Posedlost

Sirius Black je přímo posedlý Severusem Snapem, ovšem Severus jeho vášeň odmítá sdílet.

Autor: Styx

Hlavní postavy: Severus Snape/Sirius Black

Přístupnost: 18

Varování: lehké mučení, znásilnění, slash (homosexuální erotika)

Poznámka: příběh se odehrává v průběhu knihy HP a Fénixův Řád.

"Severusi, mohl byste, prosím?" 

Brumbál upřel svůj unavený stařecký zrak na démonicky vyhlížejícího kouzelníka na druhém konci dlouhého stolu. Severus Snape si celý večer nedočkavě poposedával na své židli. Teď konečně přišla jeho chvíle. Odstrčil nohou židli, majestátně se postavil a ze své výšky více než šesti stop se pohrdavým pohledem rozhlédl po napjatých tvářích kolem dlouhého stolu. Když si hlasitým odkašláním vyžádal pozornost a všechny přítomné páry očí se upřely na něj, akorát Moody upíral na něj pouze jedno oko, tím druhým bedlivě sledoval okolí, Severus uznal, že konečně nastal ten vhodný okamžik k tomu, aby ukázal všem těm lovcům Smrtijedů, kteří ho nikdy mezi sebe nepřijali, jak je v této válce důležitý. Nejdůležitější ze všech.

Hlubokým, temným hlasem je obeznámil s průběhem setkání Smrtijedů, ze kterého se těsně před schůzí Řádu vrátil. Se samolibým výrazem v bledém obličeji sledoval ty bezdeché tváře, hltající každé jeho slovo. Užíval si ten pocit důležitosti a jejich chvilkové pozornosti.

Sirius se pohupoval na zadních nohou rozviklané židle a upřeně Snapea pozoroval. Jeho oči visely na úzkých rtech přednášejícího. Neposlouchal, co povídají, vnímal pouze jejich ďábelskou smyslnost. Když Severus ve svém typickém gestu a la Snape sarkasticky ohrnul horní ret, Sirius ucítil počínající záchvěvy ve svých slabinách. Sklopil zrak a začal si čistit špínu za nehty v naději, že pokud nebude sledovat ta nemravná ústa, tak své vzrušení ovládne. Zavřel oči a soustředil se na obsah Snapeovy řeči.

"… a Pán zla vybral z našich řad tři nejlepší Smrtijedy, kteří se pokusí nepozorovaně dostat na ministerstvo…"

Sirius se zaposlouchal do monotónního Snapeova monologu. Zastřený, hluboký hlas, tak hluboký, že byl téměř na hranici nízkofrekvenčního kmitočtu, mu rozechvíval ušní bubínek. Fascinující, eroticky podbarvený baryton, vycházející ze Snapeova hrdla, s nepřehlédnutelným odstínem povýšeného tónu, vznešený rytmus jeho slov, se Blackovi infiltroval hluboko pod kůži. Sirius překvapeně zjistil, že opět nevnímá, o čem Snape povídá.

V poklopci pocítil vlnu vzrušení. Prudce otevřel oči a poplašeně se rozhlédl po nejbližším okolí, jestli si někdo toho nevšiml. Zvažoval své možnosti. Buď se teď hned nenápadně zvedne, opustí místnost a někde v soukromí si uleví, anebo zůstane sedět, dokud Snape nedokončí své představení a o nejbližší přestávce využije chaosu a nenápadně se vytratí, než si toho někdo všimne. Třetí možnost neměl, i když si na zlomek vteřiny pohrával s myšlenkou pomoct si hned teď pod ubrusem.

Vybral si tu druhou. Rozmrzele sledoval spletitý vzor suků na dubovém stole a snažil se myšlenky obrátit od Snapea. Rozladěně si uvědomil, že ať myslí na cokoliv, myšlenky se mu stejně vracejí zase k tomu mizerovi. Proti své vůli každou chvíli zvedal zrak k tomu bledému, hubenému obličeji a jeho erekce odmítala spolupracovat.

"… a to je vše, děkuji za pozornost," řekl Snape a ještě chvíli si vychutnával poslední vteřiny toho, že je středem světa. Jeho nenasytný uhlově černý pohled ještě naposled sklouzával po hluboce koncentrovaných výrazech v obličejích jeho posluchačů. Připomínal hladového supa, slídivým zrakem hlídajícího nejlepší část mršiny před ostatními mrchožrouty. Black se musel při tom výstižném přirovnání pousmát.

"Děkuji vám, Severusi, za vaše vyčerpávající zprávy z opačné strany bojiště. Chci vám jen opět připomenout, dávejte velký pozor na to, aby se neprozradila vaše skutečná role mezi Smrtijedy," poděkoval mu Brumbál za jeho neocenitelný přínos Řádu.

Snape se důstojně posadil, jeho euforie rázem opadla, shodil ze sebe nadřazenost a vznešenost, pevně semkl rty a zahalil se do své typické černé atmosféry neproniknutelnosti. Sup se rázem proměnil ve vránu.

"A teď si uděláme přestávku," oznámil Brumbál. Sirius ještě chvilku počkal, až se ostatní zvednou od stolu a on se bude moct s těmi napnutými kalhotami nenápadně ztratit v davu. Zamáčkl hlavu hluboko do ramen, shrbil se a rychle opustil místnost. Dlouhými kroky zamířil ke schodům, které se mu dnes zdály jaksi daleko. Přidal do kroku s úmyslem vyběhnout do soukromí svého pokoje v patře a tam si konečně pomoct od svých trapných potíží. Čert ale nikdy nespí, a tak mu hned pod schody zahradila cestu vysoká postava v černém hábitu. Úplně ta poslední osoba na celém širém světě, se kterou by se teď zrovna potřeboval potkat.

"Zdálo se mi to, Blacku, že ti dnes moje řeč připadala jako tlachání?" rýpl si do něj Snape.

"Pokud chceš slyšet chvalozpěv na ty tvoje dnešní kecy, Snape, ode mně jej neuslyšíš." Black se ho chtěl ve vlastním zájmu rychle zbavit. "Jdi mi z cesty." zavrčel. Jeho vzrušeni bylo při pozornějším pohledu viditelné, tak se to snažil všemožně zakrýt, jen aby si Snapeův slídivý zrak ničeho nevšiml.

"Ty se nezmůžeš ani na ty kecy," pronesl kousavě Snape. "Tvým údělem je akorát mě poslouchat, aby ses tady v tom tvém zablešeném baráku neunudil k smrti." Podezíravým pohledem sledoval Blackovo podivné chování.

"Nějak mě neláká předvádět se před publikem jako ty," vrátil mu Black jeho smeč a snažil se co nejrychleji opustit prostor.

"To bys ani nemohl, Blacku, tebe by si totiž to publikum ani nevšimlo, protože tě všichni považují pouze za inventář této barabizny," bodl do bolavého místa Snape.

Black nedal na sobě znát, jak ho Snapeova jízlivá poznámka píchla. "Já myslel, že už sis svoji denní dávku žvástů vyplácal na schůzi, ale tvůj problém je, že jich máš nevyčerpatelnou zásobu."

"No, ty máš očividně taky dost velký problém, nemýlím se?" zašklebil se Snape pobaveně, když konečně objevil, co se Sirius snažil skrývat.

A sakra! Black by se nejradši propadl do samého pekla. "Starej se o své lektvary a jedy, Snape," zasyčel. Zoufale hledal možnosti záchrany před hrozícím ponížením, ale Snape ho už pevně svíral ve svých spárech a nemínil jen tak beztrestně propustit. Opřel ruku o zeď a zahradil Blackovi jedinou únikovou cestu nahoru. Naklonil hlavu na stranu a s pobaveným úsměvem sklouzl pohledem do míst pod Blackovým páskem. Black si instinktivně zakryl inkriminované místo dlaněmi, čímž se okamžitě prozradil. Snape měl co dělat, aby se nerozesmál.

"Vyčaruji ti javorový list, chceš, Blacku?" S velkým sebeovládáním zachoval vážnou tvář. "Kdopak je ta šťastná, která ti způsobila tvé nesnáze?" Ohrnul ret v posměšném úšklebku.

Blackovi začala být jeho kůže těsná. Myslel, že z ní vyletí. Už takhle ho ten mizera uvedl do rozpaků a škodolibě se baví na jeho účet a ještě nevědomky použil to své opovrhující gesto, které ho tak moc vzrušovalo.

Vzdávám to, Snape, jedna nula pro tebe. Pro tentokrát jsi vyhrál, bastarde.

Poprvé neschopen pohotově odpálkovat jeho výzvu prudce strčil ramenem do Snapea a málem ho porazil, jak se snažil co nejrychleji vyběhnout schody. Vletěl do svého pokoje, zabouchl za sebou dveře a kouzlem zamkl. Svalil se na postel a roztřesenými prsty rychle uvolnil z těsných kalhot svůj bolestivě ztopořený penis. Plivl si do dlaní, sevřel ho v ruce a zavřel oči. Pod víčka si přivolal Snapeův obraz a zapojil ho do svých fantazií.

Když o půl hodiny později opět zasedl na své místo za stolem, zhluboka si oddechl. Snapeovo místo naproti němu bylo prázdné. Nedokázal by se mu podívat do očí.

_______

Sirius zamyšleně vešel do kuchyně a začal si připravovat kávu. Nutně potřeboval povzbudit z další deprese a pozvednout melancholickou náladu. Měl ještě půl hodiny čas, než se sem začnou přemísťovat členové Řádu a bystrozorové k další schůzce. Nasypal do šálku kávu a zalil vařící vodou. Silné aroma provonělo celou místnost.

"Dal bych si taky," ozval se najednou hluboký hlas z rohu místnosti. Sirius sebou leknutím škubl a přelil šálek. Zaklel a otočil se za vetřelcem. Teprve teď si všiml temné postavy, opřené v tmavém koutě, zahalené v černém hábitu a téměř splývající s prostředím jako mimikry.

"Sakra, Snape, málem jsi mě zabil," zabručel Sirius. Hlavou mu prolétla myšlenka, že bude muset něco vymyslet, aby se mu mimo schůze po domě necourali cizí lidé, a obzvlášť Snape. Nebral na vědomí jeho žádost a šálek si odnesl ke stolu. Sedl si, zamíchal si kávu a s požitkem nasál vůni. Doufal, že Snape už zapomněl na tu trapnou scénu z minulého týdne.

"To by nebyla žádná škoda, Blacku," ušklíbl se Snape. Vystoupil ze stínu a líně kráčel ke stolu, s rukama založenýma na prsou. Připomínal hladového upíra, plížícího se ke své zhypnotizované oběti, aby se nakrmil z jejích žil. Jeho vysoká postava v černém hábitu a černém plášti, až ke krku rafinovaně zapnutém, ze které vyzařovala tajuplnost a záhadnost, vzbuzovala respekt.

Sirius zvedl zrak od šálku a zamračeně se na něj podíval. Čím víc toho Snape na svém těle zakrýval, tím víc rostla Siriusova žádostivost. Rychle si zapálil doutník a s potěšením natáhl do plic. Přimhouřil víčka do štěrbin a za mlhou šedavého kouře pozoroval Snapea. Představoval si, jak pod těmi mílemi a mílemi černých hadrů skrývá přitažlivé a štíhlé tělo. Kdysi byl Snape zcela výjimečně donucen odložit svůj dlouhý hábit a on měl to štěstí být u toho a vidět ho jen v úzké černé košili a přiléhavých černých kalhotách s výrazně se rýsujícím údem pod napnutou látkou a s perfektním sexy zadkem. 

Pamatoval si ten den, jako kdyby to bylo včera, a ne již téměř před rokem. Lord Voldemort znovu povstal a svolal své věrné Smrtijedy. Snape na hřbitově chyběl a poté byl za to krutě ztrestán rukou Pána Zla. Když se potom přemístil rovnou do hlavního štábu, na hranici vědomí z ukrutné bolesti z Cruciata, kterému musel chvíli předtím čelit, rychle shodil ze sebe těžký hábit, než se mu podlomila kolena. 

Black mu navzdory jejich nepřátelství pomohl do postele a donutil ho vyspat se z drastického zážitku. Severus neměl sílu vzdorovat. Black ho svlékl donaha, aby jeho žíly nebyly stažené jakýmkoliv kouskem oblečení a do těla se mu mohla rozproudit zhoustlá vařící krev. Tehdy - jednou jedinkrát, poprvé a naposled - ho viděl bez těch mračen těžké látky, kterou Snape bez výjimky pořád nosil nezávisle na ročním období. A tehdy také zcela propadl touze po něm. Do té doby ho nenáviděl, ale od této příhody jím byl přímo posedlý. Jeho nepřekonatelnou touhu po něm nezmírnilo ani to, že Snape ho tehdy málem zabil, když po probuzení zjistil, že je nahý a že od té doby svou nenávist a pohrdání k Blackovi dával najevo víc, než kdy předtím.

Neúspěšně se ho pokoušel lstí donutit, aby svůj hábit ještě někdy sundal a byl jenom v košili. Před schůzkami Řádu vždy pořádně zatopil v krbu, že v místnosti bylo horko jako v pekelném kotli. Všichni kouzelníci odkládali své hábity a kabáty, dokonce i samotný Brumbál nezvykle vystavoval své stařecké tělo jen v haleně, jenom Snape seděl zachmuřeně za stolem zahalen v plášti a hábitu, jako kdyby vůbec nevnímal to sálající teplo kolem sebe. Dlouhodobý pobyt ve sklepení z něj udělal studenokrevného tvora, jinak si to Sirius nedokázal vysvětlit.

Pak mu Brumbál jednoho dne jeho pekelné zatápění zatrhl. Velice ale toužil ještě alespoň jednou vidět to přitažlivé štíhlé tělo. Povzdechl si. Je na tom zpropadeném Snapeovi vůbec něco, co by ho nepřitahovalo? Zrak mu sklouzl do klína. A sakra, je to tady zas. Tiše zaklel a zabořil pohled do hrnku.

Snape ho pomalu obešel s rukama pořád zkříženýma na hrudi a zastavil se za ním. Sirius měl z toho, že ho má za zády, nepříjemné mrazení po těle. Mít Snapea za zády vyšlo nastejno, jako se dát zavřít do výběhu s medvědem. Možná i ten medvěd by byl přítulnější. Usrkl nápoj a cítil, jak mu káva rozproudila krev a vzpružila ho.

Za jeho zády se najednou ozval chladný sarkastický hlas. "Už sis vyřešil své choulostivé záležitosti, Blacku?"

Nezapomněl. Parchant. Sirius se zakuckal a zmohl se jen na pouhé: "Sklapni. Srabusi."

Zezadu se ozval přidušený, potlačovaný smích. "Takže ještě ne."

Black se snažil nabrat zpátky ztracenou jistotu. "Nemáš nic jiného na práci, než myslet na moje péro, Snape?"

"Přemýšlel jsem, kdo by to mohl být." Snape se evidentně nenechal rozhodit. "Tonksová? Molly? Nebo snad McGonnagalová? Nebo že by nějaká skřítka?" uchechtl se Snape posměšně.

"Nepovídej, ty i přemýšlíš?" nenechal se vyprovokovat Black. "A dokonce o mně? Jaká čest."

Snape ho obešel a postavil se přímo oproti němu a opovržlivě na něj seshora hleděl. "Nebuď tak domýšlivý, Blacku. Zajímá mě ta druhá osoba, ne ty. Rád bych tomu přišel na kloub."

"Nestrkej svůj křivý nos do věcí, do kterých ti nic není." Křivý? On řekl křivý? Proč to řekl, když Snapeův nos je dominantou jeho tváře, s aristokratickou linií od širokého kořene až po zahnutou špičku. 

Do Merlinových vousů!

Snape opřel dlaně na stůl, naklonil se k Blackovi a přiblížil svůj bledý obličej těsně k jeho. "Já zjistím, Blacku, na koho se to tvé péro tak toužebně třese. To mi věř."

Black znejistěl. "Jdi do hajzlu, Srabusi." Vyfoukl Snapeovi do obličeje tenký proužek kouře a s předstíraným klidem líně pronesl: "Běž si připravit svoji řeč, ať to zase nejsou samé žvásty jako minule. A mně si laskavě vůbec nevšímej." S hraným nezájmem přenesl váhu těla na zadní nohy židle a začal se pohupovat. Židle vrzala jako rezavý pant a nebezpečně se nakláněla dozadu.

Snapea přepadlo silné nutkání trochu jí pomoct. Škodolibě si představil Blacka, roztaženého na podlaze, kdyby jakoby omylem o ni zakopl. S velkým sebezapřením se ovládl. "Závidíš, Blacku, že mě poslouchá celý Fénixův Řád, včetně Brumbála," jedovatě si rýpl.

"Nevím, jak Brumbála, mě ale už to tvé žvanění fakt unavuje," řekl otráveně Sirius. "Vypadni."

Snape neměl v plánu přestat, obzvlášť když šestým smyslem vycítil Blackovu nejistotu, i když zatím netušil, z čeho pramení. "Jaký je to pocit být jako bývalý odsouzený vrah odstaven na vedlejší kolej, Blacku?" ušklíbl se cynicky.

Sirius prudce odstrčil židli, až se konečně převrátila, stůl se zakymácel a káva se rozlila. Výhružně se postavil těsně před Snapea, že se téměř dotýkali nosy. "A jaký je to pocit být jako bývalý Smrtijed považován za zrádce obou stran, Snape?"

Ve Snapeových očích se zablesklo a ruka mu instinktivně sjela ke kapse hábitu, v poslední chvíli si to ale rozmyslel. "Smiř se s tím, Blacku, že jsi v Řádu páté kolo u vozu," vmetl mu do tváře další potupu a zasáhl Siriusovo citlivé místo. "Jsi asi tak důležitý, jako plivanec mezi očima."

"Ty svině!" zařval Sirius a v mžiku sáhl po hůlce. Namířil ji na Snapea a ruka se mu neovladatelně chvěla.

Snape bleskově vytáhl tu svoji a útočně ji namířil na Blacka. "Zkus si něco a zabiju tě jako krysu!"

Nenávistně si koukali navzájem do očí, vzdálenost mezi nimi se počítala pouze na délku paže a hůlky v ní. Supěli vzteky, hůlky navzájem namířené na soupeřovo srdce, jejich špičky se dotýkaly hrudi toho druhého, ruce se jim třásly ve velkém sebeovládání nepoužít zakázané zaklínadlo a navzájem čekali na chybu toho druhého.

Vtom se otevřely dveře. Modré i černé oči se ve stejném okamžiku otočily ke dveřím. Dovnitř vstoupil Brumbál a překvapeně se po obou kouzelnících podíval. "Neruším vás, chlapci?" zadíval se na ně upřeně zpod půlměsícových brýlí.

Snape sklonil svoji hůlku první a schoval ji do hábitu. Black ji sklonil taky, ale pořád ji svíral v dlani. Beze slova opustil rychlými kroky místnost a kopnutím hlasitě zabouchl za sebou dveře. Ten den se už dole neukázal.

_______

Na příští schůzce Řádu se pouze diskutovalo o strategii boje proti Voldemortovi a jeho zvlčilé armádě Smrtijedů a tak Sirius ke své úlevě tentokrát nemusel řešit následky své posedlosti Snapem. Seděl opět na svém obvyklém místě na konci a naproti němu jako vždy seděl Severus Snape. Co vešel do místnosti, tak se na Blacka ani nepodíval a Sirius mu byl za to neskonale vděčný. Jeho horká hlava taky ještě zcela nevychladla. Brumbál řešil s ostatními kouzelníky taktiku válečné lsti, Sirius se ale přistihl, že spíš než na to, jak zvítězit nad lordem Voldemortem myslí na to, jak porazit Severuse Snapea.

Bezděčně se na něj podíval. Snape zaujatě sledoval hlasité dění kolem stolu. Siriuse to pobídlo k tomu, aby svůj zrak nechal na jeho hypnotickém zevnějšku spočinout déle, než jindy. Zamyšleně se zadíval do jeho obličeje, pobledlého z věčného pobytu ve sklepení. V této vzácné chvíli, když byl soustředěný na konflikt Brumbála s Moodym a bezděky zapomněl vystavovat světu svou masku chladu a nepřístupnosti, byl jeho uvolněný obličej s totální absencí arogance, jízlivosti a povýšenosti docela pohledný. 

Při těch jejich věčných vzájemných roztržkách a sporech si Black nikdy předtím nevšiml, jaké má Snape ďábelské oči. Černé jako obsidián, inteligentní, jiskřivé, záhadně temné a hluboké jako nezměřitelná černá propast, do které by člověk velice snadno spadl. Jen velice těžce se dešifrovaly. Nedalo se z nich absolutně vyčíst, co si myslí nebo k čemu se chystá, za každé situace zůstávaly stále temně chladné.

Pohled Siriusovi sklouzl na Snapeovy rty. Smyslné, se svůdnou linkou horního rtu, lehce pootevřené, s koutky mírně pokleslými, bez jakéhokoliv náznaku jindy všudypřítomného zlomyslného úšklebku. Přímo vyzývaly k políbení. Přivřel oči a vzrušeně si je představil, jak se dokořán otevírají těsně nad jeho nabuzeným penisem a jak se jeho hladký žalud v nich zcela ztrácí.

Zase ucítil, že mu náhlá erekce začíná párat švy na poklopci. Olízl si rty. Ve stejném okamžiku se Snape na něj najednou podíval. Sirius rychle uhnul pohledem. Otočil hlavu k Brumbálovi, nakláněl se přes stůl, aby na něj dobře viděl a předstíral silný zájem o jeho osobu. V duchu zaklel, že se nechal Snapem přistihnout, jak na něj zírá. Přísahal si, že už se na něj celý večer ani nepodívá.

Po chvíli si vztekle uvědomil, že už na něj zase civí. Snape už opět sledoval hádku Brumbála s Moodym, tentokrát ale bez zájmu, spíše se zdálo, že ji vůbec nevnímá a hluboce o něčem přemýšlí.

Palcem si přejížděl po spodním rtu a ve tváři měl opět vepsaný nepřístupný a panovačný výraz. 

Sirius otočil hlavu k Brumbálovi, oči mu ale pořád šilhaly k Severusovi. Jeho pozornost upoutaly Snapeovy havraní vlasy, splývající mu až na ramena, vrhající ve světle pochodní modré odlesky. Byly husté, lesklé a jemné. Proč vlastně James vždycky vykládal, že jsou umaštěné a špinavé? Proč vlastně si sám doteď nikdy nevšiml, že to tak není?

Nervózně se zavrtěl a natáhl své dlouhé nohy pod stolem. Zpotil se, když zjistil, že jednu nohu vrazil mezi Snapeovy natažené nohy. Snape na něj okamžitě vrhl vražedný pohled, který by mohl klidně konkurovat Avadě. Black rychle stáhl nohy pod židli a zvedl dlaně v omluvném gestu.

Snape si nervózně zajel prsty pod límec svého až ke krku zapnutého černého kabátu ve snaze uvolnit sevření kolem hrdla a otočil hlavu zpátky k Brumbálovi. Sirius vydechl úlevou. Jeho zrak sklouzl k téměř žensky jemné ruce, s dlouhými pěstěnými nehty a štíhlými prsty, které se s námahou zasouvaly mezi těsný límec a krk.

Srabusi, ty prevíte, zdaleka už nejsi ten umaštěný mizera jako kdysi. Přisunul si židli blíž ke stolu a zajel rukou pod stůl. Dlaní si přejel po napnutém rozkroku a přes látku pohladil nevybitou erekci. Z úst se mu vydral tichý sten. Naštěstí zanikl v překřikování z druhého konce stolu. Přimhouřenýma očima chvíli vzrušeně sledoval Mistra lektvarů, než si s hrůzou uvědomil, že ten se dívá přímo na něj. Hlavu měl nakloněnou na stranu, v očích pátravý výraz a jedno obočí nadzvednuté v němém otazníku.

Sakra, sakra, sakra! Black se okamžitě vzpamatoval, ruku rozpačitě položil dlaní na stůl a začal si dloubat nehty. Snapea svým zastíracím manévrem neobalamutil. S nedůvěřivým výrazem se mu upřeně zahleděl do jeho zorniček.

Sirius pocítil v mozku podivné pošimrání a nepříjemný pocit, jako by se mu někdo hrabal v hlavě. Rychle sklopil zrak a jen zadoufal, že Snape si nestihl přečíst jeho poslední myšlenky. Sedl si radši bokem a s velkým sebezapřením se už na něj ani nepodíval. Periferním viděním ale viděl, že Snape z něj až do konce schůze už nespustil zrak.  

Jak Brumbál konečně ukončil dnešní jednání jako pokaždé svým obligátním varováním pro Snapea - Severusi, buďte velice opatrný ve své roli špiona... bla bla bla, Sirius se okamžitě zvedl od stolu, rozeběhl se po schodech nahoru a přibouchl za sebou dveře svého pokoje. 

Sotva vešel, dveře se prudce rozletěly a dovnitř vpadl Snape. Vrhl se na něj jako dravec na kořist a hrubě ho přimáčkl ke zdi. Sirius ucítil slabou omamnou vůni asfodelu, smíchaného s pelyňkem. Ten alchymista míchal pro někoho zakázaný Doušek živé smrti, stačil si ještě pomyslet.

Snape mu nacpal pod bradu svoji hůlku, druhou rukou mu sáhl do rozkroku, aby se přesvědčil. Jeho zlostí zrudlá tvář se dotýkala Blackova obličeje. "Jestli netoužíš svíjet se pod Cruciatem, tak drž svého ptáka ode mne co nejdál, ty úchylný bastarde!" Vztekem přimhouřené černé oči metaly blesky, obličej připomínal zataženou oblohu za prudké letní bouřky. "Ber to jako varování. Jestli ještě jednou zjistím, že se ti v mé přítomnosti postavilo péro, přijdeš o něj!" Pustil ho a dvěma dlouhými kroky s vlajícím hábitem za zády opustil rázně pokoj. Nezapomněl za sebou prásknout dveřmi, až se odloupl kus omítky.

_______

Snape celou dobu postával v rohu na konci místnosti hned za Blackovými zády, pouze při předání svého hlášení ze srazu Smrtijedů udělal tři kroky dopředu a postavil se přímo za Blacka. S rukama, založenýma na prsou, s absolutní absencí entuziasmu podal krátkou zprávu chladným, odměřeným tónem. Bylo přímo do očí bijící, že se jeho jindy nebývalý projev důležitosti a svrchovanosti dnes skrýval pod povrchem a nijak se nesnažil prodlužovat zájem o svoji osobu. Domluvil a couvl zase tři kroky zpátky do kouta.

Black se celou dobu věnoval své oblíbené činnosti, houpání na zadních nohou své židle. Dřevo občas zavrzalo a pár bystrozorských hlav se otočilo k němu. Sirius je ale nevnímal, hluboce nad něčím přemýšlel. S tématem schůze to ale zjevně nemělo nic společného, nepřítomně civěl na temný obraz na protější zdi, znázorňující drsný výjev zuboženého otroka, spoutaného okovy a nad ním hrdě stojícího jeho pána. Zaručeně některý z jeho vznešených předků a jeho nepřítel.

Na temeni ho propaloval paprsek Snapeova pátravého pohledu. Black občas otočil hlavu na bok a koutkem oka zaslídil dozadu, Snape byl ale mimo oblast jeho perimetru. Dnes si ho ten mizera pečlivě hlídal.

Snapeův zrak se soustředěně upíral jako zhypnotizovaný na bod doteku nohy od židle s dlážděnou podlahou. Dřevo se při každém zhoupnutí svezlo o nepatrný kousek dál. Snapea opět přepadlo náhlé pokušení pomoct jí kouzlem a tentokrát chtěl svůj záměr uskutečnit. Zúžil oči a v mysli začal formulovat zaklínadlo. V poslední chvíli ho vyrušil rozruch, když kouzelníci začali najednou opouštět místnost. Schůze skončila.

Židle prudce dosedla na všechny čtyři. Snapeův obličej zastínil výraz zklamání, který ihned vystřídala rozladěnost a opovržená grimasa, když uviděl Blacka mířit přímo k němu. "Varoval jsem tě, Blacku, že se máš ode mne držet zpátky," řekl kysele, prudce se otočil a ukázal mu záda. Black se mu postavil do cesty a pokud Snape chtěl odejít, musel by ho obejít. A uhýbat Blackovi pro něj nepřipadalo v žádném případě v úvahu. 

"Uhni, ty černý pse," vztekle mu plivl urážku do tváře.

Black nedal ničím na sobě znát, jestli se ho ta urážka dotkla. "Chci si s tebou jen promluvit, Snape."

"Copak, Blacku, potřebuješ nějaký lektvar na ty tvoje úchylné choutky?" zlomyslně se ušklíbl Snape. "Už se ti nedaří je zvládat?"

"Chci ti něco navrhnout," řekl klidně Black a přistoupil k němu blíž.

"Nemám zájem se s tebou o čemkoliv bavit," řekl Snape výhružně. "A varuji tě, víc se už ke mně nepřibližuj."

V místnosti zůstali už jen sami dva. Black udělal ještě jeden krok ke Snapeovi. "Chci ti jen nabídnout-" řekl, ale větu nedokončil.

Snape narovnal shrbená záda a hrozivě zvedl ramena. Svým výrazem připomínal bojového kohouta, připraveného Blackovi vyklovat oči, jestli se ještě o krok přiblíží. Jeho ruka, svírající hůlku, se napřáhla. "Koukej zůstat stát. Dej mi záminku a ublížím ti. Nepopírám, že docela rád."

Black klidně zvedl v kapitulaci obě ruce nahoru. "Sakra, Snape, používej trochu ten svůj mozek, když už se ti nějakým nedopatřením dostal do hlavy."

"Nejsem zvědavý na tvé zvrhlé návrhy," zamítl okamžitě Snape. "Smiř se konečně s tím, že tě nesnáším. Irituješ mě. Vadí mi i tvůj stín."

"Trocha vstřícnosti by tě nezabila. Já taky dvakrát nestojím o tvoji přezábavnou společnost. Chtěl jsem tě jen pozvat na kávu. Dnes bych si ji s tebou docela rád dal," zkusil Black malou lest.

"Vážně, Blacku, ty taky vstřícností moc neoplýváš," zamumlal Snape ostře, ale sklonil hůlku. Chvíli přemýšlel. "Silnou kávu bych teď ale rozhodně potřeboval. Snad to přežiju, že si ji budu muset vypít právě s tebou. Mám evidentní zájem na tom nezdržovat se příliš dlouho ve tvé milé společnosti," odfrkl si unaveně.

Black se otočil k němu zády, přistoupil ke stolu a začal připravovat kávu. "Irskou?" zeptal se.

"Smrtící," zamumlal Snape. "Nespal jsem dva dny a celý den jsem neměl nic v ústech. Na srazech Smrtijedů zatím nikoho nenapadlo zavést alespoň švédské stoly. Příště si asi budu muset přinést sebou svačinu," postěžoval si.

"Nabídl jsem ti kávu. O jídle řeč nebyla," ohradil se Black.

Snape se posadil na své oblíbené místo na konci stolu, hůlku položil na leštěnou desku a unaveně si promnul kořen nosu. Dvě probdělé noci ve společnosti lorda Voldemorta a Smrtijedů byly i na něj, zvyklého ponocovat, moc. Nutně se potřeboval vyspat, necítil se dobře.

Místnost provonělo lákavé aróma kávy a vydráždilo Snapeovy chuťové a čichové buňky. Zrakové hned poté, co před něj Black postavil sklenici s kouřící lahůdkou se smetanou. Vedle postavil láhev irské whisky a přinesl si kávu i pro sebe.

Snape nepovažoval za důležité poděkovat. "To bílé v tom sis mohl odpustit," poznamenal nespokojeně. Vzal láhev do ruky a zamračeně si prohlédl etiketu. "Nemáš skotskou?" zeptal se zklamaně.

"Irská bude muset stačit," snažil se Black přeslechnout nevděčný tón ve Snapeově hlase. "Nalij si ji do kávy."

"Zbláznil ses, Blacku? Zkazit tu lahodnou chuť whisky kávou? A zkazit tu lahodnou chuť kávy s whisky? To ti mozkomorové vysáli úplně celý mozek?" opovrženě ohrnul horní ret. "Dej mi skleničku."

Black se nutně potřeboval rozdýchat. Ne tu Snapeovu aroganci, na tu je už zvyklý, ale to jeho zatraceně sexy gesto s ohrnutými rty. S nepředstíranou radostí se zvedl od stolu. Snažil se přehlédnout fakt, že mu Snape vlastně dal rozkaz. Následujících několik minut strávil hraným hledáním skleniček, aby se trochu uklidnil. 

Když si Sirius opět přisedl za stůl, Snape měl už kávu napůl vypitou. Zapálil dva doutníky a jeden podal Snapeovi.

Severus hladově natáhl do plic nikotin a nalil Blackovi do sklenice na prst ode dna whisky. Sobě nalil do poloviny sklenice. "Někdo se musí za ostatní v této válce obětovat," zavrčel otráveně a vyfoukl plícemi profiltrovaný kouř. Pak celý obsah skleničky převrátil najednou do sebe.

Black zaskřípal zuby, ale ignoroval narážku na svoji téměř nulovou aktivitu v Řádu. Snape, dnes se ti nepovede vyprovokovat mě, ty samolibý mizero. Dnes ne. "Neměl bys tohle dělat na lačný žaludek," řekl nahlas varovným tónem.

Snape na něj otočil své oči, studené jako žabí hřbet. "Starej se jen o to, o co máš, Blacku, to znamená o to, aby tato barabizna byla aspoň trochu obyvatelná pro Řád." Při řeči vypouštěl z úst oblaka kouře. "Nic jiného pro něj stejně udělat nemůžeš," nepřestal ho dráždit provokacemi.

Sirius stiskl zuby, ale nedal na sobě nic znát. Nechtěl se hádat, potřeboval mít Snapea vláčného, aby mu mohl předložit svůj návrh.

Obsah další sklenice zmizel ve Snapeově hrdle. Black převrátil oči v sloup a přestal si toho všímat. Snape je přece už nějaký ten rok plnoletý a svéprávný a zodpovídá za své chování.

Black ve svém hlase naladil lhostejný tón a podíval se Snapeovi do jeho lesknoucích se očí. "Chtěl bych ti vysvětlit to mé chování a nabídnout ti-" začal, ale opět byl přerušen dřív, než cokoliv podstatného řekl.

"Můžeš už sakra konečně sklapnout?" zasupěl Snape. "Chci si jen v klidu dopít své kafe. Nemám v úmyslu s tebou o čemkoliv konverzovat. Budu ti neskonale vděčný za ticho." Přes šedivou hustou mlhu upíral své zakalené oči do neviditelného bodu uprostřed Blackova čela.

"Jen jsem chtěl, abys věděl, že ve vězení-" 

Nedostal šanci pokračovat. "Nesnaž se mě dojmout. Tohle na mne opravdu neplatí. Je mi úplně fuk, jestli jste v Azkabanu pořádali skupinové orgie s ostatními vězni… nebo s mozkomory… nebo všichni dohromady…" mumlal Snape, dělalo mu větší a větší problémy mluvit souvisle. Evidentně ale odmítal jakoukoliv účast na tomto rozhovoru. Odmítal jakoukoliv účast na čemkoliv s Blackem.

Sirius položil svoji dlaň na Severusovu ruku. Snape se cukl, jakoby se ho dotklo žhavé železo. "Nesahej na mně! Nejsem zvědavý na ty tvoje zvrhlé choutky!" Mluvil ztěžka, jazyk měl jako dřevěný. Chtěl se zvednout, ale po prvním neúspěšném pokusu se rozhodl, že to za to riziko nestojí a spolehl se na jistotu dřevěné židle.

Sirius dal Snapeovi poslední šanci vyslechnout ho. "Chtěl jsem ti navrhnout-"

"Neschváleno, konec, tečka. Varuji tě, že se mnou… do těch tvých úchylných her nepočítej… a ber to jako… poslední výstrahu." Severusovi se zřetelně pletl jazyk. Odstrčil prázdný hrnek od kávy od sebe tak prudce, že se zastavil až uprostřed stolu.

Black sledoval očima jeho kinetickou energii. Definitivně se mu potvrdilo, že tudy cesta nevede. Rezignoval. Snape propásl svoji šanci.

Severus hrábl po hůlce. "Odcházím… než se tady něco stane. Neskončilo by to… pro tebe dobře." Pokusil se vstát. Zavrávoral a téměř okamžitě spadl zpátky do židle. Tvrdě dosedl, neschopen udržet se na zesláblých nohou. Svaly měl jako z pudinku.

"Říkal jsem ti, abys nepil s prázdným žaludkem. Proč jen mě nikdy nechceš vyslechnout, Severusi?" vyčetl mu Sirius a pomohl mu na nohy.

_______

Na dalším setkání Fénixova Řádu Severus Snape chyběl. Nepřišel ani na to další. A příští taky ne. Sirius pokaždé nepřítomně civěl na prázdnou židli před sebou. Brumbál se na konci každého setkání namísto své obvyklé závěrečné rady pro Snapea už poněkolikáté znepokojeně ptal. "Ještě se vám nikomu neozval Severus? Neviděli jste ho někdo?" Mluvil zneklidněně a utrápeně. "Je nezvěstný už týden a nepodává o sobě žádné zprávy. To není pro něj typické. Začínám se obávat, že byla prozrazena jeho skutečná role u Smrtijedů."

_____________________________________

V rohu tmavé, studené cely, osvětlené jen slabým světlem pochodně, která nemilosrdně ubírala kyslík ze vzduchu, se na dřevěné posteli krčilo hubené tělo, schoulené do klubíčka. Ruce mělo sepjaté pod koleny a tisklo je až téměř na prsa. Přikryté bylo slabou dekou, která ho jen stěží mohla zahřát. Navzdory tomu, v jakém ponurém vězení se nacházel, měl na sobě čisté oblečení a sám nebyl ani trochu špinavý, jak by se dalo předpokládat podle prostředí, kterým byl obklopen.

Na chodbě za dveřmi se na kamenné podlaze sklepení ozývaly kroky a přibližovaly se k cele. Vězeň rychle vyškrábal nehtem do zašlé omítky nad postelí další rýhu. Sedmý nekonečný den, kdy hnije v tomhle vězení.

Zarachotil zámek a těžké, kovové dveře se s skřípotem otevřely. Dovnitř vešla vysoká postava, zahalená v černém plášti a s kápí na hlavě. Tác s jídlem a vodou a s čistým oblečením položila na stolek hned vedle dveří a zamkla za sebou. Otočila se k vězni a sundala kápi.

"Svlékni se," požádal hluboký hlas ode dveří. Vězeň se neochotně posadil a se shrbenými zády začal plnit rozkaz. Štíhlé prsty rozepnuly košili a hodily ji na hromádku na zem a za chvilku na ni spadly i kalhoty. Nahé tělo se otřáslo zimou.

"Přistup ke zdi."

Vězeň netečně přistoupil k protější zdi, ze které viselo čtvero pout, dvě nahoře pro ruce a dvě dole pro nohy. Břichem se přitiskl ke studené stěně a rozpřáhl ruce v naučeném postoji. Při styku svého nahého těla s chladným kamenem se roztřásl.

Ruka v černém plášti se zvedla a rozmáchlým obloukem vyslala z hůlky kouzlo. Všechna pouta obemknula vězňovy končetiny v zápěstích a kotnících a připoutala ho ke zdi. Jeho pán položil hůlku na stolek, přivřel víčka a chvíli se kochal pohledem na něj. Vzrušeně našpulil rty a přistoupil k němu. Dlaní mu přejel po hojících se jizvách a čerstvých šrámech na zádech. Jemně, opatrně, vězeň se přesto zachvěl.

"Musím tě ztrestat za tvoji včerejší neposlušnost, Severusi." Věznitel natáhl ruku a sundal ze zdi důtky. Snapeovo tělo se teď už úplně roztřáslo v neblahém očekávání dalšího trestu.

"Dnes budu ale milosrdný, jen do první kapky krve. Vidím, že dnes už začínáš spolupracovat a za odměnu ti zmírním trest." Věznitel sevřel pevně v ruce rukojeť důtek, rozpřáhl se a bez varování švihl Severuse po zádech. "Za tvoji aroganci a povýšenost." Biče dopadly na jemnou bílou kůži a zanechaly na ní rudé šrámy.

Severus se prohnul v zádech, obličej mu zkřivila křeč a mezi rty zadržel bolestný vzdech. Ze všech pórů na těle se mu vydraly na povrch kapičky potu. Opřel své rozpálené čelo o studenou zeď.

"Za tvoje odmítání a vzdor."

Severus pevně zavřel oči, instinktivně stáhl svaly na zádech v očekávání dalšího šlehnutí. Celu proťal svištivý zvuk a ruka s bičem dopadla podruhé na jeho zpocená záda a boky. Sykl bolestí a přimáčkl se břichem ke studené zdi. Chlad, sálající ze zdi trochu zmírnil spalující bolest na zádech. Důtky na některých místech poškodily kůži a na povrch se vydralo několik rudých kapek krve. Stékaly v tenkých červených potůčcích po hřbetu na bedra.

"Pro dnešek to stačí," udělila mu milost tmavá postava a odhodila biče do kouta. Přistoupila blíž k němu a položila dlaně na jeho nahá ramena. "Po trestu tě čeká odměna, ale musíš si ji zasloužit." 

Muž začal Snapea hladit po ramenou a po zádech. Při doteku s poraněnou kůží uslyšel Snapeovo bolestivé zasyčení. Sklonil hlavu a jazykem mu slízával tenké proužky krve na jeho zádech. Hladící ruce přesunul na Snapeova prsa, rukou sklouzl po plochém břiše až do jeho slabin a objal povadlý penis. Začal ho pomalu třít.

Snape na doteky nijak nereagoval. Už se ale nebránil, jako ze začátku, když si jeho věznitel bral jeho tělo proti jeho vůli.

"Snaž se, Severusi, a bude se ti to líbit," dýchal mu vzrušený hlas na krk. "Jinak si tě zase vezmu násilím."

Snape zarytě mlčel.

Muž od něj odstoupil, rozepnul si kalhoty a vytáhl svoji erekci. Přimáčkl ji k pevným svalům jeho hýždí a vydechl vzrušením. Botou mu zajel mezi kolena, hrubě mu roztáhl nohy od sebe a přinutil ho rozkročit se. Penis přiložil k jeho pevnému zadku a namířil k otvoru. Pevně mu objal štíhlé boky a zatlačil.

Severus vydechl a zavřel oči. Zatnul zuby a ze všech sil se snažil nevnímat palčivou bolest, která ho pálila mezi hýžděmi při těch několika počátečních prudkých přírazech do jeho těla. Snažil se nevšímat si silných paží, které pevně svíraly jeho boky a tvrdě je přirážely do svých slabin. Doufal, že se mu nepodlomí kolena dřív, než ho silné ruce propustí z objetí. Odevzdaně čekal na okamžik vyvrcholení svého pána a na ukončení svého ponižování.

S úlevou po chvíli ucítil, jak se mu v útrobách rozlévá teplo a ochabující penis vyklouzává z jeho těla ven. Pouta kolem jeho končetin se uvolnila. Jako pokaždé po aktu, Snape se poslušně došoural k posteli a lehl si na břicho.

Jeho pán si k němu přisedl a zahájil jejich každodenní rituál. Vzal hůlku a její špičkou mu hojivě přejel po ranách od biče. Šrámy přestaly krvácet a částečně se zacelily. Vykouzlil nádobu s vodou, ohřál ji a namočil do ní houbičku. Začal opatrně smývat krev na Severusových zádech, dával velký pozor, aby mu způsobil co nejmíň bolesti. I tak Severus občas zareagoval tichým syknutím.

Věznitel si pak opatrně otočil svého vězně na záda a začal mu omývat zpocenou hruď a břicho. Když se dostal až k jeho penisu, jeho doteky se na něm tradičně nijak neprojevily. "Severusi, jsi chladný jako kámen. Tebe vůbec nevzrušují mé doteky a to, co s tebou dělám?"

Snape jako by ho ani nevnímal, na něj jen nepřítomně hleděl.

Když jeho pán skončil s kompletní hygienou jeho těla, přinesl mu čisté oblečení. Snape se oblékl a posadil se na postel. Odevzdaný osudu nepřítomně upíral svůj strnulý pohled na protější zeď své kobky. Byl zlomený. Po mnoha dnech vzdorování a trestání se z jeho tváře vytratilo sebevědomí a arogance. 

"Najez se, ať máš sílu," poručila mu tmavá postava, zakryla si hlavu kápí a odemkla dveře. "Zítra přijdu zas."

O pár týdnů později...

Snape ležel na posteli svého žaláře a v hlavě si uspořádával své zmatené myšlenky o dnešním večeru. Pořád se mu vracely zpátky do hlavy jako bumerang. Sepjal ruce v týle a hledal cokoliv, čím by zaměstnal svůj mozek. Zpozoroval na stropě rezatého pavouka, pomalu se přibližujícího ke své kořisti, lapené do jeho zrádných pavučin. Soucítil s obětí, připomínalo mu to jeho vlastní chycení se do pasti svého pána. Otočil se na bok a myšlenky se mu zatoulaly k tomu dni, kdy se před čtyřmi týdny poprvé probudil v této chladné hrobce.

Chvíli mu tehdy trvalo, než si uvědomil, že vůbec žije. Když mu mozek konečně nastartoval, uvědomil si bolestivé monotónní tikání uvnitř hlavy. V ústech měl odpornou pachuť, jako kdyby se napil splašků a cítil ten všudypřítomný chlad. Přitáhl si k sobě okraje rozepnuté košile a ruce zkřížil na prsou.

Namáhavě otevřel slepené oko. V zorném poli se mu objevily kamenné zdi čtvercové cely. Prudce se posadil a poplašeně se rozhlédl kolem. U dveří stál stolek a na něm miska s jídlem a sklenice s vodou. Prostor osvětlovala smolná pochodeň. Zachvěl se zimou a zahalil se do deky. Začal tápat po své hůlce, ale jak očekával, nikde ji nenašel. Chvíli nechápavě zíral a snažil se rozpomenout, jak se sem dostal. Prsty mačkal spánkovou kost a mozek mu pracoval na nejvyšší rychlost. Vytáhl své vzpomínky a zařadil zpětný chod.

Najednou mu hlavou problesklo to poslední, na co si vzpomínal. Zděsil se. Horečně začal přemýšlet, až ho rozbolela hlava a tikání se ozývalo intenzivněji. Jeho intuice, která ho nikdy nezklamala, ho tentokrát zradila. Jak mohl být tak slepý?

Ze zběsilých myšlenek ho vyrušily něčí kroky v dálce, zvuk těžkých bot zněl blíž a blíž. Kroky se zastavily přede dveřmi a několik dlouhých vteřin bylo absolutní ticho. Snape úzkostlivě vyčkával, s pohledem upřeným k východu z cely. Netušil, co se bude dít, věděl ale, kdo za dveřmi stojí.

V zámku zarachotil klíč a dveře se hřmotně otevřely, dovnitř vkráčela černá postava v kápí, s hůlkou v pohotovostní poloze. Snape ji sledoval ledovýma očima. Jeho základní instinkt mu velel vrhnout se neočekávaně dopředu a pokusit se zajistit si svobodu. Jeho pud sebezáchovy mu naopak velel vyčkat na příležitost a neriskovat nevyzpytatelnou reakci jeho věznitele. Rozhodl se počkat na příznivější dobu. Propaloval muže v černém svým pronikavým pohledem.

"Netuším, co to na mně zkoušíš a odmítám se na tom podílet." Dal si záležet na tom, aby v jeho hlase bylo slyšet výraz největšího odporu. "Řekl bych, se brzy dozvím, kde to jsem a proč tady jsem, Blacku."

Muž sundal kápi i hábit a s napřaženou hůlkou přistoupil ke Snapeovi. Severus vyskočil z postele a zaujal bojový postoj. Ovládal se, nic jiného mu nezbývalo, Blackova hůlka mu mířila přímo na srdce.

"Snape, překvapuješ mě, tvá inteligence je obdivuhodná, Škoda jen, že ji odmítáš používat, když se ti snažím cokoliv říct," ušklíbl se Sirius.

"S tebou se skutečně nemám o čem bavit. Jakékoliv téma, které mě napadá, nemá s tebou nic společné."

"V tom případě to nevypadá pro tebe moc dobře, můj milý Severusi. Kdybys mě včera večer vyslechl, když jsem se úporně snažil navrhnout ti, abychom složili zbraně, prolomili ledy našeho odvěkého nepřátelství a pokusili se o smír a snad i přátelství, o které jsem já stál, nemusel jsem být přinucen přesvědčovat tě o svém zájmu o tebe tímto způsobem."

"Přátelit se s tebou po tom všem, co máme za sebou? Zbláznil ses, Blacku? Udělal jsi na mně podraz, ty mizero!" Snape zúžil nenávistně oči. "Čím jsi mě to omámil? Soudě podle toho, že jsem to vůbec necítil, řekl bych, že Magnus Nox."

"Správně. Takového mistra lektvarů jako jsi ty by bylo nemožné oblafnout čímkoliv jiným," ušklíbl se Black. Ignoroval všechny ostatní otázky a svou odpověď zaměřil na tu první. "I když to často tak nevypadalo - a bylo to jen kvůli tvým provokacím - já jsem stál o přátelství. A chtěl jsem tě o tom přesvědčit."

Snape na něj upíral pohled se směsicí nenávisti, vzteku a opovržení. "Vážně si myslíš, že se ti povede přesvědčit mě o čemkoliv, když mě tady budeš držet násilím? Jsi větší hlupák, než jsem si doteď myslel. Nikdy se ti nepovede mě zlomit!"

"Dal jsem ti šanci, ale s tebou to bohužel nikdy nejde po dobrém."

"Jen si něco zkus a zabiju tě!" zavrčel Snape výhružně a zariskoval skok dopředu.

Black se rozmáchl hůlkou a odmrštil Snapea ke zdi. Než se Snape vzpamatoval z prudkého nárazu na kámen, rozmáchl se Sirius podruhé a Snape byl rázem spoutaný v okovech tváří ke zdi.

"Ty bastarde!" zaklel a zuřivě lomcoval pouty. Studené železo se mu zařezávalo do zápěstí. Ze všech sil se snažil vysvobodit, i když předem věděl, že s kovovými řetězy si bez hůlky těžko poradí. Nemohl se jakkoliv bránit, byl zcela bezmocný. Nikdy se nikomu nepovedlo, aby ho takhle přimáčkl ke zdi, doslova a do písmene. "Nepřej si mě, Blacku, jen co budu mít volné ruce!" hřměl vzteky, až prskal sliny na zeď.

Black chvíli pobaveně sledoval jeho zoufalý boj. Přiblížil se k jeho zádům. "Nedal jsi mi jinou možnost, Severusi," zašeptal mu do ucha, objal pažemi jeho štíhlý pas a chvějícími rty se dotkl porcelánové pokožky na jeho krku.

"Nezahrávej si se mnou, budeš toho do své smrti litovat!" procedil mezi zuby Snape a vzteky funěl jako rozzuřený býk.

Black ignoroval jeho bezvýznamné výhrůžky. Měl ho zcela ve své moci a mohl si s ním konečně dělat, co chtěl, bez obav, že ho Snape zabije, nebo přinejmenším uřkne. Popustil uzdu své dlouho potlačované touhy po něm, o které celý rok snil ve svých fantaziích a dychtivě se přimáčkl k jeho zádům. 

Dech se mu roztřásl. Ruce přitiskl na Severusova prsa a pomalu je posouval dolů k pasu, nevšímaje si jeho zoufalých protestů. Dlaně mu zasunul pod opasek a pak vklouzl ještě níž do kalhot. "Severusi, nebraň se tomu," šeptal mu vzrušeným hlasem do ucha. "Slibuji, že se ti to bude líbit."

Snapea se začala zmocňovat panika. Zoufale se bránil, jak mu to jen okovy dovolovaly. "Sáhni na mně a jsi mrtvý muž!" chrčel zuřivostí i hrůzou. Divoce cloumal pouty a zoufale křičel a klel. "Blacku, zabiju-"

Výhrůžku nedokončil. Sirius se rozpřáhl a Snapeův hněv byl v mžiku umlčen roubíkem. "Je to tvoje volba, že odmítáš spolupracovat," usmál se Sirius. "Já tě ale zkrotím." Sáhl po mučícím nástroji na zdi a postavil se za jeho záda.

Snape poplašeně otočil hlavu dozadu. Oči vytřeštil hrůzou. Na zlomek vteřiny zahlédl koutkem oka švih padající ruky, kolem uší mu zahvízdal vzduch, rozťatý prudkým šlehnutím kožených pásků a po zádech se mu rozlezla šílená bolest, jako kdyby mu na ně někdo vylil kotlík s vařícím lektvarem. Zasténal do roubíku a tělo se mu prohnulo jako luk. Rychle rozdýchával nosem bolest, která se mu rozlezla do všech nervů. Než se stačil pořádně nadechnout, ucítil dopadnout na záda důtky podruhé. Prudkou bolestí pevně přitiskl víčka k sobě a svěsil hlavu mezi ramena. Košile na zádech byla rozervaná od bičů a v cárech se rýsovaly červené šrámy v ostrém kontrastu s bílou kůží.

Black odhodil mučící nástroj. "Záleží jen na tobě, jak dlouho budeš vzdorovat. Nikdo neví, kde jsi nebo jestli jsi naživu. Vím, že se s tím nebudeš chtít smířit, ale jsi zcela odkázaný jen na mně. Pamatuj na to."

Přistoupil k němu a navzdory Severusovým neutuchajícím protestům ho začal opět laskat. Black jeho odpor nevnímal, zcela se oddával touze po jeho těle. Odhrnul mu zpocené vlasy z krku a přisál své rty na jeho alabastrové hrdlo a oddal se blaženému požitku, který znal jen ve svých posedlých představách. Přitiskl se na Snapeova záda a vzrušeně hladil jeho štíhlé tělo. Teplá dlaň zajela pod rozepnutou košili a dotkla se nahé pokožky na prsou. Ruce sjely níž a nedočkavě rozepnuly Snapeův pásek a kalhoty a stáhly je až na kolena.

Pod rukama se mu svíjelo a zmítalo bránící se Snapeovo tělo. Hlasité zvuky, které Snape z plných plic vydával, byly tlumené roubíkem v ústech. Sirius třesoucí rukou vzal do prstů jeho ochablý penis a sevřel ho v dlani. Přehlížel Snapeův rozzuřený pohled přes rameno a nevšímal si jeho zoufalých tlumených výkřiků. Druhou rukou hladil jemnou kůži jeho pevného zadku. 

Zrychleným dechem mu supěl do ucha. Nedbal zoufalých Snapeových pokusů vymanit se z jeho moci. Zcela pohlcen svým chtíčem rychle vysvobodil svoji pulzující erekci z poklopce a bez jakéhokoliv dalšího prodlužování vykonal to, po čem tak dlouho nesnesitelně toužil. Zajel s ní mezi Snapeovy půlky a prudce zatlačil.

Cela se zatřásla rezonancí Snapeova výkřiku, i přes roubík tak hlasitého, že Black ve chvilkovém leknutí přerušil vnikání do jeho těla. Z černých očí vyhrkly slzy bolesti. Snape se instinktivně snažil odtáhnout své tělo z dosahu jeho penisu, Black ho ale nemilosrdně přimáčkl až ke studené zdi a pevně sevřel jeho třesoucí se boky. Zaklonil hlavu dozadu a i přes počáteční bolest přirážel dál.

Snape zoufale křičel, dusil se roubíkem a divoce cloumal řetězy. Síly ho pomalu opouštěly. Rezignovaně sklonil hlavu na prsa a už jen tiše sténal. Měl radši poslechnout svůj instinkt. Letargicky visel v poutech a čekal, až si Black odbude své zvířecí pudy a propustí ho ze své moci.

Když Black konečně od něj odstoupil, odstranil roubík a osvobodil jeho končetiny z pout, Snapeovi se podlomila kolena a jeho tělo, zesláblé zoufalým bojem, se sesunulo na studenou podlahu ke zdi. Vysílené, zmučené, ponížené.

"Přinesu ti nějakou hojivou mast," promluvil k němu Black se špatně skrývanou obavou v hlase, když si otíral z penisu sperma, smíchané s krví. 

Když se za chvíli vrátil, Snape ještě pořád ležel na kamenné podlaze a celý se třásl. Black si k němu klekl, vzal ho do náruče a odnesl na postel v rohu, svlékl mu kalhoty a potrhanou košili a omyl mu celé tělo. 

S nenadálým provinilým pocitem věnoval důkladnou péči jeho intimní partii, kterou mu před chvíli poranil. Na konečky prstů nanesl hojivou mast a opatrně mu ji namazal kolem análního otvoru. Snape nijak nereagoval, pouze když Black zasunul prst s hojivou mastí dovnitř, postřehl viditelné zachvění Severusova těla a silný obranný reflex jeho svěrače, když se jako kleště prudce stáhl kolem jeho prstu.

Snape dusil v sobě obrovskou nenávist k němu, ani ne tak za tu bolest, ale za to ponížení. Byl odhodlaný chladně vyčkávat na příležitost a vrátit mu to tak, že Black už nikdy v životě nevytáhne své péro z poklopce.

_______

Snape přerušil tok svých vzpomínek na svůj první den v tomto vězení. Kolik času vlastně uběhlo od těchto událostí? Zdálo se mu, že už je to celá věčnost. Opět se podíval na strop. Pavouk mezitím agresivně zaútočil a vrhl se na svou kořist. Pavučina se chvěla bojem dvou nesourodých protivníků. 

Znova mu to připomnělo jeho vlastní osud - otevřené nepřátelství mezi ním a Blackem a jejich věčný boj o přežití. Od školních let se k sobě chovali nevraživě. Pokud se jejich cesty nějakou nešťastnou náhodou spojily, měli oba co dělat, aby udrželi své hůlky v kapse. Nicméně jejich setkání stejně většinou končila tím, že na sebe přinejmenším nepřátelsky mířili hůlkou a někdo třetí je musel od sebe odtrhávat. Těžko se dá určit, kdo koho dokázal víc urazit a kdo z nich toho druhého víc nenáviděl. 

Black a Snape jsou dva úplně odlišné protiklady. Jako den a noc. Jako život a smrt. Jako nenávist a láska.

Snape otočil hlavu ke zdi a zahleděl se na řadu vyrytých čar. Špinavá stěna byla znehodnocena téměř třemi desítkami rýh. Zvedl ruku a vyškrábal do omítky další prožitý den v tomto prokletém vězení. Chvíli přemýšlel a pak tuto rýhu ještě zakroužkoval. Chtěl ji nějak odlišit od těch zbylých. Tento den byl totiž jiný, než těch dvacet devět ostatních.

Před hodinou Black spěšně opustil jeho celu po své další každodenní návštěvě. Už přes tři týdny - od toho dne, kdy mu přestal vzdorovat - ho už ani jednou neztrestal důtkami. Severus si už dávno všiml, že i jeho milostný akt je od té doby něžnější a ohleduplnější, než byl ten první týden a víc než odbývání nízkých pudů jako ze začátku teď jeho sexuální akt připomíná spíš něžné laskání milence. Ani za nic si nechtěl přiznat, že je mu to kupodivu příjemné. Dokonce velice příjemné.

Severus ucítil náhlé horko ve tváři a v obličeji mu naskákaly rudé skvrny studu. "Sakra!" zaklel nahlas. Co se to děje, stává se ze mne stejná zrůda jako z toho úchylného černého psa? Severus zmateně sevřel rozpálený obličej do dlaní. Bolestivě se štípl do kůže na předloktí, aby zaplašil nemravné myšlenky.

Zrak mu padl na Znamení zla, které se během jeho pobytu v tomto vězení již dvakrát rozpálilo. Jestli se někdy dostane z této kobky ven živý, nedával nejmenší šanci tomu, že bude moct Voldemortovi rozumně vysvětlit, proč se nedostavil na sraz Smrtijedů. Jeho život s největší pravděpodobností stejně skončí rukou Pána Zla. Není to moc nadějná vyhlídka na dlouhý kouzelnický život, pomyslel si znechuceně.

Jeho myšlenky chtě nechtě už zase skončily u Siriuse. Zatracený Black. Nikdy by si nepomyslel, že ten parchant bude mít někdy v rukou jeho život. Už dříve si všiml, že při každodenním rituálu očisty se mu Black věnuje s takovou péči, jakou by svému nepříteli určitě nikdy nedopřál. Měl spíše podezření, že to byla jen záminka, aby mu mohl beztrestně hladit jeho tělo. Den ode dne to prodlužoval a Severus začínal mít oprávněné obavy, že být tady ještě tak dva týdny, začne být na tom i on závislý.

Když si Black myslel, že má zavřené oči a nedívá se - ale on ho přitom nenápadně pozoroval přivřenými víčky - viděl v jeho tváři něco, co tam předtím nikdy nebylo. Něžnost? Náklonnost? Nebo snad oddanost? Sám to nedokázal přesně popsat. Kdyby nebyli oba muži a navíc odvěcí nepřátelé, tak by řekl, že možná i nějaký cit. Ušklíbl se svému bláznivému nápadu.

Poslední hodinu ale nepřetržitě myslel na něco úplně jiného, než na Blackovu změnu chování. Na něco, co se mu vypalovalo až do mozku jako cejch a pálilo víc než Znamení zla. 

Black dnes jako pokaždé přitiskl svou nahou hruď na jeho záda a začal laskat jeho tělo, na odhalené hrdlo přiložil své vlhké rty, špičkou jazyka kmital po jeho pokožce na šíji, ústy mu projížděl po nahých ramenou a jemnými prsty mu hladil nahou kůži. Vše se opakovalo jako každý den. 

Až na jednu podstatnou věc. Severusovi při těch nevinných dotecích dnes znenadání projel páteří neznámý elektrizující pocit a v podbřišku se mu probudila nečekaná vlna touhy a vzrušení.

Prudce zvedl pokleslou hlavu a překvapeně otevřel oči. Ucítil vlnu nepoznané rozkoše, rozlézající se mu až do konečků prstů. Opět zavřel oči, tentokrát pomalu a oddal se tomuto velice příjemnému pocitu. Zážitek byl tak intenzivní, že mu dalo velkou námahu ovládnout tuto nečekanou touhu, aby si toho jeho věznitel nevšiml. Byl velice zmatený z překvapivé reakce svého těla. 

Sakra, přece se mu to nemůže najednou líbit, v duchu na sebe klel a nadával.

Úporně se tomu snažil vzdorovat, ale marně. Touha ho celého ovládla navzdory tomu, že se jí mermomocí bránil. Při Blackových pravidelných pohybech v jeho těle se radši kousal do rtu a způsoboval si bolest, jen aby odvedl svou pozornost od slastných prožitků pohybujícího se penisu v jeho útrobách. Přesto nedokázal zabránit tomu, aby mu chtíč zatemnil mysl. 

Bože, Siriusi! Dělej! Hlaď mě, líbej mě, šukej mě!

Sklonil hlavu hluboko na prsa, stejně se ale neubránil tomu, aby mu nechtěně z hrdla unikaly tiché, slastné vzdechy. Doufal jen, že je Black při svém hlasitém projevu nezaregistroval. A pokud ano, považoval je za bolestivé steny.

Ucítil, že mu tuhne penis. Vyděsil se. Vnitřní hlas v něm křičel: tohle nemůžeš, nesmíš! Je to přece Sirius Black! Snape však dělal, že ho neslyší a proti své vůli a všem svým zábranám se oddával rozkoši, kterou mu poskytoval Blackův penis, pohybující se v jeho těle. 

Frustrovaně zasténal, když ucítil, jak mu po chvíli Blackův ochablý penis vyklouzl z těla ven a když jemné ruce opustily jeho tělo a rty se s mlasknutím oddělily od jeho rozpálené pokožky. Jindy to byla pro něj úleva, teď si toužebně přál, aby to ještě neskončilo. 

Nic se ale nestalo. Black od něj odstoupil a propustil ho. Severus opřel volné ruce o zeď a zůstal stát tváří ke zdi. Za žádnou cenu se nemínil otočit, aby Black nezahlédl jeho ztopořený penis. Poprvé odmítl tradiční ceremonii očisty a zůstal zarytě stát zády k Blackovi.

"Lehni si na postel, Severusi," požádal ho Black, zaražený jeho vzpourou.

"Dnes ne."

Blacka zarazila jeho neposlušnost: "Řekl jsem lehnout."

"Ne… prosím," šeptal Snape.

Black nechápavě na něj koukal, ale nemínil se vzdát svého rituálu. Vytáhl hůlku a pohrozil mu. "Na postel, nebo tě budu muset velice nerad potrestat."

Severus se ani nepohnul. Black napřáhl ruku a hůlkou nekompromisně ukázal na lůžko v koutě. "Nenuť mě použít násilí, Severusi," varoval ho naposled.

Severus se nakonec velice neochotně podvolil a lehl si na záda. Erekce mu při konfliktu s Blackem naštěstí mezitím ochabla. Pevně zavřel víčka, aby ho nesváděl pohled na Blacka a nechal se hladit. S velkým sebezapřením a sebeovládáním nedal na sobě znát, jak ho jeho doteky najednou vzrušují.

Jeho vlastní penis ho ale zradil. Zvedl se v té nejnevhodnější chvíli.

Severus prudce otevřel oči a poplašeně se podíval na Blacka. Black překvapeně zvedl zrak a jejich pohledy se setkaly. Pak se rošťácky usmál a v očích mu zaplálo vítězství.

Snape by se nejradši propadl do pekla. Teď už ten bastard ví, že se mu líbí to, co mu dělá. Naštvaně a zároveň zahanbeně stiskl rty a cítil, jak mu hoří obličej.

Odvrátil zrak, a najednou zahlédl v zorném poli Blackovu hůlku, ležící jen kousek od jeho ruky. To byla ta jeho příležitost, na kterou čekal celou dobu. Rychle hmátl po ní a zamířil na Blacka. 

V Siriusových očích se objevil strach, uvědomoval si, do jaké nebezpečné situace se svou nepozorností dostal.

Severusovy chladné oči se zabodávaly do Blackových a dlouhé vteřiny na sebe hleděli jako bojoví psi v aréně. Ani jeden z nich neuhnul zrakem, ani jeden z nich nepromluvil, ani jeden z nich se nepohnul.

Severusovi v hlavě zběsile vířily myšlenky. Teď to tomu hajzlovi může všechno vrátit, teď se mu může za všechno pomstít, teď ho může klidně i zabít a nebude mít žádné výčitky svědomí. 

Na co ale pořád čeká?

Po nekonečně dlouhé chvíli uchopil hůlku za její druhý konec a pak její rukojeť podal Siriusovi.

_______

Proč? Proč se takhle dnes rozhodl, proč nevyužil svoji možná jedinou příležitost pomstít se za vše Blackovi a dostat se pryč z jeho domu? Nenáviděl Blacka už od školních let. Na celé planetě neexistoval nikdo - teď, když už je Potter léta pod drnem - koho by nesnášel víc než Blacka. 

A přesto, ať se bránil tomu, jak chtěl, nedokázal už pár dní myslet na nic jiného než na něj. Jeho chorobné potěšení z toho, že ho mohl urazit, ponížit nebo uřknout dřív než on jeho je minulostí. A co bylo nejhorší, ztratil schopnost pěstovat si svou nenávist k němu. Dělalo mu čím dál větší problém opovrhovat jím, až si nakonec nechtěně musel připustit, že ve skutečnosti žádné opovržení necítí.

Opět ta fatální otázka. Proč? Muži ho přece nikdy sexuálně nepřitahovali, ve svém životě s tím žádnou zkušenost neměl, dřív si sice občas užil s nějakou ženou, ale nenaplňovalo to jeho potřeby, tak to nakonec před lety vzdal. Na muže se nikdy nedíval jinak, než jako na své nepřátele anebo trpěné kolegy, jak v Řádu, tak mezi Smrtijedy.

Posledních pár dní se ale několikrát přistihl, že si nenápadně prohlíží Blackovo urostlé tělo, že ho fascinují jeho uhrančivé oči a jeho úsměv že ho dočista odzbrojuje. Kvůli těm jejich věčným potyčkám a nepřátelství si nikdy předtím nevšiml, jaký je Black přitažlivý muž, dokonce i po těch letech strávených v Azkabanu.

Při těch jeho očistných rituálech ho nenápadně pozoroval zpod přivřených víček a nemohlo mu uniknout, že jeho obličej je pořád velice pohledný jako před dvaceti lety, zralejší a s vepsaným utrpením prožitých let ve vězení, ale pořád s uličnickým výrazem v živých očích, orámovaný dlouhými tmavými vlasy, které mu s nedbalou elegancí splývají v hustých kadeřích až na ramena. Pokaždé radši rychle zavřel oči, aby odolal pokušení.

Severus si s hrůzou uvědomil nenadálé vibrace ve svých slabinách. Měl na sebe velký vztek, že celou poslední hodinu nepřetržitě myslí na toho zatraceného Blacka a zuřil, že ho ty myšlenky dokonce vzrušují. Lehl si na bok a zkroutil se do klubíčka. Ztěžka oddechoval a ze všech sil se snažil nevšímat si bolestivé pnutí v penisu. 

Máš smůlu, chlapče, za žádnou cenu ti nepomůžu a už vůbec ne s myšlenkou na Blacka. Tvůj problém, že jsi dnes tak čilý. A moje muka...

Snape se snažil něčím odpoutat pozornost od pulzování v jeho penisu. Pavouk už svoji čerstvě ulovenou oběť zcela ovládl a začal omotávat pavučinou a vysávat. Snape si zcela připadal jako ta kořist. Blackovi se nakonec povedlo ovládnout ho a vysát z něj tu jeho nepřístupnost a vzdor. Beznadějně uvízl v jeho sítích.

Ještě do včerejška byl jeho svět ošklivě černý. Černý a zatuchlý. Zatuchlý a zablešený jako starý kožich. V té husté černotě se najednou objevilo světýlko, sice slabé jako svit hvězdy na noční obloze, ale v té jeho temnotě se jasně třpytilo. Jako hvězda Sirius v souhvězdí Velkého psa.

Sirius. Opět se mu celým tělem přelila mohutná vlna touhy po jeho úhlavním nepříteli. Zalilo ho lechtivé vzrušení, rozlévající se do všech nervů. Penis mu bolestivě pulsoval a nemilosrdně připomínal důvod svého ztopoření. Přinutil Severuse přehodnotit jeho vztah k Blackovi.

Otočil se ke zdi, osvobodil bolavou erekci z kalhot, zavřel oči a s jedinou myšlenkou na svého věznitele a jejich hrátky začal zběsile třít svůj rozdrážděný penis.

Konečně našel odpověď na nevyřčenou otázku, proč nevyužil příležitost. Nezabil Siriuse jenom proto, aby za ním zítra přišel zas.

_______________________________________________

Minulost nás nesmí spoutávat, ale poučit. Budoucnosti se nesmíme obávat, ale naopak o ni usilovat. A přítomnost? Teď už věděl. Přítomnost je tu proto, aby se žila. 

V obvyklý čas seděl Severus připravený na posteli a netrpělivě očekával příchod svého pána. Byl rozhodnutý. Jak uslyšel vzdálenou ozvěnu přibližujících se kroků, rozléhající se po sklepení, zvedl se a přešel ke zdi. Když jeho pán vešel do kobky, už ve dveřích ho přivítal tajemný, neproniknutelný Severusův pohled.

Black se na zlomek vteřiny zarazil nečekanou Snapeovou reakcí, ale rychle nabyl zpátky sebedůvěru a provedl obvyklé úkony. Tác s jídlem, voda, čisté oblečení, uzamčení dveří. Shodil hábit, přiblížil se ke Snapeovi a řekl své obligátní.

"Svlékni se."

Severus si začal dlouhými štíhlými prsty rozepínat košili a hrál si s knoflíčky. Vykasal ji z kalhot a nechal ji po ramenou sklouznout na kamennou podlahu. Položil dlaně na prsa a pomalu po nich sklouzl na břicho a ke kalhotám. Dával si načas. Rozepnul pásek, vytáhl ho a odhodil elegantním obloukem do kouta. Sáhl na poklopec a rozepnul ho. Pak najednou přerušil své představení. Nespustil zrak z Blacka.

Ten byl lehce vyveden z míry, ale snažil se nedat to nijak na sobě znát. Pro jistotu svíral v ruce hůlku. "Pokračuj," řekl trochu ochraptěle.

Snape rychle shodil boty a ponožky. Bylo mu chladno, ale ani se nezachvěl. Stáhl si kalhoty, překročil je a odkopl na druhý konec cely. Zahákl palce za okraje černého spodního prádla. Přestal. Temný zrak upíral do Siriusových modrých panenek.

Black očividně znejistěl a pevněji sevřel hůlku. Pak mu to došlo. Ty to chceš, ty mizero! Zhluboka se nadechl v očekávání.

Severus se pousmál, pak se předklonil a stáhl palce až ke kotníkům. Poslední kousek oblečení odlétl ke dveřím.

Sirius hlasitě polkl.

Severus se rozkročil a provokativně opřel ruce v bok. Čekal na další rozkazy svého pána.

Black na něj vyjeveně civěl, než si zahanbeně uvědomil, že vypadá jako puberťák, zírající na obrázek v pornočasopise.

Snapeovy koutky rtů se lehce nadzvedly v náznaku povýšeného úsměvu.

"Přistup blíž ke zdi, rozpaž ruce a otoč se," řekl Black s rozpaky.

Severus přistoupil až ke zdi a roztáhl své ruce. Ale neotočil se. Svým černočerným pohledem neustále pohlcoval Siriusovy oči.

Black opět znejistěl. Zase vzpoura? Nebo si s ním Snape jenom hraje? Budiž. Jedno přesné švihnutí hůlkou a kovová pouta se zacvakla na Snapeových zápěstích a kotnících. Pomalu se přibližoval ke Snapeovi, jeho žádostivé oči hladově shlížely po jeho vysokém, štíhlém těle, s malými tmavými bradavkami, hustými černými chloupky ve slabinách, částečně skrývajícími penis, nyní klidný a povadlý. To se dalo čekat, je tady větší zima, než v bradavickém sklepení. 

Black si ho s nestydatým zalíbením prohlížel, poprvé byl Severus k němu otočen tváří. Byl v obrovském pokušení vrhnout se na něj, ale se sebezapřením se ovládl. Odložil hůlku a s rozvahou přistoupil k němu. Zahleděl se mu do jeho hlubokých obsidiánových očí, objal dlaněmi bledý obličej a jazykem mu olízl jeho pootevřené rty. Přitiskl svá ústa k jeho rtům a vědom si nebezpečí vsunul mu mezi zuby svůj jazyk. 

Takhle to ještě nedělali. Očekával vzpouzení, vzpurnost a vzdor, ale překvapilo ho, když mu do jeho úst vklouzl Snapeův jazyk a začal se laskat s tím jeho.

Black mu lehce šokovaně pohlédl do temných očí, to opravdu nečekal, nemohl ale popřít, že ho to nepotěšilo. Odhrnul mu havraní vlasy z obličeje a s naléhavou vášní prohloubil jejich první polibek. Ruce mu bloudily po Severusově hladké kůži a srdce mu zaplesalo, že se nebrání a oddává se jeho laskání, se zavřenýma očima a pootevřenými rty, ze kterých se mu draly tiché vzdechy. 

Jemu se to líbí!

Na chvilku od něj odstoupil, rychle shodil ze sebe oblečení a přitiskl své nahé tělo na Snapeovo. Okamžitě na svém těle ucítil, jak Snape tvrdne. V cele se oteplilo.

"Změnil jsi názor?" zeptal se s úsměvem.

"Ne. Jen se chci… vyhnout trestu," odpověděl ochraptělým hlasem Severus a snažil se, aby to znělo přesvědčivě.

Black ale poznal, že jeho touha je nepředstíraná a že ho tato milostná předehra vzrušuje. "A proto se ti postavil?" ušklíbl se pobaveně. Netušil, proč tak najednou po tolika týdnech marného snažení, ale nemínil se tím teď zabývat, když měl na práci příjemnější činnost.

"Dnes tě ztrestám jinak," pousmál se tajemně. Otřel se se svou erekcí o tu jeho a Snape tiše zasténal. "Proč ses tomu tak dlouho bránil, Severusi? Proč jsi mě nechal dělat ti ty hrozné věci?" zaseptal Sirius. Sklonil tvář k jeho hrudi a jazyk mu obtáčel kolem tmavých bradavek. Ústy sjel níž na ploché břicho a jazykem vklouzl do mělkého pupíku. Nechtěl vynechat ani jediný kousíček jeho těla nepolíbený. Klesl na kolena a sevřel v ruce Snapeův štíhlý penis. Olízl jemnou špičku a ucítil, jak se mu v dlani prudce vzepřel. Merline, jak dlouho čekal na tuhle chvíli. Uzavřel nad ním svá ústa a začal ho dráždit rty, jazykem i zuby.

Severus, visící v poutech, hlasitě sténal, tělo se mu viditelně chvělo, nebylo to ale zimou. Vězeň a pán. Nesourodá dvojice. Vězeň sténá blahem, pán před ním klečí na kolenou.

"Och, Siriusi… " úpěl Severus jeho křestní jméno. "Chci to… dělej mi to, prosím."

Sirius se ovládl a nechal penis vyklouznout z úst. "Chceš to... nebo chceš mě... řekni, Severusi," dráždil ho s leskem v očích.

"Nepřestávej, sakra!" žadonil Snape. Nechtěl si připustit, že ho má Sirius zcela ve své moci. Do hajzlu s Blackem! "Promerlina, Siriusi... ano, chci tě... chci tebe..." zasténal.

Neskrývanou žádostivostí po Snapeově těle zachroptěl i hlas jeho pána. "Popros."

"Vem si mně, Siriusi… hned… prosím," vzdechl toužebně Severus.

"Tomu opravdu nelze nevyhovět," vítězně se usmál Black, ale sám už měl opravdu co dělat s ovládáním své touhy a i kdyby Snape nepoprosil, stejně by se ho zmocnil, teď hned. Zvedl hůlku a švihnutím osvobodil Snapeovy ruce a nohy z pout.

Svalili se na postel. Dva nepřátelé na život a na smrt. Dva nejnepravděpodobnější milenci. Dvě nahá těla, splynutá v jedno. Sirius zalehl Severuse a jeho ruce mu za hlavou nelítostně přimáčkl do tvrdé matrace. Severus se pokusil uvolnit ruce, Blackův stisk byl ale pevný. 

"Ještě chvíli počkej, Severusi. Chci se ti při tom dívat do tváře." Pohleděl mu zblízka do očí, chtěl vidět ten chtíč v jeho očích.

Jejich rty se vášnivě spojily v divošském, ohnivém polibku. Pohyby pánví si třeli své erekce o sebe a sténali si vzájemně rozkoší do úst. Ruce, nohy i prsty se jim nespoutaně proplétaly po každičkém kousku těla toho druhého. To klubko kroutících se končetin připomínalo svíjející se hady na hlavě medúzy. Nahá zpocená těla se klouzala o sebe ve vzájemném objetí a jejich vzrušení bylo už téměř k nevydržení.

"Vem si mě… chci tě cítit v sobě… hluboko…" Severus vzrušením už málem přicházel o rozum.

Black se spokojeně pousmál a jediným pohybem silné paže otočil Snapea na břicho, přivolal si z hábitu lahvičku lubrikantu a roztáhl mu půlky. Při pohledu, který se mu naskytl, se hlasitě nadechl touhou. Nedokázal odolat tomu, aby jazykem nepolaskal otvor.

Severus v prvním momentě překvapeně zvedl hlavu a přes rameno se trochu stydlivě podíval na Blacka. Nemohl ale popřít, že to bylo příjemné, tvář zabořil zpátky do matrace a užíval si ten nezvyklý pocit. 

Black si nabral na prsty gel a vsunul opatrně jeden prst do otvoru a jemně s ním uvnitř pohyboval. Severus prožíval dosud nepoznané. Bylo to něco zcela jiného, než když ho Black znásilňoval.

Siriusovy prsty se zkušeně pohybovaly uvnitř a narážely na jeho citlivé místo. Při jeho doteku se Severusovi dělaly mžitky před očima nikdy nepoznanou rozkoší. Přerývaně dýchal a černé řasy se mu zachvívaly. Merline, proč se takovému nádhernému prožitku doteď tak úporně bránil? V dalším okamžiku už nedokázal myslet vůbec na nic, jen sténal a vzdychal a svíjel se pod Siriusovýma rukama.

"Dej mi ho tam, prosím," zašeptal toužebně. Ještě před týdnem by za tohle zabíjel, teď o to škemral jako malé dítě o bonbón.

Sirius vytáhl prsty. Jeho penis vnikl lehce a bezbolestně. Z obou úst najednou vyrazily hluboké výdechy nádherné slasti a spojily se v jeden. Sirius si lehl na Severusova záda, podepřen na rukou a začal se pomalu v něm pohybovat. Ústy mu zlíbal zátylek a záda mezi lopatkami. 

"Můj bože, Severusi... šílím z tebe," šeptal mu zastřeně do ucha to, co mu ještě nikdy neprozradil. 

Pohyboval v pravidelném rytmu pánví a vzrušeně poslouchal Severusovy slastné vzdechy. Zrychlil pohyb a blížil se k hranici, od které už není cesty zpátky. Pořád spojen se Severusovým tělem ho silnou paží objal kolem pasu, klekl si na kolena a nadzvedl ho na všechny čtyři. Pevně sevřel jeho útlé boky a s rychlou kadencí přirážel do jeho těla v předzvěsti vyvrcholení. Jejich vzrušené vzdechy se odrážely od stěn kobky a vracely se ozvěnou zpátky. Dřevěná postel pod jejich těly těžce sténala a hrozilo, že nevydrží ten nápor.

Sirius sevřel houpající se Severusův penis a přiváděl ho k vyvrcholení. Záleželo mu na tom, aby Severus dosáhl vrcholu dřív, než on, aby svůj první společný orgasmus velkolepě prožil.

Severusovi se viditelně třásly stehna a ruce, kterými se podepíral. Nedokázal už dál ovládat své vzrušení. Celé tělo se mu napnulo v křeči a poprvé v této studené cele ejakuloval v grandiózním finále do Siriusovy dlaně.

Blackovi, stimulovanému Severusovým spontánním projevem stačil už jen krůček. Zavalila ho vlna orgasmu a nespoutaně vykřikl Severusovo jméno ve výbuchu vyvrcholení.

Obě zpocená těla se svalila vedle sebe na úzké posteli, těžce popadaje dech. Sirius otřel dlaň do matrace, sevřel v náruči Severusovo tělo a svou mokrou hruď přitiskl na jeho zpocená záda. Ani jeden z nich neřekl nic, jen jejich zrychlené dechy se srážely ve vzduchu, hustě nabitém sexem. 

Oba dva extrémně utahané a extrémně ukojené po několika krátkých minutách přemohl blahodárný spánek. Usnuli zaklíněni do sebe jako dětská skládačka.

_______

Mnohem později vzbudilo Siriuse brnění ruky pod Severusovým tělem. Ve snaze opatrně ji vymanit ho probudil. Žár z divokého sexu vyprchal z těl a olízl je chlad. Sirius zakryl Severusovo nahé tělo dekou. Snape se na něj podíval a pomalu si uvědomoval, co se tady stalo.

"Blacku…" řekl rozespalým hlasem,"… ani v té nejhorší noční můře se mi nikdy nezdálo, že bych někdy skončil v posteli s tvým ptákem v mém zadku," ušklíbl se téměř zděšeně.

Blackovo tělo se zatřáslo přidušeným smíchem. "Snape…" uculoval se, "… v mých nočních můrách se mi zase o mém péru ve tvém zadku zdálo pořád."

Tentokrát se bránice zachvěla Severusovi. "Ty perverzní bastarde," řekl na půl úst.

Black se přitiskl k jeho zádům, objal ho kolem pasu a zabořil ústa do jeho vlasů. "Ale přísahám na svoji smrt, že mě nikdy v životě nenapadlo, že ti někdy budu líbat zadek. A dokonce rád," zachechtal se.

Severus se hlasitě rozesmál. Sirius ho ještě nikdy neviděl ani pousmát se. Vidět ho takhle se smát byla vzácná a výjimečná chvíle. Byl spokojen, jeho mise uspěla. Povedlo se mu hned několik věcí. Rozpustit ledy nepřátelství, zkrotit tu jeho nabubřelost a hluboko zpod ocelového krunýře toho studeného zmijozelského profesora vydolovat na povrch skrývané emoce a lidskost. Kupodivu vždycky tušil, že tam dřímají.

"Mel by ses častěji smát, Severusi, úsměv ti sluší." Odhrnul mu záplavu černých vlasů na zátylku a na odhalenou šíji mu lehce přitiskl své rty.

"Blacku, nemysli si, že to, co se mezi námi stalo, z nás dělá najednou přátele," odfrkl si Snape, svůj krk ale z dosahu jeho měkkých úst neodtáhl.

Black si toho povšiml. "Souhlasím, přátele to z nás nedělá." Obtočil zezadu své paže kolem jeho pasu a přitáhl si ho k sobě blíž. Severus se opět nijak nebránil. "Ale nepřátele už taky ne," zašeptal mu do ucha.

Oba tiše leželi, utápějící se ve svých myšlenkách o nově vzniklé situaci a ani jeden se neměl k tomu odtáhnout se z těsné blízkosti toho druhého. Ani jeden z nich neměl zájem rozbít to křehké příměří mezi nimi.

"Blacku…" přerušil po chvíli Severus jejich myšlenky.

"Hmm…"

"Nebyl jsem tvůj první, že ne," řekl jakoby mimochodem.

Black chvíli přemýšlel, jestli je otázka natolik důležitá, aby na ni odpověděl. Chvíli rozebíral Severusovy pohnutky, které ho vedly k položení této otázky. 

"Ne," řekl nakonec popravdě. "Doufám, že to nebude mít psychický dopad na tvé ego," uculil se.

"Blacku, ušetři mě laskavě své psychoanalýzy. Nejsem objekt ke zkoumání," zavrčel Severus. Po chvilce se zase ozval, tak tiše, že nebýt tak blízko u sebe, Black by jeho slova neuslyšel. "Kdo? Potter? Nebo ten vlkodlak?"

Siriusovy rty se zvlnily. Nechal otázku viset ve vzduchu a přiblížil svá ústa těsně k jeho uchu. "Proč mě vlastně nenávidíš, Severusi?" zašeptal.

Severus se vymanil z jeho náruče, otočil se k němu a podepřel si hlavu do dlaně. Svýma temnýma očima se zamyšleně zahleděl do toho drzého pohledu. "Kdysi jsi mě zmlátil."

"Kristepane, Snape, to bylo před dvaceti lety!" žasl Black.

"Mám sloní paměť," řekl Severus.

Sirius mu prstem přejel po spodním rtu. "Zapomeň na staré křivdy, prosím. Už nejsme děti."

Severus mu nečekaně políbil bříško prstu. Black položil dlaň na jeho tvář. "Já k tobě nenávist necítím už dlouho. A ty sis toho nikdy nevšiml. Bylo nezbytně nutné otevřít ti oči."

"Vybral sis k tomu skutečně zvláštní způsob. Tvé výchovné metody by tě stály život, mít po ruce svoji hůlku," suše konstatoval Snape. "I když… možná je to i lepší, že jsem ji neměl. Byla by věčná škoda přijít o tento zážitek."

Sirius se zašklebil. "Dostal jsi, co sis zasloužil. Byl jsi nesnesitelný!" Hned ale zvážněl. "Chci, abys věděl, že jsem ti opravdu nerad ubližoval."

"To ti taky jen tak neprojde, ty mizero." Na Severusovu tvář se opět navrátil ten známý jízlivý úsměšek a Black ho za to ztrestal polibkem. Vášeň, s jakou mu Severus polibek oplácel, ale vůbec neodpovídala tomu, že by se chystal pomstít se mu.

Black se s velkým sebezapřením odpoutal od těch žádostivých úst. "Musím už jít," řekl rozladěně.

"Proč?" zklamaně zaprotestoval Severus a okamžitě by si za to nejradši nafackoval.

"Za chvíli začne schůzka Řádu," mrzutě řekl Sirius a zvedl se z postele. "Až schůze skončí a všichni odejdou, přijdu si pro tebe a odvedu tě nahoru."

"Zajímalo by mě, jak to všem vysvětlíš, kde jsem byl celý měsíc," ušklíbl se Snape. 

"To nechám na tobě. Svou inteligencí určitě na něco přijdeš," mrkl na něj Sirius a začal se oblékat. 

Severus přimhouřil víčka a zpod černých řas ho sledoval. Proč si nikdy nevšiml, jak je pohledný a sexy? Věčná škoda, že už nemůže zůstat déle.

"Docela rád bych si ten nezávazný sex s tebou někdy zopakoval," přiznal nakonec. "Ale trvám na výměně rolí."

Black se zachechtal. "To beru. A moc rád." Přešel k Severusovi a nahé tělo mu přikryl svým hábitem. Sklonil se k němu a políbil ho na rty. "Ale v měkké posteli to bude mnohem pohodlnější," uculil se významně. "Počkej tady na mne a zatím něco věrohodného vymysli." Zahalil se do pláště a hlavu zakryl kápí. "Mimochodem, byl to Remus," uculil se. Vykročil ke dveřím a odemkl je hůlkou.

"Siriusi," zavolal na něj Snape. Black se ve dveřích otočil. "Nenech mě dlouho čekat."

Sirius se na něj usmál. "Nenechám. Slibuji." A zmizel za zamčenými dveřmi.

_______

Severus nedočkavě přecházel od zdi ke zdi sem a tam a netrpělivě napínal sluch, jestli neuslyší přibližující se Blackovy kroky. Tady dole ve studeném sklepení se za ten měsíc něco podstatného mezi nimi změnilo. Ukázal mu - sice dost zvráceným způsobem, ale mohl si za to částečně sám - že i v temnotě se může objevit světlo. Budoucnost ukáže, jak jasně se jeho hvězda Sirius bude třpytit v jeho mizerném životě. Chtěl mu toho tolik říct.

Nervózně koukal na dveře, kdy už se konečně otevřou a objeví se v nich Sirius. Nemohl tušit, že na něj čeká marně, že těžké dveře jeho vězení se už neotevřou. Nemohl vědět, že Fénixův Řád svedl na Odboru záhad krvavou bitvu se Smrtijedy. Severus Snape se už nedozví, že Sirius Black dnes v noci propadl Závojem smrti.

KONEC