Život není fér 1

Nelehká školní léta mladého Severuse Snapea a co ho přimělo stát se Smrtijedem.

Autor: Styx

Pár: Severus Snape/Sirius Black

Varování: smutné, romantické, slash (homosexuální erotika)

Přístupnost: 18

Poznámka 1: Moje prvotina. Napsáno v roce 2008. Tohle je první část trilogie (2. část - Až na krev, 3. část - Do náruče smrti).

Poznámka 2: Povídka je nově editovaná v roce 2026. Původně napsanou povídku z roku 2008 (psanou v době, kdy jsem teprve začínala psát), si můžete přečíst tady. Anebo si můžete přečíst obě a porovnat. :)

Prolog

    Když si tehdy mladý Sirius Black přisedl ve vlaku k Severusi Snapeovi, ani jeden z nich netušil, jak se jejich obyčejné životy nerozlučitelně propletou, jako klubko mláďat v hadím hnízdě. Jak Sirius otevřel dveře kupé a řekl své fatální Mohu si přisednout?, kolo Osudu se roztočilo závratnou rychlostí a rozehrála se jejich životní šachová partie. Jen daleká budoucnost ukáže, jestli skončí šachem nebo matem.

***

    Spěšný vlak do Bradavic byl připraven k odjezdu. "Příští rok jedeš ty, Regulusi," zamával tmavovlasý chlapec svému bratrovi, pokynul ještě přísné čarodějce vedle něj a zavřel dveře. Vlak se rozjel.

Chlapec popadl těžký kufr a šel hledat volné místo v přeplněném vlaku. Přešel téměř celý vlak, než našel volné kupé. Seděl tam jen hubený kluk s bledým obličejem, havraní vlasy mu spadaly na ramena a nos měl zapíchnutý v knížce.

"Mohu si přisednout?" zeptal se chlapec.
Kluk zvedl zrak od čtení. "Hmm," přisvědčil krátce a opět sklonil hlavu.

Chlapec vešel dovnitř, zavřel za sebou dveře a posadil se. "Já jsem Sirius. Sirius Black," představil se a rošťácky se usmál.

Černovlasý kluk opět odtrhl svůj pohled od knížky a hlubokýma černýma očima se zkoumavě zahloubal do nebesky modrých. "Severus. Snape." Pokus o úsměv dopadl žalostně. Zdálo se, že není zvyklý úsměvy moc často používat.

"Taky jedeš do Bradavic poprvé?" pokusil se navázat konverzaci Sirius.

Severus zavřel knížku a odložil ji stranou. Že by projevil zájem o rozhovor? Ne, jen přikývl.
"Myslím, že mě zařadí do Zmijozelu. Rodinná tradice. Starobylý a vznešený rod Blacků," ušklíbl se Sirius.

"Moje rodina taky studovala ve Zmijozelu, tedy z matčiny strany. Jsem totiž… dvojí krve."

"Když budeme v jedné koleji, můžeme pak spolu kamarádit, jestli chceš."
Severus se ušklíbl. "Moc rád." Tentokrát se to úsměvu podobalo víc. Sklopil oči a světlou pleť pokryl ruměnec.

Část první

    Severus Snape utíkal jako o život chodbou do tmavých prostor sklepení. Daleko za sebou slyšel dupání několika nohou, které nesla ozvěna do všech stran. Před svými pronásledovateli měl výhodu svých dlouhých a rychlých nohou.

    Zabočil do chodby a seběhl dolů po schodech. Najednou se prudce zastavil, dostal se do pasti. Vchod do dalších prostor byl zahrazen mříží a ve vestibulu byly pouze dveře do učebny lektvarů. Severus se poplašeně rozhlížel na všechny strany. Nezbývalo mu moc možností. Kdyby se vrátil zpátky po schodech, padl by rovnou do náruče svým pronásledovatelům. Mohl se postavit přesile a zajistit si minimálně na dnešní noc ubytování na ošetřovně. Neměl čas na rozmyšlení, na schodech už uslyšel dusot nohou. Přiběhl ke dveřím učebny, aby se tam schoval. Byly zamčené. 

    

    Než stihl cokoliv udělat, na schodech se objevil první pronásledovatel. Siriusova hůlka mířila přímo na něj. Snape rychle vytáhl tu svoji k obraně, ale než stačil jakkoliv zaujmout obranný postoj, Sirius ho odzbrojil. Hůlka mu širokým obloukem vyletěla z ruky a Sirius ji ladným pohybem zachytil do dlaně.

    Black se ohlédl za sebe. Nahoře po chodbě už se blížil další z pronásledovatelů. Sirius rychle seběhl posledních pár schodů, namířil hůlku na zámek učebny lektvarů a kouzelnou formulí odemkl dveře. Strčil Severuse dovnitř, až upadl koleny na kamennou podlahu. Zrovna když k nim dobíhal zadýchaný Potter, Sirius hlasitě přibouchl dveře Snapeovi před nosem a zamkl.

    Severus okamžitě vyskočil a začal divoce bušit do dveří. "Pusť mě ven! Blacku, ty hajzle!" mlátil pěstmi do dubového dřeva. 

    Potter se na chodbě dohadoval s Blackem. "Tichošlápku, otevři ty dveře, rozbiju mu ten jeho křivý nos!" 

    "Nech toho, Jamesi, už má dost. Myslím, že to prolétnutí dveřmi bude cítit hodně dlouho," snažil se ho uklidnit Sirius a zahradil dveře vlastním tělem.

    Potter se ale nemínil jen tak vzdát a potřeboval Snapea potrestat sám. "Zase se tahal s Lily a už minule jsem mu jasně řekl, že jestli ho ještě jednou s ní uvidím, tak si to s ním vyřídím!" Velice nelibě nesl, že Lily dává Snapeovi přednost před ním a dával mu to za vinu. Snažil se dostat za ním a dát mu za vyučenou.

    "Necháme ho tady zavřeného až do zítra. Ven se nedostane, mám jeho hůlku," zklidňoval napjatou atmosféru Black. "Pojď, Jamesi, my jdeme spát a on ať si tady mlátí na dveře až do rána."

    Potter ještě chvíli vztekle funěl, ale nakonec se mu zalíbila představa Snapea až do rána uvězněného ve sklepení. Uznal, že Snapea už potrestali dost a schoval hůlku do hábitu. ,,My dva jsme ještě neskončili!" zařval ještě na Snapea přes dveře a zamířili pryč. 

    Severus dál mlátil a kopal do dveří, i když bylo předem jasné, že se nepohnou ani o píď. Bez hůlky určitě ne. A tu mu ukradl Black. ,,Blacku, ty parchante!" vzteky bouchal čelem do dveří. S ním si to taky vyřídí, jen co se odtud dostane. Co se to stalo s tím milým, přátelským Siriusem? Proč ho najednou zradil a přešel na Potterovu stranu? Po chvíli vzdal marný boj s dveřmi. Opřel se o ně zády a pomalu sklouzl až na zem. Obličej zabořil do dlaní a přemáhal vztek.

    Někdo mu v noci tiše odemkl zámek a zasunul jeho hůlku do mezery pod dveřmi. Když vyhlédl do chodby, nikdo už tam nebyl. 

***

    Severus se nadále stýkal s Lily, přestože Potter ho za to s těmi svými kamarády systematicky pronásledoval a šikanoval. Lupin se jejich ponižujícího týrání většinou neúčastnil a pokud ano, ne aktivně. Vždy se radši díval jinam, anebo dělal, že si čte. Pettigrew byl zákeřný, ale pěkně tupý a slepě oddaný Potterovi.

    Zato Black se od Pottera nehnul ani na krok. Snape ho nenáviděl téměř tak silně jako Pottera. Nenáviděl ho kvůli tomu, jak bolestně zranil křehké city, které Severuse k němu pojily. Jen zřídkakdy se k němu v životě někdo zachoval trochu hezky a díky přátelství se Siriusem tehdy poznal, že život není vůbec tak špatný. Black ale zničehonic všechno zpřetrhal a začal se kamarádit s Potterem.

    Snape se stal zranitelným a zahořkl. Hluchý a slepý ke všemu hýčkal si své jizvy na duši. Svoji zatrpklost si vybíjel tím, že je dráždil a provokoval. Věděl přesně, co na Pottera platí. Každou chvíli byl někdo z nich na ošetřovně, potlučený, pohmožděný, nebo se zlomenou kostí. Madam Pomfreyová už zcela oprávněně hudrovala, že Snape a Potter jsou na ošetřovně víc než ve škole. Vyhrožovala, že už to řekne řediteli.

***

    Venku bylo krásné jarní počasí, které vylákalo ven většinu studentů. Severus ležel v trávě u jezera a na prsou měl pohozenou záplavu rudých vlasů Lily Evansové. Vystavovali své bledé tváře prvním jarním paprskům slunce a tiše se bavili.

    Opodál seděli Potter s Blackem a oba dvojici zachmuřeně sledovali. Snape občas zabloudil pohledem k Potterovi a když se jejich pohledy setkaly, ohrnoval rty v jízlivém úšklebku. S jistotou věděl, že bude následovat trest, ale nemohl si pomoct. Potter si výmluvně přejel prstem pod krkem. Snape se na něj jen jízlivě usmál. Ve vzduchu visela další rvačka.

    Severus se později večer loudal chodbou do své koleje. Nepospíchal, nikdo ho tam nečekal a nejspíš si ani nikdo nevšiml, že ještě není ve své posteli. Nechal myšlenky volně plout hlavou. Příští školní rok bude jeho posledním na bradavické škole a přemýšlel, co bude dál. Mohl by zkusit učit lektvary, v těch je dobrý. Pan profesor Snape, hmm, znělo to docela dobře. Musel se pousmát. 

    Napadlo ho, že by si mohl noční procházku prodloužit a podívat se dalekohledem na měsíc, který v úplňku zářil na černé obloze. Stejně se mu nechtělo spát. Vydal se tedy na opačnou stranu k astronomické věži. Vyběhl schody až nahoru a vyšel na plošinu. Opřel se zády o hrubou zeď a zaklonil hlavu. Byla jasná noc a hvězdy zářily jako vzdálená světla oken v Prasinkách. Noc vlkodlaků. Zavřel oči a snil. 

    Najednou uslyšel tiché vrznutí dveří. Vyskočil na nohy a instinktivně sáhl po hůlce. Mezi dveřmi stál Potter a za ním jeho stín Black. Vzadu se krčil Pettigrew. 

    "Rozjímáš při měsíčku, Srabusi?" uchechtl se Potter a ostatní se zasmáli s ním. Vstoupil na ochoz a namířil na Snapea hůlku. "Co sis to dnes dokazoval? Nějak jsi pořád nepochopil, že máš dát pracky pryč od Lily."

    Snape stál nehybně, nedokázal odhadnout, jaké kouzlo by Pottera napadlo seslat, kdyby se pohnul. "A tys zase pořád nepochopil, že jsi Lily úplně ukradený." 

    Potter dělal, že urážku neslyšel. "Podíváme se, co ji na tobě tak přitahuje," poznamenal záhadně a vykročil k němu. 

    Sirius ho předběhl. Přistoupil ke Snapeovi a váhou svého těla ho přitiskl ke zdi. Byl stejně vysoký jako Severus, ale o hodně silnější. Chytil jeho bledý obličej do dlaní a vášnivě ho políbil na semknutá ústa.

    Severuse to tak zaskočilo, že ho nenapadlo se bránit a s dokořán otevřenýma očima hleděl do Siriusových zorniček. Na malinkou chvilku se tomu úplně odevzdal, jen na pár vteřin. Rychle se však vzpamatoval. Prudce Siriuse od sebe odstrčil a zhnuseně si otřel vlhké rty do hřbetu ruky. 

    Potter tu scénu zpovzdálí pobaveně sledoval. "Skvělé, Tichošlápku," pochválil ho, "i když jsme byli domluveni trochu jinak."

    "Nedokázal jsem si nechat ujít tuto příležitost," ušklíbl se Black a opět věnoval pozornost Snapeovi. 

    "Máš pravdu. Trochu ho vystraš, aby si zapamatoval, že má dát Lily pokoj." 

    "Zbláznili jste se vy dva?" zpanikařil Snape a rychle hledal cestu k úniku. Sirius ho svým tělem přimáčkl zpátky na zeď a sevřel mu obě ruce nad hlavou. I když se mu Snape snažil vysmeknout, neměl v úmyslu stisk povolit. "Nebraň se, Severusi, nechci ti ublížit," zašeptal mu do ucha.

    Co se to sakra s tím Siriusem děje? vyděsil se Snape a snažil se vysvobodit.

    "Jsi tak sladký…" šeptal Sirius tak tiše, že to slyšel jenom Snape. Opět se zmocnil jeho úst, tentokrát mnohem vášnivěji. 

    Severus se nedokázal ubránit, Black měl mnohem větší sílu. Najednou ucítil na podbřišku tlak Blackovy erekce a vylekaně mu pohlédl do tváře. V jeho očích postřehl zvláštní výraz, jaký u něj ještě nikdy neviděl. Co ho ale vyděsilo nejvíc, že jeho vlastní penis se během Blackova polibku taky ztopořil. A Sirius to poznal.

    Potter pobaveně sledoval to erotické divadlo a nakonec byl rád, že to Sirius vzal do svých rukou. "Užíváš si to, Srabusi? Není ti najednou moc teplo?" zachechtal se a otočil se k Petrovi. "Červíčku, sundej mu kalhoty." 

    Pettigrew jako by čekal jenom na to, ihned přiskočil ke Snapeovi a začal mu rozepínat poklopec. Utržil přitom od něj bolestivé kopnutí do žeber, až zaječel jako krysa. I přes Snapeovu bojovnost se mu po chvíli povedlo stáhnout mu kalhoty až ke kotníkům, ale jenom proto, že mu Black Severuse držel.

  

    James si ten Snapeův zápas vyloženě užíval. Přidal se k nim a provokativně vklouzl rukou Snapeovi pod košili. "Líbí se ti to, Srabusi, že ano," zavrněl mu zlomyslně do ucha. Snape mu nečekaně plivl do tváře a Potterovi se zablýskalo v očích. Utřel si slinu do rukávu a ustoupil krok dozadu. "Svlékni mu ten zbytek, Červíčku." 

    Poslední kousek Snapeova oblečení spadl na zem. Bezmocné nahé tělo svítilo do tmy a konkurovalo úplňku na obloze.

    James přejel hodnotícím pohledem po Severusově těle. "Hmm, příliš hubený a bledý... nic atraktivního pro ženy," zkritizoval posměšně. "Ale vybaven je docela dobře, to musím uznat." Zraky všech přítomných sklouzly ke Snapeovým intimním partiím.

    Snape tam stál bezbranný a ponížený, s hlavou svěšenou na prsa, havraní vlasy mu v pramenech padaly do obličeje a třásl se chladem. 

    Pobertové ho už dostatečně pokořili, ale Potterovi to pořád ještě nestačilo. "Srabusi, prozraď nám, jak to máš rád. Chceš si to teď s někým z nás rozdat? Třeba tady Červíček by si určitě dal říct."

    Severus v panice zvedl hlavu. I přes závoj černých vlasů, který mu splýval přes tvář, nedokázal skrýt zděšení v očích. 

    "Nebo se chceš nechat ošukat Siriusem?" zašeptal mu do ucha hrozivý Potterův hlas.

    Severus vyděšeně pohlédl do Blackových očí. Pevný stisk najednou povolil a on měl ruce volné. Vteřinu nechápal, co se děje, ale pak rychle využil nabyté volnosti, odstrčil Siriuse a chtěl utéct, ale zamotal se do spuštěných kalhot. Rychle si natáhl kalhoty, ale než se stačil postavit na nohy, bezmocně ležel spoutaný pod Potterovou kletbou.

    "Proč jsi ho sakra pustil, Siriusi? Mohla být ještě zábava," vyčetl mu James.

    "Už jsme se dnes večer pobavili dost, nemyslíš, Jamesi? Je pozdě, jdeme spát," rozhodl Sirius a zamířil ke schodům.

 

    Potter se ještě chvíli nerozhodně díval na svázané tělo na zemi, ale jeho ego usoudilo, že Snape už dostal to, co si zasloužil a osvobodil ho z pout. "Život bolí, Srabusi. Tak si zvykej," řekl nakonec a následoval Siriuse, v patách s Červíčkem.

    Za nekonečně dlouhou dobu Snape konečně zvedl hlavu a rozhlédl se kolem. Když zjistil, že je na věži úplně sám, oblékl se, opřel se zády o zeď a přitáhl si kolena k hrudi. Nebrečel, tento projev emocí ztratil ještě jako malé dítě, ale dusil se hanbou a potupou. Navíc cítil obrovský zmatek z reakce svého těla na Siriusovy polibky. Za vytí vlkodlaků v dálce zůstal takhle sedět v myšlenkách ještě dlouho do noci.

_______

    "Výborně, pane Snape, první jako vždy. Vás prostě nejde nachytat na ničem, co byste neznal," opěvoval svého oblíbeného studenta profesor lektvarů Horácio Křiklan. ,,Měli by si z vás vzít příklad leckteří studenti," profesor nahlédl do Potterova kotlíku, "že ano, pane Pottere?"

    Snape nedokázal odolat jízlivému úsměšku, když se na něj vražedně Potter podíval. Na další hodině dostali úkol, který měl být odměněn. Severus nepochyboval, že odměna bude jeho. Se zápalem se pustil do výroby. Otevřel si svoji starou, ohmatanou učebnici Přípravy lektvarů pro pokročilé a začal přesně odměřovat ingredience. Občas si něco přečetl z rukou psaných poznámek po okrajích listů, občas si něco zapsal drobným písmem na ještě nepopsanou část stránky. Pracoval se soustředěním. Přidával poslední přísady, už jen chvilka a odměna bude jeho. Otočil se, aby vzal ze stolu poslední ingredienci. Když se otočil zpátky a natahoval ruku, aby do kotlíku vhodil poslední přísadu, kotlík se najednou zasažen nějakým kouzlem převrátil, obsah se rozlil po stole a hodinová práce byla v háji. Ohlédl se a stihl zahlédnout, jak Black rychle schovává svoji hůlku do hábitu. Nenávistně se na něj podíval. To má být pomsta za tu minulou hodinu? Čekal by to ale spíš od Pottera. Dnes dostal Snape poprvé nedostatečné hodnocení z lektvarů. Do hajzlu s Blackem.

_______

    Byla jasná noc, nejkratší v celém roce a celé okolí bylo prozářené třpytícím se svitem hvězd a září měsíce. Tma v Zapovězeném lese ale byla temná a neproniknutelná. Snape si musel na cestu svítit hůlkou, aby nezakopl o nějaký kořen nebo větev, anebo aby se nedostal hlouběji, než sám chtěl a nenašel by pak cestu zpátky. V učebnici magie vyčetl, že bludný kořen, uříznutý o půlnoci v den letního slunovratu, má neobyčejně magickou moc. Potřeboval ho ke svým pokusům a proto riskoval tuto nebezpečnou cestu. Všechny smysly měl napjaté. Někde v dálce zavyl vlk. Ovládl ho strach, chtěl být už co nejrychleji pryč z tohoto strašidelného místa a tak se rychle rozhlížel po bludném kořenu. 

    Blížila se půlnoc. Snape se snažil zrakem proniknout do husté tmy. Najednou kousek před sebou na zemi konečně zahlédl objekt svého hledání. Rychle si klekl na zem a začal oddělovat kořen od země. Uslyšel prasknutí suché větvičky pod váhou něčího těla. Prudce se otočil a ve světle hůlky zahlédl ze tmy vystupovat tmavou postavu.

    "To jsem já, Severusi," uslyšel tichý Blackův hlas.

    Snape nečekal ani vteřinu na to, než z temnoty vystoupí i Potter s Pettigrewem a obklíčí ho. Rozeběhl se do tmy. Kdoví, co mají ti tři zase za lubem, tady hluboko v lese by nikdo neuslyšel jeho volání o pomoc. Utíkal, co mu síly stačily a nechával za sebou dupání dalších nohou. Najednou ztratil pod nohama pevnou půdu a propadl se do hloubky pod sebou. Hlava mu bolestivě narazila na něco tvrdého a on ztratil vědomí.

    Pomalu se probíral z bezvědomí. Z velké dálky k němu doléhal naléhavý hlas. "Severusi, jsi v pořádku? Podívej se na mně..." Cítil, jak ho objímají něčí ruce a hladí ho po vlasech. Bylo to tak příjemné, že odmítl otevřít oči, aby se ten okamžik nerozplynul. Hustou tmou se nesl tichý šepot. "Řekni něco, Severusi… otevři oči..." Zdálo se mu, že ucítil vůni sladkých mandlí. Silné paže ho zvedly ze země a vzaly do náruče. Matně si uvědomoval, že s ním někdo běží nocí a pak znovu vplul do říše nevědomí.

 _______

    Snape seděl ve stínu vzrostlých stromů na břehu jezera, záměrně skryt před očima ostatních a četl si. Najednou zaslechl vzdálené známé hlasy, zvedl hlavu od knížky a uviděl, jak se k němu blíží Pobertové. Ještě ho nezpozorovali, hlučně se bavili a smáli se. Snape rychle zavřel knihu a vyšel ze stínu stromů na chodník. Dlouhými kroky zamířil ke hradu, aby se s Potterovou bandou nesetkal.

    To už si ho ale už všiml Pettigrew, strčil loktem do Pottera a ukázal bradou směrem ke Snapeovi. Potter si nenechal ujít další příležitost k šikaně a rozeběhl se za ním, v běhu vytahujíc svoji hůlku. V patách měl celou svojí partu. Dohonil Snapea a zavolal na něj: ,,Srabusi, kam máš tak naspěch? Rádi bychom s tebou hodili řeč."

    Červíček stál hned za Jamesem a v obličeji měl výraz napjatého očekávání. Lupinovi se mezi obočím vytvořila hluboká vráska. Black postával opodál s rukama hluboko v kapsách a kopal špičkou boty do trávníku.

    "Dej mi pokoj, Pottere," odpověděl klidně Snape a chtěl pokračovat v ústupu, Potter mu však zahradil cestu. Snape zajel rukou pod hábit a vytáhl hůlku k obraně. Potter to očekával a odzbrojovacím kouzlem mu hůlku sebral. Snape skočil po něm, ale v polovině skoku ho srazila další Potterova kletba. Padl tváří na zem, obličej zkřivený bolestí. Pokusil se vstát, ale kouzlo pořád působilo. Zmítal se, jak se snažil vyprostit z působení kletby. Kdosi z přihlížejících se nahlas zasmál.

    Červíček zvědavě těkal očima mezi Potterem a Snapem. Rozmrzelý Black už botou dělal pěknou díru do trávníku. Lupin hleděl do knihy, ale koutkem oka s obavami sledoval celou scénu. Nesl nelibě, jak se jeho přátelé chovají, ale nechtěl je ztratit a proto mlčel.

    "Za tohle mi zaplatíš, Pottere!" zuřil Snape a v obličeji byl rudý vzteky. Verbálně sesílal na Pottera kletby, ale bez jeho hůlky se nic nestalo.

    "Tak ty mi tady budeš vyhrožovat?" řekl chladně Potter a seslal na ležícího Snapea další kletbu. 

    Severuse zasáhlo bílé světlo. Začal se najednou dusit a nemohl popadnout dech. Obličej mu zčervenal, oči mu vylézaly z důlků, z úst se mu draly chrčivé zvuky. Červíček se škodolibě uchechtával, Potter měl ve tváří vítězný úšklebek a fascinovaně hleděl na dusícího se Snapea.

    "Jamesi!" vykřikli ve stejnou chvíli Black i Lupin. Výkřik přinutil Pottera ohlédnout se a světelný paprsek kletby se přerušil. "To už stačilo," dodal ještě Black.

    Snape sípavě nabral do plic vzduch a přerývaně se nadechl. Když se trochu vzpamatoval, pomalu zvedl hlavu a nenávistným pohledem se zahleděl na Pottera. "Jednou tě zabiju," procedil mezi zuby.

    Potter bleskurychle seslal kletbu Levicorpus a v další vteřině už Snape visel hlavou dolů, pověšen ve vzduchu za nohy na neviditelném provaze. Hábit mu přepadl přes hlavu, houpal se asi metr nad zemí a rukama se oháněl na všechny strany v marné snaze osvobodit se. Pár kolemjdoucích studentů se zastavilo a bavilo se na jeho účet. Potter měl opět navrch, opět ho měl ve své moci, opět ho zesměšnil. Ohlédl se k hloučku přihlížejících a zlomyslně se zeptal. "Kdo chce vidět, jaké nosí Snape spodní prádlo?" 

    Severus se kroutil jako žížala na udici. Za žádnou cenu nesmí dopustit, aby se stalo to, co na astronomické věži. Za žádnou. Potter ale byl přímo posedlý tím, aby ho co nejvíc ponížil. Namířil hůlku na Snapea a… někde za jeho zády se ozvalo tiché Liberacorpus a těsně kolem jeho ucha proletěl paprsek protikouzla a narazil do zmítajícího se Snapea. 

    Svazovací kouzlo se přerušilo, Snape spadl z výšky na zem a natáhl se s roztaženýma rukama i nohama Potterovi k nohám. Bleskově vyskočil na nohy a vytrhl Potterovi z ruky svoji hůlku. Potter okamžitě na něj seslal další útočné kouzlo. Ve stejném okamžiku rozzuřený Snape zamířil na jeho hruď a šlehl po něm neotestovanou kletbou. "Sectumsempra!" Z jeho hůlky vyšlehl oslnivý záblesk.

    Vtom se mezi ně vrhla něčí postava, aby jim zabránila v nesmyslném boji a mohutná síla Snapeovy kletby ji naplno zasáhla. Ozvaly se výkřiky zděšení. Potter úděsem znehybněl. Na zemi ležel Black a z hrudi mu tryskala krev z hluboké otevřené rány. Třásl se v kaluži krve, tiše sténal bolestí a ruce si tiskl na zkrvavenou hruď.

    Snape seděl na zemi, jak ho odstředivá síla Potterovy kletby smetla dozadu a s očima doširoka otevřenýma hrůzou hleděl na fatální zranění, které způsobila jeho nová kletba. Rychle přilezl po čtyřech k němu. Black na něj upíral své bolestí zmučené oči a těžce dýchal. Snažil se mu něco říct, ale v hrdle mu akorát zabublala krev. 

    Severus přiložil hůlku na jeho hruď a začal šeptat svoji mantru. Vulnera Sanentur... Vulnera Sanentur... Siriusova otevřená rána se pomalu zatáhla a po chvíli přestala krvácet úplně. Jen košile, prosáklá krví, prozrazovala, kolik ztratil Black krve, než upadl do bezvědomí.

Život není fér 2

Obrázek by Snapemaraudersfilm.com