pátek 11. června 2021

Nezvratný osud - 3. část


    Druhá polovina května byla nezvykle teplá a tak se Remus rozhodl servírovat dnes odpolední čaj venku na terase. Kdysi si stloukl z dubových prken jednoduché venkovní posezení a od jara až do podzimu tam rád sedával. 

    Snape se už cítil mnohem lépe a po propršeném týdnu dnes poprvé vyšel ven. Zhluboka se nadechl čerstvého lesního vzduchu a do bledé tváře se mu nahrnula trocha zdravější barvy. Kolem dokola Remusova domku se rozprostíral smíšený les a jarní příroda ožívala. Sluneční paprsky se drze prodíraly skrz větve stromů a ze všech stran se ozývaly uklidňující zvuky lesa. 

    "Nechápu, jak jsem mohl být celý život zavřený v tmavém studeném sklepení," posteskl si Snape. "Tady je naprostý klid, volnost, svoboda."

    "Právě proto jsem si to tady před mnoha lety pořídil, daleko od civilizace, kvůli... vždyť víš." Remus teatrálně vycenil zuby a ohnul prsty na rukou jako drápy. 

    Jarní sluníčko se jim laškovně opíralo do tváří. Remus mhouřil oči před slunečními paprsky a potajmu Severuse pozoroval. Denní světlo nemilosrdně odhalovalo jeho skutečný stav. Remus si zachmuřeně uvědomoval, že poslední události Snapea vůbec nešetřily. Vždycky byl hubený a bledý, ale teď byl přímo vychrtlý a pleť měl průhlednou jako pergamen. Zaplašil chmurné myšlenky, když si uvědomil, že ani k němu samotnému nebyl osud nijak milosrdný.

    "Závidím ti to tady," přiznal Snape. 

   "Můžeš tady zůstat napořád," naznačil Remus nenápadně. 

    Snape zavrtěl hlavou. "Brzy budu muset odejít." 

    "A kam bys šel? Všude tě hledají. Jenom tady jsi v bezpečí, nikdo o tomhle místě neví," přesvědčoval ho Remus.  

    Snape se zamyšleně zahleděl do korun stromů. To prostředí ho uklidňovalo, v sobě ale klid necítil. Všude ho hledají. Sloužil Voldemortovi, ale na Brumbálův rozkaz. Proč je tedy nepřítelem? Něco důležitého mu uniká a nedokázal přijít na to, co to bylo. 

    "Proč mě vlastně chráníš, Lupine?" 

    "Už jsem ti to řekl. Věřím ti."

    "Jak můžeš věřit Smrtijedovi, který zabil Brumbála?"

    "Viděl jsem tě bojovat v bitvě o Bradavice," přiznal Remus. "Nezabíjel jsi členy Řádu, ale Smrtijedy. Bojoval jsi na naší straně, Severusi." Díval se Snapeovi přímo do očí, aby položil důraz na to své odhalení.

    Snape měl ve tváři kamenný výraz. "Je to tvé tvrzení proti celému kouzelnickému světu." 

    Remus ignoroval Snapeovo hraně lhostejné chování. "Když tě Voldemort odvolal z boje, sledoval jsem tě až do Chroptící chýše. Z úkrytu jsem vyslechl váš rozhovor s Voldemortem a slyšel jsem, jak jsi se naléhavě chtěl sejít s Harrym. Pak, jak Voldemort odešel," záměrně nezmínil, že až se ho Voldemort pokusil zabít, "se tam objevil Harry. Klekl si k tobě, ale byl ke mně otočen zády, takže jsem nic neviděl ani neslyšel. Co jsi mu potřeboval tak nutně říct, Severusi? Nějaký vzkaz od Brumbála?"

    "Proč se ho nezeptáš sám?"  

    "Víš přece, že nemohu."

    Snape chvíli váhal, ale uznal, že Remus si zaslouží vědět víc. "Poskytl jsem mu své vzpomínky. Bylo to důležité, abychom porazili Pána zla." 

    Remus nevěřil vlastním uším. "Jaké vzpomínky?" Hned poté si uvědomil, jak hloupá otázka to byla.

    Snape pokrčil bezradně rameny. "Nevím. Ty vzpomínky už nejsou v mé hlavě, má je Potter."

    Remus zbledl jako křída. "Harry nám ale o žádných tvých vzpomínkách nic neřekl," hlesl potichu. "Pokud v nich byly nějaké důkazy, svědčící ve tvůj prospěch, nechal si je pro sebe."

    Snape kupodivu nebyl ani moc udiven. "To mě vůbec nepřekvapuje," poznamenal suše.

    "Severusi, víš, co to znamená? Možná to bylo jediné svědectví o tvé roli v naší válce. A protože to Harry ani skoro tři týdny po našem vítězství neoznámil, přestože ví, že tě hledají bystrozoři po celém světě, pravděpodobně se to udělat vůbec nechystá." Remus byl tak rozrušený, že mu přeskakoval hlas.

    "A co jsi čekal? Pořád říkám, že je to spratek. Stejný jako jeho otec," neodpustil si Snape rýpnutí.

    Remus tentokrát nereagoval na urážku Jamese. "Nemohu se ho na to ani zeptat, protože bych prozradil, že jsem s tebou mluvil." Vložil bezradně hlavu do dlaní. 

    "To se od něj dalo čekat, nikdy jsme s Potterem neměli vstřícné vztahy."

    "A právě proto by ty vzpomínky už dávno s potěšením zveřejnil, kdyby mluvily proti tobě. A taky bys Harrymu přece dobrovolně neposkytoval důkazy proti sobě. Takže jediné logické vysvětlení je, že Harry úmyslně zadržuje důležité svědectví o tvé nevině."

    "Je chytřejší, než jsem si myslel," konstatoval sarkasticky Snape.

    Remus nevěřícně kroutil hlavou. "To bych od Harryho nikdy nečekal..."

    "Já ano," odfrkl si Snape.

    Remus se z toho pořád nemohl vzpamatovat. "Proč to dělá? Musí mu být přece jasné, že kdyby tě bystrozoři našli, zabili by tě."  

    "Vždyť to říkám. Není to žádný hlupák," ušklíbl se Snape.

    "Severusi, jak si můžeš z tak vážné věci dělat legraci?" okřikl ho Remus.

    Snape se trochu stáhl. "To, co si pamatuji ohledně mé spolupráce s Brumbálem a Řádem, by zdaleka nestačilo k mé obhajobě. Všechny klíčové vzpomínky jsem dal Potterovi. To znamená, že se nikdo, ani já, nedozví, co ode mne Brumbál skutečně žádal."

    Remus natáhl ruku a sevřel Snapeovu dlaň. "Udělám všechno pro to, abych dokázal tvoji loajalitu k Řádu a očistil tvé jméno." 

    Snape mu jeho ruku pevně stiskl.

***

    "Už jsou výsledky z toho rozboru krve, Lupine? Je to už deset dní," zavolal z koupelny Snape. 

    Remus sebou lehce trhl. "Ne, ještě ne. Ono to nějakou chvíli trvá, je potřeba udělat podrobný rozbor, přece jen jsi byl na tom dost špatně. Zítra se tam zkusím zastavit, jestli už to bude hotové," ujistil ho. "A nezapomeň si vzít svůj lék," připomněl mu. Sundal si vršek pyžama, lehl si do postele a trpělivě čekal na Snapea, až se doholí. 

    Snape vešel do ložnice a svlékl si spodek od Remusova pyžama. Vklouzl pod deku a Remus se k němu hned přitiskl. 

    "Máš úplně ledové nohy!" zařval Remus jako lev. Snape si nacpal chodidla mezi Remusova lýtka, aby si je trochu zahřál a Remus vyjekl podruhé. "Budu ti muset pořídit nějaké teplé ponožky," ušklíbl se.

    "Na zahřátí nohou mi bohatě stačíš ty," ušklíbl se Snape. Vyhledal jeho ústa a líbali se a hladili svá nahá, nedočkavá těla. Snape ucítil na břiše Remusovu erekci a on sám už začínal tvrdnout. Sklouzl rukou po Remusově břiše až do klína, aby se jako každý večer navzájem přivedli až k sladkému vyvrcholení. 

    Remus mu tentokrát ruku odstrčil a potutelně se na něj usmál. "Dnes vyzkoušíme něco jiného." V Snapeových očích se zableskla úzkost. 

    Remus se na něj potutelně usmál. "Nech to na mně, bude se ti to líbit," zašeptal. Sklonil se k jeho klínu a jazykem ochutnal špičku jeho penisu. Cítil, jak se mu pod jazykem zachvěl vzrušením. Přejel jazykem po celé jeho délce až k hustému porostu černých chloupků a zase zpátky. Nespouštěl oči ze Snapea, chtěl vidět, jak bude reagovat. Snape ho trochu nedůvěřivě pozoroval.

    Remus obkroužil rty špičku jeho žaludu a Snape vydal první ze svých vzdechů. Pak vzal jeho penis do úst, začal po něm přejíždět vlhkými rty a rukou mu hladil varlata, přesně tak, jak to měl rád on sám. 

    Snape ho sledoval přimhouřenýma očima, z hrdla se mu draly tlumené vzdechy. Snažil se co nejdéle dívat, ten pohled ho neuvěřitelně vzrušoval, ale rozkoš ho nakonec úplně přemohla. Zavřel oči a hlasitě sténal, jeho penis citlivě vnímal každý pohyb Remusových rtů a jazyka. Když ho jeho ústa začala sát, přestal se ovládat a v hlasitých výkřicích, zmítajíc se v orgastické křeči, ejakuloval do jeho úst.

    Remus slízal všechno jeho sperma jazykem a fascinovaně sledoval jeho projev. Orgasmus byl jediný okamžik ve Snapeově životě, kdy byl nucený vzdát se kontroly. A tohle Remusovi opravdu stálo za to. Připlazil se nahoru k němu a sledoval jeho zrudlou tvář, již uvolněnou a vzpamatovávající se z nálože rozkoše.

    Snape ještě trochu lapal po dechu. "Ty opravdu umíš člověka překvapit, Lupine."

    Remus se spokojeně zachechtal. "Počkej, až jednou okusíš skutečný homosexuální sex," uculil se uličnicky a políbil Snapea na oddychující rty. 

    "To si ještě počkáš," zabručel Snape ještě napůl omámeně.

***

    Ráno Snape oplatil Remusovi orální sex. Bylo to nezkušené a trochu neobratné, ale Remus byl nadmíru spokojený. 

    "Budu muset teď na pár hodin odejít. Nějak se zkus zabavit sám," oznámil Remus po snídani. 
    
    Zatímco byl Remus pryč, Snape dal do pořádku kuchyň - teprve u toho si uvědomil, že se doteď vůbec nesháněl po své hůlce - a pak celé dopoledne strávil venku. I když to nikdy předtím nedělal, pustil se do práce na Remusově zahrádce. Se spoustou bylin měl dlouholeté zkušenosti při přípravě lektvarů, ale postarat se o jarní zeleninu a záhon tulipánů dělal úplně poprvé. Fyzická práce na čerstvém vzduchu ho překvapivě začala bavit.

    Kolem poledne se vrátil Remus a přinesl sebou i oběd z vyhlášené hospody na Příčné. Prostřeli si venku na terase a hladově se pustili do jídla. Poklidná atmosféra však neměla dlouhého trvání.  

    "Stavil ses u Munga pro ty výsledky?" 

    Remus se zarazil. "Promiň, zapomněl jsem na to," začervenal se.  

    "To myslíš vážně?" zamračil se Snape. "Nutit mě každý den užívat ty odporné léky, na to nezapomeneš, ale na tak důležitou věc, jako jsou výsledky mé krve, sis nevzpomněl?"  

    "Prostě mi na to nevyšel čas, omlouvám se."

    "Měl jsem dojem, že ti dost záleží na tom, jak na tom jsem," dodal zklamaně Snape.

    Remus neodpověděl, jenom zíral do prázdného talíře.

    "Aha, už to chápu, proč nejsou žádné výsledky," prozřel náhle Snape. "Ono totiž není co zkoumat. Jsem úplně zdravý, nejspíš i ta rána na krku je už dávno zahojená. To jenom ty ve mně vyvoláváš falešný pocit, že nejsem v pořádku a že jsem odkázaný na tebe."

    "Tak to vůbec není, Severusi," bránil se Remus.

    "A kdoví, jak to ve skutečnosti je s tím mým pronásledováním bystrozory. Možná mě vůbec nehledají. Možná Potter už dávno zpřístupnil mé vzpomínky a já jsem v kouzelnickém světě za hrdinu. A tys mi nalhal, že jsem nejhledanější zločinec, jenom abych se bál vystrčit nos z této barabizny a nedozvěděl se pravdu."

    "To už vážně přeháníš!" rozkřikl se Remus, ještě nikdy ho nic tak nerozčililo.

    "O co ti jde, Lupine? Chceš, abych se tady zbaběle ukrýval až do smrti, abys tady nebyl sám a měl stálý zdroj sexu?

    Remus zrudl jako rajče. Prudce se postavil, až převrátil lavici. Vrhl na Snapea ublížený pohled a pak se beze slova přemístil.

    Snape necítil žádné výčitky. Byl přesvědčený o tom, že má pravdu a že ho Lupin zneužil. Chtěl odsud rychle vypadnout. Jenom musí najít svoji hůlku. Vešel do ložnice a prohrabal celou skříň. Vyházel ven všechny věci, ale hůlku nenašel. Pustil se do systematického prohledávání každého koutu, každého kousku nábytku v místnosti. Přesunul se do vedlejší místnosti. Prohledal ji stejně důkladně. Nenašel nic. Nakonec začal prohlížet knihovnu, ale ani tam hůlka nebyla. 

    Rozhlédl se kolem sebe. Už hledal úplně všude. Kam ji před ním mohl Lupin schovat? Přesunul se ke křeslu. Najednou ucítil, jak se mu pod nohama zhoupla prkenná podlaha. Odsunul křeslo, odstranil uvolněné prkno a pod ním objevil úkryt. Sáhl dovnitř a vytáhl krabici od bot. Klekl si a začal se v ní přehrabovat v naději, že tam najde svoji hůlku. 

    Objevil však věci, které patřily do Remusova výhradního soukromého vlastnictví. Registraci vlkodlaka, nějaké výnosy ministerstva ohledně zákazů pro lykantropy, zežloutlé školní hodnocení a několik dalších dokladů. V dřevěné kazetě našel pár drobných mincí a bankovek v mudlovské měně a podstatně větší peněžní obnos v kouzelnických penězích. 

    Našel taky dlužní úpis, podle kterého si Lupin půjčil od Gringottů větší částku peněz. Podle data podpisu byl starý teprve tři týdny, takže byl sepsaný druhý den po tom, co ho Lupin zachránil. Snapeovi se sevřelo srdce. Pochopil, co to znamená. Lupin nikdy neměl moc peněz, vzhledem k tomu, že nemohl sehnat práci kvůli svému vlkodlačímu hendikepu. Sám se nějak dokázal skromně protloukat životem z toho mála, co měl. Jenomže teď se musí starat ještě i o něho, živit ho, a léky a veškerá  zdravotnická péče ho musí stát spoustu peněz. Snape stiskl rty. Nikdy nepřemýšlel nad tím, kde bral Lupin peníze na to, aby se mohl o něj starat. Bral to jako samozřejmost. Teď se cítil jako ten největší mizera.

    Věděl, že by neměl takhle narušovat Remusovo soukromí, ale rozrušeně pokračoval dál. Vzal do ruky další dokumenty. Pečeť nemocnice u sv. Munga. Laboratorní a toxikologické rozbory krve anonymního pacienta, jeden s datem starým čtrnáct dní - Snape si opět spočítal, že to bylo týden po jeho napadení, druhý s datem před pěti dny. Byl z toho v šoku. Takže Lupin ty výsledky už dávno měl a přitom to zapřel, i za cenu toho, že musel od něj čelit těm ohavným nařčením. Proč mu to zatajil? Bylo snad s jeho krví něco špatně? Začetl se do lékařské zprávy, ale kromě zmínky o hadím jedu a černé magii ničemu jinému nerozuměl. 

    Další dokument, taky s čerstvým datem, byla smlouva mezi Remusem Lupinem a nemocnicí u sv. Munga o darování jeho těla a orgánů po smrti k věděckým účelům a souhlas s lykantropickými pokusy za jeho života výměnou za poskytování soukromých odborných konzultací v oboru zdravotnictví.

    Snapeovu pozornost upoutal balíček několika svázaných čísel Denního Věštce. Všechny byly z poslední doby. A všechny měly přes celou titulní stranu jeho vlastní obličej. Hledá se! Nebezpečný zločinec! Nepřítel kouzelnického světa! Vrah a zrádce! Voldemortova pravá ruka! Vysoká odměna za jeho dopadení! četl šokovaný Snape palcové titulky v novinách.  

    Takže ani v tom mu Lupin nelhal. Skutečně po něm slídí celý kouzelnický svět. Lupin si tajně kupoval každé číslo, aby byl v obraze, jak dalece pokračuje zběsilý hon na muže, kterého ukrýval. Pokud se Snape před chvílí cítil jako mizera, tak teď sám sebou přímo opovrhoval. To, co řekl Lupinovi, to, jak mu ublížil, už nedokáže vzít zpět.

    Najednou ho zaujal tlustý titulek v posledním čísle Věštce. Každý, kdo bude pomáhat, anebo ukrývat hledaného vraha Severuse Snapea, anebo neposkytne ministerstvu informace o jeho pobytu, bude ztrestán smrtí! Snape přelétl očima celý článek. Srdce mu sevřela ledová ruka. Pokud ho někdo vypátrá až do tohoto domu, Lupinovi nehrozí jenom doživotí v Azkabanu, ale smrt!  

    V panice vyskočil na nohy. Musí odsud okamžitě pryč. Nemůže tady zůstat už ani minutu. Nesmí Lupina v žádném případě ohrozit. Ve spěchu vytáhl ze skříně nějaké Lupinovo oblečení a starý hábit, doufaje, že mu to nebude moc chybět, naškrábal na papír omluvu a vysvětlení a vyšel ven před dům, aby se přemístil. Nevěděl, kam půjde, netušil, jak dlouho to potrvá, než ho chytnou, ale nesmí ho najít u Lupina.
   
    ***

    Snape seděl zdrceně na lavičce před Remusovým domem. Zhroutil se mu celý svět. Nedokázal se přemístit. 

    Nedaleko něj se ozvalo prásknutí přemístění a objevil se Remus. Když zahlédl Snapea, přistoupil k němu, vytáhl z hábitu nějaký papír a loveckým nožem jej prudkou ránou připíchl na stůl přímo před něj. 

    "Abys mi konečně věřil, tak tohle visí v kouzelnickém světě na každém rohu, na každém sloupu, na každém domě." 

    Snape nepřítomně zíral na svoji tvář na letáku. Hledaný! Odměna 10 000 zlatých galeonů za dopadení nejhledanějšího zločince po lordu Voldemortovi!

    Remuse najednou upoutal Snapeův výraz tváře. Vypadal, jako by zasedal k poslednímu jídlu před popravou. 

    "Severusi? Stalo se něco?" zeptal se starostlivě a přisedl si k němu.

    Snape mu nepřítomně pohlédl do očí. "Přišel jsem o své kouzelnické schopnosti, Lupine. Je ze mně obyčejný moták." Oči se mu, aniž by si to přál, zaleskly slzami. Bylo toho na něj najednou příliš.

    Remus chytil Snapeovu ruku a stiskl ji v dlaních. "To mi je moc líto." Nedokázal si ani představit, jak se Snape musí cítit. Jeho pohled spočinul na svém vlastním hábitu na Snapeově těle. Během okamžiku pochopil, co to znamená. 

    "Ty jsi chtěl odejít?" Jeho tvář zbledla leknutím. "Nedělej to, Severusi. Za tu hádku se ti moc omlouvám. Přece kvůli tomu neopustíš bezpečí mého domu," prosil ho naléhavě. 

    "Musím odejít, Lupine. Kdyby mě u tebe našli, hrozila by ti smrt."

    "Tady tě nikdy nenajdou. Zabezpečil jsem dům Fideliovým zaklínadlem. U mne jsi v bezpečí, Severusi." 

    Snape na něj pohlédl tak provinilým pohledem, že by se nad ním slitoval i Voldemort. "Lupine... asi mi to nikdy neodpustíš... je mi to líto..."

    Remus zúžil oči. "Co jsi udělal?" Pak pomalu, jako by mu to najednou došlo, otočil hlavu k otevřeným dveřím. Zvedl se a nahlédl dovnitř. Už od prahu uviděl, že jeho skrýš je otevřená. 

    "Hledal jsem jenom svoji hůlku," uvedl Snape chabě na svoji obhajobu.

    "O svoji hůlku jsi přišel v Chroptící chýši," oznámil mu Remus. Ztěžka dosedl na lavici ke Snapeovi. "Co všechno jsi viděl?" 

    "Všechno," přiznal Snape. 

    Remus si zhluboka povzdechl. "Nedokázal jsem ti to říct. Bál jsem se, že bys kvůli tomu odešel."

    Snape sklopil zrak. "Omlouvám se za to, co jsem ti řekl." Na nic z toho, co našel v krabici, se nezeptal, dokonce ani na výsledky krve. Najednou to vědět nechtěl.

    "Není co odpouštět, Severusi. Vím, že to nemáš lehké. Zažil jsi hodně špatné věci a já chápu, že být v mém domě a v mé přítomnosti není zrovna to, o co bys stál," dodal s pochopením.

    "Extrémní situace člověka občas změní, Lupine. A záchrana života takovou situací je."

    "Takže... zůstáváš?" zeptal se s nadějí Remus.

    Snape přikývl. "Nemám důvod odejít. Tady mám všechno, co k životu potřebuji. Bezpečí, svobodu a dobrého přítele."

    Remus se začervenal. "Nikdy bych nečekal, že mi tohle někdy řekneš, Severusi."

    Na Snapeových rtech se objevil vzácný úsměv. "Ani já ne, Remusi."

***
    
    "Čekal jsem, že to bude horší," zalhal Snape, když si prohlížel v zrcadle ránu po Nagininých zubech. Dvě černé díry do krku jako vchody do jeskyně, kolem nich do tmavě fialova zarudlá a zanícená kůže. "Ukaž, já to udělám," chtěl vzít Remusovi z ruky mastičku.

    Remus mu ucukl. "Já to dělám rád," usmál se a začal mu okolí rány jemně mazat.

    "Několikrát jsem viděl, jak Nagini prokousla hrdlo člověku," zavzpomínal Snape trpce na službu u Pána zla. "Nikdo z těch nešťastníků neměl žádnou šanci, všichni zemřeli během několika minut v ukrutných bolestech. Nebyl to hezký pohled." 

    "Tys to ale přežil," připomněl mu Remus.

    "Nebýt tebe, na mé mrtvole by už hodovaly krysy a na celém světě by se nenašel nikdo, kdo by pohřbil alespoň moje kosti."

    "Zase nepřeháněj," zasmál se Remus pobaveně.

    Snape ho zblízka pozoroval. Byli stejně staří, Remus byl jenom o dva měsíce mladší, ale utrpení, kterému každý měsíc musel čelit a kterému vděčil za to, že začal předčasně šedivět, mu přidávalo nejméně deset let navíc. Únavě a vyčerpanosti ve tváři však zdatně konkurovaly jeho živé oči. Navzdory nelehkému osudu se neustále usmívaly, stejně jako jeho rty. 

    Snape opět ucítil nestoudnou touhu políbit ho, jak měl ty jeho rty na dosah, ale tentokrát se udržel, snad i proto, že poslední sex měli spolu teprve před chvílí, hned po probuzení.

   "Kdysi mi jedna vědma předpověděla, že se nedožiji stáří. Že nějaká velká, významná bitva zpečetí můj osud," vybavil si starou vzpomínku. "V této válce jsem měl předurčeno zemřít, ale přelstil jsem svůj osud."

    "A proto jsem věštění budoucnosti nikdy nepovažoval za moc perspektivní obor," ušklíbl se Remus. 
        
    Snape s tím rozhodně nesouhlasil, jedna taková věštba mu kdysi převrátila život naruby. Oblékl si košili, rozpustil dlouhé vlasy, které měl sepnuté nahoru, aby mu Remus mohl obvázat krk, a učesal si je.

    "Jak se dnes cítíš, Severusi? Chtěl bych tě vzít do lesa na lov. Pečený divoký králík k obědu by vůbec nebyl k zahození, co myslíš?"

    "Ty máš tady nějaké zbraně k lovu?" optal se Snape udiveně, nikde nic takového neviděl.

    "Žádné nepotřebuji," uculil se Remus pobaveně. 

***

    Po snídani vyrazili na lov. "Musíme jít hlouběji do lesa. Kolem mého domu se z nějakého nepochopitelného důvodu žádná zvěř nezdržuje," vysvětlil mu Remus se smíchem.

    Snape neprotestoval, cítil se už mnohem líp, takže dlouhou procházku lesem zvládl bez větších problémů, a navíc si uvědomil, že od té doby, co je u Lupina, si les opravdu oblíbil. 

    Po půlhodince Remus najednou zpozorněl a zhluboka nasál okolní vzduch. "Asi kilometr tímto směrem se nachází stádo laní. Ty ale dnes nejsou našim cílem," pousmál se.

    Laně. Snapeovi se podivně sevřelo srdce. Poprvé, co je u Lupina, si vzpomněl na Lily. Cítil výčitky svědomí, že mu vzpomínka na ni bledne. "To je cítíš na takovou dálku?" 

    "Jsou po větru," usmál se Remus, ale pak jeho pozornost něco upoutalo. Dřepl si do trávy a zíral na zem. "Jsou tady čerstvé zaječí stopy. Musí být tady někde blízko." Zavětřil. 

    Snape se naklonil nad zem, ale neviděl nic, než neporušená trávová stébla a pár mravenců lezoucích po hlíně.

    "Tamhle v křoví," zašeptal Remus. Snape zíral do těch míst, ale nic tam nebylo vidět. Z houští najednou vyskočil zajíc a pelášil pryč. Lupin se rozeběhl za ním. Zajíc v rychlém běhu kličkoval, ale Remuse to nezmátlo. Chvíli ho pronásledoval a pak se prudce odrazil, skočil a ulovil ho holýma rukama. Na místě ho humánně usmrtil zlomením vazu. 

    Snape fascinovaně sledoval celou tu scénu, až ho z toho příjemně mrazilo. Ještě nikdy takhle neviděl Lupina lovit. Bylo to kruté, ale naprosto úchvatné.  

    Remus se k němu vracel a se širokým úsměvem mu ukazoval úlovek, který držel za zadní nohy. "Máme štěstí. Místo malého králíčka bude velký zajíc."

    "Občas jde z tebe strach, Lupine," neodpustil si to okomentovat. "Ale byla to pěkná podívaná," dodal s nefalšovaným obdivem.

    "Děkuji," zatvářil se Remus potěšeně. "Ale to se už ve mně probouzí šelma. Pozítří je úplněk," pousmál se trochu křivě. Vytáhl lovecký nůž a vyvrhl a vykrvil zajíce přímo na místě.

    "Rád bych ti něco ukázal, pojď za mnou," vyzval ho a vydali se ještě hlouběji do lesa. Po pár minutách se před nimi uprostřed hustého mlází otevřela malá mýtinka. Tichá a přesto plná zvuků, opuštěná a zároveň plná života. Potemnělá a stejně tak zalitá sluncem, s tajuplnými zákoutími a okouzlující pohádkovou atmosférou. Bylo to jako kouzelná brána do jiného světa. Magický les.

    "Tohle je moje tajné místo. Často sem chodím rozjímat, nebo jen tak odpočívat. A taky se přeměňovat."

    Snape se rozhlédl kolem sebe. Nikdy nebyl žádný romantik, ale mystická krása tohoto zapomenutého koutku přírody ho okouzlila. Uprostřed místa zurčela průzračná bystřina, kousek dál tvořila kaskádovitý vodopád. "Dokonalé místo na to, když si člověk potřebuje vyčistit hlavu," přikývl souhlasně. 

    Remus k němu přistoupil a objal ho kolem krku. "Dokonalé místo na cokoliv, co je krásné," usmál se, oči mu svítily jako světlušky. "Chtěl bych tě políbit," řekl tiše.

    "Tak to udělej," pobídl ho Snape a ovinul mu ruce kolem pasu. 

    Jejich rty se spojily v hlubokém polibku. Objímali se a laskali, dlaněmi bloudili pod košilemi po nahé kůži zad. Remus rozepnul Snapeovi knoflíky a rozhrnul mu košili. Rukou klouzal po hladké pokožce jeho prsou a po plochém břiše. Když mu chtěl vklouznout pod pásek kalhot, Snape mu zadržel ruku. 
    
    "Svlékni se. Chci si tě prohlédnout." 

    Remuse to trochu překvapilo, ale měl pochopení pro Snapeovo přání. Ještě nikdy se mu neukázal nahý při denním světle, dokonce ani při sexu, vždycky se schovával za přítmí domu. Nebyl stydlivý, ale chtěl Snapea ušetřit pohledu na své zjizvené tělo. Přesto věděl, že to jednou přijde. Svlékl se. 

    "Není moc lidí, co mě takhle viděli," přiznal.

    Snape si ho zkoumavě prohlížel. Pěkně urostlé tělo hyzdily křižovatky jizev, starých a vybledlých, ale i nedávných. Křičely do světa, jak těžký kříž si Lupin celý život nese na svých bedrech, s jakou temnotou se musí celý život rvát, s jakou bestií v sobě musí neustále bojovat, kolik bolesti a utrpení už za svůj život zkusil. A přesto si nikdy na nic ani slůvkem nepostěžoval. 

    Snape se lehce dotkl bříšky prstů těch jizev. Myslel si, že až je poprvé uvidí, budou ho odpuzovat. On však žádné znechucení necítil. Naopak, znenadání se v něm vzedmula vlna hluboké úcty a uznání k jejich majiteli. Jemně přejížděl po zvrásněné kůži, jako by mu ty jizvy chtěl vymazat z kůže, a téměř ucítil tu bolest, kterou Remusovi kdysi způsobily. 

    "Znám kouzlo, které by tě těch jizev zbavilo."

    Remus zavrtěl hlavou. "Cením si toho, ale chci si je nechat. Připomínají mi, čím jsem." Zvedl k němu pohled. "Tobě vadí?"

    Připomínají mi, čím jsem...

    Na Snapea tato sebetrestající slova silně zapůsobila. Kdesi uvnitř sebe něco pocítil. Jako když najednou procitne ze stoletého spánku. A možná ještě něco hlubšího, s čím se v tuto chvíli odmítal zabývat. 

    "Ne, vůbec mi nevadí," odpověděl potichu. Sklonil se a vtiskl na Remusovu zjizvenou kůži na ramenou několik láskyplných polibků.

    Remus vycítil tu upřímnost a spadl mu kámen ze srdce. Nechtěl, aby k němu Snape cítil jakýkoliv odpor. Položil dlaně na jeho boky a zbavil ho kalhot. Klesli v objetí do měkkého mechu se rty přitisknutými k sobě. Hladili se a líbali a tiché vzdechy prozrazovaly jejich rostoucí touhu. 

    "Chci to," řekl najednou Snape ochraptěle. Teď už si tím byl jistý. Právě ty jizvy, žalující svědkové Lupinova utrpení, způsobily, že začal pohlížet na Lupina zcela novýma očima. A možná i srdcem.

    Remus mu překvapeně pohlédl do očí. Pochopil, o co ho žádá. "Och, Severusi," zašeptal vzrušeně a s novou vášní se zmocnil jeho úst. Ruku pomalu posouval níž do jeho klína. Pohladil vztyčený penis, ale ten tentokrát výjimečně nebyl jeho cílem. Odtáhl mu stehna od sebe, plivl si na prst a opatrně mu jej na krajíček vsunul do otvoru.

    Pro Snapea to bylo něco zcela nového a tak i zareagoval. I když to chtěl, podvědomě se tomu ještě pořád bránil.

    "Uvolni se, Severusi, pak to bude velice příjemné," uklidňoval ho zkušeně Remus.

    Snape ho poslechl a s důvěrou zavřel oči. Remus pokračoval, kroužil prstem uvnitř a hladil mu prostatu. Snape se celý roztřásl a ta nepopsatelná slast ho během okamžiku vystřelila až na vrchol, nahlas vykřikl do lesního ticha.

    "Nespěchej, Severusi," šeptal Remus. "Užívej si naplno tu rozkoš."

    "Copak to jde nespěchat?" vydechl chraptivě Snape. "Málem jsi mě připravil o rozum."  

    Remus se tiše zasmál, spokojen sám se sebou, že poskytl Snapeovi něco, co ještě nikdy nezažil. "To je teprve začátek," uculil se potměšile a klekl si mezi Snapeovy nohy. Přitáhl si jeho zadek do klína a připravoval si ho na proniknutí. Snape ho v napjatém očekávání sledoval přimhouřenýma očima. 

    Když Remus v prstech ucítil, že je už dostatečně uvolněný a připravený, pohlédl mu do očí. "Kdyby ti cokoliv bylo nepříjemné, nebo se ti to nelíbilo, zastav mě. Budu ohleduplný."

    Snape přikývl a dál ho pozoroval zpod přivřených víček.

    Remus si naslinil špičku žaludu a opatrně jej začal vsouvat dovnitř. Soustředěně přitom sledoval Snapeovu tvář, jeho reakce a mimiku. Začal se v něm velice pomalu pohybovat, aby mu poskytl čas zvyknout si na nový zážitek. Snažil se, aby se mu to jeho poprvé líbilo. 

    Pokud Snape cítil nějakou bolest, nedal to najevo, nezastavil ho. Remus viděl, jak strach z neznáma v jeho pohledu každým dalším pohybem vyprchává a jeho černé oči se zastírají mlhou slasti. Pobídlo ho to přidat na intenzitě, sám už se sotva ovládal. 

    Fascinovaně pozoroval výraz ve Snapeově tváři. Byla stažená slastnou křečí, bledá pleť zrůžovělá návalem vzrušení, jeho ústa nestoudně sténala rozkoší, která ho nezadržitelně hnala až na samý vrchol. Do přirozených zvuků lesa se vmísil duet jejich hlasitých vzdechů, stupňujících se až do úlevného výkřiku orgasmu. Snape vyvrcholil jenom o pár okamžiků dřív než Remus.  

    Oddechovali vedle sebe v trávě, zpoceni a příjemně unaveni, bušící tep ve spáncích i zrychlený dech se jim pomalu navracel do normálu. 

    "Doufám, že jsem splnil tvá očekávání," začal Remus, když trochu popadl dech.

    "Bylo to lepší, než jsem čekal," konstatoval stručně Snape, ale jeho naprosto spokojený výraz prozrazoval mnohem silnější prožitek.

    Remus se nad něj naklonil a vtiskl mu na rty polibek. "Je fascinující pozorovat tě, jak při sexu ztrácíš nad sebou kontrolu. Ty, který se za všech okolností dokonale ovládáš," popíchl ho škádlivě.

    Snape líně otevřel oči a pohlédl do těch šibalských Remusových. "No tak teď konečně víš, kdy se přestávám ovládat. Ne abys toho zneužil, Lupine." Vážnost varování mu zcela zkazilo cuknutí koutků rtů, čímž vyloudil na Remusově tváři úsměv od ucha k uchu.

    "Tak to ti nemohu slíbit," políbil ho Remus na klíční kost. "Hrozně rád bych tě totiž zase někdy zbavil sebeovládání."

    Snape hleděl do korun stromů, skrz které se k nim prodíralo ostré sluneční světlo, a ač to bylo velice nezvyklé, usmíval se. Poprvé v životě se cítil šťastný.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář.