Život není fér 2

Ticho.

Nesnesitelné ticho, přerušované něčími kroky, spěšně chodícími sem a tam.
Silné světlo, které se propalovalo do sítnice i přes zavřená víčka.

Vůně léčivých lektvarů a mastiček, mísících se s pachem dezinfekce.
Protivná nasládlá pachuť krve na jazyku, až se mu z toho žaludek nacpal až do krku.

Něčí teplá ruka, jemně svírající tu jeho.

Sirius zapojil všechny své smysly k tomu, aby zjistil, kde je a co se stalo. Snape opět ponižován Jamesem, seslaná nebezpečná kletba, kterou schytal, strašlivá bolest na hrudi, jako když ho sekne sekáček na maso. Snape, sklánějící se nad ním. A pak tma.

"Pane Snape, běžte si okamžitě lehnout do postele," uslyšel Sirius přísný hlas Madam Pomfreyové. "Já se o pana Blacka postarám. Vy taky nejste úplně v pořádku, takže tady neokounějte a šup do postele. Hned!"

Teplá ruka se vymanila z jeho dlaně. "Bude v pořádku?" Snapeův tichý, vystrašený hlas.

"Samozřejmě, že bude v pořádku. Ještě se nestalo, abych si někdy s něčím neporadila." Ošetřovatelka přistoupila k Siriusově posteli, odhrnula přikrývku a zakroutila nevěřícně hlavou. "Ale musím vás upozornit, že už hodně dlouho jsem něco tak vážného neviděla."

Sirius pootevřel oči.

"No výborně, pane Blacku, jsem ráda, že jste konečně přišel k vědomí. Jak vám je?"

"Nic moc." Slova se mu ztěžka drala z úst. Olízl si suché rty, aby vůbec mohl promluvit.

"Nedivte se. Dělat takové hlouposti. Jako malí kluci," pokárala ho. Ovázala mu ránu čistým obvazem a vyměnila jeho zakrvácenou košili za bělostně čistou nemocniční.

"Teď si odpočiňte, pane Blacku, prospěte se a do rána by se vám mělo ulevit. A vy, pane Snape, se koukejte vyspat taky. Jste celý potlučený a spánek vám jen prospěje. Vám oběma. Dobrou noc."

Zhaslo světlo. Rychlé kroky se vzdalovaly ke dveřím. Zavrzala klika, skříply dveře. A pak už jen ticho.

_______

Hrobové ticho.

"Blacku…" ze tmy se ozval tichý Snapeův hlas.

Žádná odpověď. Siriusovi nebylo do řeči.

"Nechtěl jsem, aby to takhle skončilo," nevzdával to Snape. Zvedl hlavu směrem k Blackově posteli. Místnost byla zalita slabým měsíčním světlem. Nejasně rozeznal Blackovo tiše ležící tělo pod přikrývkou. "Vyděsil si mě. Jsem rád, žes to přežil."

Ticho.

"Blacku, vím, že mě slyšíš. Nemířil jsem na tebe," vysvětloval. "Měli jste mě nechat na pokoji a tohle se nemuselo stát."

Pořád žádná reakce.

"Musel jsem se bránit. Potter mě už zase ponižoval a ty mu v tom vždy vydatně pomáháš," poznamenal s hořkostí v hlase Snape. Odmlčel se. Nebude si tu přece povídat s postelí. Ticho přerušoval jen občasný přerývaný Siriusův dech.

"To není pravda," ozvalo se najednou z Blackovy postele.

"Co?"

"Že jsem mu pomáhal."

"To tedy pravda je."

"Copak jsi to nikdy nepochopil?"

"Co jsem měl jako pochopit? Že jsi kdysi zpřetrhal pouta našeho přátelství kvůli Potterovi?"

"Já jsem stál o naše přátelství."

"Asi zase tak moc ne, když ses postavil proti mně."

"Nikdy jsem se nepostavil proti tobě, celou dobu jsem na tvé straně."

"Že jsem to nepoznal."

"Protože vidíš jen to, co chceš."

"A co mám jako vidět? To tvé hnusné chování vůči mně?"

"Nikdy jsem ti neublížil."

"Nikdy jsi mi neublížil? Byl jsi u každého mého ponížení, u každého šikanování!"

"Byl, ale ne proto, že by mi to dělalo radost. Přemýšlej trochu, Snape."

"Nemusím přemýšlet. Prostě jsi úplně stejný jako Potter." Snape mluvil zahořkle, jeho staré rány se rozjitřily.

"Celou dobu jsem se tě snažil před Jamesem ochraňovat a tys to nepoznal!"

"Zbláznil ses, Blacku? Tomu říkáš ochrana, když jsem po střetu s vámi většinou skončil na ošetřovně?"

"Otevři konečně oči, Snape. James to někdy přeháněl, to uznávám, ale tys ho zase vydatně provokoval. Já jsem byl s ním pokaždé proto, abych ho trochu ubrzdil, anebo tebe dostal z maléru."

"Pch! Ušetři mě svých lží, jsou trapné."

"Já sakra nelžu! Copak to nevidíš? Na té ošetřovně jsem byl mnohem častěji něž ty, když jsem tě chránil. Jinak bys vždycky skončil mnohem hůř."

"Ušetři mě i svého kňučení, Blacku."

"To opravdu nemá cenu, Snape," vzdal to Sirius a odmlčel se. Dlouho bylo takové ticho, že bylo málem slyšet i mrknutí řas.

"Tehdy," začal po chvíli opět Snape, "jak jsi mě nechal celou noc zamčeného ve sklepení, tos mi taky pomáhal? To byl tvůj nápad strčit mě tam a nechat mě tam až do rána. Takže tady nedělej ze sebe samaritána."

"Kdybych tě nezavřel do té učebny, tak by tě James roznesl na kopytech a ani já bych ho nedokázal zastavit. Odnesli by tě na ošetřovnu v krabičce od zápalek. Měl na tebe tenkrát obrovský vztek kvůli Lily. Zamkl jsem tě před ním, aby z tebe nenasekal třísky na zátop."

"A to ti mám uvěřit? Nechal jsi mě tam celou noc a vzal jsi mi hůlku, abych se nemohl dostat ven."

"Musel jsem hlídat Jamese, protože se nechtěl smířit s tím, že ti nerozbil hubu a chtěl se za tebou vrátit. Teprve když usnul, šel jsem tě odemknout. A hůlku jsem ti vrátil ráno při snídani."

Severus se na chvíli odmlčel a přemýšlel, co mu Black prozradil. "Víš, jak bylo těžké vysvětlovat, kde jsem byl celou noc? Měl jsem tě radši prásknout. Stejně jak jsem to měl udělat tehdy, jak jsi mi převrhl ten kotlík. Záviděl jsi, že jsem lepší než ty, že ano?"

"To není pravda."

Severus se vztekle posadil. "Chceš zapírat, že to tak nebylo? Viděl jsem tě a nesnaž se vinu zase shodit na Pottera."

"Ne, není pravda, že jsem ti záviděl. A ano, ten kotlík jsem převrhl já. James ti do něj hodil hadí žluč, když ses otočil. A zrovna tobě snad nemusím vysvětlovat, co by se stalo, kdybys k té žluči hodil do kotlíku čertův kořen, cos měl v ruce. Musel jsem ho převrhnout dřív, než by ti kotlík i s vařícím lektvarem vybuchl do obličeje." Snapeovy oči se rozšířily hrůzou. "Nemohl jsem to na něj prásknout, vyloučili by ho ze školy. James je můj kamarád, nemůžu se proti němu postavit. Nenávidí tě za to, že kvůli tobě o něj Lily nemá zájem. Už léta o ni usiluje, ale nemá šanci, protože chodí s tebou," ušklíbl se nehezky. "James je nepředvídatelný. I proto s ním kamarádím, abych ho uhlídal. Proto jsem se od něj nehnul ani na krok. Proto jsem byl u každého tvého ponížení, u každého šikanování, a to jen proto, aby ti moc neublížil. Musel jsem to dělat tak, aby na to nepřišel. Celou dobu jsem ti zachraňoval kůži a tys sis to nikdy nevšiml."

Severus nevěřícně poslouchal. Byl si téměř jistý, že si Black všechno vymýšlí. Nemůže mu věřit. Hluboko v mysli mu ale hlodaly pochybnosti. "Pokud to tak je, proč jsi to dnes nechal dojít tak daleko?"

"Netušil jsem, že to takhle dopadne. James má občas opravdu šílené nápady."

"Bla, bla, bla. To jsou jen kecy. Nechal jsi ho, aby na mně použil škrtící kouzlo a málem mě zabil."

"Přerušil jsem to jeho kouzlo."

"Už zase ty. Pan dokonalý. Jsi obyčejný pokrytec, Blacku. Podle toho, jak mi to tady líčíš, tak mám vlastně velké štěstí, že jsi vždy v pravou chvíli na pravém místě."

"Nech si tu ironii, Snape."

"To tedy nenechám. Nevěřím ti ani slovo. To jsi mě taky chránil na té astronomické věži, když jste se mě chystali hromadně zneužít? Aktivně ses toho zúčastnil a ještě sis to skvěle užíval. Zradil jsi mě. Nenávidím tě za to." Hlas zněl Snapeovi zdrceně.

"To nebylo…" bránil se Black, ale rozrušený Snape mu nedal žádnou šanci mluvit. "Díval ses na to, jak mě ten zvrácený Potter zneužívá. Držel jsi mě, když mě svlékal Pettigrew. Díval ses pořád, když na mně sahal těmi hnusnými prackami a dobře ses bavil, když jste se mě chystali znásilnit. Tak mi tady neříkej něco o tom, že mě chráníš!" vyplivl ta slova jako písek mezi zuby. Jeho hlas se rozléhal po celé místnosti. Bylo v něm cítit všechno to utrpení, všechno to ponížení, všechna ta bolest. Dusil to v sobě celá léta a teď to vyplavalo na povrch.

"Nech si to vysvětlit…" pokusil se znovu Black přerušit Snapeův bolestný monolog, ale ten ho vůbec nevnímal. "A dnes, když se mě Potter chystal zase přede všemi svléknout, tak tys tam zase jen stál a díval se. Siriusi, sakra, proč?" Hlas se mu zlomil a jen zíral do tmy.

"Protože jsi zaslepený nenávistí k Jamesovi, stejně jako on k tobě. Protože jsi slepý a zahořklý blázen, který vidí jen to, co chce, ale to, co má vidět, si ani nevšimne. Protože trápíš sebe i mně. Protože pořád tady poukazuješ na to, jak jsi nešťastný, ztrápený, s raněnými city, ale vůbec nevidíš, že někdo jiný se může cítit stejně." Black se už taky přestal ovládat. "Přiznávám, na té věži jsem se ti ze začátku chtěl tak trochu pomstít za Lily, protože... na ni žárlím," vylezlo to nakonec z něj. "Ale to, co jsem dělal, jsem dělal ze srdce, s touhou, z emocí. To nebyla přetvářka. Když jsem pak poznal, že se to klukům začíná vymykat z rukou, pustil jsem tě. Nikdy bych ti nedokázal ublížit, Severusi. A ani dnes jsem nedovolil Jamesovi, aby tě přede všemi ponížil. Sundal jsem tě radši dolů i za cenu toho, že si při pádu z výšky asi pořádně natlučeš. Ale řekl jsem si, že je lepší mít pár modřin, než jizvy na duši."

Blackův hlas se nečekaně zklidnil. Mluvil tiše, jakoby sám pro sebe. "Ano, máš pravdu, jsem pokrytec. Celá léta se přetvařuji a skrývám to v sobě. Nikomu jsem to nemohl říct, a tobě už vůbec ne. Co bys mi na to asi řekl? Když jsem si to poprvé uvědomil, zpočátku jsem se tomu všemožně bránil. Nemohl jsem s tím ale vůbec nic dělat. Nikdy jsem ti to nemohl ani naznačit. Nevěděl jsem, jak bys na to zareagoval. To byl taky důvod, proč jsem radši ukončil naše přátelství a začal se kamarádit s Poberty. Všude jsem tě pronásledoval, ale ne proto, abych ti ublížil, ale abych tě chránil. A ty jsi mě měl za svého nepřítele."

Snape pozorně poslouchal, nemohl uvěřit tomu, co teď slyšel. Nakonec se přinutil zvednout hlavu a tiše se zeptat. "Co mi to tady chceš říct, Blacku?"

Black nemohl najít ta správná slova. Nikdy nechtěl takhle obnažit svou duši před Snapem. Byl vděčný, že mu Snape v té tmě teď nemůže vidět do tváře. "Miluji tě, Severusi," přiznal se nakonec. Převrátil se na bok, zády ke Snapeovi a zabořil obličej do polštáře.

Sirius se ještě pořád chvěl, když ucítil, jak se za ním prohnula matrace. Na záda se mu přitisklo teplo a něčí ruka ho objala kolem pasu. Nebylo pochyb, komu patří. Chvíli leželi oba tiše, vzájemně překvapeni z tohoto nového zážitku a vychutnávali si prchavý okamžik blízkého spojení.

"Siriusi," přerušil nakonec posvátné ticho Severus, "mohl bys zopakovat, co jsi teď řekl?"

"Nenuť mě to říct znova. Slyšel jsi moc dobře," řekl tiše Sirius.

"Myslel jsi to vážně?" Takže skutečně slyšel moc dobře.

Chvíle ticha. "Smrtelně."

Severus sebral odvahu a přitáhl se k němu blíž, až ucítil na břiše teplo Siriusova těla. Teprve teď mu docházelo, že po tomhle toužil celou dobu, jen si to nechtěl přiznat. Proč musel na tenhle okamžik čekat celou věčnost, proč jim to osud nedopřál dřív? Ležel úplně bez hnutí, jako by se bál, že když se pohne, tak se vše rozplyne. A on za žádnou cenu nechtěl o to přijít.

Sirius vnímal všemi smysly přítomnost člověka, kterého miloval celým svým srdcem. Láskou odepíranou, zakázanou a neopětovanou, kvůli které se trápil celé roky. Kdyby jenom tušil, že to Severus cítí stejně. Severusovy prsty se mu ostýchavě zaplétaly do jeho dlouhých kadeří, pak mu odhrnuly pramen vlasů z krku. Na šíji ho zalechtal horký dech, pak se jeho kůže dotkl nesmělý polibek. 

V podbřišku se mu zatřepetali motýlci. Zavřel oči a nechal se zcela poddat tomu nádhernému pocitu prvního nesmělého kontaktu. Opatrně, aby přemohl bolest v hrudi, se otočil k Severusovi. Leželi proti sobě. V matném světle měsíce si hleděli do tváří, mlčeli, ale v tuto chvíli žádných slov nebylo potřeba.

Ze Siriusových modrých očí vyzařovala touha a prosba o dovolení toho, po čem celá ta léta snil celou svojí duší. Netroufal si ale dotknout se toho těla, po kterém prahl, po kterém sténal touhou, než usínal. Bál se, že mu to Severus kvůli Lily nedovolí. Ale chtěl, strašně moc chtěl hladit, laskat, objímat, líbat to krásné, štíhlé tělo, přál si, aby se mu chvělo pod prsty, aby patřilo jenom jemu, chtěl vidět v jeho očích plamínky rozkoše, toužil přivést Severuse až k vrcholu a dívat se mu přitom do obličeje a prožívat to zároveň s ním.

Severus ještě nikdy nebyl v tak těsné blízkosti Siriuse, astronomickou věž nepočítaje. Počkat, opravdu ne? Opět ucítil tu povědomou vůni mandlí. Vybavila se mu vzpomínka. "Tos byl ty, v tom Zapovězeném lese," najednou pochopil. "Proč jsi mi to neřekl?"

"Copak bys mi ještě před chvíli uvěřil?"

"Myslel jsem, že mě pronásleduje ta tvoje povedená partička."

"Byl jsem tam sám. Nechtěl jsem tě vystrašit, byla to moje vina. Už na to nemysli."

Severus zvedl ruku a pohladil Siriuse po tváři. První nesmělý náznak sblížení. Sirius se osmělil. Vzal do dlaní jeho obličej, na okamžik zaváhal, ale pak přitiskl ústa na jeho rty v plachém políbení. Severus se neodtáhl. Přivřel oči a rozechvěle se oddal jejich prvnímu skutečnému polibku. Když se po dlouhé chvíli jejich rty od sebe oddělily, Sirius opatrně přetáhl Severusovi přes hlavu nemocniční košili a nedbaje na bolest v hrudi svlékl i tu svou. Lehl si k němu a prsty se lehce dotýkal jeho tváře, rtů, vystouplých lícních kostí a pečlivě sledoval jeho výraz, jak bude reagovat na jeho doteky. Z čela mu odhrnul pramen havraních vlasů a něžně zahrnoval polibky každičkou část jeho obličeje. 

Když Severus konečně pomalu zavřel oči a s důvěrou se poddal jeho mazlení, políbil ho na zavřená oční víčka a šeptal mu něžná slovíčka, která ještě nikdy nikomu neřekl. "Jsi krásný... dokonalý…" dýchal mu něžně na krk a vlhkými rty laskal Severusovu šíji. "Jsi jenom můj," šeptal vzrušeně a jazykem prozkoumával jeho ucho a lalůček laskal mezi rty. 

Vzrušovalo ho, jak Severus přerývaně oddechoval a oddával se jeho mazlení. Siriusovy ruce se stoupající odvahou klouzaly po porcelánově bílém těle. Něžně hladil Severusova záda, pod citlivými prsty ucítil starou zahojenou jizvu, a posouval dlaň níž. Prsty se mu na chvilku zastavily v dolíčku na bedrech a pak sklouzly ještě níž. Přejel dlaní jemnou kůži hýždí, pak trochu zmáčkl a vyloudil ze Severusových úst první vzrušený vzdech. 

Pobídlo ho to k odvážnějšímu kroku. Přesunul ruku mezi ně a pohladil jeho břicho. Pod prsty ucítil jemné chloupky, rašící od pupku dolů do klína. Vydal se po té cestičce dolů a vnímal, jak se Severus trochu napnul. Na chvíli přestal, ale Severus ležel tiše a klidně, oči pořád zavřené. Sklonil se k jeho hrudi a špičkou jazyka polaskal Severusovu bradavku, pak ji lehce stiskl mezi rty. Opět ucítil, jak se Severusovo tělo napnulo, teď to bylo ale jiné, poznal, že tohle se mu líbí. 

Sklouzl pomalu rukou až k penisu a zlehka se ho dotkl. Musel se pousmát, když poznal, že Severus reagoval aktivně na jeho hlazení. Přejel palcem po hladkém žaludu a ucítil Severusovo vzrušené zachvění. Na tohle doteď myslel jenom ve svých fantaziích a sen se najednou stal skutečností. Sevřel penis v dlani a začal po něm přejíždět po celé délce. Severus tiše zasténal a Siriusovi to znělo jako rajská hudba. 

Odvážil se víc a přesouval se ústy níž, zasypávaje mu břicho lehkými polibky. Jeho rty se otřely o Severusův penis a on mu pod nimi zacukal. Olízl jemnou kůži na jeho špičce a pak jej vzal do úst. Severusovi se z hrdla vydral hlasitý vzdech. Nadzvedl pánev, jakoby se mu lascivně nabízel. Sirius nabídku s radostí přijal a jeho ústa se hladově vrhla na Severusovu erekci, přejížděl po ní rty, olizoval jazykem, sál a jemně kousal. Spokojeně zaznamenal, jak jeho tiché vzdechy plynule přešly do hlasitého sténání.

Severus se mu pod rukama kroutil slastí a hlasitě se projevoval, všechny smysly měl opojené vzrušením. Ještě nikdy nic podobného nezažil. Black s ním dělal neuvěřitelné, nepoznané věci, které ho doslova připravovaly o rozum. Bylo to jiné, stokrát lepší, než když si to dělal sám. Znenadání se jeho tělo zachvělo v křeči a v podbřišku mu nečekaně vybuchl orgasmus. Vyvrcholil do Siriusových úst, ani mu nestihl naznačit, že už to přijde. Jeho dlouhé nehty se zaryly do Siriusových zad a zanechaly po sobě lehce krvácející škrábance.

Sirius spolkl Severusovo semeno a přesunul se nahoru. Fascinovaně hleděl do jeho vzrušením zrudlého obličeje a s požitkem sledoval, jak u něj dozníval orgasmus. Pootevřené rty lapající po dechu, holou hruď prudce se zvedající zrychleným dýcháním, zavřená víčka, chvějící se jako motýlí křídla.

Severus po chvíli otevřel oči a jejich pohledy se setkaly. "Promiň," zatvářil se provinile, cítil se trapně, že zaplnil Siriusova ústa produktem svého vzrušení.

"Nemáš se vůbec za co omlouvat," usmál se na něj Black a políbil ho na řasy.

"Bylo to naprosto úžasné," neodpustil si Severus vyjádřit své pocity.

"To jsem rád," pousmál se pobaveně Black. "Lily se to nedozví, to se neboj," dodal potichu.

Severus překvapeně zvedl obočí. "Co má s tím společného Lily?"

"Chodíte spolu přece, ne?" odpověděl Sirius trochu trpce.

Severus se rozesmál. "Cože? Jak jsi na to přišel?"

"James to říkal," Sirius znejistěl. "Přece kvůli tomu ti pořád ubližuje, protože Lily ho odmítá kvůli tobě."

"Lily ho odmítá kvůli tomu, jak se ke mně chová. Kdyby mě nechal na pokoji, měl by možná u ní šanci," uvedl to na pravou míru Severus. "S Lily se známe už od dětství. Mám ji rád a moc si spolu rozumíme." Severusův uhlově černý pohled se vpíjel do Blackových jaspisových očí. "Ale je to jen dobrá kamarádka. Mně totiž jinak holky, ehm, moc nezajímají," přizná se nakonec. "Mým objektem touhy nikdy nebyl nikdo jiný než ty, Siriusi." Něco v jeho upřímných očích Siriusovi prozrazovalo, že mluví čistou pravdu.

Siriusovi chvíli trvalo, než pochopil, co mu teď Severus prozradil. Lily je jen kamarádka? Celou dobu se spolu jen přátelili, nic mezi nimi nebylo? Takže celá léta na ni žárlil zbytečně a trápil se bez důvodu. Merline, to se tedy povedlo. Když mu to konečně došlo, ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu, až se mu zaleskly bílé zuby. Přivinul si Severuse k sobě a láskyplně ho objal. "Teď, když to vím, už se tě nevzdám. I kdyby to mělo znamenat konec přátelství s Jamesem."

Severus se pousmál. Nikdy v životě nebyl tak šťastný. Přál si, aby to nikdy neskončilo.

"Siriusi?" ozval se Severus po dlouhé době. "Rád bych ti to oplatil."

"Co mi chceš oplácet?" lekl se Sirius.

"Tu rozkoš, cos mi poskytl."

"Jo tak," oddechl si Sirius, "už jsem se lekl, že se mi chceš mstít," zachechtal se s úlevou.

"To taky," ušklíbl se Severus a zablýskalo se mu v očích. "Ta astronomická věž ti jen tak neprojde." Přesunul se nad Siriuse, rukama se podepíral, aby mu nezalehl zraněnou hruď. Podíval se mu do očí a pak se k němu sklonil a vrhl se na jeho rty ve vášnivém polibku. Stejném, jakým si ho tenkrát bral Sirius, s tím rozdílem, že teď to chtěli oba. 

Sirius ho objal kolem krku a dravě mu polibek oplácel. Pak se z ničeho nic odtrhl od jeho úst, až Sirius frustrovaně zavrčel, a sklouzl rty ke krku a ke klíční kosti, pokrýval je vlhkými polibky a uspokojeně zaznamenal, jak Siriusovi z toho naskočila husí kůže. Na jeho širokém hrudníku si udělal kratičkou přestávku, vyhýbaje se čerstvé jizvě, vsál do úst jednu z bradavek a pak ji potrestal kousnutím. Sirius sykl slastnou bolestí a Severus cítil uspokojení. Pokračoval vlhkou cestičkou přes břicho ještě níž, vychutnával přitom krásu Siriusova svalnatého těla. Prameny jeho vlasů lechtaly Siriuse na kůži. 

Severusův jazyk se přiblížil k Blackovu penisu. Obdivně a zároveň toužebně si jej prohlídnul a pak jej nezkušeně ochutnal. Siriusovo tělo se zachvělo, zasténal a zabořil prsty do dlouhých Severusových vlasů. Severus zpočátku nesměle začal jazykem přejíždět po celé délce penisu. S blaženým pocitem poslouchal, jak Sirius překotně vzdychá a cítil, jak se pod ním chvěje jeho tělo. Pak už trochu zkušeněji - prostě to přišlo nějak samo - vzal penis do pusy a začal jej dráždit. Olizoval jazykem jemnou kůži žaludu, zajížděl do otvoru na jeho špičce, hluboko si ho zasouval do úst, jemně tiskl mezi zuby. Severus poznal, že Sirius už se blíží k vrcholu. Sál z něj všechnu tu touhu a snažil se, aby Sirius prožil ten nejlepší orgasmus v životě.

Sirius už zcela nahlas sténal, vůbec se nekrotil, neovládal, dával své rozkoši volný průběh. Pevně držel Severuse za vlasy a vedl mu hlavu tak, jak mu to dělalo dobře. Divoce mu přirážel do úst a pak najednou jeho ruce rychle odtáhly Severusovu hlavu z klína. Jeho tělo se mu prohnulo v zádech, zachvělo v křeči a z úst se mu vydral výkřik Severusova jména. Roztáhl ruce do stran a zprudka oddechoval.

Severus fascinovaně sledoval ten prudký bílý gejzír, který širokým obloukem pulzoval na Siriusovo břicho. Když Siriusův orgasmus přešel do fáze dozvuků, Severus se sklonil k jeho břichu a zvědavě ochutnal jeho sperma. Mělo nahořkle mandlovou chuť. Slízal mu jej z kůže a jazykem lechtal Siriuse na pokožce.

"Pojď ke mně, Severusi," zašeptal Sirius, když se trochu zklidnil. Přitáhl si Severuse nahoru k sobě. Vzal jeho obličej do dlaní a dlouze se mu zadíval do očí. "Miluji tě," vyslovil tiše. Setřel mu bříškem prstu kapičku spermatu, která mu ulpěla v koutku úst a pak ho dlouze a láskyplně políbil na rty. Přivinul si ho do náruče, nasával jeho vůni a prožíval nejkrásnější noc svého života. "Ještě nikdy jsem nebyl šťastnější," prolomil po dlouhé chvíli posvátné ticho. Odhrnul Severusovi pramen vlasů, který mu neposlušně padal do tváře a zastrčil za ucho. "Paradoxně jsi mě musel nejdřív málem zabít, abychom tohle mohli spolu prožít," zasmál se tiše a Severus se k němu hned se smíchem přidal. Měsíc se zatím přesunul do dalšího okna a svým světlem zaléval ležící těla z jiného úhlu.

"Chtěl bych ti něco dát." Sirius sundal z krku řetízek, na kterém byl pověšený amulet. Byl z ryzího zlata ve tvaru šestiúhelníku a po celém obvodu měl vyryté starodávné runy. Uprostřed byl zasazený vzácný, broušený rubín. Precizní ruční práce. "Je to dědictví naší rodiny. Rudý rubín je symbolem čisté blackovské krve." Zmáčknul amulet mezi prsty. Kov cvakl a víčko se otevřelo. Uvnitř se objevil erb rodu Blacků. Sirius řetízek bez přemýšlení přetáhl Severusovi přes hlavu.

"Siriusi, to nemůžu přijmout," protestoval Severus.

"Nech si ho, prosím. Bude ti mě připomínat, když nebudeme spolu," pousmál se Sirius.

Severus vzal amulet mezi prsty a prohlížel si jej. "Je opravdu nádherný. Bude součástí mého života. Stejně jako ty," pohlédl s úsměvem na Siriuse. Myslel to vážně. Bez Siriuse by jeho život byl jen prázdná skořápka. Teď už ano. "Co ti ale dám já? Já nic nemám," pronesl nešťastně.

"Tys mi už dal všechno, co jsem si v životě mohl přát," pohladil ho Sirius po vlasech. "Nic víc už si nepřeju. Vlastně, možná jo… aby to nikdy neskončilo." Severusovo tělo se v jeho náruči zachvělo tichým smíchem. Choulili se k sobě v pevném objetí na posteli, kde oba přišli o panictví, nahá těla propletena do sebe.

Svítalo.

Madam Pomfreyová vstoupila ráno do dveří ošetřovny s mastičkou na tácku, aby zkontrolovala a ošetřila zranění pana Blacka. Zarazila se, když uviděla v jeho posteli dvě spící nahá těla, v těsném objetí u sebe. Blázni, zakroutila hlavou, včera se málem pozabíjeli a dnes si leží v náručí. Přistoupila tiše k posteli, zatáhla závěs kolem nich a stejně tiše a nepozorovaně odešla.

_______

Sirius se začal tajně scházet se Severusem. Kradli si pro sebe každou volnou chvilku, jakoby chtěli dohnat to, co za celá ta léta zameškali. Nikdo nevěděl o jejich tajných schůzkách, nikdo ani netušil pravdu o jejich skutečném vztahu. Severus se z nějakého nepochopitelného důvodu vyhýbal návštěvám ve svém rodném domě a tak celé jarní prázdniny strávili v Siriusově venkovském sídle, zamilovaní a šťastní, jako nikdy předtím.

Pettigrew nesl dost nelibě, že se parta Pobertů pomalu rozpadá. Remus seděl jen v knížkách, James začal nadbíhat Lily a Sirius se hned po škole vždy někam vypařil. Něco se s ním děje, přemýšlel Pettigrew. Při jejich společné hodině lektvarů se Zmijozelem se Sirius vůbec nesoustředil a zkazil vše, na co sáhl. U oběda si z něj pak dělali všichni tři legraci. "Siriusi, ty jsi zamilovaný," smáli se mu.

"Starejte se o sebe," zasyčel vztekle Sirius, odstrčil nedojedený oběd a už zase někam pospíchal. Trojice se za ním pobaveně dívala a pak James spiklenecky promluvil. "Určitě má holku. A je ze Zmijozelu. Všiml jsem si, jak se pořád zamilovaně díval ke zmijozelskému stolu."

Pettigrew hleděl zachmuřeně do talíře. Vůbec se mu nezamlouvalo, že Sirius kvůli nějaké hloupé holce odsunul Poberty na vedlejší kolej. Už si ani nevzpomínal, kdy naposled spolu pronásledovali jejich nejoblíbenější oběť, toho umaštěného Srabuse. Chybělo mu to jeho ponižování a týrání. Musí zjistit, do koho je to Sirius zamilovaný a překazit jim to.

Život není fér 3