V rohu tmavé studené cely, osvětlené jen slabým světlem pochodně, která nemilosrdně ubírala kyslík ze vzduchu, se na dřevěné posteli choulilo do klubíčka hubené tělo. Slabá deka, kterou bylo přikryté, ho jen stěží mohla zahřát. Navzdory tomu, v jakém ponurém vězení se vězeň nacházel, měl na sobě čisté oblečení a i on sám byl čistý a umytý.
Z chodby za dveřmi se ozvaly kroky a přibližovaly se k cele. Vězeň vyškrábal nehtem do zašlé omítky nad postelí další čárku. Sedmý nekonečný den, kdy hnije v tomhle vězení.
Zarachotil zámek a těžké kovové dveře se s skřípotem otevřely. Dovnitř vešel jeho věznitel, zahalený v černém plášti a s kápí na hlavě. Tác s jídlem a vodou a s čistým oblečením položil na stolek hned vedle dveří, zamkl za sebou a klíč schoval do kapsy. Otočil se k vězni a sundal kápi.
"Svlékni se," rozkázal zajatci. Vězeň se neochotně posadil a se shrbenými zády začal plnit rozkaz. Štíhlými prsty si rozepnul košili a hodil ji na hromádku na zem a za chvilku k ní spadly i kalhoty. Nahé tělo se mu otřáslo zimou.
"Přistup ke zdi."
Vězeň netečně přistoupil k protější zdi, na které byl přitlučen velký kříž ve tvaru X, z každého jeho ramene visela pouta, dvě nahoře pro ruce a dvě dole pro nohy. Otočil se tváří ke zdi, břichem se přitiskl ke studené stěně, rozpřáhl ruce a rozkročil nohy v naučeném postoji. Při styku svého nahého těla s chladným kamenem se roztřásl.
Ruka v černém plášti rozmáchlým obloukem vyslala z hůlky kouzlo. Pouta obemkla vězňovy končetiny v zápěstích a kotnících a připoutala ho ke zdi. Jeho pán přivřel víčka a chvíli se kochal pohledem na něj. Pak sundal plášť a jenom v košili přistoupil k němu. Dlaní mu přejel po hojících se šrámech na zbičovaných zádech. Jemně, něžně, vězeň se přesto zachvěl.
"Musím tě ztrestat za tvoji včerejší neposlušnost, Severusi." Věznitel natáhl ruku a sundal ze zdi důtky. Snapeovo tělo se zachvělo v neblahém očekávání dalšího trestu. "Dnes budu ale milosrdný, jen do první kapky krve. Oceňuji, že dnes už začínáš spolupracovat a za odměnu ti zmírním trest." Sevřel pevně v ruce rukojeť důtek, rozpřáhl se a bez předchozího varování švihl jimi po Snapeových zádech. "Tohle je za tvoji aroganci a povýšenost."
Biče dopadly na bílou kůži a zanechaly na ní čerstvé rudé šrámy. Snape se prohnul v zádech, obličej mu zkřivila bolest a v hrdle spolkl vzdech. Kůže se mu zaleskla kapičkami potu.
"Za tvoje odmítání a vzdor."
Severus pevně zavřel oči a napnul svaly na zádech v očekávání dalšího šlehnutí. Celu proťal svištivý zvuk a ruka s bičem opět dopadla na jeho zpocená záda. Instinktivně se přimáčkl břichem ke studené zdi, ale nevydal ani vzdech. Chlad, sálající z kamene, trochu zmírnil spalující bolest na zádech. Důtky na některých místech poškodily kůži a na povrch se vydralo několik rudých kapek krve. Stékaly mu v tenkých potůčcích na bedra.
"Pro dnešek to stačí," udělil mu muž milost a odhodil biče do kouta. Přistoupil k němu, sklonil hlavu a jazykem mu slízal kapky krve z rozseknuté kůže na zádech. Dlaněmi pohladil jeho kostnatá ramena a přesunul je na jeho hruď, rukou sklouzl po plochém břiše až do slabin a dotkl se prsty povadlého penisu. "Překvapil jsi mě, Severusi, že už se nebráníš," pochválil ho spokojeně. "Zasloužíš si odměnu." Sevřel v dlani jeho penis a začal mu ho pomalu třít.
Snape na jeho doteky zpočátku nijak nereagoval. Hnusilo se mu, jak na něj sahá cizí mužská ruka. Necítil vzrušení, jenom silný odpor, až se mu z toho chtělo zvracet. Ruka na jeho penisu byla ovšem hodně snaživá a i když se tomu mermomocí bránil, po chvíli ucítil, že proti své vůli jeho penis začíná tvrdnout a tělem se mu rozlévá slast. Z hrdla mu unikl vzdech, když ruka v jeho klíně zrychlila. Byl na sebe rozzlobený, že podlehl, ale nedokázal se tomu vzrušení bránit. Vyvrcholil svému vězniteli přímo do dlaně.
Muž si s uspokojením otřel dlaň do košile, rozepnul si kalhoty a vytáhl svoji erekci, která mu už nějakou chvíli pulzovala ve slabinách. Přimáčkl se ke Snapeovým hýždím, pevně stiskl jeho boky a opatrně zatlačil. "Snaž se taky, Severusi, a bude se ti to líbit," dýchal mu vzrušeně na krk. "Jinak si tě zase vezmu násilím."
Severus už věděl, co ho čeká. Zavřel oči a snažil se nevnímat tu bolest, která ho pálila mezi hýžděmi při těch několika počátečních přírazech. Snažil se nevšímat si silných paží, které pevně svíraly jeho boky a tvrdě je přirážely do svých slabin. Doufal, že se mu nepodlomí kolena dřív, než ho věznitelovy ruce propustí z objetí. Odevzdaně čekal na okamžik vyvrcholení svého pána a na ukončení svého ponižování. S úlevou po chvíli ucítil, jak mu ochabující penis vyklouzává z těla ven. Poté se pouta kolem jeho končetin uvolnila a poskytla mu falešnou svobodu. Už to znal. Jako po každém aktu došel zpátky ke své posteli, lehl si na břicho a čekal.
Věznitel si k němu přisedl a zahájil jejich každodenní rituál. Vzal hůlku a její špičkou mu hojivě přejel po ranách od biče. Šrámy přestaly krvácet a částečně se zacelily. Vykouzlil nádobu s teplou vodou a opatrně smyl všechnu krev, nakonec mu potřel záda hojivou mastí. "Děláš pokroky, Severusi. Až uděláš vše, co chci, přestanu tě trestat," připomenul mu. Pokynul mu, aby si lehl na záda a když Snape tak učinil, omyl mu zpocenou hruď a břicho. Rukou se dotkl jeho penisu, který mu zplihle ležel v klíně. "Pořád tě nevzrušují mé doteky a to, co s tebou dělám?" Snape jako by ho ani nevnímal. Když se Sirius nedočkal odpovědi, zklamaně pokrčil rameny a podal mu čisté oblečení.
Snape se oblékl a posadil se na postel. Nepřítomně upíral svůj pohled na protější zeď své kobky. Po týdnu vzdorování a trestání se z jeho tváře vytratila povýšenost a arogance. Ten, kdo ho tady drží v zajetí, možná zkrotil jeho nadutost a pýchu, přesto ho nezlomil. Nikdy ho nezlomí.
"Najez se, ať máš sílu," poručil mu jeho pán a oblékl se. "Zítra přijdu zas."
O pár týdnů později...
Snape ležel na posteli svého žaláře a v hlavě si srovnával své zmatené myšlenky o dnešním večeru. Nedokázal na to přestat myslet. Pozoroval na stropě rezatého pavouka, pomalu se přibližujícího ke své kořisti, lapené do jeho zrádných pavučin. Připomínalo mu to jeho vlastní chycení se do pasti svého věznitele. Otočil se na bok a myšlenky se mu zatoulaly k tomu dni, kdy se před čtyřmi týdny poprvé probudil v této chladné hrobce.
Chvíli mu tehdy trvalo, než si uvědomil, že vůbec žije. Když mu mozek konečně nastartoval, uvědomil si bolestivé monotónní tikání uvnitř hlavy. V ústech měl odpornou pachuť, jako kdyby se napil splašků a cítil ten všudypřítomný chlad.
Namáhavě otevřel slepené oko. V zorném poli se mu objevily kamenné zdi čtvercové cely. Prudce se posadil a poplašeně se rozhlédl kolem. U dveří stál stolek a na něm miska s jídlem a sklenice s vodou. Prostor slabě osvětlovala smolná pochodeň. Zachvěl se zimou a zahalil se do deky. Začal tápat po své hůlce, ale jak očekával, nikde ji nenašel. Chvíli nechápavě zíral a snažil se rozpomenout, jak se sem dostal.
Najednou mu hlavou problesklo to poslední, na co si vzpomínal. Zděsil se. Horečně začal přemýšlet, až ho rozbolela hlava a tikání se ozývalo intenzivněji. Jeho intuice, která ho nikdy nezklamala, ho tentokrát zradila. Jak mohl být tak slepý?
Ze zběsilých myšlenek ho vyrušily něčí kroky v dálce, zvuk těžkých bot zněl blíž a blíž. Kroky se zastavily přede dveřmi a několik dlouhých vteřin bylo absolutní ticho. Snape úzkostlivě vyčkával, s pohledem upřeným k východu z cely. Netušil, co se bude dít, věděl ale, kdo za dveřmi stojí.
V zámku zarachotil klíč a dveře se hřmotně otevřely. Dovnitř vstoupil muž v černém plášti a v kápí, s hůlkou v pohotovostní poloze. Snape ho sledoval ledovýma očima. Jeho pud sebezáchovy mu velel vrhnout se neočekávaně dopředu a pokusit se zajistit si svobodu. Jeho instinkt mu naopak napovídal vyčkat na příležitost a neriskovat nevyzpytatelnou reakci jeho věznitele. Rozhodl se počkat na příznivější dobu.
Snape propaloval muže v černém svým pronikavým pohledem. "Netuším, co to na mě zkoušíš a odmítám se na tom podílet." Dal si záležet na tom, aby v jeho hlase bylo slyšet výraz největšího odporu. "Řekl bych, že se brzy dozvím, kde a proč tady jsem, Blacku."
Sirius sundal kápi a namířil svou hůlku na vězně. "Překvapuješ mě, Snape, tvá inteligence je obdivuhodná, Škoda jen, že ji odmítáš používat, když je potřeba," ušklíbl se Sirius.
"S tebou se nemám o čem bavit. Myslím, že jsem ti to dal dost jasně najevo."
"V tom případě to nevypadá pro tebe moc dobře, Snape. Kdybys mě včera večer vyslechl, když jsem se úporně snažil navrhnout ti, abychom složili zbraně, prolomili ledy našeho odvěkého nepřátelství a pokusili se o smír a snad i přátelství, o které jsem já skutečně stál, nemusel jsem být přinucen přesvědčovat tě o svém zájmu o tebe tímto způsobem."
"Přátelit se s tebou po tom všem, co máme za sebou? Zbláznil ses, Blacku? Udělal jsi na mě podraz, ty mizero!" Snape zúžil nenávistně oči. "Čím jsi mě to omámil? Soudě podle toho, že jsem to v té kávě vůbec necítil, řekl bych, že Magnus Nox."
"Správně. Takového mistra lektvarů jako jsi ty by bylo nemožné oblafnout čímkoliv jiným," ušklíbl se Black. Ignoroval všechny ostatní otázky a svou odpověď zaměřil na tu první. "I když to často tak nevypadalo - ale bylo to jen kvůli tvým provokacím - já jsem stál o naše přátelství. A chtěl jsem tě o tom přesvědčit."
Snape na něj upíral pohled se směsicí nenávisti, vzteku a opovržení. "Vážně si myslíš, že se ti povede přesvědčit mě o čemkoliv, když mě tady budeš držet násilím? Jsi větší hlupák, než jsem si doteď myslel. Nikdy se ti nepovede mě zlomit!"
"Dal jsem ti šanci, ale s tebou to bohužel nikdy nejde po dobrém."
"Jen si něco zkus a zabiju tě!" zavrčel Snape výhružně a zariskoval skok dopředu.
Black se rozmáchl hůlkou a odmrštil Snapea ke zdi. Než se Snape vzpamatoval z prudkého nárazu, rozmáchl se Sirius podruhé a Snape byl rázem spoutaný v okovech tváří ke zdi.
"Ty bastarde!" zasyčel Snape a zuřivě lomcoval pouty. Studené železo se mu zařezávalo do zápěstí. Ze všech sil se snažil vysvobodit, i když předem věděl, že s kovovými řetězy si bez hůlky těžko poradí. Nikdy se nikomu nepovedlo takhle ho přimáčknout ke zdi, a to doslova. "Nepřej si mě, Blacku, jen co budu mít volné ruce!" hřměl vzteky.
Black chvíli pobaveně sledoval jeho zoufalý boj. "Nedal jsi mi jinou možnost, Snape. Vážně jsem to chtěl vyřešit po dobrém." Přistoupil k němu zezadu. "Sám jsi mě přinutil udělat to po zlém." Objal pažemi jeho štíhlý pas a rty se dotkl porcelánové pokožky na jeho krku. Nasával jeho vůni, která ho tak dráždila.
"Nezahrávej si se mnou, budeš toho do své smrti litovat!" procedil mezi zuby Snape varovně.
Black ignoroval jeho bezvýznamné výhrůžky. Měl ho zcela ve své moci a mohl si s ním konečně dělat, co chtěl. Popustil uzdu své dlouho potlačované touhy, o které celý rok snil ve svých fantaziích a dychtivě se přimáčkl k jeho zádům. Dlaní zajel pod jeho rozepnutou košili a dotkl se nahé pokožky na prsou.
Snapea se začala zmocňovat panika. Zoufale se bránil, jak mu to jen okovy dovolovaly. "Varuji tě-"
Výhrůžku nedokončil. Sirius se rozpřáhl a Snapeův hněv byl v mžiku umlčen roubíkem. "Škoda, že odmítáš spolupracovat. Nedáváš mi na výběr," poznamenal podrážděně Sirius a sáhl po důtkách na zdi.
Snape poplašeně otočil hlavu dozadu. Na zlomek vteřiny zahlédl švih padající ruky, kolem uší mu zahvízdal vzduch a po zádech se mu rozlezla šílená bolest, jako kdyby mu na ně někdo vylil kotlík s vařícím lektvarem. Zasténal do roubíku a tělo se mu prohnulo jako luk. Rychle rozdýchával nosem bolest, která se mu rozlezla do všech nervů. Sotva se stačil nadechnout, ucítil dopadnout na záda důtky podruhé. Prudkou bolestí pevně přitiskl víčka k sobě a svěsil hlavu mezi ramena. Košile na zádech byla rozervaná od kožených pásků a v cárech se rýsovaly červené šrámy v ostrém kontrastu s bílou kůží.
Black odhodil mučící nástroj. "Záleží jen na tobě, jak dlouho budeš vzdorovat. Nikdo neví, kde jsi, nebo jestli vůbec žiješ. Vím, že se s tím nebudeš chtít smířit, ale jsi zcela odkázaný jen na mně. Pamatuj na to." Přistoupil k jeho zádům a začal ho opět laskat, zcela se oddával své touze po něm, kterou si tak dlouho odepíral. Přeměňoval své posedlé představy ve skutečnost. Rozepnul mu pásek a pak kalhoty a stáhl mu je ke kolenům. "Severusi, konečně jsi můj," šeptal mu vzrušeným hlasem do ucha. Pod rukama se mu zmítalo bránící se Snapeovo tělo, ale on si toho nevšímal. Třesoucí se rukou vzal do prstů Snapeův ochablý penis a sevřel ho v dlani. Přehlížel Snapeův rozzuřený, zároveň vyděšený pohled přes rameno. Rychle vysvobodil svoji pulzující erekci z poklopce a bez jakékoliv přípravy vykonal to, po čem vždy tak nesnesitelně toužil. Prudce zatlačil.
Cela se otřásla rezonancí Snapeova výkřiku, i přes roubík tak hlasitého, že Black ve chvilkovém leknutí přerušil soulož. Snape se instinktivně snažil odtáhnout své tělo z jeho dosahu, Black ho ale přimáčkl až ke zdi a pevně sevřel jeho boky. Zaklonil hlavu dozadu a zcela pohlcen svým chtíčem přirážel dál. Nepřemýšlel nad následky, vnímal jenom tuto chvíli.
Snape zoufale křičel do roubíku a síly ho pomalu opouštěly. Z očí mu vytryskly slzy bolesti a ponížení. Rezignovaně sklonil hlavu na prsa a už jen tlumeně sténal. Letargicky visel v poutech a čekal, až si Black odbyde své zvířecí pudy. Když Black konečně od něj odstoupil, odstranil roubík a osvobodil ho z pout, Snapeovi se podlomila kolena a jeho zesláblé tělo se sesunulo ke zdi. Vysílené, zmučené, ponížené.
"Přinesu nějakou hojivou mast," poznamenal Black zasmušile, když si otíral z penisu sperma smíchané s krví. Když se za chvíli vrátil, Snape ještě pořád ležel na podlaze. Vzal ho do náruče a odnesl na postel v rohu, svlékl mu kalhoty a potrhanou košili a omyl mu celé tělo. Důkladnou péči věnoval jeho intimní partii, kterou mu nechtěně poranil. Při souloži se nedokázal ovládat, ale nechtěl Snapeovi až takhle ublížit. Na bříško prstu nanesl hojivou mast a šetrně mu ji namazal kolem análního otvoru. Snape nijak nereagoval, pouze když Black zasunul prst s hojivou mastí dovnitř, postřehl viditelné zachvění Severusova těla a silný obranný reflex, když se prudce stáhl kolem jeho prstu.
Snape dusil v sobě obrovskou nenávist k němu, ani ne tak za tu bolest, ale hlavně za to ponížení. Byl odhodlaný chladně vyčkávat na příležitost a vrátit mu to tak, že Black si už nikdy v životě nezašuká.
_______
Snape se ze svých vzpomínek na svůj první den v tomto vězení přenesl zpátky do své cely. Zdálo se mu, že od těchto událostí uběhla už celá věčnost. Pohlédl na řadu vyrytých čar nad postelí. Špinavá stěna byla znehodnocena téměř třemi desítkami rýh. Zvedl ruku a vyškrábal do omítky další prožitý den v tomto prokletém vězení. Chvíli přemýšlel a pak tuto rýhu ještě zakroužkoval. Chtěl ji nějak odlišit od těch zbylých. Tento den byl totiž jiný, než těch dvacet devět ostatních.
Myslel na Blacka. Na otevřené nepřátelství mezi nimi a jejich věčný boj o přežití. Od školních let se k sobě chovali nevraživě. Pokud se jejich cesty nešťastnou náhodou zkřížily, měli oba co dělat, aby udrželi své hůlky v kapse. Těžko se dá určit, kdo koho dokázal víc urazit a kdo z nich toho druhého víc nenáviděl.
Už přes tři týdny - od toho dne, kdy mu přestal vzdorovat - ho už Black ani jednou neztrestal důtkami. Snape si už dávno všiml, že Blackův milostný styk je čím dál něžnější a ohleduplnější a připomíná spíš něžné laskání milence, než naplnění nízkých pudů jako ze začátku. Nechtěl si to přiznat, ale dokonce i jemu samotnému to teď bylo příjemné. Zjistil to teprve dnes.
Severus ucítil náhlé horko ve tváři. Stává se ze mě stejná úchylná zrůda jako z Blacka! Zmateně sevřel studem rozpálený obličej do dlaní. Zrak mu padl na Znamení zla, které ho během jeho pobytu v tomto vězení už dvakrát svolávalo. Jestli se vůbec někdy dostane z této kobky ven živý, venku nepřežije. Pán zla ho s největší pravděpodobností ztrestá na životě za neuposlechnutí rozkazu a za zradu.
Přistihl se, že opět myslí na Blacka. Byl pro něj naprostou záhadou. Za poslední týdny, co sem za ním dolů chodí, prošel výraznou změnou. Při každodenním obřadu očisty mu věnuje péči, jakou by svému nepříteli nikdy nedopřál. Snape měl podezření, že celý ten rituál je jenom záminka, aby se ho mohl beztrestně dotýkat. Začínal mít oprávněné obavy, že být tady ještě tak dva týdny, začne být na tom i on závislý.
Dnešní, už třicátý, pohlavní akt byl ve všem stejný jako ty předešlé. Snape se nechal spoutat a poskytl Blackovi své tělo, aby si ukojil na něm své choutky. Strpěl to na své kůži každý den už celý měsíc. Blackovy laskající dlaně, vlhké rty na svém hrdle, špičku jeho jazyka na ušním lalůčku, hbité prsty objímající jeho penis. Dnes to ale bylo jiné. Při té Blackově milostné předehře mu nečekaně projel páteří neznámý elektrizující pocit a v podbřišku se mu probudila nepoznaná vlna touhy a vzrušení. V první chvíli se vyděsil, ale byl to tak neskutečně příjemný pocit, že se mu nemohl, a ani nechtěl, bránit a naprosto se mu oddal. Když do něj o chvíli později Black vstoupil, byl natolik vzrušený a připravený, že poprvé za celou dobu necítil žádnou bolet, naopak, prožíval při tom neuvěřitelnou slast. Zážitek byl tak intenzivní, že chybělo málo, aby dosáhl vrcholu, ale Black ho v tom předstihl. Když z něj pak vyklouzl, Snape frustrovaně vydechl. Tak moc si přál, aby to ještě neskončilo. To se ale nestalo. Black od něj odstoupil, uvolnil mu pouta a propustil ho. Snape zůstal stát u zdi. Nechtěl, aby Black zahlédl jeho ztopořený penis, nechtěl, aby zjistil, že se mu to dnes líbilo.
"Lehni si na postel, Severusi," požádal ho Black.
"Dnes ne." Snape poprvé odmítl tradiční ceremonii očisty, bál se toho, jak by dnes reagoval na Blackovy doteky.
Blacka zarazila jeho neposlušnost: "Řekl jsem lehnout." Snape se ani nepohnul. Blacka to překvapilo. Je to už hodně dlouho, co mu Snape odmítl poslušnost. Vytáhl hůlku a pohrozil mu. "Na postel, nebo tě budu muset potrestat." Snape stál se skloněnou hlavou u zdi jako socha. Black na něj namířil hůlku a rukou ukázal na lůžko v koutě. "Severusi, prosím, nenuť mě použít násilí," varoval ho naposled.
Severus nakonec poslechl. Jeho erekce mu při konfliktu s Blackem naštěstí mezitím ochabla. Lehl si na postel a připravil se na očistný rituál. Přivřel víčka, nedokázal se Blackovi podívat do očí po tom, co se stalo. Snažil se nevnímat jeho teplé dlaně na svém těle, s velkým sebeovládáním nedal na sobě znát, jak ho jeho doteky najednou vzrušují. Jeho vlastní penis ho ale zradil. Zvedl se v té nejnevhodnější chvíli. Severus prudce otevřel oči a polekaně pohlédl na Blacka. Siriuse to taky překvapilo a jejich pohledy se setkaly. Pak se na Snapea rošťácky usmál a v očích mu zaplálo vítězství.
Snape by se nejradši propadl do pekla. Styděl se před Blackem za to, že to, kvůli čemu jím opovrhoval, teď tady sám demonstruje. Odvrátil zahanbeně hlavu. Najednou zahlédl ležet jenom kousek od své ruky Blackovu hůlku. To byla ta jeho příležitost, na kterou celou dobu čekal. Rychle hmátl po ní a zamířil na Blacka.
V Siriusově tváři se objevila panika, uvědomoval si, do jaké nebezpečné situace se svou hloupou nepozorností dostal. Měřili se pohledy jako bojoví psi v aréně. V Blackových očích se odrážel strach, v těch Snapeových touha po pomstě.
Severusovi v hlavě zběsile vířily myšlenky. Teď to Blackovi může všechno vrátit, teď se mu může za všechno pomstít, teď ho může klidně i zabít a nebude mít žádné výčitky svědomí.
Ani jeden z nich neuhnul očima, ani jeden z nich nepromluvil, ani jeden z nich se nepohnul. Dlouhé vteřiny se chladné oči, temné jako noc, víc a víc propadaly do modré jezerní hloubky těch Blackových. Po nekonečně dlouhé chvíli Snape uchopil hůlku za její druhý konec a pak její rukojeť podal Blackovi.
Sirius konečně odtrhl zrak od temných očí a sklouzl k hůlce a pak se nevěřícně podíval do Severusovy bledé tváře. Rychle hmátl po hůlce a opustil sklepení.
_______
Pořád si musel klást stejnou otázku. Proč? Proč se takhle rozhodl, proč nevyužil svoji možná jedinou příležitost pomstít se Blackovi a dostat se pryč z jeho domu?
Několik posledních dní nedokázal myslet na nic jiného než na Blacka. Už dávno ztratil schopnost hýčkat si svou nenávist k němu. Dělalo mu čím dál větší problém opovrhovat jím, až si nakonec musel přiznat, že ve skutečnosti k němu žádné opovržení necítí.
Muži ho nikdy sexuálně nepřitahovali, ve svém životě s tím žádnou zkušenost neměl. Posledních pár dní se ale několikrát přistihl, jak si zálibně prohlíží Blackovo urostlé tělo. Kvůli jejich věčným potyčkám a nepřátelství si dřív vůbec nevšiml, že je to pořád přitažlivý a pohledný muž. Při jejich očistných rituálech ho někdy pod přivřenými víčky nenápadně pozoroval a všiml si, jaké má Black uhrančivé oči a uličnický úsměv. Dokud to Snape nepoznal na vlastní kůži, nikdy předtím ani netušil, jak něžný a pozorný dokáže v milostných předehrách Sirius být. A když si to jeho partner zaslouží, tak i ten sex s ním musí být naprosto nezapomenutelný zážitek.
Snape si s hrůzou uvědomil nenadálé vibrace ve svých slabinách. Měl na sebe vztek, že se mu to opět stalo, dokonce už jenom při pouhé myšlence na Blacka. Přesně za tohle před pouhým měsícem Blacka málem zabil a teď má úplně stejný problém on sám. Začínal ho chápat. Kéž by si ho tenkrát vyslechl.
Ještě do včerejška byl jeho svět ošklivě černý. Černý a zatuchlý. Zatuchlý a zablešený jako starý kožich. V té husté černotě se najednou objevilo světýlko, sice slabé jako svit hvězdy na noční obloze, ale v té jeho temnotě se jasně třpytilo. Jako hvězda Sirius v souhvězdí Velkého psa.
Sirius. Opět se mu celým tělem přelila mohutná vlna touhy po jeho vězniteli. Zalilo ho lechtivé vzrušení, penis mu bolestivě pulsoval a nemilosrdně mu připomínal důvod svého ztopoření. Přinutil Snapea přehodnotit jeho vztah k Blackovi.
Severus osvobodil penis z kalhot, zavřel oči a s představou Siriuse pod víčky začal rychle třít svůj vzrušený penis. Konečně našel odpověď na nevyřčenou otázku, proč nevyužil příležitost. Nezabil Siriuse jenom proto, aby za ním zítra přišel zas.
Obrázek zdroj Pinterest Marinas' House
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář.