In whisky veritas 6 - Přísaha

Část šestá:

Přísaha

"Padni na kolena," zašeptal Lucius naléhavě a sám rychle klesl na černou dlažbu, když do temného sálu majestátně vkráčel Lord Voldemort. Tucet dalších postav kolem v černých pláštích s kápěmi Malfoye následovaly a padaly na zem jedna po druhé, jako by je zasáhla Smrt svou neviditelnou kosou. "Nedívej se, hlavně se nedívej," šeptal Lucius.

Severus měl pevně zavřené oči, až se mu kolem nich dělaly vějířky. Prudce otevřel oči, když se najednou přímo nad jeho hlavou ozval skřípavý hluboký hlas. "Luciusi, můj milý Smrtijede, vidím, že jsi přivedl dalšího stoupence naší idey." Severus se skloněnou hlavou bázlivě sledoval v zrcadlové dlažbě vysokou postavu, zahalenou do dlouhého černého pláště. Do obličeje mu ze své pozice ale neviděl.

"Ano, můj pane," mluvil pokorně Malfoy do země.

"Vstaň," rozkázal Voldemort. Malfoy se rychle zvedl.

"Oba," zazněl temný hlas. Severus vstal, zrak pořád upřený do zrcadlového odrazu Pána Zla na dlažbě. "Podívej se na mně," řekl Voldemort sugestivně. Severus zvedl zrak. Pohltil ho pronikavý pohled temných očí v krvavém bělmu, propalující se mu sítnicí až do vnitřku lebky. Měl nepříjemný pocit, jako kdyby mu někdo brčkem vysával mozek. Nedokázal však odvrátit zrak. Na těle mu vyrazil studený pot a stékal mu v praméncích po zádech. Chtěl uhnout očima, ale proti vlastní vůli jen fascinovaně hleděl do hypnotizujícího Voldemortova pohledu. Před vnitřním zrakem se mu začala promítat děsivá vzpomínka z dětství.

"Ty spratku jeden!" řval z plných plic muž a tvář měl vzteky červenou jako přezrálé rajče. "Ty budeš tady na mne zkoušet ty své čáry máry?"

V koutě na zemi se choulil desetiletý černovlasý chlapec a černé oči měl rozšířené strachy. Rozzuřený muž se v cholerickém záchvatu vrhl na dítě a železnou tyčí ho mlátil hlava nehlava. "Ty nejsi můj syn! Jsi černokněžnická zrůda, stejně jako tvoje bláznivá matka!"

Chlapec se snažil chránit zakrvácenýma rukama obličej a hlavu a navzdory bolestivému výprasku neuronil ani slzu, nevydal ani hláska.

Jeho matka se chabě pověsila na paži svého muže a ze všech sil se snažila zadržet pohyb jeho trestající ruky. "Uteč, Severusi! Uteč!" zoufale křičela na vyděšeného chlapce, než ji rozzuřený muž širokým obloukem mrštil přes celou místnost do druhého kouta.

Ve Voldemortově hlase se objevil stín zájmu. "Je to ten zmijozelský mladík s talentem na lektvary, o němž jsi mi už říkal, nemýlím se?" Mluvil k Malfoyovi, ale zrak neodtrhl od Severusových rozšířených zorniček. "Myslím, že se jmenuje…" pozvedl obočí. "…Severus Snape?" Fascinovaně hleděl do Severusových onyxových očí.

"Ano, pane," řekl Malfoy a poníženě sklonil hlavu na prsa.

"Je prověřený? A jakou mám záruku, že sdílí naše cíle? Co mi zaručí, že mu můžu důvěřovat?"

"Tou zárukou jsem já," odvážně podotkl Malfoy. "Ručím za něj vlastním životem."

Voldemort konečně obrátil zrak na něj. "Jsi pošetilý, Luciusi, že dáváš tak lehkomyslně svůj život v sázku. Ale budiž. Jsi můj nejlepší Smrtijed a tvé slovo pro mne dost znamená." Otočil hlavu zpátky k Severusovi. "Zdá se, že máš velké štěstí na dobré přátele," pokusil se o úsměv, ale byl to spíše křečovitý úšklebek. Zvážněl. "Co tě přimělo k rozhodnutí přidat se na stranu Temna?" Než Severus stačil odpovědět, zavrtal se do jeho zorniček jako červ do mrtvoly.

"Srabusi, přestaň se konečně vzpouzet a začni spolupracovat!" hulákal na Snapea Potter. "Kazíš nám hru!" Jako vrhač nožů metal po něm kletby, záměrně mířené těsně vedle. Black držel Snapea před sebou jako štít, jeho spoutaná zápěstí držel zkroucená za jeho zády a uhýbal Potterovým paprskům. Severus se zoufale bránil a snažil se vymanit z jeho sevření.

"Srabusi, zklidni se, jestli nechceš schytat přímý zásah do břicha," varoval ho Black. Potter mrštil po něm další kletbu. Tentokrát cíl neminula. Zasáhla Severuse přímo do hrudní kosti. Síla kletby mu vyrazila dech a bolestí se předklonil dopředu. Black najednou povolil stisk. Severus, neschopen ztlumit pád, protože měl ruce svázané za zády, tvrdě dopadl na kolena na kamenitou cestu. Obličej mu zkřivila další bolestivá křeč, když se mu tvář zabořila do drobného štěrku a do krve si sedřel obličej. Z rozbitého nosu se mu začala valit krev. "Zdá se, Srabusi, že dnes nemáš svůj den, co?" škodolibě se zasmál Potter.

"Další oběť křivdy a bezpráví," odpověděl za něj Voldemort. "Tvůj výjimečný zjev asi přitahuje pozornost, že ano?" Voldemort chvíli zaujatě shlížel na mladého kouzelníka a pak uchvátil svým zrakem jeho temné oči. "Co víš o mém cíli?"

Měšec zlatých galeonů, postrčený na patřičná místa a moc rodinného klanu Malfoyů umožnil Severusovi trávit každý víkend v Malfoy Manor. Brumbála lesk peněz neoslnil, ale jeho nadřízené na ministerstvu ano. Když zrovna nedováděli v posteli, Lucius zasvěcoval Severuse do Voldemortova plánu. Severus mu celý měsíc pozorně a se zájmem naslouchal. Proto předpokládal, že s klidným svědomím může odpovědět. "Vše. Vše podstatné." Hned jak to vyslovil, Voldemortův hypnotický zrak se mu okamžitě vplížil přes zorničky hluboko pod mozkové blány.

"Pán Zla má vskutku ušlechtilý cíl," nadšeně pokračoval Lucius.

"To mě fakticky zajímá," s rostoucím zájmem podotkl Severus. "Chci vědět všechno."

"Mistr chce ovládnout černou magií celý kouzelnický svět. Chce utvořit Temnou říši, ve které se kouzelníci konečně přestanou skrývat před ostatním světem a budou vládnout mudlům a čarodějům s nečistou krví," povídal se zaslepenou vášní Lucius.

Severus pozorně poslouchal. "Zajímavá představa. Budeš mě muset se vším seznámit," poznamenal se zájmem. "Ale až za chvíli," zašeptal vzrušeně, zabořil obličej do Luciusova klína a vzal do úst jeho penis…

Severus rychle sklopil zrak a přerušil kontakt.

"Nedovolil jsem ti zavírat oči," řekl tichým, nebezpečným hlasem Pán Temna. Lucius sebou cukl a koutkem oka s obavou pohlédl na Severuse. Moc dobře znal tento tón Voldemortova hlasu, znamenající jeho nastupující hněv. Pán Zla ale tentokrát neposlušnost přešel bez trestu. "Tvé soukromé aktivity mě nezajímají," téměř pobaveně okomentoval Pán zla poslední Severusovu vzpomínku. "Ale zaujal jsi mě. Rád uvítám ve svých řadách každého, kdo se nadchne pro odkaz mého předka Salazara Zmijozela. A tvůj výjimečný zjev svědčí o tom, že jsi byl zrozen stát se Smrtijedem." Na chvíli se odmlčel a přimhouřenýma očima Severuse z výšky pozoroval. Lucius k němu zaraženě na okamžik zvedl zrak. "Není ovšem jednoduché získat si mou důvěru. Post Smrtijeda si musíš zasloužit a přesvědčit mě o své nezlomné loajalitě. Luciusovo doporučení mi nestačí."

Severus tušil, že bude vystaven zkoušce oddanosti. Od samého začátku věděl, že služba Pánovi Zla nebude žádný dýchánek s čajem o páté.

"Jako novice tě čeká křest krví. Bude to zároveň i tvůj první úkol a na jeho splnění záleží, zda jsi hoden pozice Smrtijeda. Přesvědč mě, Severusi Snape, o své věrnosti a odvaze, a já tě odměním přijetím do svých služeb," řekl tichým hlasem Voldemort. Jeho tichý hlas nebyl totéž, co klidný hlas. Naopak, čím tišeji Pán Zla mluvil, tím hrozivěji zněl. Severusovi se z toho autoritativního hlasu zježily chlupy na zátylku.

"Doneslo se mi, že v Prasinkách v hospodě U tří košťat se začali scházet mí odpůrci z řad bradavických studentů. Je důležité tento odpor zarazit už v počátcích. Prosákneš mezi ně a zjistíš, kdo je vede. Vlákáš ho do pasti…" pokračoval Voldemort. "… a pak ho zabiješ," řekl bez soucitu, jako kdyby se bavil o obtížném hmyzu.

V Severusově těle proběhly tři anatomické změny v rychlém sledu po sobě. Hrdlo se mu stáhlo do průměru bambusového výhonku, srdce mu kleslo až ke kostrči a žaludek mu vyskočil až do krku. Naštěstí Voldemort už mu nevěnoval pozornost a otočil svůj temný zrak k Malfoyovi.

"Sundej masku, Luciusi," poručil. Když Malfoy odhalil tvář, zaryl mu ostrým nehtem do tváře. "Teď je tvůj, zasvěť ho. Chci z něj mít aspoň tak dobrého a věrného Smrtijeda, jako jsi ty. Vycvič ho. A nezapomeň, ručíš mi za něj vlastním životem," připomněl mu varovně. Lucius se beze slova hluboce uklonil.

Pán Temna opět upřel pozornost k Severusovi. "Poprvé se většinou ještě třese ruka, proto doporučuji, abys zabil rychle. Lucius tě jistě rád procvičí ve smrtelné kletbě. Ale rozhodnutí, jakým způsobem ho zabiješ, nechám jenom na tobě," pousmál se zvráceně. "Proti nepříteli není nic zakázané." Voldemort dokončil rozkaz slovy, mrazivými jako arktický ledovec. "Do týdne se bude nad hnijícím tělem toho štváče vršit kopa hlíny. Postarej se o to. Do té doby pro mne Severus Snape neexistuje."

______

Lucius si ve spěchu přehodil přes noční úbor lehký župan, v běhu si prsty prohrábl rozcuchané vlasy a rychle seběhl schody do přijímacího sálu. V patách mu běžel skřítek, holí sám sebe trestající za to, že si dovolil uprostřed noci vzbudit svého pána a rozespalému Malfoyovi se zděšeným výrazem ve svraštělé tváři sdělit, že pan Snape bouchá jako o život na hlavní bránu. "Pusť ho dovnitř!" rozkázal skřítkovi a vstoupil do sálu.

Pár okamžiků nato vešel dovnitř i Severus a Lucius si ihned všiml té změny. Jindy hrdě nesoucí hlavu měl teď vmáčknutou mezi svěšenými rameny, jeho obličej byl mrtvolně bledý a jiskry v temných očích vyhaslé. "Severusi, co se stalo, že takhle v noci-"

"Zabil jsem ho..." vychrlil ze sebe Severus a hlas se mu zlomil. Obličej skryl do dlaní.

Lucius se na nic neptal. Dokázal se vžít do jeho pocitů, sám je kdysi zažil na vlastní kůži, když vzal ve jménu svého pána poprvé svému nepříteli život. Přistoupil k němu a přivinul si ho ochranářsky do náruče. I přes několik vrstev oblečení cítil, jak mu v hrudi divoce tluče srdce.

"Bylo tak… tak snadné zabít," zašeptal Severus téměř neslyšně do Luciusova hedvábného pyžama.

Lucius ho přivinul pevněji. "Nemysli na to… teď jsi tady se mnou," utišoval ho. Sundal mu z ramen hábit a hodil ho skřítkovi, čekajícímu v koutě na další pánovy rozkazy. Pak ho pro dnešek propustil ze služeb. Odvedl Severuse do svých komnat a nalil mu skotskou. Rovnou dvojitou. Severus zhrouceně klesl do křesla a celý obsah sklenice okamžitě zmizel v jeho hrdle.

Lucius se na chvíli vzdálil a pak mu vložil do dlaně malou lahvičku. "Vypij to, pomůže ti to na chvíli zapomenout a přivolá ti bezesný spánek." Severus bez nejmenšího odporu poslechl a dál otupěle civěl před sebe. Lucius mu pomohl svléknout se a uložil ho do své postele. Lehl si k němu a obejmul ho.

Severus se bázlivě schoulil v jeho náručí a třásl se po celém těle. Pociťoval, jak mu mozek začíná pomalu vypínat. Než se začal propadat do milosrdného bezesného spánku, napadla ho myšlenka, že až do dnešní noci byl skálopevně přesvědčen o tom, že kdyby spolu spali s Luciusem v jedné posteli, zaručeně by byli oba k sobě otočení zády.

Lucius si ho přivinul na hruď a trpělivě čekal, až začne působit uspávací lektvar. "Slíbil jsi mi, že budeš vždy se mnou…" tiše šeptal Severus, "…slíbil jsi mi, že mě neopustíš…" Lucius zesílil stisk svých paží kolem jeho zad. Šepot utichl.

červen 1977

"Jsi připraven složit přísahu věrnosti?" zahřměl ztemnělým sálem silný autoritativní hlas.

"Ano, můj pane," řekl odhodlaně Severus.

Voldemort přešel k Smrtijedům, pokorně klečícím na dlažbě. I přes dlouhé černé pláště zahalující jejich postavy, kápí zakrývající jejich hlavy a stříbrné masky přes obličeje, je poznal. "Mulcibere... Notte... Selwyne... Wilkesi..." Jmenoval každého z tuctu zvlášť. "Vstaňte. Všichni!" Maskované postavy se zvedaly a utvořily půlkruh.

Voldemort kroužil kolem Severuse jako sup nad mršinou. Kostnatá ruka sáhla pod hábit a vytáhla bílou vyřezávanou hůlku. "Podmínkou pro přijetí do mých služeb je věrnost, oddanost a absolutní loajalita. Ptám se tě, Severusi Snape, chceš mi z vlastního přesvědčení věrně a oddaně sloužit a plnit bez výjimky všechny rozkazy, které ti udělím? Přísahej!"

"Přísahám," řekl Severus pevným hlasem.

Voldemort položil špičku své hůlky Severusovi pod bradu a přinutil ho zvednout obličej výš. "Vlastnostmi Smrtijeda jsou odvaha, loajalita a poslušnost a výhodou diskrétnost a má ochrana. Za dobré služby a obětavé vykonávání povinnosti nabízím moc, slávu, respekt a uznání. Chceš dobrovolně naverbovat do armády Smrtijedů s vědomím, že v případě potřeby budeš pro mne zabíjet anebo položíš za mne svůj život? Přísahej!"

"Přísahám."

"Zrada se neodpouští. V případě selhání čeká zrádce tvrdý trest a pak krutá a bolestivá smrt z mých rukou." Voldemort se naklonil těsně k němu a tiše a důrazně řekl. "Přísahej, že mě nikdy nezradíš!"

Severus věděl, že to, co teď řekne, definitivně rozhodne o tom, kterým směrem se bude jeho život ubírat. "Přísahám," zašeptal.

Voldemort odstoupil krok dozadu. "Odhal své předloktí," rozkázal mu.

Severus vyhrnul rukáv hábitu až k loktu. Voldemort ho chytil za zápěstí a přiložil mu špičku hůlky k bílé napjaté pokožce. "Připrav se na bolest, první v mých službách," varoval ho. Slavnostním hlasem pak pronesl. "Severusi Snape, přijímám tě do svých služeb a dovoluji ti vstoupit do řad mých věrných stoupenců Smrtijedů. Odměňuji tě vypálením Znamení Zla na tvé tělo jako cejch, potvrzující tvou přísahu věrnosti a jako poznávací znamení našeho kultu. Křtím tě tvým krycím jménem Black Angel." Zamumlal zaklínadlo a Severusovou rukou projela ostrá bolest. Zatnul ruku v pěst, až mu naběhly pod kůží modré provazy žil a obličej mu zkřivila bolestivá křeč. Pod špičkou hůlky se začal rýsovat nejasný obrazec, nabýval na intenzitě, jak barevnosti, tak bolesti. Po pár vteřinách nabyl jasných tmavých tvarů jako čerstvé tetování. Hůlka se odklonila a bolest okamžitě ustala. Voldemort širokým obloukem máchl hůlkou a na Severuse se z prostoru vznesl černý smrtijedský plášť s kápí a zahalil jeho tělo až po paty. Na jeho tváři se znenadání objevila stříbrná maska.

"Tvá proměna je dokonána. Vítám tě mezi námi, můj mladý Smrtijede, a doufám, že o tobě ještě uslyším," ukončil ceremoniál Voldemort.

Severus ohromeně koukal na lebku s hadem na své bílé kůži. Nesmazatelné znamení. Pečeť, přetrvávající navěky. Pomalu mu začínalo docházet, že se z něj právě stal Smrtijed.

Audience byla skončena a Voldemort pomalu odcházel pryč. Najednou se prudce otočil a nečekaně se rozmáchl hůlkou. Přesně mířený paprsek kletby Cruciatus zasáhl jednoho ze Smrtijedů a ten klesl k zemi jako podťatý. Zástup ostatních poplašeně couvl o krok zpátky. Ticho temného sálu přerušil pronikavý křik svíjející se postavy na podlaze.

Severus Snape se v nepředstavitelných mukách zmítal na zemi. Tělo se mu třáslo v mučivé křeči a do všech nervů v těle mu prosakovala ukrutná bolest. Po celém těle cítil bodání neviditelných nožů, otáčejících se v ranách. Krev v těle dosáhla bodu varu a zuřivě bublala v žilách. Z hrdla se mu draly chrčivé výkřiky a dusil se vlastní krví z prokousnutého jazyka. Zoufale si přál, aby to už skončilo, anebo aby radši zemřel.

Lucius útrpně hleděl na Severusovo týrané tělo a uvnitř sváděl obrovský boj. Zavřel oči, sklonil hlavu na prsa a jen bolestně poslouchal Severusův drásavý nářek.

Hůlka se konečně odklonila a mučící kletba se přerušila. Severus se zkroutil do klubíčka a těžce oddechoval.
"To byl názorný příklad trestu, který tě čeká v případě, že bys odmítl poslušnost, anebo měl někdy zrádcovské úmysly," řekl temným hlasem Pán Zla. "Ber to jako varování." Otočil se a než definitivně odkráčel pryč ze sálu, ještě zahlédl, jak se Malfoy vrhl k Snapeově ležícímu tělu.

Severusovo zmučené tělo se neovladatelně chvělo doznívající bolestí a silný třes nedokázal nijak ovládnout. Lucius mu strhl masku a kápi, aby se mu lépe dýchalo a pomohl mu na nohy. "Už je po všem…" konejšil ho, "Odpusť mi, prosím… můj Černý anděli.

_______

Se zvukem, jako když práskne bičem, se Lucius přemístil se Severusem do svých komnat v Malfoy Manor. Podepíral jeho ztýrané tělo a odvedl ho do pohodlné pohovky. Sedl si vedle něj a objímal ho. Severus apaticky zíral do prázdna, jen jeho tělo se občas zachvělo.

"Taky jsi to zkusil na vlastní kůži?" ozval se Severusův tichý hlas.

"Ano," zašeptal Lucius.

Severus zvedl hlavu a podíval se mu do očí. "Nikdy to už nechci zažít."

Lucius mu odhrnul neposlušné vlasy z tváře a vtiskl mu polibek doprostřed čela. "Jdi se vysprchovat a smyj ze sebe tu bolest. Pořádně horká voda ti pomůže."

O chvíli později se v koupelně pustila sprcha a Malfoy odešel do kuchyně vybrat pro ně něco k pozdní večeři. Když se za půl hodiny vrátil s jídlem, z koupelny bylo pořád slyšet hučení vody.

Lucius s obavou potichu otevřel dveře. Ven se vyvalil oblak mlhy. Uvnitř nebylo vidět téměř ani na krok přes obrovské chuchvalce páry, vznášející se všude kolem. Vzduch byl až moc horký a až moc vlhký. Lucius zahlédl přes obláčky páry za matným sklem Severusovu postavu, stojící pod zdrojem vší té páry kolem. Nahlédl pootevřenými dveřmi do sprchového koutu.

Severus stál k němu otočen zády, doširoka rozkročen, dlaně opřené o černě vydlážděnou zeď, hlavu skloněnou na prsa a mezi lopatky mu stékal silný proud horké vody. Záda měl červená jako po bičování. Dlouhé mokré vlasy, ještě černější než jindy se mu lepily na ramena a krk. Tiše sténal.

Lucius si svlékl hábit a odhodil jej k pečlivě srovnanému Severusově oblečení. Svlékl se donaha a potichu vklouzl dovnitř k Severusovi. Položil mu dlaně na záda. Vařící voda mu opařila ruce. Zasykl.

Rychle sáhl po kohoutku se studenou vodou a nastavil vodu na přijatelnou teplotu. Vlezl si k Severusovi pod proud vody, přitiskl se na jeho horká záda a obličej zabořil do mokrých vlasů. Ze Severusova těla sálalo horko jako z právě dopečeného krocana.

Lucius vzal do ruky mýdlo s vůní santálového dřeva a kousek po kousku roztíral voňavou pěnu po Severusových zádech. Silně tlačil na jeho kůži, aby rozmasíroval bolestí podrážděné nervy. Severus tiše sténal. Lucius po chvíli zjemnil dotek a širokými dlaněmi s citem přejížděl po jeho zádech a hrudi. Zpočátku nevinné mytí sklouzlo do smyslného dráždění a mileneckého mazlení. Teplá voda se tříštila na jejich nahých tělech a odplavovala pěnu i Severusovu bolest pryč. Luciusovy ruce sklouzly do Severusova klína. Do dlaně vzal povadlý penis a zlehka ho mnul v ruce. Něžně mu líbal vlhkou a horkou pokožku na zádech a na šíji.

"Luciusi, teď ne. Nejsem schopný," protestoval Severus.

Lucius nedbal na jeho námitky. "Vždyť ti nic nedělám, jen tě líbám. To snad můžu," šeptl mu do ucha. Odhrnul mu vlasy z krku a špičkou jazyka našel místo, o kterém věděl, že doteky na tomto místě vyvolávají u Severuse vzrušení. Paradoxem bylo, že prudkým úderem do té samé části šíje lze způsobit smrt. S postranními úmysly se dotýkal jazykem tohoto nebezpečného místa.

Severus začal pod jeho polibky a doteky rychle tát. Ten prevít věděl, co na něj zaručeně platí. Přestal vnímat neodeznívající bolest a oddal se vzrušení, které pomalu přehlušovalo bolest. Zaklonil hlavu dozadu a zavřel oči.

Lucius našel jeho sténající ústa a spoutal je žhavým polibkem. Drobná hromádka v jeho dlani začala rychle tvrdnout. Namydlenou rukou ji pomohl do správných rozměrů, Severusovy rty ale zahlcoval dál a nedovolil jim odtáhnout se. Jeho vzdechy mu vibrovaly v ústech.

Vmáčkl koleno mezi Severusova stehna a roztáhl je od sebe. Sáhl mu mezi hýždě, nahmatal otvor a namydleným prstem mu lehce vklouzl dovnitř. Jednou rukou mu začal dráždit prostatu, druhou rychlým tempem přejížděl po jeho erekci. Za asistence Severusových hlasitých vzdechů, odrážejících se od vydlážděných zdí ho přivedl k brzkému vyvrcholení. Pevně ho držel zezadu kolem pasu, aby se nezhroutil a tiše šeptal. "Pusť to všechno ven, zbav se toho, pomůže ti to překonat tu bolest." Severus se mu kroutil v objetí v orgastické křeči a bílé loužičky jeho semene na černých dlaždicích voda rychle smývala do odpadu.

Severus opřel své unavené tělo do Luciusovy náruče, ale jestli si bláhově myslel, že v ní najde oporu a bezpečí, hodně se spletl. Jeho tryskající gejzír ještě zcela nevyschl a Luciusova nenasytná ústa opět vyhledala ta jeho a neúnavné ruce pokračovaly v hlazení jeho hrudi a břicha. Prsty jemně mnuly jeho bradavky a jazyk sklouzával po jeho krku až k ušnímu lalůčku a něžně ho olizoval. Severuse zalily opět velice příjemné pocity, ale bylo toho na něj dnes už moc. "Luciusi, dej mi chvíli čas," zaprosil unaveným hlasem.

Lucius nechal vyklouznout ušní lalůček z úst a zašeptal mu do ucha. "Orgasmus tlumí účinky kletby Cruciatus. Tím rychleji odeznějí, čím víc orgasmů po sobě zažiješ."

"Lháři," pousmál se Severus. "Chceš šoustat, viď?"

"No… to taky," uculil se Lucius nevinně. "Ale mám to vyzkoušené. Způsobuje to adrenalin, vyplavující se do krve při orgasmu. Takže proč nespojit příjemné s užitečným?" Špičkou jazyka mu třepetal nad pulzující krční tepnou.

"Ty bestie," zasténal Severus, rozrušen doteky na erotogenní zóně. "Chceš mě dnes úplně dorazit?"

"Ne tak docela." Lucius mu zajel prsty mezi hýždě a dobýval se dovnitř. "Chci tě ošukat do bezvědomí... chci v tvých očích vidět nezkrotnou touhu po mně... chci vidět tvé tělo svíjející se ve výbuchu orgasmu.." Každým dalším slovem stoupala jeho žádostivost v hlase. Severus tiše sténal pod mrštnými Luciusovými prsty ve svém těle. Lucius najednou bez varování zasunul svůj ztopořený penis do jeho zadku. Severus hlasitě zasténal bolestnou slastí a musel se dlaněmi opřít o zeď, aby neztratil rovnováhu.

Lucius přestal ovládat svůj chtíč a prudce do něj přirážel, teplá mýdlová voda plnila funkci lubrikace. Severus hlasitě vzdychal slastí a jeho únava a bolest z Voldemortovy kletby byla v mžiku zapomenuta. Jejich zpočátku nevinná konverzace se zvrhla do divokého animálního sexu. V jednu Lucius vytáhl penis ven a Severus se frustrovaně po něm ohlédl. "Co je, sakra? Neslíbil jsi mi náhodou další orgasmus? Jestli sis to nevšiml, ještě jsem se neudělal," řekl nespokojeně.

"Dejme si chvíli pauzu. Potřebuji rozdýchat ten svůj."

"Nic nevydržíš," ohrnul posměšně rty Severus.

Lucius ho plácl po hýždích. "To se ještě uvidí, kdo víc vydrží." Otočil ho k sobě, sevřel mu obličej a jazyk mu strčil hluboko do úst. Kopnutím rozrazil dveře a tlačil ho před sebou ven z koupelny. Z mokrých těl jim odkapávala voda a zanechávali za sebou mokrou stopu na dlažbě.

Svalili se mokří do pohovky, se rty pořád spojenými v hlubokém polibku. Lucius se pohodlně opřel a vzal do ruky svůj tvrdý penis. "Sedni si na něj," požádal Severuse a v očích mu žhnula touha.

Severus se nenechal pobízet, sedl si obkročmo do jeho klína a opatrně dosedl na Luciusův penis. Ucítil ho hodně hluboko v útrobách a dlouze vydechl, bylo to opět něco nového, vzrušujícího.

"Tak kdo víc vydrží? Chceš se vsadit?" mrkl na něj Lucius, sevřel v dlaních Severusovy štíhlé boky a začal si ho na penisu pomalu nadzvedávat.

"Fajn. Kdo prohraje, bude tomu druhému dnes dělat poslušného psa," navrhl pobaveně Severus. Začal pravidelně dosedat na Luciusovu erekci a tiše vzdychal, když mu Luciusův penis vnikal hluboko do těla. Výhodou byla opojná slast, nevýhodou hrozba, že moc dlouho nevydrží. Ten mizera moc dobře věděl, proč vybral zrovna tuto dráždivou polohu.

Lucius mu jemně okusoval bradavky, nabízející se mu přímo před obličejem a loudil ze Severuse slastné vzdechy. Přitáhl si ho ke svým rtům a divokým polibkem zvyšoval jejich vzájemnou žádostivost, a když se vlhkými rty přisával na citlivých místech jeho krku, Severus pochopil, že Lucius ho chce co nejdřív udělat.

"To není fér," bránil se, ale Lucius se jen ušklíbl a pokračoval.

Severus si plynule reguloval hloubku i intervaly vnikání a jeho vzrušení se stupňovalo rychleji, než by si teď zrovna přál. Za jiných okolností by si už dávno začal honit erekci, teď se ale ze všech sil snažil ovládat se a neztratit nad sebou kontrolu. Jediný pohled na Luciuse mu stačil, že on se zoufale snaží o to samé.

"Už budeš?" zeptal se ho zastřeným hlasem Lucius.

"Ne," zavrčel Severus, i když už měl docela namále.

"A teď?" zeptal se Lucius s úsměvem půl vteřiny poté.

"Nech si ty vtípky, jo?" vydechl Severus podrážděně. Cítil, že se rychle blíží jeho prohra. Proč navrhl zrovna psa? Došel do fáze, když mu už bylo úplně jedno, že prohraje a zběsile přirážel na Luciusovu erekci, doslova na ní skákal jako v sedle na koni, a jeho vzdechy se překřikovaly s Luciusovými.

Lucius na to nebyl o moc líp. Tváře měl zčervenalé maximálním vzrušením v ostrém kontrastu s bílými vlasy, házel hlavou sem a tam, až mu mokré vlasy padaly do obličeje a lepily se na tvář. Najednou se jeho boky prudce nadzvedly. Ať se snažil sebevíc, nedokázal už víc oddálit nevyhnutelné a s hlasitým projevem, připomínajícím jelena v říji, mohutně vyvrcholil do Severusova těla.

Severus sice s křečovitým, ale přece jen vítězným úsměvem na rtech ho jenom pár vteřin po něm následoval v neméně majestátním orgasmu a vydatně pocákal Luciusova prsa a břicho produktem svého chtíče. Utahaný jako uštvaná laň se svalil na Luciuse a oba si navzájem do vlasů rozdýchávali slábnoucí účinky velkolepého orgasmu. Několik dlouhých vteřin jen tiše leželi, neschopni jakéhokoliv pohybu či slov.

"Tak jaké ti vymyslím pro dnešek jméno, pejsku?" uculil se Severus do Luciusovy hrudi.

"To není fér. Dvě vteřiny tě dělily od prohry. Stačilo, abych se dotkl tvého žaludu a psa bys dělal ty," bránil se naoko Lucius, ale na rtech mu pohrával spokojený úsměv.

"Už se radši nesázej," bavil se dál Severus. "Mohl bys dopadnout ještě hůř, než s obojkem na krku."

Lucius se přidušeně zasmál. Shodil jemně Severuse ze svého klína a zvedl se, aby došel pro skotskou. Severus si ho se zalíbením prohlížel přimhouřenýma očima. Zvláštní, že přestože byl Lucius po divokém sexu neupravený, tvář červenou jako peklo a zplihlé mokré vlasy rozházené po zádech a ramenou jako mořská tráva, stejně vypadal přitažlivě, elegantně a aristokraticky. Severus si olízl rty. Lucius mu podal skleničku se skotskou a jako tradičně si s ním přiťukl úslovím In whisky veritas.

"Nikdy jsi mi neřekl, jaké je tvé smrtijedské jméno, Luciusi," zeptal se Severus zvědavě. "Jak tě mám oslovovat v boji?" Věděl, že v akci se kvůli zachování anonymity Smrtijedi musí oslovovat krycími jmény.

"Všechna naše jména se dozvíš na zítřejším srazu," řekl Lucius a podal mu sklenici. "Ale když to chceš vědět… Letifer. Což znamená Smrtonosný."

"Letifer… to je skoro jako Lucifer," poznamenal Severus, aby si to hrůzu nahánějící jméno zapamatoval.

Lucius podržel sklenici před očima a přes zlatavou tekutinu pozoroval Severuse a zamyšleně nad něčím dumal. "Co zase chystáš?" prohlížel si ho zkoumavě Severus, moc dobře znal tento jeho výraz.

"Znáš mě líp než já sám," konstatoval Lucius s pobavením. "Ale máš pravdu, chystám. Ve whisky je pravda," pozvedl na důkaz sklenku se skotskou, "takže bych se ti rád s něčím svěřil a přemýšlím, jak to říct nejlépe."

"Nejlépe bude říct to rovnou, nemyslíš?"

Lucius chvíli přemýšlel a pak bez obvyklých rituálů převrátil najednou do sebe obsah sklenice. "Jsem hodně náročný, to určitě víš, a dlouhá léta jsem hledal k sobě vhodného společníka. Vzpomínáš, jak jsem ti kdysi řekl, že my dva máme něco společného a láká mě zjistit, co to je?" Lucius počkal na Severusovo přikývnutí. "Už tehdy jsem věděl, že tou mou spřízněnou duší jsi ty. Proto jsem se tehdy rozhodl do tebe investovat svůj čas a naučit tě všemu, co jsem uměl. Navíc nás pojí silné přátelství, vzájemná důvěra, úcta a oboustranná partnerská shoda."

"Chceš mi tady vykládat dějiny našeho vztahu?" líně pronesl Severus. "K věci, Malfoyi."

Lucius vstal, vzal Severuse za ruku a vedl ho ke krbu. Sáhl na tajný mechanismus a knihovna se zakázanými knihami se začala otáčet kolem své osy. Odkryly se tajné dveře a Lucius do nich vstoupil. "Pojď," kývl na něj. "Tohle jsem pro nás pořídil nedávno a pevně doufám, že nebudeš proti."

Severus vstoupil dovnitř a knihovna se za jeho zády opět zavřela. Ocitl se v malé tmavé místnosti. Na zdech plály pochodně a slabě osvětlovaly dokonale zařízenou mučírnu. Severus vyjeveně koukal kolem. Ucítil, jak se mu kůží začal prokousávat podivný chlad. "Jestli si myslíš, že si tady nechám od tebe ubližovat-"

"Ne já tobě… ale ty mně," zastavil ho Lucius.

"Ty?" vykoktal ze sebe Severus nevěřícně. "Nevěřím, že by se obávaný a mocný Smrtijed Lucius Malfoy chtěl z vlastní vůle nechat ode mne mučit." Pobaveně se rozesmál.

"Ano, chci." Malfoyův obličej byl klidný jako hladina v lesní tůni. "Když jsem tě verboval do služeb Pána zla, slíbil jsem ti, že ti dovolím mít nade mnou moc. Tady ji mít budeš."

Severusovi uvízl smích v krku. Věděl, že Lucius má rád bolest, ale nedokázal si představit, že by mu ležel u nohou a dobrovolně se od něj nechal mučit a ponižovat. "Netušil jsem, že jsi submisivní typ."

"To netuší nikdo. Docela úspěšně to skrývám za svou dominancí," prozradil mu Malfoy své tajemství. "Teď to víš jenom ty."

Severus nezapíral, že kdysi toužil po tom mít moc nad Luciusem Malfoyem, ale teď byla jiná situace. Byl to jeho nejlepší přítel a milenec, a - nerad si to připouštěl - možná i něco víc. Skutečně by ho zajímalo, jakou roli vůbec hraje v Luciusově životě, když mu důvěřuje natolik, že mu svěřuje tak choulostivou záležitost. "Proč já?"

"Dřív jsi ještě nebyl zralý na to, abys mě ponižoval. Teď jsi Smrtijed jako já."

"Vážně, Luciusi, ty mi nerozumíš. Ne proč teď, ale proč já."

"Jak jsem řekl, jsi má spřízněná duše, mé druhé já. Ale mám obavy z toho, jak se k tomu postavíš ty, protože k tomu jsou zapotřebí dva. Chci za zamčenými dveřmi přijímat bolest a ponížení od tebe, nikoho jiného."

"Velice děkuji za důvěru," odpověděl Severus sarkasticky. "Až na to, že opět nedává přímou odpověď na přímou otázku." Zeptal se proto znova. "Proč právě já?"

Lucius se nervózně ošil. "Protože… protože tvůj démonický zjev, z kterého mi běhá mráz po zádech, tajemnost, která z tebe vyzařuje, tvůj hypnotický pohled, to vše mě na tobě extrémně přitahuje. Ani netušíš, jak jsem z tebe úplně mimo. Do prdele… to jsem neměl vůbec říct. Prokletá whisky," zaklel a znovu se napil na kuráž. "Ok… dobře… je to venku." Upřeně se mu zahleděl do temných očí. "Chci tě, Severusi. Nejenom na sex, nejenom k příležitostným schůzkám. Chci, abys byl nedílnou součástí mého života, chci být s tebou navždy nerozlučně spojený. A moc bych si přál, abys to cítil stejně." Lucius se rozpačitě odmlčel.

Severus pozorně poslouchal jeho monolog a chvíli se zdálo, že to na něj zapůsobilo. Pak ale několikrát teatrálně zatleskal. "Velice dojemné, Malfoyi. To měla být žádost o ruku?" odfrkl si jízlivě. "Můj instinkt mi říká, abych ti nevěřil. Tento vztah nelze realizovat. Ne s Luciusem Malfoyem. Od posledního dědice významného kouzelnického rodu Malfoyů se očekává pokračování linie a s mužem to jaksi není fyzicky dost možné. Nehledě na to, že v kouzelnickém světě není registrované partnerství uzákoněno," dodal kousavě.

Lucius ignoroval ironický dovětek. "Pokračování rodu se dá zajistit i s mužem v pozadí," oponoval mu. "Důležité není to, co je všem na očích, ale to, co je skryté hluboko pod povrchem."

Severus zamyšleně hleděl do Luciusových očí. Poprvé v životě se mu zdálo, že nejsou chladné a pohrdavé. Byly pořád modré s odstínem šedi, teď ovšem ne jako ledová ocel, ale jako zatažená obloha před letní bouřkou. Logickou dedukcí došel k závěru, že k tomu, co mu teď Lucius nabídl, se vlastně schylovalo od toho dne, kdy si tehdy nedobrovolně přišel pro svoji hůlku a jejich tříleté přátelství bylo takovou milostnou předehrou k hlubšímu vztahu, k hranicím kterého teď oba dorazili. Nebyl si jist, jestli dokáže tu hranici překročit, dokud si neuvědomil, že si to vlastně celou dobu z hloubi duše přál, i když si to nikdy nepřipustil.

"Řekni mi… Luciusi… proč musí být můj život tak komplikovaný?" řekl s vážnou tváří Severus. "Proč v něm nikdy nic nejde jednoduše?"

Luciusova tvář se rozzářila v širokém úsměvu. "Jestli je to zašifrovaným způsobem zodpovězené Ano, pak jsme si právě zkomplikovali už takhle dost složité. Je to výzva s hořko-sladkou příchutí. Hořká proto, že s tebou nemohu být tak, jak bych si přál, vyvážená sladkostí našeho tajného svazku."

Severusovo čelo protínala hluboká vráska mezi obočím a přidávala mu navíc několik let, ovšem vůbec ne ke škodě. Po rtech mu najednou přelétl záludný úsměv. "Měl jsi pravdu s těmi orgasmy. Odplavily ze mne už téměř všechen Cruciatus." Významně pak dodal. "Ale chtělo by to ještě alespoň jeden, aby to bylo úplně pryč." Sáhl po koženém bičíku na zdi, vzal ho do rukou a poklepal si s ním významně do dlaně. "Dáme si další kolo?" 

Vzduchem zasvištělo prásknutí kůže o nahou kůži.

7. kapitola