Do náruče smrti 2

"Budete se muset co nejrychleji vrátit do Bradavic, Severusi. Samozřejmě za přísných bezpečnostních opatření. I když Voldemort nemá ani tušení, že jste naživu, musíte se i nadále skrývat." Brumbál ráznými kroky přecházel od jednoho rohu místnosti do druhého a zpátky. 

"Voldemort se pokouší narušit zvenčí Harryho mysl a prorazit do ní. Pokud se mu povede vidět a slyšet to, co on, Harry se může stát jeho tajnou zbraní. Nevím, jak dlouho mu ještě Harry dokáže vzdorovat. Musíte okamžitě začít se soukromými hodinami nitrobrany."

Severus zamyšleně pozoroval rozžhavené uhlíky ve vyhasínajícím ohništi a zamračeně poslouchal zprávy o hrozícím nebezpečí. Sirius stál opodál, ruce nacpané v kapsách kalhot a zachmuřeně sledoval jejich rozhovor.

"Začneme hned zítra," bez emocí odpověděl Severus. Opanoval ho svírající pocit, že se vrátí na místo, kde před časem vypustil duši. Byl si ale vědom toho, že Řádu hrozí nebezpečí.

"Děkuji Vám, Severusi. Buďte opatrný," starostlivě dodal Brumbál, vykročil k odchodu a v chodbě se přemístil.

"Zdá se, že nám začínají opět krušné časy," konstatoval Sirius zkroušeně. Přistoupil k Severusovi a objal ho.

Severus pořád zamyšleně hleděl do krbu. "Obávám se, že ten spratek nezvládne ani základy nitrobrany. A to vůbec nemluvím o tom, že by dokázal svoji mysl před Pánem Zla úplně uzavřít," chmurně přemýšlel nahlas Severus.

"Tohle o Harrym neříkej. Je to šikovný a bystrý kluk," zastával se svého kmotřence Sirius.

"To vidíš ty. Já ho učím už léta a znám ho lépe, než ty. Je namyšlený a arogantní jako jeho otec, nijak zvlášť chytrý, provokuje, neustále porušuje školní řád, nedodržuje pravidla, naparuje se a je drzý. To má být náš zachránce kouzelnického světa," pohrdavě prskl Severus.

"Severusi, když ho budeš denně učit, zvládne to, uvidíš."

"Denně s Potterem? Asi budu zvracet," Severus se zatvářil znechuceně, až svým výrazem vyloudil slabý úsměv na Siriusově obličeji. "Jdu si zabalit," ukončil dialog Severus a hlasitě práskl za sebou dveřmi.

_______

"Vstaňte!" vyštěkl ostře Snape. "Tak vstaňte! Necháváte mě volně vstupovat do vaší mysli. Dáváte mi do rukou zbraň!" Vztekle stiskl úzké rty, dlouhými kroky proběhl učebnou k ležícímu Harrymu, zlostně ho popadl za límec hábitu a neurvale ho vytáhl na nohy. "Soustřeďte se, Pottere. Braňte se! Legilimens!" Snape zaútočil dřív, než se Harry stačil připravit k obraně.

Harrymu najednou probleskla jizvou nepředstavitelná bolest. Měl pocit, že mu někdo chce vyrvat mozek z hlavy. Vyděšeně zíral někam skrz svého bývalého učitele lektvarů na živou scénu před očima.

Voldemort stál v majestátním postoji uprostřed trůnního sálu. Ruce doširoka rozpažené, s roztaženými kostnatými prsty, vybělenou lebku zakloněnou dozadu, krutá ústa dokořán otevřená, s dlouhým hadím jazykem vystrčeným dopředu. Oči měl pevně zavřené a myšlenky soustředěně upíral do nesmírné dálky, maximálně se koncentroval. Jeho vnitřní zrak se propojil s myslí toho, který byl vyvolen, aby ho zničil. Ten hloupý kluk ho bez problémů pustil do své mysli. Voldemort lehce pronikl do jeho mozku a zaměřil pozornost na to, co viděl on.
Nevěřil vlastním očím. Přímo proti němu stál Severus Snape, s hůlkou namířenou na něj a se vzteklým výrazem v černých očích. "Zaměřte své myšlenky k obraně, Pottere!"
Vše najednou potemnělo. Voldemortovu smrtelně bledou tvář proťala křeč. Severus Snape, zrádce, kterého nechal zemřít, žije. A aktivně pomáhá jeho největšímu nepříteli. To není možné!
Pak se mu v mysli vybavilo, jak mladého Severuse kdysi zasvěcoval do tajů černé magie a tajemství nesmrtelnosti. Pamatoval si, jaký to byl pilný žák a jak se o všechno zajímal. Měl pro něj slabost a ve své slabé chvilce prozradil svému oblíbenci zaklínadlo k uchování duše do viteálu. Najednou pochopil. Zhluboka se nadechl a z hrdla se mu vydral vzteklý a zuřivý řev, rozléhající se po celém hradě a širokém okolí.

Snape sklonil hůlku k zemi a přiběhl k ležícímu Harrymu. Několikrát ho pleskl po tváři. "Jste v pořádku, Pottere?" Překvapilo ho, že uslyšel ve svém hlase obavy.

Harry se probíral z bezvědomí, dezorientovaně se kolem sebe rozhlížel a pak jeho zelené oči spočinuly na Snapeovi. "Viděl jsem, kde se schovává Voldemort." 

Snape se na něj znepokojeně a se zlým tušením zamračeně podíval.

_______

Harry se neklidně mrskal v posteli a čelo měl celé orosené potem. Opět se mu zdál ten živý sen, kterého byl součástí. Jako předtím, když ve snu kráčel ztemnělými chodbami odboru záhad a otevřel zakázané dveře.

"Musíte ho okamžitě najít, ať je kdekoliv, třeba v samotném pekle!" slyšel Harry temný, silný hlas, plný zlosti a vzteku, vycházející jakoby z jeho úst. Před ním stál v půlkruhu zástup půl tuctu postav v černých pláštích a kápích. "Jste mí nejlepší Smrtijedi, elita mé armády, tak doufám, že to ve vlastním zájmu nezkazíte." Harry zahlédl ve svém zorném poli ruku s vyzáblými dlouhými prsty, které do rytmu výhružně poklepávaly na bílou hůlku se složitě vyřezávanou rukojetí.
"Můj pane, jestli je ale pod ochranou Brumbála v Brada-" odvážil se protestovat jeden z hloučku Smrtijedů, ale větu už nedokončil.
"Námitka se zamítá, Luciusi." Voldemort na něj líně namířil hůlku a Smrtijed klesl v trýznivých mukách na studenou černou dlažbu. Svíjel se a sténal v nepředstavitelných bolestech. Ostatní zahalené postavy instinktivně ustoupily krok dozadu. "Vycvičil jsem vás tak, že žádné "ale" pro Smrtijeda neplatí. Uděláte přesně to, co vám přikážu." Voldemortův rozzlobený hlas se rozléhal po celé dvoraně. "Kdo se mi vzepře, seznámí se s celami v podzemí mého hradu do té doby, než dostane rozum. Anebo tam shnije navěky." Voldemort byl vzteky bez sebe. "A ty nejzatvrzelejší dám na hraní tady mému drahému Mortiferovi." Otočil hlavu a podíval se na mladičkého černovlasého chlapce s hezkým obličejem, ale nelítostnýma, krutýma očima, stojícího vedle trůnu. Hřbetem kostnaté ruky pohladil jeho jemný obličej. Na prstu kluka se leskl prsten ve tvaru hada, sám sebe od ocasu polykajícího.
Postavy v kápi strachy sklonili hlavy až na hruď.
"Ticho!" zahřměl Voldemort. Otočil krvavé oči na sténajícího trestaného Malfoye a uvědomil si, že je ještě pořád pod kletbou Crucio. Odklonil paprsek kletby a zmučená postava přestala kvílet, zkroutila se do klubíčka a těžce oddechovala. Černé leštěné dlaždice se pod jeho dechem zamlžily.
"Jak jsem již řekl," vrátil se Voldemort zpátky ke svému původnímu záměru, posadil se do královského křesla a zklidnil hlas, "najdete ho a přivedete mi ho sem. Živého. Jestli ho někdo z vás zabije, pak zabiju já jeho. Počítejte s tím, že se bude určitě bránit. Nic vám nedá zadarmo, má můj výcvik." Voldemort si přejel dlouhým prstem po spodním rtu. "Opravdu velká škoda, že mě zradil," řekl potichu a téměř nostalgicky dodal. "Měl jsem ho rád."
Rychle se vzpamatoval. Oční víčka se mu zúžila do škvír a tichým, naléhavým hlasem šeptal. "Chci ho živého, chci se s ním vypořádat osobně. Chci si s ním před smrtí ještě pohrát, aby mě prosil na kolenou o ránu z milosti, chci, aby pochopil, že smrt bude pro něj vysvobození, nikoli trest. Chci, aby jeho umírání bylo bolestivé, kruté a nesnesitelné. Chci se mu dívat do očí, až bude umírat. Chci… Severuse Snapea."

Harry se prudce probudil ze živého snu a posadil se na posteli, celý promáčený od potu. Myšlenky se mu zběsile honily hlavou. Voldemort vynesl nad Snapem ortel smrti a posílá na něj smečku svých vlků Smrtijedů. Přes veškeré nesympatie k profesorovi lektvarů Harry vklouzl do pantoflů a jen tak v pyžamu rychle utíkal z ložnice ztemnělými chodbami hradu k Brumbálovým komnatám.

_______

Siriusův obličej brázdil hodně ustaraný výraz a nedokázal skrýt svůj strach. "Jak se to jen mohl dozvědět?" nechápavě pořád kroutil hlavou. "Budeš muset být teď obzvlášť obezřetný."

Severus se tvářil lhostejně, ale byla to jen přetvářka. Zastíral tím své vlastní obavy a strach. Nikdy nedával najevo své vnitřní pocity, vždy vše dusil v sobě. Mlčel a byl zahloubán do svých vlastních myšlenek. Žít s vědomím, že Voldemort na něj pořádá štvanici a pronásledují ho jeho vycvičení slídící psi Smrtijedi, není ani pro takového černokněžníka, jako je Severus Snape, moc nadějná vyhlídka na dlouhý kouzelnický život.

"Nemám dobrý pocit z toho propojení Harryho mysli s Voldemortovou, i když teď se to hodilo," s obavami říkal Sirius. "Mohlo by se to obrátit proti nám."

"Takhle mám aspoň výhodu," přetrhl Severus nit svých myšlenek. "Vím, co mě čeká, pokud mě Voldemort dostane do rukou. I když… nejsem si zase tak jist, jestli je to výhoda. Mám se opravdu na co těšit," polkl naprázdno. "Stal jsem se druhým nejpronásledovanějším kouzelníkem současnosti. Na Voldemortově černé listině jsem hned na druhém místě za Potterem. Skvělá vyhlídka."

"Dokud jsi v Bradavicích, tak se ti nic nestane. Budu sem za tebou chodit a až to všechno skončí, přestěhuješ se natrvalo ke mně. A pak všem oznámím, že tě miluji, ať si každý myslí, co chce," plánoval jejich společnou budoucnost Sirius. "Teď ale nesmíš za žádných okolností opustit školní pozemky, dokud nebude po všem. Nesmíš, rozuměl jsi? Slib mi to."

"Nemusíš mít o mně strach. Od jisté doby si vážím života," chlácholil ho Severus a prsty přejel po jeho obličeji.

"Chci, abys mi to slíbil. Chci, abys přísahal. Na moji smrt," žádal naléhavě Sirius.

"Siriusi, to nemůžu," rázně odmítl Severus.

"Severusi, už bych nepřežil, kdybych zase o tebe přišel. Přísahej, že neopustíš Bradavice," vyžadoval vytrvale Sirius. "Dej mi neporušitelný slib."

Severus se mu dojatě zahleděl do očí a pochopil ten obrovský Siriusův strach o něj a o jeho život, když si vynutil neporušitelný slib za cenu své vlastní smrti. Políbil ho něžně na čelo. "Přísahám," zašeptal.

_______

Severus Snape kráčel ztichlými bradavickými chodbami k učebně Obrany proti černé magii. Od té doby, co tady vládla despotickou rukou ta růžová semetrika Umbridgeová, škola připomínala víc než cokoliv jiného káznici. Ani za bílého dne nebylo nikde vidět žádné skupinky jindy hlučných studentů. Všude bylo mrtvo. Snape ťukl kloubem prstu na dveře a jako duch vešel do přeslazeného, provoněného, růžového kabinetu. S nelibostí pokrčil nos. Zrak mu spočinul na scéně uprostřed místnosti. Umbridgeová zrovna svýma pěstěnýma rukama fackovala Pottera, zjevně z něj chtěla něco vymlátit. Koutky rtů se mu mimoděk nadzvedly nahoru. "Volala jste mě?" ozval se po chvilce, když si scénu dostatečně užil.

Profesorka otočila hlavu k němu a ihned zavřeštěla. "Snape, okamžitě mi přineste veritasérum, potřebuji z Pottera dostat informace."

"Obávám se, že všechny moje zásoby veritaséra jste spotřebovala na výslechy studentů," říkal monotónním hlubokým hlasem Snape. "Pokud ho nechcete otrávit… a ujišťuji vás, že kdybyste chtěla, měla byste moje vřelé sympatie… tak vám…" pokrčil rameny, "nepomohu." Zavlál pláštěm a otočil se k odchodu.

"Má Tichošlápka!" zakřičel za ním rozrušený Potterův hlas.

Snape se zastavil ve dveřích.

"ON má Tichošlápka. Tam, kde se schovává!" naléhavě se mu Potter snažil předat skrytou indicii.

Snape stál zaraženě na prahu a myšlenky se mu zběsile honily hlavou.

"Co to má znamenat?" vřískala Umbridgeová. "Kdo se kde schovává?"

Snape se otočil a pronikavým zrakem pohleděl přímo do Harryho vytřeštěných očí. Potter jeho nitrozpyt pustil do svých čerstvých vzpomínek.

"Mám s ním nevyřízený dluh, který musí splatit " obrovským prostorem se nesla ozvěna dominantního hlasu. "Přivedeš mi ho sem."
Sirius klečel spoutaný na studené černé dlažbě. Ve tváři neměl ani nejmenší náznak strachu. "To mě radši zabij," nekompromisně odmítl.
"Taky že zabiju," šeptal tyranský hlas. "Nejdřív mi ho ale sem přivedeš." Za Siriusovými zády ze tmy vystoupil černovlasý chlapec. Kruté oči mu svítily v přítmí, jako oči dravce na lovu.
"Nikdy. To radši zemřu hned."
"Jsi hlupák," vysmál se mu temný Voldemortův hlas. Pokynul chlapci. Ruka, lehce svírající mahagonovou hůlku se napřáhla. Zaleskl se prsten s hadem, který sám sebe požírá. "Crucio!" zazněl povel a přítmí ozářil třeskot odlétající kletby.
Siriuse zasáhl bílý blesk a tvář mu protnula bolestná grimasa. Jeho mučivý křik se odrážel od černě vydlážděných zdí sálu a pronikal až do morku kosti.
Po dlouhých nekonečných minutách Voldemortovy bílé prsty objaly chlapeckou ruku a pomalu ji sklonily. Paprsek mučící kletby se přerušil. "To stačí, můj milý Mortifere." Otočil se na bezmocně ležící, třesoucí se tělo Siriuse Blacka. "Přivedeš ho ke mně dříve, než zemřeš." Voldemortův šepot se nesl černě vydlaždičkovaným sálem. "Přivedeš mi Severuse Snapea. Nebo přijde sám."

"O čem to mluví, Snape?" ječela Umbridgeová.

Snape odtrhl zrak od Potterových vyděšených očí, vrátil se zpátky do reality a lhostejně otočil hlavu na profesorku. "To netuším," odpověděl nezúčastněně, temnýma očima ještě na chvíli zavadil o Pottera a spěšně opustil kabinet. Zavřel dveře a opřel se zády o ně. Spadla z něj maska lhostejnosti a klidu. Chytil se za hruď. Srdce mu divoce tlouklo a ve spáncích mu bušila krev. Lapal po dechu, nemohl se zděšením ani nadechnout. Děsivý strach o Siriuse mu svíral hruď. Jeho Sirius je ve spárech Voldemorta. Jenom kvůli němu. Ze rtů se mu vydral nesmírně bolestný a mučivý sten. Přinutil se zachovat si chladnou hlavu. Horečně přemýšlel. Musí ihned zburcovat Fénixův Řád. Hořce zalitoval, že dal neporušitelný slib a nemůže jít sám Siriuse zachránit. Odlepil se ode dveří a rozeběhl se tmavou chodbou.

Voldemortův vnitřní zrak, doteď spojený s Potterovou myslí, se zastřel tmou. Rudé oči upřel na zkroucené, těžce oddychující Siriusovo tělo. V kostnatých prstech sevřel svoji hůlku a pobaveně si s ní hrál. "Doufám, že tvůj přítel Severus už ví, kde tě má hledat a přijde ti co nejrychleji na pomoc," promluvil spokojeným hlasem k tělu, ležícímu mu u nohou. Byl přesvědčený, že Snape na léčku skočí. "Varoval jsem ho, že láska nemá místo v citech Smrtijeda. Neposlechl mě."

"Nikdy za tebou dobrovolně nepřijde," posměšně se zasmál Sirius.

"Ale přijde. Nemohu se dočkat výrazu tváře toho zrádce, až zjistí, že přišel pozdě." Voldemort se hlasitě rozesmál a jeho štěkavý smích se Blackovi zabodával až do mozku. Najednou z ničeho nic ustal. Voldemortovy rty se stáhly krutostí a vrhl opovržený pohled na Siriusovo ležící tělo. "Už tě nepotřebuji, Blacku." Avada Kedavra!

Do náruče smrti 3