neodpustitelný zločin, i když to vykonal pod silným vlivem Pána všeho Zla." Přistoupil od okna k posteli. "Severusovi teď hrozí velké nebezpečí. Kromě Voldemorta, pokud vím, se žádnému kouzelníkovi ještě nepovedlo navrátit se z říše mrtvých. Jestli se Voldemort dozví, že Severus žije, podruhé už si dá záležet, aby nepřežil." Zachmuřeně si uvědomoval, že Voldemort neudělá stejnou chybu dvakrát. "Bude se muset skrývat, dokud Voldemort nebude poražen."

"Schovám ho ve svém domě a postarám se o něj," navrhl bez přemýšlení Sirius. Pak se opět začervenal, když si uvědomil, jak to vyznělo.

Brumbál se na něj podíval přes okraje brýlí. "Výborný nápad, Siriusi. Až se trochu vzchopí po tom zmrtvýchvstání, a předpokládám, že to bude chvíli trvat, přestěhujeme ho k vám. Nikdo jiný o tom nesmí vědět. Přesto, jakou má Severus černou a temnou minulost, včas si uvědomil, že to není cesta, po které chce jít. Udělal pro nás a pro Řád víc, než kdokoliv jiný a riskoval, a taky obětoval za nás svůj život. Musíme ho chránit," rozhodl Brumbál. O osudu Severuse Snapea bylo rozhodnuto na všech frontách, nejen v této místnosti. Brumbál se zvedl a spěšně opustil Severusovy komnaty.

Sirius se něžně zahleděl do pobledlé Severusovy tváře, špinavé od zaschlé krve, lemované pramínky černých vlasů, slepených krví. Dal se do práce. Svlékl mu zakrvácené oblečení, umyl ho, ošetřil a převlékl. Vyměnil čisté povlečení, pak si lehl k němu, vzal jeho zubožené tělo do své náruče a přivinul si ho k sobě. Sirius Black, ten tvrdý, těžkým životem zkoušený muž, přeživší všechny útrapy Azkabanu, kterého nezlomili ani mozkomorové, se nakonec nahlas rozbrečel, usedavým, srdcervoucím pláčem a máčel polštář hořkými slzami.

_______

Pokojem se vznášela příjemná vůně cigaretového dýmu. Potemnělou místnost osvětlovaly pouze žlutooranžové plameny, plápolající v krbu. V přítmí v rohu, kam nedopadalo už téměř žádné světlo, stálo tmavé křeslo, přisunuté přímo k posteli a každou chvíli z něj zazářilo malinké červené světýlko cigarety.
"… byl jsem šťastný, když jsem po svém útěku zjistil, že jsi na naší straně a hlavně, že jsi to přežil. Celá léta jsem se hrozně bál, jestli jsi vůbec živý. O spoustu vzpomínek na tebe jsem ve vězení přišel, ale ještě pořád mi jich zbývá dost, abych si pamatoval na naše nejšťastnější společné okamžiky. Ani mozkomorové mi nedokázali vysát vzpomínku na to, že jsi jediný člověk na světě, kterého jsem kdy miloval…"

Siriusův pohled se upíral na nehybné tělo, ležící v jeho posteli. Tři dny si už takhle povídal se Severusem, od té doby, co si ho z Bradavic vzal k sobě. Téměř nespal, s výjimkou občasného zdřímnutí v křesle, když už se jeho tělo vzepřelo, ale při sebemenším zvuku se okamžitě probral. Severus se od osudného střetu s Voldemortem ještě neprobral z bezvědomí a Sirius nechtěl propást ten okamžik. Bál se o něj, Severus pořád ještě stál na miskách vah mezi životem a smrtí. Vedl s ním tento dlouhý monolog, i když věděl, nebo možná právě proto, že věděl, že Severus ta jeho vyznání neslyší. Protože nahlas by mu je nikdy nedokázal říct. Muži si přece takové věci neříkají.

"…vím, že jsi měl od dětství těžký život a nikdy sis nikomu ani slůvkem nepostěžoval. Všechnu bolest jsi uzavřel do sebe…" Uhasil cigaretu, naklonil se v křesle a chytil do dlaní Severusovu ruku, ležící bezvládně vedle jeho těla. "Možná, že kdybys jakkoliv projevil své emoce, dal jim volný průchod a nedržel to v sobě, možná by se z tebe nikdy nestal Smrtijed… a nikdy by to nedopadlo takhle…" Hlas se mu zadrhal a bylo v něm slyšet hluboký smutek a emoce. "Zažil jsi ve svém životě málo lásky a hodně utrpení, ale dávám ti slib, že až tohle všechno skončí, postarám se o to, abys už byl až do konce života jenom šťastný. Vynahradím ti všechnu bolest, kterou jsi v životě protrpěl… nikdy tě neopustím… a nedovolím, abys zase opustil ty mně… budu se za tebe rvát… proti všem…" Jeho hlas zněl rozhodně a bojovně. "Slibuji ti, Severusi, že jestli se z toho dostaneš… jestli teď vybojuješ svůj život… pro nás pro oba… přísahám, že tě zahrnu veškerou láskou, jaké jsem schopen… a budeme jenom spolu a rozdělí nás jen smrt. Jenom prosím bojuj…" Poslední slova už jen šeptal, neschopen mluvit dál. Přitiskl rty na Severusovu ruku, sklonil hlavu a opřel o ni své zachmuřené čelo.

"A to budeme žít tady v té polorozpadlé barabizně?" ozval se najednou z postele slabý hlas.

Sirius prudce sebou škubl a málem vyskočil z kůže. Vylítl z křesla, jako kdyby si sedl do vosího hnízda. "Severusi… ach, Severusi…" neschopen jakéhokoliv dalšího slova se vrhl na něj s takovou radostí, až Severus zalapal po dechu.

"Pomalu, Blacku, sakra, vždyť mě udusíš, a já zpátky už nechci," zasténal Severus a z hrdla se mu vydral tlumený smích. 

Severus Snape se definitivně vrátil mezi živé.

Sirius se rozesmál, jako už velice dlouho ne. Byl to nervózní smích, promíchaný napětím a strachem minulých dnů, ale šťastný. Přešel ke krbu, vzal pochodeň a zapálil svíčky na pětiramenném svícnu u postele. Místnost se rozjasnila. Pomohl Severusovi opřít se a upravil mu za zády polštář. Přinesl mu vodu a pomohl mu napít. Přisedl si k němu na postel a s ústy od ucha k uchu koukal do Severusovy bledé tváře, ale už se slabým náznakem ruměnce.

"Ty ses oholil?" Severus zvedl překvapeně obočí, když uviděl Siriusovu hladce oholenou tvář.

"Stěžoval sis, že tě mé vousy při intimních hrátkách lechtají," zazubil se Black.

"No konečně." 

"Nic víc k tomu neřekneš? Například jak jsem neodolatelný?" uculil se Sirius.

 Možná bych se do tebe dokázal už i zamilovat," ušklíbl se Severus.

"Doteď jsi to jenom předstíral, ty prevíte?"

"Cos čekal… že se z tebe hned udělám?"

"Přinejmenším."

"Ale čím mě teď budeš lechtat po zádech?"

"Nech se překvapit."

"To bych chtěl zažít."

"Zažiješ."

"Mne jsi taky oholil?" překvapeně řekl Severus, když si rukou přejel po své hladce oholené bradě.

"Nejen tam."

"A kde ještě, ty zvrhlíku?"

"Věnoval jsem péči celému tvému tělu," spiklenecky mrkl Sirius.

"Doufám, žes nezneužil toho, že jsem byl mimo a nemohl jsem se bránit."

"To se už asi nedozvíš."

"Poznám to, až si sednu."

"Nepoznáš, dal jsem si záležet."

"Ty mizero!"

"Taky se mi stýskalo."

"A udělej něco s tou barabiznou, jestli chceš, abych s tebou tady zůstal."

"Chceš vymalovat růžovou?"

"To se opovaž!"

"Dobře, na černo."

"A chci jednu místnost pro mé lektvary."

"Na to zapomeň."

Deset sekund se snažili tvářit vážně, ale pak se oba hlasitě rozesmáli. Po chvíli však nezbytně přišlo to, co přijít muselo. Severusův veselý obličej smrtelně zvážněl. 

"Siriusi," upřel provinilý pohled do jeho modrých očí. "Musím ti říct něco, co už jsem ti chtěl říct dávno. Vzhledem k tomu, že jsem zase zpátky na tomhle slzavém světě, už asi víš, jak strašlivou věc jsem kdysi udělal. Nikdy jsem ti to nedokázal říct, bál jsem se, že bych tě ztratil a to-"

Sirius mu přiložil ke rtům prst, aby je umlčel. "Nechci slyšet nic o tvé minulosti, ať byla jakákoliv. Žijme přítomností a budoucností. Miluji tě, a pokud to tak cítíš i ty, nic jiného mně nezajímá. Chci být s tebou, dokud jeden z nás nezemře," mluvil k němu velice vážně. "Jenom doufám, že až to přijde, já budu ten první."

"Prosím, tohle neříkej, Siriusi."

"Myslím to vážně. Už nikdy bych nechtěl znovu zažít to, co jsem prožíval, když jsi teď zemřel."

"Nesmíš se takhle rouhat, smrt je děsivá." Severus se celý zachvěl. "Přesto, kdybys byl nedejbůh první, šel bych brzy za tebou. Nechtěl bych tady zůstat sám, bez tebe."

Sirius ho láskyplně objal. Položil si jeho hlavu na své rameno a hladil ho po vlasech.

"Siriusi," šeptal mu tiše do ramene Severus, "byl jsem v předpeklí. Stál jsem před samotnou bránou pekla." Tělo se mu roztřáslo, jako kdyby stál nahý v mrazu.  

_______

"Všechno nejlepší k narozeninám!" Sirius vtrhl jako vichřice do pokoje, na hlavě nakřivo naraženou barevnou papírovou čepici a pískal, až z toho zaléhaly uši, na papírovou píšťalku, která se každým fouknutím natáhla a pak zase stáhla.

"Zbláznil ses, Blacku? Úplně jsem se lekl. Mohl jsem tě zabít," řekl nevrle Severus a rychle schoval hůlku zpátky do kapsy. Stál u okna a sledoval hustě se valící sněhové vločky.

"Severusi, dnes ti je čtyřiatřicet! A to se musí oslavit!"

"Co bych měl jako slavit? Že se mi druhý břeh zase o kus přiblížil? Stárnout není moc velká zábava."

"Severusi, nebuď tak protivný. Tady máš ode mě dárek," Sirius mu podal krásně zabalenou krabičku.

Severus ji rozbalil. Drahá kolínská. Připomnělo mu to zašlé časy s Luciusem. "Tos vážně nemusel, ale děkuji," řekl nevýrazně.

"Je s feromony. Ne že bys to nějak extra potřeboval, tobě totiž absolutně nejde odolat ani bez nich," uculil se rošťácky. "Mám pro tebe ještě jeden dárek." V Siriusově hlase bylo patrné nadšení, v nebeské modři jeho očí se mu blýskalo. Vzal vzpouzejícího se Severuse za ruku, dovedl ho k posteli a přinutil ho sednout si. Dal mu malý balíček a napjatě vyčkával, až jej Severus otevře.

Severus do něj nahlédl a vytáhl černý šátek a kožený řemínek. "Chceš si hrát na piráty?" zeptal se s pozvednutým obočím.

"Nech se překvapit," tajemně se usmál Sirius. Svým neodolatelným šarmem přinutil Severuse, aby si lehl na záda a dal ruce za hlavu. Utáhl mu kolem zápěstí řemínek a pevně ho upnul dozadu ke kovové pelesti.

Severus se překvapeně na něj podíval. "Tys mě připoutal?" Několikrát zacloumal zápěstími, až se zatřásla pelest. Moc se mu ta bezmocnost nezamlouvala.

Sirius neodpověděl. Políbil ho na řasy, zblízka se podíval do bezedné hloubky jeho černých očí a jasná modř těch jeho byla poslední, co Severus uviděl. Než se nadál, měl na očích šátek a vše zahalila neproniknutelná tma. Počáteční panika, která se Severuse začala zmocňovat, když se ocitl připoutaný, ho teď opanovala v plné síle. Začal sebou prudce házet, než ho zalehlo Siriusovo tělo.

"Přestaň, nebo si ublížíš," šeptal mu do ucha uklidňující Siriusův hlas. "Věř mi." Byla to otázka bezmezné důvěry. Severus byl úplně bezmocný a bezbranný, neuviděl by, kdyby ho někdo chtěl napadnout, nebo mu ublížit, nemohl použít nitrozpyt, a jako spoutaný se nemohl ani jakkoliv bránit. Byl zcela v Siriusově moci.

Hbité prsty mu začaly rozepínat košili. Vklouzly pod ni na holou kůži a dotýkaly se hrudi, zvedající a klesající nervozitou. Prsty sjely níž, naučeným pohybem, snad tisíckrát opakovaným, rozepnuly pásek a poklopec a zbavily ho kalhot a spodního prádla. Doteky ustaly. Jelikož Severus nic neviděl, sluch napínal k prasknutí. Otáčel hlavu na všechny strany ve snaze zachytit jakýkoliv zvuk. Dřív, než cokoliv uslyšel, ucítil těsně u obličeje vůni své nové kolínské. Mimoděk se mu zvedly koutky. 

"Nemusel ses patlat, toužím po tobě i bez feromonů," rýpl si do něj, než se mu rtů dotkl vlhký polibek. 

Siriusův jazyk mu pootevřel rty a do úst mu vtekla nějaká tekutina. Na jazyku ucítil palčivou chuť whisky. S požitkem polkl. Jazyk, nasáklý skotskou, mu zaplnil celá ústa. Ve slabinách ucítil Siriusovu pevnou erekci, pomalým pohybem se otírající o jeho ochablý penis. Prošla jím mohutná vlna nastupujícího vzrušení. Nervozita ustupovala do nenávratna.

Na jeho hrdlo dýchl horký dech a nad tepnou ho zalechtal třepetající se jazyk. Vzrušením stiskl v pěst spoutané ruce. Špička jazyka začala prozkoumávat jeho tělo. Nedůvěra a strach zmizely jako mávnutím kouzelné hůlky. Pomalu začínal přicházet na chuť výhodám pásky přes oči. Dvojnásob vnímal všechny doteky rukou, úst i jazyka, když nebyl rozptylován zrakem. Vzrušovalo ho, když netušil, které části jeho těla se Sirius chystá věnovat, dokud to neucítil. O to víc ty doteky a laskání prožíval. Jazyk se přesunul na druhou stranu hrdla a zanechával za sebou chladivou vlhkou stopu. Na dvou drobných, téměř zahojených rankách se mu jazyk zastavil. Tisíce polibků pokryly místo, odkud mu ještě nedávno unikal život.

"Jsi jenom můj, Severusi… jenom můj," šepot se dotýkal jeho pokožky a způsoboval mu jemné vibrace na hrdle. Naskočila mu husí kůže a vlna vzrušení mu proběhla tělem až ke konečkům prstů na nohou. Siriusova kolena mu roztáhla stehna od sebe a klekla si mezi ně. Jeho teplé dlaně mu klouzaly po hrudi, bocích a ve slabinách. Hladily ho něžně, jemně, zlehka, sotva se ho dotýkaly. Oddával se tomu laskání a přerývaně dýchal.

"Jsi nádherný… " šeptal mu rozechvělý Siriusův hlas do ucha. Už jenom ten jeho šepot ho vzrušoval do krajnosti. "Okouzlující…" Hladce oholená tvář se dotkla té jeho. Zbaven zraku potmě tápal ústy po šeptajících rtech. "Fascinující…" mumlající rty sklouzly níž a obkroužily jeho bradavku. Severus ucítil příjemné mravenčení v podbřišku. Talentované ruce sevřely jeho chvějící se penis. Hlasitě zasténal. "Dokonalý…"

Tichý hlas umlkl a zvlhlá ústa se semkla kolem jeho erekce. Severusova záda se slastí prohnula, jak tohle vůbec nečekal. Teplá dlaň ho jemně zatlačila zpátky do matrace. Ze všech sil se snažil zachovat si zdravý rozum. Šlo to dost obtížně, když vnímal sající ústa a špičku své erekce v Siriusově krku. Škubal zápěstími ve snaze vysvobodit se z pout, až se mu řemínek hluboce zařezával do kůže. Trhaně začal dýchat a stehna se mu neovladatelně rozechvěla. Rychle letěl k vrcholu.

Sirius to vycítil vibrací a zachvěním penisu a pohotově včas odtáhl obličej z jeho slabin. Severus rozčarovaně zakňučel, když Sirius těsně před jeho vrcholem přestal. 

"Nechci, aby ses udělal, dokud ti to nedovolím," škádlil ho Sirius.

"Ty bestie!" zaskuhral Severus bolestně. Nadechl se a snažil se nad sebou znovu získat kontrolu. Sirius se po čtyřech přesunul ze slabin zpátky k jeho obličeji. Severus letargicky visel v poutech a rozdýchával svoji frustraci. "Za tohle tě zabiju," zaúpěl.

"Uklidni se, zlato. Chci, aby sis to užíval co nejdéle," zbavil ho iluzí Siriusův pobavený hlas. "A teď tě čeká něco nového, neznámého," řekl tajemně Sirius. "Připrav se, bude to možná trochu bolet."

Severus zmateně napnul všechny svaly v předzvěsti neznámého. "Siriusi, jestli se mi to nebude líbit, budeš toho litovat," zavrčel výhružně. Zaslechl Siriusovo tiché uchechtnutí. 

"Neboj, bude se ti to líbit."

Těsně před tím, než se mu rozletěla do kůže na prsou horká bolest, ucítil vůni zapáleného knotu. Prsty se mu ovinuly kolem koženého řemínku a pevně ho stiskly v dlaních. V místě, kam dopadly kapičky žhavého vosku, se mu okamžitě rozeběhly do nervů ohnivé jiskřičky. Prvotní bolest po chviličce polevila a ustoupila příjemnému teplu, rozlévajícímu se po celé hrudi.

"Jsi v pořádku, Severusi?" ujišťoval se Sirius.

"Nejsem z marcipánu… pokračuj," netrpělivě ho pobízel Severus. Cítil, jak na jeho hruď a břicho dopadají rozžhavené kapky. Zaštípaly a téměř ihned tuhly v malé kulaté ostrůvky. Cukl chvilkovou bolestí, aby se pak poddal vzrušujícímu horku, prostupujícímu mu pokožkou až ke konečkům nervů.

Sirius odložil svíčku. Opět si klekl mezi Severusova stehna, naklonil se nad jeho tělo a jazykem začal přejíždět mezi hromádkami ztuhlého vosku, přilepenými na Severusově kůži. Bral mezi zuby ztvrdlé kapky a opatrně je odlupoval od kůže. Zůstávaly po nich červené skvrnky, každou z nich Siriusovy rty políbily a jazyk polaskal.

Severus předl jako kocour, bylo to velice příjemné. Pak znenadání ucítil vlhkou dlaň na svém ztopořeném penisu a špičku žaludu mezi Siriusovými rty. Celým tělem mu projela vlna vzrušení. Zhluboka dýchal, opojenými smysly vnímal Siriusova nemravná ústa, snažící se vysát z jeho penisu kapku touhy. Začal se propadat do propasti neovladatelného chtíče, vášně a rozkoše. Hlasitě sténal, opilý slastí.

"Pomalu... nepospíchej...," konejšil ho Sirius. Jeho ústa se přesunula k Severusovým rtům. Nestydatý jazyk mu vklouzl do úst. Severus ucítil na špičce jazyka slanou chuť své vlastní kapky touhy, kterou mu předal Siriusův jazyk. Zvědavě ochutnal, chvíli válel na jazyku a pak spolkl. Pak najednou, zcela neočekávaně, do jeho análního otvoru vklouzl prst. Bylo to tak překvapivé, že instinktivně sklapl kolena k sobě.

"Klid, Severusi, přece už nejsi panic," uklidňoval ho konejšivý Siriusův hlas. "Vím to," ušklíbl se vesele.

Severus se zastyděl. "Kdybych viděl, co chceš dělat, tak by se to nestalo."

"Kdybys viděl, co chci dělat, tolik by sis to neužil. Uvolni se a důvěřuj mi." Sirius mu roztáhl stehna a začal mu zvenčí jemně stimulovat prostatu. Jemným kroužením mu masíroval bod na hrázi pod varlaty. Severus tiše sténal, tohle bylo hodně příjemné. Když se uvolnil na maximum, Sirius přesunul ruku k otvoru a jedním prstem mu vnikl dovnitř až nadoraz. Severus nahlas zasténal a penis se mu zachvěl vzrušením. Pohyb prstu dovnitř a ven rozehříval svaly svěrače a ty se uvolnily, že mohl přidat další dva prsty najednou.

Severus mimoděk roztáhl ještě víc stehna od sebe. Vymazal z mysli všechny myšlenky a soustředil se jen na pohyb prstů ve svém těle a blaženě pohyboval pánví, aby je cítil co nejhlouběji. Sirius přesně věděl, kterých míst se má dotýkat a když pohladil měkký, kulatý objekt velikosti kaštanu, Severus se mu začal pod rukou kroutit a svíjet rozkoší. Sirius volnou rukou objal jeho penis a začal ho pomalým pohybem třít. Severusovi na čele vyrazily kapky potu a zmítal se ve spalující touze. Zoufale se snažil uvolnit ruce z pout, aby je mohl zapojit do tohoto opojného rituálu sexuální magie. Cloumal s nimi, nejdříve Siriuse prosil, pak sprostě klel a nakonec vyhrožoval, ale jeho prosby, ani výhrůžky nebyly vyslyšeny.

"Ještě nechci, aby ses udělal," trápil ho Sirius dál, ale hlas se mu zastřeně chvěl vlastním vzrušením ze Severusových spontánních projevů. Vytáhl prsty a sáhl po svíčce jako po erotické pomůcce. Opatrně ji zasunul dovnitř a začal s ní lehce uvnitř pohybovat a hrát si s ní. Severusovou reakcí byl extatický pocit na samé hranici vědomí.

Sirius taky jen velice stěží ovládal své vzrušení, už jen Severusovo zmítající tělo ho přivádělo do stejné extáze. Povytáhl svíčku ven, lehce zdeformovanou, jak teplo útrob rozehřálo vosk a jejím koncem se jemně dotýkal prostaty. Severus už úplně ztratil kontrolu nad svým tělem, uvědomoval si příznaky blížícího se orgasmu. Rychlá výměna vzduchu v plicích, zvýšená oběhová činnost, pocení, zrychlená srdeční činnost a vysoká tepová frekvence. "Siriusi… rozvaž mě…" namáhavě sténal touhou před samou hranicí vyvrcholení. "Sundej mi ta pouta, prosím…," škemral jako o život.

Sirius konečně uznal, že už Severuse nehodlá dále trápit oddalováním jeho vyvrcholení a odměnil ho. "Udělej se, Severusi… pro mě… teď…" zašeptal a obklíčil svými ústy jeho penis. Začal s nimi jezdit nahoru a dolů po celé délce a silným sáním vedl Severuse až k hranicím rozkoše.

"Tohle ti nedaruji, Blacku!" stačil ještě zakřičet Severus, pak v náhlém vzedmutí vyvrcholení sevřel prsty kolem pout a jeho tělo se prohnulo jako napnutý luk. Zachvátil ho velkolepý, majestátní orgasmus, nejlepší, jaký kdy zažil.

Sirius se přesunul nahoru, něžně políbil Severusova zadýchaná ústa a strhl mu pásku z očí. "Tak co, líbilo se ti to?" usmál se na něj a rozvázal mu pouta.

"Ty mizero, to mučení ti jen tak neprojde," vydýchával poslední účinky orgasmu Severus, ale ve tváři měl naprosto spokojený a vyrovnaný výraz. "Vymlátím z tebe tu hříšnou duši, jen mi dej chvilku času," vyhrožoval zadýchaně.

Sirius se tiše zachechtal a lehl si vedle něj. Byl spokojený se svým výkonem. Podcenil však Severusovu výhrůžku, kterou on myslel doopravdy vážně.

Severus se neočekávaně zvedl, klekl si na kolena a hrubě otočil Siriuse na břicho. Rukou ho objal kolem pasu a přinutil ho kleknout si na všechny čtyři. Popadl lahvičku lubrikantu, vylil obsah na prsty a hojně potřel gelem Siriusův anální otvor. "Já nejsem takový romantik jako ty, Siriusi," vrčel temně. Zasunul hned dva prsty do Siriusova těla a rychle s nimi uvnitř pohyboval. "Já ti to rád dělám drsně a tvrdě." Brzy přidal další prst a všechny tři od sebe roztáhl. Druhou rukou zároveň přiváděl k novému vzrušení svůj uvadající penis.

Sirius hekal a supěl blahem, jeho vzrušení, celou poslední hodinu potlačované, se vystupňovávalo. Lascivně přirážel svým zadkem na Severusovy prsty.

"Žádnou něžnost nečekej, Blacku. Předvedu ti animální sex." Severusovi se ďábelsky blýsklo v očích a dal volný průchod své tělesné žádostivosti. Vytáhl prsty a do kluzkého, roztaženého otvoru vrazil svůj vztyčený penis, žádná ohleduplnost. Sirius hekl tím prudkým vpádem a padl na lokty. Severus to ignoroval a bez milosti přirážel do hlubin jeho těla. "Teď mě můžeš pro změnu prosit ty," zachraptěl. 

Dvojhlasné hlasité vzdechy a sténání se míchaly do jediného souzvuku. Severus se naklonil na Siriusova záda a sevřel chumáč černých, zpocených vlasů ve své pěsti. "Líbí se ti to takhle, Blacku?" Trestajícím tempem pohyboval svou pánví dopředu a dozadu. Volnou ruku zmáčkl jeho houpající se pyj a začal mu ho honit.

Siriusovy hlasité slastné vzdechy potvrzovaly, jak moc si to užívá. Na záda mu dopadaly kapky potu ze Severusova propoceného těla. Divoké řádění obou lesklých těl se světelnou rychlostí blížilo k vyvrcholení. Severus posledními náruživými přírazy přivedl sebe i Siriuse na okraj propasti, odkud už není cesty zpět. Oba dva téměř najednou strhla mohutná erupce orgasmu, doprovázená výkřiky nejvyšší rozkoše.

Siriusovi se podlomila kolena a rozplácl se na postel, Severus k smrti vyčerpaný se skulil vedle něj. Ztěžka popadali dech a těla se jim leskla potem jako naolejovaná. Tep se jim pomalu zklidňoval a dech ustával. Severus odhrnul Siriusovi pramen zpocených vlasů ze šíje a vtiskl mu lehký polibek na zavřené oko. "Chtěl bych mít narozeniny častěji," zašeptal mu do vlasů. Siriusovo tělo se rozechvělo tlumeným smíchem. "Nerad to říkám, abys nebyl moc namyšlený, ale takový sex jsem ještě nezažil," přiznal Severus s úsměvem.

"Kdo umí, ten umí," uculil se Sirius a vysloužil si za to od Severuse plácnutí po holém zadku.

Severus mu přejel palcem po rtu. "Miluji tě," zašeptal. Neříkal to moc často, ale teď cítil, že to musí říct.

Sirius otevřel jedno oko a usmál se. "Kdopak to tady před chvílí tvrdil, že není žádný romantik?" ušklíbl se pobaveně a otočil se tváří k němu.

"Zkus to někde vykecat, Blacku!" pohrozil mu Severus, ale jeho pohled měl do výhrůžek hodně daleko.

"To říká kdo?" culil se Sirius dál, vychutnával si to jejich vzájemné laškování. Pak trochu zvážněl. "Mne neoklameš, Severusi. Já ti ten tvůj chladný a nepřístupný zjev, kterým se na veřejnosti prezentuješ, nesežeru. Moc dobře vím, že hluboko uvnitř ti bije citlivé a vnímavé srdce."

Severus se zamračeně odtáhl, protože Sirius nechtěně odhalil jeho tajemství. Popravdě mu to vlastně ani nevadilo. To Sirius ho změnil. V očích mu najednou zaplály veselé plamínky a tajemně se usmál. "Kdy že máš narozeniny ty, Siriusi? V listopadu? Proč čekat tak dlouho..." 

Se šibalským úsměvem sáhl po svíčce.

_______________________________

"Budete se muset co nejrychleji vrátit do Bradavic, Severusi. Samozřejmě za přísných bezpečnostních opatření. I když Voldemort nemá ani tušení, že jste naživu, musíte se i nadále skrývat." Brumbál ráznými kroky přecházel od jednoho rohu místnosti do druhého a zpátky. 

"Voldemort se pokouší narušit zvenčí Harryho mysl a prorazit do ní. Pokud se mu povede vidět a slyšet to, co on, Harry se může stát jeho tajnou zbraní. Nevím, jak dlouho mu ještě Harry dokáže vzdorovat. Musíte okamžitě začít se soukromými hodinami nitrobrany."

Severus zamyšleně pozoroval rozžhavené uhlíky ve vyhasínajícím ohništi a zamračeně poslouchal zprávy o hrozícím nebezpečí. Sirius stál opodál, ruce nacpané v kapsách kalhot a zachmuřeně sledoval jejich rozhovor.

"Začneme hned zítra," bez emocí odpověděl Severus. Opanoval ho svírající pocit, že se vrátí na místo, kde před časem vypustil duši. Byl si ale vědom toho, že Řádu hrozí nebezpečí.

"Děkuji Vám, Severusi. Buďte opatrný," starostlivě dodal Brumbál, vykročil k odchodu a v chodbě se přemístil.

"Zdá se, že nám začínají opět krušné časy," konstatoval Sirius zkroušeně. Přistoupil k Severusovi a objal ho.

Severus pořád zamyšleně hleděl do krbu. "Obávám se, že ten spratek nezvládne ani základy nitrobrany. A to vůbec nemluvím o tom, že by dokázal svoji mysl před Pánem Zla úplně uzavřít," chmurně přemýšlel nahlas Severus.

"Tohle o Harrym neříkej. Je to šikovný a bystrý kluk," zastával se svého kmotřence Sirius.

"To vidíš ty. Já ho učím už léta a znám ho lépe, než ty. Je namyšlený a arogantní jako jeho otec, nijak zvlášť chytrý, provokuje, neustále porušuje školní řád, nedodržuje pravidla, naparuje se a je drzý. To má být náš zachránce kouzelnického světa," pohrdavě prskl Severus.

"Severusi, když ho budeš denně učit, zvládne to, uvidíš."

"Denně s Potterem? Asi budu zvracet," Severus se zatvářil znechuceně, až svým výrazem vyloudil slabý úsměv na Siriusově obličeji. "Jdu si zabalit," ukončil dialog Severus a hlasitě práskl za sebou dveřmi.

_______

"Vstaňte!" vyštěkl ostře Snape. "Tak vstaňte! Necháváte mě volně vstupovat do vaší mysli. Dáváte mi do rukou zbraň!" Vztekle stiskl úzké rty, dlouhými kroky proběhl učebnou k ležícímu Harrymu, zlostně ho popadl za límec hábitu a neurvale ho vytáhl na nohy. "Soustřeďte se, Pottere. Braňte se! Legilimens!" Snape zaútočil dřív, než se Harry stačil připravit k obraně.

Harrymu najednou probleskla jizvou nepředstavitelná bolest. Měl pocit, že mu někdo chce vyrvat mozek z hlavy. Vyděšeně zíral někam skrz svého bývalého učitele lektvarů na živou scénu před očima.

Voldemort stál v majestátním postoji uprostřed trůnního sálu. Ruce doširoka rozpažené, s roztaženými kostnatými prsty, vybělenou lebku zakloněnou dozadu, krutá ústa dokořán otevřená, s dlouhým hadím jazykem vystrčeným dopředu. Oči měl pevně zavřené a myšlenky soustředěně upíral do nesmírné dálky, maximálně se koncentroval. Jeho vnitřní zrak se propojil s myslí toho, který byl vyvolen, aby ho zničil. Ten hloupý kluk ho bez problémů pustil do své mysli. Voldemort lehce pronikl do jeho mozku a zaměřil pozornost na to, co viděl on.
Nevěřil vlastním očím. Přímo proti němu stál Severus Snape, s hůlkou namířenou na něj a se vzteklým výrazem v černých očích. "Zaměřte své myšlenky k obraně, Pottere!"
Vše najednou potemnělo. Voldemortovu smrtelně bledou tvář proťala křeč. Severus Snape, zrádce, kterého nechal zemřít, žije. A aktivně pomáhá jeho největšímu nepříteli. To není možné!
Pak se mu v mysli vybavilo, jak mladého Severuse kdysi zasvěcoval do tajů černé magie a tajemství nesmrtelnosti. Pamatoval si, jaký to byl pilný žák a jak se o všechno zajímal. Měl pro něj slabost a ve své slabé chvilce prozradil svému oblíbenci zaklínadlo k uchování duše do viteálu. Najednou pochopil. Zhluboka se nadechl a z hrdla se mu vydral vzteklý a zuřivý řev, rozléhající se po celém hradě a širokém okolí.

Snape sklonil hůlku k zemi a přiběhl k ležícímu Harrymu. Několikrát ho pleskl po tváři. "Jste v pořádku, Pottere?" Překvapilo ho, že uslyšel ve svém hlase obavy.

Harry se probíral z bezvědomí, dezorientovaně se kolem sebe rozhlížel a pak jeho zelené oči spočinuly na Snapeovi. "Viděl jsem, kde se schovává Voldemort." 

Snape se na něj znepokojeně a se zlým tušením zamračeně podíval.

_______

Harry se neklidně mrskal v posteli a čelo měl celé orosené potem. Opět se mu zdál ten živý sen, kterého byl součástí. Jako předtím, když ve snu kráčel ztemnělými chodbami odboru záhad a otevřel zakázané dveře.

"Musíte ho okamžitě najít, ať je kdekoliv, třeba v samotném pekle!" slyšel Harry temný, silný hlas, plný zlosti a vzteku, vycházející jakoby z jeho úst. Před ním stál v půlkruhu zástup půl tuctu postav v černých pláštích a kápích. "Jste mí nejlepší Smrtijedi, elita mé armády, tak doufám, že to ve vlastním zájmu nezkazíte." Harry zahlédl ve svém zorném poli ruku s vyzáblými dlouhými prsty, které do rytmu výhružně poklepávaly na bílou hůlku se složitě vyřezávanou rukojetí.
"Můj pane, jestli je ale pod ochranou Brumbála v Brada-" odvážil se protestovat jeden z hloučku Smrtijedů, ale větu už nedokončil.
"Námitka se zamítá, Luciusi." Voldemort na něj líně namířil hůlku a Smrtijed klesl v trýznivých mukách na studenou černou dlažbu. Svíjel se a sténal v nepředstavitelných bolestech. Ostatní zahalené postavy instinktivně ustoupily krok dozadu. "Vycvičil jsem vás tak, že žádné "ale" pro Smrtijeda neplatí. Uděláte přesně to, co vám přikážu." Voldemortův rozzlobený hlas se rozléhal po celé dvoraně. "Kdo se mi vzepře, seznámí se s celami v podzemí mého hradu do té doby, než dostane rozum. Anebo tam shnije navěky." Voldemort byl vzteky bez sebe. "A ty nejzatvrzelejší dám na hraní tady mému drahému Mortiferovi." Otočil hlavu a podíval se na mladičkého černovlasého chlapce s hezkým obličejem, ale nelítostnýma, krutýma očima, stojícího vedle trůnu. Hřbetem kostnaté ruky pohladil jeho jemný obličej. Na prstu kluka se leskl prsten ve tvaru hada, sám sebe od ocasu polykajícího.
Postavy v kápi strachy sklonili hlavy až na hruď.
"Ticho!" zahřměl Voldemort. Otočil krvavé oči na sténajícího trestaného Malfoye a uvědomil si, že je ještě pořád pod kletbou Crucio. Odklonil paprsek kletby a zmučená postava přestala kvílet, zkroutila se do klubíčka a těžce oddechovala. Černé leštěné dlaždice se pod jeho dechem zamlžily.
"Jak jsem již řekl," vrátil se Voldemort zpátky ke svému původnímu záměru, posadil se do královského křesla a zklidnil hlas, "najdete ho a přivedete mi ho sem. Živého. Jestli ho někdo z vás zabije, pak zabiju já jeho. Počítejte s tím, že se bude určitě bránit. Nic vám nedá zadarmo, má můj výcvik." Voldemort si přejel dlouhým prstem po spodním rtu. "Opravdu velká škoda, že mě zradil," řekl potichu a téměř nostalgicky dodal. "Měl jsem ho rád."
Rychle se vzpamatoval. Oční víčka se mu zúžila do škvír a tichým, naléhavým hlasem šeptal. "Chci ho živého, chci se s ním vypořádat osobně. Chci si s ním před smrtí ještě pohrát, aby mě prosil na kolenou o ránu z milosti, chci, aby pochopil, že smrt bude pro něj vysvobození, nikoli trest. Chci, aby jeho umírání bylo bolestivé, kruté a nesnesitelné. Chci se mu dívat do očí, až bude umírat. Chci… Severuse Snapea."

Harry se prudce probudil ze živého snu a posadil se na posteli, celý promáčený od potu. Myšlenky se mu zběsile honily hlavou. Voldemort vynesl nad Snapem ortel smrti a posílá na něj smečku svých vlků Smrtijedů. Přes veškeré nesympatie k profesorovi lektvarů Harry vklouzl do pantoflů a jen tak v pyžamu rychle utíkal z ložnice ztemnělými chodbami hradu k Brumbálovým komnatám.

_______

Siriusův obličej brázdil hodně ustaraný výraz a nedokázal skrýt svůj strach. "Jak se to jen mohl dozvědět?" nechápavě pořád kroutil hlavou. "Budeš muset být teď obzvlášť obezřetný."

Severus se tvářil lhostejně, ale byla to jen přetvářka. Zastíral tím své vlastní obavy a strach. Nikdy nedával najevo své vnitřní pocity, vždy vše dusil v sobě. Mlčel a byl zahloubán do svých vlastních myšlenek. Žít s vědomím, že Voldemort na něj pořádá štvanici a pronásledují ho jeho vycvičení slídící psi Smrtijedi, není ani pro takového černokněžníka, jako je Severus Snape, moc nadějná vyhlídka na dlouhý kouzelnický život.

"Nemám dobrý pocit z toho propojení Harryho mysli s Voldemortovou, i když teď se to hodilo," s obavami říkal Sirius. "Mohlo by se to obrátit proti nám."

"Takhle mám aspoň výhodu," přetrhl Severus nit svých myšlenek. "Vím, co mě čeká, pokud mě Voldemort dostane do rukou. I když… nejsem si zase tak jist, jestli je to výhoda. Mám se opravdu na co těšit," polkl naprázdno. "Stal jsem se druhým nejpronásledovanějším kouzelníkem současnosti. Na Voldemortově černé listině jsem hned na druhém místě za Potterem. Skvělá vyhlídka."

"Dokud jsi v Bradavicích, tak se ti nic nestane. Budu sem za tebou chodit a až to všechno skončí, přestěhuješ se natrvalo ke mně. A pak všem oznámím, že tě miluji, ať si každý myslí, co chce," plánoval jejich společnou budoucnost Sirius. "Teď ale nesmíš za žádných okolností opustit školní pozemky, dokud nebude po všem. Nesmíš, rozuměl jsi? Slib mi to."

"Nemusíš mít o mně strach. Od jisté doby si vážím života," chlácholil ho Severus a prsty přejel po jeho obličeji.

"Chci, abys mi to slíbil. Chci, abys přísahal. Na moji smrt," žádal naléhavě Sirius.

"Siriusi, to nemůžu," rázně odmítl Severus.

"Severusi, už bych nepřežil, kdybych zase o tebe přišel. Přísahej, že neopustíš Bradavice," vyžadoval vytrvale Sirius. "Dej mi neporušitelný slib."

Severus se mu dojatě zahleděl do očí a pochopil ten obrovský Siriusův strach o něj a o jeho život, když si vynutil neporušitelný slib za cenu své vlastní smrti. Políbil ho něžně na čelo. "Přísahám," zašeptal.

_______

Severus Snape kráčel ztichlými bradavickými chodbami k učebně Obrany proti černé magii. Od té doby, co tady vládla despotickou rukou ta růžová semetrika Umbridgeová, škola připomínala víc než cokoliv jiného káznici. Ani za bílého dne nebylo nikde vidět žádné skupinky jindy hlučných studentů. Všude bylo mrtvo. Snape ťukl kloubem prstu na dveře a jako duch vešel do přeslazeného, provoněného, růžového kabinetu. S nelibostí pokrčil nos. Zrak mu spočinul na scéně uprostřed místnosti. Umbridgeová zrovna svýma pěstěnýma rukama fackovala Pottera, zjevně z něj chtěla něco vymlátit. Koutky rtů se mu mimoděk nadzvedly nahoru. "Volala jste mě?" ozval se po chvilce, když si scénu dostatečně užil.

Profesorka otočila hlavu k němu a ihned zavřeštěla. "Snape, okamžitě mi přineste veritasérum, potřebuji z Pottera dostat informace."

"Obávám se, že všechny moje zásoby veritaséra jste spotřebovala na výslechy studentů," říkal monotónním hlubokým hlasem Snape. "Pokud ho nechcete otrávit… a ujišťuji vás, že kdybyste chtěla, měla byste moje vřelé sympatie… tak vám…" pokrčil rameny, "nepomohu." Zavlál pláštěm a otočil se k odchodu.

"Má Tichošlápka!" zakřičel za ním rozrušený Potterův hlas.

Snape se zastavil ve dveřích.

"ON má Tichošlápka. Tam, kde se schovává!" naléhavě se mu Potter snažil předat skrytou indicii.

Snape stál zaraženě na prahu a myšlenky se mu zběsile honily hlavou.

"Co to má znamenat?" vřískala Umbridgeová. "Kdo se kde schovává?"

Snape se otočil a pronikavým zrakem pohleděl přímo do Harryho vytřeštěných očí. Potter jeho nitrozpyt pustil do svých čerstvých vzpomínek.

"Mám s ním nevyřízený dluh, který musí splatit " obrovským prostorem se nesla ozvěna dominantního hlasu. "Přivedeš mi ho sem."
Sirius klečel spoutaný na studené černé dlažbě. Ve tváři neměl ani nejmenší náznak strachu. "To mě radši zabij," nekompromisně odmítl.
"Taky že zabiju," šeptal tyranský hlas. "Nejdřív mi ho ale sem přivedeš." Za Siriusovými zády ze tmy vystoupil černovlasý chlapec. Kruté oči mu svítily v přítmí, jako oči dravce na lovu.
"Nikdy. To radši zemřu hned."
"Jsi hlupák," vysmál se mu temný Voldemortův hlas. Pokynul chlapci. Ruka, lehce svírající mahagonovou hůlku se napřáhla. Zaleskl se prsten s hadem, který sám sebe požírá. "Crucio!" zazněl povel a přítmí ozářil třeskot odlétající kletby.
Siriuse zasáhl bílý blesk a tvář mu protnula bolestná grimasa. Jeho mučivý křik se odrážel od černě vydlážděných zdí sálu a pronikal až do morku kosti.
Po dlouhých nekonečných minutách Voldemortovy bílé prsty objaly chlapeckou ruku a pomalu ji sklonily. Paprsek mučící kletby se přerušil. "To stačí, můj milý Mortifere." Otočil se na bezmocně ležící, třesoucí se tělo Siriuse Blacka. "Přivedeš ho ke mně dříve, než zemřeš." Voldemortův šepot se nesl černě vydlaždičkovaným sálem. "Přivedeš mi Severuse Snapea. Nebo přijde sám."

"O čem to mluví, Snape?" ječela Umbridgeová.

Snape odtrhl zrak od Potterových vyděšených očí, vrátil se zpátky do reality a lhostejně otočil hlavu na profesorku. "To netuším," odpověděl nezúčastněně, temnýma očima ještě na chvíli zavadil o Pottera a spěšně opustil kabinet. Zavřel dveře a opřel se zády o ně. Spadla z něj maska lhostejnosti a klidu. Chytil se za hruď. Srdce mu divoce tlouklo a ve spáncích mu bušila krev. Lapal po dechu, nemohl se zděšením ani nadechnout. Děsivý strach o Siriuse mu svíral hruď. Jeho Sirius je ve spárech Voldemorta. Jenom kvůli němu. Ze rtů se mu vydral nesmírně bolestný a mučivý sten. Přinutil se zachovat si chladnou hlavu. Horečně přemýšlel. Musí ihned zburcovat Fénixův Řád. Hořce zalitoval, že dal neporušitelný slib a nemůže jít sám Siriuse zachránit. Odlepil se ode dveří a rozeběhl se tmavou chodbou.

Voldemortův vnitřní zrak, doteď spojený s Potterovou myslí, se zastřel tmou. Rudé oči upřel na zkroucené, těžce oddychující Siriusovo tělo. V kostnatých prstech sevřel svoji hůlku a pobaveně si s ní hrál. "Doufám, že tvůj přítel Severus už ví, kde tě má hledat a přijde ti co nejrychleji na pomoc," promluvil spokojeným hlasem k tělu, ležícímu mu u nohou. Byl přesvědčený, že Snape na léčku skočí. "Varoval jsem ho, že láska nemá místo v citech Smrtijeda. Neposlechl mě."

"Nikdy za tebou dobrovolně nepřijde," posměšně se zasmál Sirius.

"Ale přijde. Nemohu se dočkat výrazu tváře toho zrádce, až zjistí, že přišel pozdě." Voldemort se hlasitě rozesmál a jeho štěkavý smích se Blackovi zabodával až do mozku. Najednou z ničeho nic ustal. Voldemortovy rty se stáhly krutostí a vrhl opovržený pohled na Siriusovo ležící tělo. "Už tě nepotřebuji, Blacku." Avada Kedavra!

___________________________________________

Severus stál u vysokého okna v Brumbálově pracovně a stejně jako před léty, když se na tomhle místě dozvěděl o smrti Lily a zradě Siriuse, pozoroval za vzdálenými vrcholky hor zapadající slunce. Mělo barvu krve. Stejně, jako zpráva, kterou se právě teď dozvěděl od Brumbála. 

Sirius Black zemřel, Severusi. 

Ta tři strašlivá slova se mu nemilosrdně vpalovala jako rozžhavený cejch do mozku, do srdce, do mysli a způsobovala nesmírná muka. Každičká část jeho těla chtěla křičet bolestí. Plíce mu praskaly pod náporem vzduchu, který potřeboval ventilovat ve výkřiku ven. 

Severus ale jen tiše stál a zmučenýma černýma očima upřeně hleděl do dáli, ruce pevně sevřené v pěsti a nedal ničím najevo, co se v něm odehrává za boj. Z koutku oka se vydrala slza a stekla po tváři. Vzápětí zmizela, jako kdyby nikdy neexistovala.

"Je mi to moc líto, Severusi," promluvil Brumbál tichým, žalem prosáklým hlasem. Přistoupil k Severusovi a položil mu dlaň na rameno. "Chápu váš zármutek. Věděl jsem o tom, že jste ho miloval a on velice miloval vás. Navzdory krutému osudu se musíte vzchopit a jít dál. Musíme vymýtit to zlo, kvůli kterému zemřelo již tolik lidí. Siriusova smrt nesmí být zbytečná."

Severus dlouhé minuty mlčky sledoval oranžový kotouč, jak pomalu mizí za obzorem, až se úplně vytratil. Den zemřel, přichází období temna. Západem slunce se i jeho smysl života roztříštil na tisíc kousků a už nikdy nebude nic, jak bývalo.

"Jeho tělo jsme přenesli do rodinné hrobky rodu Blacků. Zítra ho pohřbíme." Brumbál mluvil do Severusových zad, vysoká postava v černém plášti se ani nehnula, jako by zkameněla. Místnost se zahalila do šera, osvětloval ji jen slabý žár uhlíků v krbu a pár vyhasínajících plamenů. Brumbálovi se nezamlouvalo, že Severus nedal najevo jakékoliv emoce. Měl by křičet bolestí, plakat žalem, vzlykat zármutkem, dostat tu bolest ze sebe ven. On ale nehybně stál a všechno to utrpení tiše uschoval do rozervaného srdce. "Severusi, řekněte aspoň něco, prosím."

Severus se konečně otočil. Na smrtelně bledé masce se mu téměř strašidelně mihotaly odrazy plamínků z krbu. Tvář měl kamennou, rty pevně semknuté a jen hluboké černé očí ho prozrazovaly. Vyzařovala z nich nesmírná bolest a smutek. Konečně promluvil. "Mohu odejít?" neznatelně pohnul rty a aniž by čekal na odpověď, rychlými kroky opustil místnost. Brumbál se za ním znepokojeně díval.

Severus Snape pospíchal z ředitelny dlouhými chodbami dolů do sklepení. Cestou ho zdravilo několik studentů a s údivem se otáčelo za ním, ale on nic neslyšel, ani neviděl. Došel až ke dveřím svých komnat, rychle vplul dovnitř a zavřel za sebou. Opřel se ztěžka zády o dveře a konečně shodil svůj výraz nepřístupnosti, který vystavoval světu, a všechna bolest, kterou v sobě doteď zadržoval, vyvřela na povrch. Obličej mu rozřízla bolestná křeč a z úst se vydral chraptivý sten. "Siriusi…"

Oči měl zamlžené závojem slz. Na hrdlo mu sahala ledová ruka a chvíli nemohl popadnout dech.
Zavřel oči. Pod víčky se mu začal promítat celý jeho společný život se Siriusem. 

Rozesmátý hezký chlapec, sedící s ním ve vlaku… Sirius, zasažen jeho kletbou… objímající se těla při jejich prvním milování na ošetřovně… Sirius, proměněný v černého psa, zachraňující ho ze spárů vlkodlaka… slzami zmáčená tvář, loučící se s ním ve sklepeních… zralý přitažlivý muž, opět mu nemilosrdně vstupující do života… Sirius, sklánějící se nad ním v jeho posledních okamžicích života… věčný romantik, smyslně mu předvádějící své umění milovat…

Třesoucími prsty nahmatal Siriusův amulet a přitiskl ke rtům. Sundal ho z krku a snažil se na něj zaostřit svůj zrak, zastřený clonou slz. Sevřel ho pevně v dlani. Zhluboka se nadechl a z hrdla se mu vydral nelidský výkřik. Víc, než cokoliv jiného, to připomínalo nářek raněného zvířete. Mísila se v něm všechna ta muka, bolest, utrpení, zármutek a žal, která v sobě dusil a teď ve výbuchu agónie explodovala na povrch. Ozvěna výkřiku se odrážela od kamenných zdí, pronikala do všech koutů a rozléhala se po temných chodbách sklepení. Za okny se rozletělo hejno vyplašených vran.

Severusova dlaň se křečovitě otevřela a amulet z ní vyklouzl. Dopadl na leštěnou dlažbu a červený rubín se na ní roztříštil. Kousky broušeného drahokamu se rozprskly na všechny strany. Na černém mramoru vypadaly jako kapky krve. Severus klesl na kolena. Schoval obličej do dlaní a poprvé ve svém životě se usedavě rozplakal.

_______

Na ztichlé hroby hřbitova se vznášela neproniknutelná tma. Nebe bylo zatažené, nesvítila ani jediná hvězda. Mrtvé ticho přerušovala jen zurčící kamenná fontána uprostřed svatého pole. V rohu u hřbitovní zdi stála majestátní hrobka starobylé kouzelnické rodiny Blacků. Pečeť na mohutných dubových vratech byla rozlomena a zámek otevřený. Po příkrých schodech dolů kráčela vysoká zahalená postava a špičkou hůlky si svítila na cestu. Uvnitř krypty po stranách ve výklencích stály rakve, ve kterých odpočívali svůj věčný klid předkové rodu Blacků. Většina z nich byla opředená pavučinami a zaprášená staletým prachem. 

Tmavá postava Severuse Snapea nevnímala ponurou atmosféru pohřebiště a svůj pohled upírala doprostřed hrobky, osvícené světlem pochodní. Na nízkém katafalku stál kamenný sarkofág. Bílé, mramorové víko náhrobku bylo ještě z větší části odsunuté a leželo napříč. Kouzelník pomalu přistoupil k němu a váhavě nahlédl dovnitř. Z úst se mu vydral mučivý vzdech. Padl na jedno koleno a vzhlédl k zesnulému v rakvi. V bílém obličeji zemřelého se zračil klid a vyrovnanost. Vypadal, jakoby jen spal. Severus vzal jeho studenou ruku do svých horkých dlaní.

"Přišel jsem se s tebou rozloučit, můj drahý Siriusi," zašeptal. Přiložil si jeho ruku ke svému rozpálenému obličeji. Sálal z ní mrtvolný chlad. "Ten, co mi tě vzal, za to krutě zaplatí. I když mě to bude stát život," mluvil tiše a klidně, bez jakékoliv známky strachu, nebo obavy z věcí příštích. Byl smířen s tím, co ho čeká. "Říkal jsem ti, že kdybys odešel první, přijdu brzy za tebou, pamatuješ?"

Položil mu na prsa černou růži. "Teď už mohu přísahu, kterou jsem ti dal, porušit, když…" slova se mu zadrhla v krku. Sáhl do kapsy hábitu. Chvíli v dlani svíral amulet Blacků, který mu zachránil život. Namísto rudého rubínu, symbolu krve, se na zlatém šperku třpytil černý onyx, znamení smrti. Vložil amulet Siriusovi do dlaně, něžně mu ji zavřel a překřížil mu ruce na hrudi. "Už jej nepotřebuji, žádný další viteál jsem si nevytvořil. Chci jít za tebou." Vstal. "Už musím jít. Brzy se uvidíme." Sklonil se a políbil ho na čelo. "Miluji tě, Siriusi. Až do své smrti."

Jeho poslední slza skanula na černou růži, třpytila se na ní jako kapka rosy. Věnoval Siriusovi poslední pohled a pak spěšným krokem vystoupal z krypty ven. Chvíli zhluboka vdechoval noční vzduch, naposled se opájel svobodou a životem. Pak se s třesknutím přemístil do Voldemortova hradu. Šel vstříc své smrti.

_______

Když se Severus Snape neobjevil ráno ve Velké síni a nedostavil se ani na svoji hodinu lektvarů, Brumbál projevoval veliké znepokojení, když rozrážel dveře jeho pracovny. Místnost byla prázdná. V neblahém tušení se pozorně rozhlédl kolem. Na dubovém ležel srolovaný zapečetěný pergamen, vedle něj brk a převržená lahvička s inkoustem. S pocitem úzkosti k němu přistoupil a rozlomil pečeť. Začal číst. Už první latinská slova mu vyrazila dech a ruce se mu roztřásly. Po přečtení posledních hrůzných slov mu pergamen vypadl z ruky.

Post mortem.*
Ty, jenž čteš tyto řádky, věz, že v tuto chvíli jsem již s největší pravděpodobností mrtvý. Můj život ztratil veškerý smysl. Voldemort mě připravil o to jediné, co jsem na tomhle světě měl, o to jediné, co jsem kdy miloval. Ve svém prokletém životě jsem udělal spoustu špatných věcí, které bohužel již nejdou odčinit. Svým způsobem života jsem se sám odsoudil k věčnému zatracení. Než ale předstoupím před boží soud, musím ještě na tomhle světě udělat poslední věc. Pomstít se za smrt toho nejdražšího, co mě v mém mizerném životě potkalo. Jsem si vědom toho, že jdu na popraviště, ale dřív, než mě Voldemort umučí k smrti, zničím jeho viteál.
Voldemort mě před lety udělal Strážcem tajemství a proto jsem musel zemřít, aby se jeho tajemství nikdy neprozradilo. Před osmnácti lety zplodil syna, za jediným účelem, udělat z něj živý viteál. Polovina chlapcovy duše je Voldemortova a v žilách mu koluje polovina Voldemortovy krve. Dokonalý objekt k převtělení. Jeho matku, čistokrevnou čarodějku, hned po jeho narození nemilosrdně zavraždil, aby chlapec patřil pouze jemu. Ne kvůli citům, žádné k němu nikdy necítil, ale potřeboval z něj udělat rafinovaný předmět k uložení části své duše. Předmět, který se bude umět v případě pokusu o jeho zničení dokonale bránit. Mortifer nemá jméno ďábla nesoucího smrt nadarmo. Voldemort ho od dětství cvičil k zabíjení a k mistrné obraně. Naučil ho všemu, co jen černá magie může nabídnout. Vytvořil z něj smrtonosnou zbraň, vraždící stroj, neschopný jakéhokoliv citu.
Nebude lehké se k němu dostat a ještě těžší ho zabít. Ale žene mě touha po pomstě, která je silnější, než moc lorda Voldemorta. Jsem si vědom toho, že zabití Mortifera bude to poslední, co ve svém zatraceném životě udělám a že mě za to čeká krutá a bolestivá smrt z rukou Voldemorta. Jít do náruče smrti jsem se rozhodl dobrovolně a tím, že svým následným skutkem dopomohu k vymýtění zla, sobecky doufám, že tím očistím svou černou duši, abych se po smrti mohl setkat se Siriusem. Pokud ne, navěky shniju v pekle.

Severus Snape, Morituri te salutant.*

Epilog.

Brumbál klečel v rohu krypty a hlavu měl skloněnou v tiché modlitbě za klid duší zemřelých. Drsnou, vrásčitou dlaní pohladil bílou, mramorovou desku náhrobku. Svůj věčný klid pod ní odpočíval Sirius, poslední potomek rodu Blacků. Rod Blacků vymřel po meči.

Pohled mu sklouzl na vedlejší náhrobek, jehož černá, leštěná deska se dotýkala té bílé. Pod ní tiše spočívalo tělo Severuse Snapea, které Brumbál našel týden po jeho zmizení hned za branami školních pozemků pohozené, nahé, mrtvé. Zvrácený dárek od lorda Voldemorta. Neslo známky ukrutného mučení a týrání. Před smrtí zažil neskutečné peklo a musel trpět hodně dlouho. Smrt byla pro něj vysvobozením.

Svou pomstu Severus ale vykonal. Když ho Brumbál našel, svíral v dlani, tak pevně, že mu dalo velkou námahu otevřít ji, prsten ve tvaru požírajícího se hada, s vyrytým monogramem M na vnitřní straně, důkaz zničení Voldemortova nejsilnějšího viteálu. Už nikdy se od něj nedozví, jak se mu ten zázrak vůbec podařil.

Brumbál položil na černou desku svoji druhou dlaň a s hlubokou úctou vzdal hold mrtvým, kterým tato ponurá svatyně poskytla útočiště na konci jejich pouti životem. Na náhrobcích nebyla žádná jména, nebylo potřeba. Albus Brumbál byl posledním živým tvorem, který kdy vstoupil do této hrobky. Namáhavě se zvedl a s pietou se oběma hrobům uklonil. Pomalu vyšel ven a kouzlem navěky uzamkl místo posledního odpočinku Siriuse Blacka a Severuse Snapea. Budou navždy spolu, jak to vždy chtěli. Život k nim nikdy nebyl fér, smrt bude snad milosrdnější.

KONEC

* Post mortem (lat.) - po smrti

** Morituri te salutant (lat.) - ten, co jde na smrt, tě zdraví