Do náruče smrti 2

    "Budete se muset co nejrychleji vrátit do Bradavic, Severusi. Samozřejmě za přísných bezpečnostních opatření. I když Voldemort nemá ani tušení, že jste naživu, musíte se i nadále skrývat." Brumbál ráznými kroky přecházel od jednoho rohu místnosti do druhého a zpátky. "Voldemort se pokouší narušit zvenčí Harryho mysl a prorazit do ní. Pokud se mu povede vidět a slyšet to, co on, Harry se může stát jeho tajnou zbraní. Nevím, jak dlouho mu ještě Harry dokáže vzdorovat. Musíte okamžitě začít se soukromými hodinami nitrobrany."

    Snape zamračeně poslouchal zprávy o hrozícím nebezpečí. Sirius stál opodál, ruce nacpané v kapsách kalhot a zachmuřeně sledoval jejich rozhovor.

    "Začneme hned zítra," bez rozmýšlení odpověděl Severus. Opanoval ho svírající pocit, že se vrátí na místo, kde před časem vypustil duši. Byl si ale vědom toho, že Řádu hrozí nebezpečí.

    "Děkuji Vám, Severusi. Buďte opatrný," starostlivě dodal Brumbál, vykročil k odchodu a v chodbě se přemístil.

    "Zdá se, že nám začínají opět krušné časy," konstatoval Sirius zkroušeně. Přistoupil k Severusovi a objal ho.

    Severus zamyšleně hleděl do krbu. "Obávám se, že ten spratek nezvládne ani základy nitrobrany. A úplně uzavřít svoji mysl před Pánem Zla už vůbec ne," chmurně nahlas přemýšlel.

    "Tohle o Harrym neříkej. Je to šikovný a bystrý kluk," zastával se svého kmotřence Sirius.

    "To vidíš ty. Já ho učím už léta a znám ho lépe než ty. Je namyšlený a arogantní jako jeho otec, nijak zvlášť chytrý, provokuje, neustále porušuje školní řád, nedodržuje pravidla a je drzý. To má být náš zachránce kouzelnického světa," pohrdavě prskl Severus.

    "Když ho budeš denně učit, zvládne to, uvidíš."

    "Denně s Potterem? Asi budu zvracet." Severus se zatvářil znechuceně, až svým výrazem vyloudil slabý úsměv na Siriusově obličeji. "Jdu si zabalit," ukončil dialog Severus a hlasitě práskl za sebou dveřmi.

***

    "Vstaňte, Pottere!" vyštěkl Snape. "Tak vstaňte! Necháváte mě volně vstupovat do vaší mysli. Dáváte mi do rukou zbraň!" Vztekle stiskl úzké rty, dlouhými kroky proběhl učebnou k ležícímu Harrymu, zlostně ho popadl za límec hábitu a neurvale ho vytáhl na nohy. "Soustřeďte se, Pottere. Braňte se! Legilimens!" Snape zaútočil dřív, než se Harry stačil připravit k obraně.

    Harrymu probleskla jizvou nepředstavitelná bolest. Měl pocit, že mu někdo chce vysát mozek z hlavy. Vyděšeně zíral na svého bývalého učitele lektvarů, ale nebyly to jeho oči, které se dívaly.

Voldemort stál v majestátním postoji uprostřed trůnního sálu. Ruce doširoka rozpažené, s roztaženými prsty, vybělenou lebku zakloněnou dozadu, krutá ústa dokořán otevřená, s dlouhým hadím jazykem vystrčeným dopředu. Oči měl pevně zavřené a myšlenky soustředěně upíral do nesmírné dálky, maximálně se koncentroval. Jeho vnitřní zrak se propojil s myslí toho, který byl vyvolen, aby ho zničil. Ten hloupý kluk ho bez problémů pustil do své mysli. Voldemort lehce pronikl do jeho mozku a zaměřil pozornost na to, co viděl on.

Nevěřil vlastním očím. Přímo proti němu stál Severus Snape, s hůlkou namířenou na něj. "Zaměřte své myšlenky k obraně, Pottere!"

Pak vše najednou potemnělo. Voldemortovu smrtelně bledou tvář proťala křeč. Severus Snape, ten zrádce, kterého nechal zemřít, žije! A aktivně pomáhá jeho největšímu nepříteli. To není možné!

Pak se mu v mysli vybavilo, jak mladého Severuse kdysi zasvěcoval do tajů černé magie a tajemství nesmrtelnosti. Pamatoval si, jaký to byl pilný žák a jak se o všechno zajímal. Měl pro něj slabost a ve své slabé chvilce svému oblíbenci prozradil zaklínadlo k uchování duše do viteálu. Najednou pochopil. Ten bastard si udělal vlastní viteál! Zhluboka se nadechl a z hrdla se mu vydral vzteklý a zuřivý řev, rozléhající se po celém hradě a širokém okolí.

    Snape sklonil hůlku k zemi a přiběhl k ležícímu Harrymu. Několikrát ho pleskl po tváři, aby ho probral. "Jste v pořádku, Pottere?" Překvapilo ho, že uslyšel ve svém hlase obavy.

    Harry se probíral z bezvědomí, dezorientovaně se kolem sebe rozhlížel a pak jeho oči spočinuly na Snapeovi. "Ví o vás." 

    Snape na něj hleděl znepokojeně a se zlým tušením.

***

    Harry se neklidně mrskal v posteli a čelo měl celé orosené potem. Opět se mu zdál ten živý sen, kterého byl součástí. Jako předtím, když ve snu kráčel ztemnělými chodbami odboru záhad.

"Musíte ho najít, ať je kdekoliv, třeba v samotném pekle!" slyšel Harry hlas plný zlosti a vzteku, vycházející zdánlivě z jeho vlastních úst. Před ním stál zástup půl tuctu postav v černých pláštích a maskách. "Jste mí nejlepší Smrtijedi, elita mé armády, tak doufám, že dostojíte své pověsti." Harry zahlédl ve svém zorném poli ruku s vyzáblými dlouhými prsty, které výhružně poklepávaly na bílou hůlku.

"Můj pane, pokud je ale pod ochranou Brumbála v Brada-" odvážil se protestovat jeden ze Smrtijedů, ale větu už nedokončil.

"Námitka se zamítá, Luciusi." Voldemort na něj namířil hůlku a Smrtijed klesl v trýznivých mukách na dlažbu. Svíjel se a sténal v nepředstavitelných bolestech. Ostatní zahalené postavy instinktivně ustoupily krok dozadu. 

"Pro Smrtijeda žádné "ale" neexistuje. Zadal jsem vám úkol a vy ho splníte." Voldemortův rozzlobený hlas se rozléhal po celé dvoraně. "Jinak se seznámíte s celami v podzemí mého hradu. Anebo tam shnijete navěky a budete sloužit na hraní Mortiferovi." Pohlédl na mladičkého černovlasého chlapce s pohledným obličejem, ale nelítostnýma, krutýma očima, stojícího vedle trůnu. Na prstu kluka se leskl prsten ve tvaru hada, sám sebe od ocasu polykajícího.

Postavy v kápích strachy sklonili hlavy až na hruď.

"Ticho!" zahřměl Voldemort směrem k bolestně sténajícímu Malfoyovi a uvědomil si, že je ještě pořád pod Cruciem. Odklonil paprsek kletby, zmučená postava přestala kvílet a zůstala bezvládně ležet na zemi. 

"Jak jsem již řekl," Voldemort se posadil na trůn a zklidnil hlas, "najděte ho a přiveďte mi ho sem. Živého. Jestli ho někdo z vás zabije, pak zabiju já jeho. Počítejte s tím, že se bude bránit. Nic vám nedá zadarmo, má můj výcvik." 

Oční víčka se mu zúžila do škvír a tichým, zlověstným hlasem šeptal spíš pro sebe. "Chci ho živého, abych se s ním vypořádal osobně. Chci ho mučit, aby pochopil, že zradu neodpouštím. Smrt bude pro něj vysvobozením a bude mě prosit na kolenou, abych ho konečně zabil. Chci se mu dívat do očí, až bude umírat, chci, aby jeho poslední chvíle před popravou byly kruté a nesnesitelné. Chci Severuse Snapea!"

    Harry se probudil ze živého snu a prudce se posadil na posteli, celý promáčený od potu. Myšlenky se mu zběsile honily hlavou. Voldemort vynesl nad Snapem ortel smrti a vyslal za ním smečku svých vlků Smrtijedů. Přes veškeré nesympatie k profesorovi lektvarů Harry vklouzl do pantoflů a jen tak v pyžamu rychle utíkal z ložnice ztemnělými chodbami hradu k Brumbálovým komnatám.

***

    Siriusův obličej brázdil hodně ustaraný výraz a nedokázal skrýt svůj strach. "Jak se to mohl dozvědět?" nechápavě kroutil hlavou. "Budeš muset být teď obzvlášť obezřetný."

    Severus se tvářil lhostejně, ale byla to jen přetvářka před Siriusem, aby jeho přítel nepropadl ještě větší beznaději. Zastíral tím své vlastní obavy a strach. Být na Voldemortově černé listině hned na druhém místě za Potterem a žít s vědomím, že Pán Zla na něj pořádá štvanici a pronásledují ho jeho vycvičení slídící psi Smrtijedi, není ani pro takového černokněžníka, jako je Severus Snape, moc nadějná vyhlídka na dlouhý kouzelnický život. 

    "Nemám dobrý pocit z toho propojení Harryho mysli s Voldemortovou, i když teď se to hodilo," s obavami říkal Sirius. "Mohlo by se to obrátit proti nám."

    "Takhle mám aspoň výhodu. Vím, co mě čeká, pokud mě Voldemort dostane do rukou. I když… nejsem si jist, jestli je to skutečně výhoda. Mám se opravdu na co těšit," pronesl temně. 

    "Dokud jsi v Bradavicích, tak ti nic nehrozí. Budu sem za tebou chodit a až to všechno skončí, přestěhuješ se natrvalo ke mně. Teď ale nesmíš za žádných okolností opustit bradavické pozemky, dokud nebude Voldemort poražen. Nesmíš, rozuměl jsi? Slib mi to."

    "Nemusíš se bát. Od jisté doby si vážím života," uklidňoval ho Severus, prsty něžně přejel po jeho obličeji.

    "Chci, abys mi to slíbil. Chci, abys přísahal. Na moji smrt," nedal se odbýt Sirius.

    "Siriusi, to nemůžu," rázně odmítl Severus.

    "Už bych nepřežil, kdybych zase o tebe přišel. Přísahej, že neopustíš Bradavice. Dej mi neporušitelný slib."

    Severus se mu zahleděl do očí. Dojalo ho, jaký má Sirius obrovský strach o něj, když si vynutil neporušitelný slib za cenu své vlastní smrti. Políbil ho něžně na čelo. "Přísahám," zašeptal.

***

    Severus Snape kráčel ztichlými bradavickými chodbami k učebně Obrany proti černé magii. Od té doby, co tady vládla despotickou rukou ta růžová semetrika Umbridgeová, škola připomínala víc než cokoliv jiného káznici. Ani za bílého dne nebylo nikde vidět žádné skupinky jindy hlučných studentů. Všude bylo mrtvo. Snape ťukl kloubem prstu na dveře a vešel do přeslazeného, provoněného, růžového kabinetu. S nelibostí pokrčil nos. Zrak mu spočinul na scéně uprostřed místnosti. Umbridgeová zrovna zuřivě fackovala Pottera, zjevně z něj chtěla něco vymlátit. Ta scéna mu zvedla náladu. "Volala jste mne?" ozval se ode dveří, když si scénu dostatečně užil.

    Profesorka otočila hlavu k němu a ihned zavřeštěla. "Snape, okamžitě mi přineste veritasérum, potřebuji z Pottera dostat informace."

    "Obávám se, že všechny moje zásoby veritaséra jste spotřebovala na výslechy studentů," říkal monotónním hlubokým hlasem Snape. "Pokud ho nechcete otrávit… a ujišťuji vás, že kdybyste chtěla, měla byste mé vřelé sympatie… tak vám…" pokrčil bezradně rameny, "nepomohu." Zavlál pláštěm a otočil se k odchodu.

    "Má Tichošlápka!" zakřičel za ním rozrušený Potterův hlas.

    Snape se zastavil ve dveřích.

    "ON má Tichošlápka. TAM, kde je to schované!" naléhavě se mu Potter snažil předat skrytou indicii.

    Snape stál zaraženě na prahu a myšlenky se mu zběsile honily hlavou.

    "Co to má znamenat?" vřískala Umbridgeová. "Kde je co schované?"

    Snape se otočil a pronikavým zrakem pohleděl přímo do Harryho vytřeštěných očí. Potter jeho nitrozpyt pustil do svých čerstvých vzpomínek.

Obrovským prostorem se rozléhal Voldemortův dominantní hlas. "Mám s ním nevyřízený dluh, který musí splatit. Postarej se, aby přišel sem."
Sirius klečel spoutaný na studené dlažbě, ve tváři neměl ani nejmenší náznak strachu. "To mě radši zabij." 

"Taky že zabiju. Viděl jsem v tvé hlavě, že mu na tobě záleží." 

"Nikdy ho nedostaneš," prohlásil Sirius pohrdavě.
"Jsi hlupák, Siriusi Blacku. Nechal ses hloupě nalákat do pasti a teď si bláhově myslíš, že svého přítele zachráníš," vysmál se mu Voldemort. "Mortifere," promluvil znenadání. Za Siriusovými zády ze tmy vystoupil černovlasý chlapec. Kruté oči mu svítily v přítmí jako oči dravce na lovu. Voldemort nepatrně přikývl. Ruka, svírající mahagonovou hůlku, se napřáhla. Zaleskl se prsten s hadem, který sám sebe požírá. "Crucio!" zazněl povel z mladíkových úst a přítmí ozářil třeskot odlétající kletby.

Siriuse zasáhl bílý blesk a tvář mu zkroutila bolestná grimasa. Jeho mučivý křik se odrážel od černě vydlážděných zdí sálu a pronikal až do morku kosti.
Po dlouhé chvíli Voldemortovy dlouhé prsty objaly chlapeckou ruku a pomalu ji sklonily. Paprsek mučící kletby se přerušil. "To stačí, Mortifere." Opovrženě pohlédl na bezmocné třesoucí se tělo Siriuse Blacka. "Pokud sem Severus Snape nepřijde, zemřeš."

    "O čem to mluví, Snape?" ječela Umbridgeová.

    Snape se vzpamatoval, odtrhl zrak od Potterových vyděšených očí a lhostejně otočil hlavu k profesorce. "To netuším," odpověděl nezúčastněně, temnýma očima ještě na chvíli zavadil o Pottera a spěšně opustil kabinet. Zavřel dveře a opřel se zády o ně. Spadla z něj maska lhostejnosti. Srdce mu divoce tlouklo a ve spáncích mu bušila krev. Nemohl se zděšením ani nadechnout. Sirius je ve spárech Voldemorta! Jenom kvůli němu! Přinutil se zachovat si chladnou hlavu. Horečně přemýšlel. Musí ihned zburcovat Fénixův Řád. Hořce zalitoval, že dal neporušitelný slib a nemůže jít sám Siriuse zachránit. Rychle se rozeběhl tmavou chodbou za Brumbálem.

Voldemortův vnitřní zrak, doteď spojený s Potterovou myslí, se zastřel tmou, ale to, co potřeboval, se už dozvěděl. Severus Snape ví, kde teď Sirius Black je a pokusí se ho zachránit. A on určitě přijde, tím si byl jist. 

Rudé oči upřel na Siriusovo tělo, ležící mu u nohou. V kostnatých prstech svíral svoji hůlku a pobaveně si s ní hrál. "Doufám, že tvůj přítel Severus ti přijde co nevidět na pomoc. Varoval jsem ho, že láska nemá místo v citech Smrtijeda. Neposlechl mě."

"Nikdy k tobě dobrovolně nepřijde," ušklíbl se drze Sirius.

"Ale přijde. Nemohu se dočkat výrazu tváře toho zrádce, až zjistí, že přišel pozdě." Voldemortovy rty se stáhly krutostí a vrhl opovržený pohled na Siriuse. "Už tě nepotřebuji. Avada Kedavra!"

Do náruče smrti 3