Až na krev 2

Zpráva se rychlostí blesku šířila celým kouzelnickým světem. Denní věštec hlásal palcovými titulky na první straně: ZRÁDCE A VRAH SIRIUS BLACK UTEKL Z NEJSTŘEŽENĚJŠÍHO VĚZENÍ Z AZKABANU!

Snape zásadně nikdy nečetl tento bulvární deník, opovrhoval jím, ale teď měl svůj zahnutý nos zapíchnutý do senzacechtivé zprávy v novinách. Jeho oči nevěřícně zíraly na pohyblivou fotografii Siriuse Blacka, která zabírala přes půl titulní strany. Z obrázku na něj koukala zoufalá, léty ve vězení ztrhaná tvář zcela zlomeného muže, z prázdných modrých očí mu sálalo neskutečné utrpení prožitých let za mřížemi. To nebyl jeho Sirius. I když, ty oči…

Severus cítil, jak se mu hruď svírá bolestným tlakem a srdce mu odmítá tlouct. Hrdlo se mu stahovalo a nemohl pořádně dýchat. Třesoucími prsty přejel po fotografii. Trpěl. Pak zatřepal prudce hlavou, mastné černé vlasy mu spadly do bledého obličeje, vztekle zmuchlal noviny do koule a hodil do plápolajících plamenů v krbu. 

"Přece nebudu sentimentální," promluvil nahlas, až se lekl svého hlasu. 

Zatracený Black.

_______

I když lord Voldemort před léty zmizel z povrchu zemského a Znamení zla zůstávalo stále vybledlé, Brumbál byl skálopevně přesvědčen, že je jen otázkou času, kdy se navrátí a získá zpátky svoji moc. Byl si tím tak jist, že i během tohoto období zdánlivého míru a klidu organizoval schůzky Fénixova Řádu a připravoval se na návrat Pána Zla.

Snape dlouhými kroky pospíchal zatuchlou chodbou k otevřeným dveřím na konci chodby. Bez výjimky chodil zásadně poslední. Brumbál na poslední chvíli změnil obvyklé místo jejich schůzek. Světlo z místnosti jen chabě osvětlovalo velké temné prostory v přízemí domu. Snape vešel dovnitř, ve tváři trvale zachmuřený výraz, tenké rty arogantně stisknuté.

"Pojďte dál, Severusi. Čekáme jen na vás," neopomněl mu ředitel, jako ostatně pokaždé, připomenout, že je zase poslední. Zavřel za ním dveře. Uvnitř bylo několik bystrozorů a členů Řádu. Seděli kolem dlouhého stolu a živě se mezi sebou bavili. Jak Snape vstoupil do místnosti, hovor ztichl a většina hlav se otočila k němu a zasmušile ho sledovala. Když Snapea po pádu Voldemorta Brumbál zachránil před uvězněním v Azkabanu, vyvolalo to značnou nevoli mezi ostatními kouzelníky.

Snape si už dávno zvykl na to, že tito lovci Smrtijedů ho nikdy mezi sebe do Řádu nepřijali a považovali ho za zrádce obou stran. Vcelku vzato, bylo mu to úplně jedno. Aniž by se s kýmkoliv pozdravil nebo věnoval alespoň pohled, přesunul se až do vzdáleného rohu místnosti. Chytil oběma rukama klopy černého pláště a zabalil se do něj, jako by to byl neviditelný plášť. Obrnil se před pohledy, které ho doprovázely.

Brumbál několikrát zatleskal na znamení zahájení schůze. Všechny pohledy se od Snapea otočily k Brumbálovi. Zaznělo pár frázovitých vět na úvod schůze.

Snape se bez velkého zájmu rozhlížel po místnosti, která nesla očividné známky toho, že byla už dlouhá léta neobydlená a byla jen narychlo trochu uklizená kvůli dnešnímu setkání. Stejné stopy neobydlenosti domu neunikly jeho pozornému oku ani v chodbě, kterou přišel. Zrovna mu hlavou bloudily myšlenky, co to je za barabiznu, když k němu dolehl Brumbálův hlas. "A tento dům bude už natrvalo sloužit jako hlavní štáb Fénixova Řádu. Patří vznešenému kouzelnickému rodu Blacků."

Snape se zavrtěl. Tělem mu projel zvláštní záchvěv. Tak tady kdysi Sirius vyrůstal. Znenadání se mu vrátily sentimentální vzpomínky na to léto, které s ním trávil v jeho letním sídle na venkově. Rychle je zaplašil, nesmí se tomu zase poddat. Už se nedivil, že dům je v tak dezolátním stavu, když se nemá o něj kdo starat. Jediný dědic Blacků byl léta zavřený v Azkabanu a bůhví, kde mu je teď konec.

"A teď…" Brumbál se postavil, "…bych vám chtěl oznámit jednu velice důležitou věc. A prosím vás, aby jste všichni zachovali klid a pozorně poslouchali." Udělal dramatickou pauzu a pak promluvil. "Zajisté víte, že poslední člen rodu Blacků, Sirius Black, byl před dvanácti lety odsouzen za zradu, vraždu a za služby lordu Voldemortovi na doživotí do Azkabanu. Zajisté také víte, že se mu před několika měsíci podařilo z vězení utéct." 

V místnosti bylo takové ticho, že bylo slyšet škrábání myší pod dřevěnou podlahou. Všechny pohledy sledovaly starého kouzelníka. "Mám však nezvratné důkazy, že Sirius Black je nevinen!" zaburácel Brumbál. Ztichlá místnost se najednou rozbouřila rozrušenými hlasy, hučelo to v ní jako v úle, kouzelníci se překřikovali jeden přes druhého.

Snape zalapal po dechu. Sirius je nevinen? Ta zpráva ho naprosto šokovala. Musel se opřít o zeď, jinak by se mu asi podlomily nohy. Sirius je nevinen! Zavřel oči, aby vstřebal tu informaci a mimoděk sevřel v dlani amulet, který mu kdysi dal Sirius a který už opět nosil na krku. Celá léta ho nenáviděl kvůli něčemu, co neudělal. Och, Merline!

"Tiiichooo!" Brumbálův hlas zahřměl jako hrom z nebe, aby přerušil ten hluk. "Prosím o klid." Když všichni přítomni jako na povel ztichli, Brumbál se odebral ke dveřím a otevřel je. 

Do místnosti vešel Sirius Black.

Všechny hlavy se překvapeně otočily k němu. Všechny, i ta Snapeova. Sirius Black, uprchlý vězeň z Azkabanu a dědic rodinného jména starobylého, čistokrevného rodu Blacků vznešeně a s grácií vstoupil do místnosti, přelétl pohledem sedící kouzelníky a pak si sedl na židli v čele stolu hned vedle Brumbála. Uvědomoval si, že na něj míří téměř tolik hůlek, kolik bylo v místnosti kouzelníků, ale zachoval klid. V ničem už nepřipomínal tu zuboženou lidskou trosku, kterou byl ještě před pár měsíci. Husté, černé vlasy mu splývaly ve vlnách až na ramena, útrapy azkabanského vězení, už navěky vepsané do tváře, částečně zakrývalo zarostlé strniště, modré oči, trochu unavené, ale opět živé a lesklé, mu zářily v pohublém, pohledném obličeji a těkaly z jednoho kouzelníka na druhého. Černá košile byla u krku a na hrudi ležérně rozepnutá a poodhalovala hustě potetovanou kůži.

Snape jako ve snách upíral na Blacka ohromený pohled. Jeho oči byly stejné jako vždy, stejně černé a stejně temné, ale věčný chlad se z nich na okamžik vytratil. Zněžněly. Srdce mu zběsile tepalo v hrudi, cítil jeho divoký tlukot pod prsty. Přerývaně dýchal, jako by se mu nedostávalo kyslíku. Nečekal, že Siriusova přítomnost ho takhle vyvede z míry. Patnáct let se snažil na něj zapomenout, ale nepodařilo se mu to ani na jediný den. Patnáct let ho miloval i nenáviděl. Sirius mu určitě nikdy neodpustil, že zradil jeho city a vstoupil do služeb Pána Zla. 

Mezitím, co Brumbál předkládal své přesvědčivé důkazy o Siriusově nevině a kouzelníci pomalu jeden po druhém odkládali své hůlky, Sirius nervózně přejížděl pohledem po přísedících u stolu a hledal jednu jedinou osobu. Pak ji uviděl. Severus stál až v samém rohu místnosti. Vysoký a hubený, jak si ho pamatoval, dlouhé havraní vlasy s modrým odleskem v ostrém kontrastu s bledou pletí, nepřístupné úzké rty, chladné temné černočerné oči. Vyzařovala z něj aura neproniknutelnosti, respektu a autority. 

Hodně se změnil. Už to není ten bázlivý Severus, kterého vždycky chránil. Služba u Pána zla na něm zanechala výrazné stopy. Sirius ale šestým smyslem vycítil, že i přes jeho téměř démonický zjev je zranitelný jako čerstvě narozené mládě. Celá léta toužil po tomto okamžiku, až konečně uvidí tu milovanou bytost, na kterou myslel každý den, každou hodinu, každou minutu, všechny ty roky, co byl od něj násilně odtržen. Jeho nejhlubší city k němu nezlomil ani Severusův cejch, ani patnáct let odloučení, ani železné mříže vězení. Miloval ho celý svůj prokletý život. Jen pro něj to utrpení v Azkabanu vydržel. Bál se, moc se bál, že i když jeho láska přečkala všechny nástrahy krutého osudu, Severusova ne. Vůbec netušil, jak moc ho poznamenala služba u Voldemorta a dlouholeté rozdělení jejich životů. 

Jejich pohledy se setkaly. Oči mu zvlhly a nedokázaly se odtrhnout od těch Severusových. Usmál se na něj.

Snape, zalezlý ve své tvrdé ulitě, se ze všech sil snažil udržet si masku chladu a lhostejnosti, pod kterou zarputile skrýval své skutečné emoce. Opět zvedl k Siriusovi zrak. Díval se přímo na něj těma svýma okouzlujícíma modrýma očima. Srdce se mu z toho pohledu úplně zastavilo. Na chvíli zapomněl i dýchat. Sirius se usmál. Severus úsměv neopětoval. Přitiskl se ještě víc do rohu a zoufale si přál, ať už to skončí, ať už může odejít a poprat se s tím někde o samotě.

Najednou Brumbál pronesl spásnou větu: "Děkuji vám za pozornost, schůze je u konce."

Snape se odlepil od zdi a co nejrychleji zamířil ke dveřím. Když procházel kolem stolu, Sirius se zvedl ze židle a postavil se mu do cesty. Stáli proti sobě, hleděli si zblízka do očí, mezi nimi zela propast patnácti let a nenaplněné lásky. 

"Moc rád tě zase vidím, Severusi," usmál se na něj Black. Snape sváděl uvnitř obrovský boj. Nakonec udělal krok stranou, obešel Blacka a rychle odešel.

_______

Je zpátky! Voldemort je zpátky! Děs a hrůza se šířila do všech koutů země a těžce zasáhla každého, kdo nepatřil ke stoupencům Pána Zla. Lord Voldemort se podruhé zrodil a začal svolávat své věrné a oddané služebníky, aby ho následovali. Smrtijedi znovu povstali. Brumbál měl nakonec pravdu. Voldemort se vrátil a byl silnější než kdy předtím. Zlo se plížilo kouzelnickým světem.

Snape stál v ředitelově pracovně a očekával rozkazy. Znamení Zla na předloktí ho pálilo. "Severusi, nemáme moc času, musíte jít, aby Voldemort neměl žádné podezření. Ale varuji vás, dávejte si velký pozor, je to velice nebezpečné," s obavami v hlase mu dával poslední rozkazy jeho vůdce.

"Ano. Mohu odejít?"

"Ještě jsem vás chtěl pověřit důležitým úkolem. Až vás Voldemort propustí, zajděte ihned na velitelství Řádu a řekněte Siriusovi, aby připravil na dnešní večer svůj dům. Po setmění se u něj všichni sejdeme, abychom naplánovali strategii proti Voldemo-"

"Pane…" přerušil ho Snape vylekaně, "… já … nemohl by tam zajít někdo jiný?" Snape se od toho dne, co se Sirius vrátil zpátky, vyhýbal schůzím Řádu, aby se s ním nesetkal, nechtěl jitřit staré rány, svoje ani Blackovy. Příliš mnoho let je dělilo od sebe.

Brumbál se zkoumavě zahleděl do černých očí, Snape ale sklopil zrak a nepustil si ho do hlavy. "Nikdo jiný tady není, Severusi. Musíte tam zajít vy."

"Co třeba poslat mu sovu?" nevzdával to Snape.

"Není tady ani jediná. Všechny jsem poslal se vzkazy o dnešní schůzi členům Řádu a bystrozorům. Takže nezbývá, než-"

"Mohl byste třeba-" skočil mu znovu do řeči Snape.

"Severusi!" napomenul ho naléhavě ředitel. "Neztrácejte čas smlouváním a jděte." Tón jeho hlasu byl o poznání přísnější.

"Ale, pane-" zkusil to ještě naposled Snape.

"Tak už běžte!"

"Ano, pane," rezignoval Snape a rychlým krokem odešel z pracovny.

Brumbál se za ním díval přes obroučky brýlí a pousmál se.

_______

Snape už hodnou chvíli přešlapoval před Blackovým domem. Setkání s Pánem Zla, ze kterého se teď vracel, byl jen slabý odvar toho, co ho čekalo teď. Nakonec uznal, že tady nemůže postávat věčně. Zamumlal zaklínadlo a přemístil se do tmavé chodby Blackova domu. V horním patře spatřil světlo z dokořán otevřených dveří. Zamířil ke schodům a vystoupal po nich do poschodí. Jenom spěšně odevzdá vzkaz a pak odtud rychle vypadne.

Black zaslechl zezdola práskavé zvuky přemístění a zvědavě vyšel z pokoje. Měl na sobě černou hedvábnou košili a černé kalhoty. Když uviděl Snapea, zůstal stát jako opařený. "Ehm... Severusi... pojď dál… " vzpamatoval se a rukou mu pokynul směrem do pokoje.

Snapeovi se sevřel žaludek. "Chtěl jsem jen…." zakoktal s předstíraně chladným klidem. Navzdory svému rozhodnutí, že jenom mezi dveřmi odevzdá zprávu od Brumbála, jeho nohy ho nesly dovnitř pokoje. Zastavil se uprostřed místnosti a rychlým pohledem se rozhlédl. Pokoj se zcela lišil od ostatních částí domu. Byl čistý, uklizený, s citem zařízený vkusným starožitným nábytkem. Zcela určitě tady Black tráví veškerý svůj čas. Ohlédl se na Blacka. Stál hned za ním a Snapeovi se rozklepala kolena. Okamžitě se zahalil do bariéry mrazivé neproniknutelnosti, která klamavě skrývala to, jak moc je rozrušený a nervózní.

Black smutně sledoval, jak se Snape za ty roky změnil. Byl studený jako zdi bradavického sklepení. Chlad z něj sálal i přes tu vzdálenost, co je dělila. Slabý, bezmocný a vystrašený kluk, kterého s láskou ochraňoval, se během let přerodil v nepřístupného a uzavřeného člověka. Už ho nepotřeboval. Jeho démonický zjev ho však nezkrotně dráždil. Dusil v sobě neovladatelnou touhu po něm, každičký sval v jeho těle se chvěl. To, že se dokázal ovládat, považoval za největší výkon svého života. Bál se, hrozně se bál, že odejde. 

"Mohu ti něco nabídnout?" přerušil ponurou atmosféru a přistoupil ke stolu s nápoji. Nalil do dvou sklenic jiskřivé červené víno a elegantním pohybem mu podal skleničku.

Snape gestem ruky rázně odmítl. Netušil, proč sem vešel a co tu vůbec dělá. Měl zatraceně dobrý důvod vyhýbat se Blackovi. Patnáct let mu nestačilo na to, aby ho vypudil ze svého srdce a přesně tolik na to, aby na něj zapomněl. Pouto jeho lásky k němu bylo mnohem silnější, než Voldemortova moc. Nenašel ale v sobě odvahu přitisknout si ho do náruče, dotknout se jeho obličeje, políbit jeho smyslné rty. Potřeboval co nejrychleji opustit Blackovu přítomnost, než z toho zešílí. Rychle se vydal zpátky ke dveřím.

Blackova ruka se skleničkou zklamaně klesla podél těla, s bolestí se díval, jak Snape odchází. S ním odcházel i jeho život. Po těch promarněných letech si nedokázali znovu najít k sobě cestu. V prsou cítil obrovský tlak, jako by mu jimi prošla smrtící kletba. 

"Severusi," zastavil ho ještě na okamžik, "pamatuješ, co jsi mi řekl, když jsme se viděli naposled?" Oči mu proti jeho vůli zvlhly. "Tu vzpomínku jsem si v Azkabanu uchovával hodně hluboko, aby mě o ni mozkomorové nepřipravili. Nikdy jsem na ni nezapomněl."

Snape se zastavil na prahu dveří. Moc dobře věděl, kterou vzpomínku má Black na mysli. Miluji tě, Siriusi. A navždy budu. Chci, abys to věděl. Zavřel oči a ze rtů se mu vydral bolestný vzdech. Najednou se prudce otočil a rychlými kroky se vrátil k Blackovi. Sevřel jeho obličej do svých dlaní a divoce se přisál na jeho překvapené rty. Líbal ho zběsile a nespoutaně, jako by chtěl dohnat všechny ty zmařené roky. Nedokázal se odtrhnout od Siriusových rtů, po kterých tak nesmírně toužil a neměl v úmyslu přestat.

Blackovi vypadla sklenička z ruky a roztříštila se na zemi. S rozšířenými zorničkami šokovaně pohlédl do onyxových očí. Tohle nečekal. Zabořil své rozklepané prsty do havraních vlasů a zuřivě oplácel Snapeovi jeho polibky. To, co jim oběma bylo patnáct let odepíráno, teď vyvřelo na povrch a vybuchlo ve víru nezkrotných vášní. Jejich duše konečně splynuly v jednu.

V návalu neovladatelné žádostivosti Snapeovy ruce rychle rozepnuly Blackovi kalhoty a stáhly je až na kolena. Prsty se dotkly jeho ztopořeného penisu. Oba najednou hlasitě vydechli. Snape prudce otočil Blacka zády k sobě a ohnul ho přes stůl. Třesoucími se prsty osvobodil vlastní erekci z kalhot, naslinil prsty a nahmatal Blackův anální otvor. Jeho dlouho potlačovaný chtíč byl tak silný a neudržitelný, že se ani nesnažil trochu ho připravit a roztáhnout. Sliny budou muset stačit. Nasměroval špičku svého penisu k otvoru a pomalu přitlačil. 

Z obou úst se vydral bolestivý sten. Snape překonal počáteční odpor a plynule začal přirážet. Všechny své myšlenky soustředil jen na to, že se ta neskonalá touha po Siriusovi, kterou v sobě léta dusil, teď naplnila. Bolest pomalu odezněla a celým tělem se mu rozlila vlna slasti. 

"Siriusi…" vzrušeně opakoval jeho jméno, jako už nejmíň tisíckrát, když byl sám. Pevně objal Blackovy boky a začal udávat rychlejší tempo. Siriusovy smyslné vzdechy ho přiváděly do extáze.

Black se nacházel v sedmém nebi. Snapeovy divoké nárazy na hranici bolesti a rozkoše byly tak silné a prudké, že kdyby se nedržel stolu, tak by se mu podlomila kolena. Hlasitě sténal nekonečnou slastí a všemi nervy v těle vnímal Severuse ve svých útrobách. Merline, jak často o tomhle v Azkabanu snil, jak často po tom neskonale toužil. Ďábelské tempo se ještě zrychlilo s přicházející vlnou vyvrcholení. Láhve a sklenice tančily na leštěné desce.

Snape s hlasitým projevem ještě několikrát přirazil a dostal se za hranici, kde už mozek nemyslí. Přitlačil své slabiny k Siriusově zadku a vyvrcholil do něj s výkřikem jeho jména na rtech.

Black cítil, jak se mu nitro těla zaplňuje horkou tekutinou a stimulovalo ho to k jeho vlastnímu orgasmu. Ušpinil přitom vyleštěné sklenice, ale bylo mu to úplně jedno. Snape ho objal zezadu kolem pasu, přitiskl se na jeho zpocená záda a namáhavě dýchal Blackovi na šíji. Setrvali takhle spolu dlouho, hlasitě oddechujíc a ani jeden nechtěl přerušit toto křehké spojení jejich těl.

Snape se vzpamatoval jako první. Schoval svůj povadlý penis, zapnul kalhoty a provinile klopil oči, jako by se styděl za svůj výbuch vášně. Ustoupil o krok dozadu a urovnával si pomačkaný hábit. Místo omluvy se ale ušklíbl. 

"Nejsme už trochu staří na takovou divočinu, Blacku?"

Black se usmál, natáhl si kalhoty a botou odkopl střepy pod stůl. Nalil víno do dvou čistých skleniček a jednu podal Snapeovi. 

"Naopak, Severusi. Tohle byl teprve začátek," mrkl na něj pobaveně.

_______

Sirius se posadil vedle Severuse na pohovku. Pomalu popíjeli a ani jednomu se nechtělo navázat na konverzaci, kterou přerušili před patnácti lety. Byl to Snape, kdo nakonec porušil tabu.

"Jaké to bylo v Azkabanu?"

Sirius sebou trhl, na toto téma se odmítal s kýmkoliv bavit. "Jaké to bylo mezi Smrtijedy?" odsekl.

Snape si uvědomil, že otázka nebyla vhodná, i když to tak nemyslel. On sám se na téma života u Smrtijedů taky bavit nechtěl. Upřímně ho ale zajímalo, co Sirius prožil. "Promiň, bylo to ode mne hloupé," omluvil se.

Sirius zíral do skleničky s vínem a mlčel. "Nikdy bych ti nepřál, co jsem zažil," řekl nakonec tiše. "Jenom moje víra mě hnala k tomu, abych přežil, jinak bych tam už dávno vypustil duši."

Snape se mu pozorně díval do tváře. "Víra v co?"

Sirius k němu zvedl oči. "Víra v to, že se odtamtud jednou dostanu a setkám se s tebou."

Severusovy oči se nepatrně rozšířily údivem. "Myslel jsem, žes mi nikdy neodpustil, že jsem přešel na druhou stranu," s pocitem viny sklopil zrak do klína.

"Zpočátku ne. Ale pak jsem pochopil, proč jsi to udělal." Mlčky ho sledoval, dokud k němu Snape nezvedl zrak. "Nikdy jsem tě nepřestal milovat, Severusi," díval se mu přímo do očí. "A to mě celou tu dobu drželo při životě."

Onyxové oči, nyní postrádající veškerou tvrdost a chlad, se na Blacka vyjeveně upíraly, Snape šokovaně vstřebával to, co mu Black právě řekl. "Siriusi… já…" nenacházel žádná správná slova. "Lituji toho, jak jsem se k tobě zachoval," zmohl se jenom na chabou omluvu.

Sirius se pousmál. "Už jsem ti dávno odpustil. Důležité je to, že jsem přežil Azkaban a teď jsme spolu." Odložil skleničku a poposedl si k němu blíž.

Snape položil sklenku na zem vedle pohovky a přitáhl si Siriuse k sobě. "Ano, moc dobře si pamatuji, co jsem ti řekl, když jsme se viděli naposled," teprve teď odpověděl na Blackovu otázku. "A pořád si za tím stojím."

Siriusova tvář se rozzářila. "Jsem rád, že to vím. Teď už ti nikdy nedovolím, abys odešel."

"Neodejdu," ujistil ho Severus.

Black shodil Snapeovi z ramen hábit, obtočil ruku kolem jeho pasu, druhou rukou mu začal rozepínat knoflíčky košile. Prsty mu zavadily o amulet, který mu kdysi sám dal. "Ty jej pořád nosíš?" poznamenal překvapeně, zároveň potěšeně.

"Mnohokrát mi pomohl v nejhorších chvílích," Snape významně pohlédl na svůj znovuobnovený cejch a vybavil si, že ten amulet od Siriuse mu nesčetněkrát pomohl přežít v tom temnu.

Black mu přešel prsty po znamení, jako by ho chtěl smazat navěky, a had se najednou začal pohybovat a svíjet. Úlekem a odporem prsty odtáhl. 

"Bolí to?" zeptal se s obavou.

"Ne," zavrtěl Snape hlavou. "Jenom když nás Pán Zla svolává, tak se rozpálí."

"Jaké to je být Smrtijedem..." váhavě se zeptal Sirius, ne zcela přesvědčen o tom, jestli to vůbec chce slyšet.

Severus chvíli mlčel, než mu odpověděl. "Jako Smrtijed jsem dělal strašlivé věci. Neptej se a radši to nikdy nechtěj vědět."

"Mám o tebe hrozný strach," řekl tiše Black. "Slib mi, že budeš dávat na sebe velký pozor."

Severus neodpověděl. Místo toho ho jemně políbil na rty a pak mu svlékl košili. Odhalil rozsáhlá tetování po celém trupu a ramenou. Dlouhým nehtem obtahoval znaky a písmena. Často se tam opakovalo jeho jméno. Sklonil se a přiložil rty k vybledlé jizvě uprostřed jeho hrudi, kterou mu udělal kdysi on sám a něžně ji políbil. Přejížděl rty po všech těch obrázcích a slovech a představoval si, co musel Sirius prožívat, když si ryl všechny tyto výjevy do kůže.

Sirius hbitými prsty začal Severuse svlékat donaha. Za malou chvíli se jeho košile i kalhoty válely na zemi. Black toužebně pohladil jeho nahé tělo. Cítil pod prsty jeho jemnou pokožku, bílou jako alabastr, protkanou jizvami od kleteb. Dotkl se jí rty a ucítil vůni jeho kůže. Snapeova hruď se zrychleně zvedala a klesala. Sirius si stoupl a začal si rozepínat kožený pásek, vytáhl ho a odhodil za sebe. Pak si rozepnul kalhoty a začal si je stahovat přes boky. Oči nespustil ze Severuse, tak trochu ho provokoval.

Snape ho vzrušeně sledoval přivřenými víčky. Už to zdaleka nebyl ten mladý chlapec. Byl jiný, než si ho pamatoval, dlouhým pobytem ve vězení přišel o vypracované svaly. Teď byl štíhlý, urostlý, vyspělý a mužný. Severus se kochal pohledem na něj a olízl si vzrušeně rty.

Sirius si klekl před Severuse. Sklonil se nad jeho klín a ústy i jazykem se láskyplně začal věnovat jeho penisu. Jeho snaha byla brzy odměněná Severusovými slastnými vzdechy. Připadal si jako za starých dobrých časů. Jeho penis už taky bolestivě volal po naplnění touhy. Roztáhl od sebe Severusova stehna a vzrušením prudce vydechl. Naskytl se mu úžasný pohled na všechny jeho přednosti. Štíhlý pevný penis, tmavý šourek s jemnou kůží a malý, tmavý otvor, který za okamžik zaplní svým tělem. Měl co dělat, aby se ovládl a nevstoupil do něj bez přípravy. 

Natáhl ruku po hůlce, vykouzlil lahvičku lubrikantu a část jejího obsahu si vylil na prsty. Promnul ho v dlaních a prstem začal pronikat do Severusova análního otvoru. Šlo to velice hladce, téměř bez odporu a tak brzy přidal druhý, pak třetí. Prsty se mu ztratily v těle a pohybovaly se v něm na všechny strany. Při doteku s prostatou se Severusovi rozklepala stehna a hlasitě sténal rozkoší. Sirius sevřel jeho penis ve své lesklé dlani. Dělal jen velice pomalé pohyby, nepřál si, aby se Severus udělal dřív, než do něj vstoupí. On ho však o to úpěnlivě prosil. 

Sirius nepotřeboval pobízet dvakrát, sám už se téměř neovládal. Vytáhl prsty, chytil mu nohy pod koleny, přisunul si jeho zadek do klína a podepřel polštářem. Lesklou rukou potřel špičku své erekce a pomalu vnikl do Severusova chvějícího těla. Několikrát rázně zatlačil, až Severus zalapal po vzduchu a když byl jeho penis až po kořen uvnitř, položil si jeho nohy na ramena. Pomalými kolébavými pohyby pronikal dovnitř a ven a oddaloval okamžik vyvrcholení, aby si to oba užili co nejdéle. Objímal Severusovy nohy, líbal mu lýtka a dlaní mu třel lesknoucí se penis. 

Dívali se navzájem do očí a mezi vzdechy sledovali projevy rozkoše toho druhého, což je vzrušovalo na úplné maximum. Sirius přidal na intenzitě, protože cítil, že jeho vyvrcholení se nezadržitelně blíží. Jejich slastné vzdechy se mísily navzájem a Severusův velkolepý orgasmus jeho samotného dovedl až k vlastnímu vyvrcholení. Padli vedle sebe vyčerpáním ve velkolepém finále. Těla se jim leskla potem a ztěžka oddechovali.

Najednou se do jejich dvojhlasného přerývaného dechu přidal úplně cizí zvuk. Zezdola se ozvalo prásknutí něčího přemístění. Za okamžik další, a pak další a další. Severus vyděšeně pohlédl na Siriuse. "Nějak jsem se nedostal k tomu říct ti, že bude mimořádná schůze Řádu," zatvářil se provinile.

"To si děláš srandu?" vytřeštil oči Sirius. Na víc se nezmohl, protože oba uslyšeli, jak se po schodech do patra někdo šourá. "Siriusi?" okamžitě poznali Brumbálův hlas. Podívali se vystrašeně k otevřeným dveřím a pak se oba jako na povel bleskově zvedli a začali se spěšně oblékat. Sirius v rychlosti hodil na sebe Severusův hábit a ve spěchu ho zapnul. Celý zrudlý vyšel před dveře. "Albusi..." Modlil se, aby si Brumbál nevšiml, že pod hábitem nic nemá.

Brumbál se na něj zkoumavě zahleděl a pak přes obroučky brýlí zvědavě nahlédl po místnosti za Siriusovými zády. "Á, Severusi, vy jste ještě tady?" prohodil nevinně a pak se vrátil zrakem k Siriusovi. "Počkáme na vás dole. Nemusíte spěchat." Otočil se a se šibalským úsměvem na rtech se vydal po schodech dolů.

Až na krev 3