Autor: Styx
Hlavní postavy: Severus Snape/Sirius Black
Přístupnost: 18
Varování: lehké mučení, znásilnění, slash (homosexuální erotika)
Poznámka: příběh se odehrává v průběhu knihy HP a Fénixův Řád.
Napsáno: 2009
Celou povídku v celku si můžete přečíst i tady.
"Severusi, mohl byste, prosím?"
Brumbál upřel svůj unavený stařecký zrak na démonicky vyhlížejícího kouzelníka na druhém konci dlouhého stolu. Severus Snape si celý večer nedočkavě poposedával na své židli. Teď konečně přišla jeho chvíle. Odstrčil nohou židli, majestátně se postavil a ze své výšky více než šesti stop se pohrdavým pohledem rozhlédl po napjatých tvářích kolem dlouhého stolu. Když si hlasitým odkašláním vyžádal pozornost a všechny přítomné páry očí se upřely na něj, akorát Moody upíral na něj pouze jedno oko, tím druhým bedlivě sledoval okolí, Severus uznal, že konečně nastal ten vhodný okamžik k tomu, aby ukázal všem těm lovcům Smrtijedů, kteří ho nikdy mezi sebe nepřijali, jak je v této válce důležitý. Nejdůležitější ze všech.
Hlubokým, temným hlasem je obeznámil s průběhem setkání Smrtijedů, ze kterého se těsně před schůzí Řádu vrátil. Se samolibým výrazem v bledém obličeji sledoval ty bezdeché tváře, hltající každé jeho slovo. Užíval si ten pocit důležitosti a jejich chvilkové pozornosti.
Sirius se pohupoval na zadních nohou rozviklané židle a upřeně Snapea pozoroval. Jeho oči visely na úzkých rtech přednášejícího. Neposlouchal, co povídají, vnímal pouze jejich ďábelskou smyslnost. Když Severus ve svém typickém gestu a la Snape sarkasticky ohrnul horní ret, Sirius ucítil počínající záchvěvy ve svých slabinách. Sklopil zrak a začal si čistit špínu za nehty v naději, že pokud nebude sledovat ta nemravná ústa, tak své vzrušení ovládne. Zavřel oči a soustředil se na obsah Snapeovy řeči.
"… a Pán zla vybral z našich řad tři nejlepší Smrtijedy, kteří se pokusí nepozorovaně dostat na ministerstvo…"
Sirius se zaposlouchal do monotónního Snapeova monologu. Zastřený, hluboký hlas, tak hluboký, že byl téměř na hranici nízkofrekvenčního kmitočtu, mu rozechvíval ušní bubínek. Fascinující, eroticky podbarvený baryton, vycházející ze Snapeova hrdla, s nepřehlédnutelným odstínem povýšeného tónu, vznešený rytmus jeho slov, se Blackovi infiltroval hluboko pod kůži. Sirius překvapeně zjistil, že opět nevnímá, o čem Snape povídá.
V poklopci pocítil vlnu vzrušení. Prudce otevřel oči a poplašeně se rozhlédl po nejbližším okolí, jestli si někdo toho nevšiml. Zvažoval své možnosti. Buď se teď hned nenápadně zvedne, opustí místnost a někde v soukromí si uleví, anebo zůstane sedět, dokud Snape nedokončí své představení a o nejbližší přestávce využije chaosu a nenápadně se vytratí, než si toho někdo všimne. Třetí možnost neměl, i když si na zlomek vteřiny pohrával s myšlenkou pomoct si hned teď pod ubrusem.
Vybral si tu druhou. Rozmrzele sledoval spletitý vzor suků na dubovém stole a snažil se myšlenky obrátit od Snapea. Rozladěně si uvědomil, že ať myslí na cokoliv, myšlenky se mu stejně vracejí zase k tomu mizerovi. Proti své vůli každou chvíli zvedal zrak k tomu bledému, hubenému obličeji a jeho erekce odmítala spolupracovat.
"… a to je vše, děkuji za pozornost," řekl Snape a ještě chvíli si vychutnával poslední vteřiny toho, že je středem světa. Jeho nenasytný uhlově černý pohled ještě naposled sklouzával po hluboce koncentrovaných výrazech v obličejích jeho posluchačů. Připomínal hladového supa, slídivým zrakem hlídajícího nejlepší část mršiny před ostatními mrchožrouty. Black se musel při tom výstižném přirovnání pousmát.
"Děkuji vám, Severusi, za vaše vyčerpávající zprávy z opačné strany bojiště. Chci vám jen opět připomenout, dávejte velký pozor na to, aby se neprozradila vaše skutečná role mezi Smrtijedy," poděkoval mu Brumbál za jeho neocenitelný přínos Řádu.
Snape se důstojně posadil, jeho euforie rázem opadla, shodil ze sebe nadřazenost a vznešenost, pevně semkl rty a zahalil se do své typické černé atmosféry neproniknutelnosti. Sup se rázem proměnil ve vránu.
"A teď si uděláme přestávku," oznámil Brumbál. Sirius ještě chvilku počkal, až se ostatní zvednou od stolu a on se bude moct s těmi napnutými kalhotami nenápadně ztratit v davu. Zamáčkl hlavu hluboko do ramen, shrbil se a rychle opustil místnost. Dlouhými kroky zamířil ke schodům, které se mu dnes zdály jaksi daleko. Přidal do kroku s úmyslem vyběhnout do soukromí svého pokoje v patře a tam si konečně pomoct od svých trapných potíží. Čert ale nikdy nespí, a tak mu hned pod schody zahradila cestu vysoká postava v černém hábitu. Úplně ta poslední osoba na celém širém světě, se kterou by se teď zrovna potřeboval potkat.
"Zdálo se mi to, Blacku, že ti dnes moje řeč připadala jako tlachání?" rýpl si do něj Snape.
"Pokud chceš slyšet chvalozpěv na ty tvoje dnešní kecy, Snape, ode mně jej neuslyšíš." Black se ho chtěl ve vlastním zájmu rychle zbavit. "Jdi mi z cesty." zavrčel. Jeho vzrušeni bylo při pozornějším pohledu viditelné, tak se to snažil všemožně zakrýt, jen aby si Snapeův slídivý zrak ničeho nevšiml.
"Ty se nezmůžeš ani na ty kecy," pronesl kousavě Snape. "Tvým údělem je akorát mě poslouchat, aby ses tady v tom tvém zablešeném baráku neunudil k smrti." Podezíravým pohledem sledoval Blackovo podivné chování.
"Nějak mě neláká předvádět se před publikem jako ty," vrátil mu Black jeho smeč a snažil se co nejrychleji opustit prostor.
"To bys ani nemohl, Blacku, tebe by si totiž to publikum ani nevšimlo, protože tě všichni považují pouze za inventář této barabizny," bodl do bolavého místa Snape.
Black nedal na sobě znát, jak ho Snapeova jízlivá poznámka píchla. "Já myslel, že už sis svoji denní dávku žvástů vyplácal na schůzi, ale tvůj problém je, že jich máš nevyčerpatelnou zásobu."
"No, ty máš očividně taky dost velký problém, nemýlím se?" zašklebil se Snape pobaveně, když konečně objevil, co se Sirius snažil skrývat.
A sakra! Black by se nejradši propadl do samého pekla. "Starej se o své lektvary a jedy, Snape," zasyčel. Zoufale hledal možnosti záchrany před hrozícím ponížením, ale Snape ho už pevně svíral ve svých spárech a nemínil jen tak beztrestně propustit. Opřel ruku o zeď a zahradil Blackovi jedinou únikovou cestu nahoru. Naklonil hlavu na stranu a s pobaveným úsměvem sklouzl pohledem do míst pod Blackovým páskem. Black si instinktivně zakryl inkriminované místo dlaněmi, čímž se okamžitě prozradil. Snape měl co dělat, aby se nerozesmál.
"Vyčaruji ti javorový list, chceš, Blacku?" S velkým sebeovládáním zachoval vážnou tvář. "Kdopak je ta šťastná, která ti způsobila tvé nesnáze?" Ohrnul ret v posměšném úšklebku.
Blackovi začala být jeho kůže těsná. Myslel, že z ní vyletí. Už takhle ho ten mizera uvedl do rozpaků a škodolibě se baví na jeho účet a ještě nevědomky použil to své opovrhující gesto, které ho tak moc vzrušovalo.
Vzdávám to, Snape, jedna nula pro tebe. Pro tentokrát jsi vyhrál, bastarde.
Poprvé neschopen pohotově odpálkovat jeho výzvu prudce strčil ramenem do Snapea a málem ho porazil, jak se snažil co nejrychleji vyběhnout schody. Vletěl do svého pokoje, zabouchl za sebou dveře a kouzlem zamkl. Svalil se na postel a roztřesenými prsty rychle uvolnil z těsných kalhot svůj bolestivě ztopořený penis. Plivl si do dlaní, sevřel ho v ruce a zavřel oči. Pod víčka si přivolal Snapeův obraz a zapojil ho do svých fantazií.
Když o půl hodiny později opět zasedl na své místo za stolem, zhluboka si oddechl. Snapeovo místo naproti němu bylo prázdné. Nedokázal by se mu podívat do očí.
_______
Sirius zamyšleně vešel do kuchyně a začal si připravovat kávu. Nutně potřeboval povzbudit z další deprese a pozvednout melancholickou náladu. Měl ještě půl hodiny čas, než se sem začnou přemísťovat členové Řádu a bystrozorové k další schůzce. Nasypal do šálku kávu a zalil vařící vodou. Silné aroma provonělo celou místnost.
"Dal bych si taky," ozval se najednou hluboký hlas z rohu místnosti. Sirius sebou leknutím škubl a přelil šálek. Zaklel a otočil se za vetřelcem. Teprve teď si všiml temné postavy, opřené v tmavém koutě, zahalené v černém hábitu a téměř splývající s prostředím jako mimikry.
"Sakra, Snape, málem jsi mě zabil," zabručel Sirius. Hlavou mu prolétla myšlenka, že bude muset něco vymyslet, aby se mu mimo schůze po domě necourali cizí lidé, a obzvlášť Snape. Nebral na vědomí jeho žádost a šálek si odnesl ke stolu. Sedl si, zamíchal si kávu a s požitkem nasál vůni. Doufal, že Snape už zapomněl na tu trapnou scénu z minulého týdne.
"To by nebyla žádná škoda, Blacku," ušklíbl se Snape. Vystoupil ze stínu a líně kráčel ke stolu, s rukama založenýma na prsou. Připomínal hladového upíra, plížícího se ke své zhypnotizované oběti, aby se nakrmil z jejích žil. Jeho vysoká postava v černém hábitu a černém plášti, až ke krku rafinovaně zapnutém, ze které vyzařovala tajuplnost a záhadnost, vzbuzovala respekt.
Sirius zvedl zrak od šálku a zamračeně se na něj podíval. Čím víc toho Snape na svém těle zakrýval, tím víc rostla Siriusova žádostivost. Rychle si zapálil doutník a s potěšením natáhl do plic. Přimhouřil víčka do štěrbin a za mlhou šedavého kouře pozoroval Snapea. Představoval si, jak pod těmi mílemi a mílemi černých hadrů skrývá přitažlivé a štíhlé tělo. Kdysi byl Snape zcela výjimečně donucen odložit svůj dlouhý hábit a on měl to štěstí být u toho a vidět ho jen v úzké černé košili a přiléhavých černých kalhotách s výrazně se rýsujícím údem pod napnutou látkou a s perfektním sexy zadkem.
Pamatoval si ten den, jako kdyby to bylo včera, a ne již téměř před rokem. Lord Voldemort znovu povstal a svolal své věrné Smrtijedy. Snape na hřbitově chyběl a poté byl za to krutě ztrestán rukou Pána Zla. Když se potom přemístil rovnou do hlavního štábu, na hranici vědomí z ukrutné bolesti z Cruciata, kterému musel chvíli předtím čelit, rychle shodil ze sebe těžký hábit, než se mu podlomila kolena.
Black mu navzdory jejich nepřátelství pomohl do postele a donutil ho vyspat se z drastického zážitku. Severus neměl sílu vzdorovat. Black ho svlékl donaha, aby jeho žíly nebyly stažené jakýmkoliv kouskem oblečení a do těla se mu mohla rozproudit zhoustlá vařící krev. Tehdy - jednou jedinkrát, poprvé a naposled - ho viděl bez těch mračen těžké látky, kterou Snape bez výjimky pořád nosil nezávisle na ročním období. A tehdy také zcela propadl touze po něm. Do té doby ho nenáviděl, ale od této příhody jím byl přímo posedlý. Jeho nepřekonatelnou touhu po něm nezmírnilo ani to, že Snape ho tehdy málem zabil, když po probuzení zjistil, že je nahý a že od té doby svou nenávist a pohrdání k Blackovi dával najevo víc, než kdy předtím.
Neúspěšně se ho pokoušel lstí donutit, aby svůj hábit ještě někdy sundal a byl jenom v košili. Před schůzkami Řádu vždy pořádně zatopil v krbu, že v místnosti bylo horko jako v pekelném kotli. Všichni kouzelníci odkládali své hábity a kabáty, dokonce i samotný Brumbál nezvykle vystavoval své stařecké tělo jen v haleně, jenom Snape seděl zachmuřeně za stolem zahalen v plášti a hábitu, jako kdyby vůbec nevnímal to sálající teplo kolem sebe. Dlouhodobý pobyt ve sklepení z něj udělal studenokrevného tvora, jinak si to Sirius nedokázal vysvětlit.
Pak mu Brumbál jednoho dne jeho pekelné zatápění zatrhl. Velice ale toužil ještě alespoň jednou vidět to přitažlivé štíhlé tělo. Povzdechl si. Je na tom zpropadeném Snapeovi vůbec něco, co by ho nepřitahovalo? Zrak mu sklouzl do klína. A sakra, je to tady zas. Tiše zaklel a zabořil pohled do hrnku.
Snape ho pomalu obešel s rukama pořád zkříženýma na hrudi a zastavil se za ním. Sirius měl z toho, že ho má za zády, nepříjemné mrazení po těle. Mít Snapea za zády vyšlo nastejno, jako se dát zavřít do výběhu s medvědem. Možná i ten medvěd by byl přítulnější. Usrkl nápoj a cítil, jak mu káva rozproudila krev a vzpružila ho.
Za jeho zády se najednou ozval chladný sarkastický hlas. "Už sis vyřešil své choulostivé záležitosti, Blacku?"
Nezapomněl. Parchant. Sirius se zakuckal a zmohl se jen na pouhé: "Sklapni. Srabusi."
Zezadu se ozval přidušený, potlačovaný smích. "Takže ještě ne."
Black se snažil nabrat zpátky ztracenou jistotu. "Nemáš nic jiného na práci, než myslet na moje péro, Snape?"
"Přemýšlel jsem, kdo by to mohl být." Snape se evidentně nenechal rozhodit. "Tonksová? Molly? Nebo snad McGonnagalová? Nebo že by nějaká skřítka?" uchechtl se Snape posměšně.
"Nepovídej, ty i přemýšlíš?" nenechal se vyprovokovat Black. "A dokonce o mně? Jaká čest."
Snape ho obešel a postavil se přímo oproti němu a opovržlivě na něj seshora hleděl. "Nebuď tak domýšlivý, Blacku. Zajímá mě ta druhá osoba, ne ty. Rád bych tomu přišel na kloub."
"Nestrkej svůj křivý nos do věcí, do kterých ti nic není." Křivý? On řekl křivý? Proč to řekl, když Snapeův nos je dominantou jeho tváře, s aristokratickou linií od širokého kořene až po zahnutou špičku.
Do Merlinových vousů!
Snape opřel dlaně na stůl, naklonil se k Blackovi a přiblížil svůj bledý obličej těsně k jeho. "Já zjistím, Blacku, na koho se to tvé péro tak toužebně třese. To mi věř."
Black znejistěl. "Jdi do hajzlu, Srabusi." Vyfoukl Snapeovi do obličeje tenký proužek kouře a s předstíraným klidem líně pronesl: "Běž si připravit svoji řeč, ať to zase nejsou samé žvásty jako minule. A mně si laskavě vůbec nevšímej." S hraným nezájmem přenesl váhu těla na zadní nohy židle a začal se pohupovat. Židle vrzala jako rezavý pant a nebezpečně se nakláněla dozadu.
Snapea přepadlo silné nutkání trochu jí pomoct. Škodolibě si představil Blacka, roztaženého na podlaze, kdyby jakoby omylem o ni zakopl. S velkým sebezapřením se ovládl. "Závidíš, Blacku, že mě poslouchá celý Fénixův Řád, včetně Brumbála," jedovatě si rýpl.
"Nevím, jak Brumbála, mě ale už to tvé žvanění fakt unavuje," řekl otráveně Sirius. "Vypadni."
Snape neměl v plánu přestat, obzvlášť když šestým smyslem vycítil Blackovu nejistotu, i když zatím netušil, z čeho pramení. "Jaký je to pocit být jako bývalý odsouzený vrah odstaven na vedlejší kolej, Blacku?" ušklíbl se cynicky.
Sirius prudce odstrčil židli, až se konečně převrátila, stůl se zakymácel a káva se rozlila. Výhružně se postavil těsně před Snapea, že se téměř dotýkali nosy. "A jaký je to pocit být jako bývalý Smrtijed považován za zrádce obou stran, Snape?"
Ve Snapeových očích se zablesklo a ruka mu instinktivně sjela ke kapse hábitu, v poslední chvíli si to ale rozmyslel. "Smiř se s tím, Blacku, že jsi v Řádu páté kolo u vozu," vmetl mu do tváře další potupu a zasáhl Siriusovo citlivé místo. "Jsi asi tak důležitý, jako plivanec mezi očima."
"Ty svině!" zařval Sirius a v mžiku sáhl po hůlce. Namířil ji na Snapea a ruka se mu neovladatelně chvěla.
Snape bleskově vytáhl tu svoji a útočně ji namířil na Blacka. "Zkus si něco a zabiju tě jako krysu!"
Nenávistně si koukali navzájem do očí, vzdálenost mezi nimi se počítala pouze na délku paže a hůlky v ní. Supěli vzteky, hůlky navzájem namířené na soupeřovo srdce, jejich špičky se dotýkaly hrudi toho druhého, ruce se jim třásly ve velkém sebeovládání nepoužít zakázané zaklínadlo a navzájem čekali na chybu toho druhého.
Vtom se otevřely dveře. Modré i černé oči se ve stejném okamžiku otočily ke dveřím. Dovnitř vstoupil Brumbál a překvapeně se po obou kouzelnících podíval. "Neruším vás, chlapci?" zadíval se na ně upřeně zpod půlměsícových brýlí.
Snape sklonil svoji hůlku první a schoval ji do hábitu. Black ji sklonil taky, ale pořád ji svíral v dlani. Beze slova opustil rychlými kroky místnost a kopnutím hlasitě zabouchl za sebou dveře. Ten den se už dole neukázal.
_______
Na příští schůzce Řádu se pouze diskutovalo o strategii boje proti Voldemortovi a jeho zvlčilé armádě Smrtijedů a tak Sirius ke své úlevě tentokrát nemusel řešit následky své posedlosti Snapem. Seděl opět na svém obvyklém místě na konci a naproti němu jako vždy seděl Severus Snape. Co vešel do místnosti, tak se na Blacka ani nepodíval a Sirius mu byl za to neskonale vděčný. Jeho horká hlava taky ještě zcela nevychladla. Brumbál řešil s ostatními kouzelníky taktiku válečné lsti, Sirius se ale přistihl, že spíš než na to, jak zvítězit nad lordem Voldemortem myslí na to, jak porazit Severuse Snapea.
Bezděčně se na něj podíval. Snape zaujatě sledoval hlasité dění kolem stolu. Siriuse to pobídlo k tomu, aby svůj zrak nechal na jeho hypnotickém zevnějšku spočinout déle, než jindy. Zamyšleně se zadíval do jeho obličeje, pobledlého z věčného pobytu ve sklepení. V této vzácné chvíli, když byl soustředěný na konflikt Brumbála s Moodym a bezděky zapomněl vystavovat světu svou masku chladu a nepřístupnosti, byl jeho uvolněný obličej s totální absencí arogance, jízlivosti a povýšenosti docela pohledný.
Při těch jejich věčných vzájemných roztržkách a sporech si Black nikdy předtím nevšiml, jaké má Snape ďábelské oči. Černé jako obsidián, inteligentní, jiskřivé, záhadně temné a hluboké jako nezměřitelná černá propast, do které by člověk velice snadno spadl. Jen velice těžce se dešifrovaly. Nedalo se z nich absolutně vyčíst, co si myslí nebo k čemu se chystá, za každé situace zůstávaly stále temně chladné.
Pohled Siriusovi sklouzl na Snapeovy rty. Smyslné, se svůdnou linkou horního rtu, lehce pootevřené, s koutky mírně pokleslými, bez jakéhokoliv náznaku jindy všudypřítomného zlomyslného úšklebku. Přímo vyzývaly k políbení. Přivřel oči a vzrušeně si je představil, jak se dokořán otevírají těsně nad jeho nabuzeným penisem a jak se jeho hladký žalud v nich zcela ztrácí.
Zase ucítil, že mu náhlá erekce začíná párat švy na poklopci. Olízl si rty. Ve stejném okamžiku se Snape na něj najednou podíval. Sirius rychle uhnul pohledem. Otočil hlavu k Brumbálovi, nakláněl se přes stůl, aby na něj dobře viděl a předstíral silný zájem o jeho osobu. V duchu zaklel, že se nechal Snapem přistihnout, jak na něj zírá. Přísahal si, že už se na něj celý večer ani nepodívá.
Po chvíli si vztekle uvědomil, že už na něj zase civí. Snape už opět sledoval hádku Brumbála s Moodym, tentokrát ale bez zájmu, spíše se zdálo, že ji vůbec nevnímá a hluboce o něčem přemýšlí.
Palcem si přejížděl po spodním rtu a ve tváři měl opět vepsaný nepřístupný a panovačný výraz.
Sirius otočil hlavu k Brumbálovi, oči mu ale pořád šilhaly k Severusovi. Jeho pozornost upoutaly Snapeovy havraní vlasy, splývající mu až na ramena, vrhající ve světle pochodní modré odlesky. Byly husté, lesklé a jemné. Proč vlastně James vždycky vykládal, že jsou umaštěné a špinavé? Proč vlastně si sám doteď nikdy nevšiml, že to tak není?
Nervózně se zavrtěl a natáhl své dlouhé nohy pod stolem. Zpotil se, když zjistil, že jednu nohu vrazil mezi Snapeovy natažené nohy. Snape na něj okamžitě vrhl vražedný pohled, který by mohl klidně konkurovat Avadě. Black rychle stáhl nohy pod židli a zvedl dlaně v omluvném gestu.
Snape si nervózně zajel prsty pod límec svého až ke krku zapnutého černého kabátu ve snaze uvolnit sevření kolem hrdla a otočil hlavu zpátky k Brumbálovi. Sirius vydechl úlevou. Jeho zrak sklouzl k téměř žensky jemné ruce, s dlouhými pěstěnými nehty a štíhlými prsty, které se s námahou zasouvaly mezi těsný límec a krk.
Srabusi, ty prevíte, zdaleka už nejsi ten umaštěný mizera jako kdysi. Přisunul si židli blíž ke stolu a zajel rukou pod stůl. Dlaní si přejel po napnutém rozkroku a přes látku pohladil nevybitou erekci. Z úst se mu vydral tichý sten. Naštěstí zanikl v překřikování z druhého konce stolu. Přimhouřenýma očima chvíli vzrušeně sledoval Mistra lektvarů, než si s hrůzou uvědomil, že ten se dívá přímo na něj. Hlavu měl nakloněnou na stranu, v očích pátravý výraz a jedno obočí nadzvednuté v němém otazníku.
Sakra, sakra, sakra! Black se okamžitě vzpamatoval, ruku rozpačitě položil dlaní na stůl a začal si dloubat nehty. Snapea svým zastíracím manévrem neobalamutil. S nedůvěřivým výrazem se mu upřeně zahleděl do jeho zorniček.
Sirius pocítil v mozku podivné pošimrání a nepříjemný pocit, jako by se mu někdo hrabal v hlavě. Rychle sklopil zrak a jen zadoufal, že Snape si nestihl přečíst jeho poslední myšlenky. Sedl si radši bokem a s velkým sebezapřením se už na něj ani nepodíval. Periferním viděním ale viděl, že Snape z něj až do konce schůze už nespustil zrak.
Jak Brumbál konečně ukončil dnešní jednání jako pokaždé svým obligátním varováním pro Snapea - Severusi, buďte velice opatrný ve své roli špiona... bla bla bla, Sirius se okamžitě zvedl od stolu, rozeběhl se po schodech nahoru a přibouchl za sebou dveře svého pokoje.
Sotva vešel, dveře se prudce rozletěly a dovnitř vpadl Snape. Vrhl se na něj jako dravec na kořist a hrubě ho přimáčkl ke zdi. Sirius ucítil slabou omamnou vůni asfodelu, smíchaného s pelyňkem. Ten alchymista míchal pro někoho zakázaný Doušek živé smrti, stačil si ještě pomyslet.
Snape mu nacpal pod bradu svoji hůlku, druhou rukou mu sáhl do rozkroku, aby se přesvědčil. Jeho zlostí zrudlá tvář se dotýkala Blackova obličeje. "Jestli netoužíš svíjet se pod Cruciatem, tak drž svého ptáka ode mne co nejdál, ty úchylný bastarde!" Vztekem přimhouřené černé oči metaly blesky, obličej připomínal zataženou oblohu za prudké letní bouřky. "Ber to jako varování. Jestli ještě jednou zjistím, že se ti v mé přítomnosti postavilo péro, přijdeš o něj!" Pustil ho a dvěma dlouhými kroky s vlajícím hábitem za zády opustil rázně pokoj. Nezapomněl za sebou prásknout dveřmi, až se odloupl kus omítky.
_______
Snape celou dobu postával v rohu na konci místnosti hned za Blackovými zády, pouze při předání svého hlášení ze srazu Smrtijedů udělal tři kroky dopředu a postavil se přímo za Blacka. S rukama, založenýma na prsou, s absolutní absencí entuziasmu podal krátkou zprávu chladným, odměřeným tónem. Bylo přímo do očí bijící, že se jeho jindy nebývalý projev důležitosti a svrchovanosti dnes skrýval pod povrchem a nijak se nesnažil prodlužovat zájem o svoji osobu. Domluvil a couvl zase tři kroky zpátky do kouta.
Black se celou dobu věnoval své oblíbené činnosti, houpání na zadních nohou své židle. Dřevo občas zavrzalo a pár bystrozorských hlav se otočilo k němu. Sirius je ale nevnímal, hluboce nad něčím přemýšlel. S tématem schůze to ale zjevně nemělo nic společného, nepřítomně civěl na temný obraz na protější zdi, znázorňující drsný výjev zuboženého otroka, spoutaného okovy a nad ním hrdě stojícího jeho pána. Zaručeně některý z jeho vznešených předků a jeho nepřítel.
Na temeni ho propaloval paprsek Snapeova pátravého pohledu. Black občas otočil hlavu na bok a koutkem oka zaslídil dozadu, Snape byl ale mimo oblast jeho perimetru. Dnes si ho ten mizera pečlivě hlídal.
Snapeův zrak se soustředěně upíral jako zhypnotizovaný na bod doteku nohy od židle s dlážděnou podlahou. Dřevo se při každém zhoupnutí svezlo o nepatrný kousek dál. Snapea opět přepadlo náhlé pokušení pomoct jí kouzlem a tentokrát chtěl svůj záměr uskutečnit. Zúžil oči a v mysli začal formulovat zaklínadlo. V poslední chvíli ho vyrušil rozruch, když kouzelníci začali najednou opouštět místnost. Schůze skončila.
Židle prudce dosedla na všechny čtyři. Snapeův obličej zastínil výraz zklamání, který ihned vystřídala rozladěnost a opovržená grimasa, když uviděl Blacka mířit přímo k němu. "Varoval jsem tě, Blacku, že se máš ode mne držet zpátky," řekl kysele, prudce se otočil a ukázal mu záda. Black se mu postavil do cesty a pokud Snape chtěl odejít, musel by ho obejít. A uhýbat Blackovi pro něj nepřipadalo v žádném případě v úvahu.
"Uhni, ty černý pse," vztekle mu plivl urážku do tváře.
Black nedal ničím na sobě znát, jestli se ho ta urážka dotkla. "Chci si s tebou jen promluvit, Snape."
"Copak, Blacku, potřebuješ nějaký lektvar na ty tvoje úchylné choutky?" zlomyslně se ušklíbl Snape. "Už se ti nedaří je zvládat?"
"Chci ti něco navrhnout," řekl klidně Black a přistoupil k němu blíž.
"Nemám zájem se s tebou o čemkoliv bavit," řekl Snape výhružně. "A varuji tě, víc se už ke mně nepřibližuj."
V místnosti zůstali už jen sami dva. Black udělal ještě jeden krok ke Snapeovi. "Chci ti jen nabídnout-" řekl, ale větu nedokončil.
Snape narovnal shrbená záda a hrozivě zvedl ramena. Svým výrazem připomínal bojového kohouta, připraveného Blackovi vyklovat oči, jestli se ještě o krok přiblíží. Jeho ruka, svírající hůlku, se napřáhla. "Koukej zůstat stát. Dej mi záminku a ublížím ti. Nepopírám, že docela rád."
Black klidně zvedl v kapitulaci obě ruce nahoru. "Sakra, Snape, používej trochu ten svůj mozek, když už se ti nějakým nedopatřením dostal do hlavy."
"Nejsem zvědavý na tvé zvrhlé návrhy," zamítl okamžitě Snape. "Smiř se konečně s tím, že tě nesnáším. Irituješ mě. Vadí mi i tvůj stín."
"Trocha vstřícnosti by tě nezabila. Já taky dvakrát nestojím o tvoji přezábavnou společnost. Chtěl jsem tě jen pozvat na kávu. Dnes bych si ji s tebou docela rád dal," zkusil Black malou lest.
"Vážně, Blacku, ty taky vstřícností moc neoplýváš," zamumlal Snape ostře, ale sklonil hůlku. Chvíli přemýšlel. "Silnou kávu bych teď ale rozhodně potřeboval. Snad to přežiju, že si ji budu muset vypít právě s tebou. Mám evidentní zájem na tom nezdržovat se příliš dlouho ve tvé milé společnosti," odfrkl si unaveně.
Black se otočil k němu zády, přistoupil ke stolu a začal připravovat kávu. "Irskou?" zeptal se.
"Smrtící," zamumlal Snape. "Nespal jsem dva dny a celý den jsem neměl nic v ústech. Na srazech Smrtijedů zatím nikoho nenapadlo zavést alespoň švédské stoly. Příště si asi budu muset přinést sebou svačinu," postěžoval si.
"Nabídl jsem ti kávu. O jídle řeč nebyla," ohradil se Black.
Snape se posadil na své oblíbené místo na konci stolu, hůlku položil na leštěnou desku a unaveně si promnul kořen nosu. Dvě probdělé noci ve společnosti lorda Voldemorta a Smrtijedů byly i na něj, zvyklého ponocovat, moc. Nutně se potřeboval vyspat, necítil se dobře.
Místnost provonělo lákavé aróma kávy a vydráždilo Snapeovy chuťové a čichové buňky. Zrakové hned poté, co před něj Black postavil sklenici s kouřící lahůdkou se smetanou. Vedle postavil láhev irské whisky a přinesl si kávu i pro sebe.
Snape nepovažoval za důležité poděkovat. "To bílé v tom sis mohl odpustit," poznamenal nespokojeně. Vzal láhev do ruky a zamračeně si prohlédl etiketu. "Nemáš skotskou?" zeptal se zklamaně.
"Irská bude muset stačit," snažil se Black přeslechnout nevděčný tón ve Snapeově hlase. "Nalij si ji do kávy."
"Zbláznil ses, Blacku? Zkazit tu lahodnou chuť whisky kávou? A zkazit tu lahodnou chuť kávy s whisky? To ti mozkomorové vysáli úplně celý mozek?" opovrženě ohrnul horní ret. "Dej mi skleničku."
Black se nutně potřeboval rozdýchat. Ne tu Snapeovu aroganci, na tu je už zvyklý, ale to jeho zatraceně sexy gesto s ohrnutými rty. S nepředstíranou radostí se zvedl od stolu. Snažil se přehlédnout fakt, že mu Snape vlastně dal rozkaz. Následujících několik minut strávil hraným hledáním skleniček, aby se trochu uklidnil.
Když si Sirius opět přisedl za stůl, Snape měl už kávu napůl vypitou. Zapálil dva doutníky a jeden podal Snapeovi.
Severus hladově natáhl do plic nikotin a nalil Blackovi do sklenice na prst ode dna whisky. Sobě nalil do poloviny sklenice. "Někdo se musí za ostatní v této válce obětovat," zavrčel otráveně a vyfoukl plícemi profiltrovaný kouř. Pak celý obsah skleničky převrátil najednou do sebe.
Black zaskřípal zuby, ale ignoroval narážku na svoji téměř nulovou aktivitu v Řádu. Snape, dnes se ti nepovede vyprovokovat mě, ty samolibý mizero. Dnes ne. "Neměl bys tohle dělat na lačný žaludek," řekl nahlas varovným tónem.
Snape na něj otočil své oči, studené jako žabí hřbet. "Starej se jen o to, o co máš, Blacku, to znamená o to, aby tato barabizna byla aspoň trochu obyvatelná pro Řád." Při řeči vypouštěl z úst oblaka kouře. "Nic jiného pro něj stejně udělat nemůžeš," nepřestal ho dráždit provokacemi.
Sirius stiskl zuby, ale nedal na sobě nic znát. Nechtěl se hádat, potřeboval mít Snapea vláčného, aby mu mohl předložit svůj návrh.
Obsah další sklenice zmizel ve Snapeově hrdle. Black převrátil oči v sloup a přestal si toho všímat. Snape je přece už nějaký ten rok plnoletý a svéprávný a zodpovídá za své chování.
Black ve svém hlase naladil lhostejný tón a podíval se Snapeovi do jeho lesknoucích se očí. "Chtěl bych ti vysvětlit to mé chování a nabídnout ti-" začal, ale opět byl přerušen dřív, než cokoliv podstatného řekl.
"Můžeš už sakra konečně sklapnout?" zasupěl Snape. "Chci si jen v klidu dopít své kafe. Nemám v úmyslu s tebou o čemkoliv konverzovat. Budu ti neskonale vděčný za ticho." Přes šedivou hustou mlhu upíral své zakalené oči do neviditelného bodu uprostřed Blackova čela.
"Jen jsem chtěl, abys věděl, že ve vězení-"
Nedostal šanci pokračovat. "Nesnaž se mě dojmout. Tohle na mne opravdu neplatí. Je mi úplně fuk, jestli jste v Azkabanu pořádali skupinové orgie s ostatními vězni… nebo s mozkomory… nebo všichni dohromady…" mumlal Snape, dělalo mu větší a větší problémy mluvit souvisle. Evidentně ale odmítal jakoukoliv účast na tomto rozhovoru. Odmítal jakoukoliv účast na čemkoliv s Blackem.
Sirius položil svoji dlaň na Severusovu ruku. Snape se cukl, jakoby se ho dotklo žhavé železo. "Nesahej na mně! Nejsem zvědavý na ty tvoje zvrhlé choutky!" Mluvil ztěžka, jazyk měl jako dřevěný. Chtěl se zvednout, ale po prvním neúspěšném pokusu se rozhodl, že to za to riziko nestojí a spolehl se na jistotu dřevěné židle.
Sirius dal Snapeovi poslední šanci vyslechnout ho. "Chtěl jsem ti navrhnout-"
"Neschváleno, konec, tečka. Varuji tě, že se mnou… do těch tvých úchylných her nepočítej… a ber to jako… poslední výstrahu." Severusovi se zřetelně pletl jazyk. Odstrčil prázdný hrnek od kávy od sebe tak prudce, že se zastavil až uprostřed stolu.
Black sledoval očima jeho kinetickou energii. Definitivně se mu potvrdilo, že tudy cesta nevede. Rezignoval. Snape propásl svoji šanci.
Severus hrábl po hůlce. "Odcházím… než se tady něco stane. Neskončilo by to… pro tebe dobře." Pokusil se vstát. Zavrávoral a téměř okamžitě spadl zpátky do židle. Tvrdě dosedl, neschopen udržet se na zesláblých nohou. Svaly měl jako z pudinku.
"Říkal jsem ti, abys nepil s prázdným žaludkem. Proč jen mě nikdy nechceš vyslechnout, Severusi?" vyčetl mu Sirius a pomohl mu na nohy.
_______
Na dalším setkání Fénixova Řádu Severus Snape chyběl. Nepřišel ani na to další. A příští taky ne. Sirius pokaždé nepřítomně civěl na prázdnou židli před sebou. Brumbál se na konci každého setkání namísto své obvyklé závěrečné rady pro Snapea už poněkolikáté znepokojeně ptal. "Ještě se vám nikomu neozval Severus? Neviděli jste ho někdo?" Mluvil zneklidněně a utrápeně. "Je nezvěstný už týden a nepodává o sobě žádné zprávy. To není pro něj typické. Začínám se obávat, že byla prozrazena jeho skutečná role u Smrtijedů."
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář.