Posedlost 2 - Potrestání

V rohu tmavé, studené cely, osvětlené jen slabým světlem pochodně, která nemilosrdně ubírala kyslík ze vzduchu, se na dřevěné posteli krčilo hubené tělo, schoulené do klubíčka. Ruce mělo sepjaté pod koleny a tisklo je až téměř na prsa. Přikryté bylo slabou dekou, která ho jen stěží mohla zahřát. Navzdory tomu, v jakém ponurém vězení se nacházel, měl na sobě čisté oblečení a sám nebyl ani trochu špinavý, jak by se dalo předpokládat podle prostředí, kterým byl obklopen.

Na chodbě za dveřmi se na kamenné podlaze sklepení ozývaly kroky a přibližovaly se k cele. Vězeň rychle vyškrábal nehtem do zašlé omítky nad postelí další rýhu. Sedmý nekonečný den, kdy hnije v tomhle vězení.

Zarachotil zámek a těžké, kovové dveře se s skřípotem otevřely. Dovnitř vešla vysoká postava, zahalená v černém plášti a s kápí na hlavě. Tác s jídlem a vodou a s čistým oblečením položila na stolek hned vedle dveří a zamkla za sebou. Otočila se k vězni a sundala kápi.

"Svlékni se," požádal hluboký hlas ode dveří. Vězeň se neochotně posadil a se shrbenými zády začal plnit rozkaz. Štíhlé prsty rozepnuly košili a hodily ji na hromádku na zem a za chvilku na ni spadly i kalhoty. Nahé tělo se otřáslo zimou.

"Přistup ke zdi."

Vězeň netečně přistoupil k protější zdi, ze které viselo čtvero pout, dvě nahoře pro ruce a dvě dole pro nohy. Břichem se přitiskl ke studené stěně a rozpřáhl ruce v naučeném postoji. Při styku svého nahého těla s chladným kamenem se roztřásl.

Ruka v černém plášti se zvedla a rozmáchlým obloukem vyslala z hůlky kouzlo. Všechna pouta obemknula vězňovy končetiny v zápěstích a kotnících a připoutala ho ke zdi. Jeho pán položil hůlku na stolek, přivřel víčka a chvíli se kochal pohledem na něj. Vzrušeně našpulil rty a přistoupil k němu. Dlaní mu přejel po hojících se jizvách a čerstvých šrámech na zádech. Jemně, opatrně, vězeň se přesto zachvěl.

"Musím tě ztrestat za tvoji včerejší neposlušnost, Severusi." Věznitel natáhl ruku a sundal ze zdi důtky. Snapeovo tělo se teď už úplně roztřáslo v neblahém očekávání dalšího trestu.

"Dnes budu ale milosrdný, jen do první kapky krve. Vidím, že dnes už začínáš spolupracovat a za odměnu ti zmírním trest." Věznitel sevřel pevně v ruce rukojeť důtek, rozpřáhl se a bez varování švihl Severuse po zádech. "Za tvoji aroganci a povýšenost." Biče dopadly na jemnou bílou kůži a zanechaly na ní rudé šrámy.

Severus se prohnul v zádech, obličej mu zkřivila křeč a mezi rty zadržel bolestný vzdech. Ze všech pórů na těle se mu vydraly na povrch kapičky potu. Opřel své rozpálené čelo o studenou zeď.

"Za tvoje odmítání a vzdor."

Severus pevně zavřel oči, instinktivně stáhl svaly na zádech v očekávání dalšího šlehnutí. Celu proťal svištivý zvuk a ruka s bičem dopadla podruhé na jeho zpocená záda a boky. Sykl bolestí a přimáčkl se břichem ke studené zdi. Chlad, sálající ze zdi trochu zmírnil spalující bolest na zádech. Důtky na některých místech poškodily kůži a na povrch se vydralo několik rudých kapek krve. Stékaly v tenkých červených potůčcích po hřbetu na bedra.

"Pro dnešek to stačí," udělila mu milost tmavá postava a odhodila biče do kouta. Přistoupila blíž k němu a položila dlaně na jeho nahá ramena. "Po trestu tě čeká odměna, ale musíš si ji zasloužit." 

Muž začal Snapea hladit po ramenou a po zádech. Při doteku s poraněnou kůží uslyšel Snapeovo bolestivé zasyčení. Sklonil hlavu a jazykem mu slízával tenké proužky krve na jeho zádech. Hladící ruce přesunul na Snapeova prsa, rukou sklouzl po plochém břiše až do jeho slabin a objal povadlý penis. Začal ho pomalu třít.

Snape na doteky nijak nereagoval. Už se ale nebránil, jako ze začátku, když si jeho věznitel bral jeho tělo proti jeho vůli.

"Snaž se, Severusi, a bude se ti to líbit," dýchal mu vzrušený hlas na krk. "Jinak si tě zase vezmu násilím."

Snape zarytě mlčel.

Muž od něj odstoupil, rozepnul si kalhoty a vytáhl svoji erekci. Přimáčkl ji k pevným svalům jeho hýždí a vydechl vzrušením. Botou mu zajel mezi kolena, hrubě mu roztáhl nohy od sebe a přinutil ho rozkročit se. Penis přiložil k jeho pevnému zadku a namířil k otvoru. Pevně mu objal štíhlé boky a zatlačil.

Severus vydechl a zavřel oči. Zatnul zuby a ze všech sil se snažil nevnímat palčivou bolest, která ho pálila mezi hýžděmi při těch několika počátečních prudkých přírazech do jeho těla. Snažil se nevšímat si silných paží, které pevně svíraly jeho boky a tvrdě je přirážely do svých slabin. Doufal, že se mu nepodlomí kolena dřív, než ho silné ruce propustí z objetí. Odevzdaně čekal na okamžik vyvrcholení svého pána a na ukončení svého ponižování.

S úlevou po chvíli ucítil, jak se mu v útrobách rozlévá teplo a ochabující penis vyklouzává z jeho těla ven. Pouta kolem jeho končetin se uvolnila. Jako pokaždé po aktu, Snape se poslušně došoural k posteli a lehl si na břicho.

Jeho pán si k němu přisedl a zahájil jejich každodenní rituál. Vzal hůlku a její špičkou mu hojivě přejel po ranách od biče. Šrámy přestaly krvácet a částečně se zacelily. Vykouzlil nádobu s vodou, ohřál ji a namočil do ní houbičku. Začal opatrně smývat krev na Severusových zádech, dával velký pozor, aby mu způsobil co nejmíň bolesti. I tak Severus občas zareagoval tichým syknutím.

Věznitel si pak opatrně otočil svého vězně na záda a začal mu omývat zpocenou hruď a břicho. Když se dostal až k jeho penisu, jeho doteky se na něm tradičně nijak neprojevily. "Severusi, jsi chladný jako kámen. Tebe vůbec nevzrušují mé doteky a to, co s tebou dělám?"

Snape jako by ho ani nevnímal, na něj jen nepřítomně hleděl.

Když jeho pán skončil s kompletní hygienou jeho těla, přinesl mu čisté oblečení. Snape se oblékl a posadil se na postel. Odevzdaný osudu nepřítomně upíral svůj strnulý pohled na protější zeď své kobky. Byl zlomený. Po mnoha dnech vzdorování a trestání se z jeho tváře vytratilo sebevědomí a arogance. 

"Najez se, ať máš sílu," poručila mu tmavá postava, zakryla si hlavu kápí a odemkla dveře. "Zítra přijdu zas."

O pár týdnů později...

Snape ležel na posteli svého žaláře a v hlavě si uspořádával své zmatené myšlenky o dnešním večeru. Pořád se mu vracely zpátky do hlavy jako bumerang. Sepjal ruce v týle a hledal cokoliv, čím by zaměstnal svůj mozek. Zpozoroval na stropě rezatého pavouka, pomalu se přibližujícího ke své kořisti, lapené do jeho zrádných pavučin. Soucítil s obětí, připomínalo mu to jeho vlastní chycení se do pasti svého pána. Otočil se na bok a myšlenky se mu zatoulaly k tomu dni, kdy se před čtyřmi týdny poprvé probudil v této chladné hrobce.

Chvíli mu tehdy trvalo, než si uvědomil, že vůbec žije. Když mu mozek konečně nastartoval, uvědomil si bolestivé monotónní tikání uvnitř hlavy. V ústech měl odpornou pachuť, jako kdyby se napil splašků a cítil ten všudypřítomný chlad. Přitáhl si k sobě okraje rozepnuté košile a ruce zkřížil na prsou.

Namáhavě otevřel slepené oko. V zorném poli se mu objevily kamenné zdi čtvercové cely. Prudce se posadil a poplašeně se rozhlédl kolem. U dveří stál stolek a na něm miska s jídlem a sklenice s vodou. Prostor osvětlovala smolná pochodeň. Zachvěl se zimou a zahalil se do deky. Začal tápat po své hůlce, ale jak očekával, nikde ji nenašel. Chvíli nechápavě zíral a snažil se rozpomenout, jak se sem dostal. Prsty mačkal spánkovou kost a mozek mu pracoval na nejvyšší rychlost. Vytáhl své vzpomínky a zařadil zpětný chod.

Najednou mu hlavou problesklo to poslední, na co si vzpomínal. Zděsil se. Horečně začal přemýšlet, až ho rozbolela hlava a tikání se ozývalo intenzivněji. Jeho intuice, která ho nikdy nezklamala, ho tentokrát zradila. Jak mohl být tak slepý?

Ze zběsilých myšlenek ho vyrušily něčí kroky v dálce, zvuk těžkých bot zněl blíž a blíž. Kroky se zastavily přede dveřmi a několik dlouhých vteřin bylo absolutní ticho. Snape úzkostlivě vyčkával, s pohledem upřeným k východu z cely. Netušil, co se bude dít, věděl ale, kdo za dveřmi stojí.

V zámku zarachotil klíč a dveře se hřmotně otevřely, dovnitř vkráčela černá postava v kápí, s hůlkou v pohotovostní poloze. Snape ji sledoval ledovýma očima. Jeho základní instinkt mu velel vrhnout se neočekávaně dopředu a pokusit se zajistit si svobodu. Jeho pud sebezáchovy mu naopak velel vyčkat na příležitost a neriskovat nevyzpytatelnou reakci jeho věznitele. Rozhodl se počkat na příznivější dobu. Propaloval muže v černém svým pronikavým pohledem.

"Netuším, co to na mně zkoušíš a odmítám se na tom podílet." Dal si záležet na tom, aby v jeho hlase bylo slyšet výraz největšího odporu. "Řekl bych, se brzy dozvím, kde to jsem a proč tady jsem, Blacku."

Muž sundal kápi i hábit a s napřaženou hůlkou přistoupil ke Snapeovi. Severus vyskočil z postele a zaujal bojový postoj. Ovládal se, nic jiného mu nezbývalo, Blackova hůlka mu mířila přímo na srdce.

"Snape, překvapuješ mě, tvá inteligence je obdivuhodná, Škoda jen, že ji odmítáš používat, když se ti snažím cokoliv říct," ušklíbl se Sirius.

"S tebou se skutečně nemám o čem bavit. Jakékoliv téma, které mě napadá, nemá s tebou nic společné."

"V tom případě to nevypadá pro tebe moc dobře, můj milý Severusi. Kdybys mě včera večer vyslechl, když jsem se úporně snažil navrhnout ti, abychom složili zbraně, prolomili ledy našeho odvěkého nepřátelství a pokusili se o smír a snad i přátelství, o které jsem já stál, nemusel jsem být přinucen přesvědčovat tě o svém zájmu o tebe tímto způsobem."

"Přátelit se s tebou po tom všem, co máme za sebou? Zbláznil ses, Blacku? Udělal jsi na mně podraz, ty mizero!" Snape zúžil nenávistně oči. "Čím jsi mě to omámil? Soudě podle toho, že jsem to vůbec necítil, řekl bych, že Magnus Nox."

"Správně. Takového mistra lektvarů jako jsi ty by bylo nemožné oblafnout čímkoliv jiným," ušklíbl se Black. Ignoroval všechny ostatní otázky a svou odpověď zaměřil na tu první. "I když to často tak nevypadalo - a bylo to jen kvůli tvým provokacím - já jsem stál o přátelství. A chtěl jsem tě o tom přesvědčit."

Snape na něj upíral pohled se směsicí nenávisti, vzteku a opovržení. "Vážně si myslíš, že se ti povede přesvědčit mě o čemkoliv, když mě tady budeš držet násilím? Jsi větší hlupák, než jsem si doteď myslel. Nikdy se ti nepovede mě zlomit!"

"Dal jsem ti šanci, ale s tebou to bohužel nikdy nejde po dobrém."

"Jen si něco zkus a zabiju tě!" zavrčel Snape výhružně a zariskoval skok dopředu.

Black se rozmáchl hůlkou a odmrštil Snapea ke zdi. Než se Snape vzpamatoval z prudkého nárazu na kámen, rozmáchl se Sirius podruhé a Snape byl rázem spoutaný v okovech tváří ke zdi.

"Ty bastarde!" zaklel a zuřivě lomcoval pouty. Studené železo se mu zařezávalo do zápěstí. Ze všech sil se snažil vysvobodit, i když předem věděl, že s kovovými řetězy si bez hůlky těžko poradí. Nemohl se jakkoliv bránit, byl zcela bezmocný. Nikdy se nikomu nepovedlo, aby ho takhle přimáčkl ke zdi, doslova a do písmene. "Nepřej si mě, Blacku, jen co budu mít volné ruce!" hřměl vzteky, až prskal sliny na zeď.

Black chvíli pobaveně sledoval jeho zoufalý boj. Přiblížil se k jeho zádům. "Nedal jsi mi jinou možnost, Severusi," zašeptal mu do ucha, objal pažemi jeho štíhlý pas a chvějícími rty se dotkl porcelánové pokožky na jeho krku.

"Nezahrávej si se mnou, budeš toho do své smrti litovat!" procedil mezi zuby Snape a vzteky funěl jako rozzuřený býk.

Black ignoroval jeho bezvýznamné výhrůžky. Měl ho zcela ve své moci a mohl si s ním konečně dělat, co chtěl, bez obav, že ho Snape zabije, nebo přinejmenším uřkne. Popustil uzdu své dlouho potlačované touhy po něm, o které celý rok snil ve svých fantaziích a dychtivě se přimáčkl k jeho zádům. 

Dech se mu roztřásl. Ruce přitiskl na Severusova prsa a pomalu je posouval dolů k pasu, nevšímaje si jeho zoufalých protestů. Dlaně mu zasunul pod opasek a pak vklouzl ještě níž do kalhot. "Severusi, nebraň se tomu," šeptal mu vzrušeným hlasem do ucha. "Slibuji, že se ti to bude líbit."

Snapea se začala zmocňovat panika. Zoufale se bránil, jak mu to jen okovy dovolovaly. "Sáhni na mně a jsi mrtvý muž!" chrčel zuřivostí i hrůzou. Divoce cloumal pouty a zoufale křičel a klel. "Blacku, zabiju-"

Výhrůžku nedokončil. Sirius se rozpřáhl a Snapeův hněv byl v mžiku umlčen roubíkem. "Je to tvoje volba, že odmítáš spolupracovat," usmál se Sirius. "Já tě ale zkrotím." Sáhl po mučícím nástroji na zdi a postavil se za jeho záda.

Snape poplašeně otočil hlavu dozadu. Oči vytřeštil hrůzou. Na zlomek vteřiny zahlédl koutkem oka švih padající ruky, kolem uší mu zahvízdal vzduch, rozťatý prudkým šlehnutím kožených pásků a po zádech se mu rozlezla šílená bolest, jako kdyby mu na ně někdo vylil kotlík s vařícím lektvarem. Zasténal do roubíku a tělo se mu prohnulo jako luk. Rychle rozdýchával nosem bolest, která se mu rozlezla do všech nervů. Než se stačil pořádně nadechnout, ucítil dopadnout na záda důtky podruhé. Prudkou bolestí pevně přitiskl víčka k sobě a svěsil hlavu mezi ramena. Košile na zádech byla rozervaná od bičů a v cárech se rýsovaly červené šrámy v ostrém kontrastu s bílou kůží.

Black odhodil mučící nástroj. "Záleží jen na tobě, jak dlouho budeš vzdorovat. Nikdo neví, kde jsi nebo jestli jsi naživu. Vím, že se s tím nebudeš chtít smířit, ale jsi zcela odkázaný jen na mně. Pamatuj na to."

Přistoupil k němu a navzdory Severusovým neutuchajícím protestům ho začal opět laskat. Black jeho odpor nevnímal, zcela se oddával touze po jeho těle. Odhrnul mu zpocené vlasy z krku a přisál své rty na jeho alabastrové hrdlo a oddal se blaženému požitku, který znal jen ve svých posedlých představách. Přitiskl se na Snapeova záda a vzrušeně hladil jeho štíhlé tělo. Teplá dlaň zajela pod rozepnutou košili a dotkla se nahé pokožky na prsou. Ruce sjely níž a nedočkavě rozepnuly Snapeův pásek a kalhoty a stáhly je až na kolena.

Pod rukama se mu svíjelo a zmítalo bránící se Snapeovo tělo. Hlasité zvuky, které Snape z plných plic vydával, byly tlumené roubíkem v ústech. Sirius třesoucí rukou vzal do prstů jeho ochablý penis a sevřel ho v dlani. Přehlížel Snapeův rozzuřený pohled přes rameno a nevšímal si jeho zoufalých tlumených výkřiků. Druhou rukou hladil jemnou kůži jeho pevného zadku. 

Zrychleným dechem mu supěl do ucha. Nedbal zoufalých Snapeových pokusů vymanit se z jeho moci. Zcela pohlcen svým chtíčem rychle vysvobodil svoji pulzující erekci z poklopce a bez jakéhokoliv dalšího prodlužování vykonal to, po čem tak dlouho nesnesitelně toužil. Zajel s ní mezi Snapeovy půlky a prudce zatlačil.

Cela se zatřásla rezonancí Snapeova výkřiku, i přes roubík tak hlasitého, že Black ve chvilkovém leknutí přerušil vnikání do jeho těla. Z černých očí vyhrkly slzy bolesti. Snape se instinktivně snažil odtáhnout své tělo z dosahu jeho penisu, Black ho ale nemilosrdně přimáčkl až ke studené zdi a pevně sevřel jeho třesoucí se boky. Zaklonil hlavu dozadu a i přes počáteční bolest přirážel dál.

Snape zoufale křičel, dusil se roubíkem a divoce cloumal řetězy. Síly ho pomalu opouštěly. Rezignovaně sklonil hlavu na prsa a už jen tiše sténal. Měl radši poslechnout svůj instinkt. Letargicky visel v poutech a čekal, až si Black odbude své zvířecí pudy a propustí ho ze své moci.

Když Black konečně od něj odstoupil, odstranil roubík a osvobodil jeho končetiny z pout, Snapeovi se podlomila kolena a jeho tělo, zesláblé zoufalým bojem, se sesunulo na studenou podlahu ke zdi. Vysílené, zmučené, ponížené.

"Přinesu ti nějakou hojivou mast," promluvil k němu Black se špatně skrývanou obavou v hlase, když si otíral z penisu sperma, smíchané s krví. 

Když se za chvíli vrátil, Snape ještě pořád ležel na kamenné podlaze a celý se třásl. Black si k němu klekl, vzal ho do náruče a odnesl na postel v rohu, svlékl mu kalhoty a potrhanou košili a omyl mu celé tělo. 

S nenadálým provinilým pocitem věnoval důkladnou péči jeho intimní partii, kterou mu před chvíli poranil. Na konečky prstů nanesl hojivou mast a opatrně mu ji namazal kolem análního otvoru. Snape nijak nereagoval, pouze když Black zasunul prst s hojivou mastí dovnitř, postřehl viditelné zachvění Severusova těla a silný obranný reflex jeho svěrače, když se jako kleště prudce stáhl kolem jeho prstu.

Snape dusil v sobě obrovskou nenávist k němu, ani ne tak za tu bolest, ale za to ponížení. Byl odhodlaný chladně vyčkávat na příležitost a vrátit mu to tak, že Black už nikdy v životě nevytáhne své péro z poklopce.

_______

Snape přerušil tok svých vzpomínek na svůj první den v tomto vězení. Kolik času vlastně uběhlo od těchto událostí? Zdálo se mu, že už je to celá věčnost. Opět se podíval na strop. Pavouk mezitím agresivně zaútočil a vrhl se na svou kořist. Pavučina se chvěla bojem dvou nesourodých protivníků. 

Znova mu to připomnělo jeho vlastní osud - otevřené nepřátelství mezi ním a Blackem a jejich věčný boj o přežití. Od školních let se k sobě chovali nevraživě. Pokud se jejich cesty nějakou nešťastnou náhodou spojily, měli oba co dělat, aby udrželi své hůlky v kapse. Nicméně jejich setkání stejně většinou končila tím, že na sebe přinejmenším nepřátelsky mířili hůlkou a někdo třetí je musel od sebe odtrhávat. Těžko se dá určit, kdo koho dokázal víc urazit a kdo z nich toho druhého víc nenáviděl. 

Black a Snape jsou dva úplně odlišné protiklady. Jako den a noc. Jako život a smrt. Jako nenávist a láska.

Snape otočil hlavu ke zdi a zahleděl se na řadu vyrytých čar. Špinavá stěna byla znehodnocena téměř třemi desítkami rýh. Zvedl ruku a vyškrábal do omítky další prožitý den v tomto prokletém vězení. Chvíli přemýšlel a pak tuto rýhu ještě zakroužkoval. Chtěl ji nějak odlišit od těch zbylých. Tento den byl totiž jiný, než těch dvacet devět ostatních.

Před hodinou Black spěšně opustil jeho celu po své další každodenní návštěvě. Už přes tři týdny - od toho dne, kdy mu přestal vzdorovat - ho už ani jednou neztrestal důtkami. Severus si už dávno všiml, že i jeho milostný akt je od té doby něžnější a ohleduplnější, než byl ten první týden a víc než odbývání nízkých pudů jako ze začátku teď jeho sexuální akt připomíná spíš něžné laskání milence. Ani za nic si nechtěl přiznat, že je mu to kupodivu příjemné. Dokonce velice příjemné.

Severus ucítil náhlé horko ve tváři a v obličeji mu naskákaly rudé skvrny studu. "Sakra!" zaklel nahlas. Co se to děje, stává se ze mne stejná zrůda jako z toho úchylného černého psa? Severus zmateně sevřel rozpálený obličej do dlaní. Bolestivě se štípl do kůže na předloktí, aby zaplašil nemravné myšlenky.

Zrak mu padl na Znamení zla, které se během jeho pobytu v tomto vězení již dvakrát rozpálilo. Jestli se někdy dostane z této kobky ven živý, nedával nejmenší šanci tomu, že bude moct Voldemortovi rozumně vysvětlit, proč se nedostavil na sraz Smrtijedů. Jeho život s největší pravděpodobností stejně skončí rukou Pána Zla. Není to moc nadějná vyhlídka na dlouhý kouzelnický život, pomyslel si znechuceně.

Jeho myšlenky chtě nechtě už zase skončily u Siriuse. Zatracený Black. Nikdy by si nepomyslel, že ten parchant bude mít někdy v rukou jeho život. Už dříve si všiml, že při každodenním rituálu očisty se mu Black věnuje s takovou péči, jakou by svému nepříteli určitě nikdy nedopřál. Měl spíše podezření, že to byla jen záminka, aby mu mohl beztrestně hladit jeho tělo. Den ode dne to prodlužoval a Severus začínal mít oprávněné obavy, že být tady ještě tak dva týdny, začne být na tom i on závislý.

Když si Black myslel, že má zavřené oči a nedívá se - ale on ho přitom nenápadně pozoroval přivřenými víčky - viděl v jeho tváři něco, co tam předtím nikdy nebylo. Něžnost? Náklonnost? Nebo snad oddanost? Sám to nedokázal přesně popsat. Kdyby nebyli oba muži a navíc odvěcí nepřátelé, tak by řekl, že možná i nějaký cit. Ušklíbl se svému bláznivému nápadu.

Poslední hodinu ale nepřetržitě myslel na něco úplně jiného, než na Blackovu změnu chování. Na něco, co se mu vypalovalo až do mozku jako cejch a pálilo víc než Znamení zla. 

Black dnes jako pokaždé přitiskl svou nahou hruď na jeho záda a začal laskat jeho tělo, na odhalené hrdlo přiložil své vlhké rty, špičkou jazyka kmital po jeho pokožce na šíji, ústy mu projížděl po nahých ramenou a jemnými prsty mu hladil nahou kůži. Vše se opakovalo jako každý den. 

Až na jednu podstatnou věc. Severusovi při těch nevinných dotecích dnes znenadání projel páteří neznámý elektrizující pocit a v podbřišku se mu probudila nečekaná vlna touhy a vzrušení.

Prudce zvedl pokleslou hlavu a překvapeně otevřel oči. Ucítil vlnu nepoznané rozkoše, rozlézající se mu až do konečků prstů. Opět zavřel oči, tentokrát pomalu a oddal se tomuto velice příjemnému pocitu. Zážitek byl tak intenzivní, že mu dalo velkou námahu ovládnout tuto nečekanou touhu, aby si toho jeho věznitel nevšiml. Byl velice zmatený z překvapivé reakce svého těla. 

Sakra, přece se mu to nemůže najednou líbit, v duchu na sebe klel a nadával.

Úporně se tomu snažil vzdorovat, ale marně. Touha ho celého ovládla navzdory tomu, že se jí mermomocí bránil. Při Blackových pravidelných pohybech v jeho těle se radši kousal do rtu a způsoboval si bolest, jen aby odvedl svou pozornost od slastných prožitků pohybujícího se penisu v jeho útrobách. Přesto nedokázal zabránit tomu, aby mu chtíč zatemnil mysl. 

Bože, Siriusi! Dělej! Hlaď mě, líbej mě, šukej mě!

Sklonil hlavu hluboko na prsa, stejně se ale neubránil tomu, aby mu nechtěně z hrdla unikaly tiché, slastné vzdechy. Doufal jen, že je Black při svém hlasitém projevu nezaregistroval. A pokud ano, považoval je za bolestivé steny.

Ucítil, že mu tuhne penis. Vyděsil se. Vnitřní hlas v něm křičel: tohle nemůžeš, nesmíš! Je to přece Sirius Black! Snape však dělal, že ho neslyší a proti své vůli a všem svým zábranám se oddával rozkoši, kterou mu poskytoval Blackův penis, pohybující se v jeho těle. 

Frustrovaně zasténal, když ucítil, jak mu po chvíli Blackův ochablý penis vyklouzl z těla ven a když jemné ruce opustily jeho tělo a rty se s mlasknutím oddělily od jeho rozpálené pokožky. Jindy to byla pro něj úleva, teď si toužebně přál, aby to ještě neskončilo. 

Nic se ale nestalo. Black od něj odstoupil a propustil ho. Severus opřel volné ruce o zeď a zůstal stát tváří ke zdi. Za žádnou cenu se nemínil otočit, aby Black nezahlédl jeho ztopořený penis. Poprvé odmítl tradiční ceremonii očisty a zůstal zarytě stát zády k Blackovi.

"Lehni si na postel, Severusi," požádal ho Black, zaražený jeho vzpourou.

"Dnes ne."

Blacka zarazila jeho neposlušnost: "Řekl jsem lehnout."

"Ne… prosím," šeptal Snape.

Black nechápavě na něj koukal, ale nemínil se vzdát svého rituálu. Vytáhl hůlku a pohrozil mu. "Na postel, nebo tě budu muset velice nerad potrestat."

Severus se ani nepohnul. Black napřáhl ruku a hůlkou nekompromisně ukázal na lůžko v koutě. "Nenuť mě použít násilí, Severusi," varoval ho naposled.

Severus se nakonec velice neochotně podvolil a lehl si na záda. Erekce mu při konfliktu s Blackem naštěstí mezitím ochabla. Pevně zavřel víčka, aby ho nesváděl pohled na Blacka a nechal se hladit. S velkým sebezapřením a sebeovládáním nedal na sobě znát, jak ho jeho doteky najednou vzrušují.

Jeho vlastní penis ho ale zradil. Zvedl se v té nejnevhodnější chvíli.

Severus prudce otevřel oči a poplašeně se podíval na Blacka. Black překvapeně zvedl zrak a jejich pohledy se setkaly. Pak se rošťácky usmál a v očích mu zaplálo vítězství.

Snape by se nejradši propadl do pekla. Teď už ten bastard ví, že se mu líbí to, co mu dělá. Naštvaně a zároveň zahanbeně stiskl rty a cítil, jak mu hoří obličej.

Odvrátil zrak, a najednou zahlédl v zorném poli Blackovu hůlku, ležící jen kousek od jeho ruky. To byla ta jeho příležitost, na kterou čekal celou dobu. Rychle hmátl po ní a zamířil na Blacka. 

V Siriusových očích se objevil strach, uvědomoval si, do jaké nebezpečné situace se svou nepozorností dostal.

Severusovy chladné oči se zabodávaly do Blackových a dlouhé vteřiny na sebe hleděli jako bojoví psi v aréně. Ani jeden z nich neuhnul zrakem, ani jeden z nich nepromluvil, ani jeden z nich se nepohnul.

Severusovi v hlavě zběsile vířily myšlenky. Teď to tomu hajzlovi může všechno vrátit, teď se mu může za všechno pomstít, teď ho může klidně i zabít a nebude mít žádné výčitky svědomí. 

Na co ale pořád čeká?

Po nekonečně dlouhé chvíli uchopil hůlku za její druhý konec a pak její rukojeť podal Siriusovi.

_______

Proč? Proč se takhle dnes rozhodl, proč nevyužil svoji možná jedinou příležitost pomstít se za vše Blackovi a dostat se pryč z jeho domu? Nenáviděl Blacka už od školních let. Na celé planetě neexistoval nikdo - teď, když už je Potter léta pod drnem - koho by nesnášel víc než Blacka. 

A přesto, ať se bránil tomu, jak chtěl, nedokázal už pár dní myslet na nic jiného než na něj. Jeho chorobné potěšení z toho, že ho mohl urazit, ponížit nebo uřknout dřív než on jeho je minulostí. A co bylo nejhorší, ztratil schopnost pěstovat si svou nenávist k němu. Dělalo mu čím dál větší problém opovrhovat jím, až si nakonec nechtěně musel připustit, že ve skutečnosti žádné opovržení necítí.

Opět ta fatální otázka. Proč? Muži ho přece nikdy sexuálně nepřitahovali, ve svém životě s tím žádnou zkušenost neměl, dřív si sice občas užil s nějakou ženou, ale nenaplňovalo to jeho potřeby, tak to nakonec před lety vzdal. Na muže se nikdy nedíval jinak, než jako na své nepřátele anebo trpěné kolegy, jak v Řádu, tak mezi Smrtijedy.

Posledních pár dní se ale několikrát přistihl, že si nenápadně prohlíží Blackovo urostlé tělo, že ho fascinují jeho uhrančivé oči a jeho úsměv že ho dočista odzbrojuje. Kvůli těm jejich věčným potyčkám a nepřátelství si nikdy předtím nevšiml, jaký je Black přitažlivý muž, dokonce i po těch letech strávených v Azkabanu.

Při těch jeho očistných rituálech ho nenápadně pozoroval zpod přivřených víček a nemohlo mu uniknout, že jeho obličej je pořád velice pohledný jako před dvaceti lety, zralejší a s vepsaným utrpením prožitých let ve vězení, ale pořád s uličnickým výrazem v živých očích, orámovaný dlouhými tmavými vlasy, které mu s nedbalou elegancí splývají v hustých kadeřích až na ramena. Pokaždé radši rychle zavřel oči, aby odolal pokušení.

Severus si s hrůzou uvědomil nenadálé vibrace ve svých slabinách. Měl na sebe velký vztek, že celou poslední hodinu nepřetržitě myslí na toho zatraceného Blacka a zuřil, že ho ty myšlenky dokonce vzrušují. Lehl si na bok a zkroutil se do klubíčka. Ztěžka oddechoval a ze všech sil se snažil nevšímat si bolestivé pnutí v penisu. 

Máš smůlu, chlapče, za žádnou cenu ti nepomůžu a už vůbec ne s myšlenkou na Blacka. Tvůj problém, že jsi dnes tak čilý. A moje muka...

Snape se snažil něčím odpoutat pozornost od pulzování v jeho penisu. Pavouk už svoji čerstvě ulovenou oběť zcela ovládl a začal omotávat pavučinou a vysávat. Snape si zcela připadal jako ta kořist. Blackovi se nakonec povedlo ovládnout ho a vysát z něj tu jeho nepřístupnost a vzdor. Beznadějně uvízl v jeho sítích.

Ještě do včerejška byl jeho svět ošklivě černý. Černý a zatuchlý. Zatuchlý a zablešený jako starý kožich. V té husté černotě se najednou objevilo světýlko, sice slabé jako svit hvězdy na noční obloze, ale v té jeho temnotě se jasně třpytilo. Jako hvězda Sirius v souhvězdí Velkého psa.

Sirius. Opět se mu celým tělem přelila mohutná vlna touhy po jeho úhlavním nepříteli. Zalilo ho lechtivé vzrušení, rozlévající se do všech nervů. Penis mu bolestivě pulsoval a nemilosrdně připomínal důvod svého ztopoření. Přinutil Severuse přehodnotit jeho vztah k Blackovi.

Otočil se ke zdi, osvobodil bolavou erekci z kalhot, zavřel oči a s jedinou myšlenkou na svého věznitele a jejich hrátky začal zběsile třít svůj rozdrážděný penis.

Konečně našel odpověď na nevyřčenou otázku, proč nevyužil příležitost. Nezabil Siriuse jenom proto, aby za ním zítra přišel zas.

Posedlost 3