pátek 25. června 2021

Nezvratný osud - 5. část

        1. část     2. část     3. část     4. část
 
    Remus měl posledních pár dní velice napilno. Podle Snapeova podrobného seznamu sháněl a nakupoval ingredience do vlkodlačího lektvaru, většina z toho byla velice vzácná, drahá a těžko sehnatelná. Kromě toho si musel pořídit spoustu laboratorních pomůcek, přesné váhy a zlatý kotlík. V rohu kuchyně si Snape udělal malou laboratoř. Za dva týdny bude další úplněk a tak byl nejvyšší čas začít připravovat lektvar.

    Snape stál nad pracovním stolem, vše měl pečlivě srovnané po ruce a promlouval k Remusovi. "Naučím tě vařit vlkodlačí lektvar, aby sis jej mohl připravovat sám, až tady nebudu." Trochu se mu stáhlo hrdlo, ale navenek nic nebylo poznat. 

    Nepotřeboval žádnou odbornou knihu o přípravě lektvarů. Vlkodlačí lektvar připravoval už tolikrát, že jej uměl nazpaměť. Do varného stojanu nasypal ohnivý prach a ručně zapálil. Na něj položil zlatý kotlík a začal zahřívat. Tohle všechno mohl udělat sám, i když neměl magickou moc. Až bude potřeba kouzlit, bude to za něj muset převzít Remus. 

    "Příprava je velice složitá. Pamatuj, musíš pečlivě dodržovat dávku každé ingredience, jinak bude ten lektvar úplně k ničemu," poučoval ho. "Piš si dopodrobna všechno, co budeme dělat," vyzval ho. 

    Remus si poctivě psal každý úkon, který Snape předvedl a zapisoval si podrobný recept. Snape vážil, měřil, v určitém sledu a čase přidával jednu ingredienci po druhé a Remus ho bedlivě sledoval. Pak přišlo na kouzlení hůlkou a práce se ujal Remus. Pozorně plnil Snapeovy příkazy a Snape zase přísně kontroloval jeho práci.

    Po několika hodinách práce jim na stole zbyl už jenom oměj šalamounek. "Tohle budu muset udělat já. Vlčí mor je, jak dobře víš, pro vlkodlaky smrtelně nebezpečný, takže nechci riskovat, že se ti při manipulaci s ním něco stane." 

    Snape rozřízl plod oměje a vyndal z něj pár semínek. "Přesný počet semen je nesmírně důležitý. O jedno víc tě může zabít," upozornil ho důrazně. Rozdrtil je v hmoždíři a nasypal je do bublajícího lektvaru. "Teď už bude potřeba jenom kouzlit, je to na tobě." Vysvětlil mu, co má dělat a když se po další hodině z kotlíku začal linout namodralý kouř, Snape stáhl plamen pod kotlíkem. 

    "Už je to skoro hotové, teď to už necháme jenom dvanáct hodin probublávat těsně pod bodem varu a každou hodinu to musíš zamíchat kouzelnickou hůlkou pětkrát ve směru hodinových ručiček a sedmkrát proti směru." Nastavil čas a konečně si mohli dát pauzu. 

    "Vůbec jsem netušil, kolik práce a úsilí stojí ten vlkodlačí lektvar vyrobit," zakroutil Remus nevěřícně hlavou. "Vážil bych si toho mnohem víc, když jsi mi ho kdysi pravidelně připravoval."

    Snape si protáhl páteř, jak byl celé odpoledne skloněný nad kotlíkem. "Tenkrát bych tvůj vděk rozhodně neocenil. Dělal jsem to na Brumbálův příkaz."

    "A teď?" uculil se Remus.

    Snape se na něj podíval zpoza černých pramenů spadlých do očí. "Teď jsem rád, že ti můžu alespoň takhle oplatit vše, co pro mne děláš." 

    "Nedělám to proto, abys mi byl něčím zavázán," pousmál se Remus. 

    "A proč tedy?" 

    "Co kdybychom si dali večeři na terase? Už mám neuvěřitelný hlad," změnil Remus téma. 

***
    
    Povečeřeli spolu venku. Od té doby, co jim před více než týdnem léčitel oznámil tu hrůznou zprávu, se o Snapeově nemoci už víc nebavili. Snape nakonec přistoupil na změnu léčby a Remus mu byl za to nesmírně vděčný.

    "Padá hvězda," ukázal Remus na temnou oblohu. Byl nov, takže hvězda byla jasně vidět. "Rychle si něco přej, Severusi." Zavřel oči a v mysli vyslovil své vlastní přání.

    "To by musel být celý meteorický roj, aby se mi splnila všechna přání, která ještě mám," uchechtl se Snape.

    "To jich máš tolik?" podivil se Remus. "A co například? Třeba bych ti nějaké mohl splnit." 

    "No, jedno bys možná i mohl," přimhouřil Snape potměšile oči a Remus okamžitě zpozorněl. "Chtěl bych někdy pro změnu ošukat já tebe," blýsklo mu v očích něco temného z bývalého Smrtijeda.

    "Remus pozvedl pobaveně obočí. "Vážně? No, jsem sice alfa, ale pokud je to tvoje výslovné přání, tak ti jej rád splním," mrkl na něj výmluvně.

    "Beru tě za slovo."

    "Co tam máš dál?"
 
    Snape se na chvíli trochu zasnil. "Chtěl bych se ještě podívat do Bradavic. Prožil jsem tam většinu svého života, a i když to tak možná nevypadá, byl jsem tam rád a považuji je za svůj domov," zavzpomínal nostalgicky. "Ale vím, že tohle přání se mi už nesplní. Nemohu riskovat, že mě chytí."

    Remus nevěděl, co na to říct. Netušil, že Snapeovi Bradavice tak přirostly k srdci, myslel, že na ně nemá moc dobré vzpomínky, minimálně na školní léta ne. Ale pak si uvědomil, že Snape kromě krátkého období, kdy se po absolvování školy přidal k Voldemortovi, od svých jedenácti let až donedávna byl s Bradavicemi pevně svázán.

    "Hrad je teď po bitvě dost poškozený, probíhají tam stavební práce, aby se mohl znovu otevřít v novém školním roce," oznámil mu Remus novinu.

    Snape neměl o tomhle ani zdání. Když odcházel z bojiště za Pánem zla, boje se odehrávaly venku na pozemcích.

    "Neřekl jsem ti jednu věc," řekl tiše Snape.

    Remus zvedl k němu oči. Byla už příliš velká tma, tak mu neviděl pořádně do tváře. S obavou čekal, co mu chce říct.

    "Ten jed od Nagini je nejspíš kurare."

    Remus přestal dýchat. "Jak to víš?"

    "Pracoval jsem s tímto jedem ve službách Pána zla. Připravoval jsem z něj smrtící lektvary."

    "Jsi si tím jistý?" 

    "Ano. Když ten doktor zmínil šípový jed, došly mi souvislosti. Nikdy by mě nenapadlo, že by Pán zla mohl použít tento jed do jedových žláz Nagini."

    "Když jsi s tím jedem dělal, tak bys měl znát i protijed," podotkl Remus s nadějí v hlase.

    "I kdybych vyrobil protijed, neúčinkoval by. Tvůj přítel léčitel se nemýlil. Naginin jed je prolezlý Voldemortovou magií a na ni neexistuje žádné protikouzlo. Brumbálova zčernalá ruka byla napadená podobnou ochrannou magií."

    Remuse to zaujalo. "Chceš tím říct, že Brumbál by na to dřív nebo později zemřel?"  

    Snape se snažil vybavit si konkrétní vzpomínky. O některé přišel, ale pořád si pamatoval dost. "Myslím, že ano."

    Remus se hluboce zamyslel.

    "Dělal jsem tajně na jednom soukromém výzkumu," pokračoval v přiznání Snape. "Nikdo to nevěděl, ani Voldemort. Dal mi zcela volnou ruku a neomezené možnosti při mých pokusech. Při práci s kurare mě napadlo, že bych mohl zkusit využít jeho paralyzující účinky při přípravě vlkodlačího lektvaru." Byl vděčný za tu tmu, teď by se Remusovi nerad díval do očí. "Pracoval jsem na tom tři roky, než se mi po desítkách pokusů na vlkodlacích povedlo vytvořit nový, účinnější recept." Cítil, jak ho Remus probodává pohledem.  

    "Ti pokusní vlkodlaci... přežili to?" ozval se z tmy Remusův hlas.

    "Ne všichni," připustil Snape. "Ale byli to vesměs Voldemortovi stoupenci, kteří páchali za úplňků neskutečné zlo, takže mi poskytli alespoň užitečnou službu, když položili život na oltář vědy."

    Zdálo se, že to Remuse nijak nerozrušilo. "V čem se ten lektvar liší od toho původního?" zajímal se.

    "Když se vypije chvíli před přeměnou, nová přísada paralyzuje na jednu hodinu celé tělo. Nervy jsou ochromené a nevysílají do mozku bolestivé podněty. Přeměna je bezbolestná, je to skoro jako zpomalená přeměna ve zvěromága."

    Remus nedokázal skrýt vzrušení. "To je převratný objev, Severusi! Pokud to bude fungovat, každý vlkodlak tě bude velebit!"  

    "Neraduj se předčasně," zchladil jeho nadšení Snape. "Zatím jsem ještě nepřišel na to, jak aplikovat vlkodlakovi po večerní přeměně protijed a jak mu podat lektvar před ranní přeměnou."

    "To už jsou detaily. V tomhle bych ti mohl posloužit jako zkoumaný objekt," nabídl se ochotně Remus. 

    "Snad nečekáš, že budu ten lektvar testovat na tobě," zpražil ho Snape. "Měl by sis spíš hlídat kotlík, je čas zamíchat substanci."

    Remus vyrazil dovnitř kouzlit nad kotlíkem. Když se opět vrátil, nechal za sebou otevřené dveře, světlo z domu matně ozařovalo terasu. S potměšilým úsměvem ve tváři položil na stůl malý kelímek. "Dnes budeme muset být celou noc vzhůru, tak mě napadlo, že bychom si měli najít nějakou zábavu, abychom neusnuli." V jeho hlase zněla výzva. 

    Snape ten kelímek moc dobře znal. "To se chceš vážně bavit až do rána?" pozvedl obočí a stín, ve kterém stál, zdárně skrýval jeho pobavený úsměv. 

    "Dnes je nov, přesná polovina měsíčního cyklu, a to bývají vlkodlaci nejklidnější a nejpřítulnější. Tak bys to měl využít," uchechtl se Remus provokativně. Přikročil ke Snapeovi, objal dlaněmi jeho čelist a vášnivě se zmocnil jeho rtů. Snape se bez váhání přidal a se stejnou vášní mu polibky oplácel. Objímali se a laskali s narůstající touhou, kterou v jednu chvíli přestali ovládat. Strhli si vzájemně ze sebe košile a zalykající se vzrušením si oba netrpělivě začali rozepínat kalhoty a spustili si je až ke kolenům. 

    Snape otočil Remuse zády k sobě a ohnul ho přes dřevěný stůl. Zalovil prstem v kelímku, nabral trochu lubrikačního gelu a nanesl si jej na špičku žaludu. Pak nedočkavě, přesto opatrně, začal do něj zasouvat svůj ztopořený penis. Zavřel oči a začal plynule pohybovat boky. Ten opojný pocit, který se následně dostavil, ještě nikdy v životě nezažil. 

    Remus mu v pohybech zdatně kontroval, přidržoval se okrajů stolu a jejich roztoužené vzdechy dozajista vyplašily všechnu zvěř široko daleko, jenom kdesi v dálce houkala sova. Snape přitiskl svoji zpocenou hruď na Remusova nahá záda a zasypával kousavými polibky jeho zjizvenou šíji. Pak mu sevřel boky a začal do něj prudce přirážet. Sténání, deroucí se mu z ochraptělého hrdla, se hlasitě rozléhalo ztichlým lesem.  

    V příští chvíli je oba strhl silný vír orgasmu, do nočního ticha se rozléhaly jejich výkřiky nejvyššího stádia rozkoše. Snape se znaveně svalil na Remuse a těžce mu oddechoval na krk. Remus ležel uvězněn pod ním, ale vůbec mu to nevadilo. Po chvilce se konečně zvedli a natáhli si kalhoty. 

    "Nejsem sice gay, ale konečně přicházím na to, co mi celý život chybělo," zamumlal Snape spokojeně.

    Remus se uchechtl. "To jsem opravdu rád. Nezapomínej ale, že já jsem tady alfa," zavrčel rádoby výhružně. 

    Snape se však nechtěl vzdát. "Před každým sexem si střihneme, abychom se nehádali," navrhl vážně, ale úzké rty se mu zavlnily v imitaci úsměvu. 

    "To bude spravedlivé," přikývl Remus s potutelným úsměvem.

***

    Horké červnové počasí vyhnalo Lupina se Snapem ven z domu. Snape ani v tom vedru většinou ze sebe nesundával oblečení, chránil si svoji citlivou pleť, zato Remus chodil celý den jenom v plavkách a vystavoval na obdiv své opálené urostlé tělo. Pak Remuse napadlo vykoupat se v potoce za domem a tomu neodolal ani Snape. Dováděli nazí ve vodě a vůbec jim nevadilo, že voda přitékající z hor je studená jako ledovec. Snapeova bílá pokožka zářila na slunci jako alabastr a silně kontrastovala s Remusovou dohněda opálenou kůží. Remus se zase předvedl, když holýma rukama ulovil velkého pstruha.  

    "K večeři bude grilovaná ryba," oznámil se širokým úsměvem a pevně držel v rukou mrskajícího se pstruha. 

    "Uznávám, Lupine, že v lovu se ti opravdu nikdo nevyrovná. Být vlkodlakem má i svoje výhody, nemám pravdu?" rýpl si Snape a vylezl z vody. Prohlédl si svá zčervenalá ramena a radši si oblékl košili, aby se ještě víc nespálil. 

    "Mne hlavně těší, že za ty skoro dva měsíce, co jsi u mne, jsem si tě konečně vykrmil k ucházejícím mírám." Remus sjel přimhouřeným pohledem po Snapeově těle.  

    "To je fakt. Tvoje kalhoty si už nemusím dvakrát ovazovat páskem kolem pasu. Bohatě už stačí jenom jednou," uchechtl se Snape. 

    Remus připravil pstruha na gril a před setměním už si oba pochutnávali na grilované lahůdce.

    "Mám pro tebe jedno překvapení," zašilhal tajemně na Snapea Remus. "Víš, co bude dnes za noc?"

    Snape si olízl mastné prsty a utřel si rty do ubrousku. "Poslední dobou jsem nějak ztratil přehled o čase. Užívám si každý den, jakoby byl ten poslední. Ale," svitlo mu najednou, "předpokládám, že to bude svatojánská noc?" Najednou se zarazil. "Doufám, že nechceš, abych se zúčastnil nějakého čarodějnického sabatu. Nezapomínej, že už nejsem kouzelník."

    Remus zavrtěl hlavou. "Nemá to nic společného s kouzelníky, nikdy bych tě nevystavil takovému riziku, Severusi," ujistil ho. "Chtěl bych tě vzít na slavnost letního slunovratu do jedné mudlovské vesničky. Tam tě nikdo nepozná. Chodím na tu slavnost každý rok už mnoho let. Je to vzrušující. Bude se ti to líbit."

    "Bavit se s mudly? Co je na tom zábavného?" zamručel Snape zklamaně. 

    "Náhodou mudlové umí tento svátek pořádně oslavit. Kromě toho, už skoro dva měsíce neznáš nic jiného než tento dům a můj okoukaný obličej. Chtěl jsem ti tu nudu trochu zpestřit, aby sis užil nějakou zábavu a přišel na jiné myšlenky."  

    "Já jsem spokojený."

    "Toho si vážím," usmál se Remus potěšeně. "Pojď se mnou alespoň na chvíli. Slibuji, že když tě to nebude bavit, vrátíme se domů."

    Snape pod touto podmínkou nakonec souhlasil. Po setmění se oba převlékli do mudlovských šatů, na což si Snape neodpustil asi tisíc protestů a připomínek, a Remus je přemístil do vzdálené vesničky kdesi hluboko v lesích Yorkshirského národního parku. 

    Slavnost vítání léta už byla v plném proudu. Stoly se prohýbaly pod spoustou jídla a pití, všude zněla hudba, zpěv a smích, uprostřed louky hořela do země zaražená jedle jako pozemský symbol slunce a na ni pověšené věnce z lučních květů, kolem ní bylo v kruhu rozmístěno několik hořících hranic z chrastí.  
    
    Remus se Snapem se zamíchali mezi oslavující vesničany. Jedli, pili alkohol a zpovzdálí pozorovali, jak se lidé baví. Dívky a mladíci udělali řetěz a za zpěvů tančili po celé louce. Když procházeli kolem nich, Remus se nadšeně přidal k jejich zpěvu a tanci.

    Snape ho udivenýma očima pozoroval. Ještě nikdy ho neviděl takhle se bavit, vůbec ho nepoznával. Zdálo se mu, že si to Remus náramně užívá, jeho jindy utrápená tvář teď zářila radostí a štěstím. 

    Z nedalekého kopce se začalo dolů kutálet hořící kolo od vozu, symbolizující putující slunce. Přiběhlo několik místních dívek převlečených za čarodějnice, nasedly na košťata a začaly na nich kroužit kolem ohně. Všichni se smáli a tleskali a povzbuzovali je. Remus taky nadšeně tleskal, akorát Snape neprojevil žádné nadšení. Dívky pak košťata hodily do ohně v metaforickém vyjádření upálení čarodějnic.

    "Jak se bavíš, Severusi?" zeptal se ho rozesmátý Remus, když se opět vydali ke stolům s jídlem a pitím. 

    "Přijde mi to dost trapné s těmi košťaty a upalováním čarodějnic. Docela rád bych viděl jejich výrazy, kdybys sedl na to koště a doopravdy by ses nad nimi proletěl," uchechtl se Snape sarkasticky.

    "Ale, no tak, Severusi," smál se Remus. "Jsou to jenom mudlové, nevědí nic o našem kouzelnickém světě." Podal mu další sklenku vína a sám se taky napil. "Ale jestli tě to tady nebaví, můžeme se vrátit."

    "Ještě zůstaneme, mají tady dobré jídlo a pití." Snape to řekl především kvůli Remusovi, viděl, že on si to tady užívá a nechtěl mu zkazit večer tím, že by předčasně odešli.

    "To jsem rád," usmál se Remus vděčně. "Podívej, na kopci zapálili svatojánský oheň, bude se přeskakovat a soutěžit, kdo vyskočí nejvýš. Nepůjdeme to zkusit?" navrhl nadšeně.

    "Já určitě ne, ale zkus to ty." 

    Remus se nenechal pobízet. Vydali se na kopec, kde už přeskakovalo plameny několik mladíků. Remus se k nim ihned přidal.  

    Snape stál opodál a fascinovaně sledoval Lupina, jak se jeho při úplňcích vytrénované nohy mohutně odráží od země, se zvířecí elegantností přeskočí oheň a za ním s naprostou jistotou doskočí na zem. Byl to opravdový zážitek sledovat jeho ladné vlčí pohyby. 

    Jak postupně přikládali polena do ohně, aby hořel ještě výš, odpadával jeden muž po druhém, protože nakonec nikdo nedokázal přeskočit tak vysoké plameny. Remus zůstal sám. Rozeběhl se a za úžasu překvapených diváků hořící hranici přeskočil. Ozvaly se uznalé výkřiky a silný potlesk, a dokonce i Snape se tentokrát přidal. Věděl, že Remus vyhraje a byl na něj hrdý.  

    K Remusovi najednou přistoupila dívka, nejkrásnější ze všech, a pověsila mu na krk věnec z devíti bylin, které se sbírají o svatojánské noci. Podala mu svatojánský elixír lásky a když jej Remus vypil, vášnivě ho políbila na rty. Remus posilněný alkoholem jí polibek přede všemi stejně vášnivě oplácel.

    Snape se na tu podívanou mračil, skrývajíc nevraživý výraz za prameny dlouhých černých vlasů, padajících mu do tváře. Odvrátil pohled. Otočil se k nim teprve když diváci začali skandovat něco o tradici noci plné lásky a touhy, a sledoval, jak Remus s dívkou kráčejí ruku v ruce uličkou, kterou jim dav utvořil, a posléze mizí spolu v hlubinách lesa.

    Přesunul se do ústraní daleko od ostatních. Nerozuměl tomu, co se s ním děje. Cítil, jak mu tluče srdce jako na poplach a jak se mu nedostává vzduchu do plic. Zalapal po dechu. Proč ho tak vyvedlo z míry, že se Lupin líbá s nějakou cizí holkou? Proč, pro Merlina, cítí vztek při představě, co teď spolu dělají v lese? 

    Aniž by uslyšel jakýkoliv zvuk za svými zády, šíji mu najednou olízl teplý dech a u ucha slyšel tichý šepot. "Dýchej zhluboka, Severusi, pomůže ti to uklidnit se. Slyším, jak ti zběsile bije srdce." 

    Prudce se otočil a pohlédl do usmívajících se očí, magicky ozářených světlem dorůstajícího měsíce. "Lupine? Co... co tady děláš?" 

    "Co bych dělal... přišel jsem za tebou," pousmál se Remus.

    Snape se zhluboka nadechl. "Já myslel, že..." pohlédl do míst, kde před chvílí zmizel i s tou holkou. "Co ta dívka?"

    "Vložil jsem jí do paměti iluzi, že jsme měli spolu sex. Za chvíli vyjde z lesa a bude o tom všem kamarádkám vykládat," zatvářil se nevinně Remus. 

    Snape to pořád nechápal. "Líbal ses s ní. To bylo skutečné!"

    "Ano. Ta dívka byla dávno před slavností vybrána, aby se vyspala s vítězem. Nemohl jsem ji odmítnout, všichni na to čekali," pokrčil Remus rameny.

     Snape přimhouřil oči. "Tys to věděl. Věděl jsi, jakou odměnu vítěz dostane. Vyhrál jsi schválně."

    "Ano," přiznal s úsměvem Remus.

    Snape stiskl rty v prozření. "Byla to zkouška. Chtěl jsi vědět, jak na to zareaguji."
    
    Remus provinile sklopil zrak.  

    "Takže už jsi spokojený?" zasyčel Snape, srdce se mu znovu rozbušilo, tentokrát zlostí. "Jsi obyčejný mizera, Lupine," odfrkl si opovrženě, otočil se a rychlým krokem zamířil pryč.

    "Počkej, Severusi." Remus ho chytil za ruku a nedbal, že se mu snaží vytrhnout. "Potřeboval jsem zjistit, jak to mezi námi je. Tohle mi přišlo jako dobrý nápad. Moc se ti za to omlouvám."

    "Jak to mezi námi je?" Snape zvedl obočí vysoko do čela. "Nic mezi námi není, Lupine! Je to jenom o sexu! Přátelství s výhodami, rozumíš?" Věděl, že si lže i sám sobě. V žádném případě si nechtěl připustit, že dnes v noci na Lupina žárlil. Že ho zabolelo, když ho viděl líbat se s někým jiným. Že kdyby uměl kouzlit, překazil by jim nějakým ošklivým kouzlem to milostné dostaveníčko v lese.

    "Tak proč jsi byl tak rozrušený? Slyšel jsem tvé rozbušené srdce i na tu vzdálenost. Viděl jsem, jak se tváříš," řekl tiše Remus.

    Snape supěl vzteky. "Jsi parchant, Lupine." 

    "Jsem," souhlasil Remus omluvně a přistoupil k němu blíž. "Ale teď aspoň vím, na čem jsem." Objal ho a přitiskl k sobě. 

    Snape se ho snažil odstrčit, ale silné vlčí paže mu to nedovolily. Ještě chvíli se mu mrskal v náručí a funěl vzteky, ale pomalu to vzdával. Bez kouzel neměl proti silnému vlkodlakovi žádnou šanci.

    Remus povolil sevření, jeho objetí teď bylo láskyplnější a něžnější. "Chci jenom tebe, Severusi, nikoho jiného," zašeptal mu na rty.

    Snape ho zpražil kapitulujícím pohledem. "Nenávidím tě, Lupine." Řekl to příliš potichu na to, aby to vyznělo upřímně.
    
    "Já vím," usmál se Remus a dotkl se ústy Snapeových opovrženě ohrnutých rtů. 

    Snape se už nebránil, ale nechtěl mu to darovat jen tak. "Příští rok mě sem už netahej, rozuměl jsi?"

    "Slibuji," uculil se Remus. "Svoji výhru už jsem získal," dodal tiše a prohloubil svůj polibek. Líbali se a objímali ve stínu stromů, kam žádné oko nedohlédlo. Pak Remus vytáhl z kapsy jakousi lahvičku. 

    "Připravil jsem pro tebe svatojánský elixír lásky, jenom pro tuto noc, plnou magie, sexu a touhy," mrkl na Snapea významně. "Vypij to."

    Snape vzal do ruky lahvičku. "Už ti jeden takový elixír dala vypít ta dívka. Chceš se předávkovat?" rýpl si.

    Remus se zasmál. "Copak mudlové umí připravit kouzelný lektvar? Byl to jenom slabý bylinný čajíček," usmál se pod vousy a kývl k lahvičce ve Snapeově ruce. "Tohle je ale opravdový elixír lásky." 

    Snape lahvičku otevřel a přičichl si k ní. Chvíli zkoumal čichem ingredience, pak ji zase zavřel a podal ji Remusovi. "Máš pravdu, je. Ale já ho nepotřebuji. Ani dnes, ani jindy." Černé oči mu zasvítily do tmy jako drahokamy. 

    "Já taky ne," zašeptal Remus a odhodil lahvičku na zem.

    "Přemísti nás na naše místo," požádal ho Snape ochraptělým hlasem.

***
    
    Milovali se v měkkém měchu v jejich magickém lese, v paprscích předúplňkového měsíce, obklopeni stovkami světýlek z lampiček svatojánských mušek, jejich vzrušené vzdechy doprovázelo houkání sov a vzdálené vytí vlků.  

    Remus ležel na zádech a vydýchával dozvuky orgasmu, obrovská žlutá koule na noční obloze přitahovala jeho pohled jako magnet. Už pozítří se na ni bude dívat ve vlčí kůži. Zaplašil chmurné myšlenky a otočil se ke Snapeovi. Potajmu pozoroval jeho ostře řezaný profil a spokojeně oddychující pootevřená ústa. I když z něj vzrušení už vyprchalo, neodolal, sklonil se k němu a vtiskl mu na rty něžný polibek. 

    Snape, aniž by otevřel oči, zvlnil rty v náznaku úsměvu. "Ty to chceš zas, Lupine?"

    Remus se tiše zasmál. "To tě nemůžu políbit jen tak?" 

    "Jen tak se nelíbají ti, co mají sex jenom jako benefit."

    "Jenomže my už ten sex nemáme jenom jako benefit. Mám pravdu, Severusi?" Remus si podepřel hlavu dlaní a hleděl mu do tváře. 

    Snape mlčel. Už se ani neusmíval. Pak otevřel oči a zahleděl se do Remusových šedých zorniček. Neodpověděl mu. Položil mu dlaň na týl hlavy, přitáhl si ho k sobě a políbil ho. Ani vášnivě, ani divoce, jak to dělali při jejich sexuálních předehrách, ale něžně a láskyplně, jak Lupina ještě nikdy předtím nepolíbil. Prostě - jen tak.

    Remusovi tato bezeslovná odpověď naprosto stačila. Pln emocí líbal Snapeovy poddajné rty polibkem plným citů, důvěry, něhy a oddanosti.

    Nejzvláštnější však na tomto výjimečném polibku bylo to, že nebyl jenom jednostranný. 






Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář.