Ticho. Nesnesitelné ticho, přerušované občasnými kroky, spěšně chodícími sem a tam. Silné světlo, které se propalovalo do sítnice i přes zavřená víčka. Vůně léčivých lektvarů a mastiček, mísících se s pachem dezinfekce. Nasládlá pachuť krve na jazyku, že se z toho málem pozvracel. Něčí teplá ruka, pevně svírající tu jeho.
Sirius se snažil rozpomenout, kde je a co se stalo. Další nesmyslný souboj mezi Jamesem a Severusem. Skok přímo do dráhy kletby. Strašlivá bolest na hrudi, jako když ho sekne sekáček na maso. Snape, sklánějící se nad ním. A pak tma.
Sirius zachytil přísný hlas madam Pomfreyové. "Pane Snape, běžte si okamžitě lehnout do postele! Já se o pana Blacka postarám. Vy taky nejste úplně v pořádku, tak tady neokounějte a šup do postele. Hned!" Takže leží na ošetřovně, pochopil Black.
Teplá ruka se vymanila z jeho dlaně. "Bude v pořádku?" Snapeův tichý, vystrašený hlas.
"Samozřejmě, že bude v pořádku. Ještě se nestalo, abych si s něčím neporadila." Ošetřovatelka přistoupila k Siriusově posteli, odhrnula přikrývku a zakroutila nevěřícně hlavou. "Ale musím vás upozornit, že už hodně dlouho jsem něco tak vážného neviděla."
Sirius pootevřel oči. "No výborně, pane Blacku, jsem ráda, že jste konečně přišel k vědomí. Jak vám je?"
"Nic moc." Slova se mu ztěžka drala z úst. Olízl si suché rty, aby vůbec mohl promluvit.
"Nedivte se. Dělat takové hlouposti. Jako malí kluci," pokárala ho. Převázala mu ránu čistým obvazem a vyměnila jeho zakrvácenou košili za bělostně čistou nemocniční.
"Teď si odpočiňte, pane Blacku, prospěte se a do rána by se vám mělo ulevit. A vy, pane Snape, se koukejte vyspat taky. Jste celý potlučený a spánek vám jen prospěje. Vám oběma."
Rychlé kroky se vzdalovaly ke dveřím. Zhaslo světlo. Zavrzala klika, skříply dveře. A pak už jen ticho.
***
Hrobové ticho.
"Blacku…"
Žádná odpověď. Siriusovi nebylo do řeči.
"Nechtěl jsem, aby to takhle skončilo." Snape zvedl hlavu směrem k Blackově posteli. Nejasně rozeznal obrysy jeho těla pod přikrývkou. "Jsem upřímně rád, žes to přežil."
Ticho.
"Vím, že mě slyšíš. Nemířil jsem na tebe," vysvětloval. "Měli jste mě nechat na pokoji a tohle se nemuselo stát."
Pořád žádná reakce.
"Musel jsem se bránit. Nenechám si přece od vás ubližovat," poznamenal s hořkostí v hlase Snape. Odmlčel se. Nebude si tu přece povídat s postelí.
"To není pravda, že jsem ti ubližoval," ozvalo se z Blackovy postele.
"To tedy pravda je," stál si za svým Snape.
"Tobě to opravdu nikdy nedošlo?"
"Co jako? Že ses přidal na stranu mých nepřátel? Byl jsi můj přítel a já jsem tě měl rád. A tys mě zradil."
"Já jsem tě nezradil. Celou dobu jsem na tvé straně."
"Že jsem to nepoznal."
"Protože vidíš jen to, co chceš. Nikdy jsem ti neublížil."
"Co to meleš? Pokaždé jsi byl u toho, když mě Potter ponižoval a šikanoval!"
"Přemýšlej trochu, Snape. Byl jsem s ním pokaždé proto, abych ho trochu krotil, anebo tebe dostal z maléru. Celou dobu jsem se tě snažil před Jamesem ochraňovat."
"Tomu říkáš ochrana, když jsem po střetu s vámi většinou skončil na ošetřovně?"
"James to někdy přeháněl, to uznávám, ale tys ho zase vydatně provokoval. A nebýt mne, skončil bys mnohem hůř. Otevři konečně oči."
Snape se nemínil vzdát svého přesvědčení. "Ušetři mě svých lží, Blacku, jsou trapné."
"To opravdu nemá cenu," vzdal to Sirius a odmlčel se.
Dlouho bylo takové ticho, že bylo málem slyšet i mrknutí řas. Oba dva přemýšleli nad tím, co si teď řekli.
"Tehdy," začal po chvíli opět Snape, "v tom sklepení, to byl tvůj nápad zamknout mě tam a nechat mě tam až do rána. Takže mi nevykládej, že jsi mě chránil."
"Kdybych tě tam nezamkl, tak by tě James s Červíčkem v tom sklepení roznesli na kopytech. James měl na tebe obrovský vztek kvůli Lily, ani já bych tě nedokázal proti těm dvěma ochránit. Odnesli by tě na ošetřovnu v krabičce od zápalek. Zamkl jsem tě před nimi, aby z tebe nenasekali třísky na zátop."
"A to ti mám uvěřit? Nechal jsi mě tam celou noc a vzal jsi mi hůlku, abych se nemohl dostat ven."
"Musel jsem hlídat Jamese, nechtěl se smířit s tím, že ti nerozbil hubu a chtěl se za tebou vrátit. Teprve když usnul, šel jsem tě odemknout a vrátit hůlku."
Tak to byl Black, kdo ho tenkrát pustil, pomyslel si Snape. Ne že by si tím u něj získal nějaké plusové body navíc.
"A co ten převržený kotlík? Viděl jsem, že jsi to byl ty. Domluvili jste se s Potterem, že mi zkazíte práci? Kvůli tobě jsem měl nedostatečné hodnocení!"
"Ano, ten kotlík jsem převrhl já. James ti do něj hodil hadí žluč, když ses otočil. A zrovna tobě snad nemusím vysvětlovat, co by se stalo, kdybys k té žluči přidal čertův kořen, cos měl připraven v ruce. Musel jsem ho převrhnout dřív, než by ti vařící lektvar vybuchl do obličeje."
Snape se úplně vyděsil, když si představil, co se tenkrát mohlo stát.
"Nemohl jsem to na něj prásknout, možná by ho za to vyloučili ze školy," pokračoval Black. "James je můj kamarád, nemůžu se proti němu postavit. Tebe nenávidí za to, že kvůli tobě o něj Lily nemá zájem. Už dlouho o ni usiluje, ale nemá šanci, dokud chodí s tebou. James je nepředvídatelný, i proto s ním kamarádím, abych ho uhlídal. Proto jsem byl u každého vašeho sporu, aby ti moc neublížil. Musel jsem to dělat nenápadně, aby na to nepřišel. Vždycky jsem ti zachraňoval kůži a tys mě nenáviděl."
"Už zase ty. Pan dokonalý. Podle toho, jak mi to tady líčíš, tak mám vlastně velké štěstí, že jsi byl vždy v pravou chvíli na pravém místě." Snape si byl téměř jistý, že si Black všechno vymýšlí. Nemohl mu věřit. Hluboko v mysli mu ale začaly hlodat pochybnosti.
"Nech si tu ironii, Snape."
"Pokud to tak je, proč jsi to dnes nechal dojít tak daleko?"
"Netušil jsem, že to takhle dopadne. James mívá občas opravdu šílené nápady."
"Přesto jsi ho nechal, aby na mně použil škrtící kouzlo a jen ses díval, jak se dusím."
"To není pravda. S Remusem jsme přerušili to kouzlo."
"A jak mi tedy vysvětlíš to své chování na té astronomické věži, když jste se mě chystali hromadně zneužít? Aktivně ses toho zúčastnil a ještě sis to skvěle užíval. To jsi mě taky chránil?"
"Ano, chránil jsem tě-" bránil se Black, ale rozrušený Snape mu nedal šanci mluvit. "Koukal ses na to, jak mě Potter ponižuje. Držel jsi mě, když mě Pettigrew svlékal. Ty sám jsi mě sexuálně obtěžoval. Tak mi tady neříkej něco o tom, že jsi mě chránil!" vyplivl ta slova jako písek mezi zuby. V jeho hlase byla cítit všechna ta křivda, všechno to ponížení, všechna ta bolest. Dusil to v sobě a teď to vyplavalo na povrch.
"Nech si to vysvětlit-" pokusil se znovu Black přerušit Snapeův bolestný monolog, ale ten ho vůbec nevnímal. "A dnes, když se mě Potter chystal zase přede všemi svléknout, tak tys tam zase jen stál a díval se. Siriusi, sakra, proč?" Hlas se mu zlomil.
Black se opřel o lokty, aby na něj viděl, oči mu plály. "Protože přes tu svoji zaslepenou nenávist k Jamesovi vidíš jen to, co chceš, ale to, co máš vidět, si ani nevšimneš. Protože trápíš sebe i mě. Protože pořád tady poukazuješ na to, jak jsi nešťastný, ztrápený, s raněnými city, ale vůbec nevidíš, že někdo jiný se může cítit stejně." Black se už taky přestal ovládat. "Na té věži si James s Peterem předem domluvili dost zvrácený plán pomsty, který jsem se jim snažil překazit tím, že jsem sám převzal iniciativu. Pořád lepší polibky ode mne, než znásilnění Jamesem a Červíčkem." Sirius spolkl sliny ve vyprahlých ústech. "Přiznávám, ze začátku jsem se ti chtěl i tak trochu pomstít za Lily, protože na ni žárlím... a taky jsem si chtěl s tebou chvilku užít," přiznal se zahanbeně. "Ale přísahám, vše, co jsem ti dělal, jsem dělal ze srdce, se skutečnou touhou, s emocí. To nebyla přetvářka, tak jsem to v tu chvíli cítil. Když jsem pak viděl, že se to klukům začíná vymykat z rukou, pustil jsem tě a včas jsem to ukončil. A ani dnes jsem nedovolil Jamesovi, aby tě přede všemi ponížil. Zbavil jsem tě toho neviditelného lana, i za cenu toho, že si při pádu z výšky asi pořádně natlučeš. Ale řekl jsem si, že je lepší mít pár modřin, než jizvy na duši."
Snape ho výjimečně nepřerušoval, jenom nevěřícně poslouchal. Začínalo mu to všechno dávat smysl.
Blackův hlas se nečekaně zklidnil. Mluvil tiše, jakoby sám pro sebe. "Ano, máš pravdu, jsem pokrytec. Přetvařuji se a lžu sám sobě. Nikomu jsem to nemohl říct, a tobě už vůbec ne. Co bys mi na to asi řekl? Když jsem si to poprvé uvědomil, zpočátku jsem se tomu všemožně bránil. Nedokázal jsem s tím ale vůbec nic dělat. Nikdy jsem ti to nemohl ani naznačit. Nevěděl jsem, jak bys na to zareagoval a bál jsem se, že bys mě za to nenáviděl. Trápil jsem se tím a to byl taky důvod, proč jsem radši ukončil naše přátelství a začal se kamarádit s Poberty. Všude jsem tě pronásledoval, ale ne proto, abych ti ublížil, ale abych tě chránil před Jamesem."
Snape nemohl uvěřit tomu, co teď slyšel. Nakonec se odvážil se zeptat. "Co mi to tady naznačuješ, Blacku?"
Sirius nemohl najít ta správná slova. Nikdy nechtěl takhle obnažit svou duši před Snapem. Teď mu prozradil všechno, co měl kdy na srdci a už záleží jenom na Snapeovi, jak to přijme. "Zamiloval jsem se do tebe, Severusi," přiznal mu nakonec své tajemství. Otočil se na bok, zády ke Snapeovi a zabořil obličej do polštáře.
***
Sirius postřehl, jak se za ním prohnula matrace. Zaregistroval, že Snape si k němu lehl do postele. Leželi vedle sebe, ani jeden z nich se nepohnul, nepromluvil.
"Siriusi," přerušil nakonec posvátné ticho Severus, "myslel jsi to vážně?"
Chvíle ticha. "Smrtelně."
Severus sebral odvahu a přitiskl se blíž k Siriusovi, až ucítil na hrudi teplo jeho těla. Nesměle položil ruku kolem jeho pasu a vnímal jeho těsnou blízkost. Teprve teď si konečně sám sobě přiznal, že po tomhle podvědomě toužil celou dobu, jen to nedokázal v sobě zpracovat. Ležel tiše, bez hnutí, jako by se bál, že když se pohne, tak se vše rozplyne. A on za žádnou cenu nechtěl přijít o tento okamžik blízkého spojení se Siriusem.
Sirius byl zaskočen Severusovou reakcí. Čekal, že po jeho přiznání citů ho bude ještě víc nenávidět. Byl překvapený, ale šťastný. Vnímal všemi smysly přítomnost člověka, kterého miloval. Láskou odepíranou, zakázanou a neopětovanou, kvůli které se tak dlouho trápil. Severusovy prsty se mu ostýchavě zaplétaly do jeho dlouhých kadeří. Pak mu odhrnuly pramen vlasů z krku a na šíji ho polechtal horký dech, jeho kůže se dotkl nesmělý polibek. V podbřišku se mu zatřepetali motýlci. Zavřel oči a nechal se zcela poddat tomu nádhernému pocitu jejich prvního nesmělého kontaktu. Opatrně, aby přemohl bolest v hrudi, se otočil tváří k Severusovi. Leželi proti sobě, hleděli si do očí, mlčeli, ale v tuto chvíli žádných slov nebylo potřeba.
Ze Siriusových očí vyzařovala touha. Netroufal si ale dotknout se toho těla, po kterém sténal touhou pokaždé, když usínal. Bál se, že mu to Severus kvůli Lily nedovolí. Ale chtěl, strašně moc chtěl hladit, laskat, objímat, líbat to štíhlé tělo, přál si, aby se mu chvělo pod prsty, aby patřilo jenom jemu, chtěl vidět v jeho očích plamínky rozkoše, toužil přivést Severuse až k vrcholu a dívat se mu přitom do tváře a prožívat to zároveň s ním.
Severus hleděl zblízka do Siriusových očí a v jejich hlubinách četl, co se v něm odehrává. Oči nikdy nelžou. Tento těsný kontakt se Siriusem prožíval mnohem intenzivněji než na astronomické věži. Opět ucítil tu povědomou vůni sladkých mandlí a vybavila se mu vzpomínka. "To jsi byl ty, kdo mě odnesl zraněného ze Zapovězeného lesa. Proč jsi mi to nikdy neřekl?"
"Copak bys mi to ještě před chvíli uvěřil?" usmál se Sirius.
"Myslel jsem, že mě opět pronásleduje ta tvoje povedená parta."
"Byl jsem tam sám. Viděl jsem, že jdeš v noci sám do Zapovězeného lesa, tak jsem tě sledoval. Bál jsem se o tebe. Ale nechtěl jsem tě vystrašit, byla to moje vina, promiň."
Severus pohladil prsty Siriuse po tváři. Další nesmělý náznak sblížení. Sirius mu doteky vracel, hladili se ve vzájemném poznávání. Sirius se pak odvážil k něčemu riskantnímu. Vzal jeho obličej do dlaní, na okamžik zaváhal, ale pak přitiskl ústa na jeho rty v plachém políbení. Čekal vzdor, ale Severus se nebránil, neodstrčil ho, s nezvyklou důvěrou přivřel oči a oddal se jejich polibku.
Když se pak po dlouhé době jejich rty od sebe oddělily, Sirius opatrně přetáhl Severusovi přes hlavu nemocniční košili a nedbaje na bolest v hrudi svlékl i tu svou. Lehli si vedle sebe a Sirius mu šeptal něžná slovíčka, která ještě nikdy nikomu neřekl. "Jsi nádherný... dokonalý… jsi můj." Dýchal mu něžně na krk a vlhkými rty laskal šíji.
Jak Severus začal přerývaně dýchat, známka nastupujícího vzrušení, Sirius si dodal odvahy. Jeho ruce klouzaly po hubeném Snapeově těle, něžně hladily jeho záda a posouvaly se stále níž. Pohladily jemnou kůži hýždí a neodolaly jemnému stisku, čímž vyloudily ze Severusových úst první vzrušený vzdech.
Siriuse to pobídlo k odvážnějšímu kroku. Přesunul ruku mezi ně a pohladil jeho podbřišek. Pod prsty ucítil jemné chloupky, rašící od pupku dolů do klína. Vydal se po nich směrem dolů a vnímal, jak se Severus trochu napnul. Na chvíli se zastavil, ale Severus ležel tiše a klidně, oči pořád s důvěrou zavřené. Sklonil se k jeho hrudi a špičkou jazyka polaskal Severusovu bradavku, pak ji lehce stiskl mezi rty. Opět ucítil, jak se Severusovo tělo napnulo, teď to bylo ale jiné, poznal, že tohle se mu líbí.
Sklouzl pomalu rukou až k penisu a zlehka se ho dotkl. Musel se pousmát, když se Severus roztřeseně nadechl. Přejel palcem po hladkém žaludu a ucítil mezi prsty vzrušené zachvění. Na tohle doteď myslel jenom ve svých fantaziích a sen se najednou stal skutečností. Sevřel penis v dlani a začal po něm přejíždět po celé délce. Severus tiše zasténal.
Sirius troufale zkusil, co mu ještě Severus dovolí. Přesunul se nad jeho klín, rty se otřel o Severusův penis, olízl jemnou kůži na jeho špičce a pak jej vzal do úst. Severusovi se z hrdla vydral hlasitý vzdech. Nadzvedl pánev, jakoby se mu lascivně nabízel. Sirius nabídku s radostí přijal a jeho ústa se hladově vrhla na Severusovu erekci, přejížděl po ní rty, olizoval jazykem, sál a jemně kousal. Spokojeně zaznamenal, jak jeho tiché vzdechy plynule přešly do hlasitého sténání.
Severus se mu pod rukama kroutil slastí a hlasitě se projevoval, všechny smysly měl opojené vzrušením. Ještě nikdy nic podobného nezažil. Black s ním dělal neuvěřitelné, nepoznané věci, které ho doslova připravovaly o rozum. Znenadání se jeho tělo zachvělo v křeči a v podbřišku mu nečekaně vybuchl orgasmus. Vyvrcholil do Siriusových úst, ani mu nestihl naznačit, že už to přijde. Jeho nehty se zaryly do Siriusových zad a zanechaly po sobě zrudlé škrábance.
Sirius polkl sperma a přesunul se nahoru. Fascinovaně hleděl do jeho vzrušením zrudlého obličeje a s požitkem sledoval, jak u něj dozníval orgasmus. Pootevřené rty lapající po dechu, hruď prudce se zvedající zrychleným dýcháním, zavřená víčka, chvějící se dozvuky slasti.
Severus po chvíli otevřel oči a jejich pohledy se spojily. "Promiň, že jsem to nestihl," tvářil se provinile.
"Nemáš se vůbec za co omlouvat," usmál se na něj Sirius a políbil ho na rty.
"Bylo to... naprosto dokonalé," konstatoval Severus spokojeně.
"To jsem rád, že se ti to líbilo," pousmál se Sirius se stejným uspokojením. "Lily se to nedozví, to se neboj," dodal potichu.
Severus překvapeně zvedl obočí. "Co má s tím společného Lily?"
"Chodíte spolu přece, ne?"
Severus se rozesmál. "Jak jsi na to přišel?"
"James to říkal." Sirius poněkud znejistěl. "Přece kvůli tobě ho Lily odmítá."
"Lily ho odmítá kvůli tomu, jak se ke mně chová. Kdyby mě nechal na pokoji, měl by možná u ní šanci," uvedl to na pravou míru Severus. "S Lily se známe už od dětství. Máme se rádi a moc si spolu rozumíme. Ale je to jen dobrá kamarádka. Nikdy jsme spolu nic neměli. Mě totiž holky... moc nezajímají," pokrčil rameny.
Sirius chvíli zpracovával Severusova slova. Lily je jen kamarádka? Celou dobu se spolu jen přátelili, nic mezi nimi nebylo? Takže na ni žárlil bez důvodu a trápil sám sebe úplně zbytečně! Nevěděl, jestli má být spíš na sebe naštvaný, že to nepoznal, anebo šťastný, že má Snapea jenom pro sebe. Přitáhl si Severuse do náruče a něžně ho políbil na rty. "Teď už se tě nevzdám. I kdyby to mělo znamenat konec přátelství s Jamesem."
***
"Siriusi?" ozval se Severus po dlouhé době. "Rád bych ti to oplatil."
"Co mi chceš oplácet?" lekl se Sirius.
"Tu rozkoš, cos mi poskytl."
"Jo tak," oddechl si Sirius, "už jsem se lekl, že se mi chceš mstít," zachechtal se s úlevou.
"To taky," ušklíbl se Severus a zablýskalo se mu v očích. "Ta astronomická věž ti jen tak neprojde." Přesunul se nad Siriuse, rukama se podepíral, aby mu nezalehl zraněnou hruď. Podíval se mu do očí a pak se k němu sklonil a vrhl se na jeho rty ve vášnivém polibku. Stejném, jakým si ho tenkrát bral Sirius, s tím rozdílem, že teď to chtěli oba. Sirius ho objal kolem krku a dravě mu polibek oplácel.
Snape sklouzl rty k Siriusově krku a klíční kosti, pokrýval je vlhkými polibky a uspokojeně zaznamenal, jak Siriusovi z toho naskočila husí kůže. Na jeho širokém hrudníku si udělal kratičkou přestávku, vyhýbaje se čerstvé jizvě, vsál do úst jednu z bradavek a pak ji potrestal kousnutím. Sirius sykl slastnou bolestí. Pokračoval vlhkou cestičkou přes břicho ještě níž, vychutnával přitom krásu Siriusova svalnatého těla.
Jeho jazyk se přiblížil k Blackovu penisu. Obdivně a zároveň toužebně si jej prohlídnul a pak jej nezkušeně ochutnal. Siriusovo tělo se zachvělo, zasténal a zabořil prsty do Severusových vlasů. Severus zpočátku nesměle začal jazykem přejíždět po celé délce penisu. Byl nezkušený, ale na tohle nepotřeboval žádné učebnice. Dělal jenom to, co by se jemu samému líbilo. S blaženým pocitem poslouchal, jak Sirius překotně vzdychá a cítil, jak se pod ním chvěje jeho tělo. Pak už trochu zkušeněji - prostě to přišlo nějak samo - vzal penis do úst a začal jej dráždit. Olizoval jazykem jemnou kůži žaludu, zajížděl do otvoru na jeho špičce, hluboko si ho zasouval do úst, jemně tiskl mezi zuby. Sál z něj všechnu tu touhu a snažil se, aby Sirius prožil ten nejlepší orgasmus v životě.
Sirius už zcela nahlas sténal, vůbec se nekrotil, neovládal, dával své rozkoši volný průběh. Pevně držel Severuse za vlasy a vedl mu hlavu tak, jak mu to dělalo dobře. Divoce mu přirážel do úst a pak najednou jeho ruce rychle odtáhly Severusova ústa z klína. Jeho tělo se napnulo, zachvělo v křeči a s hrdelním výdechem vyvrcholil.
Severus fascinovaně sledoval gejzír, který širokým obloukem pulzoval na Siriusovo břicho. Když orgasmus přešel do fáze dozvuků, Severus se sklonil k jeho břichu a zvědavě ochutnal jeho sperma. Mělo nahořkle mandlovou chuť.
"Pojď ke mně, Severusi," zašeptal Sirius, když se trochu zklidnil. Přitáhl si Severuse nahoru k sobě. Vzal jeho obličej do dlaní a dlouze se mu zadíval do očí. "Miluji tě," vyslovil tiše. Setřel mu prstem kapičku spermatu, která mu ulpěla v koutku úst a pak ho láskyplně políbil na rty. Přivinul si ho do náruče, vnímal jeho teplou kůži a prožíval nejkrásnější noc svého života. "Ještě nikdy jsem nebyl šťastnější," přiznal bez ostychu. Odhrnul Severusovi pramen havraních vlasů z očí a zastrčil ho za ucho. "Téhle jizvy," přejel si dlaní po čerstvé ráně na hrudi," si budu nadmíru cenit. Dala nás dva dohromady." Severus sklonil hlavu a vtiskl mu na jizvu opatrný polibek.
Sirius sundal z krku řetízek, na kterém byl pověšený malý amulet ve tvaru šestiúhelníku a po celém obvodu měl vyryté starodávné runy. Uprostřed měl zasazený rubín. Zmáčkl ho mezi prsty. Kov cvakl a víčko se otevřelo. Uvnitř se objevil erb rodu Blacků. Dva chrti a ve štítu krokvice, dvě pěticípé hvězdy a krátký meč. "Vezmi si to na památku." Přetáhl řetízek Severusovi přes hlavu.
"Siriusi, to nemůžu přijmout," protestoval Severus.
"Nech si ho, prosím. Bude ti mě připomínat, když nebudeme spolu," pousmál se Sirius.
Severus vzal amulet do ruky a prohlížel si jej. "Je nádherný. Moje rodina nic takového nemá. Co ti ale dám já? Nic nemám," pronesl poněkud nešťastně.
"Tys mi dal mnohem víc, Severusi. Nic víc už si nemohu přát. Vlastně, jediné… abys mě nikdy neopustil." Severusovo tělo se v jeho náruči zachvělo tlumeným smíchem. "Neopustím tě. Ale ty mě taky ne." Choulili se k sobě v objetí na posteli, kde oba přišli o panictví, nahá těla propletena do sebe a slíbili si to navzájem.
Madam Pomfreyová vstoupila ráno do dveří ošetřovny s mastičkou na tácku, aby zkontrolovala a ošetřila zranění pana Blacka. Zarazila se, když uviděla v jeho posteli dvě spící nahá těla v těsném objetí. Blázni dva, zakroutila hlavou, včera se málem pozabíjeli a dnes si leží v náručí. To včerejší neštěstí byl nejspíš osud, aby si to konečně mezi sebou vyříkali. Snad už je to naposled, co je oba vidí na ošetřovně. Přistoupila tiše k posteli, zatáhla závěs kolem nich a stejně tiše a nepozorovaně odešla.
***
Sirius se začal tajně scházet se Severusem. Kradli si pro sebe každou volnou chvilku, jakoby chtěli dohnat to, co zameškali. Nikdo nevěděl o jejich tajných schůzkách, nikdo ani netušil pravdu o jejich vztahu. Severus se z nějakého nepochopitelného důvodu vyhýbal návštěvám ve svém rodném domě a tak celé jarní prázdniny strávili v Siriusově venkovském sídle, zamilovaní a šťastní, jako nikdy předtím.
Pettigrew nesl dost nelibě, že se parta Pobertů pomalu rozpadá. Remus pořád seděl v knížkách, James začal nadbíhat Lily a docela se mu v tom začalo dařit a Sirius se hned po škole vždy někam vypařil. Něco se s ním děje, přemýšlel Pettigrew. Při jejich společné hodině lektvarů se Zmijozelem se Sirius vůbec nesoustředil, pořád očkem koukal do zmijozelské části. Zkazil vše, na co sáhl, až ho musel profesor Křiklan přeřadit ke Snapeově stolu, aby se přiučil. U oběda si z něj pak Pobertové dělali legraci. "Siriusi, ty jsi zamilovaný!" smáli se mu.
"Starejte se o sebe," zasyčel podrážděně Black, odstrčil nedojedený oběd a už zase někam pospíchal. Trojice se za ním pobaveně dívala a pak James spiklenecky promluvil. "Určitě má holku. A je ze Zmijozelu. Všiml jsem si, jak se pořád zamilovaně díval ke zmijozelskému stolu."
Pettigrew hleděl zachmuřeně do talíře. Vůbec se mu nezamlouvalo, že Sirius kvůli nějaké hloupé holce odsunul Poberty na vedlejší kolej. Už si ani nevzpomínal, kdy naposled spolu pronásledovali jejich nejoblíbenější oběť, toho umaštěného Srabuse. Chybělo mu to jeho ponižování a šikanování. Musí zjistit, do koho je to Sirius zamilovaný a překazit jim to.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář.