Snape cítil obrovskou žízeň. Nejspíš vedlejší účinek léků, které mu Lupin podával. Pokusil se dohmátnout na džbán s vodou, ale prudká bolest na krku ho odradila od další snahy. Zavolal na Lupina. Pak ještě několikrát. Na krátký okamžik se vylekal, že ho vlkodlak opustil kvůli tomu, co se včera stalo. Možná si Lupin myslel, že je gay a vyděsilo ho to. Od té doby se tady ukázal jen zřídka, jenom aby zkontroloval, jestli něco nepotřebuje, anebo mu přinesl jídlo. Dokonce přestal s jeho pravidelnou hygienou. A Snape mu byl za to neskonale vděčný, přestože si byl vědom toho, že se nutně potřebuje vykoupat.
Snape se rozhodl vstát, aby si pomohl sám. Opatrně se posadil, nedbaje na bolest. Místnost se s ním rozhoupala. Zavřel oči, snažil se potlačit nevolnost. Příliš dlouho ležel v jedné poloze, tak mu pár minut trvalo, než se mu srovnal tlak. Nalil si vodu a hltavě pil, nevšímal si, že si zmáčel Lupinovu košili.
Rozhlédl se kolem sebe, jestli nenajde nějakou oporu. Pohrabáč u krbu bude stačit. Po více než týdnu se poprvé postavil. Nohy měl vratké a slabé jako čerstvě narozené mládě, ale unesly ho. Šoupavými kroky se došoural ke krbu a sevřel v dlani rukojeť pohrabáče. Opřel se o něj a vyrazil ke dveřím.
Vešel do další místnosti. Nebyla o nic větší ani honosnější než ložnice. Zdi pokrývalo dřevěné obložení, takže připomínala chatu, v rohu byla malá kuchyňka, uprostřed odřený jídelní stůl s jednou židlí a v rohu stejné obstarožní křeslo jako v ložnici. Místnosti dominovala velká knihovna plná knih, zabírající celou jednu zeď.
"Lupine?" zavolal. Dovlékl se ke knihovně a opíraje se pohrabáč, neodolal a začal si se zájmem prohlížet hřbety knih. Tohle měli s Lupinem společné, oba byli vášniví bibliofilové. Když se mu za zády nečekaně ozvalo prásknutí, vylekal se tak, že upustil pohrabáč, ztratil rovnováhu a začal padat.
Remus nezapřel své vlčí reflexy. Věc, kterou držel v ruce, rychle hodil na stůl a zachytil padajícího Snapea do náruče. "Severusi, jsi v pořádku?" Byl vyděšený a bledý, krve by se v něm nedořezal.
"Nic mi není!" zabručel Snape, ale věděl, že to není pravda. Byl slabý a vysílený a v tuto chvíli vděčný za Lupinovu bezpečnou náruč, ač zrovna po tomhle nikdy netoužil. Uvědomoval si, že nebýt jeho silných paží, ležel by teď v ponižující poloze na zemi a určitě by si i ublížil.
"Severusi, promiň mi to. Neměl jsem tě nechávat tak dlouho samotného," omlouval se nešťastný Remus.
"Přestaň kňučet, Lupine," zasupěl Snape. "Jak vidíš, přežil jsem to. Ale pokud mě budeš dál tak mačkat, nezaručuji, že to tak i zůstane."
"Ach, promiň." Remus zahanbeně povolil objetí. "Měl jsi zůstat v posteli, ještě zdaleka nejsi v pořádku."
"Mám svoje potřeby. Takže bych byl rád, kdybys mi ukázal, kde máš koupelnu, abych nemusel znovu podstoupit tu ponižující proceduru s nočníkem. A taky bych ocenil, kdybys mi půjčil nějaké kalhoty, abych tady neběhal s holým zadkem. Tvé spodní prádlo oželím."
Remus se nenápadně uculil do pěsti. "Dovedu tě tam." Podepřel Snapea a odvedl ho ke dveřím koupelny. "Mám ti s něčím pomoct?"
Snape mu přibouchl dveře před nosem. "Nemáš zač," usmál se Remus pod vousy a šel připravovat jídlo.
Snape přistoupil k umyvadlu a chrstl si několik hrstí studené vody do obličeje. Pohlédl do zrcadla a téměř se lekl té pohublé, mrtvolně bílé tváře, která na něj zírala z protější zdi. Vypadal ještě hůř, než se cítil. Ztěžka si sedl na okraj vany a rozhlédl se kolem. Útulná místnůstka byla obložená smrkovým dřevem a voněla lesem. Malá vana, umyvadlo, toaleta, dřevěná polička na čisté ručníky. Zatoužil po horké koupeli.
Něco ho zaujalo. Přišoural se ke skříňce v koutě a pozorně si začal prohlížet pečlivě srovnané lahvičky s medikamenty, mastičky a lektvary. Uvnitř našel další zdravotnický materiál a nástroje, obvazy, kapačku, zkumavky a jehly, a taky kanylu. Raději nechtěl věděl, na co ji Lupin používal. Pochopil, že všechny tyto věci si Lupin pořídil kvůli němu. Z úvah ho vyrušilo decentní zaklepání na dveře.
"Severusi, všechno v pořádku?"
"Bylo by, kdybys mi dopřál chvíli soukromí," houkl podrážděně přes dveře Snape. S povzdechem vykonal potřebu, umyl si ruce a vyšel z koupelny.
Remus ho dovedl ke stolu, kde mezitím přibyla i druhá židle z ložnice a postavil na stůl dva talíře s lahodně vonícím jídlem. "Ještě jednou se omlouvám, že jsem tě nechal samotného. Byl jsem u Weasleyových, ulovil jsem srnu, tak jsem jim ji přinesl, aby ji Molly udělala. Znáš Molly, ta tě hned tak nepustí," pokrčil omluvně rameny a pustil se do jídla. "Musel jsem zůstat, dokud neuvařila srnčí guláš. Popravdě jsem s tím vlastně počítal, proto jsem jim tu srnu přinesl," zasmál se vesele. "Neumíš si představit, co mi dalo práce přesvědčit ji, že si to jídlo radši vezmu sebou domů," uculil se pobaveně. "Málem jsem se prozradil, když jsem jí řekl, ať mi toho dá trochu víc. Nakonec se spokojila s vysvětlením, že se mi rozbil sporák a že si teď nemůžu vařit a naložila mi sebou jídlo na týden. Hlady neumřeme," smál se s plnou pusou.
Snape jenom poslouchal. Jedl s velkou chutí, ostatně už mnohokrát měl možnost zjistit, jaká je Molly výborná kuchařka, když občas zůstal ve štábu po schůzi Řádu. Přemýšlel spíš nad tím, proč Lupin tolik mluví. Připadalo mu, že tím chce zakamuflovat tu včerejší trapnou příhodu. On sám o tom rozhodně začínat nebude.
"Pokud se dnes cítíš líp, můžeš se večer vykoupat," zmínil se jakoby mimoděk Remus, na Snapea se ale nepodíval a pohled upíral do talíře.
Snape pochopil ten skrytý podtext jeho slov. Lupin mu jasně naznačil, že už ho mýt nebude. Zničehonic pocítil silnou frustraci z toho, že ten příjemný zážitek se už nebude opakovat. Byl z toho zmaten.
"Viděl jsem v koupelně to zdravotnické vybavení od Munga," pokusil se to zamluvit. "To jsem na tom tak špatně, že sis přinesl domů polovinu jejich skladových zásob?"
Remusovi najednou došla výřečnost. Vytřel zbytkem chleba talíř a žvýkal jej, jako by si získával čas na rozmyšlenou.
"Byl jsi na tom špatně," zdůraznil Remus minulý čas. "Díky všem těm zdravotnickým a kouzelnickým preparátům se mi podařilo dostat tě z toho nejhoršího. A chci v tom pokračovat, dokud nebudeš úplně v pořádku. Prosím, důvěřuj mi," řekl naléhavě.
Snape ohrnul rty. "A proč bych ti měl věřit? Co když jsi mě zachránil jenom proto, abych se nevyhnul trestu?"
"Severusi!" ohradil se rozhořčeně Remus. Postavil se, sklidil ze stolu prázdné talíře a rázně odešel od stolu.
Snape si uvědomil, že trochu přestřelil. Chvíli seděl mlčky, pak se namáhavě postavil, opírajíc se o židli, a šouravým krokem vykročil zpátky do ložnice.
Remus se ohlédl přes rameno k němu a zhluboka si povzdechl. Zanechal mytí nádobí a přiskočil k němu. Podepíral ho až k posteli.
"Dojdu pro věci a ošetřím ti krk," poznamenal odměřeně, jeho věčný úsměv na rtech tentokrát zmizel někde v hlubinách jeho zraněné hrdosti.
Snape věděl, že mu svými slovy ublížil. Když se to vezme, Lupin mu vlastně nikdy fyzicky neuškodil. Jenom zavíral oči před bezprávím, které se mu dělo. Kdyby měl Snape sám ve škole nějaké kamarády, možná by se choval úplně stejně jako Lupin, jenom aby je neztratil. Jenomže on nikdy žádné kamarády neměl, takže to tenkrát nedokázal pochopit.
Remus se vrátil a nesl sebou na podnosu věci, které bude potřebovat k ošetření. Položil je na stolek a posadil se vedle Snapea na postel, jelikož židli předtím odnesl. Vydezinfikoval si ruce a začal odmotávat obvaz ze Snapeova krku. Výjimečně mlčel a ani jednou se Snapeovi nepodíval do očí. Jako by to byl jenom nějaký bezejmenný pacient z nemocnice u Munga, jeden z tisíců. Snapea to mrzelo víc, než kdyby mu dal ránu pěstí.
Když Remus odmotal celý obvaz, sklonil se a pozorně si prohlédl ránu. Mezi obočím se mu prohloubila vráska. Vzal tampon a namočil jej do nějaké žluté tinktury.
"Teď ti vyčistím ty rány, je to pořád zanícené. Asi to bude trochu nepříjemné." Opatrně mu zranění vyčistil, snažil se, aby mu způsobil co nejmenší bolest.
Snapeovi občas škubl sval ve tváři bolestí, ale nevydal ani hláska. Přimhouřenýma očima pozoroval Remusův obličej, který byl od toho jeho vzdálený jenom na šířku mužské dlaně. Mnohaleté utrpení úplňkových přeměn vytesalo do jeho tváře nesmazatelné stopy. Vypadal starší než byl, ale jeho oči i věčný úsměv byly pořád klukovské, vlídné a upřímné.
"Asi jsi byl dobrý ošetřovatel," pokusil se usmířit si ho.
"Nikdo si zatím nestěžoval," odpověděl stručně Remus, aniž by odtrhl zrak od rány. "Teď ti namažu to poranění mastičkou, která vstřebává hnis." Prsty začal roztírat štiplavě páchnoucí mast kolem jeho zranění. Doteky jeho šikovných prstů byly jemné, téměř něžné.
Ze Snapeova hrdla unikl tichý vzdech. Ještě nikdy se ho nikdo takhle něžně nedotýkal.
Remus zkoumavě pohlédl do Snapeových očí. "Tohle by už bolet nemělo," podivil se. "Omlouvám se, budu opatrnější." Opět se soustředil na práci, tentokrát prsty přejížděl po pokožce jeho hrdla mnohem citlivěji.
Snape na pár nádechů zadržel dech, srdce mu bušilo dvojnásobnou rychlostí. Bylo téměř nemožné, aby si Lupin nevšiml jeho divoce pulzující krkavice. Nechápal, co se to s ním děje, Lupin nejspíš používá nějakou prazvláštní magii, která ho vyvádí z rovnováhy.
"Proč se o mne staráš?" zeptal se, když se konečně znovu nadechl.
"Dlužím ti to."
"Nic mi nedlužíš."
"Vždycky jsem byl zbabělec, co se tebe týkalo. Možná mě dohnalo moje svědomí."
Snape věděl, že naráží na jejich školní léta a šikanu ze strany jeho kamarádů. "Je to už přes dvacet let. Proč až teď?"
"To není jenom teď. Vždycky jsem stál na tvé straně, jenom jsi to neviděl." Přiložil na ránu sterilní polštářek a opatrně začal obvazovat čistým obvazem krk.
"Opravdu? Jsem Smrtijed. Páchal jsem velké zlo. Zabil jsem Brumbála. Pracoval jsem pro Pána zla."
"Věřím tomu, že všechno zlé, co jsi musel udělat, bylo pro naše dobro. Věřím, že jsi jenom bezvýhradně plnil Brumbálovy příkazy." Dokončil obvazování a důkladně si otřel ruce do dezinfekčního ubrousku.
"Tak to jsi jediný člověk v celém kouzelnickém světě, který mi věří. Bohužel nemáš pro své teorie jediný důkaz. A Brumbál ti to nepotvrdí, protože jsem ho zabil."
"Brumbál ti z nějakého závažného důvodu důvěřoval a já ti proto věřím taky. Jsem přesvědčený o tom, že je to všechno úplně jinak, než jak to navenek vypadá."
Snape mlčel. Hleděl do Lupinových šedých očí a uvědomil si, jak jsou upřímné a bezelstné. Ten jeho pohled ho lapil a už nepustil. Aniž by přemýšlel nad tím, co dělá, zvedl ruku, přitáhl si jeho obličej k sobě a políbil ho.
Remus vytřeštil překvapením oči, tohle opravdu nečekal. Byl tak zaskočený, že se nezmohl ani na odpor.
Snape se odtrhl od jeho rtů a jeho bledá tvář zčervenala hanbou. "Omlouvám se... nevím, co mě to napadlo." Sklopil oči. "Nejsem gay."
Remus se z toho docela rychle vzpamatoval. "Já ano," řekl potichu.
Snape k němu zvedl ohromený pohled. Remus se pomalu k němu naklonil, poskytl mu čas zareagovat. Když se Snape neodtáhl, ani ho neodstrčil, dotkl se svými rty těch jeho. Snape s doširoka otevřenýma očima strnule zíral do jeho tmavě šedých duhovek a ač moc dobře vnímal, co mu říká jeho rozum, nedokázal jej poslechnout.
Remus zasunul jazyk do jeho úst a vyhledal ten jeho. Snape mu nesměle vyšel vstříc. Dotýkali se jimi a ochutnávali si je navzájem. Zpočátku nesmělý polibek postupně nabyl na hloubce a vášni, jejich touha stoupala po žebříčku vzájemného poznávání. Remus mu dlaní vklouzl pod košili a jemně hladil jeho teplou kůži. Snape překvapivě neprotestoval, tak se odvážil sjet rukou níž na jeho břicho. Když se pořád nesetkal se žádným odporem, sklouzl pomalu až do jeho klína a dotkl se špičky jeho ztopořeného penisu. Snape mu tiše zasténal do úst, což Remusovi dodalo odvahu. Sevřel mezi prsty jeho penis a plynulými tahy začal po něm přejíždět dlaní.
Výraz ve Snapeově tváři se postupně měnil a Remuse přímo uchvátil. Ještě nikdy ho neviděl takhle uvolněného a bezprostředního. Fascinovaně sledoval tu jeho náhlou přeměnu, když pod tíhou vzrušení na okamžik sundal masku nepřístupnosti z tváře a jeho černé oči, jindy pohrdavé a nepřátelské, teď zářily zpod tmavých řas jako vybroušené obsidiány. Snape mu chraptivě sténal do úst, ztrácel nad sebou kontrolu a v Remusových ústech uvízl i jeho slastný výkřik orgasmu. Remus ucítil, jak mu ruku zkrápělo horké sperma.
Leželi vedle sebe mlčky a tiše, jako kdyby jim až teď docházelo, co provedli. Ani jeden z nich nepromluvil, ani jeden nepohlédl na toho druhého. Remus si začínal vyčítat, že se nedokázal ovládnout a v mysli skládal pokornou omluvu, pokud se to, co udělal, vůbec dá nějak omluvit. Jak znal Snapea, tohle mu nikdy nedokáže odpustit.
"Severusi... já... promiň mi to... je to neomluvitelné, co jsem udělal," začal se kát Remus.
"Sklapni chvíli, Lupine," umlčel ho ochraptěle Snape. Ať už se cítil jakkoli z toho, co se teď mezi nimi stalo, rozhodně to nekomentoval svým obvyklým sarkastickým stylem. Remus zmlkl.
Chvíle ticha, následně přerušená nečekanou otázkou. "Tak ty jsi gay?"
Remus otočil k němu hlavu. Snape si už opět nasadil tu svoji starou známou masku neproniknutelnosti. Něco se ale přece jen změnilo. Mluvil s ním. Neuřkl ho za to, co se stalo.
"Ano. Doufám, že tě to nepohoršuje."
"Kdybys mi to řekl včera ráno, asi bych tě zabil."
Remus pochopil, že naráží na tu ošemetnou příhodu při mytí. "A dnes?"
"Dnes není včera."
"Takže ti nevadí, co se teď stalo?"
"Samozřejmě, že vadí. Ale koledoval jsem si o to. Začal jsem si."
"Je to i moje vina. Už se to nestane."
Snape se na chvíli odmlčel. "Co ty a Tonksová?" zeptal se pak.
"To bylo jenom naoko. Vlkodlak, a ještě k tomu gay, byl bych dvojnásob perzekvovaný. Takže celý život předstírám, že jsem heterosexuál."
"Tonksová to ví?"
"Nikdo to neví. Jenom ty."
"Řekneš jí to?"
"Zemřela při obraně Bradavic rukou Bellatrix Lestrange."
Snape ztichl.
Remus duchaplně očistil sebe i Snapea od nepořádku, který nadělali. Co se před chvílí mezi nimi odehrálo jako by bylo zapomenuto. Pak mu podal lahvičku s nějakým lektvarem.
"Tohle, prosím, vypij. Rána se pořád nehojí tak, jak by měla."
Snape lahvičku otevřel a nedůvěřivě k ní přičichl. Chvíli nasával ingredience a pak se zamračil. "Tohle není lék na hojení rány. Tohle je protijed na hadí jed."
"Vždyť to říkám. Pořád máš v sobě zbytky hadího jedu a proto se i ta rána tak špatně hojí." Chytil Snapea za ruku, on s ní kupodivu tentokrát neucukl. "Důvěřuj mi, Severusi. Chci tě vyléčit. Vypij to, prosím."
Snape se netvářil přesvědčeně, ale po chvíli váhání lektvar přece jen vypil.
"Děkuji," usmál se vděčně Remus. "Teď ti ještě vezmu trochu krve na rozbor do laboratoře, jestli se to od minule zlepšilo. Můžu?"
Snape se pořád tvářil nedůvěřivě, ale nakonec mu krev dobrovolně poskytl. "Chci pak vědět, jak dopadly výsledky, rozumíš?"
"Až budou, dám ti vědět," slíbil Remus. "Teď s tím musím k Mungovi, brzy se vrátím."
***
Snape se konečně mohl po dlouhé době vykoupat. Remus ohřál vodu a pomohl mu do vany. Připravil mu čistou osušku a chtěl diskrétně odejít.
"Pomohl bys mě umýt?" zastavil ho Snape.
Remuse to překvapilo, ale vrátil se. "S radostí," uculil se. Vzal mýdlo a mycí žínku a klekl si k vaně.
"Mohl bys to dělat holou rukou? Potřebuji trochu rozmasírovat svaly."
Remus se potměšile usmál. "Mohl." Namydlil si ruce a jemně začal dlaněmi omývat Snapeova ramena.
Snape zavřel oči a do tváře se mu pomalými krůčky vkrádal uvolněný výraz. Pootevřel rty a mělce dýchal ústy.
Remus nedokázal z té tváře spustit oči. Snape byl teď tak bezbranný a zranitelný a Remus pocítil silnou touhu ochránit ho. Sklouzl z ramen níž a širokými tahy dlaní jemně mydlil jeho vyzáblou hruď.
Snape si s požitkem užíval doteky Lupinových dlaní. Byly jako pohlazení a příjemně ho vzrušovaly. Na okamžik zapomínal, že ty ruce patří Lupinovi.
Remus pomalinku přesunul dlaně pod hladinu na Snapeovo břicho a přimhouřenýma očima zblízka sledoval nepatrné změny v jeho obličeji, škubnutí svalu, zachvění řas. Ze Snapeových pootevřených rtů se vydral sotva slyšitelný vzdech.
A pak pod vodou Remusovy prsty mimoděk zavadily o jeho erekci.
Snape otevřel oči. Nebyla však v nich zloba, dokonce ani stud. Bylo tam něco, co Remus v nich ještě nikdy neviděl. Touha?
"Nechceš se taky vykoupat, Lupine?"
Remus se nenechal pobízet dvakrát. Shodil ze sebe oblečení a vlezl si do vany. Ani se nepokoušel skrývat svoji vlastní erekci, Snapeovi stejně určitě neunikla. Chtěl se posadit do vany, ale byla příliš malá pro dva, nějakou chvíli se tam marně snažil poskládat své dlouhé nohy.
"Není přizpůsobená pro dva," uculil se bezradně, ale když se posunul doprostřed vany čelem ke Snapeovi a kolem jeho boků natáhl své nohy a Snape ty své zase ovinul kolem Remusových beder, nakonec se tam natěsno vešli, na úkor vody, která vyšplouchla ven z přeplněné vany.
Objali se. Bylo to spontánní, ani jeden nečekal, kdo z nich začne. Osobní zábrany a letité vzájemné nesympatie nechali za dveřmi koupelny. Jejich nedočkavá ústa se dychtivě spojila a ruce se rozeběhly po mokré kůži toho druhého, hladili a laskali si vzájemně svá mokrá těla. Teď to nebyli ti odvěcí nepřátelé, celý život stojící proti sobě, ale dva milenci, vášniví a toužící jeden po druhém.
Odtáhli se od sebe a jejich vzrušené pohledy se upnuly do jejich klínů. Ztopořené penisy pod hladinou přímo vybízely ke hraní. Sevřeli je jeden druhému v dlaních a třeli si je navzájem, vášnivě se přitom líbajíc. Jejich slastné vzdechy splynuly v nepřetržité sténání, které ukončil až Snapeův závěrečný výkřik, následovaný ozvěnou toho Remusova. Na hladinu mezi jejich těly vypluly dva bílé ostrůvky spermatu.
Opřeli se zády o vanu, každý na své straně, a rozdýchávali ochabující vzrušení. Vzájemně se pozorovali, jako by tomu nechtěli uvěřit, že se to opět stalo. Remus se potměšile usmíval a Snape se tvářil jako profesionální hráč pokeru.
"Aby bylo jasno, Lupine, tohle z nás ještě nedělá přátele," upozornil důrazně Snape.
Remus vycenil bílé zuby. "Nepřátele ale taky ne."
Snape mu to nepotvrdil, ale ani nevyvrátil.
"Kamarádi s benefity," široce se usmál Remus, instinktivně cítil, že se mezi ním a Snapem něco podstatného změnilo, i když si to Snape ještě pořád nepřipouštěl.
"To staré křeslo musí být na spaní dost nepohodlné," poznamenal Snape jakoby mimochodem. "Mohl bys dnes spát v mé posteli."
Remus se šibalsky usmíval. Pobavilo ho, jak si Snape suverénně přivlastnil jeho vlastní postel a laskavě mu dovolil v ní spát. Ale co bylo mnohem důležitější, právě tím, že ho pozval k sobě do postele, mu dal nepřímo najevo, že ledy, které je celý život rozdělovaly, se nyní prolomily. A Remus ve svém dlouhém životě ještě nic vzácnějšího nezažil.
***
Remus se probudil dřív. Otevřel oči a první, co uviděl, byl Snapeův spící obličej. Chvíli ho tajně pozoroval, taková příležitost přistihnout Snapea přirozeného a nepřipraveného se mu málokdy naskytne. Celý život se schovával za tou svoji falešnou přetvářkou, ale Remus vždycky podvědomě cítil, že Snape zdaleka není tak špatný, jak se snaží před světem prezentovat. Možná měl Remus šanci být jediným člověkem na světě, před kterým se Snape dokázal uvolnit a chvíli si nehrát na zlého Smrtijeda. A to, že Snape k němu začíná mít důvěru, ho těšilo ze všeho nejvíc.
Snape jakoby ve spánku podvědomě cítil, že ho někdo pozoruje, probudil se a otevřel oči. V první chvíli si chtěl ihned nasadit svoji neodmyslitelnou masku, ale pak si to kupodivu rozmyslel. Věděl, že před Remusem si už nemusí na nic hrát.
"Chrápeš jako starý vlk, Lupine, vůbec jsem se nevyspal," rýpl si hned po ránu, sarkasmus ho očividně neopustil.
"Skutečně? Doteď sis na nic takového nestěžoval. Dal bych si jinak pozor," uculil se Remus. Mívá hodně lehký spánek, to ta šelma v něm, a pokaždé, když se v noci probudil, Snape spal jako zabitý. Ale uvážlivě to radši nekomentoval.
"Měl jsi i nějaké muže, Lupine, anebo jsi to hrál jenom se ženami?"
Remuse otázka zaskočila. "Měl jsem ženy i muže. Ženy jako kamufláž pro ostatní, muže pro své potěšení," odpověděl upřímně. "A ty jsi měl někdy muže, Severusi?"
Snapeovi chvíli trvalo, než odpověděl. "Neměl jsem ani ženy," zamumlal.
Remus se nezasmál, přestože ho to šokovalo, naopak upřímně ocenil, že mu to Snape přiznal, i když vůbec nemusel. Takže Snape je panic. To tedy znamená, že Lily nepřestal nikdy milovat a proto si nenašel žádnou jinou ženu.
"Omlouvám se, bylo to nevhodné," řekl Remus zahanbeně.
Snape přimhouřil oči. "Ale asi bych to chtěl zkusit," zdráhavě protlačil skrz rty.
"Severusi..." vydechl Remus překvapeně. Přitáhl se k němu a zašeptal mu na rty. "Teď?"
Snape se při doteku jejich těl zachvěl. Konečně přišel na to, co ho k tomu vlkodlakovi tak přitahovalo. Nebyla to žádná magie, jak si zprvu myslel. Byl to jeho pach, feromony, které na něj takhle zblízka působily jako silné afrodisiakum.
"Ještě na to nejsem připravený."
"Rozumím," usmál se chápavě Remus a už nenaléhal. Přesto ho Snapeovo rozhodnutí nečekaně vzrušilo. "Udělám snídani," vymluvil se a odkráčel pryč, dokonce si zapomněl přes sebe přehodit alespoň košili.
Snape ho vyprovázel přimhouřenýma očima. Přemýšlel, proč si nikdy nevšiml, jaké má Remus urostlé svalnaté tělo.
Obrázek by COMAW
Super čtení! Vůbec se od toho nemůžu odtrhnout!
OdpovědětVymazat