Co to mělo znamenat? Sirius ho políbil! A nebylo to žádné přátelské políbení, ale skutečný milenecký polibek! Nikdy ho ani ve snu nenapadlo, že svoji první pusu dostane od muže. A navíc si zpětně s hrůzou uvědomil, že přitom pocítil nikdy nepoznané vzrušení.
Když z něj po chvíli vyprchal ten prvotní šok, otočil se na záda a pokusil se s chladnou hlavou přemýšlet nad tím, co se stalo. Už dříve si všiml, že se mu Sirius posledních pár dní vyhýbal a teď možná pochopil jeho důvod. Sirius k němu cítil něco víc, než jen obyčejný vztah kmotra ke svému kmotřenci. Nešlo mu ale do hlavy, kde se u něj najednou vzalo tolik náklonnosti k němu, když se znali tak krátce. Vždyť počet jejich společných dnů by se dal sotva spočítat na prstech dvou dlaní.
Harry si přejel jazykem po rtech. Cítil na nich ještě chuť Siriusova polibku a uvědomil si, že mu je to docela příjemné. Zalekl se toho a rychle si otřel rty do hřbetu ruky, až si je málem sedřel.
Opět se vrátil k myšlence, co Siriuse přimělo takhle se chovat. Přistihl se, že teď, když už se z toho trochu vzpamatoval, se na něj vlastně za to nezlobí. Měl ho příliš rád na to, aby to narušilo jejich vztah. Zlobil se spíš sám na sebe, že odtamtud utekl a nedal Siriusovi šanci vysvětlit mu, proč to udělal.
Po chvíli váhání se rozhodl, že se tam vrátí a zeptá se ho na to. Už se chtěl zvednout z postele, když se najednou rozletěly dveře a dovnitř vtrhl Ron.
„Kde jsi, člověče? Čekáme na tebe celý večer a ty se tady válíš. Pojď rychle, Fred přinesl novou hru Obscurio, všichni si zahrajeme.“
Harrymu dalo hodně práce vytěsnit z hlavy myšlenky na Siriuse a soustředit se na to, co mu říkal Ron. Neochotně se zvedl a odložil svoji návštěvu u kmotra na později.
*****
Pozdě večer, když se vracel do svého pokoje, potichu zaklepal na protější dveře, ty ale zůstaly před ním zamčené. Zkoušel to několikrát i následující den, ale Sirius mu neotevřel. Celý den se neobjevil v kuchyni, dokonce se tentokrát nezúčastnil ani schůze Řádu.
Molly si už o něj opět dělala starosti a když mu přinesla nahoru večeři a Sirius na ni jenom přes dveře houkl, že nemá hlad, nechala mu ji před dveřmi. Zůstala tam nedotknutá do příštího rána, kdy ji Harry nakonec odnesl zpátky do kuchyně.
Další den už Harry vzdal marné pokusy o navázání kontaktu se svým kmotrem a počkal si na něj na místě, kde s jistotou věděl, že tam přijde. I když Sirius sám už dva dny nejedl, na Klofana nikdy nezapomněl. Harry věděl, že ho chodil každý večer krmit.
Vylezl do podkroví, kde byl Klofan zavřený a čekání si krátil povídáním s hipogryfem. Po nějaké chvíli se v podkrovní místnosti objevil nic netušící Sirius a když spatřil Harryho, chtěl rychle couvnout, nakonec ale důstojně vešel dovnitř.
„Ahoj, Harry,“ pozdravil ho neutrálně a pak osvobodil několik krys z pastiček a začal je házet Klofanovi. Ten je hladově slupl jako malinu.
„Siriusi,“ začal váhavě Harry, vlastně ani sám nevěděl, jak má začít. „Chtěl jsem ti říct, že se na tebe nezlobím za to... no vždyť víš, co.“ Sirius krmil Klofana a nijak nereagoval. „Rád bych si o tom s tebou promluvil,“ pokračoval. „Bojím se, že dokud si to nevyjasníme, budeš se mi pořád vyhýbat. A já chci ten vzácný čas, který mi zbývá, než odjedu do Bradavic, strávit s tebou.“
Sirius poprvé projevil nějakou reakci. Ruka s mrtvou krysou mu poklesla a Klofan nespokojeně frkl, když se nedočkal svého pamlsku. Pohlédl Harrymu zpříma do očí a po chvíli ochraptěle promluvil. „Máš pravdu, Harry. Nejsem zbabělec, který se schovává před zodpovědností za své činy.“ Hodil poslední krysu Klofanovi a pak si kouzlem očistil ruce. „Promluvíme si u mne... jestli ti to nevadí...?“ pohlédl na něj nejistě.
„Vůbec ne,“ pousmál se Harry a pak spolu sešli o patro níž. Sirius tiše zavřel za nimi dveře a nabídl Harrymu židli, sám si sedl na postel, co nejdál od něj.
Chvíli na sebe mlčky hleděli, ani jeden nevěděl, jak začít. „Přinesu ti jídlo...“ nabídl se Harry.
Sirius zvedl na protest dlaň. „Ne, pak si pro něco dojdu. Teď ti chci... vysvětlit...“ prohrábl si nervózně husté černé vlasy. „Harry... to, co se stalo, bylo... neomluvitelné.“ Harry ještě nikdy neviděl svého kmotra v takových rozpacích, v jakých byl teď.
„S Jamesem... tvým otcem... jsme byli od první chvíle nerozlučná dvojice,“ začal pomalu. „Všude jsme chodili spolu, dokonce i za holkami. Na jejich pozornost jsme si nikdy nemohli stěžovat," uculil se trochu namyšleně při té vzpomínce. "Po Lily, tvé matce, James pokukoval už od páté třídy, ona ho ale odmítala. A pak... v šestém ročníku jsem utekl z domu a začal jsem bydlet s Jamesem u Potterových. A tam se stalo něco, s čím jsme nepočítali,“ zhluboka se nadechl a sklopil zrak. „Zamiloval jsem se do Jamese.“
Nastalo hrobové ticho. Sirius seděl nehybně v předklonu a mlčel, Harry na něj vyjeveně hleděl a nevěřícně vstřebával to, k čemu se mu teď Sirius přiznal. Pak se velice tiše zeptal přiškrceným hlasem. „Ty... ty a můj otec... jste spolu...“ nedokázal to vyslovit dál.
Sirius konečně sebral odvahu se na něj podívat. Vyčetl z jeho vylekané tváře, na co se Harry ptá. Nepatrně zavrtěl hlavou. „James to vůbec nevěděl.“ Když to vyslovil, uslyšel Harryho úlevný výdech. „Na konci sedmého ročníku se zamiloval do tvé matky a začali spolu chodit."
Opět se rozhostilo ticho. Harry právě pochopil, proč má Sirius všude na zdech rozvěšené fotografie jeho otce. Najednou mu přišlo jeho kmotra líto. Tajně miloval muže, který mu jeho lásku nikdy neopětoval. Uvědomil si, že to, že je jeho otec mrtvý, musí Siriuse bolet stejně jako jeho, možná dokonce víc, protože Sirius Jamese důvěrně znal.
Harry se zvedl ze židle, přešel k posteli a posadil se vedle Siriuse. „Je mi to moc líto,“ hlesl tiše.
Sirius mu pohlédl do tváře. „Už je to dávno," pousmál se. "Když jsi ale sem před pár dny přišel, ihned jsem si všiml, jak moc se podobáš svému otci. Tvoje přítomnost mi ho najednou opět bolestně připomněla. Začal jsem se ti radši vyhýbat, věděl jsem, že není správné vracet se do minulosti.“
Harry překvapeně poslouchal, vůbec netušil, jak na Siriuse jeho silná podoba s otcem působí.
„To, co se tady předevčírem stalo, bylo neodpustitelné,“ pohlédl Sirius provinile na Harryho, „Na okamžik jsem se ztratil v čase. Myslel jsem... myslel jsem, že jsi James. Už se to nebude opakovat.“
"Proč bys ale měl líbat Jamese?" podivil se Harry.
Sirius pomalu zavřel oči. "Protože jsem po tom toužil. Snil jsem o tom ve svých představách."
"Tys ho nikdy nepřestal milovat... že ne?" pochopil Harry.
Sirius neodpověděl, oči měl pořád zavřené. Harry na okamžik zaváhal, pak sebral odvahu a položil Siriusovi ruku na zátylek. Sirius ztuhl a prudce otevřel oči. Harry se pomalu přiblížil k jeho rtům, hledíc mu přitom zblízka do jeho široce otevřených očí.
„Co to děláš?“ vydechl zaraženě Sirius a učinil chabý pokus zarazit to. Harry se ale nenechal. Přitiskl své rty na ty jeho a pokusil se o plachý polibek. Tentokrát to byl Sirius, kdo byl tím nečekaným zážitkem zaskočen. Na krátký okamžik, kterému se nedokázal ubránit, dovolil Harryho rtům dotýkat se těch jeho, hned v příští vteřině se ale od něj s pocitem viny odtáhl.
„Nedělej to, Harry,“ varoval ho.
„Já to ale chci udělat,“ řekl Harry potichu.
„To přece nesmíme,“ napomenul ho Sirius ostře a odsedl si od něj dál.
„Nikdo se to nedozví.“
„Harry... odejdi, prosím, do svého pokoje,“ požádal ho Sirius naléhavě. Prudce vstal a začal nervózně přecházet po místnosti.
Harry se poslušně zvedl. „Dobrou noc,“ popřál mu a opustil jeho pokoj.
Sirius si sedl na kraj postele a chvíli se ani nepohnul. Pak kouzlem odemkl tajný šuplík v nočním stolku, vytáhl z něj ohmatanou pohyblivou fotografii a tesklivě se na ni zahleděl.
Usmíval se z ní na něj zamilovaně se tvářící šestnáctiletý James, ležící nahý v rozválené posteli, brýle měl odložené na stolku. Pak se otočil k osobě, ležící vedle něj a začal se s ní vášnivě líbat.
Sirius si tuto scénu moc dobře pamatoval. Vznikla o letních prázdninách u Jamesových rodičů v době, kdy spolu už skoro rok chodili. James dostal tenkrát bláznivý nápad, že si spolu udělají provokativní líbací fotografii. Vždycky měl v povaze hodně riskovat, Sirius ale nebyl ani za mák lepší, takže vznikla tahle indiskrétní fotografie.
Bylo to jediné, co Siriusovi zbylo jako památka na jejich téměř dvouletý milostný vztah, než jej James kvůli Lily ukončil. Opatrně zas fotografii zasunul zpátky do šuplíku a důkladně zajistil kouzly. Tohle jejich tajemství zůstane navěky uchované. Obzvlášť Harry se nikdy nesmí dozvědět, jak to tenkrát s ním a jeho otcem doopravdy bylo.
*****
Harry tu noc neusnul. Už několik hodin civěl ve tmě na baldachýn své postele s nebesy a utápěl se ve zmatených myšlenkách. Pochopitelně ho překvapilo, k čemu se mu Sirius přiznal. Ale tohle zdaleka nebylo důvodem, proč nemohl celou noc zamhouřit oko. Ať se snažil sebevíc, nedokázal dostat z hlavy Siriusův první polibek. Vždycky tajně snil o tom, jak se někde v tmavém koutě bradavických chodeb líbá s Cho Changovou. Teď ho Cho najednou přestala úplně zajímat a jeho touhy se začaly ubírat jiným směrem.
Polilo ho horko, když si uvědomil, že touží znovu prožít tu intimní chvilku se Siriusem. Nedokázal to pochopit, Sirius je přece muž, a navíc jeho kmotr, takže něco jako nevlastní otec, a jediný skoro příbuzný, kterého má. Přesto se tomu nedokázal nijak ubránit.
Ráno došel nevyspalý a unavený do kuchyně na snídani. Sirius už tam byl a hladově házel do sebe míchaná vajíčka. Když se jejich pohledy setkaly, Harry se na něj přátelsky usmál, Sirius mu ale úsměv neopětoval a klopil oči do talíře. Harry si sedl naproti němu, pustil se do své snídaně a mlčky ho přitom pozoroval, čekal, jestli s ním jeho kmotr naváže konverzaci, anebo se na něj alespoň podívá.
Sirius rychle dojedl a zvedl se od stolu, ani talíř si po sobě neuklidil. „Molly, díky za snídani,“ hlesl a aniž by o Harryho zavadil pohledem, spěšně vypadl z kuchyně.
Harry byl zmatený. Rozhodl se, že hned, jak se nají, dojde za ním. Paní Weasleyová ho ale ihned po snídani spolu s Ronem a Hermionou zaměstnala na celé dopoledne s úklidem prvního patra. Odpoledne byla schůze Řádu, která trvala až do večera, takže k Siriusovým dveřím se Harry dostal až po večeři.
Zaklepal. Chvíli bylo ticho, ale pak se zevnitř ozval Siriusův tlumený hlas. „Pojď dál, Harry.“
Harry vešel a zavřel za sebou dveře. „Jak jsi věděl-“
„Sem za mnou nikdo nechodí kromě Remuse, Molly a tebe. Remus je už pár týdnů pryč a Molly je vždycky slyšet už z dálky.“ Sirius ležel na posteli a strefoval se kletbami do nějakého terče na protější zdi.
Harry zvědavě nakoukl, do čeho to s takovou zuřivostí střílí. Na zdi nad krbem byla přichycena velice amatérsky nakreslená podobizna tváře, která by se při troše dobré vůle mohla trochu podobat hadímu obličeji lorda Voldemorta. Jeho hlava byla na mnoha místech rozervaná od přímých zásahů. Harry sebou cukl, když mu kolem ucha prolítla další kletba, zaryla se přímo doprostřed čela Pána zla a vyrvala ze zdi kousek omítky, což vypadalo, jako by mu vystřelil z hlavy mozek.
„Už jsem ho ve svých představách zabil aspoň tisíckrát. Doufám, že budu mít příležitost zabít ho doopravdy a pomstít Jamesovu smrt,“ procedil nenávistně mezi zuby a odložil hůlku na noční stolek.
„Proč jsi přišel, Harry?“ zeptal se pak trochu podezíravě. Zvedl se z postele, posadil se za stůl a přistrčil Harrymu druhou židli.
„Říkal jsi...“ začal Harry opatrně, „...že kdybych cokoliv potřeboval, mám přijít za tebou.“
„Samozřejmě, to platí. Posaď se a povídej,“ pohodlně se rozvalil na židli a obezřetně upřel zrak na Harryho.
Harry židli ignoroval. „Já... totiž... pořád musím myslet na to, co jsi mi včera řekl,“ vyhrkl konečně ze sebe.
Sirius si zhluboka povzdechl. „Harry... byla to chyba, že jsem ti prozradil své tajemství. Ještě větší chyba byla, že jsem se předtím neovládl. Mohl bys na to, prosím, zapomenout?“ požádal ho naléhavě.
„To jsem zrovna nemyslel,“ zavrtěl Harry hlavou. „Měl jsem na mysli to, jak jsi řekl, že... vidíš místo mne mého otce...“ šeptl opatrně a udělal k němu krok blíž. „Jenže já nechci na to zapomenout.“
Než mu v tom Sirius stačil zabránit, vzal jeho neoholenou tvář do dlaní a nedočkavě ho políbil na ústa. Jeho polibek už nebyl tak nezkušený, byl přesycen vášní a touhou, která z něj v tomto okamžiku vyvěrala.
Sirius měl co dělat, aby ho ze sebe setřásl, až se přitom pod ním nebezpečně zakymácela židle. „Harry! Nemůžeš mě takhle provokovat!“ pokáral ho rozhořčeně, stěží ale dokázal skrýt rozrušení v hlase.
„Proč ne?“ namítl dotčeně Harry.
„Není to správné! Jsi... jsi ještě kluk!“
„A to, že ses zamiloval do mého otce, když vám bylo zrovna tolik, co teď mně, to ti tenkrát nevadilo?“ zpražil ho Harry naštvaně.
Sirius zůstal jako ochromený. „To... to jsem byl mladý. A byl to James... ne ty,“ ohradil se zaskočeně.
Harry udělal opatrný krok k němu. „Siriusi... podívej se na mně,“ vynutil si, aby Sirius k němu zvedl zrak. „Nemohl by sis na chvíli představit, že jsem James?“ řekl potichu.
Chvíli si mlčky hleděli do tváří. „Víš, co ode mne žádáš, Harry? Chceš, abych se vrátil do své minulosti?"
„Jenom když budeme spolu sami,“ nedal se odbýt Harry.
Sirius se na něj upřeně zahleděl. „Proč to chceš?“
„Protože chci být s tebou. Jsi jediný, kdo mi zůstal.“
"Harry, jsme přece spolu. Můžeš u mne trávit každé prázdniny a až skončíš školu, můžeš tady bydlet se mnou napořád, jestli budeš chtít."
"Ty to nechápeš. Přál bych si, aby byl náš vztah důvěrnější, než jen kmotr a kmotřenec. Chtěl bych, aby bylo mezi námi stejně hluboké přátelství, jako jste to měli s mým otcem," naléhal Harry. "A... já bych ti nabídl i víc, než jen přátelství jako on," dodal tiše a tváře mu zrudly studem.
Sirius na něj překvapeně pohlédl, takovouhle nabídku by od něj nikdy nečekal. "Vážím si toho, Harry," řekl očividně zaskočen. "Ale..." ztěžka polkl, jak se mu stáhlo hrdlo, "...Jamese mi nemůžeš nikdy nahradit,“ dodal potichu a jeho oči se zamlžily jako orosené okno.
„Alespoň se o to pokusím," nevzdával to Harry.
Sirius se přinutil k úsměvu. „V té paličatosti jsi celý po otci.“ Poté zase zvážněl a přimhouřenýma očima chvíli Harryho pozoroval, než promluvil. „Byla by to ta nejšílenější věc, jakou jsem kdy udělal," poznamenal pořád ještě ne zcela přesvědčen.
"Od kdy se bojíš výzev?" ušklíbl se provokativně Harry.
"Jako bych slyšel Jamese," rozesmál se nakonec Sirius štěkavým smíchem.
těším se na pokračování . SKVĚLÉ !
OdpovědětVymazatDěkuji za komentář. Stejně jako vás čtenáře potěší nová kapitola, mne zase potěší váš komentář. :)
Vymazat