Autor: Styx
Pár: Severus Snape/Sirius Black
Přístupnost: 18!
Varování: lehké mučení, znásilnění, slash (homosexuální erotika)
Poznámka 1: příběh se odehrává v průběhu knihy HP a Fénixův Řád.
Poznámka 2: Povídka je editovaná v roce 2026 včetně nově dopsané poslední kapitoly Epilog. Původně napsanou povídku z roku 2009 (psanou v době, kdy jsem teprve začínala psát a bez Epilogu) si můžete přečíst tady. Anebo si můžete přečíst obě a porovnat. :)
"Severusi, prosím, máte slovo." Brumbál upřel svůj unavený zrak na démonicky vyhlížejícího kouzelníka na druhém konci stolu. Severus Snape celý večer trpělivě čekal na tuto chvíli. Odstrčil nohou židli a majestátně se postavil. Teatrálním odkašláním si vyžádal pozornost a všechny oči se upřely na něj. Tohle byl ten pravý okamžik ukázat všem přítomným lovcům Smrtijedů, kteří ho nikdy mezi sebe nepřijali, jak je v této válce důležitý. Nejdůležitější ze všech. Hlubokým hlasem je obeznámil s průběhem setkání Smrtijedů, ze kterého se těsně před schůzí Řádu vrátil. Užíval si ten pocit důležitosti a chvilkové pozornosti.
Sirius se pohupoval na zadních nohou rozviklané židle a upřeně Snapea pozoroval. I když byli odjakživa nepřátelé, od jisté příhody se Snapem si začal uvědomovat, že ho ten přerostlý netopýr něčím neznámým silně vzrušuje. Nejdřív se toho zalekl, ale nakonec se s tím vyrovnal, ostatně, co jiného mu zbývalo, když byl tady celý rok zavřený mezi čtyřmi zdmi starého blackovského sídla. Alespoň měl nad čím, nebo nad kým přemýšlet, když se nudil.
Jeho oči visely na úzkých rtech přednášejícího. Neposlouchal, co povídají, dráždila ho pouze ta jejich ďábelská krutost. Když Severus ve svém typickém gestu sarkasticky ohrnul horní ret, Sirius ucítil počínající záchvěvy ve svých slabinách. Vždycky ho tohle Snapeovo gesto vzrušovalo, sám netušil proč. Rychle od něj odvrátil zrak v naději, že pokud nebude sledovat ta nemravná ústa, tak své vzrušení ovládne. Zavřel oči a zaměřil pozornost na obsah Snapeovy řeči.
"… a Pán zla vybral tři nejlepší Smrtijedy, kteří se pokusí nepozorovaně dostat na ministerstvo…"
Po chvíli si opět uvědomil, že neposlouchá, o čem Snape mluví, vnímal jen jeho hlas. Snapeův hluboký a podmanivý, eroticky podbarvený baryton, s nepřehlédnutelným odstínem povýšeného tónu, se Blackovi infiltroval pod kůži.
Teď už si byl jist, že v jeho poklopci se něco děje. Snažil se myšlenky odvrátit od Snapea, ale přistihl se, že každou chvíli zvedal zrak k tomu bledému obličeji a neproniknutelným očím, které ho přitahovaly jako magnet. Jeho erekce zarputile odmítala polevit.
"… děkuji všem za pozornost," ukončil Snape své hlášení a posadil se. Pátravým pohledem sklouzával po obličejích svých posluchačů. Připomínal hladového supa, hlídajícího si nejlepší část mršiny před ostatními mrchožrouty. Black se musel při tom výstižném přirovnání pousmát.
"Děkuji vám, Severusi, za vyčerpávající zprávy z opačné strany bojiště. Chci vám opět připomenout, buďte opatrný," poděkoval mu Brumbál za jeho neocenitelný přínos Řádu. Snape pevně semkl rty a zahalil se do své typické černé atmosféry neproniknutelnosti. Sup se rázem proměnil ve vránu.
"A teď si uděláme přestávku," oznámil Brumbál. Sirius se rychle zvedl od stolu a snažil se s těmi napnutými kalhotami nenápadně ztratit v davu. Zamířil ke schodům s úmyslem vyběhnout nahoru do soukromí svého pokoje a tam si konečně pomoct od svých trapných potíží. Hned pod schody mu ale zahradila cestu vysoká postava v černém hábitu. Úplně ta poslední osoba na celém širém světě, se kterou by se teď zrovna chtěl potkat.
"Zdálo se mi to, Blacku, že tě dnes moje řeč nezajímala?" vyčetl mu Snape.
"Jako vždycky to byly jenom samé kecy, Snape." Sirius se ho chtěl ve vlastním zájmu rychle zbavit. "Uhni." Jeho vzrušení bylo v těch úzkých kalhotách dost viditelné, tak se to snažil nenápadně zakrýt, aby si Snapeův slídivý zrak ničeho nevšiml.
"Že to říkáš zrovna ty, který pro Řád nic neudělal. Jsi pouhý inventář této barabizny," bodl do Siriusova bolavého místa Snape. Podezíravě sledoval Blackův neklid.
Sirius nedal na sobě znát, jak ho ta jízlivá poznámka zabolela. "Já myslel, že už sis svoji denní dávku žvástů vyplácal na schůzi, ale tvůj problém je, že jich máš nevyčerpatelnou zásobu."
"Koukám, že ty máš taky problém, nemýlím se?" blýsklo Snapeovi pobaveně v očích, když konečně objevil příčinu jeho nervozity.
Black by se nejradši propadl do samého pekla. "Starej se o své lektvary a jedy, Srabusi," zasyčel vztekle. Zoufale hledal možnosti záchrany před hrozícím ponížením, ale Snape ho už pevně svíral ve svých spárech a nemínil jen tak beztrestně propustit. Opřel ruku o zeď a zahradil Blackovi jedinou únikovou cestu nahoru. Naklonil hlavu na stranu a s pobaveným úsměvem sklouzl pohledem do míst pod Blackovým páskem. Sirius si instinktivně zakryl klín dlaněmi, čímž neuváženě potvrdil Snapeovo podezření.
Snape měl co dělat, aby se nerozesmál. "Copak tě to tak vzrušilo, Blacku?" Ohrnul ret v posměšném úšklebku.
Sirius myslel, že vyletí z kůže. Už takhle ho ten mizera uvedl do rozpaků a škodolibě se baví na jeho účet a ještě nevědomky použil to své provokativní gesto, které Siriusovo vzrušení ještě znásobilo. Poprvé neschopen pohotově odpálkovat jejich slovní přestřelku, prudce strčil ramenem do Snapea a málem ho porazil, jak se snažil co nejrychleji vyběhnout schody. Slyšel za sebou Snapeův tlumený škodolibý smích, ale ani se neotočil. Vrazil do svého pokoje a kouzlem zamkl dveře. Svalil se na postel a roztřesenými prsty rychle uvolnil z těsných kalhot svůj bolestivě ztopořený penis. Plivl si do dlaně, sevřel ho v ruce a zavřel oči. Pod víčka si jako obvykle přivolal Snapeův obraz a zapojil ho do svých fantazií.
Když o půl hodiny později opět zasedl na své místo za stolem, zhluboka si oddechl. Snapeovo místo naproti němu bylo prázdné. Svoji řečnickou roli už si splnil. Naštěstí. Black by se mu nedokázal podívat do očí.
_______
Sirius zamyšleně vešel do kuchyně a začal si připravovat kávu. Nutně potřeboval povzbudit z další deprese a pozvednout melancholickou náladu. Měl ještě půl hodiny čas, než se sem začnou přemísťovat členové Řádu a bystrozorové k další schůzce. Nasypal do šálku kávu a zalil vařící vodou. Silné aroma provonělo celou místnost.
"Dal bych si taky," ozval se najednou hluboký hlas z rohu místnosti. Sirius sebou leknutím škubl a přelil šálek. Sprostě zaklel a otočil se k vetřelci. Teprve teď si všiml temné postavy, opřené v tmavém koutě, zahalené v černém hábitu a téměř splývající s prostředím.
"Sakra, Snape, málem jsi mě zabil!" zabručel Sirius. Hlavou mu prolétla myšlenka, že bude muset něco vymyslet, aby se mu mimo schůze po domě necourali cizí lidé, a obzvlášť Snape. Nebral na vědomí jeho žádost a šálek si odnesl ke stolu. Sedl si, zamíchal si kávu a s požitkem nasál vůni. Doufal, že Snape mu nebude připomínat tu trapnou scénu z minulého týdne.
"Nebyla by tě žádná škoda, Blacku," ušklíbl se Snape. Vystoupil ze stínu, došel ke starému sporáku a uvařil si kávu sám. Osladil si ji a zalil mlékem.
Sirius zvedl zrak od šálku a zamračeně se na něj podíval. "Co tady vůbec děláš tak brzy? Nemohl jsi už dospat, aby sis mohl nacvičovat svoji řeč?" Zapálil si doutník a labužnicky natáhl do plic.
"Měl bys mi být za to vděčný, protože jinak by ses tady unudil k smrti," rýpl si Snape. Přinesl si kouřící šálek na stůl, ale zatím se neposadil. Založil si ruce na prsou a povýšenecky sledoval Blacka, jako by čekal na další jeho smeč, který by hned pohotově odrazil. Z jeho postoje v černém hábitu, až ke krku rafinovaně zapnutém, vyzařovala provokace, tajemnost a respekt.
Sirius se tentokrát nenechal vyprovokovat. Přimhouřil víčka do štěrbin a za mlhou šedavého kouře pozoroval Snapea. Představoval si, jak pod těmi kilometry látky, co měl na sobě, skrývá přitažlivé štíhlé tělo. Viděl to na vlastní oči. Snape svůj dlouhý hábit nikdy neodkládal. Před časem byl ale zcela výjimečně donucen sundat jej a Sirius měl to štěstí být u toho a vidět ho jen v přiléhavé černé košili a těsných černých kalhotách s výrazně se rýsujícím údem pod napnutou látkou.
Sirius si pamatoval ten den, jako by to bylo včera. Lord Voldemort znovu povstal a svolal své věrné Smrtijedy. Snape na hřbitově chyběl a poté byl za to Voldemortem krutě ztrestán kletbou Cruciatus. Když se potom z posledních sil přemístil do Siriusova domu, na hranici vědomí z ukrutné bolesti, stačil ještě ze sebe shodit těžký hábit, než upadl do bezvědomí. Sirius ho navzdory jejich nepřátelství odnesl do postele a svlékl ho donaha, aby jeho žíly se zhoustlou vařící krví nebyly ničím staženy a do těla se mu mohla rozproudit krev.
Tehdy - jednou jedinkrát, poprvé a naposled - ho viděl nahého, bez těch těžkých látek, které Snape bez výjimky pořád nosil nezávisle na ročním období. A tehdy také zcela propadl touze po něm. Do té doby ho nenáviděl, ale od této události jím byl přímo posedlý. Jeho nepřekonatelnou touhu po něm nezmírnilo ani to, že Snape ho tehdy málem zabil, když po procitnutí zjistil, že je nahý a že od té doby svou nenávist a pohrdání k Blackovi dával najevo víc než kdy předtím.
Když se Snape nedočkal žádné reakce, pomalu obešel stůl a zastavil se za Blackovými zády. Sirius se nervózně zavrtěl na židli. Mít Snapea za zády vyjde nastejno, jako se dát zavřít do výběhu s medvědem. Možná i ten medvěd by byl přítulnější. Usrkl si kávu a dělal, že je tam úplně sám.
"Už sis vyřešil své choulostivé záležitosti, Blacku?"
Sirius se zakuckal a rozkašlal. Ten parchant nezapomněl! Za ním se ozval potlačovaný Snapeův smích. "Takže ještě ne."
Black se snažil nabrat zpátky ztracenou sebejistotu. "Nemáš nic jiného na práci, Srabusi, než myslet na moje péro?"
"Přemýšlel jsem, kdo z přítomných tě mohl tak vzrušit," nedal mu Snape pokoj. "Tonksová? Molly? Nebo že by Minerva?" uchechtl se posměšně.
"To má být tvůj vlastní žebříček tvých favoritek?" nenechal se vyprovokovat Black.
Snape ho obešel a seshora na něj pronikavě pohlédl. "Já přijdu tomu na na kloub. To mi věř."
Sirius trochu znejistěl. Věděl, že když se Snape do něčeho zakousne, už to nepustí. Bude si muset dávat větší pozor, aby se neprozradil. "Běž si radši připravit svoji řeč, za chvíli ti přijde publikum." S hraným nezájmem přenesl váhu těla na zadní nohy židle a začal se pohupovat. Židle vrzala jako rezavý pant a nebezpečně se nakláněla dozadu.
"Závidíš, že moje jméno zná celý Fénixův Řád. Zato tebe znají jenom jako uprchlého vězně z Azkabanu," jedovatě si rýpl Snape. Neměl v plánu přestat, obzvlášť když šestým smyslem vycítil Blackovu nejistotu, i když zatím netušil, z čeho pramení. "Jaký je to pocit být jako bývalý odsouzený vrah odstaven na vedlejší kolej, Blacku?" ušklíbl se cynicky.
Sirius vyskočil na nohy a prudce odkopl židli, až proletěla na druhý konec kuchyně. Výhružně se postavil těsně před Snapea, že se téměř dotýkali nosy. "A jaký je to pocit být jako bývalá smrtijedská děvka považován za zrádce obou stran, Snape?"
Ve Snapeových očích se zablesklo a ruka mu instinktivně sjela ke kapse hábitu, v poslední chvíli si to ale rozmyslel. "Smiř se s tím, Blacku, že jsi v Řádu páté kolo u vozu," vmetl mu do tváře další potupu a zasáhl Siriusovo citlivé místo. "Jsi asi tak důležitý, jako plivanec mezi očima."
"Ty svině!" zařval Sirius a v mžiku sáhl po hůlce. Namířil ji na Snapea a ruka se mu neovladatelně třásla.
Snape bleskově vytáhl tu svoji a útočně ji namířil na Blacka. "Zkus si něco a zabiju tě jako krysu!"
Pozorovali se nenávistnými pohledy, vzdálenost mezi nimi se počítala pouze na délku paže a hůlky v ní. Sirius supěl vzteky, Snape pořád zachovával chladný klid, jejich hůlky vzájemně mířily na soupeřovo srdce, jejich špičky se dotýkaly hrudi toho druhého. Ruce se jim chvěly ve velkém sebeovládání nepoužít zakázané zaklínadlo a navzájem čekali na chybu toho druhého.
Vtom se otevřely dveře. Modré i černé oči se ve stejném okamžiku otočily ke dveřím. Dovnitř vstoupil Brumbál a překvapeně se po obou kouzelnících podíval. "Dobrý večer. Neruším vás, chlapci?" zadíval se na ně upřeně zpod půlměsícových brýlí.
Snape sklonil svoji hůlku první a schoval ji do hábitu. Black ji sklonil taky, ale pořád ji svíral v dlani. Beze slova opustil rychlými kroky místnost a kopnutím hlasitě zabouchl za sebou dveře. Ten den se už dole neukázal.
_______
Na příští schůzce Řádu si Sirius sedl na své obvyklé místo naproti Snapeovi. Brumbál totiž důsledně dbal o to, aby se dodržoval daný zasedací pořádek. Snape se na Blacka celou dobu ani nepodíval a ten mu byl za to neskonale vděčný. Jeho horká hlava ještě zcela nevychladla. Myslel na to, jak ponížit toho nabubřelého Snapea.
Bezděčně se na něj podíval. Snape zaujatě sledoval hlasité dění kolem stolu. Siriuse to pobídlo k tomu, aby svůj zrak nechal na něm spočinout déle než jindy. Ve chvíli, kdy byl soustředěný na konflikt Brumbála s Alastorem a bezděky zapomněl vystavovat světu svou masku chladu a nepřístupnosti, byl Snapeův uvolněný obličej s absencí arogance, jízlivosti a povýšenosti docela pohledný. Siriuse na něm vždycky fascinovaly ty jeho ďábelské oči. Sledoval svůdnou křivku jeho horního rtu a ač to dnes neplánoval, opět se mu rozeběhly jeho fantazie na plné obrátky. Přimhouřenýma očima potajmu sledoval Snapea a nechal ho vstoupit do svých erotických představ.
Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že Snape se upřeně dívá přímo na něj. Hlavu měl nakloněnou na stranu, v očích pátravý výraz a jedno obočí nadzvednuté v němém otazníku. Najednou pocítil uvnitř své hlavy zvláštní nepříjemný pocit, jako by se mu někdo hrabal v hlavě. Snape na něj zkoušel nitrozpyt. Rychle sklopil zrak a doufal, že Snape si nestihl přečíst jeho poslední myšlenky. Do konce schůze se už na něj s velkým sebezapřením nepodíval, periferním viděním ale poznal, že Snape z něj už nespustil zrak.
Schůze za pár minut skončila a Sirius se rychle zvedl od stolu, vyběhl po schodech nahoru a vešel do svého pokoje. V patách za ním dovnitř vpadl Snape. Vrhl se na něj jako dravec na kořist a hrubě ho přimáčkl ke zdi. Vrazil mu pod bradu svoji hůlku a omotal kolem jeho hrdla neviditelné škrtidlo, druhou rukou mu sáhl do rozkroku a pevně sevřel přes látku jeho penis.
"Jestli netoužíš svíjet se pod Cruciatem, tak drž svého ptáka ode mne co nejdál, ty úchylný bastarde!" Vztekem přimhouřené Snapeovy oči metaly blesky, obličej připomínal prudkou letní bouřku. "Ber to jako varování. Jestli ještě jednou zjistím, že se ti v mé přítomnosti postavilo péro, dopadneš mnohem hůř než teď!" Ještě jednou silně zmáčkl a pak s výhružným pohledem povolil stisk. Dvěma dlouhými kroky s vlajícím hábitem za zády opustil rázně pokoj a vztekle za sebou práskl dveřmi.
Sirius lapal po dechu, prsty si mnul bolestivou strangulační rýhu na krku. Z očí mu tekly slzy z bolesti, pulzující v jeho pohmožděném rozkroku. Byl rozhodnut. Za tohle mu ten bastard tvrdě zaplatí!
_______
Snape se přemístil do sídla Blacků přímo z vyčerpávající smrtijedské mise. Byl k smrti unavený, potřeboval se nutně vyspat, ale měl nové informace, které Brumbálovi potřeboval sdělit. Do začátku schůze zbývala ještě celá hodina. Vešel do kuchyně, aby si udělal pořádně silnou kávu. Když zahlédl za stolem sedět Blacka, chuť na kávu ho okamžitě přešla. Znechuceně se otočil na podpatku a zamířil do knihovny, nedokázal být v jedné místnosti s tím úchylným psem.
Prohlížel si se zájmem hřbety knih ve starožitné knihovničce a ke svému překvapení objevil hned několik velice vzácných starých titulů, které ještě neměl. Najednou ucítil za svými zády pohyb. Prudce se otočil. Tiše jako duch za ním stál Sirius.
"Varoval jsem tě, že se máš ode mne držet dál, Blacku," zasyčel Snape. S odporem od něj odstoupil a zamířil ven z pokoje.
Sirius mu zahradil cestu ke dveřím. "Potřebuji s tebou mluvit."
"My dva se nemáme o čem spolu bavit. Uhni!"
"Mám pro tebe návrh," řekl s klidem Black a přistoupil k němu blíž.
Snape narovnal shrbená záda a hrozivě zvedl ramena. Svým výrazem připomínal bojového kohouta, připraveného Blackovi vyklovat oči, jestli se ještě o krok přiblíží. "Koukej zůstat stát! Dej mi záminku a ublížím ti. Nepopírám, že velice rád."
Black zvedl v kapitulaci obě ruce nahoru. "Sakra, Snape, chci si jen promluvit, ne tě vojet."
"Nejsem zvědavý na tvé zvrhlé návrhy," zamítl okamžitě Snape. "A uhni mi z cesty!"
"Trocha vstřícnosti by tě nezabila. Já taky dvakrát nestojím o tvoji společnost. Jen jsem ti chtěl nabídnut šálek kávy," zkusil Black malou lest.
"Ty taky vstřícností moc neoplýváš," odporoval Snape. Nemusel dlouho přemýšlet. "Silnou kávu bych teď rozhodně potřeboval. I za cenu toho, že budu muset chvíli přetrpět tvoji společnost," souhlasil nakonec.
Sirius přistoupil ke stolu a začal připravovat kávu. "Irskou?"
"Hlavně smrtící. Nespal jsem dva dny a celý den jsem neměl nic v ústech."
"Nabídl jsem ti kávu. O jídle řeč nebyla."
Snape se posadil na své oblíbené místo na konci stolu a unaveně si promnul kořen nosu. Dvě probdělé noci ve společnosti Pána zla a Smrtijedů byly i na něj, zvyklého ponocovat, moc. Nutně se potřeboval vyspat, necítil se dobře.
Místnost provonělo aróma kávy a vydráždilo Snapeovy chuťové i čichové buňky. Black před něj postavil šálek s kouřícím nápojem se smetanou. Vedle postavil láhev irské whisky se skleničkou a přinesl si kávu i pro sebe.
Snape nepovažoval za důležité poděkovat. Vzal láhev do ruky a zamračeně si prohlédl etiketu. "Skotskou nemáš?"
"Irská ti bude muset stačit. Nalij si ji do kávy." Zapálil si doutník a jeden nabídl i Snapeovi.
Snape si místo do kávy nalil dvojitou whisky do skleničky a celý obsah převrátil hned do sebe.
"Neměl bys takhle pít na prázdný žaludek," radil mu Sirius.
"Nestarej se, Blacku, sám vím, co je pro mne teď nejlepší," odfrkl i Snape a nalil si další sklenku.
Sirius se nechtěl hádat, potřeboval mít Snapea na své straně, aby mu mohl předložit svůj návrh. Obsah další sklenice zmizel ve Snapeově hrdle. Black převrátil oči v sloup a přestal to řešit, Snape přece ví, co dělá. Naladil ve svém hlase lhostejný tón a podíval se Snapeovi do jeho lesknoucích se očí. "Chtěl bych ti vysvětlit to mé chování, Severusi, a nabídnout ti-" začal, ale opět byl přerušen dřív, než cokoliv podstatného řekl.
"Můžeš už sakra konečně sklapnout?" zasupěl Snape. "Nechci poslouchat kecy o tvých úchylkách, chci si jen v klidu dopít kafe."
"Jen jsem chtěl, abys věděl, že ve vězení-"
"Nesnaž se mě dojmout, Blacku. Tohle na mne opravdu neplatí. Je mi úplně fuk, jestli jsi v Azkabanu souložil s jinými vězni nebo s mozkomory… nebo všichni dohromady…" mumlal Snape, dělalo mu pořád větší problémy mluvit souvisle. Evidentně ale pořád odmítal jakoukoliv účast na toto téma. Odmítal jakoukoliv účast na čemkoliv s Blackem.
Sirius položil svoji dlaň na Severusovu ruku. Snape ucukl, jakoby se ho dotklo žhavé železo. Varovně sevřel v prstech hůlku. "Nesahej na mě, nebo tě zabiju!" Mluvil ztěžka, jazyk měl jako dřevěný. Chtěl se zvednout, ale nohy ho neunesly a on ztěžka dosedl zpátky do židle.
Black ztratil veškeré iluze, že by se se Snapem mohl domluvit. Byl zklamaný a frustrovaný. Definitivně se mu potvrdilo, že tudy cesta nevede. Snape propásl svoji šanci.
Snape se pokusil opět neúspěšně postavit na nohy. Zavrávoral a spadl Blackovi přímo do náruče. Sirius ho podepřel svými pažemi. "Říkal jsem ti, abys nepil s prázdným žaludkem," vyčetl mu. "Kdybys mě poslouchal, Severusi, tohle se vůbec nemuselo stát," dodal sklesle.
_______
Na dalším setkání Fénixova Řádu Severus Snape chyběl. Nepřišel ani na to další. A příští taky ne. Sirius pokaždé nepřítomně civěl na prázdnou židli před sebou. Brumbál se na konci každé schůze ustaraně ptal. "Ještě se vám nikomu neozval Severus?" Mluvil zneklidněně a utrápeně. "Je nezvěstný už čtvrtý den a nepodává o sobě žádné zprávy. To není pro něj typické. Začínám se obávat, že byla prozrazena jeho skutečná role u Smrtijedů."
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář.