Část třetí:
Setkání
Nový rok, 1977
Přijímací sál v Malfoy Manor byl rozlehlý jako ostatně celé panství. Severus stál u vysokého francouzského okna a nervózně se rozhlížel kolem sebe. Přepych, který ho obklopoval, byl hodný králů. Jeho nervozita však nepramenila z toho luxusu kolem, na který on nikdy nebyl zvyklý. Jeho žaludek byl stažen křečí kvůli setkání, které ho čekalo v nejbližších minutách. Setkání po dvou a půl letech se svým bývalým přítelem, učitelem, ochráncem a… milencem.
Těkal očima po obrazech na zdech. Z většiny portrétů na něj povýšeně koukaly studené oči modré nebo šedé barvy, s typickými malými nahoru ohrnutými nosy a světlými, téměř bílými vlasy. Severuse překvapilo, že i vzhled se u mužských potomků rodu Malfoyů dědil z generace na generaci. Ve všech výrazech tváří malíři dokonale vystihli malfoyskou nadutost a povýšenost. Severus přistoupil k obrovské, přes celou zeď se rozkládající ručně tkané tapiserii, znázorňující rodokmen rodu, sahající hluboko do minulosti. Větve stromu se široko rozvětvovaly a pod každým výhonkem bylo vyšité jméno. Malfoyská čistá krev se bez výjimky celá staletí míchala pouze s čistokrevnými kouzelnickými rody. Zrak mu padl na spodní větev. Zlatou nití tam bylo vyšité jméno posledního dědice rodu Malfoyů. Lucius.
Mohutné dubové dveře na druhém konci sálu se hlučně otevřely. Severus za zvukem prudce otočil hlavu, až mu havraní vlasy spadly do obličeje. Do dveří vešel Lucius Malfoy. Severus se k němu otočil čelem, zůstal ale na místě. Jejich pohledy se setkaly a chvíli se navzájem pozorovali. Ve vzduchu bylo cítit silné napětí, očekávání a vzrušení.
Malfoy konečně volným krokem vykročil směrem k němu. Jeho mazaně pomalý krok, kterým dával na obdiv svou majestátnost, poskytl dostatek času dostat emoce na obou stranách pod kontrolu. Severus si otřel zpocené dlaně o hábit a přivřenými víčky sledoval přibližující se postavu.
Lucius vznešeně kráčel sálem, s hlavou povýšeně zvednutou. Chladné sivé oči se pánovitě upíraly na Severuse. Dlouhé světlé vlasy, sčesané dozadu, měl vzadu svázané černou sametovou stuhou. Stažené vlasy zdůrazňovaly ostrou aristokratickou linii jeho obličeje. Jeho tvář byla hezčí a půvabnější, než kdy předtím. Zálibně pozoroval Severusovu vysokou postavu, zahalenou v černém plášti a hábitu. Jeho démonický zevnějšek, vyzařující tajemno a respekt, jako kdyby zrovna vystoupil z učebnic o černé magii, Luciuse silně rozrušil. Ztěžka polkl zhmotnělý vzdech, co mu uvízl v krku.
Když přišel až k němu, emoce už držel bezpečně na uzdě. Usmál se a neosobně mu podal ruku v uvítacím gestu. "Vítám tě, drahý příteli. Jsem upřímně rád, že jsi přijal mé pozvání." V Severusově bledém obličeji postřehl ještě nepatrné poslední zbytky jemné dětskosti, kterou si pamatoval, ale jeho oči barvy půlnoci, to byly oči ďábla.
Severus mu oplatil strohý úsměv a přijal jeho ruku. "Děkuji za pozvání, Luciusi." Dlouho si tiskli navzájem pravou ruku jako jediný dovolený tělesný kontakt a nespustili ze sebe oči. Pozorovali se navzájem, prostor mezi nimi ale jiskřil silným erotickým napětím, které se obě strany snažily udržet pod kontrolou.
Pak ho Malfoy najednou strhl do náruče, pevně ho objal kolem zad a přitiskl k sobě tak silně, až Severus ztratil dech. Severusovy paže se okamžitě ovinuly kolem něj a oba spočinuli v pevném objetí. "Chyběl jsi mi," zašeptal mu Lucius do ucha. "Ty mně taky," zašeptal Severus také.
Lucius mu vzal do dlaní jeho obličej a své šedomodré oči upřel do černočerných. "Vyrostl jsi. A zmužněl." Severus ucítil v jeho dechu vůni šampaňského. "Bože… Severusi, tak rád tě zase vidím," šeptal rozrušeně Lucius. Přiblížil svoji tvář tak blízko k jeho, že Severus čekal - zadoufal - že ho políbí. Malfoy od něj ale nečekaně odstoupil a ovládl se. Ruku mu přátelsky ovinul kolem ramen a už zcela kontrolovaným hlasem řekl. "Pojď dál, představím tě svým přátelům."
_______
Vstoupili do obrovské jídelny. Sál zmlkl a desítky očí se otočili k nim. Severus zjevně zaskočen tím množstvím cizích lidí přelétl zamračeným pohledem hosty. Několik jich znal už z minulých dob, byli to vesměs Luciusovi bývalí spolužáci ze zmijozelské koleje.
Lucius měl pořád jednu ruku položenou na Severusově rameni. Sundal mu hábit z ramen a hodil ho domácímu skřítkovi. Uvedl ho dál. Když si Severus odbyl nezbytnou ceremonii představování se lidem, kteří ho absolutně nezajímali, Lucius ho odvedl na jeho místo a vzdálil se. Severus se usadil a nenápadně se rozhlédl kolem. Co tady vlastně dělám, ptal se v duchu sám sebe, nepatřím sem. Začínal litovat, že sem přišel. Jeho představa o setkání s Luciusem po letech byla naprosto jiná. Myslel, že bude jaksi… soukromější.
Zrakem zavadil o krásnou ženu, vcházející do místnosti za doprovodu Luciuse. Šli přímo k němu. Když mu Lucius představil svoji snoubenku Narcisu Black, Severusovi se na několik tepů zastavilo srdce. Zdvořile jí políbil nabízenou ruku. Zvedla svou půvabnou tvář k němu a zahleděla se na něj smutnýma očima. "Jsem ráda, že vás konečně poznávám, pane Snape," usmála se na něj mile. "Lucius o vás velice často mluví." Lucius jí nabídl své rámě, obešli stůl a posadil ji přímo naproti Severusovi.
Severus ji zachmuřeně pozoroval. Postřehla to a usmála se. Smutně a nepřítomně. Nebýt to Luciusova milenka a snoubenka, možná by si ji i oblíbil. Takhle ho ale u srdce bodala silná žárlivost. Její melancholický výraz přivedl Severuse na nadějnou myšlenku, že se s ní divoký a nespoutaný Lucius bude zaručeně nudit.
Jeho ponuré myšlenky se však okamžitě rozplynuly, když si vedle ní sedl Lucius a usmál se na něj. Byl to taktický Luciusův manévr posadit ho přímo naproti sobě. Lucius podal Severusovi skleničku šampaňského, toho nejkvalitnějšího, a přiťukl si s ním. "Na obnovení našeho starého přátelství, Severusi," mrkl na něj významně.
Hosté nevázaně pokračovali v přerušené zábavě. Narcisa se zvedla, oba muži také. "Omluvíte mě? Jistě si máte hodně co říct po tak dlouhé době," řekla chápavě, opustila je a přisedla si k Bellatrix.
"Opravdu krásná žena," poznamenal Severus konverzačně, když zůstali sami.
"Skutečně," souhlasil Lucius. "Je světlem v mém temném životě."
Severusovi blýskl v očích osten žárlivosti a dělal vše pro to, aby to před Luciusem skryl. Navzájem se přes stůl vpíjeli pohledy do sebe a v každém z nich se odrážela dlouho odříkaná a nyní těžko skrývaná touha po tom druhém. Nemuseli nic říkat nahlas, už dávno se naučili mezi sebou komunikovat jenom očima. Severus začínal přehodnocovat svou přítomnost v Malfoyově domě z nežádoucí na přijatelnou. Zdálo se, že vše kolem nich přestalo pro ně existovat. Byli jen oni dva.
"Tak co je nového v Bradavicích, Snape?" zkazil ten vzácný okamžik drsný hlas. "Slyšel jsem, že svatý Brumbál pořád nadržuje nebelvírské koleji."
Severus sebou trhl a nevrle se otočil ke zdroji. "Dalo by se to tak říct, Dolohove. Vidí jen to, co vidět chce a je slepý k tomu, co by vidět měl," řekl z vlastní špatné zkušenosti.
"Ten starý blázen by už konečně měl zvednout svůj zadek z ředitelské židle a pustit na ni někoho povolanějšího. Někoho ze Zmijozelu," přidal se Lestrange.
Ozval se typický chraplavý smích Waldena Macnaira. "Myslím, Rodolphe, že to už dlouho nepotrvá. Přichází nová doba a noví vůdci."
Severus přestal vnímat jejich nudné tlachání a upřel pohled do Luciusových ledových očí. Lucius mlčel, přivřenýma očima ho zálibně pozoroval přes okraj sklenice. Napil se šampaňského, pak pootevřel rty a jazykem si smyslně olizoval kapky sektu nejprve z horního rtu, pak i z dolního.
Severusovi bolestivě zacukalo v poklopci, myslel, že se z toho zblázní. Ten mizera ho provokoval k hranicím ovládání. Nenápadně se rozhlédl kolem sebe, ale nikdo jim nevěnoval pozornost, dokonce měl pocit, že i kdyby je někdo uviděl, každému by to bylo úplně jedno. Opřel se o židli a provokativně si přejel dlaní přes vyboulenou látku v klíně, přimhouřenýma očima přitom sledoval Luciuse. Za černými řasami se mu třpytily plamínky vášně. V Malfoyově zrůžovělé tváři vyčetl těžce kontrolovanou žádostivost po tom samém.
Lucius sáhl rukou do košíku s jižním ovocem, vytáhl velký banán, oloupal ho a pomalu si ho vsunul hluboko do úst. Nespouštěl zrak ze Severuse. Když ho opět vytáhl, byly v něm patrné rýhy od zubů. Zakousl se do špičky.
Severus jeho gesto pochopil. Jejich neverbální komunikace byla důmyslně vynalézavá. Nezůstal mu nic dlužen. Naklonil se nad misku s čerstvými jahodami, chvíli vybíral očima a pak vytáhl jednu velikosti Luciusova žaludu. Sevřel ji mezi prsty a namočil do šampaňského. Vyzývavě se díval do Luciusových touhou zastřených očí. Lucius ho upřeně sledoval jako zhypnotizovaný. Severusovi bylo už jedno, jestli je náhodou někdo nepozoruje při těchto jejich provokacích. Vsunul jahodu mezi rty a nemravně z ní vysával všechen sekt. Pak se do ní zakousl, růžová šťáva se mu rozstříkla kolem úst a on ji rozkošnicky slízával ze rtů.
Luciusovu tvář proťala křeč, ne nepodobná té při orgasmu. Zvedl se od stolu a rychlým krokem odkráčel z místnosti.
Severusovy rty se vítězně zvedly nahoru. Toto kolo vyhrál. Počkal deset sekund, víc by ani nevydržel, a pak Luciuse následoval. Na chodbě zahlédl pootevřené dveře na toalety. Opatrně do nich nakoukl. Okamžitě byl hrubě přimáčknut ke zdi Luciusovými silnými pažemi. Narazil zády na studené dlaždice. Zasténal.
Lucius kopnutím zabouchl dveře. Zmáčkl mezi dlaně Severusovu hlavu a než se Severus stačil nadechnout a cokoliv říct, divoce zahltil jeho ústa vášnivým polibkem. Jeho jazyk mu hříšně zabíral celý prostor úst a nedovolil mu dýchat. Kyselá chuť šampaňského se mísila se sladkou chutí jahod. Luciusovy nedočkavé ruce shodily Severusův hábit na dlažbu a netrpělivě zápasily s jeho poklopcem. Když sevřel v pěsti jeho naběhlý penis, Severus mu zaúpěl do úst.
Lucius si klekl na kolena, rychle mu stáhl kalhoty až na paty a vzal do úst jeho penis. Nenasytně ho kouřil a honil a sál, lapal vlastním vzrušením po dechu a nevytáhl ho z úst, dokud z něj nevyždímal poslední kapičku, která v něm zbyla.
Severus zatínal prsty do spár mezi dlaždicemi a myslel, že už umře. Hlasitě sténal rozkoší a bylo mu celkem jedno, jestli ho někdo uslyší. Vyvrcholil ve velkolepém finále do Luciusových nadaných úst. Nic podobného nezažil od té doby, co se jejich cesty rozešly.
Lucius si otřel ústa a zvedl se z kolen. Rozepnul si kalhoty a stáhl je, opřel se o umyvadlo a roztřesenou rukou vytáhl svůj rozdrážděný penis. Začal si ho tak prudce honit, že ho málem sedřel z kůže.
"Luciusi, já-" zašeptal Severus, částečně už při smyslech.
"Sklapni! Ani slovo! Využij svá ústa k něčemu užitečnějšímu," zasténal Lucius.
Severus si klekl a vzal jeho penis do své péče. Tvrdým a drsným způsobem, tak jak to Lucius miloval, neměl s ním žádné slitování. Už dávno předtím ho Lucius naučil, jak to má rád a co se mu líbí a Severus mu ty jeho lekce teď předvedl v praxi.
Zatímco se mu Severus pilně věnoval, dveře se najednou otevřely a hned zase tiše zavřely. Severus otočil poplašeně hlavu ke dveřím, Luciusovy ruce mu ji ale vrazily zpátky do klína a nemilosrdně ji přirážely na penis. Měl co dělat, aby nevykřikl, když mu Severus těsně před vrcholem kousl do žaludu a on se slastnou bolestí majestátně vyvrcholil do jeho úst. Sotva se stačil trochu vydýchat, s křečovitým úšklebkem, skrývajícím se za pramenem uvolněných vlasů, ze sebe ztěžka vypravil. "Máš neskutečný talent způsobovat jiným bolest, zvrhlíku."
"Mám dobrého učitele a dobrou motivaci," pousmál se Severus.
Malfoy si natáhl kalhoty, opláchl si zpocený obličej, prsty hrábl do rozcuchaných vlasů, uhladil si je před zrcadlem a svázal je stuhou do uzlu. Nebýt jeho ještě zrůžovělých lícních kostí, bylo nemožné na něm poznat, že tady na toaletě ještě před chviličkou provozoval divoký sex. Přistoupil k Severusovi, přejel mu palcem po rtech a s úsměvem spokojeně zapředl. "Hmm, ani kapka nazmar." Upravil si hábit a sáhl na kliku. "Obleč se, než sem někdo přijde," řekl a otevřel dveře.
"Luciusi," zastavil ho ještě Severus. "Kdo nás to viděl?"
"To byla jenom Narcisa," pokrčil rameny Malfoy. Když Severus zbledl, Malfoy se ušklíbl a dodal. "Je to velice tolerantní žena."
_______
Domácí skřítci právě nosili na stůl večeři na japonském porcelánu, když se Severus vrátil zpátky do sálu. Usadil se na své místo a vyhýbal se pohledu na Narcisu. Ta se však nevšímavě k okolí věnovala uzenému lososovi s kaviárem v křenovém krému. Severusovi se ulevilo. Co je to jenom napadlo takhle riskovat. Ale copak se Luciusovi dá odolat?
Malfoy, sedící naproti němu, se na něj usmíval, rty měl povýšeně ohrnuté. Jeho tvář byla vyrovnaná a klidná, nikdo by na něm nic nepoznal.
K Severusovi přistoupila jeho osobní skřítka a držela mísu s vodou, Severus v ní namočil prsty a osušil se. Napil se aperitivu. Suché Martini probudilo žaludek k životu a připravilo ho na příjem většího množství stravy. Ticho v jídelně bylo přerušované pouze cinkáním příborů.
Malfoy začal společensky konverzovat. "Severusi, slyšel jsi už o lordu Voldemortovi?" Nenápadně sledoval Severusovu reakci.
Severus zvedl hlavu. "Myslím, že neexistuje kouzelník, který by o něm neslyšel," řekl po chvíli, když spolkl poslední sousto a napil se sektu.
Malfoy zabořil lžíci do hovězího bujonu s koňakem, oříškovým olejíčkem a křepelčím vajíčkem. "Co jsi slyšel?" vyzvídal nenápadně dál.
Severus si přisunul blíž misku s polévkou. "Že se přidal na stranu temnoty a zla… že usiluje o uchopení vlády nad celým kouzelnickým světem... že vládne mocnými a smrtelnými kouzly, které používá bez skrupulí a jakéhokoliv projevu lítosti… že má rozsáhlé kouzelnické schopnosti a dokáže čarovat bez pomoci zaříkadel … " Severus si po každé větě nabral do úst lžíci polévky. "Že vládne velkou mocí, čerpanou z jeho širokých znalostí o černé magii… že pomocí zvláštních kleteb, které mu dávají naprostou moc nad druhými, si podrobil velké množství jiných čarodějů a ovládá jejich mysl a tělo... že je mimořádný mistr v používání kletby, jenž skolí každého nepřítele jedinou smrtelnou ranou… že své protivníky s oblibou vraždí ve spánku a pokud na ně jeho moc nestačí, brutálně odstraňuje jejich rodiny i přátele... jo a že prý odhalil tajemství nesmrtelnosti." Než domluvil, talíř měl prázdný.
"To je úplně vyčerpávající odpověď, Snape," řekl s úžasem Rosier, sedící vedle Severuse. "Sám bych to neřekl líp, a to jsem-"
"Sklapni, Evane!" okřikl ho Malfoy. Otočil se zpátky k Severusovi, naklonil se přes stůl a potichu se zeptal. "Odkud máš tak rozsáhlé znalosti o Pánovi Zla, Severusi? Tohle se v Bradavicích zaručeně neučí."
"Řekněme... že jsem se zajímal sám," řekl Severus neutrálně. Skřítka mu naservírovala hlavní chod na čínském porcelánu. Vypadal velice lákavě a podráždil jeho chuťové buňky.
Malfoy nad jídlem zamyšleně přemýšlel o Severusových posledních slovech. "Lákalo by tě dozvědět se víc?" zeptal se opatrně.
Severus si vychutnával vynikající jídlo. Napíchl na vidličku porci masa, namočil do omáčky a s potěšením si ho vložil do úst. Převaloval ho labužnicky na jazyku a hlavou mu bleskla myšlenka, že nikdy nejedl nic tak lahodného. "Co to je za delikatesu?" zeptal se zvědavě, když požitkářsky spolkl sousto. " A ne, nelákalo."
"Pravý Chuleton de buey z galicijského býka, dovezeného přímo ze Španělska, v kořeněné smetanové omáčce s bílým vínem, podávaný s domácími borůvkovými knedlíčky, mini papričkou plněnou morkem a hruškovým kompotem, marinovaným v červeném víně a medovém griliáši," poskytla mu vyčerpávající odpověď hostitelka a Severus se málem zakuckal, když se musel na ni podívat. Ona mu však věnovala milý úsměv.
"Bojíš se dozvědět víc?" pokračoval zvědavě Malfoy.
"Je to znamenité, máte můj obdiv za výběr menu," složil Severus poklonu hostitelce. Pak se opět věnoval Malfoyovi. "Nebojím se ničeho, co se mě absolutně netýká."
"Slyšel jsi taky něco o následovnících a stoupencích Pána Zla?"
"Zdá se mi to, že mě nenápadně tlačíš do tématu, s kterým nechci mít nic společného?" Naklonil se přes stůl. "A můžeš mi říct, co máš s tím společného ty?" Skřítka rychle sklidila ze stolu a postavila před Severuse křehký ledový salát s plátky tomat, endivií a olivami a hoblinkami z pikantního kozího sýru.
Lucius mu místo odpovědi podával sklenku rubínového vína. "Severusi, vychutnej to nejkvalitnější víno z malfoyských sklepů. Tohle je čtyřicetileté portské." Nepostřehl, že mu skřítek zrovna servíroval misku se salátem a strčil mu do ruky. Sklenička se převrhla a vzácné víno se vylilo na drahý ubrus. Malfoy rychle vytáhl svou vycházkovou hůl a vztekle přetáhl skřítka přes záda. Skřítek zakňučel bolestí a schoulil se. "Deset ran za trest!" rozkázal Malfoy.
Skřítek vytáhl z rozedrané haleny bič, určený k trestání služebnictva. V Malfoyově domácnosti si všichni skřítci nosili sebou trestající nástroje pro případ potřeby. Při Luciusově výbušné povaze jich bylo zapotřebí poměrně často. Skřítek se začal sebepoškozovat. "Táhni a pošli mi sem někoho šikovnějšího!" rozkázal mu, když skončil. Kouzlem vyčistil ubrus.
Tento incident vzal Severusovi chuť k jídlu. Odsunul salát a zamračeně hleděl do mísy s pečenými krevetami.
"Severusi, co je s tebou? Snad ti není líto toho sluhy?" zamračil se Malfoy a podal mu novou sklenici portského.
"Jsi dost krutý, Malfoyi," řekl Severus rozčarovaně.
"Nevíš nic o krutosti, ty štěně," poznamenal Malfoy a přisunul si poslední chod bohaté večeře, dezert Mango sorbet s limetkou, čerstvými jahodami a skořicovým krémem. "Ale neodpověděl jsi mi na otázku," řekl s ústy, plnými zmrzlého krému.
"Ty na mou taky ne," oponoval Severus. "Dobře... ano, slyšel jsem taky o Smrtijedech, věrných a slepě oddaných přívržencích Voldemorta, kteří v sobě sami chovají temné úmysly, děsí celý svět a šíří strach a paranoiu. To je má odpověď." Zahleděl se mu soustředěně do očí. "Obávám se té tvé."
"Severusi, opět jsi mě přesvědčil o svém neobyčejném intelektu. Je ti asi jasné, že ti odpověď na tvoji otázku neposkytnu hned. Ale jedna věc mě zaráží," oplatil mu soustředěný pohled. "Řekni mi, drahý příteli, když tvrdíš, že se tě to absolutně netýká, proč o tom tolik toho víš?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář.