Až na krev 3

    Snape seděl za velkým dubovým stolem ve své pracovně a hrbil se nad domácími úkoly z lektvarů. Položil brk na leštěnou desku stolu a palcem a ukazováčkem si unaveně protřel kořen zahnutého nosu. Byl znechucen nedostatečnými výsledky svých studentů, ostatně, co taky mohl od těch hlupáků očekávat. Nepřítomně civěl na zbytek neopravených svitků pergamenů na téma: Lektvary pravdy se zvláštním zaměřením na účinky veritaséra. Ospalýma očima pohlédl na stojací hodiny v rohu pracovny. Blížila se půlnoc. Opřel hlavu dozadu a zavřel oči. Dřevo v krbu praskalo a ukolébávalo ho do netečné letargie.

    Jeho myšlenky se zatoulaly k Siriusovi. Už je to půl roku, co obnovili svůj vztah a pravidelně se scházeli. Někdy ho Sirius navštívil v bradavických sklepeních, ale většinu času trávil v Siriusově domě. Z každé schůze Řádu, které teď byly velice časté vzhledem k Voldemortově návratu, odešel vždy jako první a počkal na Siriuse v jeho pokoji, dokud neodešel poslední kouzelník a Sirius pro jistotu nezabezpečil domovní dveře zamykacím kouzlem. Pak měli pokaždé celou noc jen pro sebe. Severus byl další den ve škole nevyspalý a nevrlý na studenty, čímž si vysloužil pověst protivného a neoblíbeného profesora, bylo mu to ale vcelku jedno. Opět prožíval šťastné období svého života.

    Sirius se doteď nemohl smířit s tím, že Severus špehuje Voldemorta a riskuje své prozrazení a svůj život. Severus byl velice opatrný, obzvlášť kvůli Siriusovi mu záleželo na tom, aby neudělal chybu, ale pokaždé, když se rozpálilo znamení a on musel jít, Sirius se s ním s utrápenou tváří loučil, jako kdyby to mělo být navždy. O to nádhernější bylo jejich příští setkání a šťastná Siriusova tvář, že se mu živý vrátil zpátky.

    Z myšlenek, nebo možná z lehkého zdřímnutí, ho najednou vytrhlo slabé zaťukání na okenní sklo. Prudce sebou škubl a pohlédl k oknu. Že by sova, ale takhle pozdě? Přistoupil k němu a otevřel jej. Ovanul ho studený závan nočního vzduchu. Za ozdobnou mříží stál velký černý havran a upustil na parapet papírovou ruličku. Roztáhl svá široká křídla a odletěl do tmy. Snape zavřel okno a v neblahém tušení zíral na ruličku. Věděl, komu havran patří. Pomalu začal vzkaz rozmotávat. Držel jej oběma rukama, aby se mu nesroloval a oči vytřeštěné hrůzou upíral na ta děsivá slova.

    Otevři svůj krb, chci vstoupit. LV

    Začal panikařit. Upustil vzkaz na zem a rychlými kroky vyděšeně přecházel sem a tam. Pán Zla v Bradavicích! Jak má rychle varovat členy Řádu, jak dát rychle vědět, že mu hrozí nebezpečí? Pokud ho nepustí dál, Voldemort bude mít podezření a on se může snadno dostat na jeho černou listinu. Nesmí se za žádnou cenu prozradit. Zmatený pohled mu padl na malou sovičku v kleci, spící s hlavou pod křídlem. Rychlými skoky přiběhl ke stolu, třesoucí rukou napsal Siriusovi krátký vzkaz Voldemort v Bradavicích a otevřel klec. Sovička vylekaně zatřepotala křídly. Snape jí pověsil vzkaz na krk a rychle vypustil ven do noci. Přistoupil ke krbu, dal chvilku času na uklidnění svému divoce rozbušenému srdci a pak mávl hůlkou a odemkl krb. Hůlku zastrčil do rukávu.

    Oranžové plápolavé plameny zhasly a místo nich zaplály studené zelené. Stála v nich vysoká vychrtlá postava, zahalená v černém hábitu. Voldemort vystoupil z plamenů a majestátně vkráčel do Snapeových komnat. Černý plášť, zakrývající vysoké vyzáblé tělo, mu splýval až na zem a vzadu se mu táhl po zemi jako temný závoj. Rozmáchlým švihnutím hůlky zvukotěsně uzamkl prostor.

    "Můj pane." Snape se hluboce uklonil, ale v půlce pohybu zůstal stát jako zkamenělý a svůj vytřeštěný pohled upíral na velkého hada, ovinutého kolem ramen a krku Pána Zla. Voldemort natáhl podél těla ruku a had po ní pomalu sklouzl na zem k jeho nohám a odplazil se do kouta. Snape ještě jako věrný Smrtijed nejednou viděl toto obrovské vraždící monstrum zabíjet. Tato krajta byla Voldemortovou prodlouženou vraždící rukou.

    "Je pošetilé ukázat se tady v Bradavicích, můj pane. Co kdyby mě s vámi někdo zahlédl?" sebral odvahu Snape. Svůj zrak nespouštěl z hada.  

    "Čekal bych od svého oblíbence lepší uvítání," odvětil podrážděně Pán Zla.

    "Odpusťte, Mistře," klesl na kolena Snape. Oči pořád upíral na krajtu, nehybně ležící kousek od něj a pozorující ho strnulýma očima. "Jenom nechci riskovat své prozrazení." 

    "Nechci tě kompromitovat. Jen si tady vyřídím jisté neodkladné záležitosti." Jeho hlas nevěstil nic dobrého. "Potřebuji ten lektvar, co jsem ti posledně přikázal namíchat. Ten, co zabraňuje srážení krve a způsobí vykrvácení. Je čas ho použít." Gestem ruky pokynul Snapeovi, aby se postavil. "Přines mi ho."

    Snape se zvedl na roztřesená kolena a vzdálil se do místnosti, kde měl uschované lektvary. Během okamžiku byl ale zpátky a podával Pánovi Temna malou červenou lahvičku.

    Voldemort vzal ampulku mezi ukazovák a palec. Podržel si ji před očima a zatřepal. Plameny z krbu odrážely červené odlesky v řídké substanci. Pak ji schoval do dlaně. "Výborně, opět jsi mě nezklamal."

    "Sloužím vám, pane." Ze Snapeových úst se vydral sotva slyšitelný úlevný výdech.

    "Správně, Severusi. Víš, co čeká toho, kdo mě zradí. Velmi pomalá a velmi bolestivá smrt." Na slovo velmi dával obzvlášť silný důraz. "Viděl jsi to už mnohokrát na vlastní oči, co se stane zrádcům," připomněl mu tu krvavou gladiátorskou podívanou.

    Snapeova záda se polila studeným potem a cítil, jak mu kapky stékají po páteři až na bedra.

    Voldemort přistoupil blíž k němu a zhluboka nasál jeho pach do štěrbin. "Cítím z tebe strach, Severusi. Máš důvod se něčeho bát?"

    "Ne, pane." Snape se ze všech sil snažil ovládnout, aby v jeho hlase byl klid a jistota. Úporně se vyhýbal přímému pohledu do Voldemortových očí, snažíc se za každou cenu zabránit jim dostat se mu do hlavy.

    Voldemort vytáhl z hábitu svou bílou hůlku s vyřezávanou rukojetí a začal Snapea pomalu obcházet. Snapeův obličej zbledl. Měl silné nutkání otočit se za ním a nepřipustit si, aby ho měl za zády, s velkým sebezapřením ale odolal.

    "Lupin," ozval se Pán Zla za jeho zády, "ten lykantrop, který je sám skrz naskrz prolezlý černou magií, měl tu drzost odmítnout mou nabídku sloužit mi. A tohle já neodpouštím." Voldemortův hlas zněl klidně a monotónně, jako kdyby četl z modlitební knížky. "Dal přede mnou přednost tomu jejich směšnému Řádu, který věří tomu, že porazí mne, nejmocnějšího čaroděje všech dob."

    Snape, neschopen slova ani pohybu, pozorně poslouchal jeho monolog. Začínal tušit, kam toto děsivé představení spěje.

    "Když mí věrní Smrtijedi vtrhli do jeho domu, aby ho na můj rozkaz zabili, dům byl ve spěchu opuštěný a Lupin pryč. Někdo ho na poslední chvíli varoval." Štěrbiny v ploském hadím nose Pána zla se rozšiřovaly a stahovaly, jak začal rozrušeně dýchat. Konečně obešel Snapea, postavil se přímo proti němu a s krutým úšklebkem na tenkých rtech zabodl špičku hůlky do jeho prsou. "Udělal jsi neodpustitelnou chybu, Severusi," zašeptal mrazivě.

    Hůlku přesunul pod jeho bradu a její špičkou přinutil Snapea zvednout hlavu. "Podívej se mi do očí," přikázal. Když Snape splnil jeho rozkaz, neviditelný paprsek nitrozpytu pronikl skrz jeho zřítelnice hluboko do jeho mysli. "Už nějakou dobu jsem měl pochybnosti o tvé loajalitě, tak jsem si tě vyzkoušel. Jenom tobě, tobě jedinému, jsem řekl, kdy a kde zabiju toho vlkodlaka." 

    Snapeovy oči hleděly skrz úzké zorničky Voldemortových očí někam daleko za něj. Kolem své mysli postavil neproniknutelnou hradbu, kam se ani Pán Zla nedostal.

    "Zklamal jsi mě, můj bývalý Smrtijede," tiše mu zašeptal do tváře Voldemort. "Oblíbil jsem si tě, vycvičil jsem si tě k obrazu svému, svěřil ti mé největší tajemství, a ty, můj nejlepší Smrtijed, mě za to podle zradíš!" zahřměl vztekle. 

    Severus už věděl, co ho čeká. Přál si jediné, aby smrt přišla rychle a bezbolestně. Sklonil hlavu, pomalu zavřel oči a myslel na Siriuse. Smířeně čekal na zelený záblesk z Voldemortovy hůlky.

    "Vypij to!"

    Severus prudce otevřel oči. Dlouhé kostnaté prsty držely přímo před jeho obličejem malou červenou lahvičku. Vyděšeně na ni zíral a pomalu mu docházelo, že jeho smrt nebude ani rychlá, ani bezbolestná.

    "Ten lektvar smrti sis připravoval pro sebe, Severusi," zašklebil se Voldemort s ďábelským úsměvem na tenkých rtech. "V lektvarech se skvěle vyznáš, takže víš, co od něj můžeš čekat. Pij!"

    Severus vzal do třesoucí ruky lahvičku, nesoucí smrt. Svíral ji v zavřené dlani, jako by ji chtěl rozmáčknout. Pán Zla chvíli laskal a hladil svou hůlku, vyčkával, pak prudce opsal ve vzduchu rozmáchlý kruh, zvedl Snapea do vzduchu a mocnou sílou ho vrhl proti zdi. Snape tvrdě narazil zády na stěnu, až si vyrazil dech a lapal po vzduchu. Rukou sáhl do rukávu pro hůlku, aby se bránil, než ji však stačil vytáhnout, zasáhla ho strašlivá křeč kletby Cruciatus. Hůlka se skutálela někam do kouta a jeho týrané tělo se svíjelo v krutých bolestech na zemi. Po nekonečně dlouhé chvíli Voldemort konečně přerušil paprsek kletby. Snapeovo tělo se zachvělo v poslední křeči a zůstalo ležet na zemi. 

    "Postav se, zrádče!" rozkázal Pán Zla a hůlkou na něj pořád výhružně mířil.

    Snape se s vypětím sil vyškrábal na nohy a sotva stojící na roztřesených kolenou se přesto hrdě a nepokořeně zahleděl Voldemortovi přímo do očí.

    "Vypij to! Hned!"

    Snape neměl na výběr. Otevřel dlaň, odšrouboval pevně utažené víčko, přiložil si hrdlo lahvičky ke rtům a vypil její obsah. Ucítil silné pálení v ústech a pak v žaludku. Vnímal, jak mu lektvar koluje žílami a ředí mu krev.

    Voldemort sklonil hůlku a s uspokojením ohrnul tenké rty v křivém úsměvu. "Zrada se neodpouští, drahý Severusi. Ne zrada Lorda Voldemorta." Otočil se k ležícímu hadovi a sykl něco hadím jazykem. Obrovský had se začal plazit ke Snapeovi.

    Snapeovi se dnes v noci poprvé objevil v očích strach. Hrůzou rozšířené zorničky upíral na Nagini, která se připlazila téměř k němu, znehybněla, úzkou hlavu zvedla do výšky. Najednou vyrazila bleskově vpřed s přesně načasovaným útokem. Nestačil ani zvednout ruce k obraně. Okamžitě ho začalo obtáčet hadí tělo, těsně stahující smyčky kolem něj. Snapeovi se pod váhou těžkého těla podlomila kolena a zřítil se na podlahu. Cítil, jak mu hrudní koš pomalu stahuje strašlivá síla a žebra mu každou chvíli prasknou. Nedokázal se nadechnout, silný tlak mu z plicních sklípků vytlačil všechen vzduch. Myslí mu proběhlo, že smrti od Nagini se odjakživa bál.

    Voldemort ještě chvíli zvráceně sledoval Snapeův nerovný zápas s hadem a když se konečně nabažil, zasyčel hadí řečí. Smyčky začaly povolovat. Snape prudce zalapal do dechu a nabral do plic vzduch. Na malou chviličku si bláhově myslel, že byl omilostněn.

    "Jistě chápeš, Severusi, že tě jako Strážce mého tajemství nesmrtelnosti nemohu nechat žít. Mé tajemství si vezmeš sebou do hrobu." Otočil se k Nagini a hadím jazykem jí rozkázal: "Zabij!"

    Snape ani nestačil postřehnout, kdy se mu jedové zuby zakously do hrdla. Ucítil pouze pronikavou bolest. V pudu sebezáchovy učinil chabý pokus hada ze svého krku strhnout. Ostré zuby mu prokously kůži i krční tepnu skoro až k páteři. Sytě červená krev obloukem vytryskla a pod jeho hlavou se rychle začala tvořit krvavá louže.

    Had se odplazil. Voldemort ještě chvíli chladnokrevně pozoroval Snapea, zmítajícího se ve smrtelném zápase ve vlastní krvi. "Pozdravuj v pekle, Severusi," pronesl temně. Pak bez jakéhokoliv dalšího zájmu vstoupil s hadem na ramenou do krbu a pohltily ho zelené plameny. Jenom umírající Snape, ležící na samém prahu smrti, byl jediným důkazem toho, že tady vůbec někdy byl. 

    Snape si tlačil prsty do rány, aby tak rychle nevykrvácel. Začal se namáhavě plazit ke své hůlce. Potřeboval se k ní dostat, aby mohl použít kouzlo Accio. Brzy však zjistil, že je to marný boj, ztráta krve ho připravila o zbytky sil. Lektvar, který sám tak pečlivě připravil a který mu teď koloval v žilách, se brzy postará o to, aby v něm nezůstala jediná kapka krve. Cítil, že pomalu přichází milosrdné bezvědomí. Zavřel oči a smířeně čekal na smrt. 

    Severusi! Severusi! Zdálo se mu, že z veliké dálky uslyšel něčí hlas. S námahou pootevřel víčka a uviděl Siriusovu tvář. Nebyl si jistý, jestli je to skutečnost, anebo se mu o něm jenom zdá v předsmrtné agónii. Už neměl sílu držet prsty v ráně. Zakrvácená ruka mu bezvládně klesla podél těla a z tepny mu opět začala stříkat krev.

***

    Sirius klečel v krvi vedle Severusova těla a a snažil se dlaní zastavit krvácení. Do pracovny přiběhl Brumbál a rychle zhodnotil situaci. S chladným klidem si klekl k Severusovi, přiložil mu hůlku ke krku a zamumlal složité zaklínadlo. Krev přestala stříkat. Pomalé krvácení se ale ani jemu nepodařilo žádným kouzlem zastavit. 

    "Udělejte, proboha, něco Albusi!" zoufale křičel na něj Sirius a pořád tlačil dlaní na ránu. Propadal zoufalé beznaději.

    "Už není pomoci. Jestli se nemýlím, v žilách mu koluje jed proti srážení krve. Krvácení bohužel nelze nijak zastavit."

    Severus byl čím dál bledší a bledší. Na chvíli se probral z bezvědomí a pomalu otevřel oči. Uviděl vyděšeného Siriuse a přesto, v jaké byl situaci, snažil se chladně uvažovat. Ukázal na dveře. "Protijed… na stole…" namáhavě ze sebe vypravil. Typický Snape, na všechny jedy, které kdy vyrobil, vždy připravil i protijed. 

    Sirius rychle vyběhl a během okamžiku přinesl jedinou lahvičku, která byla ve vedlejší místnosti na stole a kterou tam Severus předtím prozřetelně připravil. Otevřel ji, rukou podepřel Severusovi hlavu a rychle mu vlil obsah do pootevřených rtů. Pak mu pod hlavu položil svůj hábit. Sirius i Brumbál se svírajícím napětím sledovali reakci na protilátku.

    Krvácení se konečně zastavilo, Severus ale ztěžka oddechoval, obličej měl bílý jako čerstvě napadaný sníh. Ze všech sil se snažil bojovat se smrtí. Jeho oči ale pomalu vyhasínaly a všem bylo jasné, že svůj zápas o život pozvolna prohrává.

    "Ztratil mnoho krve, protijed se bohužel do jeho krevního oběhu nedostal včas," konstatoval sklesle Brumbál. "Tohle jsem opravdu nechtěl," zašeptal zlomeně.

    Sirius pevně svíral Severusovu ruku. "Severusi… prosím, neumírej!" šeptal s bolestí. "Slíbil jsi, že už mě neopustíš! Nevzdávej to… bojuj!" Bylo mu úplně jedno, že projevuje své city před Albusem. Brumbál ale jen zkroušeně klečel na zemi a bezradně koukal na umírající tělo profesora lektvarů. Cítil obrovské výčitky, že ho kdysi přemluvil na tak nebezpečnou misi.

    Severusovy oči spočinuly na Brumbálovi. Snažil se mu něco říct. Místo toho jen chraptivě zachrčel, v hrdle ho dusila vlastní krev. Jeho rty začaly něco šeptat.

    Sirius rychle přiložil ucho k jeho rtům. Pak to uslyšel. Pár slov, které mu nedávaly žádný smysl. Zaslechl ještě poslední Severusův hluboký výdech... a pak už jen ticho.

    Srdce v Severusově hrudi se ještě třikrát zaškubalo a pak ztichlo. Hlava mu bezvládně klesla na bok, ruka mu vyklouzla ze Siriusovy dlaně a oči, láskyplně upřené na Siriuse, se zahalily závojem bílé mlhy.

další pokračování v povídce 

Do náruče smrti