Děj: Nelehká školní léta mladého Severuse Snapea a co ho přimělo stát se Smrtijedem.
Pár: Severus Snape/Sirius Black
Varování: smutné, romantické, slash (homosexuální erotika)
Přístupnost: 18
Poznámka: Moje prvotina.
Upozornění: tohle je první část trilogie.
Prolog
Když si tehdy mladý Sirius Black přisedl ve vlaku k Severusi Snapeovi, ani jeden z nich netušil, jak se jejich obyčejné životy nerozlučitelně propletou, jako klubko mláďat, svíjejících se v hadím hnízdě. Jak Sirius otevřel dveře kupé a řekl své fatální Mohu si přisednout?, kolo Osudu se roztočilo závratnou rychlostí a rozehrála se jejich životní šachová partie. Jen daleká budoucnost ukáže, jestli skončí šachem nebo matem.
***
Spěšný vlak do Bradavic byl připraven k odjezdu.
"Příští rok jedeš ty, Regulusi," zamával tmavovlasý chlapec svému bratrovi, pokynul ještě přísné čarodějce vedle něj a zavřel dveře. Vlak se rozjel.
Chlapec popadl těžký kufr a šel hledat volné místo v přeplněném vlaku. Přešel téměř celý vlak, než našel volné kupé. Seděl tam jen hubený kluk s bledým obličejem, havraní vlasy mu spadaly na ramena a nos měl zapíchnutý v knížce.
"Mohu si přisednout?" zeptal se chlapec.
Kluk zvedl zrak od čtení. "Hmm," přisvědčil krátce a opět sklonil hlavu.
Kluk zvedl zrak od čtení. "Hmm," přisvědčil krátce a opět sklonil hlavu.
Chlapec vešel dovnitř, zavřel za sebou dveře a posadil se. "Já jsem Sirius. Sirius Black," představil se a rošťácky se usmál.
Černovlasý kluk opět odtrhl svůj pohled od knížky a hlubokýma černýma očima se zkoumavě zahloubal do nebesky modrých. "Severus. Snape."
Pokus o úsměv dopadl žalostně. Zdálo se, že není zvyklý úsměvy moc často používat.
Pokus o úsměv dopadl žalostně. Zdálo se, že není zvyklý úsměvy moc často používat.
"Taky jedeš do Bradavic poprvé?" pokusil se navázat konverzaci Sirius.
Severus zavřel knížku a odložil ji stranou. Že by projevil zájem o rozhovor? Ne, jen přikývl.
"Myslím, že mě zařadí do Zmijozelu. Rodinná tradice. Starobylý a vznešený rod Blacků," ušklíbl se Sirius.
"Myslím, že mě zařadí do Zmijozelu. Rodinná tradice. Starobylý a vznešený rod Blacků," ušklíbl se Sirius.
"Moje rodina taky studovala ve Zmijozelu, tedy z matčiny strany. Jsem totiž… dvojí krve."
"Když budeme v jedné koleji, můžeme pak spolu kamarádit. Tedy, jestli chceš."
Severus se ušklíbl. "Moc rád." Tentokrát se to úsměvu podobalo víc. Sklopil oči a světlou pleť pokryl ruměnec.
Severus se ušklíbl. "Moc rád." Tentokrát se to úsměvu podobalo víc. Sklopil oči a světlou pleť pokryl ruměnec.
Část první
Severus Snape utíkal jako o život temnou chodbou do tmavých prostor sklepení, kde hledal útočiště. Daleko za sebou slyšel dupání několika nohou a hlasité dýchání, které nesla ozvěna do všech stran. Před svými pronásledovateli měl výhodu svých dlouhých a rychlých nohou.
Zabočil do chodby a uštvaně seběhl dolů po schodech. Najednou se prudce zastavil, dostal se do pasti. Vchod do dalších prostor byl zahrazen mříží a ve vestibulu byly pouze dveře do učebny lektvarů. Severus se poplašeně rozhlížel na všechny strany. Nezbývalo mu víc možností, než se vrátit zpátky a utéct jinudy, anebo se postavit přesile a zajistit si minimálně na dnešní noc ubytování na ošetřovně. Neměl čas na rozmyšlení, na schodech už uslyšel dusot něčích nohou.
Prudce se otočil. Únikovou cestu mu zahradila vysoká, vytrénovaná postava Siriuse Blacka a jeho ruka mířila na něj hůlkou. Snape rychle vytáhl tu svoji k obraně, ale než stačil jakkoliv zaujmout obranný postoj, Sirius ho odzbrojil. Hůlka mu širokým obloukem vyletěla z ruky a Sirius ji ladným pohybem zachytil do dlaně.
Black se ohlédl za sebe. V chodbě se ozýval dusot nohou, blížil se další z pronásledovatelů. Sirius rychle seběhl posledních pár schodů, namířil hůlku na zámek učebny lektvarů, zařval kouzelnou formuli a odemkl ho. Surově strčil Severuse do dveří učebny, až upadl dovnitř koleny na kamennou podlahu a ošklivě se odřel, Zrovna když k nim dobíhal zadýchaný Potter, hlasitě přibouchl dveře Snapeovi před nosem a zamkl.
Severus okamžitě vyskočil a začal divoce bušit do dveří. "Pusť mě ven! Blacku, ty hajzle!" mlátil zoufale pěstmi do dubového dřeva. Za dveřmi slyšel rozzuřený Potterův hlas.
"Tichošlápku, pusť ho, rozbiju mu ten jeho hnusný ksicht!" řval Potter z plných plic,. "Zlámu mu všechny kosti v těle!"
"Nech toho, Jamesi, už má dost. Myslím, že to prolétnutí dveřmi bude cítit hodně dlouho," snažil se ho uklidnit Sirius.
Potter se ale nemínil jen tak vzdát a potřeboval toho spratka potrestat sám. "Zase se tahal s Lily a už minule jsem mu jasně řekl, že jestli ho ještě jednou s ní uvidím, tak toho bude šeredně litovat!" zajíkal se vztekem. "Co ta holka na tom vychrtlém zmetkovi sakra vidí? To, že je tak nesnesitelný šprt?" Potter velice nelibě nesl, že Lily dává Snapeovi přednost před ním. Snažil se zuřivě dostat za dveře učebny a pořádně si to s ním rozdat.
Snape věděl, že pokud se Potter dostane za ním, tak zase skončí oba na ošetřovně, jako už stokrát předtím. Ale bylo mu to jedno, vztek s ním lomcoval a byl odhodlaný bránit se všemi způsoby, i bez hůlky. Věděl, že to bude dopředu prohraný boj, ale rád by, než sám padne na kolena, způsobil tomu arogantnímu parchantovi co nejvíc modřin a ran. Bouchal do dveří, až se mu na kloubech objevila krev.
"Kvůli tomuhle zmijozelskému prevítovi Lily nemá o mně zájem," zuřil Potter a v hlase mu bodala ostrá žárlivost.
"A nebude to spíš tím, že seš sebestřední, arogantní, namyšlený sobec, který si myslí, že může mít vše, na co si vzpomene?" křičel na něj přes dveře Snape.
"Ty svině! Já ti rozmlátím hubu! Pusť mě na něj, Siriusi, dělej!" Potter byl úplně rudý vzteky. Black měl co dělat, aby ho udržel.
Přiběhl už i tlustý Pettigrew a pokud by se všichni tři dostali za Snapem, nevyvázl by Severus ve zdraví.
"Necháme ho tady zavřeného, Jamesi, až do zítra," zklidňoval napjatou atmosféru Black. "Pojď, my jdeme spát a on ať si tady mlátí na dveře do aleluja."
James ještě chvíli vražedně koukal, ale pak se ušklíbl při představě na Snapea, zuřivě mlátícího na dveře a až do rána uvězněného ve sklepení. "Ty jsi opravdu geniální, Siriusi!" zamnul si ruce, jaký originální trest vymyslel. Pomalu ho opouštěl vztek a nakonec schoval hůlku do hábitu. ,,Já ti pěkně znepříjemním pobyt v Bradavicích, to si pamatuj, bastarde!" vyhrožoval k učebně. "Srabus jeden umaštěnej," kopl ještě do dveří.
Sirius si zhluboka oddechl, když ho James nakonec vzal kolem ramen, otočili se a zamířili ven, v patách s Pettigrewem.
Severus dál mlátil do dveří a když už měl ruce do krve rozedrané, začal do nich kopat, i když bylo předem jasné, že těžké dveře se nepohnou ani o píď. Bez hůlky určitě ne. A tu mu ukradl ten hajzl Black. ,,Blacku, ty parchante!" vzteky bouchal čelem do dveří. S ním si to taky vyřídí, jen co se odtud dostane. Akorát předvádí svoji sílu a své vypracované tělo. Co se to stalo s tím milým, přátelským Siriusem? Proč najednou zpřetrhal pouto jejich přátelství? Ještě hodnou chvíli kopal a mlátil do dveří, řval z plna hrdla, ale tady ve sklepeních bradavického hradu ho nikdo nemohl slyšet. Po chvíli to vzdal, opřel se zády o masivní dveře a pomalu sklouzl až na zem. Obličej zabořil do dlaní a přemáhal vztek.
To, že mu v noci někdo tiše odemkl, zjistil až ráno. Ve Velké síni našel na svém obvyklém místě v koutě u zmijozelského stolu, kde vždy sedával, podlouhlý balíček, na kterém bylo úhledným rukopisem napsáno jeho jméno. Když ho rozbalil, vypadla z něj jeho hůlka. Podíval se směrem k nebelvírskému stolu. Setkal se s letmým Blackovým pohledem, na pouhou vteřinu a pak už si ho Black nevšímal a hlučně se bavil s ostatními tyrany. Snape zasunul hůlku do hábitu, s nechutí odstrčil snídani a zvedl se k odchodu.
***
Severus se navzdory vyhrůžkám nadále stýkal s Lily, přestože Potter ho za to s těmi svými úchylnými kamarády systematicky pronásledoval a způsoboval mu bolest, ponížení a potupu. Lupin se jejich ponižujícího týrání většinou neúčastnil a pokud ano, ne aktivně. Vždy se radši díval jinam, anebo dělal, že si čte. Pettigrew byl zákeřný, ale pěkně tupý a slepě oddaný Potterovi.
Zato Black se od Pottera nehnul ani na krok. Snape ho nenáviděl téměř tak silně, jako Pottera. Nenáviděl ho kvůli tomu, že bolestně zranil ty křehké city, které Severuse k němu pojily. Jen zřídkakdy se k němu v životě někdo zachoval trochu hezky a díky přátelství se Siriusem tehdy poznal, že život může být i krásny. Black ale zničehonic všechno zpřetrhal a začal se kamarádit s Potterem.
Snape se stal zranitelným a zahořkl. Hluchý a slepý ke všemu hýčkal si své jizvy na duši. Svoji bolest a zatrpklost si vybíjel tím, že je dráždil a provokoval. Věděl přesně, co na Pottera platí.
I za cenu ponížení, zmlácení, či týrání schválně vyhledával společnost Lily a když tím Pottera rozpálil do běla, těch pár krvavých šrámů a modřin na těle mu za to stálo. Každou chvíli byl někdo z nich na ošetřovně, potlučený, pohmožděný, nebo se zlomenou kostí. Madam Pomfreyová už zcela oprávněně hudrovala, že ještě nikdy nikdo netrávil na ošetřovně tolik času jako Potter nebo Snape. Vyhrožovala, že už o řekne Brumbálovi.
***
Venku bylo krásné jarní počasí, které vylákalo ven většinu studentů. Severus ležel v trávě u jezera a na prsou měl pohozenou záplavu tmavě rudých vlasů Lily Evansové. Vystavovali své bledé tváře prvním jarním paprskům slunce a tiše se bavili.
Opodál seděli Potter s Blackem a oba dvojici zachmuřeně sledovali. Snape se občas provokativně koukal přes rameno na Pottera a když se jejich pohledy setkaly, Snape vyzývavě zúžil oči a ohrnoval rty v posměšném úšklebku. S jistotou věděl, že bude následovat trest, ale nemohl si pomoct. Potter si výmluvně přejel prstem pod krkem. Snape se na něj jízlivě usmál a zvedl prst v neslušném gestu. Zase se na dnešní večer schylovalo ke rvačce.
Severus se později večer loudal chodbou do své koleje. Nepospíchal, nikdo ho tam nečekal a nejspíš si ani nikdo nevšiml, že ještě není ve své posteli. Nechal myšlenky volně plout hlavou. Příští školní rok bude jeho posledním na bradavické škole a přemýšlel, co bude dál. Mohl by zkusit učit lektvary. Pan profesor Snape, hmm, znělo to docela dobře. Musel se pousmát. Okamžitě to zavrhl, byl to holý nesmysl.
Napadlo ho, že by si mohl noční procházku prodloužit a podívat se dalekohledem na měsíc, který v úplňku zářil na černé obloze. Stejně se mu nechtělo spát. Vydal se tedy na opačnou stranu k astronomické věži. Vyběhl schody až nahoru a vyšel na plošinu. Opřel se zády o hrubou zeď a zaklonil hlavu. Byla jasná noc a hvězdy zářily jako vzdálená světla oken v Prasinkách. Zavřel oči a snil. Najednou uslyšel tiché vrznutí dveří. Instinktivně sáhl po hůlce. Mezi dveřmi stál Potter a za ním vysoká Blackova postava. Vzadu se krčil Pettigrew. Zase ti hajzlové. Potter na něj mířil svojí hůlkou. Snape stál nehybně, nedokázal odhadnout, jaké kouzlo by ho napadlo seslat, kdyby se pohnul.
"Co že nespíš, Srabusi? O čem přemýšlíš za romantické noci?"
"Sklapni, Pottere. A co, že ty nespíš, bojíš se nočních můr?" nedal se vyprovokovat Severus, ale svaly měl napjaté a připravené k obraně.
"Dnes sis užíval, co? Nějak jsi pořád nepochopil, Srabusi, že máš dát pracky pryč od Lily."
"A tys nějak pořád nepochopil, Pottere, že Lily o tebe nemá zájem."
"Že by toužila po našem sladkém Srabusovi?" škaredě se zasmál Potter.
"Zkusíme, co ji na něm přitahuje?" přidal se Sirius pobaveně a přistoupil k němu.
Severusovi došlo, že proti přesile nic nezmůže a pokusil se o útěk. Sirius ho chytil za paže, přirazil ho ke zdi a přimáčkl se mu celou váhou na tělo, až se Severusovi vydral z plic hluboký výdech. Sirius byl sice stejně vysoký jako Severus, ale o hodně silnější. Objal jeho bledý obličej do svých dlaní, své modré oči upřel do černých Severusových a vášnivě ho políbil na semknutá ústa.
Severuse to tak zaskočilo, že chvíli nereagoval, nebránil se útoku, ruce mu bezvládně visely podél těla a s dokořán otevřenýma očima hleděl do přivřených Siriusových. Na malinkou chvilku se tomu úplně odevzdal, jen na vteřinu. Rychle se však vzpamatoval. Prudce Siriuse od sebe odstrčil, nabral do plic vzduch a zhnuseně odvrátil obličej na stranu. Sirius se hlasitě zasmál.
"Ty máš vždy geniální nápady, Tichošlápku. To by Lily asi koukala, kdyby se ukázalo, že Srabus je na kluky," zlotřile se zachechtal Potter.
"Přeskočilo vám dvěma?" snažil se křikem rozptýlit rostoucí obavy Severus a odlepil se od zdi.
Sirius ho prudce tělem přišpendlil zpátky na zeď a tvrdě mu přimáčkl obě ruce ke zdi za zápěstí nad hlavu. Severus zasténal a chtěl se vymanit.
Sirius ale neměl v úmyslu stisk povolit. Naklonil hlavu, rty se téměř dotýkal jeho obličeje. "Nebraň se, Severusi, nechci ti ublížit. Slibuji, že se ti to bude líbit," zašeptal mu do ucha.
Co se to sakra s tím Siriusem děje? vyděsil se Snape.
"Jsi tak hezký… tak sladký… " šeptal mu Sirius zastřeným hlasem do ucha tak tiše, že to ani James nemohl slyšet. Zabořil mu obličej do vlasů a nasál jejich vůni.
Severus najednou ucítil ve slabinách tlak Blackovy erekce a vylekaně se mu podíval do očí. V modré hloubce postřehl zvláštní výraz, jaký u něj ještě nikdy neviděl. S hrůzou zjistil, že jeho vlastní penis se vzrušením ztopořil.
Potter je chvíli pobaveně sledoval a když viděl, že Sirius Snapea pevně drží, přistoupil k nim. Chytil Snapea za bradu, hrubě mu obličej otočil k sobě a jazykem mu zanechal širokou vlhkou stopu na tváři.
Severusův obličej se zkřivil odporem a plivl mu do tváře. Potterovi se zablýskalo v očích, ale přemohl se a utřel si sliny do rukávu. "Prozraď nám, Srabusi, líbí se ti Lily? Zvedá se ti, když jsi s ní?" A při těch slovech mu rukou zajel mezi nohy. "Óó... podle tvé reakce bych řekl, že se ti líbí spíš to, co tady spolu děláte s mým kamarádem Siriusem," zachechtal se posměšně James a ustoupil krok dozadu. "Červíčku, svlékni mu kalhoty, ať se podíváme," rozkázal malému poskokovi.
Pettigrew jako by jen na to čekal, ihned přiskočil a klekl si k Severusovi.
"Jen si to zkus!" varoval ho Severus, zoufale kopal na všechny strany, ale to bylo tak všechno, co mohl dělat. Co to mají za úchylné nápady, nestačí jim, že už takhle ho ponížili jako ještě nikdy?
Pettigrewovi se konečně povedlo rozepnout mu pásek u kalhot. Bylo jen otázkou času, kdy mu stáhne i kalhoty.
"Vy hajzlové zvrácení. Toho budete litovat!" syčel Severus a nemínil jim to nijak usnadnit.
"Ten mizera kope jako kůň. Nedokážu mu to sundat," nadával Červíček.
Sirius vmáčkl svoje koleno mezi Severusova stehna a tak mu podstatně ztížil pohyb. Červíčkovi se teď povedlo bez problémů dostat se Severusovi do kalhot. Jediným pohybem mu je stáhl až na kotníky, jakmile Sirius uvolnil koleno.
Severus měl už do krve rozedrané hřbety rukou, jak s nimi dřel o hrubou zeď při marné snaze vysvobodit se.
James si to vysloveně užíval. Přistoupil blíž. "Tak co, Srabusi, vzrušuje tě, co se tady s tebou děje? Chtěl by sis užít se Siriusem? Je tak zkušený, určitě se ti to bude s ním líbit. Červíčku, stáhni mu zbytek!" Červíček natěšeně poslechl.
"Zešíleli jste všichni? Proboha ne!" zavyl hrůzou Severus.
Prudkým tahem spadl poslední kousek Snapeova oblečení až na zem. Bezmocné, roztřesené, odhalené tělo svítilo do tmy.
Jamesův zrak kriticky hodnotil Severusovo nahé tělo, chvějící se zimou. "Hmm, příliš hubený a bledý... ale vybaven je docela dobře, to musím uznat." Červíček se přikrčil, aby lépe viděl a mlsně se zachechtal. I Sirius naklonil hlavu a zvědavě se podíval dolů.
Severusovi už bylo vše jedno, rezignoval. Jen tam tak stál, ponížený a bezbranný, přikovaný na zdi jako v poutech, hlavu svěšenou na prsou, havraní vlasy mu odevzdaně padaly do obličeje a třásl se chladem.
"Srabusi, prozraď nám, co máš rád. My ti to splníme," provokoval Potter. "Co třeba tady Červíček?"
Severus v panice zvedl hlavu a polil ho studený pot. I přes závoj černých vlasů, který mu zakrýval tvář, se v jeho očích odrážel strach a zděšení. Jak ho dnes v noci chtějí ještě ponížit?
"Nebo se chceš nechat ošukat Siriusem?" zašeptal mu do obličeje výhružný Potterův hlas.
Snape se vyděšeně podíval do Blackových očí. Siriusi, prosím, ne, mluvily němě jeho oči. Pevný stisk najednou povolil a on měl ruce volné. Podlomila se mu kolena. Vteřinu nechápal, co se děje, ale pak rychle využil nabyté svobody, odstrčil Siriuse, kopl Červíčka mezi nohy a chtěl utéct, ale zamotal se do spuštěných kalhot a upadl. Bolestí zkřivil obličej, rychle natáhl kalhoty, ale než se stačil postavit na nohy, bezmocně se zkroutil bolestí pod Potterovou kletbou.
"Proč jsi ho pustil? Zrovna to začínalo být zajímavé," vztekal se James na Blacka.
"Je pozdě, jdeme spát," rozhodl Sirius.
"Zbláznil ses? Ty to chceš teď ukončit?" přidal se na Jamesovu stranu kvílející Červíček, očividně rozhodnut pomstít se Snapeovi za ten kopanec.
"Myslím, že už jsme se dnes večer pobavili dost. Jdeme, chce se mi spát," poznamenal Black a odkráčel ke dveřím, už ani okem nezavadil o Snapea. Červíček čekal, že aspoň James dokončí, co začal. James se ještě chvíli nerozhodně díval na třesoucí se schoulené tělo. "Život bolí, Snape. Tak si zvykej," řekl nakonec. Jeho ego usoudilo, že Severus už dostal to, co zasloužil a otočil se k odchodu. Červíček ještě nevrle zabručel, ale pak se sebral a následoval je.
Po dlouhé chvíli, snad po celé věčnosti, Snape konečně zvedl hlavu a rozhlédl se kolem. Když zjistil, že je na věži úplně sám, opřel se zády o zeď, přitáhl si kolena k hrudi, objal je a ponořil do nich obličej. Nebrečel, tento projev emocí ztratil ještě jako malé dítě, ale dusil se ponížením a studem. Navíc cítil obrovský zmatek z reakce svého těla na Siriusovy projevy a ani zanic si nechtěl připustit, jak mu byly příjemné. Zůstal takhle sedět ještě dlouho do noci a celý se třásl.
***
"Výborně, pane Snape, první jako vždy. Vás prostě nejde nachytat na ničem, co byste neznal," opěvoval svého oblíbeného studenta profesor lektvarů Horácio Křiklan. ,,Měli by si z vás vzít příklad leckteří studenti," profesor nahlédl do Potterova kotlíku, "že ano, pane Pottere?"
Snape nedokázal odolat jízlivému úsměšku, když se na něj vražedně podívaly Potterovy zlostné oči. Na další hodině dostali úkol, který měl být odměněn. Severus nepochyboval, že odměna bude jeho. Se zápalem se pustil do výroby. Otevřel si svoji starou, ohmatanou učebnici Přípravy lektvarů pro pokročilé a začal přesně odměřovat ingredience. Občas si něco přečetl z rukou psaných poznámek po okrajích listů, občas si něco zapsal drobným písmem na ještě nepopsanou část stránky. Pracoval se soustředěním. Přidával poslední přísady, už jen chvilka a odměna bude jeho. Otočil se, aby vzal ze stolu poslední ingredienci. Když se otočil zpátky a natahoval ruku, aby do kotlíku vhodil poslední přísadu, kotlík se najednou zasažen nějakým kouzlem převrátil, obsah se rozlil po stole a hodinová práce byla v háji. Ohlédl se a stihl zahlédnout, jak Black rychle schovává svoji hůlku do hábitu. Nenávistně se na něj podíval. To má být pomsta za tu minulou hodinu? Čekal by to ale spíš od Pottera. Dnes dostal Snape poprvé nedostatečné hodnocení z lektvarů. Do hajzlu s Blackem.
***
Někde v dálce zavyl vlk. Ovládl ho strach. Chtěl být už co nejrychleji pryč z tohoto strašidelného místa a tak se rychle rozhlížel po bludném kořenu. V učebnici magie vyčetl, že bludný kořen, uříznutý o půlnoci v den letního slunovratu, má neobyčejně magickou moc. Potřeboval ho ke svým pokusům a proto riskoval tuto nebezpečnou cestu.
Blížila se půlnoc. Rychle se rozhlížel a snažil se zrakem proniknout do husté tmy. Najednou kousek před sebou na zemi zahlédl slabé světýlko, linoucí se z objektu jeho hledání. Rychle si klekl na zem a začal oddělovat kořen od země. Uslyšel prasknutí suché větvičky pod váhou něčího těla. Prudce se otočil a ve světle hůlky zahlédl ze tmy vystupovat tmavou postavu.
"To jsem já, Severusi," uslyšel Blackův hlas.
Snape se bleskově postavil a ani vteřinu nečekal na to, než z temnoty vystoupí i Potter s Pettigrewem a obklíčí ho. Dlouhé nohy se mu rozeběhly pryč, zanechávaje Blacka daleko za sebou. Za žádnou cenu se nenechá chytit. Tady hluboko v lese by nikdo neuslyšel jeho zoufalé volání o pomoc. Utíkal, co mu síly stačily a ještě zrychlil, když daleko za sebou slyšel běžet své pronásledovatele. Najednou v té tmě ztratil pod nohama pevnou půdu a propadl se do hloubky pod sebou. Padal a padal a hlava mu pak bolestivě narazila na něco hodně tvrdého a on ztratil vědomí.
Z velké dálky k němu doléhal naléhavý hlas. "Severusi, jsi v pořádku? Podívej se na mně..." Severus cítil, jak mu nějaké ruce zvedly hlavu ze země a položily si ji do klína. Něčí štíhlé prsty mu odhrnuly vlasy z očí a na rtech ucítil jemný dotek cizích úst. Bylo to tak nádherné, že odmítl otevřít oči, aby se ten krásný okamžik nerozplynul. Hustou tmou se nesl tichý šepot. "Řekni něco, Severusi… otevři konečně oči..." Zdálo se mu, že ucítil vůni sladkých mandlí. Něčí silné paže ho zvedly ze země a vzaly do náruče. Matně si uvědomoval, že s ním někdo běží nocí a pak si ho znovu vzalo milosrdné bezvědomí.
***
Snape seděl ve stínu vzrostlých stromů na břehu jezera, záměrně skryt před očima ostatních a četl si. Najednou zaslechl vzdálené známé hlasy, zvedl hlavu od knížky a uviděl, jak se k němu blíží Potter a jeho kamarádi. Ještě ho nezpozorovali, hlučně se bavili a smáli se. Snape rychle zavřel knihu, schoval ji pod paži, vstal a vyšel ze stínu stromů na chodník. Dlouhými kroky zamířil do hradu, plášť za ním plál.
To už si ho ale už všiml Pettigrew, strčil loktem do Pottera a ukázal bradou směrem ke Snapeovi. Potterovi se zaleskly oči a rozeběhl se za ním, v běhu vytahujíc svoji hůlku. V patách měl celou svojí partu. Dohonil Snapea a zařval na něj: ,,Srabusi, kam máš tak napilno? Rádi bychom s tebou hodili řeč."
Červíček stál hned za Jamesem a v obličeji měl výraz napjatého očekávání. Lupinovi se mezi obočím vytvořila hluboká vráska. Black postával opodál, s rukama v kapsách kopal špičkou boty do trávníku.
"Dej mi pokoj, Pottere," odpověděl neklidně Snape a chtěl pokračovat v ústupu, Potter mu však zahradil cestu. Očividně se chtěl zase pobavit. Snape zajel rukou pod hábit a vytáhl hůlku. Potter to ale očekával a rychle ho odzbrojil. Hůlka obloukem spadla do trávy. Snape skočil po ní, ale v polovině skoku ho srazilo další nepoctivé Potterovo kouzlo. Padl obličejem na zem, obličej zkřivený bolestí. Pokusil se vstát, ale kouzlo ještě působilo. Zmítal se, jak se snažil vyprostit z působení kletby. Kdosi z přihlížejících se nahlas zasmál.
Červíček napjatě těkal očima mezi Potterem a Snapem. Rozmrzelý Black už botou zryl pěkný kus trávníku. Lupin se radši díval do knížky, ale koutkem oka s obavami sledoval celou scénu. Nesl nelibě, jak se jeho přátelé chovají, ale nechtěl je ztratit a proto mlčel.
"Za tohle mi zaplatíš, Pottere!" zuřil Snape a v obličeji byl rudý vzteky. Verbálně sesílal na Pottera kletby, ale jeho hůlka ležela daleko od něj, tak se nic nestalo.
"Tak ty mi tady budeš vyhrožovat?" řekl chladně Potter a záludně seslal na ležícího Snapea další kletbu. Severuse zasáhlo bílé světlo. Prudce se chytil za krk a začal sebou šíleně házet na zemi. Nemohl popadnout dech a dusil se. Obličej mu zčervenal a otekl, oči mu vylézaly z důlků. Nohama škubal tak, že mu zpod pat odlétaly trsy vyrvané trávy. Z otevřených úst vydával chrčivý zvuk.
Červíček se škodolibě uchechtával. Potter měl ve tváří vítězný úšklebek a fascinovaně hleděl na dusícího se Snapea, kterého měl zcela ve své moci.
"Jamesi!" Blackův výkřik přinutil Pottera ohlédnout se a světelný paprsek kletby se přerušil.
Snape sípavě nabral do plic vzduch a přerývaně se nadechl. Rozkašlal se a musel se posadit, aby se nezačal znovu dusit. Když se trochu vzpamatoval, pomalu zvedl hlavu a nenávistným pohledem, z kterého sršely blesky, se zahleděl na Pottera. "Jednou tě zabiju," procedil mezi zuby.
Potter bleskurychle seslal kouzlo Levicorpus a v další vteřině už Snape visel hlavou dolů, pověšen ve vzduchu za kotník na neviditelném provaze. Hábit mu přepadl přes hlavu, houpal se asi metr nad zemí a rukama se oháněl na všechny strany v marné snaze osvobodit se. Pár kolemjdoucích studentů se dobře bavilo na jeho účet.
***
Ticho.
Nesnesitelné ticho, přerušované něčími kroky, spěšně chodícími sem a tam.
Silné světlo, které se propalovalo do sítnice i přes zavřená víčka.
Silné světlo, které se propalovalo do sítnice i přes zavřená víčka.
Vůně léčivých lektvarů a mastiček, mísících se s pachem dezinfekce.
Protivná nasládlá pachuť krve na jazyku, až se mu z toho žaludek nacpal až do krku.
Protivná nasládlá pachuť krve na jazyku, až se mu z toho žaludek nacpal až do krku.
Něčí teplá ruka, jemně svírající tu jeho.
Sirius zapojil všechny své smysly k tomu, aby zjistil, kde je a co se stalo. Snape opět ponižován Jamesem, seslaná nebezpečná kletba, kterou schytal, strašlivá bolest na hrudi, jako když ho sekne sekáček na maso. Snape, sklánějící se nad ním. A pak tma.
"Pane Snape, běžte si okamžitě lehnout do postele," uslyšel Sirius přísný hlas Madam Pomfreyové. "Já se o pana Blacka postarám. Vy taky nejste úplně v pořádku, takže tady neokounějte a šup do postele. Hned!"
Teplá ruka se vymanila z jeho dlaně. "Bude v pořádku?" Snapeův tichý, vystrašený hlas.
"Samozřejmě, že bude v pořádku. Ještě se nestalo, abych si někdy s něčím neporadila." Ošetřovatelka přistoupila k Siriusově posteli, odhrnula přikrývku a zakroutila nevěřícně hlavou. "Ale musím vás upozornit, že už hodně dlouho jsem něco tak vážného neviděla."
Sirius pootevřel oči.
"No výborně, pane Blacku, jsem ráda, že jste konečně přišel k vědomí. Jak vám je?"
"Nic moc." Slova se mu ztěžka drala z úst. Olízl si suché rty, aby vůbec mohl promluvit.
"Nedivte se. Dělat takové hlouposti. Jako malí kluci," pokárala ho. Ovázala mu ránu čistým obvazem a vyměnila jeho zakrvácenou košili za bělostně čistou nemocniční.
"Teď si odpočiňte, pane Blacku, prospěte se a do rána by se vám mělo ulevit. A vy, pane Snape, se koukejte vyspat taky. Jste celý potlučený a spánek vám jen prospěje. Vám oběma. Dobrou noc."
Zhaslo světlo. Rychlé kroky se vzdalovaly ke dveřím. Zavrzala klika, skříply dveře. A pak už jen ticho.
***
Hrobové ticho.
"Blacku…" ze tmy se ozval tichý Snapeův hlas.
Žádná odpověď. Siriusovi nebylo do řeči.
"Nechtěl jsem, aby to takhle skončilo," nevzdával to Snape. Zvedl hlavu směrem k Blackově posteli. Místnost byla zalita slabým měsíčním světlem. Nejasně rozeznal Blackovo tiše ležící tělo pod přikrývkou. "Vyděsil si mě. Jsem rád, žes to přežil."
Ticho.
"Blacku, vím, že mě slyšíš. Nemířil jsem na tebe," vysvětloval. "Měli jste mě nechat na pokoji a tohle se nemuselo stát."
Pořád žádná reakce.
"Musel jsem se bránit. Potter mě už zase ponižoval a ty mu v tom vždy vydatně pomáháš," poznamenal s hořkostí v hlase Snape. Odmlčel se. Nebude si tu přece povídat s postelí. Ticho přerušoval jen občasný přerývaný Siriusův dech.
"To není pravda," ozvalo se najednou z Blackovy postele.
"Co?"
"Že jsem mu pomáhal."
"To tedy pravda je."
"Copak jsi to nikdy nepochopil?"
"Co jsem měl jako pochopit? Že jsi kdysi zpřetrhal pouta našeho přátelství kvůli Potterovi?"
"Já jsem stál o naše přátelství."
"Asi zase tak moc ne, když ses postavil proti mně."
"Nikdy jsem se nepostavil proti tobě, celou dobu jsem na tvé straně."
"Že jsem to nepoznal."
"Protože vidíš jen to, co chceš."
"A co mám jako vidět? To tvé hnusné chování vůči mně?"
"Nikdy jsem ti neublížil."
"Nikdy jsi mi neublížil? Byl jsi u každého mého ponížení, u každého šikanování!"
"Byl, ale ne proto, že by mi to dělalo radost. Přemýšlej trochu, Snape."
"Nemusím přemýšlet. Prostě jsi úplně stejný jako Potter." Snape mluvil zahořkle, jeho staré rány se rozjitřily.
"Celou dobu jsem se tě snažil před Jamesem ochraňovat a tys to nepoznal!"
"Zbláznil ses, Blacku? Tomu říkáš ochrana, když jsem po střetu s vámi většinou skončil na ošetřovně?"
"Otevři konečně oči, Snape. James to někdy přeháněl, to uznávám, ale tys ho zase vydatně provokoval. Já jsem byl s ním pokaždé proto, abych ho trochu ubrzdil, anebo tebe dostal z maléru."
"Pch! Ušetři mě svých lží, jsou trapné."
"Já sakra nelžu! Copak to nevidíš? Na té ošetřovně jsem byl mnohem častěji něž ty, když jsem tě chránil. Jinak bys vždycky skončil mnohem hůř."
"Ušetři mě i svého kňučení, Blacku."
"To opravdu nemá cenu, Snape," vzdal to Sirius a odmlčel se. Dlouho bylo takové ticho, že bylo málem slyšet i mrknutí řas.
"Tehdy," začal po chvíli opět Snape, "jak jsi mě nechal celou noc zamčeného ve sklepení, tos mi taky pomáhal? To byl tvůj nápad strčit mě tam a nechat mě tam až do rána. Takže tady nedělej ze sebe samaritána."
"Kdybych tě nezavřel do té učebny, tak by tě James roznesl na kopytech a ani já bych ho nedokázal zastavit. Odnesli by tě na ošetřovnu v krabičce od zápalek. Měl na tebe tenkrát obrovský vztek kvůli Lily. Zamkl jsem tě před ním, aby z tebe nenasekal třísky na zátop."
"A to ti mám uvěřit? Nechal jsi mě tam celou noc a vzal jsi mi hůlku, abych se nemohl dostat ven."
"Musel jsem hlídat Jamese, protože se nechtěl smířit s tím, že ti nerozbil hubu a chtěl se za tebou vrátit. Teprve když usnul, šel jsem tě odemknout. A hůlku jsem ti vrátil ráno při snídani."
Severus se na chvíli odmlčel a přemýšlel, co mu Black prozradil. "Víš, jak bylo těžké vysvětlovat, kde jsem byl celou noc? Měl jsem tě radši prásknout. Stejně jak jsem to měl udělat tehdy, jak jsi mi převrhl ten kotlík. Záviděl jsi, že jsem lepší než ty, že ano?"
"To není pravda."
Severus se vztekle posadil. "Chceš zapírat, že to tak nebylo? Viděl jsem tě a nesnaž se vinu zase shodit na Pottera."
"Ne, není pravda, že jsem ti záviděl. A ano, ten kotlík jsem převrhl já. James ti do něj hodil hadí žluč, když ses otočil. A zrovna tobě snad nemusím vysvětlovat, co by se stalo, kdybys k té žluči hodil do kotlíku čertův kořen, cos měl v ruce. Musel jsem ho převrhnout dřív, než by ti kotlík i s vařícím lektvarem vybuchl do obličeje." Snapeovy oči se rozšířily hrůzou. "Nemohl jsem to na něj prásknout, vyloučili by ho ze školy. James je můj kamarád, nemůžu se proti němu postavit. Nenávidí tě za to, že kvůli tobě o něj Lily nemá zájem. Už léta o ni usiluje, ale nemá šanci, protože chodí s tebou," ušklíbl se nehezky. "James je nepředvídatelný. I proto s ním kamarádím, abych ho uhlídal. Proto jsem se od něj nehnul ani na krok. Proto jsem byl u každého tvého ponížení, u každého šikanování, a to jen proto, aby ti moc neublížil. Musel jsem to dělat tak, aby na to nepřišel. Celou dobu jsem ti zachraňoval kůži a tys sis to nikdy nevšiml."
Severus nevěřícně poslouchal. Byl si téměř jistý, že si Black všechno vymýšlí. Nemůže mu věřit. Hluboko v mysli mu ale hlodaly pochybnosti. "Pokud to tak je, proč jsi to dnes nechal dojít tak daleko?"
"Netušil jsem, že to takhle dopadne. James má občas opravdu šílené nápady."
"Bla, bla, bla. To jsou jen kecy. Nechal jsi ho, aby na mně použil škrtící kouzlo a málem mě zabil."
"Přerušil jsem to jeho kouzlo."
"Už zase ty. Pan dokonalý. Jsi obyčejný pokrytec, Blacku. Podle toho, jak mi to tady líčíš, tak mám vlastně velké štěstí, že jsi vždy v pravou chvíli na pravém místě."
"Nech si tu ironii, Snape."
"To tedy nenechám. Nevěřím ti ani slovo. To jsi mě taky chránil na té astronomické věži, když jste se mě chystali hromadně zneužít? Aktivně ses toho zúčastnil a ještě sis to skvěle užíval. Zradil jsi mě. Nenávidím tě za to." Hlas zněl Snapeovi zdrceně.
"To nebylo…" bránil se Black, ale rozrušený Snape mu nedal žádnou šanci mluvit. "Díval ses na to, jak mě ten zvrácený Potter zneužívá. Držel jsi mě, když mě svlékal Pettigrew. Díval ses pořád, když na mně sahal těmi hnusnými prackami a dobře ses bavil, když jste se mě chystali znásilnit. Tak mi tady neříkej něco o tom, že mě chráníš!" vyplivl ta slova jako písek mezi zuby. Jeho hlas se rozléhal po celé místnosti. Bylo v něm cítit všechno to utrpení, všechno to ponížení, všechna ta bolest. Dusil to v sobě celá léta a teď to vyplavalo na povrch.
"Nech si to vysvětlit…" pokusil se znovu Black přerušit Snapeův bolestný monolog, ale ten ho vůbec nevnímal. "A dnes, když se mě Potter chystal zase přede všemi svléknout, tak tys tam zase jen stál a díval se. Siriusi, sakra, proč?" Hlas se mu zlomil a jen zíral do tmy.
"Protože jsi zaslepený nenávistí k Jamesovi, stejně jako on k tobě. Protože jsi slepý a zahořklý blázen, který vidí jen to, co chce, ale to, co má vidět, si ani nevšimne. Protože trápíš sebe i mně. Protože pořád tady poukazuješ na to, jak jsi nešťastný, ztrápený, s raněnými city, ale vůbec nevidíš, že někdo jiný se může cítit stejně." Black se už taky přestal ovládat. "Přiznávám, na té věži jsem se ti ze začátku chtěl tak trochu pomstít za Lily, protože... na ni žárlím," vylezlo to nakonec z něj. "Ale to, co jsem dělal, jsem dělal ze srdce, s touhou, z emocí. To nebyla přetvářka. Když jsem pak poznal, že se to klukům začíná vymykat z rukou, pustil jsem tě. Nikdy bych ti nedokázal ublížit, Severusi. A ani dnes jsem nedovolil Jamesovi, aby tě přede všemi ponížil. Sundal jsem tě radši dolů i za cenu toho, že si při pádu z výšky asi pořádně natlučeš. Ale řekl jsem si, že je lepší mít pár modřin, než jizvy na duši."
Blackův hlas se nečekaně zklidnil. Mluvil tiše, jakoby sám pro sebe. "Ano, máš pravdu, jsem pokrytec. Celá léta se přetvařuji a skrývám to v sobě. Nikomu jsem to nemohl říct, a tobě už vůbec ne. Co bys mi na to asi řekl? Když jsem si to poprvé uvědomil, zpočátku jsem se tomu všemožně bránil. Nemohl jsem s tím ale vůbec nic dělat. Nikdy jsem ti to nemohl ani naznačit. Nevěděl jsem, jak bys na to zareagoval. To byl taky důvod, proč jsem radši ukončil naše přátelství a začal se kamarádit s Poberty. Všude jsem tě pronásledoval, ale ne proto, abych ti ublížil, ale abych tě chránil. A ty jsi mě měl za svého nepřítele."
Snape pozorně poslouchal, nemohl uvěřit tomu, co teď slyšel. Nakonec se přinutil zvednout hlavu a tiše se zeptat. "Co mi to tady chceš říct, Blacku?"
Black nemohl najít ta správná slova. Nikdy nechtěl takhle obnažit svou duši před Snapem. Byl vděčný, že mu Snape v té tmě teď nemůže vidět do tváře. "Miluji tě, Severusi," přiznal se nakonec. Převrátil se na bok, zády ke Snapeovi a zabořil obličej do polštáře.
Sirius se ještě pořád chvěl, když ucítil, jak se za ním prohnula matrace. Na záda se mu přitisklo teplo a něčí ruka ho objala kolem pasu. Nebylo pochyb, komu patří. Chvíli leželi oba tiše, vzájemně překvapeni z tohoto nového zážitku a vychutnávali si prchavý okamžik blízkého spojení.
"Siriusi," přerušil nakonec posvátné ticho Severus, "mohl bys zopakovat, co jsi teď řekl?"
"Nenuť mě to říct znova. Slyšel jsi moc dobře," řekl tiše Sirius.
"Myslel jsi to vážně?" Takže skutečně slyšel moc dobře.
Chvíle ticha. "Smrtelně."
Severus sebral odvahu a přitáhl se k němu blíž, až ucítil na břiše teplo Siriusova těla. Teprve teď mu docházelo, že po tomhle toužil celou dobu, jen si to nechtěl přiznat. Proč musel na tenhle okamžik čekat celou věčnost, proč jim to osud nedopřál dřív? Ležel úplně bez hnutí, jako by se bál, že když se pohne, tak se vše rozplyne. A on za žádnou cenu nechtěl o to přijít.
Sirius vnímal všemi smysly přítomnost člověka, kterého miloval celým svým srdcem. Láskou odepíranou, zakázanou a neopětovanou, kvůli které se trápil celé roky. Kdyby jenom tušil, že to Severus cítí stejně. Severusovy prsty se mu ostýchavě zaplétaly do jeho dlouhých kadeří, pak mu odhrnuly pramen vlasů z krku. Na šíji ho zalechtal horký dech, pak se jeho kůže dotkl nesmělý polibek.
V podbřišku se mu zatřepetali motýlci. Zavřel oči a nechal se zcela poddat tomu nádhernému pocitu prvního nesmělého kontaktu. Opatrně, aby přemohl bolest v hrudi, se otočil k Severusovi. Leželi proti sobě. V matném světle měsíce si hleděli do tváří, mlčeli, ale v tuto chvíli žádných slov nebylo potřeba.
Ze Siriusových modrých očí vyzařovala touha a prosba o dovolení toho, po čem celá ta léta snil celou svojí duší. Netroufal si ale dotknout se toho těla, po kterém prahl, po kterém sténal touhou, než usínal. Bál se, že mu to Severus kvůli Lily nedovolí. Ale chtěl, strašně moc chtěl hladit, laskat, objímat, líbat to krásné, štíhlé tělo, přál si, aby se mu chvělo pod prsty, aby patřilo jenom jemu, chtěl vidět v jeho očích plamínky rozkoše, toužil přivést Severuse až k vrcholu a dívat se mu přitom do obličeje a prožívat to zároveň s ním.
Severus ještě nikdy nebyl v tak těsné blízkosti Siriuse, astronomickou věž nepočítaje. Počkat, opravdu ne? Opět ucítil tu povědomou vůni mandlí. Vybavila se mu vzpomínka. "Tos byl ty, v tom Zapovězeném lese," najednou pochopil. "Proč jsi mi to neřekl?"
"Copak bys mi ještě před chvíli uvěřil?"
"Myslel jsem, že mě pronásleduje ta tvoje povedená partička."
"Byl jsem tam sám. Nechtěl jsem tě vystrašit, byla to moje vina. Už na to nemysli."
Severus zvedl ruku a pohladil Siriuse po tváři. První nesmělý náznak sblížení. Sirius se osmělil. Vzal do dlaní jeho obličej, na okamžik zaváhal, ale pak přitiskl ústa na jeho rty v plachém políbení. Severus se neodtáhl. Přivřel oči a rozechvěle se oddal jejich prvnímu skutečnému polibku. Když se po dlouhé chvíli jejich rty od sebe oddělily, Sirius opatrně přetáhl Severusovi přes hlavu nemocniční košili a nedbaje na bolest v hrudi svlékl i tu svou. Lehl si k němu a prsty se lehce dotýkal jeho tváře, rtů, vystouplých lícních kostí a pečlivě sledoval jeho výraz, jak bude reagovat na jeho doteky. Z čela mu odhrnul pramen havraních vlasů a něžně zahrnoval polibky každičkou část jeho obličeje.
Když Severus konečně pomalu zavřel oči a s důvěrou se poddal jeho mazlení, políbil ho na zavřená oční víčka a šeptal mu něžná slovíčka, která ještě nikdy nikomu neřekl. "Jsi krásný... dokonalý…" dýchal mu něžně na krk a vlhkými rty laskal Severusovu šíji. "Jsi jenom můj," šeptal vzrušeně a jazykem prozkoumával jeho ucho a lalůček laskal mezi rty.
Vzrušovalo ho, jak Severus přerývaně oddechoval a oddával se jeho mazlení. Siriusovy ruce se stoupající odvahou klouzaly po porcelánově bílém těle. Něžně hladil Severusova záda, pod citlivými prsty ucítil starou zahojenou jizvu, a posouval dlaň níž. Prsty se mu na chvilku zastavily v dolíčku na bedrech a pak sklouzly ještě níž. Přejel dlaní jemnou kůži hýždí, pak trochu zmáčkl a vyloudil ze Severusových úst první vzrušený vzdech.
Pobídlo ho to k odvážnějšímu kroku. Přesunul ruku mezi ně a pohladil jeho břicho. Pod prsty ucítil jemné chloupky, rašící od pupku dolů do klína. Vydal se po té cestičce dolů a vnímal, jak se Severus trochu napnul. Na chvíli přestal, ale Severus ležel tiše a klidně, oči pořád zavřené. Sklonil se k jeho hrudi a špičkou jazyka polaskal Severusovu bradavku, pak ji lehce stiskl mezi rty. Opět ucítil, jak se Severusovo tělo napnulo, teď to bylo ale jiné, poznal, že tohle se mu líbí.
Sklouzl pomalu rukou až k penisu a zlehka se ho dotkl. Musel se pousmát, když poznal, že Severus reagoval aktivně na jeho hlazení. Přejel palcem po hladkém žaludu a ucítil Severusovo vzrušené zachvění. Na tohle doteď myslel jenom ve svých fantaziích a sen se najednou stal skutečností. Sevřel penis v dlani a začal po něm přejíždět po celé délce. Severus tiše zasténal a Siriusovi to znělo jako rajská hudba.
Odvážil se víc a přesouval se ústy níž, zasypávaje mu břicho lehkými polibky. Jeho rty se otřely o Severusův penis a on mu pod nimi zacukal. Olízl jemnou kůži na jeho špičce a pak jej vzal do úst. Severusovi se z hrdla vydral hlasitý vzdech. Nadzvedl pánev, jakoby se mu lascivně nabízel. Sirius nabídku s radostí přijal a jeho ústa se hladově vrhla na Severusovu erekci, přejížděl po ní rty, olizoval jazykem, sál a jemně kousal. Spokojeně zaznamenal, jak jeho tiché vzdechy plynule přešly do hlasitého sténání.
Severus se mu pod rukama kroutil slastí a hlasitě se projevoval, všechny smysly měl opojené vzrušením. Ještě nikdy nic podobného nezažil. Black s ním dělal neuvěřitelné, nepoznané věci, které ho doslova připravovaly o rozum. Bylo to jiné, stokrát lepší, než když si to dělal sám. Znenadání se jeho tělo zachvělo v křeči a v podbřišku mu nečekaně vybuchl orgasmus. Vyvrcholil do Siriusových úst, ani mu nestihl naznačit, že už to přijde. Jeho dlouhé nehty se zaryly do Siriusových zad a zanechaly po sobě lehce krvácející škrábance.
Sirius spolkl Severusovo semeno a přesunul se nahoru. Fascinovaně hleděl do jeho vzrušením zrudlého obličeje a s požitkem sledoval, jak u něj dozníval orgasmus. Pootevřené rty lapající po dechu, holou hruď prudce se zvedající zrychleným dýcháním, zavřená víčka, chvějící se jako motýlí křídla.
Severus po chvíli otevřel oči a jejich pohledy se setkaly. "Promiň," zatvářil se provinile, cítil se trapně, že zaplnil Siriusova ústa produktem svého vzrušení.
"Nemáš se vůbec za co omlouvat," usmál se na něj Black a políbil ho na řasy.
"Bylo to naprosto úžasné," neodpustil si Severus vyjádřit své pocity.
"To jsem rád," pousmál se pobaveně Black. "Lily se to nedozví, to se neboj," dodal potichu.
Severus překvapeně zvedl obočí. "Co má s tím společného Lily?"
"Chodíte spolu přece, ne?" odpověděl Sirius trochu trpce.
Severus se rozesmál. "Cože? Jak jsi na to přišel?"
"James to říkal," Sirius znejistěl. "Přece kvůli tomu ti pořád ubližuje, protože Lily ho odmítá kvůli tobě."
"Lily ho odmítá kvůli tomu, jak se ke mně chová. Kdyby mě nechal na pokoji, měl by možná u ní šanci," uvedl to na pravou míru Severus. "S Lily se známe už od dětství. Mám ji rád a moc si spolu rozumíme." Severusův uhlově černý pohled se vpíjel do Blackových jaspisových očí. "Ale je to jen dobrá kamarádka. Mně totiž jinak holky, ehm, moc nezajímají," přizná se nakonec. "Mým objektem touhy nikdy nebyl nikdo jiný než ty, Siriusi." Něco v jeho upřímných očích Siriusovi prozrazovalo, že mluví čistou pravdu.
Siriusovi chvíli trvalo, než pochopil, co mu teď Severus prozradil. Lily je jen kamarádka? Celou dobu se spolu jen přátelili, nic mezi nimi nebylo? Takže celá léta na ni žárlil zbytečně a trápil se bez důvodu. Merline, to se tedy povedlo. Když mu to konečně došlo, ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu, až se mu zaleskly bílé zuby. Přivinul si Severuse k sobě a láskyplně ho objal. "Teď, když to vím, už se tě nevzdám. I kdyby to mělo znamenat konec přátelství s Jamesem."
Severus se pousmál. Nikdy v životě nebyl tak šťastný. Přál si, aby to nikdy neskončilo.
"Siriusi?" ozval se Severus po dlouhé době. "Rád bych ti to oplatil."
"Co mi chceš oplácet?" lekl se Sirius.
"Tu rozkoš, cos mi poskytl."
"Jo tak," oddechl si Sirius, "už jsem se lekl, že se mi chceš mstít," zachechtal se s úlevou.
"To taky," ušklíbl se Severus a zablýskalo se mu v očích. "Ta astronomická věž ti jen tak neprojde." Přesunul se nad Siriuse, rukama se podepíral, aby mu nezalehl zraněnou hruď. Podíval se mu do očí a pak se k němu sklonil a vrhl se na jeho rty ve vášnivém polibku. Stejném, jakým si ho tenkrát bral Sirius, s tím rozdílem, že teď to chtěli oba.
Sirius ho objal kolem krku a dravě mu polibek oplácel. Pak se z ničeho nic odtrhl od jeho úst, až Sirius frustrovaně zavrčel, a sklouzl rty ke krku a ke klíční kosti, pokrýval je vlhkými polibky a uspokojeně zaznamenal, jak Siriusovi z toho naskočila husí kůže. Na jeho širokém hrudníku si udělal kratičkou přestávku, vyhýbaje se čerstvé jizvě, vsál do úst jednu z bradavek a pak ji potrestal kousnutím. Sirius sykl slastnou bolestí a Severus cítil uspokojení. Pokračoval vlhkou cestičkou přes břicho ještě níž, vychutnával přitom krásu Siriusova svalnatého těla. Prameny jeho vlasů lechtaly Siriuse na kůži.
Severusův jazyk se přiblížil k Blackovu penisu. Obdivně a zároveň toužebně si jej prohlídnul a pak jej nezkušeně ochutnal. Siriusovo tělo se zachvělo, zasténal a zabořil prsty do dlouhých Severusových vlasů. Severus zpočátku nesměle začal jazykem přejíždět po celé délce penisu. S blaženým pocitem poslouchal, jak Sirius překotně vzdychá a cítil, jak se pod ním chvěje jeho tělo. Pak už trochu zkušeněji - prostě to přišlo nějak samo - vzal penis do pusy a začal jej dráždit. Olizoval jazykem jemnou kůži žaludu, zajížděl do otvoru na jeho špičce, hluboko si ho zasouval do úst, jemně tiskl mezi zuby. Severus poznal, že Sirius už se blíží k vrcholu. Sál z něj všechnu tu touhu a snažil se, aby Sirius prožil ten nejlepší orgasmus v životě.
Sirius už zcela nahlas sténal, vůbec se nekrotil, neovládal, dával své rozkoši volný průběh. Pevně držel Severuse za vlasy a vedl mu hlavu tak, jak mu to dělalo dobře. Divoce mu přirážel do úst a pak najednou jeho ruce rychle odtáhly Severusovu hlavu z klína. Jeho tělo se mu prohnulo v zádech, zachvělo v křeči a z úst se mu vydral výkřik Severusova jména. Roztáhl ruce do stran a zprudka oddechoval.
Severus fascinovaně sledoval ten prudký bílý gejzír, který širokým obloukem pulzoval na Siriusovo břicho. Když Siriusův orgasmus přešel do fáze dozvuků, Severus se sklonil k jeho břichu a zvědavě ochutnal jeho sperma. Mělo nahořkle mandlovou chuť. Slízal mu jej z kůže a jazykem lechtal Siriuse na pokožce.
"Pojď ke mně, Severusi," zašeptal Sirius, když se trochu zklidnil. Přitáhl si Severuse nahoru k sobě. Vzal jeho obličej do dlaní a dlouze se mu zadíval do očí. "Miluji tě," vyslovil tiše. Setřel mu bříškem prstu kapičku spermatu, která mu ulpěla v koutku úst a pak ho dlouze a láskyplně políbil na rty. Přivinul si ho do náruče, nasával jeho vůni a prožíval nejkrásnější noc svého života. "Ještě nikdy jsem nebyl šťastnější," prolomil po dlouhé chvíli posvátné ticho. Odhrnul Severusovi pramen vlasů, který mu neposlušně padal do tváře a zastrčil za ucho. "Paradoxně jsi mě musel nejdřív málem zabít, abychom tohle mohli spolu prožít," zasmál se tiše a Severus se k němu hned se smíchem přidal. Měsíc se zatím přesunul do dalšího okna a svým světlem zaléval ležící těla z jiného úhlu.
"Chtěl bych ti něco dát." Sirius sundal z krku řetízek, na kterém byl pověšený amulet. Byl z ryzího zlata ve tvaru šestiúhelníku a po celém obvodu měl vyryté starodávné runy. Uprostřed byl zasazený vzácný, broušený rubín. Precizní ruční práce. "Je to dědictví naší rodiny. Rudý rubín je symbolem čisté blackovské krve." Zmáčknul amulet mezi prsty. Kov cvakl a víčko se otevřelo. Uvnitř se objevil erb rodu Blacků. Sirius řetízek bez přemýšlení přetáhl Severusovi přes hlavu.
"Siriusi, to nemůžu přijmout," protestoval Severus.
"Nech si ho, prosím. Bude ti mě připomínat, když nebudeme spolu," pousmál se Sirius.
Severus vzal amulet mezi prsty a prohlížel si jej. "Je opravdu nádherný. Bude součástí mého života. Stejně jako ty," pohlédl s úsměvem na Siriuse. Myslel to vážně. Bez Siriuse by jeho život byl jen prázdná skořápka. Teď už ano. "Co ti ale dám já? Já nic nemám," pronesl nešťastně.
"Tys mi už dal všechno, co jsem si v životě mohl přát," pohladil ho Sirius po vlasech. "Nic víc už si nepřeju. Vlastně, možná jo… aby to nikdy neskončilo." Severusovo tělo se v jeho náruči zachvělo tichým smíchem. Choulili se k sobě v pevném objetí na posteli, kde oba přišli o panictví, nahá těla propletena do sebe.
Svítalo.
Madam Pomfreyová vstoupila ráno do dveří ošetřovny s mastičkou na tácku, aby zkontrolovala a ošetřila zranění pana Blacka. Zarazila se, když uviděla v jeho posteli dvě spící nahá těla, v těsném objetí u sebe. Blázni, zakroutila hlavou, včera se málem pozabíjeli a dnes si leží v náručí. Přistoupila tiše k posteli, zatáhla závěs kolem nich a stejně tiše a nepozorovaně odešla.
***
Sirius se začal tajně scházet se Severusem. Kradli si pro sebe každou volnou chvilku, jakoby chtěli dohnat to, co za celá ta léta zameškali. Nikdo nevěděl o jejich tajných schůzkách, nikdo ani netušil pravdu o jejich skutečném vztahu. Severus se z nějakého nepochopitelného důvodu vyhýbal návštěvám ve svém rodném domě a tak celé jarní prázdniny strávili v Siriusově venkovském sídle, zamilovaní a šťastní, jako nikdy předtím.
Pettigrew nesl dost nelibě, že se parta Pobertů pomalu rozpadá. Remus seděl jen v knížkách, James začal nadbíhat Lily a Sirius se hned po škole vždy někam vypařil. Něco se s ním děje, přemýšlel Pettigrew. Při jejich společné hodině lektvarů se Zmijozelem se Sirius vůbec nesoustředil a zkazil vše, na co sáhl. U oběda si z něj pak dělali všichni tři legraci. "Siriusi, ty jsi zamilovaný," smáli se mu.
"Starejte se o sebe," zasyčel vztekle Sirius, odstrčil nedojedený oběd a už zase někam pospíchal. Trojice se za ním pobaveně dívala a pak James spiklenecky promluvil. "Určitě má holku. A je ze Zmijozelu. Všiml jsem si, jak se pořád zamilovaně díval ke zmijozelskému stolu."
Pettigrew hleděl zachmuřeně do talíře. Vůbec se mu nezamlouvalo, že Sirius kvůli nějaké hloupé holce odsunul Poberty na vedlejší kolej. Už si ani nevzpomínal, kdy naposled spolu pronásledovali jejich nejoblíbenější oběť, toho umaštěného Srabuse. Chybělo mu to jeho ponižování a týrání. Musí zjistit, do koho je to Sirius zamilovaný a překazit jim to.
Potter měl zase navrch, zase ho měl ve své moci, zase ho zesměšnil. Byl tím úplně posedlý. Ohlédl se k hloučku přihlížejících studentů a zlomyslně se zeptal. "Kdo chce vidět, jaké nosí Srabus spodní prádlo?" Hlouček kolem se roztleskal. Pottera to pobídlo k akci.
Snape se kroutil a svíjel jako žížala na udici. Za žádnou cenu nesmí dopustit, aby se stalo to, co na astronomické věži. Za žádnou. Potter měl s ním ale zjevně jiné plány. Namířil hůlku na Snapea a… někde za jeho zády se ozvalo tiché Liberacorpus a těsně kolem jeho ucha proletěl žlutý paprsek světla a narazil do zmítajícího se Snapea. Svazovací kouzlo se přerušilo, Snape spadl z výšky bolestivě na zem a natáhl se s roztaženýma rukama i nohama Potterovi k nohám. Vyprostil se ze zamotaného hábitu, chňapl po hůlce a rychle vyskočil na nohy, aby se bránil.
Potter švihl svojí napřaženou hůlkou a seslal na Snapea útočné kouzlo. Ve stejném okamžiku rozzuřený a ponížený Snape zamířil na soupeřovu hruď a šlehl po něm neznámou kletbou. "Sectumsempra!" zakřičel. Z jeho hůlky vyšlehl oslnivý záblesk.
Vtom se mezi ně vrhla něčí postava, aby jim zabránila v boji a mohutná síla Snapeovy kletby ji naplno zasáhla. Ozvaly se výkřiky zděšení. Nezraněný Potter úděsem znehybněl. Na zemi ležel Black a z hrudi mu tryskala krev z hluboké otevřené rány. Tiše se třásl v kaluži krve a ruce si tiskl na zkrvavenou hruď.
Snape seděl na zemi, jak ho odstředivá síla kletby smetla dozadu a s očima doširoka otevřenýma s hrůzou hleděl na zraněného Blacka. Rychle přilezl po čtyřech k němu a vyděšeně koukal na to, co způsobila jeho nová kletba. Black na něj upíral své bolestí zmučené oči a těžce dýchal. Snažil se mu něco říct, ale v hrdle mu akorát zabublala krev. Najednou zavřel víčka a ruce mu bezvládně klesly podél zraněného těla.
Severus vytáhl hůlku a rychle začal šeptat protikletbu jako mantru. Vulnera Sanentur. Vulnera Sanentur. Siriusova rozšklebená rána se pomalu zatáhla a po chvíli přestala krvácet úplně. Jen košile prosáklá krví prozrazovala, kolik ztratil Black krve, než upadl do bezvědomí.
***
Snape seděl v širokém, měkkém křesle, potaženém černým sametem. Seděl nervózně na samém kraji, i když pohodlné křeslo očividně lákalo k příjemnému sezení. Zachmuřeně se rozhlížel kolem sebe a cítil se dost nejistě v tom přepychu a luxusu, co ho kolem dokola obklopoval. Včera ve Velkém sále přeletěla nad zmijozelským stolem sova a upustila mu do klína dopis. Byl to nádherný exemplář výra velkého, kterého si nemohl dovolit jen tak obyčejný kouzelník. Zprvu myslel, že se jedná o omyl, on nikdy žádné dopisy nedostává. Ale když vzal pergamen do ruky, uviděl úhledným písmem napsáno Severus Snape přičemž monogram S ve jménu i příjmení někdo vyšperkoval do tvaru svíjejícího se hada. Určitě někdo zmijozelský, pomyslel si. Rozlomil pečeť a četl:
Severusi, drahý příteli. Nesmírně by mne potěšilo, kdybys mě zítra večer navštívil na mém panství. Rád bych si s tebou zavzpomínal na naše společné časy a projednal jisté záležitosti. Budu se těšit, doufám, že přijdeš. Lucius Malfoy.
Nevěřícně koukal na to drobné písmo. Lucius Malfoy. Vzpomínal si na toho arogantního, nadutého aristokrata, proslulého posedlostí pro čistokrevný kouzelnický rodokmen. Školu skončil už před několika lety. Nikdy se s ním moc nekamarádil. Nechápal, proč si na něj teď po tolika letech vzpomněl. Zvědavost způsobila, že teď čekal na něj v jeho obrovské pracovně v komfortu, na který nebyl zvyklý. Byl trochu nervózní, o Malfoyovi slyšel spoustu věcí, ale ani jednu dobrou. Už na škole byl obávaný a mocný, pověstný svojí panovačností a namyšleností. Snapeův zrak spočinul na velké knihovně, nádherném vyřezávaném kusu nábytku z mahagonového dřeva. Nezaujala ho ovšem ta precizní ruční práce, ale vzácné knihy, které byly pečlivě narovnané v policích. Severus se zvedl z křesla a popošel ke knihovně. Očima bloudil po jejich názvech.
Čistokrevné kouzelnické rody. Dějiny kouzel. Odkaz Salazara Zmijozela.
Knihy byly zachovalé, trochu zaprášené, jakoby se v nich dlouho nelistovalo, téměř jako nové. Snapeovi najednou padl zrak na spodní polici knihovny. Sehnul se až dolů a málem vyjekl překvapením. S ústy dokořán otevřenými si prohlížel knihy, které nemohl nikde jinde vidět. Prstem opatrně klouzal po hřbetech starých, ohmataných knih, téměř se jich bál dotknout. Přímo z nich sálala černá magie.
Temná strana magie… Tajemství nesmrtelnosti… Neprominutelné kletby a zaklínadla… Síly Zla… Donucení pekla… Gothic a jeho rituály… Základy okultismu a exorcismu…
Úžasem vykulil oči. Samé zakázané knihy! Vzpomněl si, že už na škole si Lucius zahrával s temnou stranou. S chvějící se rukou sáhl po tlusté knize s krátkým, ale neskutečně výstižným názvem. Byla vázaná v černé kůži a na přední straně a na hřbetu byl vrytý zdobený stříbrný nápis.
Magia Nigra. Černá magie. Severus s roztřesenými prsty knihu otevřel…
"Zvědavost se někdy nevyplácí," ozval se nad ním pobavený hlas.
Severus sebou škubl a prudce zaklapl knihu, až se zvířil prach. Vrátil ji rychle zpátky a zvedl se. Lucius koutkem oka zahlédl titul, který Severuse tak zaujal a na rtech se mu objevil samolibý úsměv.
"Vítám tě, Severusi, drahý příteli," Lucius rozpažil ruce a přátelsky objal Severuse. V pravé ruce svíral svoji zdobenou vycházkovou hůl, vykládanou perletí, s rukojetí ve tvaru hadí hlavy s otevřenou tlamou a rozeklaným jazykem a se dvěma broušenými nefrity místo očí.
"Luciusi… řekl Snape úsečně.
"Rád tě zase vidím. Whisky… koňak… nebo víno?" zeptal se Lucius a pokynul Severusovi rukou, aby se posadil.
"Skotskou," řekl Snape. Ta se sem tak nějak hodila.
Malfoy přistoupil ke krbu, nalil do dvou skleniček jantarovou tekutinu a láhev položil zpátky na římsu. Jednu podal Snapeovi. Usadili se v přepychové pohovce, Malfoy se pohodlně rozvalil v jednom rohu, ulízlé bílé vlasy odhodil aristokratickým gestem z bledého obličeje dozadu. Snape si opět sedl jen na samý kraj do druhého rohu.
"Udělej si pohodlí, drahý příteli." Luciusův hlas zněl až moc přátelsky a až moc vtíravě.
"Proč jsi mě sem pozval, Luciusi?" začal Snape, chtěl to mít co nejrychleji za sebou. Necítil se tady ve své kůži. Jako by se ta černá magie vznášela všude kolem a zažírala se mu do kůže.
"Nebuď nervózní a napij se. To tě uvolní." Lucius přiložil sklenici k nosu, nasál čistou nasládlou vůni sladu a ovoce a ochutnal ušlechtilý nápoj. Převaloval ho labužnicky na jazyku a vychutnával delikátní, nezaměnitelnou chuť.
Severus pozvedl skleničku a usrkl. Nezdálo se, že by jakkoliv vnímal příjemnou, kořeněnou chuť tohoto lahodného moku. Estét Lucius pokrčil čelo, ale nic neřekl. "Mluv k věci," pobídl ho Snape.
"Chtěl jsem opět vidět starého přítele. Nic víc," řekl Malfoy úlisným hlasem. Snažil se rozptýlit Severusovu nervozitu.
Snape vyčkával. Znovu se napil a přes okraj sklenice nespustil Malfoye z očí.
"Hodně jsem slyšel o tvém výjimečném talentu v lektvarech," začal tedy Lucius a pronikavě se zahleděl na něj svýma ocelově šedýma očima. "Možná bych věděl, kde bys mohl svůj talent využít," promluvil záhadně.
Severus vyprázdnil zbytek své sklenice na jeden lok. Cítil, jak mu blahodárná tekutina stéká dolů hrdlem a příjemně hřeje v žaludku. Rozproudila se mu krev v žilách. "Vážně? A kde?"
Lucius se pousmál. Postřehl v jeho hlase první stopy zvědavosti a zájmu. Zvedl se, popošel ke krbu, nalil na dno obou skleniček lahodný destilát a láhev whisky vzal sebou. "Mí přátelé v jistých… kruzích… by měli zájem o schopného kouzelníka tvých kvalit," kul Lucius železo, dokud bylo horké. "S tvým talentem můžeš dokázat velké věci."
Severus převrátil do sebe obsah skleničky. Lucius se opět zamračil. Takové barbarství!
Ze Snapea ale spadla nervozita, možná to ovlivnil ten příjemný pálivý pocit v žaludku, možná to teplo, co se mu rozlévalo žílami. Pohodlně se opřel do měkké, hluboké pohovky. "Buď konkrétnější, Luciusi."
Malfoyovi se nepatrně zvedly koutky úst a přimhouřil oči. Přátelský rozhovor se zatím ubíral slibně, podle jeho představ. Dolil Snapeovi skleničku, naklonil se blíž a tichým, ale naléhavým hlasem pokračoval. "Přidej se k nám, ke služebníkům Pána zla, Severusi, a budeš mít všechno, po čem toužíš," přešel konečně k věci Lucius a sledoval Snapeovu reakci zpod přivřených víček.
Severusova ruka, nesoucí skotskou ke rtům, se v půlce pohybu zastavila a několik vteřin zůstalo jeho tělo jako zkamenělé. Položil skleničku zpátky na stůl. Tak takhle to je, pomyslel si. Slyšel již hodně o lordu Voldemortovi. Slavný mocný čaroděj, který se dal na cestu Zla. Jak se jeho moc stupňovala, řady jeho fanatických přívrženců Smrtijedů se geometrickou řadou rozšiřovaly. Takže tenhle arogantní dědic Malfoyů vstoupil do jeho služeb. To se vlastně dalo čekat. Lucius byl schopný kouzelník a nikdy se netajil svou zaníceností pro černou magii.
Lucius mlčel, pozoroval Snapea ocelovýma očima, zúženýma do úzkých štěrbin. Nechával ho, aby strávil tuto informaci, dával mu čas, aby si to promyslel. Vyčkával.
"Ne," promluvil nakonec rozhodně Snape.
"Ne?" Zklamání v Luciusově hlase by se dalo chytit do dlaně.
"Nepochopil jsi to snad? Nemám zájem," zavrčel Snape a zvedl se k odchodu.
Lucius mu rukojeť své vycházkové hole přitiskl na prsa a vmáčkl ho zpátky do pohovky. "Počkej ještě, Severusi," řekl téměř prosebným tónem. "Nečekal jsem, že by ses rozhodl okamžitě. Potřebuješ čas na rozmyšlenou."
"Ale mé rozhodnutí už padlo, Malfoyi."
"Vyslechni mě, prosím, a pak můžeš kdykoliv odejít."
Snape netušil, proč zůstal sedět, ale slyšel sám sebe říct: "Mluv."
Lucius si poposedl blíž k Severusovi. "Můj pán přijímá do řad svých stoupenců ty nejlepší kouzelníky. Ty máš vynikající předpoklady stát se dobrým Smrtijedem, Severusi, tak nezahoď šanci využít svůj nesmírný talent. Náš Mistr momentálně hledá schopného kouzelníka, který se skvěle vyzná v náročném umění přípravy lektvarů. Myslím, že ty se na to hodíš dokonale, Severusi." Lucius si přisedl ještě blíž, naklonil se k němu a zašeptal mu do ucha. "Pán Temna tě naučí, jak očarovat mysl, jak omámit smysly, jak stáčet slávu a jak uložit a zachovat smrt. Nenech si proklouznout mezi prsty svoji jedinečnou šanci." Lucius se odmlčel, odsedl si a nechal Snapea strávit jeho slova.
Severus už několik minut zamyšleně pozoroval komplikovaný vzor na drahém koberci. Myšlenkami byl ale zcela jinde. Zvedl skotskou ke rtům a vypil celý její obsah. "Proč zrovna já? Nemám žádné zkušenosti," zaprotestoval Snape. Znělo to dost nepřesvědčivě.
"Protože jsi vyvolený. Pán zla tě může udělat mocným, obávaným a uznávaným a za věrné služby ti nabízí slávu, moc a respekt."
"Kdo by o to stál?" podrážděně reagoval Snape, nechtěl si za žádnou cenu připustit, že při Malfoyových slovech cítí podivné vzrušení a ježí se mu chlupy na těle.
"Ty o to stojíš, Severusi, ale ještě o tom nevíš." Lucius vycítil Severusovo váhání a chopil se šance. "Léta tě systematicky šikanují. Sám se nedokážeš ubránit, protože jsi slabý a bezmocný. Ale ty to můžeš změnit, jediným svým rozhodnutím můžeš dosáhnout toho, aby se tě báli, aby tě uznávali, aby tě respektovali. Můžeš mít v ruce moc, o jaké se ti ani nezdá."
Severusovi bilo srdce na poplach. "Ne, nemohu." Jeho chabé pokusy odolávat se jemu samému zdály směšné.
"Když něco moc chceš, tak toho dosáhneš." Malfoy si sedl těsně vedle Snapea a pravou ruku mu položil na ramena. Rukojeť vycházkové hole se dotkla Severusova kolena. Kovový had s rozšklebenou tlamou mu pomalu klouzal po stehně nahoru. Ve slabinách se mu tlama na chvíli zastavila a přitlačila na jeho rozkrok.
Severus nahlas polkl, až mu naskočil ohryzek. Nemohl se ani hnout, jakoby ho ty mrtvé hadí oči uhranuly. Cítil se jako bezbranná kořist, vyděšeně sledující přibližujícího se predátora. Hadí hlava se plazila dál nahoru. Vylézala mu pomalu po hrudi, plížila se mu k hrdlu. Vyšplhala až ke krku, zahákla se za knoflíky kabátu a přitáhla mu tvář k Luciusově obličeji. Severus byl jako paralyzován, svaly ho neposlouchaly a nezmohl se na žádný odpor. Zdálo se mu, že ani nedýchá, plíce mu daly výpověď.
Lucius se sklonil k jeho uchu a hlas mu přešel do téměř neslyšitelného šepotu. "Tohle je moc, Severusi, a ty ji můžeš mít." Odtáhl se. "Nechci tvé rozhodnutí hned."
Severus zíral vytřeštěnýma očima do prázdna a cítil, jak mu po zádech stékají kapičky ledového potu. Nepostřehl, že se Lucius vzdálil.
"Jsi v pořádku?" zeptal se Malfoy pobaveně a vložil mu něco těžkého do klína. "Vítej na scestí," dodal se záhadným úsměvem.
Severus pomalu sklopil zrak dolů. Pak třesoucími se prsty pohladil jemnou koženou vazbu Magia nigra.
***
"Severusi, vůbec se mi nelíbí, do čeho tě chce ten šlechtický parchant vtáhnout," konstatoval později rozčileně Sirius, když leželi zpoceni vedle sebe na posteli v Komnatě nejvyšší potřeby.
"Nemysli na to. Nemám zájem o jeho nabídku," uklidňoval ho Severus a litoval, že se mu o tom vůbec zmínil.
"Tu knihu jsi vůbec neměl přijmout, je plná zla a temné magie," dělal si dál obavy Sirius.
"Rád bych si ji prohlédl. Čistě ze zvědavosti, samozřejmě. Takovou knihu nikde neuvidíš, dokonce ani v knihovně v oddělení s omezeným přístupem." Severuse myšlenka nahlédnout do této tajemné knihy lákala a byl rozhodnut prolistovat si ji, až bude sám.
"Severusi, prosím tě, nenech se zatáhnout do Temnoty, ať ti Malfoy slíbí cokoliv. Nescházej se už s ním." Sirius se nemohl zbavit neblahé předtuchy.
"Pusť to z hlavy a netrap se tím. Pojď sem radši ke mne." Severus si něžně přitáhl Siriusovu kudrnatou hlavu na rameno a snažil se rozptýlit jeho myšlenky. Odhrnul mu neposlušné vlasy z čela a políbil ho doprostřed.
Sirius se otočil k němu a zvedl k němu smutné modré oči. "Mám o tebe velký strach. Zemřel bych, kdyby se ti něco přihodilo," nevzdával se Sirius. Zamyšleně hladil alabastrově bílé Severusovo tělo, dotýkal se jemně konečky prstů jeho starých jizev. "Ještě nikdy jsi mi neřekl, jak jsi přišel k těmto jizvám. Nejsou od kleteb a uřknutí, to poznám."
Severus odtáhl jeho dlaň pryč z dosahu jizev a položil si ji na tvář. Jeho vybledlé jizvy byly vždy citlivé téma, o kterém se nechtěl bavit. "Jsou… od otcovy oblíbené středověké zbraně. Nechci o tom mluvit." Smutně se usmál, aby zaplašil špatné vzpomínky.
Sirius ho políbil na husté černé řasy a dýchl mu na víčka, když přivřel oči. Tu smutnou tvář chtěl opět vidět veselou a spokojenou. Naklonil se nad něj a políbil mu místo na krku těsně nad krční tepnou, o kterém už dávno zjistil, že tam Severus velice citlivě reaguje na jeho doteky. Špičkou jazyka mu začal přejíždět po jeho erotogenní zóně. Olizoval mu ušní lalůček, strkal jazyk do ucha a pak jemně fouknul. Na krční tepně pocítil zvýšení frekvence tepů a postřehl zrychlení jeho dechu. Cítil, že i jemu samému začíná stoupat krevní tlak. "Dáme si druhé kolo, co ty na to?" zastřeným hlasem vzrušeně zašeptal Severusovi do ucha.
***
Moc Pána Temna se šířila jako mor a zaplavovala zlem celý kouzelnický svět. Za Voldemortem stála armáda jeho věrných, slepě oddaných stoupenců, neštítících se ničeho, ani vraždy. Všude se šířil strach a obavy z temné budoucnosti.
Sirius spěchal k vrbě a ohlížel se přes rameno, jestli ho někdo nesleduje. Slíbil sice svým třem kamarádům, že dnes večer s nimi oslaví úspěšně udělanou zkoušku, ale odpoledne dostal vzkaz od Severuse, že se sejdou večer v Chroptící chýši.
Vymluvil se na něco přátelům a nenápadně se vytratil. Musí Severuse dnes konečně vidět. Merline, jak dlouho už se nesetkali. Zkoušky jim dávají pořádně zabrat. Přidal do kroku, aby byl u něj co nejdříve. Na bradavické pozemky se snášelo šero. Sirius znehybnil vrbu a proplazil se tunelem do chatrče. Strčil prudce do dveří, které se s vrzajícím skřípotem otevřely a zahlédl Severuse, opřeného o rozpadající se stůl. "Severusi." Jediným skokem se vrhl k němu a objal ho.
Severusův obličej se rozsvítil úsměvem a přitiskl přítele ve své náruči. "Merline, Siriusi, myslel jsem, že se zblázním touhou po tobě. Nemohl jsem se soustředit ani na zkoušky," pronesl natěšeně, že ho vidí.
"Neztrácejme čas, tak moc tě chci..." Sirius začal nedočkavě líbat jeho tvář, až se Severus zalykal pod jeho divokými polibky. Shodil z ramen svůj hábit do prachu a rychlým pohybem zbavil hábitu i Severuse. Se rty, přitisknutými k sobě, ho nutil couvat před sebou a prudce ho přimáčkl ke zdi.
Chatrné zdi dřevěné chýše vrzavě zavzdychaly. Nedočkavě začal rozepínat početné množství knoflíků na jeho černém kabátě, ale nakonec ho netrpělivě rozerval, až jim knoflíčky lítaly kolem hlavy. S ústy pořád přisátými na Severusových rtech mu strhl překážející černou košili a odhalil nahou hruď. Konečně se odlepil od Severusových úst, sklonil hlavu a se zrychleným dechem hladil a líbal jeho tělo. Oba milovali tuto jejich divokou předehru. Sirius mu rychle rozepnul pásek a kalhoty a stáhl je do kolen. Toužebně sevřel v dlani Severusův štíhlý penis a vzrušeně ho hladil a třel. Sám už byl naprosto připravený.
Pak prudce Severuse otočil k sobě zády, pohladil ho po jemné kůži jeho hýždí a drsně ho ohnul přes chátrající stůl. S nedočkavými prsty si rozepnul poklopec a vyndal svůj vzrušený napřímený penis. Sáhl do kapsy pro lahvičku lubrikačního gelu a nanesl jej na svůj žalud. Namířil jej mezi Severusovy půlky a přestože se celý třásl touhou, co nejopatrněji, aby Severusovi neublížil, tlačil penis do jeho těla. Když bolest plynule přešla v rozkoš, dlaněmi objal Severusovy štíhle boky a začal do něj prudce přirážet. Naplno popustil uzdu svého chtíče. Z hrdla se mu draly slastné vzdechy a zrychloval pohyb. Ztrouchnivělé dřevo sténalo pod jejich těly.
Severus křečovitě svíral okraje stolu, obličej stažený slastnou křečí, černé oči obrácené v sloup a z pootevřených rtů se mu dralo tlumené slastné vzdychání. Siriusova divoká touha po jeho těle ho dováděla téměř k šílenství. Najednou se přes něj převalil mohutný příboj nejvyšší rozkoše a vteřinu poté s výkřikem vyvrcholil pod sebe na desku stolu.
Siriuse jeho vzrušený křik připravil o rozum, ještě několikrát v rychlých intervalech přirazil a pak se zvířecím zaryčením zaplnil Severusovo tělo svým semenem. Ještě pár okamžiků v něm pulzoval a poté zničeně klesl na Severusova zpocená záda, popadal dech a z čela mu stékaly do očí kapičky potu. Obě těla, pořád ještě spojená v jedno, se ještě chvěla dozvuky milostného aktu a dvojhlasné hlasité oddechování prostupovalo místností, zaplněnou rozvířeným prachem.
Ani jeden z nich netušil, že je škvírou ve dveřích celou dobu sledovaly krysí oči Petra Pettigrewa.
***
"To nemyslíš vážně, Červíčku. To nemůže být pravda." Potter nemohl, nechtěl uvěřit tomu, co jim teď prozradil Pettigrew. Nervózně přecházel sem a tam po půlnoční společenské místnosti a jen nevěřícně vrtěl hlavou. "To ne... to opravdu ne..." Už dávno tušil, že Sirius chodí s někým ze Zmijozelu. Sice nepředpokládal, že by to mohl být kluk, ale budiž, pokud se mu to líbí. Ale nikdy, nikdy by ho ani v té nejhorší noční můře nenapadlo, že to bude zrovna Srabus! "Ne… ne… tomu nevěřím," bojoval s tím a prohrával.
"Sledoval jsem ho od chvíle, jak se vypařil a všechno jsem viděl na vlastní oči," úlisně ho přesvědčoval Pettigrew.
"Neměli byste se do toho vůbec starat. Nemyslíte, že je to jen Siriusova věc?" zvedl hlavu od knížky Remus. "Každý máme nějaké své tajemství." Věděl dobře, o čem mluví.
James se posadil do křesla ke krbu a v hlubokém zamyšlení zíral do žlutých plamenů. "Pokud je to pravda, ten zmijozelský had za to tvrdě zaplatí," zasyčel nebezpečně a v očích se mu zablýsklo zlo.
***
Severus se plížil hustou černotou z hradu. Všude byla tma jako v pytli, obloha zatažena těžkými mraky. Severus ale znal tu cestu i poslepu. U večeře našel pod svým talířem na stole lístek s textem Dnes večer na obvyklém místě. Nebyl podepsaný, ale Severus neměl pochyb o tom, kdo mu lístek poslal. Bylo to sice od Siriuse dost riskantní, mohl to najít kdokoliv, ale moc nad tím nepřemýšlel a pospíchal za ním. Černé mraky se pomalu přetrhávaly, na obloze sem tam prosvítal malý kousek nebe s hvězdami. Vlezl do tunelu a po chvilce se ocitl v chýši.
"Snape, co tady děláš v tuto hodinu?" ozval se najednou vyděšený hlas. Špatné bylo, že nebyl Siriusův.
Severus se překvapeně zastavil, v chabém světle poznal Lupina. Z tmavého kouta vystoupila další postava. "Dává si tady romantické rande při měsíčku, viď Srabusi."
Severus ztuhl. Poznal dobře známý nenáviděný hlas a přeběhl mu mráz po zádech.
"Ty o tom něco víš, Jamesi?" zděšeně se otočil Lupin na Pottera. "Tys ho sem vylákal? Zrovna dnes?" Lupinův hlas se zajíkal.
"Chci mu dát za vyučenou, aby dal od Siriuse ruce pryč," sykl zlostně Potter a prudkým pohybem vytáhl hůlku. Snape rychle vytasil tu svou, připraven k obraně. Ze tmy vystoupila další postava. Peter Pettigrew se s odporným úšklebkem postavil po boku Pottera a mířil hůlkou na Snapea. Všichni tři se navzájem pozorovali nenávistnými pohledy.
"Ne! Nedělejte to!" Lupin se s roztaženými pažemi postavil mezi ně a Snapea. Mraky se roztáhly a noční oblohu ozářil měsíc v úplňku. Jeho jasné světlo osvítilo celou krajinu a vymláceným oknem dopadlo dovnitř chatrče.
"Severusi, pro smilování, uteč!" zakřičel na něj naléhavě Lupin. Jeho lidský hlas se najednou uťal a přešel do temného zavrčení. Ztěžka zvedl hlavu a vyděšenýma očima se zahleděl do jasného kotouče. Měsíční paprsky sklouzly po jeho bledém, šrámy a jizvami protkaném obličeji. Zornice tmavě šedých očí se rozšířily a oční bělmo se krvavými vlásečnicemi zbarvilo do červena. Na zádech a na hřbetech rukou mu praskala kůže a celé tělo se mu třáslo v bolestivé křeči. Křičel z plna hrdla a křik se plynule měnil ve zvířecí řev. Prsty se mu zkřivily, nehty narostly o několik centimetrů a proměnily se v zahnuté, ostré drápy. Zuby se prodloužily do ostrých tesáků, hlava se mu protáhla do tvaru vlčí tlamy a z koutků mu visely sliny. Tělo se mu vytáhlo do dvoumetrové výšky a pokrylo se srstí a vlčími chlupy.
Severus vyděšeně zíral nahoru do krvavých očí vlkodlaka v konečné fázi proměny a nedokázal se ani pohnout. Vlkodlak zaskučel tou bolestnou proměnou a vyhrbil záda. Najednou se vzepjal na zadní a hlasitě zacvakal čelistmi. Zvedl mohutnou vlčí hlavu a táhle zavyl na měsíc. Příšerné vytí se neslo široko daleko. Severusovi se z toho děsuplného kvílení hrůzou zježily chlupy na těle. Stál přímo proti obrovskému vlkodlakovi, bezmocný, ochromený, paralyzovaný.
Zvíře najednou otočilo hlavu k němu. V krvavých očích se mu odráželo šílenství duše. Chřípí se mu chvělo, jak nasával pach strachu. Ozvalo se temné bublající zavrčení, vlk padl na všechny čtyři, pomalu se plížil k němu a nespouštěl z něj své rudé oči. Z hrdla mu klokotalo tiché vrčení a cenil ostré tesáky.
Snape jako zhypnotizovaný třeštil zrak na přibližujícího se netvora, neschopen jakéhokoliv pohybu. Najednou se ze tmy vyřítil uřícený Sirius a zoufale zařval: "Uteč, Severusi! Proboha, utíkej!" Snape šokovaně sledoval, jak se Sirius proměňuje ve velkého černého psa. Na pomoc mu přiběhl i vystrašený Potter, zjevně si uvědomující, že svůj čin přehnal.
Vlkodlak se zastavil, svaly na zadních nohou se napnuly v přípravě ke skoku a vrhnul se na Snapea. Severus si v panické hrůze instinktivně zakryl obličej do paží a skrčil se, očekávaje dopad těžkého těla na svá záda. Ze tmy, z místa, kde ještě před vteřinou stál Sirius, se vyřítil obrovský černý pes a vrhnul se vlkodlakovi po krku. Srazili se uprostřed nedokončeného skoku. Náraz je oba odhodil několik metrů daleko. Rvali se na zemi, kousali se a trhali si kusy masa z těla. Síly obou predátorů byly vyrovnané.
Severus se konečně vzpamatoval, jeho dlouhé nohy se zběsile rozběhly pryč, daleko od hrůzné scény. Běžel, co mu síly stačily, běžel, jako ještě nikdy, nezastavoval se, neotáčel se. Myšlenky mu zběsile lítaly hlavou. Ten prašivý Lupin je vlkodlak. A Sirius zvěromág. V poslední chvíli ho zachránil ze spárů té zrůdy. Když vbíhal do brány hradu, uslyšel vzdálené zavytí vlka. Z temnoty daleko za jeho zády dolehlo k němu hlasité zaskučení psa, plné bolesti. Prudce se zastavil. Sirius!
A pak už jen mrtvé ticho.
***
"Severusi, ach bože, Severusi. Všude jsem tě hledal. Seš v pořádku?" šeptal mu do vlasů ustaraný Siriusův hlas. Pevně ho svíral v objetí, konejšil ho, hladil po vlasech, ze všech sil se snažil zaplašit mu ty hrůzné vzpomínky na dnešní noc.
Severus nereagoval, nepřítomně zíral do prázdna, nic nevnímal. Byl pořád v šoku. Hlasitě štkal, až jeho hruď při každém nádechu nadskočila a tělo se mu neovladatelně chvělo. Sirius ho sevřel ještě pevněji. Co to, proboha, toho šíleného Jamese napadlo, vylákat Severuse do chýše, vždyť musel přece vědět, že je úplněk. Rychle zahnal myšlenku na to, co by se stalo, kdyby neměl u sebe Pobertův plánek a včas neuviděl, kam míří Severusovy kroky.
Zůstal s ním po celou noc v Komnatě nejvyšší potřeby, neopustil ho ani na chvíli. Severus několikrát za noc zvracel, Sirius vše uklidil čistícím kouzlem a uložil ho do postele. Sám byl k smrti unavený a vysílený po náročném boji s Lupinem, potřeboval si ošetřit četné rány, ale radši seděl u něj až do rána a nezahmouřil ani oko. S obavami hleděl na Severusův smrtelně bílý, vyděšený obličej. Netušil, jaké následky bude mít na něj prodělaný šok. K ránu mu namíchal trochu lektvaru na bezesný spánek a oddechl si, když Severus konečně zavřel oči a usnul.
Celé hodiny trvalo, než Severus konečně začal vnímat své okolí, a dalších několik hodin, než se uklidnil natolik, aby byl schopen konečně promluvit. Když ale viděl, jak je Sirius celý potrhaný a zraněný po zuřivém boji s vlkodlakem, propadl dalšímu beznadějnému zoufalství.
***
Celý týden se Severus vyhýbal setkání se Siriusem. Chtěl být sám, chtěl si utřídit své myšlenky a po svém se vyrovnat s tou příšernou událostí. Doteď pokaždé Potterovi oplácel jeho kletby kletbami, prokletí prokletími, uřknutí uřknutími. Tentokrát však Potter zašel příliš daleko. Severus prahl po dostatečně přiměřené pomstě. Oko za oko. Toužil vidět Pottera s bolestí zkřivenou páteří od jeho mučící kletby. Zub za zub. Přál si, aby se pokorně plazil u jeho nohou a prosil ho o slitování. Snape víc než kdy jindy myslel na setkání s Luciusem. Hlavou mu donekonečna vířila jeho slova, na nic jiného už nedokázal myslet.
Temný pán tě může udělat mocným, obávaným, uznávaným... Už nechtěl být tím šikanovaným a ponižovaným.
Za věrné služby nabízí slávu, moc a respekt... Už nechtěl být slabým a bezmocným.
Respekt… uznání… sláva… Chtěl, aby se ho báli, chtěl, aby se třásli strachem už při vyslovení jeho jména.
Moc… autorita… pomsta… Chtěl mít neomezenou moc, chtěl jim vrátit všechno to utrpení.
Mocný… obávaný… uznávaný… respektovaný… Chtěl pomstu.
Za věrné služby nabízí slávu, moc a respekt... Už nechtěl být slabým a bezmocným.
Respekt… uznání… sláva… Chtěl, aby se ho báli, chtěl, aby se třásli strachem už při vyslovení jeho jména.
Moc… autorita… pomsta… Chtěl mít neomezenou moc, chtěl jim vrátit všechno to utrpení.
Mocný… obávaný… uznávaný… respektovaný… Chtěl pomstu.
Severus se rozhodl.
***
Snape vcházel do těch známých obrovských prostor, ve kterých se ještě před pár měsíci cítil tak nervózně a nejistě. Dlouhý černý plášť za ním vlál jako v poryvu větru. Vplul do dveří sebevědomě, připomínal obrovského černého smrtihlava.
"Severusi, to je opravdu milé překvapení." Lucius mu vyšel vstříc, s pravou rukou majestátně napřaženou na uvítání. Okamžitě si všiml, že do dveří vešla osobnost. To nezkušené štěně, které se tady před nedávnem třáslo strachy, vyrostlo v dospělého vlka. Z rozklepaného a ustrašeného Snapea nezbylo nic, sálalo z něj něco téměř ďábelského. Ta Snapeova náhlá proměna v něm vyvolávala podivné mravenčení na zádech. Spokojeně se pousmál.
Severus přistoupil k Luciusovi, stiskl mu nabízenou ruku a uvítal se s ním v lehkém objetí. Do nosu mu prorazila vůně drahého parfému. "Děkuji, žes mě hned přijal," zamumlal.
"Vždy tě rád vidím, příteli. Posaď se. Něco k pití?" zeptal se Malfoy a zamířil k baru. I když byl v domácím, měl na sobě drahé oblečení ve zmijozelské barvě. Nikdy neměl jiné, než drahé. Nestačil se ani převléknout do společenského, když se Snape u domácího skřítka vehementně domáhal, aby ho Malfoy okamžitě přijal.
"Skotskou." Snape se neposadil, to, kvůli čemu přišel, chtěl vyřídit ve stoje a okamžitě.
Malfoy k němu přistoupil a podal mu skleničku se zlatavým nápojem. Jak natáhl k němu ruku, poodhrnul se mu rukáv a odhalil na vnitřní straně předloktí smrtijedský cejch. Rychle rukáv stáhnul. Sedl si na opěradlo širokého křesla a začal svůj obřadný rituál pití whisky. "Čemu vděčím za tvou pozdní návštěvu?" zeptal se samolibě po chvilce, když přičichl, nasál a ochutnal ohnivý nápoj. Ledově modrým pohledem se zpříma zahleděl do hlubokých černých očí.
"Potřebuji tvoji pomoc," řekl Snape stručně.
Luciusovi neuniklo, že Severus stiskl rty a zachvěl se mu hlas. Pozvedl obočí. "Rád pomohu starému příteli. Co ode mne potřebuješ?"
"Přemýšlel jsem nad tvojí nabídkou." Snape uchopil Luciusovu levou ruku, vyhrnul mu rukáv a odhalil Znamení zla. "Chci se stát Smrtijedem. Seznam mě s Pánem zla."
***
Sirius se už několik dní od té nešťastné události zoufale snažil o setkání se Severusem. Bylo to ale jako chytat vítr. Jeho vzkazy s prosbami o schůzky zůstaly nevyslyšené, Sirius vždy marně čekal několik hodin na něj, ale Severus nikdy nepřišel. Severus vynechával i hodiny, které měli společně s Nebelvírem a když se vůbec někdy objevil ve Velké síni, už nesedával na svém obvyklém místě v rohu, ale přímo uprostřed, a co bylo nepředstavitelné, byl obklopen nejhorším zmijozelským podsvětím.
Pokaždé, když Sirius zamířil za ním ke stolu, Severus se okamžitě zvedl, nedojedené jídlo nechat ležet na místě a prchal pryč. Sirius to nevzdával a číhával na něj ve sklepení přímo před branami do jeho koleje, ale Severus šel pokaždé v doprovodu nových kamarádů a k Siriusově nelibosti té nejhorší zmijozelské chátry.
Dnes večer, jako už kolikrát předtím, se zase krčil v boční chodbě ve sklepení, když najednou uviděl Severuse blížit se po chodbě. Tentokrát byl sám. Sirius vykročil ze tmy, chytil překvapeného Severuse za hábit a strhl ho do tmavé chodby. Celou dobu se na něj chystal, jak mu vyčte, že se mu vyhýbá, jak mu vynadá, s jakými pochybnými lidmi se začal scházet, jak ho zmáčkne, aby mu vysvětlil, co se to s ním poslední dobou děje.
Všechna ta jeho zlost okamžitě vyšuměla do neznáma, když se ocitl v jeho těsné blízkosti. Místo výčitek ho přitiskl na studenou zeď sklepení, chytil mu hlavu do dlaní a začal ho divoce a bláznivě líbat. Tak dlouho mu bylo odepřeno líbat tu milovanou tvář, hladit to štíhlé nádherné tělo, že se neovládl. Srdce mu zaplesalo, když mu Severus jeho vášnivé polibky začal oplácet. Hrozně se bál, že Severusovy city k němu ochladly.
"Severusi… Severusi…" šeptal naléhavě mezi polibky, "Tak hrozně jsi mi chyběl… co se to stalo… proč se mi vyhýbáš…"
Severus mu jeho polibky se stejnou vášní a touhou opětoval. "Nechtěj to vědět, Siriusi. Nech to být, prosím tě o to."
"Jak bych to mohl nechat být? Co se děje? Řekni mi to, prosím." Sirius se odtáhl a zmateně se mu podíval do očí ve slabém světle vzdálených pochodní z hlavní chodby.
"Nemohu ti nic říct. Bude to pro tebe lepší, když nebudeš nic vědět."
"Ale já to potřebuji vědět. Musím to vědět. Bojím se o tebe," ustaraně naléhal Sirius. "Nelíbí se mi lidi, s kterými ses začal stýkat. Dolohov, Nott, Macnair, Selsyn. Dej od nich ruce pryč, prosím, zahrávají si s černou magií. Ještě tě dostanou do maléru."
"Jsou to mí přátelé a nikdo mi nebude nařizovat, s kým se mám kamarádit. Ani ty, Siriusi. Skutečně to nech být, prosím tě."
"Musím přece vědět, co se mezi námi stalo. Dlužíš mi to." Siriusův hlas se chvěl obavami. Koukal Severusovi upřeně do jeho černých očí. Připadalo mu, že jsou temnější než dřív, jakoby nahlížel do přehluboké studny beze dna.
Severus nakonec provinile uhnul zrakem. Několik dlouhých vteřin hleděl do země, ale pak uznal, že si Sirius rozhodně zaslouží znát pravdu, ať je jakákoliv. Pohlédl mu zpátky do očí. "Udělal jsem něco, co se ti nebude líbit." Těžce se mu o tom mluvilo, protože i když se sám z vlastní vůle tak rozhodl, Siriusovi to velice ublíží. Pomalu si vyhrnul rukáv a odhalil temné znamení, vypálené na jeho bělostné kůži.
Sirius si v neblahé předtuše posvítil hůlkou na jeho předloktí, a srdce se mu zastavilo. Nevěřícně koukal na černou lebku, které místo jazyka vylézal z otevřených úst svíjející se had. Začal se s ním točit celý svět. Zavrávoral a kolena se mu podlomila. Severus ho v poslední chvíli zachytil do náruče. "Ty… ty ses k nim přidal? Ty jsi služebník Pána zla?" mumlal nevěřícně Sirius, hlas mu selhával. "Ne, ne… to nemůže být pravda!" prudce vrtěl hlavou. "Řekni, že to není pravda, Severusi!" křičel na něj prosebně s falešnou nadějí v hlase.
Severus se musel postavit čelem k pravdě, i když věděl, že to Siriuse zlomí. "Je to pravda. Jsem Smrtijed," potvrdil tichým hlasem.
"To znamená…" Sirius s němou výčitkou k němu zvedl zvlhlé oči, "…rozchod?" Oči se mu zaleskly slzami bolesti.
Severus mu je něžně slíbal z řas. "Nechci tě do toho zatáhnout, proto se už nesmíme scházet," zašeptal smutně. "Bude to pro tebe bezpečnější." Pevně ho sevřel v objetí, vychutnával všemi smysly ty poslední společné chvilky. Zabořil obličej do záplavy jeho hustých černých vlasů, s láskou hladil milované tělo, zhluboka nasával jeho vůni, aby si ji navždy zapamatoval.
Siriusova ramena se třásla vzlyky. Pak láskyplně vzal Siriusův obličej do dlaní a zadíval se mu dlouze do tváře. Odhrnul mu vlasy z čela a políbil jedno oko, pak i druhé. Na rtech ucítil slanou chuť. "Miluji tě, Siriusi," zašeptal mu na rty. "A navždy budu. Chci, abys to věděl." Prstem mu pomalu přejel po vyprahlých rtech a pak je jemně políbil. Líbal ho dlouze, něžně, oddaně, vychutnával polibek s požitkem, jako by to mělo být naposled v životě.
Bylo to naposled. Severus se loučil. "Musím tě chránit před sebou. Zapomeň na mně." V hlase měl nesmírný smutek. "Život není fér." Severus se pomalu otočil a odkráčel pryč ze Siriusova života.
volné pokračování v povídce
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář.