Život není fér 1

Děj: Nelehká školní léta mladého Severuse Snapea a co ho přimělo stát se Smrtijedem.

Autor: Styx

Pár: Severus Snape/Sirius Black

Varování: smutné, romantické, slash (homosexuální erotika)

Přístupnost: 18

Poznámka: Moje prvotina. Napsáno v roce 2008

Upozornění: tohle je první část trilogie (2. část - Až na krev, 3. část - Do náruče smrti).

Celou povídku v celku si můžete přečíst i tady .

 

Prolog

Když si tehdy mladý Sirius Black přisedl ve vlaku k Severusi Snapeovi, ani jeden z nich netušil, jak se jejich obyčejné životy nerozlučitelně propletou, jako klubko mláďat, svíjejících se v hadím hnízdě. Jak Sirius otevřel dveře kupé a řekl své fatální Mohu si přisednout?, kolo Osudu se roztočilo závratnou rychlostí a rozehrála se jejich životní šachová partie. Jen daleká budoucnost ukáže, jestli skončí šachem nebo matem.

_______

Spěšný vlak do Bradavic byl připraven k odjezdu.
"Příští rok jedeš ty, Regulusi," zamával tmavovlasý chlapec svému bratrovi, pokynul ještě přísné čarodějce vedle něj a zavřel dveře. Vlak se rozjel.

Chlapec popadl těžký kufr a šel hledat volné místo v přeplněném vlaku. Přešel téměř celý vlak, než našel volné kupé. Seděl tam jen hubený kluk s bledým obličejem, havraní vlasy mu spadaly na ramena a nos měl zapíchnutý v knížce.

"Mohu si přisednout?" zeptal se chlapec.
Kluk zvedl zrak od čtení. "Hmm," přisvědčil krátce a opět sklonil hlavu.

Chlapec vešel dovnitř, zavřel za sebou dveře a posadil se. "Já jsem Sirius. Sirius Black," představil se a rošťácky se usmál.

Černovlasý kluk opět odtrhl svůj pohled od knížky a hlubokýma černýma očima se zkoumavě zahloubal do nebesky modrých. "Severus. Snape."
Pokus o úsměv dopadl žalostně. Zdálo se, že není zvyklý úsměvy moc často používat.

"Taky jedeš do Bradavic poprvé?" pokusil se navázat konverzaci Sirius.

Severus zavřel knížku a odložil ji stranou. Že by projevil zájem o rozhovor? Ne, jen přikývl.
"Myslím, že mě zařadí do Zmijozelu. Rodinná tradice. Starobylý a vznešený rod Blacků," ušklíbl se Sirius.

"Moje rodina taky studovala ve Zmijozelu, tedy z matčiny strany. Jsem totiž… dvojí krve."

"Když budeme v jedné koleji, můžeme pak spolu kamarádit. Tedy, jestli chceš."
Severus se ušklíbl. "Moc rád." Tentokrát se to úsměvu podobalo víc. Sklopil oči a světlou pleť pokryl ruměnec.

Část první

Severus Snape utíkal jako o život temnou chodbou do tmavých prostor sklepení, kde hledal útočiště. Daleko za sebou slyšel dupání několika nohou a hlasité dýchání, které nesla ozvěna do všech stran. Před svými pronásledovateli měl výhodu svých dlouhých a rychlých nohou.

Zabočil do chodby a uštvaně seběhl dolů po schodech. Najednou se prudce zastavil, dostal se do pasti. Vchod do dalších prostor byl zahrazen mříží a ve vestibulu byly pouze dveře do učebny lektvarů. Severus se poplašeně rozhlížel na všechny strany. Nezbývalo mu víc možností, než se vrátit zpátky a utéct jinudy, anebo se postavit přesile a zajistit si minimálně na dnešní noc ubytování na ošetřovně. Neměl čas na rozmyšlení, na schodech už uslyšel dusot něčích nohou.

Prudce se otočil. Únikovou cestu mu zahradila vysoká, vytrénovaná postava Siriuse Blacka a jeho ruka mířila na něj hůlkou. Snape rychle vytáhl tu svoji k obraně, ale než stačil jakkoliv zaujmout obranný postoj, Sirius ho odzbrojil. Hůlka mu širokým obloukem vyletěla z ruky a Sirius ji ladným pohybem zachytil do dlaně.

Black se ohlédl za sebe. V chodbě se ozýval dusot nohou, blížil se další z pronásledovatelů. Sirius rychle seběhl posledních pár schodů, namířil hůlku na zámek učebny lektvarů, zařval kouzelnou formuli a odemkl ho. Surově strčil Severuse do dveří učebny, až upadl dovnitř koleny na kamennou podlahu a ošklivě se odřel, Zrovna když k nim dobíhal zadýchaný Potter, hlasitě přibouchl dveře Snapeovi před nosem a zamkl.

Severus okamžitě vyskočil a začal divoce bušit do dveří. "Pusť mě ven! Blacku, ty hajzle!" mlátil zoufale pěstmi do dubového dřeva. Za dveřmi slyšel rozzuřený Potterův hlas.

"Tichošlápku, pusť ho, rozbiju mu ten jeho hnusný ksicht!" řval Potter z plných plic,. "Zlámu mu všechny kosti v těle!"

"Nech toho, Jamesi, už má dost. Myslím, že to prolétnutí dveřmi bude cítit hodně dlouho," snažil se ho uklidnit Sirius.

Potter se ale nemínil jen tak vzdát a potřeboval toho spratka potrestat sám. "Zase se tahal s Lily a už minule jsem mu jasně řekl, že jestli ho ještě jednou s ní uvidím, tak toho bude šeredně litovat!" zajíkal se vztekem. "Co ta holka na tom vychrtlém zmetkovi sakra vidí? To, že je tak nesnesitelný šprt?" Potter velice nelibě nesl, že Lily dává Snapeovi přednost před ním. Snažil se zuřivě dostat za dveře učebny a pořádně si to s ním rozdat.

Snape věděl, že pokud se Potter dostane za ním, tak zase skončí oba na ošetřovně, jako už stokrát předtím. Ale bylo mu to jedno, vztek s ním lomcoval a byl odhodlaný bránit se všemi způsoby, i bez hůlky. Věděl, že to bude dopředu prohraný boj, ale rád by, než sám padne na kolena, způsobil tomu arogantnímu parchantovi co nejvíc modřin a ran. Bouchal do dveří, až se mu na kloubech objevila krev.

"Kvůli tomuhle zmijozelskému prevítovi Lily nemá o mně zájem," zuřil Potter a v hlase mu bodala ostrá žárlivost.

"A nebude to spíš tím, že seš sebestřední, arogantní, namyšlený sobec, který si myslí, že může mít vše, na co si vzpomene?" křičel na něj přes dveře Snape.

"Ty svině! Já ti rozmlátím hubu! Pusť mě na něj, Siriusi, dělej!" Potter byl úplně rudý vzteky. Black měl co dělat, aby ho udržel.

Přiběhl už i tlustý Pettigrew a pokud by se všichni tři dostali za Snapem, nevyvázl by Severus ve zdraví.

"Necháme ho tady zavřeného, Jamesi, až do zítra," zklidňoval napjatou atmosféru Black. "Pojď, my jdeme spát a on ať si tady mlátí na dveře do aleluja."

James ještě chvíli vražedně koukal, ale pak se ušklíbl při představě na Snapea, zuřivě mlátícího na dveře a až do rána uvězněného ve sklepení. "Ty jsi opravdu geniální, Siriusi!" zamnul si ruce, jaký originální trest vymyslel. Pomalu ho opouštěl vztek a nakonec schoval hůlku do hábitu. ,,Já ti pěkně znepříjemním pobyt v Bradavicích, to si pamatuj, bastarde!" vyhrožoval k učebně. "Srabus jeden umaštěnej," kopl ještě do dveří.

Sirius si zhluboka oddechl, když ho James nakonec vzal kolem ramen, otočili se a zamířili ven, v patách s Pettigrewem.

Severus dál mlátil do dveří a když už měl ruce do krve rozedrané, začal do nich kopat, i když bylo předem jasné, že těžké dveře se nepohnou ani o píď. Bez hůlky určitě ne. A tu mu ukradl ten hajzl Black. ,,Blacku, ty parchante!" vzteky bouchal čelem do dveří. S ním si to taky vyřídí, jen co se odtud dostane. Akorát předvádí svoji sílu a své vypracované tělo. Co se to stalo s tím milým, přátelským Siriusem? Proč najednou zpřetrhal pouto jejich přátelství? Ještě hodnou chvíli kopal a mlátil do dveří, řval z plna hrdla, ale tady ve sklepeních bradavického hradu ho nikdo nemohl slyšet. Po chvíli to vzdal, opřel se zády o masivní dveře a pomalu sklouzl až na zem. Obličej zabořil do dlaní a přemáhal vztek.

To, že mu v noci někdo tiše odemkl, zjistil až ráno. Ve Velké síni našel na svém obvyklém místě v koutě u zmijozelského stolu, kde vždy sedával, podlouhlý balíček, na kterém bylo úhledným rukopisem napsáno jeho jméno. Když ho rozbalil, vypadla z něj jeho hůlka. Podíval se směrem k nebelvírskému stolu. Setkal se s letmým Blackovým pohledem, na pouhou vteřinu a pak už si ho Black nevšímal a hlučně se bavil s ostatními tyrany. Snape zasunul hůlku do hábitu, s nechutí odstrčil snídani a zvedl se k odchodu.

_______

Severus se navzdory vyhrůžkám nadále stýkal s Lily, přestože Potter ho za to s těmi svými úchylnými kamarády systematicky pronásledoval a způsoboval mu bolest, ponížení a potupu. Lupin se jejich ponižujícího týrání většinou neúčastnil a pokud ano, ne aktivně. Vždy se radši díval jinam, anebo dělal, že si čte. Pettigrew byl zákeřný, ale pěkně tupý a slepě oddaný Potterovi.

Zato Black se od Pottera nehnul ani na krok. Snape ho nenáviděl téměř tak silně, jako Pottera. Nenáviděl ho kvůli tomu, že bolestně zranil ty křehké city, které Severuse k němu pojily. Jen zřídkakdy se k němu v životě někdo zachoval trochu hezky a díky přátelství se Siriusem tehdy poznal, že život může být i krásny. Black ale zničehonic všechno zpřetrhal a začal se kamarádit s Potterem.

Snape se stal zranitelným a zahořkl. Hluchý a slepý ke všemu hýčkal si své jizvy na duši. Svoji bolest a zatrpklost si vybíjel tím, že je dráždil a provokoval. Věděl přesně, co na Pottera platí.

I za cenu ponížení, zmlácení, či týrání schválně vyhledával společnost Lily a když tím Pottera rozpálil do běla, těch pár krvavých šrámů a modřin na těle mu za to stálo. Každou chvíli byl někdo z nich na ošetřovně, potlučený, pohmožděný, nebo se zlomenou kostí. Madam Pomfreyová už zcela oprávněně hudrovala, že ještě nikdy nikdo netrávil na ošetřovně tolik času jako Potter nebo Snape. Vyhrožovala, že už o řekne Brumbálovi.

_______

Venku bylo krásné jarní počasí, které vylákalo ven většinu studentů. Severus ležel v trávě u jezera a na prsou měl pohozenou záplavu tmavě rudých vlasů Lily Evansové. Vystavovali své bledé tváře prvním jarním paprskům slunce a tiše se bavili.

Opodál seděli Potter s Blackem a oba dvojici zachmuřeně sledovali. Snape se občas provokativně koukal přes rameno na Pottera a když se jejich pohledy setkaly, Snape vyzývavě zúžil oči a ohrnoval rty v posměšném úšklebku. S jistotou věděl, že bude následovat trest, ale nemohl si pomoct. Potter si výmluvně přejel prstem pod krkem. Snape se na něj jízlivě usmál a zvedl prst v neslušném gestu. Zase se na dnešní večer schylovalo ke rvačce.

Severus se později večer loudal chodbou do své koleje. Nepospíchal, nikdo ho tam nečekal a nejspíš si ani nikdo nevšiml, že ještě není ve své posteli. Nechal myšlenky volně plout hlavou. Příští školní rok bude jeho posledním na bradavické škole a přemýšlel, co bude dál. Mohl by zkusit učit lektvary. Pan profesor Snape, hmm, znělo to docela dobře. Musel se pousmát. Okamžitě to zavrhl, byl to holý nesmysl.

Napadlo ho, že by si mohl noční procházku prodloužit a podívat se dalekohledem na měsíc, který v úplňku zářil na černé obloze. Stejně se mu nechtělo spát. Vydal se tedy na opačnou stranu k astronomické věži. Vyběhl schody až nahoru a vyšel na plošinu. Opřel se zády o hrubou zeď a zaklonil hlavu. Byla jasná noc a hvězdy zářily jako vzdálená světla oken v Prasinkách. Zavřel oči a snil. Najednou uslyšel tiché vrznutí dveří. Instinktivně sáhl po hůlce. Mezi dveřmi stál Potter a za ním vysoká Blackova postava. Vzadu se krčil Pettigrew. Zase ti hajzlové. Potter na něj mířil svojí hůlkou. Snape stál nehybně, nedokázal odhadnout, jaké kouzlo by ho napadlo seslat, kdyby se pohnul.

"Co že nespíš, Srabusi? O čem přemýšlíš za romantické noci?"

"Sklapni, Pottere. A co, že ty nespíš, bojíš se nočních můr?" nedal se vyprovokovat Severus, ale svaly měl napjaté a připravené k obraně.

"Dnes sis užíval, co? Nějak jsi pořád nepochopil, Srabusi, že máš dát pracky pryč od Lily."

"A tys nějak pořád nepochopil, Pottere, že Lily o tebe nemá zájem."

"Že by toužila po našem sladkém Srabusovi?" škaredě se zasmál Potter.

"Zkusíme, co ji na něm přitahuje?" přidal se Sirius pobaveně a přistoupil k němu.

Severusovi došlo, že proti přesile nic nezmůže a pokusil se o útěk. Sirius ho chytil za paže, přirazil ho ke zdi a přimáčkl se mu celou váhou na tělo, až se Severusovi vydral z plic hluboký výdech. Sirius byl sice stejně vysoký jako Severus, ale o hodně silnější. Objal jeho bledý obličej do svých dlaní, své modré oči upřel do černých Severusových a vášnivě ho políbil na semknutá ústa.

Severuse to tak zaskočilo, že chvíli nereagoval, nebránil se útoku, ruce mu bezvládně visely podél těla a s dokořán otevřenýma očima hleděl do přivřených Siriusových. Na malinkou chvilku se tomu úplně odevzdal, jen na vteřinu. Rychle se však vzpamatoval. Prudce Siriuse od sebe odstrčil, nabral do plic vzduch a zhnuseně odvrátil obličej na stranu. Sirius se hlasitě zasmál.

"Ty máš vždy geniální nápady, Tichošlápku. To by Lily asi koukala, kdyby se ukázalo, že Srabus je na kluky," zlotřile se zachechtal Potter.

"Přeskočilo vám dvěma?" snažil se křikem rozptýlit rostoucí obavy Severus a odlepil se od zdi.

Sirius ho prudce tělem přišpendlil zpátky na zeď a tvrdě mu přimáčkl obě ruce ke zdi za zápěstí nad hlavu. Severus zasténal a chtěl se vymanit.

Sirius ale neměl v úmyslu stisk povolit. Naklonil hlavu, rty se téměř dotýkal jeho obličeje. "Nebraň se, Severusi, nechci ti ublížit. Slibuji, že se ti to bude líbit," zašeptal mu do ucha.

Co se to sakra s tím Siriusem děje? vyděsil se Snape.

"Jsi tak hezký… tak sladký… " šeptal mu Sirius zastřeným hlasem do ucha tak tiše, že to ani James nemohl slyšet. Zabořil mu obličej do vlasů a nasál jejich vůni.

Severus najednou ucítil ve slabinách tlak Blackovy erekce a vylekaně se mu podíval do očí. V modré hloubce postřehl zvláštní výraz, jaký u něj ještě nikdy neviděl. S hrůzou zjistil, že jeho vlastní penis se vzrušením ztopořil.

Potter je chvíli pobaveně sledoval a když viděl, že Sirius Snapea pevně drží, přistoupil k nim. Chytil Snapea za bradu, hrubě mu obličej otočil k sobě a jazykem mu zanechal širokou vlhkou stopu na tváři.

Severusův obličej se zkřivil odporem a plivl mu do tváře. Potterovi se zablýskalo v očích, ale přemohl se a utřel si sliny do rukávu. "Prozraď nám, Srabusi, líbí se ti Lily? Zvedá se ti, když jsi s ní?" A při těch slovech mu rukou zajel mezi nohy. "Óó... podle tvé reakce bych řekl, že se ti líbí spíš to, co tady spolu děláte s mým kamarádem Siriusem," zachechtal se posměšně James a ustoupil krok dozadu. "Červíčku, svlékni mu kalhoty, ať se podíváme," rozkázal malému poskokovi.

Pettigrew jako by jen na to čekal, ihned přiskočil a klekl si k Severusovi.

"Jen si to zkus!" varoval ho Severus, zoufale kopal na všechny strany, ale to bylo tak všechno, co mohl dělat. Co to mají za úchylné nápady, nestačí jim, že už takhle ho ponížili jako ještě nikdy?

Pettigrewovi se konečně povedlo rozepnout mu pásek u kalhot. Bylo jen otázkou času, kdy mu stáhne i kalhoty.

"Vy hajzlové zvrácení. Toho budete litovat!" syčel Severus a nemínil jim to nijak usnadnit.

"Ten mizera kope jako kůň. Nedokážu mu to sundat," nadával Červíček.

Sirius vmáčkl svoje koleno mezi Severusova stehna a tak mu podstatně ztížil pohyb. Červíčkovi se teď povedlo bez problémů dostat se Severusovi do kalhot. Jediným pohybem mu je stáhl až na kotníky, jakmile Sirius uvolnil koleno.

Severus měl už do krve rozedrané hřbety rukou, jak s nimi dřel o hrubou zeď při marné snaze vysvobodit se.

James si to vysloveně užíval. Přistoupil blíž. "Tak co, Srabusi, vzrušuje tě, co se tady s tebou děje? Chtěl by sis užít se Siriusem? Je tak zkušený, určitě se ti to bude s ním líbit. Červíčku, stáhni mu zbytek!" Červíček natěšeně poslechl.

"Zešíleli jste všichni? Proboha ne!" zavyl hrůzou Severus.

Prudkým tahem spadl poslední kousek Snapeova oblečení až na zem. Bezmocné, roztřesené, odhalené tělo svítilo do tmy.

Jamesův zrak kriticky hodnotil Severusovo nahé tělo, chvějící se zimou. "Hmm, příliš hubený a bledý... ale vybaven je docela dobře, to musím uznat." Červíček se přikrčil, aby lépe viděl a mlsně se zachechtal. I Sirius naklonil hlavu a zvědavě se podíval dolů.

Severusovi už bylo vše jedno, rezignoval. Jen tam tak stál, ponížený a bezbranný, přikovaný na zdi jako v poutech, hlavu svěšenou na prsou, havraní vlasy mu odevzdaně padaly do obličeje a třásl se chladem.

"Srabusi, prozraď nám, co máš rád. My ti to splníme," provokoval Potter. "Co třeba tady Červíček?"

Severus v panice zvedl hlavu a polil ho studený pot. I přes závoj černých vlasů, který mu zakrýval tvář, se v jeho očích odrážel strach a zděšení. Jak ho dnes v noci chtějí ještě ponížit?

"Nebo se chceš nechat ošukat Siriusem?" zašeptal mu do obličeje výhružný Potterův hlas.

Snape se vyděšeně podíval do Blackových očí. Siriusi, prosím, ne, mluvily němě jeho oči. Pevný stisk najednou povolil a on měl ruce volné. Podlomila se mu kolena. Vteřinu nechápal, co se děje, ale pak rychle využil nabyté svobody, odstrčil Siriuse, kopl Červíčka mezi nohy a chtěl utéct, ale zamotal se do spuštěných kalhot a upadl. Bolestí zkřivil obličej, rychle natáhl kalhoty, ale než se stačil postavit na nohy, bezmocně se zkroutil bolestí pod Potterovou kletbou.

"Proč jsi ho pustil? Zrovna to začínalo být zajímavé," vztekal se James na Blacka.

"Je pozdě, jdeme spát," rozhodl Sirius.

"Zbláznil ses? Ty to chceš teď ukončit?" přidal se na Jamesovu stranu kvílející Červíček, očividně rozhodnut pomstít se Snapeovi za ten kopanec.

"Myslím, že už jsme se dnes večer pobavili dost. Jdeme, chce se mi spát," poznamenal Black a odkráčel ke dveřím, už ani okem nezavadil o Snapea. Červíček čekal, že aspoň James dokončí, co začal. James se ještě chvíli nerozhodně díval na třesoucí se schoulené tělo. "Život bolí, Snape. Tak si zvykej," řekl nakonec. Jeho ego usoudilo, že Severus už dostal to, co zasloužil a otočil se k odchodu. Červíček ještě nevrle zabručel, ale pak se sebral a následoval je.

Po dlouhé chvíli, snad po celé věčnosti, Snape konečně zvedl hlavu a rozhlédl se kolem. Když zjistil, že je na věži úplně sám, opřel se zády o zeď, přitáhl si kolena k hrudi, objal je a ponořil do nich obličej. Nebrečel, tento projev emocí ztratil ještě jako malé dítě, ale dusil se ponížením a studem. Navíc cítil obrovský zmatek z reakce svého těla na Siriusovy projevy a ani zanic si nechtěl připustit, jak mu byly příjemné. Zůstal takhle sedět ještě dlouho do noci a celý se třásl.

_______

"Výborně, pane Snape, první jako vždy. Vás prostě nejde nachytat na ničem, co byste neznal," opěvoval svého oblíbeného studenta profesor lektvarů Horácio Křiklan. ,,Měli by si z vás vzít příklad leckteří studenti," profesor nahlédl do Potterova kotlíku, "že ano, pane Pottere?"

Snape nedokázal odolat jízlivému úsměšku, když se na něj vražedně podívaly Potterovy zlostné oči. Na další hodině dostali úkol, který měl být odměněn. Severus nepochyboval, že odměna bude jeho. Se zápalem se pustil do výroby. Otevřel si svoji starou, ohmatanou učebnici Přípravy lektvarů pro pokročilé a začal přesně odměřovat ingredience. Občas si něco přečetl z rukou psaných poznámek po okrajích listů, občas si něco zapsal drobným písmem na ještě nepopsanou část stránky. Pracoval se soustředěním. Přidával poslední přísady, už jen chvilka a odměna bude jeho. Otočil se, aby vzal ze stolu poslední ingredienci. Když se otočil zpátky a natahoval ruku, aby do kotlíku vhodil poslední přísadu, kotlík se najednou zasažen nějakým kouzlem převrátil, obsah se rozlil po stole a hodinová práce byla v háji. Ohlédl se a stihl zahlédnout, jak Black rychle schovává svoji hůlku do hábitu. Nenávistně se na něj podíval. To má být pomsta za tu minulou hodinu? Čekal by to ale spíš od Pottera. Dnes dostal Snape poprvé nedostatečné hodnocení z lektvarů. Do hajzlu s Blackem.

_______

Byla jasná noc, nejkratší v celém roce a celé okolí bylo prozářené třpytícím se svitem hvězd a září měsíce. Tma v Zapovězeném lese ale byla hustá, temná a neproniknutelná. Snape si musel na cestu svítit hůlkou, aby nezakopl o nějaký kořen nebo větev, kterých tady bylo nesčetně, anebo aby se nedostal hlouběji, než sám chtěl a nenašel by pak cestu zpátky. Všechny smysly měl napjaté, zrak pozorně upíral do tmy na všechny strany a napínal sluch, aby slyšel i ten nejslabší zvuk.

Někde v dálce zavyl vlk. Ovládl ho strach. Chtěl být už co nejrychleji pryč z tohoto strašidelného místa a tak se rychle rozhlížel po bludném kořenu. V učebnici magie vyčetl, že bludný kořen, uříznutý o půlnoci v den letního slunovratu, má neobyčejně magickou moc. Potřeboval ho ke svým pokusům a proto riskoval tuto nebezpečnou cestu.

Blížila se půlnoc. Rychle se rozhlížel a snažil se zrakem proniknout do husté tmy. Najednou kousek před sebou na zemi zahlédl slabé světýlko, linoucí se z objektu jeho hledání. Rychle si klekl na zem a začal oddělovat kořen od země. Uslyšel prasknutí suché větvičky pod váhou něčího těla. Prudce se otočil a ve světle hůlky zahlédl ze tmy vystupovat tmavou postavu.

"To jsem já, Severusi," uslyšel Blackův hlas.

Snape se bleskově postavil a ani vteřinu nečekal na to, než z temnoty vystoupí i Potter s Pettigrewem a obklíčí ho. Dlouhé nohy se mu rozeběhly pryč, zanechávaje Blacka daleko za sebou. Za žádnou cenu se nenechá chytit. Tady hluboko v lese by nikdo neuslyšel jeho zoufalé volání o pomoc. Utíkal, co mu síly stačily a ještě zrychlil, když daleko za sebou slyšel běžet své pronásledovatele. Najednou v té tmě ztratil pod nohama pevnou půdu a propadl se do hloubky pod sebou. Padal a padal a hlava mu pak bolestivě narazila na něco hodně tvrdého a on ztratil vědomí.

Z velké dálky k němu doléhal naléhavý hlas. "Severusi, jsi v pořádku? Podívej se na mně..." Severus cítil, jak mu nějaké ruce zvedly hlavu ze země a položily si ji do klína. Něčí štíhlé prsty mu odhrnuly vlasy z očí a na rtech ucítil jemný dotek cizích úst. Bylo to tak nádherné, že odmítl otevřít oči, aby se ten krásný okamžik nerozplynul. Hustou tmou se nesl tichý šepot. "Řekni něco, Severusi… otevři konečně oči..." Zdálo se mu, že ucítil vůni sladkých mandlí. Něčí silné paže ho zvedly ze země a vzaly do náruče. Matně si uvědomoval, že s ním někdo běží nocí a pak si ho znovu vzalo milosrdné bezvědomí.

 _______

Snape seděl ve stínu vzrostlých stromů na břehu jezera, záměrně skryt před očima ostatních a četl si. Najednou zaslechl vzdálené známé hlasy, zvedl hlavu od knížky a uviděl, jak se k němu blíží Potter a jeho kamarádi. Ještě ho nezpozorovali, hlučně se bavili a smáli se. Snape rychle zavřel knihu, schoval ji pod paži, vstal a vyšel ze stínu stromů na chodník. Dlouhými kroky zamířil do hradu, plášť za ním plál.

To už si ho ale už všiml Pettigrew, strčil loktem do Pottera a ukázal bradou směrem ke Snapeovi. Potterovi se zaleskly oči a rozeběhl se za ním, v běhu vytahujíc svoji hůlku. V patách měl celou svojí partu. Dohonil Snapea a zařval na něj: ,,Srabusi, kam máš tak napilno? Rádi bychom s tebou hodili řeč."

Červíček stál hned za Jamesem a v obličeji měl výraz napjatého očekávání. Lupinovi se mezi obočím vytvořila hluboká vráska. Black postával opodál, s rukama v kapsách kopal špičkou boty do trávníku.

"Dej mi pokoj, Pottere," odpověděl neklidně Snape a chtěl pokračovat v ústupu, Potter mu však zahradil cestu. Očividně se chtěl zase pobavit. Snape zajel rukou pod hábit a vytáhl hůlku. Potter to ale očekával a rychle ho odzbrojil. Hůlka obloukem spadla do trávy. Snape skočil po ní, ale v polovině skoku ho srazilo další nepoctivé Potterovo kouzlo. Padl obličejem na zem, obličej zkřivený bolestí. Pokusil se vstát, ale kouzlo ještě působilo. Zmítal se, jak se snažil vyprostit z působení kletby. Kdosi z přihlížejících se nahlas zasmál.

Červíček napjatě těkal očima mezi Potterem a Snapem. Rozmrzelý Black už botou zryl pěkný kus trávníku. Lupin se radši díval do knížky, ale koutkem oka s obavami sledoval celou scénu. Nesl nelibě, jak se jeho přátelé chovají, ale nechtěl je ztratit a proto mlčel.

"Za tohle mi zaplatíš, Pottere!" zuřil Snape a v obličeji byl rudý vzteky. Verbálně sesílal na Pottera kletby, ale jeho hůlka ležela daleko od něj, tak se nic nestalo.

"Tak ty mi tady budeš vyhrožovat?" řekl chladně Potter a záludně seslal na ležícího Snapea další kletbu. Severuse zasáhlo bílé světlo. Prudce se chytil za krk a začal sebou šíleně házet na zemi. Nemohl popadnout dech a dusil se. Obličej mu zčervenal a otekl, oči mu vylézaly z důlků. Nohama škubal tak, že mu zpod pat odlétaly trsy vyrvané trávy. Z otevřených úst vydával chrčivý zvuk.

Červíček se škodolibě uchechtával. Potter měl ve tváří vítězný úšklebek a fascinovaně hleděl na dusícího se Snapea, kterého měl zcela ve své moci.

"Jamesi!" Blackův výkřik přinutil Pottera ohlédnout se a světelný paprsek kletby se přerušil.

Snape sípavě nabral do plic vzduch a přerývaně se nadechl. Rozkašlal se a musel se posadit, aby se nezačal znovu dusit. Když se trochu vzpamatoval, pomalu zvedl hlavu a nenávistným pohledem, z kterého sršely blesky, se zahleděl na Pottera. "Jednou tě zabiju," procedil mezi zuby.

Potter bleskurychle seslal kouzlo Levicorpus a v další vteřině už Snape visel hlavou dolů, pověšen ve vzduchu za kotník na neviditelném provaze. Hábit mu přepadl přes hlavu, houpal se asi metr nad zemí a rukama se oháněl na všechny strany v marné snaze osvobodit se. Pár kolemjdoucích studentů se dobře bavilo na jeho účet.

Potter měl zase navrch, zase ho měl ve své moci, zase ho zesměšnil. Byl tím úplně posedlý. Ohlédl se k hloučku přihlížejících studentů a zlomyslně se zeptal. "Kdo chce vidět, jaké nosí Srabus spodní prádlo?" Hlouček kolem se roztleskal. Pottera to pobídlo k akci.

Snape se kroutil a svíjel jako žížala na udici. Za žádnou cenu nesmí dopustit, aby se stalo to, co na astronomické věži. Za žádnou. Potter měl s ním ale zjevně jiné plány. Namířil hůlku na Snapea a… někde za jeho zády se ozvalo tiché Liberacorpus a těsně kolem jeho ucha proletěl žlutý paprsek světla a narazil do zmítajícího se Snapea. Svazovací kouzlo se přerušilo, Snape spadl z výšky bolestivě na zem a natáhl se s roztaženýma rukama i nohama Potterovi k nohám. Vyprostil se ze zamotaného hábitu, chňapl po hůlce a rychle vyskočil na nohy, aby se bránil.

Potter švihl svojí napřaženou hůlkou a seslal na Snapea útočné kouzlo. Ve stejném okamžiku rozzuřený a ponížený Snape zamířil na soupeřovu hruď a šlehl po něm neznámou kletbou. "Sectumsempra!" zakřičel. Z jeho hůlky vyšlehl oslnivý záblesk.

Vtom se mezi ně vrhla něčí postava, aby jim zabránila v boji a mohutná síla Snapeovy kletby ji naplno zasáhla. Ozvaly se výkřiky zděšení. Nezraněný Potter úděsem znehybněl. Na zemi ležel Black a z hrudi mu tryskala krev z hluboké otevřené rány. Tiše se třásl v kaluži krve a ruce si tiskl na zkrvavenou hruď.

Snape seděl na zemi, jak ho odstředivá síla kletby smetla dozadu a s očima doširoka otevřenýma s hrůzou hleděl na zraněného Blacka. Rychle přilezl po čtyřech k němu a vyděšeně koukal na to, co způsobila jeho nová kletba. Black na něj upíral své bolestí zmučené oči a těžce dýchal. Snažil se mu něco říct, ale v hrdle mu akorát zabublala krev. Najednou zavřel víčka a ruce mu bezvládně klesly podél zraněného těla.

Severus vytáhl hůlku a rychle začal šeptat protikletbu jako mantru. Vulnera Sanentur. Vulnera Sanentur. Siriusova rozšklebená rána se pomalu zatáhla a po chvíli přestala krvácet úplně. Jen košile prosáklá krví prozrazovala, kolik ztratil Black krve, než upadl do bezvědomí.

Život není fér 2

Obrázek by Snapemaraudersfilm.com