pondělí 9. listopadu 2020

Hříchy minulosti - 5. kapitola

Varování: slash, pwp
Přístupnost: 15
Poznámka: tak ještě to není poslední kapitola, jak jsem avizovala minule :)


*****


Harry se přemístil na poslední schod před dveřmi domu číslo 12 na Grimmauldově náměstí. Klepl zrezivělým klepadlem ve tvaru stočeného hada na dveře a nervózně čekal, netušil, jak ho jeho kmotr uvítá. Dveře se po chvíli otevřely a v nich stál Sirius. Na neoholené tváři se mu objevil široký úsměv. 

"Harry... pojď dál, už na tebe čekám," otevřel dveře dokořán a pozval ho dovnitř. Očividně už bylo to jeho rozčarování z Harryho zbabělosti zapomenuto.

Harry rychle proklouzl dovnitř a sotva Sirius zavřel dveře, vrhl se mu do náruče a radostně ho objal. "Siriusi! Ani netušíš, jak jsem se na tebe těšil!"

Siriuse ten nečekaný nápor citů lehce vyvedl z míry. "Pomalu, pomalu, vždyť mě uškrtíš," rozpačitě si Harryho sundal z krku. 

"Ahoj, Harry, moc rád tě opět vidím," ozval se čísi hlas na konci haly. Harry bleskově odskočil od Siriuse a zamrkal do šera chodby. "Profesore Lupine...?" Harryho hlas zněl překvapeně a zaskočeně zároveň. 

"Už dávno nejsem profesorem," usmál se na něj Lupin. "Říkej mi Remusi jako ostatní."

"Remus se teprve předevčírem vrátil z několikaměsíčního pobytu mezi vlkodlaky. Bude tady s námi i na Vánoce," oznámil Sirius Harrymu radostnou novinu. "Jsem šťastný, že po dlouhých čtrnácti letech budu konečně trávit vánoční svátky ve společnosti lidí, které mám rád." 

Harry se tak šťastně jako jeho kmotr netvářil, ale profesora Lupina měl vždycky rád a respektoval ho, tak přetrpěl to zklamání, že tady nebude se Siriusem sám.

"Nestůjme tady a pojďme do kuchyně. Určitě máš co vyprávět za tu dobu, co jsme se neviděli," navrhl Sirius a všichni tři vyrazili do nejdůležitější místnosti v celém domě.

"Už je tu zase ten Potterovic fakan." Přes kuchyň se pomalu šoural domácí skřítek, absolutně ignoroval přítomné a mumlal si pod nos. "Kdyby má paní viděla, co za sebranku se to v jejím domě schází, co by asi chudákovi Kráturovi řekla? Kriminálník a vrah, špinavý vlkodlak a ten hloupý spratek, co zastavil Pána zla. Ach, ta hanba pro rod Blacků."

"Dost, Kráturo! A ven!" zařval na skřítka Sirius a vykázal ho z místnosti. 

"Rozkazuje si tady, jako kdyby mu to tady patřilo. Má paní by nikdy neodkázala svůj dům krvezrádci starobylého a vznešeného rodu Blacků," huhlal si Krátura pro sebe a pak zmizel za dveřmi.

Sirius dělal, jako by skřítek vůbec neexistoval. "Slyšel jsem o té tvé tajné armádě, Harry," poznamenal se širokým úsměvem, zatímco připravoval do konvice čaj. "Udělal jsi mi radost. Máš odvahu jako tvůj otec. James by byl na tebe hrdý," pochválil ho nadšeně.  

Harry se přímo tetelil štěstím, tohle bylo od Siriuse to nejvyšší uznání, jaké si mohl vůbec přát. Přirovnal ho k jeho otci a Harry tím postoupil o další stupínek blíž k dokonalé podobě svého otce.

"Nevím, jestli je to moudré," zapochyboval Remus. "Pokud mu na to Umbridgeová přijde, můžou ho vyloučit ze školy. Poznal jsem na vlastní kůži, čeho je ta čarodějnice schopna."

"Ty jsi měl odjakživa plné kalhoty strachu, Remusi," odfrkl si Sirius. "Harry to má v krvi po Jamesovi, nebát se porušovat pravidla a školní řád. Vždycky mu všechno prošlo, stejně jako Jamesovi," zastával se kmotřence. Remus už radši nic neříkal a přitáhl si k sobě hrnek s čajem.

"Harry, co ta tvoje jizva," obrátil se Sirius ustaraně zpátky k Harrymu. "Pověz mi o tom tvém živém snu, když jsi zachránil Artura."

"Já jsem ho nezachránil. To já jsem ho napadl," téměř vykřikl a podrobně jim vylíčil, jak to všechno bylo. Konečně to dostal ze sebe, konečně se mohl někomu svěřit s tím, jaký má strach z toho podivného propojení s Voldemortem, z toho, jak vidí jeho očima, jak živě prožívá jeho vztek, jak cítí jeho touhu zabíjet.

"Jsou to jenom zlé sny, Harry, nic víc," utěšoval ho Sirius.

"To nejsou sny!" vyjekl Harry. "Když jsem se díval na Brumbála, na okamžik jsem měl obrovskou chuť ho zabít. V tu chvíli jako bych to nebyl vůbec já. Hrozně mě přitom bolela ta jizva."

Remus se Siriusem se po sobě znepokojeně podívali. "Myslím, Harry, že si děláš zbytečné starosti s něčím, co nemůžeš ovlivnit," snažil se ho upokojit Sirius. "Pojď, ukážu ti tvůj nový pokoj. Remus obývá ten po Regulusovi."

Vystoupali spolu mlčky do prvního patra a vešli do pokoje, ve kterém v létě bydlel Ron. Sirius k Harryho nelibosti nechal dveře otevřené. "Trochu jsem tady uklidil, pár měsíců sem nevkročila ani noha. Až se zabydlíš a odpočineš si, přijď za námi dolů, Krátura zatím připraví něco k jídlu," usmál se na něj a otočil se k odchodu.

"Siriusi, počkej," zadržel ho Harry, potichu zavřel dveře a přistoupil k němu na půl kroku. "Rád bych... myslíš, že bych mohl..." koktal a jeho tvář rudla jako nebelvírský prapor. "Ehm... můžeme se opět scházet u tebe jako v létě?" vydoloval to ze sebe konečně.

Sirius ztišil hlas. "Tebe to ještě nepřešlo?" 

Harry důrazně zavrtěl hlavou. "Doufám, že tebe taky ne." Rudá tvář mu okamžitě pobledla leknutím. 

Sirius se mimoděk ohlédl ke dveřím. "Teď je tady Remus. Nebude to snadné, většinu času trávíme spolu. Teď se nemůžeme vymluvit na to, že ti dávám lekce z Obrany. Remus by u toho určitě chtěl být taky."

Harry se zatvářil, jako by mu někdo na pískovišti rozkopal bábovičku. Celý ten děsivý školní půlrok přetrpěl jenom proto, že na jeho konci ho čekaly dva úžasné týdny ve společnosti Siriuse. Samozřejmě, tohle se mu splnilo, ale Harry očekával víc. Chtěl pokračovat v tom jejich utajovaném vztahu, chtěl s ním opět prožívat ty vášnivé chvíle, chtěl se s ním zase milovat. 

"Počkáme, až usne. Třeba až do noci," nemínil se jen tak lehce vzdát. 

Sirius se pobaveně zasmál. "Čekat, až usne vlkodlak, je přinejmenším pošetilé." Chvíli sledoval Harryho skleslý výraz, který se ten kluk ani nesnažil skrývat. "Vidím, že ti na tom dost záleží. Pokusím se něco vymyslet. V noci nikam nevycházej a počkej na signál."

Harryho zachmuřenou tvář rozzářil široký úsměv od ucha k uchu. "Jsi naprosto úžasný, Siriusi." Spontánně, aniž by nad tím vůbec přemýšlel, přitiskl své rty na jeho překvapená ústa. Sirius se neovládl, zabořil ruku do jeho kadeří a přitáhl si ho do hlubokého polibku. Harry mu úplně zvláčněl pod rukama, To, o čem snil v Bradavicích potajmu každičkou noc, se teď stalo alespoň částečně skutečností. Museli zatím držet na uzdě své touhy, protože tam dole na ně čeká Remus. Ale i vlkodlak přece musí někdy spát.

*****

Sirius nakonec musel připravit večeři pro všechny sám, protože Krátura nebyl nikde k nalezení. Po večeři se přemístili do Siriusova pokoje, kde si společně povídali o všem možném, pouze na Řád a Harryho propojení s Voldemortem celý večer nepřišla řeč. Harry se odebral jako první do svého pokoje. Spát samozřejmě nešel, posadil se do křesla blízko dveří a ve tmě netrpělivě čekal na znamení od Siriuse. 

Netušil, na jak dlouho usnul, najednou ho probudil nějaký podezřelý zvuk. Málem vyjekl úlekem, ústa mu však zakryla něčí dlaň. "To jsem já," ozval se tichý šepot. Zasvištělo švihnutí hůlky a místnost ozářilo slabé světlo rozžatých svící. Cvakl zámek a vzduch se zachvěl protizvukovým kouzlem.

"Siriusi," zašeptal Harry a vyskočil z křesla. Sirius ho prudce sevřel v náručí a jejich rty se spojily ve vášnivém polibku. Sirius, aniž by se odtrhl od Harryho úst, z něj začal strhávat oblečení a Harry mu přitom nešikovně pomáhal. Pak nedočkavě serval šaty ze sebe a nazí klesli na postel, Harry si ani nestihl odložit brýle. 

"Ach, Jamesi... jsi tady opět se mnou," vydechl Sirius vzrušeným hlasem, oči měl zastřené chtíčem. "Šíleně po tobě toužím," sténal touhou mezi vášnivými polibky, jeho velké ruce žádostivě hladily chlapcovo nahé tělo, Sirius si ale sotva uvědomoval, že je to Harry. "Nikdy se tě nevzdám... nikdy tě nepřestanu milovat," šeptal ochraptělým hlasem, když divoce přirážel do vzrušením rozechvělého milovaného těla.

Harry měl nohy vyložené na Siriusových ramenou a jeho penis cítil daleko v hlubinách svého těla. Brýle měl zamlžené horkým dechem, jeho vzdechy se plíživě rozléhaly do ticha. Přívaly slasti se přes něj přelévaly jako mořský příboj, až ho nakonec zcela zaplavily v mohutné vlně vyvrcholení.

Sirius, který se už jen stěží ovládal, přitvrdil v posledních vteřinách na rychlosti a intenzitě přirážení, dokud ho stupňující se rozkoš nevrhla do náruče bouřlivého orgasmu, jeho dlouhý, slastně mučivý vzdech rezonoval v tíživém tichu ponurého domu. Ruce se mu podlomily a on vyčerpaně padl na tělo pod sebou. Zavřel oči a snažil se zklidnit svůj dech. "Miluji tě, Jamesi," zašeptal tiše blízko Harryho ucha.

Několik dlouhých minut leželi na sobě, zpoceni a ukojeni, zdálo se, že oba usnuli únavou, když se Sirius konečně pohnul, otevřel oči a pohlédl na Harryho. Skulil se vedle něj a zhluboka oddechoval. "Teď by to chtělo cigaretu," vyslovil toužebné přání a olízl si rty.

Harry se uchechtl. "Tohle ti poskytnout nedokážu." Otočil se na bok, podepřel si hlavu a přimhouřenýma očima sledoval ve slabém světle Siriusovu tvář. Utrpení, které jeho kmotr prožil během těch nespravedlivě odsouzených dvanácti let v Azkabanu, se mu vepsalo do obličeje v podobě nesmazatelných vrásek bolesti a bezmoci, které ale překvapivě jeho tvář dělaly ještě přitažlivější, když mu dodávaly vzhled drsné mužnosti a vyzrálosti.

Harry si už nějakou dobu uvědomoval, že mu jeho kmotr není lhostejný. Je to nejdůležitější člověk v jeho životě. Je jeho vzorem, nesmírně obdivoval tu jeho odvahu a statečnost čelit všem překážkám, které mu nelehký osud připravil. A nebál si sám sobě přiznat, že ho přitahuje i jako muž. Sirius je pohledný a přitažlivý, a jak už se Harry mnohokrát přesvědčil, i velice zkušený a něžný milenec. Obával se, že na svém kmotrovi začíná být závislý.

"Moc mi chybělo, když jsme se během školního roku nemohli vidět," přiznal se mu tiše.

Sirius se pousmál pod vousy. "To není tak docela pravda. Já jsem tě viděl častěji, než vůbec tušíš. Byl jsem u každého tvého famfrpálového zápasu."

"Cože?" Harry se úplně vyděsil. V poslední chvíli spolkl poznámku ohledně Siriusovy nezodpovědnosti, nechtěl vypadat v jeho očích opět jako zbabělec. "Jak jsi se tam dostal?"

"Přes Chroptící chýši a vrbu mlátičku přece."

"Viděl jsem tě!" Harrymu se najednou vybavila v mysli vzpomínka na černého psa, kterého zahlédl při posledním zápase. "Proč jsi tak riskoval?" snažil se, aby to neznělo vyčítavě.

"Všiml jsem si toho. Málem jsi kvůli tomu přišel o Zlatonku," zasmál se Sirius. "Chtěl jsem se podívat, jestli jsi stejně dobrý chytač, jakým býval James." Hlas se mu přitom trochu zachvěl.

"A jsem?"

Sirius chvíli neodpovídal. "Ano. Jsi stejně dobrý, jako byl tvůj otec," řekl nakonec potichu. "Měl jsem pocit, jako bych viděl na tom koštěti Jamese." Oči se mu zaleskly a on je pomalu zavřel. 

Harry měl alespoň tolik rozumu, že na to nic neřekl a zůstal potichu, i když ho Siriusovo srovnání s jeho otcem nesmírně potěšilo a dmul se pýchou. Pochopil ale, že Sirius teď potřebuje být sám se svými vzpomínkami. Mlčel a jen ho tiše pozoroval.


*****

Sirius se probudil do šera, ležel nahý na kraji postele, chlad mu pronikal až pod kůži. Všechny svíce už dohořely, za oknem začínalo svítat. Harry tvrdě spal vedle něj. Sirius přikryl jeho nahé tělo peřinou a vylezl z postele. Spěšně se oblékl a pomocí kouzla rozdmýchal v krbu dohořívající oheň. Pak tiše vyklouzl z pokoje a seběhl dolů do kuchyně. Myslel si, že tam bude takhle brzo první, ale za stolem už seděl Remus a popíjel svoji ranní kávu.

"Dobré ráno," pozdravil ho Remus a usmál se na něj.

"Co tady děláš tak brzy ráno?" řekl Sirius místo pozdravu a hlasitě zívl. 

"Nemohl jsem spát. Už se na mně začíná projevovat blížící se úplněk. Harry ještě spí?"

Sirius se na okamžik zarazil. "Asi ano. Jak to mám vědět?" Rychle se otočil ke kredenci a začal si připravovat kávu.

"Chtěl jsem si s tebou promluvit o jedné důležité věci, než se Harry probudí," začal Remus.

Sirius si dal načas s přípravou ranního nápoje, teprve až když si postavil na stůl kouřící hrnek, pohodlně si sedl, zapálil si cigaretu a labužnicky z ní potáhl, Remusovi odpověděl. "O čem?"

"O tom Harryho propojení s Voldemortem. Nechtěl jsem o tom mluvit před Harrym, ale dělá mi to starosti."

"To nejsi sám, taky mě to znepokojilo," poznamenal chmurně Sirius. "Pokud Harry občas vidí a cítí to, co Voldemort, je jenom otázkou času, až si to jejich propojení Voldemort uvědomí a začne to využívat ve svůj prospěch. Mohl by se dívat Harryho očima a získávat od něj informace, aniž by Harry vůbec něco tušil." 

"Myslím, že k prvnímu takovému pokusu už došlo, Siriusi," pronesl zamračeně Lupin. "Harry přece říkal, že když se díval na Brumbála, pocítil silnou touhu ho zabít. Obávám se, že zrovna v tu chvíli se na Brumbála skrz něj díval Voldemort."

Sirius se tvářil ustaraně. "Je dost množné, že by se Voldemort pokusil Harryho ovládat a manipulovat s ním. Mohl by mu číst myšlenky, anebo mu dávat příkazy. Harry by se mohl stát jeho zbraní."

"Vždycky, když dochází k nějakému spojení mezi ním a Voldemortem, bolí ho ta jizva," zamyslel se Remus. "Pro Harryho je ta bolest zajisté nepříjemná, ale mohl by to využít jako výstražný signál, že má být na pozoru. Voldemort určitě netuší, že Harryho ta jizva bolí, když jsou spolu propojeni."

"Budeme muset o tom informovat Brumbála. I když jemu to už možná taky došlo, jak Harry viděl ten útok na Artura."

"Zítra se vydám do Bradavic, promluvím si o tom s Brumbálem a rovnou si u Severuse vyzvednu vlkodlačí lektvar. Úplňkovou noc radši přečkám v Chroptící chýši... kvůli Harryho bezpečnosti," oznámil ponuře Remus.

"Fajn. Já zatím dohlédnu na Harryho, než Brumbál rozhodne, co s tím udělá."

Remus odsunul prázdný hrnek stranou a opřel si lokty na stůl. "Siriusi," pozorně se na něj zahleděl. "Harry... není... James."

"Cože? Co tím chceš říct?" znervózněl Sirius.  

"Tím chci říct to, že Harry není James, i když se mu téměř k nerozeznání podobá," zopakoval Remus. "Zapomněl jsi, že mám vlčí sluch, a před úplňkem obzvlášť citlivý."

Sirius cítil, jak mu rudne obličej a rychle sklopil oči ke kávě, kterou začal přehnaně míchat. "Já to přece moc dobře vím, že není James," zamumlal zahanbeně. A pak mu to došlo. Překvapeně zvedl zrak k Remusovi, oči měl doširoka rozevřené ohromením. "Ty... ty jsi to věděl, že já a James..." 

Remus přikývl. "Od první chvíle. Oba dva jste podcenili vlčí instinkty. Jsou bystřejší, vnímavější, citlivější než u lidí. Neměli jste šanci to přede mnou skrýt."

Sirius zíral na Remuse jako omráčený. Jeho a Jamesův společný přítel celou dobu věděl o jejich milostném poměru. Poraženě sklonil hlavu na prsa. "Neříkej to, prosím, Harrymu," řekl tiše.

"Nemám žádné právo mu to prozrazovat," uklidnil ho Remus. "Slib mi ale, že s tím přestaneš. Harry má dost svých starostí, abys mu pletl hlavu ještě ty."

"Právě o to jde, Remusi. Má spoustu jiných starostí, tak se potřebuje něčím odreagovat, rozptýlit se, přijít na jiné myšlenky. A tohle se mu líbí. Sám si to vybral." 

"Myslím, že se to líbí především tobě. Pořád vidíš v Harrym Jamese. Jenomže James je už patnáct let mrtvý, Siriusi. Měl by ses konečně přestat utápět ve vzpomínkách a začít žít," vmetl mu Remus krutou pravdu do obličeje. 

Sirius si vložil tvář do dlaní. "Ty to nemůžeš pochopit, Moony... nemiloval jsi..."

"Co ty můžeš vědět..." poznamenal skromně Remus. "Harry bude vždycky jenom náhradník. Jenomže co když vám to přeroste přes hlavu? Co když to Harry začne brát vážněji než ty?" 

Sirius zmlkl. S takovou možností nepočítal. "Probůh, tak dobře! Promluvím si s ním o tom," připustil nakonec neochotně. "Ale prázdniny mu nezkazím, těšil se na to od léta a já chci, aby byl u mne šťastný. Po Novém roce-" 

Dveře do kuchyně se otevřely a dovnitř vešel Harry. Byl ještě rozespalý, černé rozcuchané vlasy mu trčely na všechny strany. Siriuse píchlo u srdce. Přesně takhle vypadal James pokaždé, když se vedle něj ráno probouzel.

"Dobré ráno," pozdravil Harry oba muže a tajnůstkářsky se na svého kmotra usmál.

Remus pohlédl úsečně na Siriuse. Sirius se prudce zvedl od stolu, nohou odkopl židli a podrážděně zařval. "Kde je, sakra, ten Krátura, jak to, že ještě není na stole připravená snídaně?" 

další kapitola




Žádné komentáře:

Okomentovat