pondělí 10. srpna 2020

Vendeta 1: Osvícení

Tato kapitola je pokračováním povídky Světlo v temnotách a přímo navazuje na její poslední kapitolu.

Autor: Styx

Pár: Severus Snape/Lucius Malfoy

Vedlejší páry: Severus Snape/Regulus Black, Severus Snape/Voldemort

Varování: slash (homosexuální erotika), černá magie, temné

Přístupnost: 18

Poznámka: tato povídka je čtvrtým dílem tetralogie Vyvrženci peklaIn whisky veritas - Vyvrženci pekla - Světlo v temnotách ). Nutno nejdřív přečíst předchozí díly. 

Poznámka: děj povídky se odehrává v období od července 1979.

Napsáno: 2020

Celou povídku v celku (ovšem bez obrázků) si můžete přečíst i tady.





1. část:

Osvícení



    Mnohem později jsme oba znaveni sexem leželi vedle sebe. Lucius spal tvrdým spánkem, dlouhé vlasy měl neposlušně rozhozené na sněhobílém saténu. Tiskl jsem se k jeho zádům a občas políbil jeho pravidelně se zvedající rameno. Miloval jsem jeho kůži, hebkou a pěstěnou, provoněnou vonnými olejíčky, teď lehce slanou od zaschlého potu. Už hodně dlouho jsem nebyl tak šťastný jako v tuto chvíli. A přesto jsem si to nedokázal užívat. 

 

    Myslel jsem na Reguluse. Miluje mne a já mu dnes ublížil. Opustil jsem ho. Když mi bylo nejhůř a padl jsem až na samé dno, pomohl mi. Vytáhl mě z bahna, nabídl mi přátelství, pomoc, dočasný domov. A taky lásku. Cítím se mizerně, ale svému srdci nedokážu poručit.

 

    Odhrnul jsem Luciusovi pramen jemných vlasů ze šíje a vtiskl jsem mu na odhalené místo letmý polibek. Zavrtěl se ve spánku a pak se otočil ke mně a aniž by otevřel oči, objal mě kolem pasu, hlavu si pohodlně položil na mé rameno a spal nerušeně dál. 


    Pousmál jsem se. Kdysi jsem si myslel, že kdybychom museli spát spolu v jedné posteli, zaručeně bychom byli k sobě otočeni zády. Jak moc jsem se spletl. Přitiskl jsem si ho k sobě a on zamručel ze spánku mé jméno. Teď už to vím, Lucius je můj osudový muž a už nikdy ho neopustím a nedovolím, aby on opustil mne.

    Přitom stačilo tak málo, abychom teď tady spolu neleželi. Pán zla si s námi krutě zahrává. Před půl rokem nás násilně rozdělil a teď Luciusovi sám nařídil, aby se o mne postaral. Vrtá mi hlavou, proč tak najednou. Napadá mě jediné, že chce odvést mou pozornost od něčeho mnohem významnějšího a zvolil raději menší zlo v osobě Luciuse.

    Mělo to něco společného s Regulusem, soudě podle toho, na co se mě Pán zla ptal, sotva jsem otevřel oči. Vybavila se mi jeho podivná otázka: Prozradil ti Regulus něco zvláštního? Regulus mi předtím naznačil, že přišel na způsob, jak oslabit moc Pána zla. Pokud mi řekl o tom víc, nevzpomínám si na to. 

    Sen. Ten hrůzný sen, který se mi zdál těsně předtím, než jsem se probral, si naopak vybavuji až moc živě. Opakující se sen, ve kterém si moje černá duše odpykává v podsvětí trest za mé světské hříchy. Jak ale může má duše žít ve mně a zároveň trpět v pekle?

    Hlavou mi probleskla náhlá myšlenka. Co když je za moji ztrátu paměti zodpovědný Pán zla? Nevím, co jsem věděl, že by Mistrovi stálo za námahu pracně mi vymazávat určité úseky paměti, můj instinkt mi ale napovídá, že to má spojitost s těmi živými sny. Ať už měl jakýkoliv důvod hrabat se mi ve vzpomínkách, nedokázal vymazat mé sny o utrpení duše. Nikdy jsem mu totiž o nich neřekl.   

    Nejjednodušší bude, když hned ráno zajdu za Regulusem a zjistím, co se vlastně stalo. Pomalu jsem zavřel oči a snažil jsem se vypořádat s tím děsivým snem, který jsem živě prožíval, než jsem se v této posteli probudil. Snem, ve kterém se mi zdálo ne o jednom, ale o dvou střípcích mé bloudící duše...

_______

 

    Ve slabinách jsem ucítil příjemné vlhko. Pootevřel jsem oči. Sluneční světlo mi ostře bodalo do zorniček. Nadzvedl jsem hlavu a přimhouřenýma očima jsem se podíval dolů. Na mým klínem se skláněla blonďatá hlava, dlouhé prameny bílých vlasů mě lechtaly v podbřišku. Luciusova ústa si laškovně hrála s mým povadlým penisem a jeho šedé oči mě pobaveně pozorovaly.

    „No konečně. Už jsem se začínal bát, že tě ani tohle neprobudí,“ usmál se široce Lucius a dál se věnoval mému klínu. Bylo to příjemné, moc příjemné. 

    Najednou mi hlavou blesklo mé noční odhalení. Prudce jsem se posadil. „Musím jít za Regulusem!“

    Luciusovi vyklouzl z úst můj probouzející se penis. „Cože? Já ti snad nestačím?“ pohlédl na mne překvapeně. „Nebo to snad Regulus umí líp?“ To už se v jeho hlase ozval stín rozčarování a žárlivosti.

    Uvědomil jsem si, jak hloupě to v této situaci muselo vyznít. „To s tímhle nemá nic společného,“ dodal jsem rychle a v duchu jsem si spílal za tu spontánní reakci. Trpěl jsem, když jsem nemohl být s Luciusem a teď, když jsme opět spolu, všechno zase zkazím.

    „V tom případě zapomeň na Blacka a soustřeď se na mně,“ řekl tiše Lucius. Položil mi dlaň na prsa, jemně mě zatlačil zpátky do matrace a sklonil se nad můj klín.

    Roztáhl jsem ruce do stran, zavřel jsem oči a oddal jsem se Luciusově orální symfonii. Vzdaloval jsem se od všeho, co mě tížilo a vznášel jsem se na vlnách slasti, které mě pomalu nesly ke břehům nejvyšší rozkoše. Prsty jsem mu zabořil do jeho dlouhých vlasů a prohraboval jsem se v nich. V tuto chvíli nebylo nic důležitějšího než Lucius. Vlastně nejenom v tuto chvíli. Přivedl mě až k nádhernému vyvrcholení a já jsem omámeně hádal, kdo z nás dvou si to užil víc.

    Lucius se přesunul ke mně nahoru a pozoroval mě. I když jsem měl zavřené oči, cítil jsem na sobě jeho pohled. Pootevřel jsem víčka a zahleděl jsem se do jeho uhrančivých očí. „Co na mně tak koukáš?“ zamumlal jsem líně.

    Usmál se. „Nemohu se nabažit pohledu na tvoji tvář těsně po orgasmu. Zardělou, klidnou, vyrovnanou. Je to velmi sexy.“

    „Máš velice zkreslené představy o tom, co je sexy,“ poznamenal jsem sarkasticky, neubránil jsem se ale, aby se mi koutek rtu mimoděk pobaveně nenadzvedl.

    Lucius se ušklíbl. „Vyznám se v tom, jsem estét.“ Políbil mě na rty a odhrnul mi vlasy ze zpoceného čela. Obyčejné gesto, přitom tak intimní.

    „Měl bych se ti k něčemu přiznat,“ začal jsem váhavě a pohlédl jsem nahoru do zrcadla, nechtěl jsem se mu dívat přímo do očí. „Četl jsem ten pergamen v chatě v horách. Měl bys to vědět.“

    Lucius na to chvíli nic neřekl. „Myslel jsem si to,“ řekl nakonec tiše, hrál si přitom s pramenem mých vlasů.

    „Omlouvám se.“

    „To nemusíš. Vlastně jsem rád. Alespoň už to víš,“ pronesl klidným hlasem.

    Otočil jsem se k němu a zahleděl se mu do očí, v jeho zřítelnicích se odrážela moje tvář jako v miniaturním zrcátku. „Myslel jsi to vážně, že kvůli mně chceš opustit vše?“ O znásilnění pěstí jsem se ani slůvkem nezmínil.

    „Ano.“

    „Pořád to platí?“

    „Ano.“

    „Nedělej to, Luciusi.“

    Překvapeně na mne pohlédl. „Proč?“

    „Povedlo se mi Pána zla oklamat, že mi na tobě nezáleží, když jsem byl schopen tě zabít. Tedy, tvého dvojníka,“ opravil jsem se rychle. „Jsi Malfoy, bohatý, vážený a vlivný muž, jsi ženatý se ženou z významné rodiny. Kdybys tohle všechno kvůli mně opustil, Pán zla by odhalil, že náš vztah je mnohem hlubší, než si myslel. A to nesmíme připustit.“

    Lucius na mne koukal trochu vyjeveně. „Co mi tím chceš naznačit? Abych se tě vzdal?“ zareagoval podrážděně.

    „To bych ti neradil,“ ušklíbl jsem se s tlumeným smíchem. „Bohatě postačí, když pro veřejnost zůstaneš s Narcisou a tím, čím jsi byl doteď, a tím ochráníme naše tajné pouto. Jen ať si každý myslí, že nám jde jenom o sex.“

    „Nikdy bych nevěřil, že mi zrovna ty někdy řekneš, abych zůstal s Narcisou,“ pozvedl Lucius překvapeně obočí. „Severusi, proč se tak bojíš, aby to Pán zla nezjistil?“

    „Protože nesmí vědět...“ ztišil jsem hlas, „že jsi mojí slabinou.“

    Lucius mlčel, pohlednou tvář měl staženou úporným přemýšlením, přímo jsem viděl, jak se mu za jeho nakrčeným čelem zběsile prohánějí myšlenky.

    „Co by mi chtěl udělat?“ zeptal se nakonec tiše. „Co by mohl žádat od tebe, aby mě k tomu použil jako rukojmí?“

    Přemýšlel jsem nad tím, co mu můžu prozradit. „Mohl by mě přinutit dělat věci, které dělat nechci.“ Víc jsem mu říct nemohl. "Musím jít za Regulusem, Luciusi. Myslím, že on je klíčem k tomu všemu.“

    „To asi nepůjde,“ zadíval se na mne Lucius neproniknutelně. „Pán zla mi přikázal dohlédnout na to, abys zapomněl na Reguluse.“

    Nevěřícně jsem na něj vykulil oči. „Cože? Proč?“   

    „To mi bohužel jaksi opomenul říct.“ 

    Funěl jsem vzteky a bezmocí. „A tobě se to náramně hodí, že?“ neodpustil jsem si sarkastickou poznámku. „Musím nutně mluvit s Regulusem a ty mi v tom nezabráníš.“ Prudce jsem vyskočil z postele. „Kde mám šaty? A hůlku?“

    „Severusi... to nejde,“ řekl tiše Lucius a posadil se na kraj postele. „Regulus je nezvěstný.“

    Zíral jsem na něj, jako by mi právě oznámil, že se Pán zla oženil s mudlovskou šmejdkou. „To je hloupost. Před pár hodinami jsme ještě spolu... mluvili.“

    Lucius se tvářil, že si mého zaváhání nevšiml. „O tom velice pochybuji. O Regulusovi nikdo nic neví už dva dny,“ řekl opatrně.

    „Dva dny?“ Zbledl jsem, když mi to došlo. „To jsem byl zase tak dlouho... mimo?“

    „Tak dlouho jako minule naštěstí ne. Jsi u mně teprve od včera. Přesto jsi byl v bezvědomí skoro čtyřiadvacet hodin.“ Pak ztišil hlas. „Dělá mi starosti, co se to s tebou děje, Severusi. Nechceš mi to říct?“ naléhavě na mne upíral své šedé oči.

    Ta jeho starost o mne mě dojímala. Přistoupil jsem k němu a vklouzl jsem prsty do jeho platinových vlasů. „Jednou ti to řeknu. Slibuji. Ale teď nemůžu.“ Objal mě pažemi kolem pasu. „Luciusi, musím zjistit, co je s Regulusem. Pomoz mi, prosím.“

    Zvedl ke mně oči. „Pán zla Blackům nařídil, že nesmíš překročit práh jejich domu. Jsem si ale jist, že i kdyby jim to neporučil, stejně by tě už dovnitř nevpustili. Přivolal jsi jim prý prokletí na jejich dům.“

    Posměšně jsem si odfrkl. „Ty tam ale můžeš.“ Vyčkával jsem, jestli to pro mne udělá.

    Lucius v sobě sváděl boj, jestli hrubě neporuší příkaz Pána zla, pokud vyhoví mé prosbě. „Dobře tedy. Myslím, že zdvořilostní návštěva u příbuzných nespadá do Mistrova zákazu,“ pousmál se potměšile. „Co mám tedy udělat?“

    „Stačí, když odevzdáš Regulusovi ode mne vzkaz, že se s ním nutně potřebuji sejít. Najdi ho... prosím.“

    Lucius se na mně usmál podmanivým úsměvem. „Co bych pro tebe neudělal. Jsem ale vážně zvědavý, jak se mi za to odvděčíš,“ uculil se neodolatelně.

    „Nech se překvapit,“ pošeptal jsem mu tajemně do ucha.

Vendeta 2 - Komnata aktuální potřeby


Obrázek by Patricia D.

6 komentářů:

  1. Konverzace z Facebooku

    Stálá čtenářka
    Tohle je velmi nečekané, ale značně příjemné překvapení. Rozhodně si to přečtu, Styx, ještě stále existují tví stálí čtenáři, i když se asi po ukončení Fantasmagoria rozutekli.

    Styx
    Tak to mě potěšilo, že mi zůstali mí věrní čtenáři, moc si toho vážím.

    Stálá čtenářka
    Přečteno. A pevně doufám, že motivace ani inspirace jen tak nevyšumí 🙂

    Styx
    Taky pevně doufám. 😃 Už dopisuji další kapitolu. 🙂 A čistě ze zvědavosti by mě zajímalo, jestli sis přečetla jenom tuhle novou kapitolu, anebo jsi to četla celé od začátku?

    Stálá čtenářka
    Od začátku nikoliv, pamatuji si to dost přesně, takže jen tu poslední kapitolu předešlé třetí části, v níž byly změny - moc jsem jich ale nezaznamenala. Připomínám si to občas, někde na Openslash je záloha celého Fantasmagoria, takže se mi nic z toho naštěstí neztratilo. ^^~ Z té minulé části, když byla velká mezera mezi předposledním a posledním dílem, si pamatuju fakt hodně. Ale za den se to přečíst nedá. 😃 a) je to dlouhé, b) moc feels. Ano, i při opakovaném čtení mě to dostává stále stejně. Takových povídek mám už jen pár z HP fandomu a přiznejme si, většina je Snarry. A já Pottera vážně nerada.
    Rozhodně budu tady vyhlížet aktualizaci. ^^~

    Styx
    Tak to tě obdivuji, že si to pamatuješ. 😃 Nějaké změny tam jsou, protože když jsem tenkrát psala SvT, jsem myslela, že to už bude konec. Jenže nějak se nedokážu rozloučit s těmi mými dvěma miláčky ❤️, tak jsem musela upravit poslední dvě kapitoly původní povídky, abych mohla jejich příběh psát dál. Čtenáře, kteří tu povídku znají, by totiž mohlo v dalších kapitolách zmást, proč se opakuje něco, co už bylo v původní povídce. Proto doporučuji přečíst si poslední dvě kapitoly SvT. Pozorný čtenář si v nich určitě všimne, že tam chybí např. flashback s Regulusem v jeskyni, v rozhovoru Pána zla se Severusem není vůbec zmíněna nesmrtelnost duše a Severus zatím netuší, co způsobilo ztrátu jeho paměti. Tohle jsou základní změny, které se budou řešit až ve Vendetě. Víc už neprozradím. 😃 Tak to máme stejné, taky nesnáším Pottera a ještě víc nesnáším Snarry. 😃 Ale chystám jednu povídku, kde si Pottera fakt vychutnám. Toužím se mu pomstít od samého začátku, co jsem začala psát ff. 😃

    Stálá čtenářka
    Na tom není nic moc k obdivu, prostě to jednou za rok prolétnu. 😃 Nebo tak nějak. Nedivím se.
    Uhm, já si při čtení poslední části SvT nemohla uvědomit, CO mi tam chybí. Bude to ten flashback, no jasně. To je zrovna scéna, u které jsem ani nedýchala. Není třeba prozrazovat více.
    Není to jediná hlavní postava knih, která mi podobným způsobem leze na nervy. Snarry jsem se dlouho vyhýbala úplně. Jenže stále jde o nejpsanější pár. A pokud nemám hledat povídky s dávno mrtvými spisovateli, nemám mnoho dalších fandomů a jsem člověk, který potřebuje spánek, jídlo, pití, knihu, vzduch a knihu. Takže mě nakonec okolnosti dohnaly k sebevraždě pár mozkových buněk a našla jsem pár Snarry, kde nechci Pottera zatížit a hodit do jezera. Většinou jde o překlady. Plus Alice, ale ta má lepší originální tvorbu, ať se na klíč pějí jakékoliv ódy. Většinou je fajn, když tam zrovna Potter trpí. (Bohužel mnohem častěji mučí Severuse... Ale přiznejme si, v kterém páru nemučí Severuse...) Tudíž si to ráda přečtu, až to sepíšeš. Ale více se stejně těším na Vendetu.

    OdpovědětVymazat
  2. Pavla 14. srpna 2020 15:50
    Ani nevíš, jakou jsi mi touhle zprávou udělala radost :)

    Styx 17. srpna 2020 20:36
    A já mám zase upřímnou radost z tvého komentáře. 😀

    paja 17. srpna 2020 2:38
    Je 2,30 ráno, už 17.8.2020 a já vyděšená, že všechny Tvé skvělé povídky mi zrušením blogu zmizí, kopíruju jednotlivé kapitolky jak blázen. A teď zjistím na konci Světla v temnotách, že budeš pokračovat, a že navíc tu máš všechny své skvosty! U Merlina, to mi spadl kámen ze srdce! Moc děkuji a těším se na Vendetu!

    Styx 17. srpna 2020 20:37
    Neboj, taky bych velice nerada přišla o své povídky, proto jsem si je přesunula na tyto nové stránky. ;) Tady jsou povídky trochu "vylepšené", u některých jsou přidané scény nebo i kapitoly a dělám k nim i úvodní přebaly. 😀

    OdpovědětVymazat
  3. Užívam si stretnutie s príbehom a je mi krásne. Stretla som svoje obľúbené postavy a sú zase spolu... Ďakujem, že si ich nedokázala rozdeliť :) A hlavne za to, že si nám ich znovu priviedla a vďaka tomu sa môžem ponoriť do príbehu a na chvíľu sa stratiť z reality.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to můj nejoblíbenější pár, takže nemám to srdce je rozdělit (alespoň ne na dlouho, nějakou pauzu občas potřebují, jinak by se asi pozabíjeli :D). A opravdu mě těší, že při čtení mých povídek na chvíli zapomínáš na realitu. Díky za komentář.

      Vymazat
  4. Drahá Styx, dlho, veľmi dlho som hľadala poviedku, ktorá by ma nadchla tak ako kedysi jedna jediná, ktorú som dookola čítala asi 5x, pretože som nemohla nájsť nič iné, čo by ma tak ohromilo... čo by mi vzalo vietor z plachiet... niečo čo by dalo mojej duši dôvod ráno sa zobudiť s radosťou, pretože keď nečítam tak ... nežijem. Až doteraz ... Z tvojho veľdiela som ostala úplne šokovaná. Skutočne som nedúfala, že objavím ešte niekedy takého...MAJSTRA PERA. Som šťastná, prešťastná, že nejaká vyššia bytosť viedla moju ruku s myšou kým som nenaďabila na tento blog. Nikdy som si nepredstavovala Severusa zrovna s Luciusom ale tvoj spisovateľský talent, tvoje slová, vety... tá temnota obsiahnutá na týchto stránkach a to svetlo ich lásky.. som skutočne ohromená a ďakujem . Ďakujem, že píšeš, že sa delíš o svoj vnútorný svet s čitateľmi a dúfam, že si tieto slová ohromenej a šťastnej čitateľky, ktorá je aktuálne v tranze, prečítaš. Ďakujem Styx.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, Elizabeth, tvůj komentář mě hodně potěšil. Zpětná vazba čtenáře je pro mne tou největší odměnou a taky silnou motivací ke psaní a vymýšlení dalších příběhů. Jsem moc ráda, že se ti mé příběhy líbí a doufám, že se mi v brzké době podaří dopsat poslední kapitoly nedokončených povídek a začít psát nový příběh. :) Moc děkuji za komentář. :)

      Vymazat

Děkuji za komentář.