Krátura se celý den neukázal a špinavé nádobí v dřezu se vrchovatě kupilo. Sirius zuřil, tak nakonec dal kuchyň do pořádku Remus pomocí kouzel. K jídlu si otevřeli konzervy, protože ani jeden z nich neuměl vařit. Atmosféra v domě byla celkově celý den napjatá. Harry to vycítil, i když nechápal důvod, a tak trávil spoustu času nahoře s Klofanem. V noci se Siriuse nedočkal, i když tentokrát probděl skoro celou noc v křesle, kde nakonec zklamaný a frustrovaný za svítání usnul.
Když se probudil, zimní slunce už stálo vysoko na obloze. Sešel po schodech do kuchyně, odkud se linula lahodná vůně pečeného masa. Uvědomil si, jaký má šílený hlad. Krátura zrovna sklízel ze stolu špinavé nádobí.
"Ahoj, Harry," uvítal ho Sirius se širokým úsměvem na tváři, očividně v mnohem lepší náladě než včera. "Přišel jsi právě včas, oběd je hotový. Posaď se," ukázal na místo naproti sobě. "Kráturo, přines Harrymu jídlo," přikázal skřítkovi.
"Jak poroučíte," uklonil se Krátura uctivě, položil před Harryho talíř s pečeným rostbífem a tiše zmizel ve svém přístěnku.
Harry se posadil a s obrovskou chutí se pustil do jídla. "Kde je Remus?" zeptal se s plnou pusou.
"Hned po obědě vyrazil do Bradavic. Vrátí se až pozítří," oznámil mu Sirius. "Omlouvám se za včerejšek, ale do noci jsme s Remusem řešili důležité věci, kvůli kterým musel odjet za Brumbálem."
Harryho umaštěné rty se roztáhly od ucha k uchu, už se totiž začínal bát, že Sirius si ten jejich vztah rozmyslel. "Takže jsme v celém domě sami?" pronesl nadějně.
"Úplně sami," potvrdil mu Sirius s potutelným úsměvem. Zapálil si cigaretu, pohodlně se opřel do opěradla židle a zpod přivřených víček Harryho zvídavě pozoroval. "Budeme muset vymyslet, čím se ty dva dny čekání na Remuse zabavíme." V očích mu jiskřily šibalské ohníčky.
*****
Harry klečel široce rozkročen nad Siriusovými boky a prudkými přírazy narážel svůj zadek na jeho erekci až po její kořen. Najednou se prohnul v zádech a s hlasitým zaúpěním potřísnil Siriusovu hruď svým spermatem. Sirius rychle sevřel jeho hýždě do dlaní a zběsilým tempem si jeho ochabující tělo přirážel do klína, dokud se mu na samém vrcholu rozkoše z hrdla nevydralo hluboké zvířecí zavrčení a on bouřlivě ejakuloval do Harryho těla.
Harry se vyčerpaně svalil vedle svého kmotra a lapal po dechu. Siriusova mužně zarostlá hruď se prudce zvedala zrychleným dechem, jejich zpocená těla se koupala v potu. Několik dlouhých minut leželi vedle sebe beze slov, dech se jim pomalu zklidňoval a těla osychala. Byl to opět Harry, kdo přerušil to příjemné postkoitální meditování.
"Mohl bych se tě na něco zeptat?" Sirius neurčitě zamručel, aniž by otevřel oči. "Chtěl bych si někdy vyzkoušet, jaké to je, jak to děláš ty. Víš, co myslím... že bychom si vyměnili role a dělal bych to já tobě."
Sirius pootevřel oči a otupěle pohlédl na Harryho. "Na to zapomeň," procedil se semknutými rty. "Já jsem tady ten dominantní, zapamatuj si to."
"Jasně, jen jsem to zkusil," uculil se Harry a trochu se stáhl. "Byl jsi někdy s někým, kdo byl dominantnější než ty?"
Sirius si sroloval polštář za hlavu, natáhl se pro cigaretu a zapálil si. "Jsi nějaký moc zvědavý, Harry," odbyl ho bez odpovědi.
"Vím toho o tobě tak málo, chtěl bych tě víc poznat. Jsi jediný, koho mám," argumentoval Harry.
"Jsou věci, které jsou soukromé a které nepotřebuješ vědět. Že spolu spíme ještě neznamená, že se ti svěřím se všemi svými tajemstvími. A... Harry..." varoval ho důrazně, "dávej pozor, aby se ti to nevymklo z rukou."
"Neměj strach," usmál se Harry. Najednou sykl bolestí a ruka mu vystřelila k jizvě. Opět ucítil tu pronikavou bolest, jako když se posledně díval na Brumbála. Pohlédl vystrašeně na Siriuse.
Sirius se rychle posadil. "Zavři oči, Harry." Sám mu zakryl oči dlaní. "Neotvírej je, dokud tě ta jizva nepřestane bolet."
Harry sice vůbec netušil, co se děje, ale poslušně držel oči zavřené a cítil přitom vztek. Když za pár vteřin bolest pominula, Harry otevřel oči a nechápavě koukl na Siriuse. "Co to bylo?" žádal vysvětlení.
"Nevím... prostě je to jenom taková domněnka, ke které jsme dospěli s Remusem, že když tě ta jizva začne bolet, je možné, že se Voldemort pokouší dostat se do tvé mysli a dívat se tvýma očima. Brumbál ti určitě vysvětlí líp, co to znamená," pokrčil omluvně rameny Sirius.
"Ty myslíš, že to, jak se já dívám jeho očima, se děje i opačně?" zeptal se nevěřícně Harry.
"Jsou to jenom dohady, Harry, nelámej si s tím hlavu. Možná, že to vůbec nic neznamená. Brumbál o tom bude vědět víc," uklidňoval ho Sirius. "Než s ním ale o tom budeš mluvit, do té doby se radši řiď tím, co jsem ti poradil já... jenom pro jistotu."
"Dobře," přikývl Harry, ale moc ho to neuklidnilo. Jestli je to pravda, že Voldemort se právě teď pokusil dívat se jeho očima, možná zahlédl nahého Siriuse ležet vedle něj v posteli.
*****
Dva dny a dvě noci Sirius s Harrym využívali Remusovy nepřítomnosti a naplno se oddávali milostným hrátkám. Ráno prvního vánočního svátku se Harry neochotně vyhrabal ze Siriusovy postele a začal se oblékat. Sirius už byl na nohou a oblečený a něco štrachal ve skříni.
"Myslíš, že se budeme moct dál scházet, až tady bude Remus?" zeptal se Harry s obavami.
"Nejspíš ne. Remus má sluch jako vlk," houkl Sirius do hlubin skříně.
"Byl bych úplně potichu," žadonil Harry.
"Ale já ne," uchechtl se Sirius, když konečně vylezl ze skříně a v ruce držel zabalený balíček.
Harry si přetáhl přes hlavu mikinu s kapucí a zavadil přitom pohledem o fotografii na krbové římse. Došel k ní, vzal ji do ruky a chvíli si ji prohlížel. Usmíval se z ní na něj velice hezký, asi šestnáctiletý chlapec, s černými vlasy a modrýma očima, stejnými, jako měl Sirius. Podoba bratrů byla nezaměnitelná.
"Proč máš tady vystavenou Regulusovu fotografii? Neříkal jsi, že to byl Smrtijed?" zeptal se zvědavě.
Sirius se zarazil v pohybu, pak k Harrymu pomalu přistoupil, vzal si obrázek do ruky a dlouze se na něj zadíval. "Regulus se stal obětí mé matky a její posedlosti čistou kouzelnickou krví," řekl tiše po chvíli. "To ona ho zabila. Od malička mu vtloukala do hlavy, jak starobylý, vznešený a čistokrevný je rod Blacků a jak špinaví jsou mudlovští šmejdi a kříženci. Regulus zcela propadl té její mánii a nechal se naverbovat do Voldemortových služeb." Hlas se mu chvěl a byl plný smutku a bolesti. "Kdybych tady byl s ním, nikdy by se to nestalo. Miloval jsem ho, byl to můj malý bráška." Oči se mu naplnily slzami a ani se to nesnažil skrývat. "Položil život pro Voldemorta a já ani nevím, kde leží jeho mrtvé tělo, abych ho pohřbil." Pak rámeček s fotografií prudce položil zpátky na římsu, Regulusovou usmívající se tváří dolů, takže byla vidět pouze její zadní strana. Otřel si slzy do rukávu a otočil se k Harrymu zády. "Už se mě na něj nikdy neptej," zamumlal ve dveřích a spěšně opustil pokoj.
Harry stál u krbu celý zkoprnělý a přímo cítil tu Siriusovu bolest, kterou tady zanechal. Osud si s jeho kmotrem velice kruté zahrál. Přišel tragicky o jediné dva lidi, na kterých mu záleželo, jediné dva lidi, které kdy miloval. A oba mladé životy má na svědomí Voldemort. Harry už teď chápal, proč ho Sirius tak nenávidí a proč touží po tom zabít ho vlastní rukou.
Stočil pohled na druhou fotografii na krbu. Jeho otec se na ní předváděl se Zlatonkou. Harry měl už dlouho jasný cíl. Chtěl být jako jeho otec. Chtěl se mu ve všem podobat, nejenom vzhledem. Protože když bude stejný jako James, bude ho Sirius taky milovat, jako miloval jeho otce. A až se Sirius do něj zamiluje, Harry udělá všechno proto, aby mu Voldemort do třetice nevzal i jeho.
Jeho myšlenky náhle přerušil zvonek u dveří a hned nato se domem rozeznělo pronikavé vřískání Siriusovy matky. Její jekot překřičel vzteklý Siriusův řev. "Drž hubu, ty odporná ježibabo, ani po tvé smrti nemám od tebe pokoj! Nenávidím tě, ty vražedkyně vlastního syna!" Pak vše najednou utichlo a zezdola bylo slyšet tlumený rozhovor. Harry seběhl níž a uslyšel Remuse, jak se Siriusovi omlouvá, že zazvonil.
Později se všichni tři sešli v kuchyni, která byla slavnostně vyzdobená jmelím a cesmínou a rozsvícená tisícem různobarevných světel. Na bohatě prostřeném stole stály plné mísy vánočního cukroví mince pies, perníčků gingerbread a vánočního dortu. V rohu u krbu stál bohatě nazdobený vánoční strom a pod ním spousta zabalených dárečků. Najedli se, zazpívali si koledy a pak si rozdali dárky.
Harry dostal od Siriuse malé kouzelné zrcátko, pro případ, že by s ním někdy nutně potřeboval mluvit, a jeho úplně první malinkaté koště, na kterém se proháněl, když mu byl teprve rok a které se Siriusovi povedlo zachránit z Jamesova domu ještě dřív, než ho zavřeli do Azkabanu. Harry byl nesmírně dojatý, byla to jediná konkrétní věc kromě neviditelného pláště, která patřila jeho rodičům. Remus mu podaroval kouzelný předmět, jak jinak než k obraně proti černé magii, magicky posvěcený amulet, který ho měl chránit před zlými silami.
K obědu jim Krátura připravil tradičního pečeného krocana s nádivkou a vánoční pudink. Sirius celý den přímo zářil štěstím a spokojeností, nebylo divu, byly to jeho první opravdové Vánoce s přáteli po mnoha letech.
Zbytek prázdnin utekl jako voda. Harry trávil se Siriusem všechen svůj čas, někdy ve trojici s Remusem, někdy jenom sami dva, ale od toho dne, co se Remus vrátil, už spolu nespali. Harrymu to zpočátku trochu vadilo, ale postupem času zjistil, že mu úplně stačí být v Siriusově blízkosti, tajně ho pozorovat, poslouchat jeho sametově hluboký hlas, prostě jenom být s ním. Uvědomoval si, že během těchto prázdnin se v něm něco podstatného zlomilo a on se na svého kmotra díval jinýma očima, než když sem přišel. Neměl odvahu to pojmenovat.
Na Nový rok se domem opět rozječelo dlouhé pronikavé zvonění a Walburga Blacková začala vřískat, jako by chtěla zvonek překřičet. Sirius hlasitě a sprostě nadávajíc seběhl schody a šel drzému vetřelci otevřít. Chvíli se u vchodových dveří s někým vztekle dohadoval a pak z haly zařval nahoru do patra.
"Harry, máš tady návštěvu!"
Harry přiběhl do kuchyně celý natěšený, počítal s tím, že za ním přišel Ron s Hermionou. Mezi dveřmi se okamžitě zarazil, jako by spatřil vznášet se v kuchyni mozkomora. Na jednom konci kuchyně stál naštvaný Sirius s pažemi vzdorně založenými na prsou, na opačném konci postával Snape, z výrazu jeho tváře bylo neklamně znát, že by byl radši kdekoliv jinde než tady. Vzájemně se se Siriusem nevraživě pozorovali.
Přes bledý obličej přelétl Snapeovi vrcholně uspokojený výraz, když uviděl, jak se Potter zatvářil, když ho spatřil. "Čekal jste snad někoho jiného, Pottere?" ušklíbl se uštěpačně. "Přišel jsem si pro vás, sbalte se."
"Tady nemáš co rozkazovat, Snape. Jestli sis to nevšiml, jsi v mém domě," zavrčel Sirius.
"Ujišťuji tě, Blacku, že jsem se sem opravdu nehrnul," zpražil ho Snape a pak bez dalšího zájmu o jeho osobu stočil své uhlově černé oči k Harrymu. "Brumbál mě pověřil nepříjemnou povinností vyzvednout vás tady a odvést do Bradavic."
"Proč už dnes?" ohradil se ostře Sirius. "Škola začíná až za tři dny."
"Ne že by ti do toho něco bylo, Blacku, ale naprosto chápu, že si chceš alespoň poslechnout, co Řád dělá, když pro něj sám nemůžeš udělat nic prospěšného," zašklebil se Snape jízlivě a s potěšením sledoval, jak Sirius rudne hanbou a zlostí. Pak se stejným opovržením, s jakým se doteď díval na něj, pohlédl i na Harryho. "Mám vám od ředitele vyřídit, že počínaje zítřejším dnem se začnete učit nitrobranu."
Harry mlčky sledoval tu jejich slovní přestřelku. "Nitro- co?"
"Nitrobranu, Pottere. Účinný způsob obrany mysli proti narušení zvenčí."
Harry pochopil, že se to týká těch jeho vizí. "Já... zavírám oči, vždycky, když-"
Snape se pohrdavě uchechtl. "Geniální! To vám poradil váš kmotr?" posměšně pohlédl na Siriuse. "Zavřít oči rozhodně nestačí. Pán zla se dostane přímo do vaší mysli a vaše oči mu v tom nikterak nezabrání."
"Kdo ho bude učit?" rychle přerušil Sirius Snapeovy urážky své osoby.
Snape udělal dramatickou pauzu. "Já."
"Proč zrovna ty?" vyštěkl Sirius.
Snape teatrálně rozpažil ruce. "To netuším... že by proto, že nitrozpyt ovládám jenom já a Brumbál?" hádal přehnaně. "A Brumbál má mnohem důležitější věci na práci, než učit Pottera, takže tímto nevděčným úkolem, k mé i Potterově smůle, pověřil mne. Mohu tě ujistit, Blacku, že jsem se o tuto práci neprosil."
Sirius se mračil jako obloha těsně před bouřkou. Vůbec se mu nelíbilo, že by se zrovna Snape měl Harrymu hrabat v hlavě. "Není nějaká jiná možnost obrany než nitrozpyt?"
"Myslíš například tvoje lekce Obrany proti černé magii, které jsi Potterovi dával v létě? Vím, že by ses mermomocí rád cítil k něčemu užitečný, Blacku, ale je to jenom plýtvání časem. Velice pochybuji, že se Potter na tvých hodinách vůbec něco naučil. Popravdě, nevěřím ani, že zvládne nitrobranu. Bohužel... Brumbál na tom trvá," pokrčil s pocitem marnosti rameny.
"Varuji tě, Snape." Sirius přešel přes celou místnost a zastavil se jenom pár kroků od Snapea. "Jestli se dozvím, že ty hodiny nitrobrany zneužíváš k tomu, abys Harryho šikanoval jako na hodinách lektvarů, osobně si to s tebou vyřídím!" zasyčel varovně.
"Nenapadlo tě... Blacku... že to není žádná šikana, ale Potterova absolutní neschopnost přijmout jakoukoliv kritiku za své naprosto nedostatečné výkony na mých hodinách? Je arogantní stejně jako jeho otec, ten se taky pořád naparoval."
"A dost, Srabusi! Nikoho tady urážet nebudeš! Vypadni z mého domu!" zařval Sirius a mířil mu hůlkou vztekle do tváře.
"Och, jak velice rád. Jen co bude Potter sbalen a připraven," poznamenal znuděným hlasem Snape, na ohrnutých rtech si pečlivě udržoval svůj typický opovržený úšklebek. Pod hábitem však v ruce pevně svíral svoji hůlku.
Do kuchyně vstoupil Remus Lupin. Okamžitě postřehl vyhrocenou situaci, hůlku, mířící na Snapea, Snapeovu hůlku v pohotovosti, posměvačný výraz ve Snapeově bledé tváři a vztek, který cloumal Siriusem.
"Vidím, že jsem přišel o začátek přátelského rozhovoru mezi bývalými spolužáky," usmál se přívětivě. "Severusi, dáš si čaj?" zhostil se role hostitele místo pána domu a když šel kolem Siriuse, nenásilně mu sklonil hůlku dolů a usmál se na něj.
Sirius schoval hůlku do kapsy a kývl na Harryho. "Pojď, pomůžu ti s balením," a dlouhými ráznými kroky opustil kuchyň. Harry ho spěšně následoval.
Hned, jak se za nimi zavřely dveře pokoje, Harry objal Siriuse a zabořil obličej do jeho hrudi. "Nechci ještě odejít... ještě nejsem připravený... nestihl jsem ti říct tolik věcí..." štkal mu do košile.
"Harry," Sirius ho konejšivě hladil po zádech, "taky nejsem nijak nadšený z toho, že musíš odejít. Ale Brumbál ví, co dělá. Musíš mu věřit. Starosti mi akorát dělá to, že Snape tě bude vyučovat nitrozpyt. Nesmíš si ho pustit do hlavy, Harry. Víš, co tím myslím," pohlédl mu do očí.
Harry přikývl. Pak Siriuse náhle objal kolem krku a vášnivě políbil. Sirius, ač se zpočátku trochu zdráhal, neovládl svoji touhu a divoce mu začal polibek oplácet, už byl opět ztracený v minulosti. Prudce dýchal vzrušením a netrpělivými prsty rozepínal Harrymu kalhoty, pak mu je neurvale stáhl ke kolenům, otočil si ho k sobě zády a ohnul ho přes stůl. Rozepnul si poklopec a vysvobodil svoji tepající erekci ven. Plivl si na prsty a nanesl sliny k Harryho otvoru, muselo to stačit, nebyl čas shánět se po lubrikantu. Snažil se šetrně vniknout dovnitř, oba dva přitom tiše zasténali bolestí, ale ani jeden to nevzdal.
Po chvilce se Sirius v Harrym pohyboval plynule a rozkoš se jim rozlévala po těle jako krev v žilách. Snažili se udržet své slastné vzdechy pod kontrolou, chtíč si s nimi však dělal, co chtěl. Vyvrcholili téměř najednou, Harry utlumil svůj výkřik orgasmu do hřbetu ruky, Sirius se jako vždy neovládl a z hrdla se mu vydralo nekontrolovatelné zasténání. Tělo mu ochablo a kleslo na Harryho záda. Prudce lapal po dechu a snažil se zklidnit tep, bušící mu ve spáncích.
"Pospěšte si, Pottere, na rozdíl od vás dvou nemám času nazbyt," ozval se zezdola Snapeův netrpělivý hlas.
Sirius úlekem odskočil od Harryho, jeho povadlý penis s mlasknutím vyklouzl ven. Rychle jej očistil a schoval do kalhot. "Ten parchant mě jednou zabije," zavrčel zlostně.
Harry si natáhl kalhoty a otočil se k Siriusovi. "Myslíš, že nás slyšel?" zeptal se s obavou, zapínaje si poklopec na džínách.
"Snape asi ne," uklidnil ho Sirius, ale sám si nebyl tím úplně jistý. Čím si ale jistý byl, že je slyšel Remus. Bude mít co vysvětlovat. Harry rychle naházel všechny své věci do kufru a jenom pár minut poté, co se Siriusem prožili divoký a vášnivý sex, se i s kufrem přesunul do haly.
Snape už tam nedočkavě stepoval u vchodových dveří. "To vám Black tam nahoře přišlápl šos, že vám to tak trvalo, Pottere?"
Sirius cítil na sobě Remusův zachmuřený pohled, ale přinutil se nepodívat se na něj. "Myslím, že je nejvyšší čas, abys odsud vypadl, Srabusi, už dávno jsi překonal hranici, jak dlouho tě tady lze trpět," zavrčel a otočil se k němu zády. Pohlédl na svého kmotřence a povzbudivě se na něj usmál. "Dávej na sebe pozor, Harry. A pamatuj si, Voldemort tě dosud nedokázal zabít, protože ty máš něco, co on nikdy neměl. Kouzelnou ochranu, skrz kterou nedokázal proniknout. Tady," položil mu dlaň na srdce. Harry bez ohledu na to, že tam nebyli sami, vrhl se Siriusovi do náruče a pevně ho objal. Sirius mu objetí pohnutě oplatil.
Ve Snapeově obličeji se objevil znechucený výraz, jako kdyby šlápl do lejna. "Potřebuji na vzduch," odfrkl si otráveně a otevřel dokořán dveře.
Harry se rozloučil i s Remusem a pak neochotně přistoupil ke Snapeovi. "Chyťte se mě, Pottere." Snape mu s neskrývaným odporem nabídl paži. Harry ještě naposled pohleděl na Siriuse, než ho smetlo víření přemístění.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář.