Vzpomínky
A.D. 1976
"Srabusi, kam tak pospícháš!" zasyčel posměšně Sirius Black a zastoupil mi cestu k východu. Ignoroval jsem ho a ukročil jsem stranou, abych ho obešel. Silnou paží mě prudce přirazil ke zdi, až mi skoro vyrazil dech. "Nerozuměl jsi tomu, co jsem ti teď přikázal? Mám ti to znovu zopakovat?" řekl výhružně.
Snažil jsem se mu vzepřít a bránit se. Těžko se to ale realizuje, když mi Potter s Pettigrewem sevřeli zápěstí a obě mé ruce přirazili ke zdi, každý z jedné strany. Zepředu mě omezoval Black. Byl jsem jako v kleštích.
Dveře se otevřely a oči všech se upřely k východu. Do toalet vešel Blackův mladší bratr Regulus. Zarazil se ve dveřích a očima přelétl situaci. Pak se přesunul k pisoárům a začal vykonávat činnost, kvůli které přišel.
Sirius otočil zpátky ke mně svůj panovačný pohled. "Klekni si a dočista vylízej po sobě tu mísu!" zopakoval příkaz.
Zoufale jsem zacloumal rukama. Byly ale pevně přimáčknuté do zdi po obou stranách mé hlavy. Prsty, zkroucené jako orlí drápy, se mi pomalu zatínaly do pěstí. Siriusova tvář se nebezpečně přiblížila. "Rozuměl jsi, Srabusi? Na kolena!" procedil mezi zuby. Ovanul mě jeho ztuchlý cigaretový dech.
Plivl jsem mu přímo mezi oči. Zamrkal a nozdry se mu vzteky rozšířily. Smýkl mnou na dlažbu, přinutil mě kleknout a bolestivě sevřel do pěsti mé vlasy. Hlavu mi rukou násilně zatlačil do porcelánové mísy. Čísi ruce mi okamžitě spoutaly obě zápěstí za zády.
"Lízej!" uslyšel jsem nad sebou Blackův hlas. Zoufale jsem se bránil, ale proti trojnásobné přesile jsem neměl žádnou šanci. Do nosu mi prorážel čpící pach lidské moči a žaludek se mi rychle posouval do krku. Zavřel jsem oči a připravoval jsem se na to, jak ochutnám vlastní moč.
Nade mnou se ozval bolestivý výkřik a sevření mých vlasů najednou povolilo. Otočil jsem se. Sirius ležel vedle mě na zemi a z nosu mu crčela krev. Nad ním stál Regulus, mnoucí si v dlani pravou pěst. Sirius si otřel do rukávu krev z nosu a vražedně pohlédl na bratra. "Co děláš, Regu? Přeskočilo ti?" Zuřivě vyskočil na nohy a vrhl se na něj jako dravec po kořisti. Jamesovi a Peterovi dalo hodně práce odtrhnout je sebe.
"Tobě přeskočilo, Siriusi... Co to tady sakra provádíš?" vyčetl mu zadýchaně Regulus a trhnutím hlavy si odhrnul bojem rozcuchané prameny vlasů z obličeje. "Chceš, aby se po škole rozneslo, že šikanuješ spolužáky a vyletěl kvůli tomu z posledního ročníku? Tak se laskavě uklidni!" Srovnal si povytaženou školní kravatu a pohlédl dolů na mě. "Jsi v pořádku?" Přikývl jsem. "Běž," kývl hlavou ke dveřím.
Rychle jsem vstal a vypadl z toalet. Přeběhl jsem chodbou, zahnul jsem k učebnám a pak jsem se prudce zastavil. Vyhýbám se osobním střetům, obzvlášť s těmi, co nesou jméno Black a Potter. Nejsem ale žádný zbabělec. Regulus šel proti svému vlastnímu bratrovi, aby se mě zastal a já jsem ho v tom nechal samotného.
Otočil jsem se a utíkal jsem zpátky, i když jsem si byl vědom toho, že odtamtud možná vyjdu s rozbitou hubou. Místnost už ale byla prázdná. Pomalu jsem se vracel na kolej s hlavou plnou myšlenek na svého nečekaného zachránce.
_______
Ani v příštích dnech jsem Reguluse nedokázal dostat z hlavy. Pokaždé, když jsme se potkali ve zmijozelské společenské místnosti nebo ve Velkém sále, se naše zraky setkaly. Vždy jsem to byl já, kdo nakonec uhnul. Nedokázal jsem čelit tomu jeho uhrančivému pohledu.
Během těch letmých očních kontaktů jsem si všiml toho, co mi celá ta léta, přestože jsme se občas míjeli, unikalo. Oči barvy oblohy těsně před setměním, přitažlivý úsměv, záplava černých vlasů splývajících na ramena, tajemně zadumaný výraz v nevšedně pohledné tváři. Měl vše, co mně fyzicky chybělo. Ale nejenom svým zjevem leckoho převyšoval. Byl chytačem zmijozelského družstva, prefektem a byl hodně oblíbený mezi spolužáky i učiteli. Můj naprostý opak. Přestože to byl Black, přitahoval mě. A právě proto, že mě přitahoval, vyhýbal jsem se mu.
Dnes ráno jsme se málem srazili na chodbě. Šlapal jsem zamyšleně nahoru po schodišti a proti mně se seshora najednou vyřítilo stádo šesťáků a bralo útokem cestu do sklepení. Regulus v běhu do mě nechtěně strčil a já jsem málem ztratil rovnováhu. Spěšně se omluvil a chtěl běžet za kamarády, ale když zjistil, že jsem to já, zastavil se. Hleděli jsme na sebe, ani jeden z nás nepromluvil. Netuším, jak dlouho jsme tam stáli. Vzpamatoval jsem se první. Rychle jsem ho obešel a zmatený jako pokusná myš jsem utekl do síně.
Něco se dělo a já netušil co. Byl jsem rozhodnut zdaleka se mu vyhýbat. Ale už na dvouhodinovce lektvarů se mé předsevzetí rozpadlo, když mě profesor Křiklan přiřadil do dvojice právě s Regulusem. Ignoroval jsem ho a soustředil jsem se na výrobu zadaného lektvaru dlouhého spánku.
Silou vůle jsem se přinutil ani jednou se na něj nepodívat. Dařilo se mi to celou hodinu. Pak ale krutá náhoda tomu chtěla, abychom v jednom okamžiku oba sáhli po stejné ingredienci. Jeho prsty se dotkly mé ruky. Projel mnou elektrizující impulz. Prudce jsem zvedl hlavu a naše zraky se setkaly. Ucukl rukou zpátky a provinile se usmál. "Promiň."
Od této chvíle jsme pracovali společně. Byl jsem silně nervózní a to, v čem jsem byl jindy nejlepší, mi dnes vůbec nešlo. Prsty se mi třásly a žábu, kterou jsem potřeboval mít živou, jsem přetrhl vejpůl. Regulus k ní přiložil svou hůlku, kradmo se rozhlédl kolem a zašeptal jakési zaklínadlo. Obojživelník jakoby zázrakem ožil.
Udiveně, a tak trochu s obavou, protože jsem tušil, že tohle není běžné kouzlo, jsem zašeptal: "Jak jsi to udělal?" Snažil jsem se být co nejtišeji, abych nepřilákal pozornost profesora Křiklana. Svůj zájem o netradiční kouzlo jsem ale nedokázal skrýt.
"Je to temná magie," odpověděl potichu. Nenápadně mě pozoroval a správně odhadl, že mě to zaujalo. "Chtěl bys vědět víc?"
Temné neznámo mě odjakživa fascinovalo. Žádnou jinou odpověď jsem mu ani dát nemohl. Nepřemýšleje nad důsledky, horlivě jsem přikývl. Naklonil se ke mně a téměř nebyl slyšet, když řekl: "Přijď dnes po večeři k Hrbaté čarodějnici. Něco ti ukážu." Položil žábu břichem vzhůru a znehybnil ji kouzlem. Pak zvedl ke mně oči v němé prosbě. "Přijdeš?"
Pátravě jsem si ho prohlížel. Jsem od přírody nedůvěřivý a nevěřím nikomu. Přesto jsem slyšel svůj vlastní hlas vyslovit tichý slib. "Přijdu."
Tohle byl nejosudovější okamžik v mém životě.
_______
Plížil jsem se temnou chodbou ve třetím patře a došel jsem až k morbidní soše. V temném koutě, téměř splývající se zdí, stál Regulus Black. Opřen v šeru zády o zeď, s košilí ležérně rozepnutou, uprostřed prsou uzel z povolené zeleno-stříbrně pruhované vázanky.
"Máš tu žábu?" začal. Zavrtěl jsem hlavou. Sakra, jak jsem mohl na ni zapomenout?
"Jak ti mám teď vysvětlit to oživení?"
"Skočím pro ni," nabídl jsem se.
"Počkej, nikam nechoď," stáhl mne za rukáv, "Ukážu ti něco lepšího. Svlékl hábit a položil jej na zem. Kolem nás se vznesl prach a pomalu se usazoval k zemi. Black si sedl na hábit a nabídl mi místo vedle sebe. "Říká ti něco jméno…" sotva slyšitelně zašeptal, "Lord Voldemort?
Jak by ne? V celém kouzelnickém světě nebyl nikdo, kdo by neznal to jméno, které se bál každý vyslovit. Váhavě jsem přikývl.
Regulus si přisedl blíž. "Voldemort má obrovskou moc. Je to nejmocnější čaroděj na světě. Vládne černou magií a má hodně stoupenců."
Nedokázal jsem rozumně uvažovat. "Jak to všechno víš?"
Přisunul se ještě blíž a jako by se bál, že nás poslouchají zdi, tiše šeptal: "Moje rodina patří již delší dobu k jeho věrným přívržencům. Zajímám se o něj už dávno. Sdílím jeho snahu o dosažení čisté krve mezi kouzelníky. Pod jeho vedením se kouzelníci konečně přestanou skrývat před světem a budou vládnout mudlům."
Nervózně jsem si poposedl. Nebyl jsem docela přesvědčen, jestli o tom chci něco vědět. "Proč mi to říkáš?"
"Mám něco, co by tě mohlo zajímat," zazubil se Black. Vytáhl ze záňadří několik propagandistických letáčků a začal je rozkládat na zem. Přelétl jsem zrakem po textech. Všechny do jednoho pojímaly o jednom jediném tématu. Lord Voldemort. Pochopil jsem. Regulus přišel na naši schůzku se zcela jasným záměrem.
V dalších okamžicích mi Regulus prozradil úplně vše o Voldemortovi. Jak ovládá celý kouzelnický svět, o jeho přímé dědické linii se Salazarem Zmijozelem, o širokých znalostech z černé magie, o rozsáhlých kouzelnických schopnostech a o početné armádě jeho přívrženců Smrtijedů.
Fascinovaně jsem hltal každé jeho slovo. Dodnes jsem byl přesvědčen, že největším kouzelníkem současnosti je Brumbál, teď v porovnání s Pánem temna mi připadal jako nezkušený začátečník. Když Regulus skončil, zůstali jsme oba dlouhou chvíli tiše sedět v šeru. On proto, že mě soustředěně pozoroval a dal mi čas vstřebat informace, já proto, abych ovládl své vzrušení a uspořádal zmatené myšlenky z toho, co jsem se teď dozvěděl.
Z hlubokého přemýšlení mě vytrhl až Regulusův pohyb ruky, po kterém se rozhořela pochodeň nad našimi hlavami. Do té doby jsem si ani neuvědomil, že nás v chodbě zastihla noc. Regulus posbíral letáčky a jeden mi podal do ruky. "Nech si ho, třeba se ti bude hodit."
Schoval jsem si ho do kapsy. "Je noc. Jak se dostaneme nepozorovaně do sklepení?" přemýšlel jsem s obavami.
"Nech to na mně," usmál se. "Dost jsem se toho už z černé magie naučil." Vyslovil zaklínadlo a kolem nás se vytvořila prapodivná černá koule nedokonalých tvarů.
"Je to koule absolutní tmy. Toho, kdo se nachází uvnitř, zcela pohltí jako černá díra a ti venku nevidí vůbec nic. Takhle se nepozorovaně dostaneme až do koleje." Vstoupili jsme dovnitř ní. "Pro dva je trochu těsná, budeme se muset zmáčknout," usmál se a přitiskl se ke mně.
Uvědomili jsme si ve stejnou chvíli, jak blízko u sebe stojíme. Naše hrudi, břicha, boky, tohle vše se navzájem dotýkalo v nekonečném množství bodů. Ucítil jsem jeho prsty ve své dlani. Propletl je nesměle s mými a druhou ruku opatrně položil kolem mého pasu. Nenápadně sledoval mou reakci, čekal, jak zareaguji. Překvapilo mne to natolik, že jsem se nezmohl na jakýkoliv odpor.
Téměř nepostřehnutelně, jakoby se bál, aby mě prudším pohybem nevyplašil, se přibližoval k mé tváři. Jeho oči, lesknoucí se jako hladina jezera za úplňku, mě spoutaly v hypnotickém zajetí. Cítil jsem, jak se proti své vůli do těch zrádných modrých hlubin potápím a ani se nesnažím plavat. Pud sebezáchovy mě opustil a klidně mě nechal utonout.
"Severusi…" zašeptal, jeho dech se opřel o mé rty. Stačil jsem si ještě překvapeně uvědomit, že zná moje křestní jméno. Jeho vlhké rty zavadily o mé. Lehce, jako když motýl roztáhne svá křídla těsně před vzlétnutím. Srdce se mi zastavilo a projela mnou zcela neznámá vlna vzrušení. Špičkou jazyka jemně olízl můj horní ret a vrátil se zpátky po spodním. Ucítil jsem jeho jazyk mezi rty, nenásilně se snažící vklouznout mezi ně. Zorničky se mi překvapením rozšířily a hledaly rozumné vysvětlení v jeho lesklých očích. Místo odpovědi mě uvěznil do svého pohledu a přitáhl si mě blíž.
Teď jsem konečně pochopil, že jsem ztracen. Chtěl jsem se znechuceně odvrátit. Chtěl jsem ho od sebe odstrčit. Chtěl jsem ho uřknout za tu opovážlivost. Místo toho jsem pootevřel rty v pozvání. Jeho jazyk mi proklouzl mezi rty, dotkl se mého a jemně jej pohladil. Srdce se mi opět rozbušilo, bilo jako na poplach. Zcela jsem zapomněl na prostor a čas. Vnímal jsem jen ten jazyk, objímající se s mým a pronikavé oči, zvědavě mě pozorující.
Cítil jsem, jak se jeho paže ovinuly kolem mých zad. Nedokázal jsem rozumně uvažovat a přestože jsem dobře věděl, že to není správné, pokorně jsem se poddal svému prvnímu polibku a prvnímu objetí. Nechal jsem se unášet tím nádherným pocitem, který jsem ještě nikdy nezažil a přál jsem si, aby trval věčně.
Regulus mě nečekaně přitiskl těsně k sobě. Do podbřišku mě zatlačilo něco hodně tvrdého. Vylekaně jsem Blacka odstrčil od sebe a odskočil jsem dozadu. Kouzlo polibku se přerušilo.
Najednou mi došlo, co jsme to provedli. Prudce jsem se otočil a rozběhl se chodbou zpátky, i s rizikem, že mě někdo chytne v noci mimo kolej. Za sebou jsem slyšel tiché zoufalé volání. Severusi! Severusi!
Naštěstí nikým nespatřen jsem se vplížil do svého pokoje a padl jsem tváří do polštáře. Hlavou mi vířily zmatené myšlenky, co jsem se před chvílí dozvěděl o největším čaroději všech dob. Ale i Lord Voldemort byl zcela zastíněn tím, co jsem právě prožil. Zmítal mnou obrovský chaos při vzpomínce na Blackův hříšný polibek. Do rána jsem kvůli němu nezamhouřil oko.
_______
Celý následující týden jsem se Reguluse stranil ještě víc než doteď. Vyhýbal jsem se mu širokým obloukem, nechodil jsem do jídelny, celé odpoledne až do tmy jsem trávil venku jen ve společnosti svých neurovnaných, zmatených myšlenek a na zmijozelskou kolej jsem chodil jako poslední, když už všichni spali.
Pouze společným hodinám jsem se nemohl vyhnout. Na hodiny jsem chodil jako poslední s profesorem v patách a během celého vyučování jsem cítil na sobě Regulusův pohled. Hned po skončení hodiny jsem odešel z učebny jako první. Schovával jsem se na rozsáhlých bradavických pozemcích a do noci vyháněl Blacka z hlavy. Přestože jsem dělal vše pro to, abych na něj nemyslel, mělo to úplně opačný účinek.
Utahaný po náročném dni - dnes jsem se zatoulal až k samým hranicím pozemků - jsem vstoupil do společných sprch a rozladěně v duchu zaklel, když jsem uslyšel, že se v tuto pozdní dobu ještě někdo sprchuje. Schválně si vybírám tuhle noční hodinu, když už jsou všichni ve své posteli a teď mi nějaký opozdilec překazil plány. Přistoupil jsem ke své skříňce a svlékl se donaha. Omotal jsem si ručník kolem beder a vykročil ke sprchám.
Ve dveřích jsem se prudce zastavil, jako kdyby do mne uhodil blesk. V rohu místnosti, pod proudem horké vody, stál Regulus Black. Byl ke mně otočen zády a přes zvuk tekoucí vody mě nemohl slyšet. Stál jsem jako zamrzlý a civěl na jeho nahé tělo. Svaly na zádech se mu vlnily při pohybech paží, prsty zajížděl do mokrých vlasů. Po páteři mu stékala v bílých potůčcích pěna a vyzývavě mizela ve žlábku mezi jeho hýžděmi. Ruce mu sklouzly k ramenům. Krouživými pohyby mydlil mokrou kůži a pomalu klesal k lopatkám. Kam až dosáhl, jemně roztíral dlaněmi mýdlo po zádech a spíš než mytí tyto provokativní pohyby připomínaly smyslné sebehlazení. Kdybych si nebyl jist, že o mně neví, řekl bych, že mě svádí.
Vycouval jsem a opřel se zády o studenou zeď v šatně. Zavřel jsem oči a bojoval s naléhavým nutkáním. Ve slabinách mi bolestivě pulzovala rychle tvrdnoucí erekce. Ze všech sil jsem se snažil udržet rozbouřené hormony pod kontrolou. Pravá ruka se však vymkla kontrole a přestala poslouchat pokyny z mozku.
Ručník mi sklouzl z beder. Ruka proti mé vůli pevně uchopila penis a nedočkavě začala přejíždět nahoru a dolů po celé jeho délce, uspěchaně uspokojovala mou potřebu v klíně. Kradmo jsem zpoza rohu pozoroval Reguluse. Dech se mi zrychloval, rozkoš nabývala na intenzitě. Přivřel jsem oči, víčka se mi chvěla slastí. Tělo se mi najednou zachvělo v orgastické křeči. Zaklonil jsem hlavu, kousl jsem se do rtu, abych nevykřikl a z hrdla se mi vydral tlumený úlevný vzdech. Prsty mi pokropilo teplé sperma. Za tichých vzlyků jsem nechal dozvuky orgasmu cloumat svým tělem.
Náhle jsem si uvědomil, že hukot tekoucí vody ztichl. Rychle, jak jen to šlo, jsem se vzpamatoval a v panice skočil do nejbližší kabinky. Škvírou v pootevřených dveřích jsem zahlédl Blacka, jak prošel kolem, tak blízko, blízko mne. Nádherný, nahý, jen kolem pasu měl ovinutý ručník. Zastavil se u mé pootevřené skříňky a zarazil se. Sakra, sakra, sakra! Ohlédl se přes rameno a jeho pohled zamířil ke kabinkám. Prudce jsem couvl a srdce se mi rozbušilo.
Několik dlouhých minut jsem strávil vmáčknutý do zdi u toaletní mísy. Regulus už dávno opustil umyvárnu, když jsem se konečně přinutil vylézt. Pod proudem chladné vody jsem pak půl hodiny ze sebe smýval hanbu a výčitky z toho, co jsem provedl a snažil se pochopit, proč se chovám jako idiot.
Odešel jsem z umyvárny a plížil jsem se ztichlou chodbou ve sklepních prostorách hradu. Ze vzdálené věže vysoko nade mnou odbila půlnoc. U holé kamenné stěny jsem se zastavil a zašeptal heslo. Otevřel se vchod do zmijozelské koleje a vstoupil jsem do společenské místnosti. Všude ticho a klid. Oddechl jsem si. Zamířil jsem k pokojům, když jsem najednou zaslechl tichý, naléhavý hlas ze tmy.
"Severusi, počkej." Z křesla u vyhaslého krbu se vztyčila tmavá postava. Poznal jsem ho okamžitě. Regulus se mi postavil do cesty a odřízl cestu ke komnatám. "Chtěl jsem se ti omluvit za-"
"Dej mi pokoj, Blacku!" Odstrčil jsem ho a rozeběhl jsem se ke svému pokoji. Hodil jsem se na postel a vztekle mlátil pěstmi do polštáře.
Proč, proč jsem ho nevyslechl? Trochu slevit ze své hrdosti by mě snad nezabilo! Vždyť se ani nemá za co omlouvat. Tomu polibku jsem se přece vůbec nebránil. Nedokázal jsem jej vymazat z paměti a stokrát za den se přistihnu, jak po něm toužím zas.
Styděl jsem se za tu trapnou epizodu ve sprše. Měl jsem obrovský vztek sám na sebe, že jsem se vyhonil při pohledu na Blackovo nahé tělo. Musel jsem ho teď odstrčit. Musel jsem, protože kdybych to neudělal, skončili bychom v náručí.
Hodiny na věži odbily druhou hodinu ranní. Kdesi vrzly do nočního ticha dveře. Pořád se mi nedařilo usnout, jen jsem se převaloval v posteli. Uslyšel jsem tichý zvuk. Zvedl jsem hlavu a zahleděl se do tmy. Všude byl klid a neproniknutelná tma, jenom Evan občas hlasitě zachrápal. Zavřel jsem oči a vrátil jsem se v myšlenkách k Regulusovi. Jestlipak taky nemůže usnout jako já?
Severusi, zněla mi v uších tichá ozvěna jeho hlasu. Jak krásně zní mé jméno z jeho úst. Konečně jsem usínal. Severusi. Na ušním lalůčku jsem ucítil horký dech. To nebyla ozvěna. Prudce jsem otevřel oči. Ve tmě, jen kousek od mého obličeje, se rýsovaly bledé obrysy Regulusovy tváře, matně osvětlené svitem hvězd za okny.
"Blacku!" vyjekl jsem vylekaně a chtěl jsem se posadit. Přimáčkl mě zpátky do polštáře a zakryl mi ústa dlaní.
"Psst, neublížím ti," uklidňoval mě šeptem. "Teď tě pustím... buď tiše, ano?" Nepatrně jsem přikývl. Ruka z mých úst zmizela a sevření povolilo.
"Co tady děláš, Blacku?" zašeptal jsem vyděšeně. "Někdo tě tady uvidí!"
"Neuvidí. Vykouzlil jsem kouli absolutní tmy." Do tmy zazářily jeho bílé zuby. "Je i zvukotěsná."
"Co tě to vůbec napadlo?" řekl jsem vyčítavě, nervózní z jeho blízkosti.
"Chtěl jsem ti říct, že-"
Nedopověděl. Přitáhl jsem si jeho hlavu k sobě a vášnivě jsem ho políbil. Prostě jsem to nedokázal ovládnout. Tentokrát to vyvedlo z míry jeho. Zalapal po dechu, ale nedal jsem mu šanci. Dusil jsem ho svými ústy a jazykem a bláznivě líbal rty, po kterých jsem tolik dnů toužil. Rychle pochopil a mé divoké polibky s vášní oplácel. Bylo nemožné být u toho zcela potichu. Naštěstí nás obklopovala kouzelná koule.
Když se nám ústa konečně od sebe oddělila, naše pohledy se propletly. "Páni, to jsem nečekal," zasmál se tiše Regulus. "Já taky ne," přiznal jsem trochu zahanbeně. Regulus si lehl vedle mne a objal mě v náručí. Nemohl jsem se nabažit jeho blízkosti a vůně a měl jsem vztek sám na sebe, že jsem se tomu tak pošetile bránil.
"Proč jsi přišel až sem?"
"Pořád přede mnou utíkáš. Nebyla jiná možnost, jak si s tebou promluvit."
"A co jsi mi to chtěl říct?"
"Chtěl jsem se ti omluvit za to, co se stalo tam nahoře. Nedokázal jsem přestat na to myslet. A taky na tebe."
Styděl jsem se, jak jsem se předtím choval hloupě. "Já jsem to měl úplně stejně," přiznal jsem se mu. "Snažil jsem se před tím utéct. Ale nepovedlo se mi to."
Usmál se tím svým neodolatelným úsměvem. "Tak to nakonec dobře dopadlo... našli jsme se." Políbil mě a přivinul k sobě. Objetí jsem mu vřele opětoval. Konečně jsem si přiznal to, čemu jsem se tak zarputile bránil. Zamiloval jsem se do Reguluse. Ne dnes. Ten bláznivý cit, který jsem nikdy předtím nepoznal a byl jsem přesvědčen, že mě ani nikdy nepotká, mne srazil na kolena už tehdy, jak se mě Regulus zastal. Jen jsem si to nechtěl za žádnou cenu připustit. Teď už nemá smysl bránit se tomu. A vlastně už ani nechci.
_______
"Snape, vstávej! Za pět minut začínají lektvary!"
Živý mumraj v ložnici mě vytrhl z hlubokého spánku. Walden odtáhl těžký závěs kolem mé postele a stáhl ze mě přikrývku. Rozespale jsem se posadil. Bleskově mi to došlo. Vyděšeně jsem se podíval na místo, kde v noci vedle mě spal Regulus. Vydechl jsem obrovskou úlevou. Místo bylo prázdné.
Ve spěchu jsem se oblékl, popadl učebnice a letěl jsem jako o závod do učebny lektvarů. Regulus už tam byl. Usmál se na mě svým okouzlujícím úsměvem. Nadzvedl jsem pravý koutek rtů v nepovedeném pokusu o opětování úsměvu. Nikdy jsem neměl důvod usmívat se. Neumím se smát. Regulus ale docílil toho, že jsem měl důvod konečně se to naučit.
Začali jsme se tajně scházet. Každé odpoledne po škole jsme utekli spolu až k Zapovězenému lesu, kam se nikdo neodvážil a kde nás nikdo nerušil. Každou noc přišel v magické kouli za mnou do postele a spali jsme ve vzájemném objetí až do svítání. Každé ráno těsně před úsvitem mě tiše opouštěl, abychom se odpoledne setkali zas. Regulus docílil toho, že mě začalo bavit žít.
_______
Seděl jsem v hluboké vaně prefektské koupelny, plné horké vody a bohaté pěny a se zavřenýma očima jsem si užíval ten nádherný pocit rozkoše. Můj dech se stával čím dál nepravidelnější a rychlejší. Ze rtů se mi dralo slastné sténání, vrchol už byl blízko. Tělo se mi napnulo silnou křečí a z hrdla se mi vydral výkřik úlevy a odrážel se v ozvěně mezi zdmi koupelny. Napětí svalů povolilo a tělo se mi dokonale uvolnilo.
Zpod hladiny se prudce vynořila černovlasá hlava. Regulus zalapal po dechu a zhluboka nabral do plic vzduch. Trhnutím hlavy odhodil mokré vlasy z očí. "Dnes ti to trvalo pěkně dlouho," ušklíbl se zadýchaně. "Už jsem měl skoro namále."
"Mohl ses přece kdykoliv vynořit," hájil jsem se pobaveně.
"Vynořit se dřív, než budeš? Tss, to se radši utopím," zasmál se. "Jak dlouho to bylo dnes?"
"Ani nevím. V určitou chvíli jsem přestal hlídat čas," uculil jsem se nevinně. "Jsi den ode dne lepší. Chce to ale ještě víc trénovat," popíchl jsem ho s úsměvem, který jsem se už docela obstojně naučil.
"Ty vážně chceš, abych se utopil!"
Objal jsem ho a políbil do mokrých vlasů. "Ty mi neumřeš, Regulusi. Já tě nedám smrti," slíbil jsem mu naprosto vážně.
Sedl si mi obkročmo do klína a políbil mě na rty. "Byl bych rád, kdybys strávil vánoční prázdniny se mnou. U mě doma."
Překvapeně jsem se mu podíval do očí. "Se Siriusem v jednom domě? To ani náhodou!" odmítl jsem okamžitě. Při vzpomínce na toho parchanta se mi zježily chlupy.
"Sirius už doma dávno nebydlí. Žiju sám s matkou a otcem."
"Stejně to odmítám. Madam Blackové by se určitě nelíbilo, kdyby sis přivedl domů místo nějaké čistokrevné čarodějky z dobré rodiny přítele s nečistou krví," rázně jsem zavrhl jeho nápad.
"Severusi… prosím..." Jeho teplé rty se přitiskly na mou tepající tepnu na krku.
"Řekl jsem ne," vydechl jsem pomalu.
"Prosím..." šeptal mi do kůže, jeho horký dech se tříštil na citlivém místě na krku.
"Ne..." Spíš než slovo to byl slastný vzdech.
Měl mě ve své moci, moc dobře to věděl, a já neměl potřebu se tomu jakkoli bránit. Jeho jazyk zanechával za sebou vlhkou stopu na mém hrdle, olízl čelist a pak vklouzl do mých úst. Chutnal po mém vlastním spermatu. Prsty podráždil moji bradavku a vyloudil tím další můj sten. Ten mizera věděl, jak na mne.
Regulus rafinovaně přerušil polibek, odměnil mě neodolatelným pohledem těch nádherných očí a prosebně zaškemral. "Slib mi, že přijdeš." Jeho dlaň se nebezpečně blížila k mému klínu.
"Nemohu..." zasténal jsem, když jeho šikovné prsty objaly můj tvrdnoucí penis.
"Ale můžeš..." Zhluboka se nadechl a znovu zmizel pod hladinou.
_______
Stoupali jsme po schodišti až na nejvyšší odpočívadlo, z něhož vedly pouze dvoje dveře. S výrazem odporu jsem se odvrátil od těch, na kterých byla přibitá mosazná tabulka s nenáviděným jménem. Sirius.
Zastavili jsme se u druhých dveří. Tabulka s textem "Bez výslovného povolení Reguluse Arctura Blacka vstup zakázán!", psaná úhledným rukopisem, nekompromisně upozorňovala nezvané návštěvníky, aby se rychle otočili čelem vzad a opustili prostor. Regulus odemkl kouzlem dveře svého pokoje a pozval mě dál.
Vešel jsem a rozhlédl jsem se. Ložnice byla zařízena ve velkolepém stylu, jak se na starobylý rod Blacků patří. Všude kolem se odrážela přímo fanatická věrnost Zmijozelu. Tapety na zdech, závěsy, přehozy přes postel a přes křesla, vše bylo laděné do smaragdově zelené a stříbrné barvy. Nad Regulusovou postelí se skvěl obrovský rodinný erb rodu Blacků s jejich rodinným mottem: Toujours Pur. Navždy čistý.
"Máš to tady pěkné," přikyvoval jsem.
"Jednou bude v tomto domě hlavní štáb Pána zla, vsaď se," pronesl pyšně. "Pojď, rychle vybalíme a letíme na večeři. Matka říkala, že budeme mít vzácnou návštěvu." Z jeho hlasu sálalo neskrývané nadšení. Otevřel kufr a vzduchem začaly létat kusy oblečení. Tak tomuhle on říká vybalování. "Konečně poznáš toho, kdo mě zasvěcuje do černé magie," mrkl na mne spiklenecky.
Vytáhl jsem si svoje pečlivě složené věci z kufru, ještě pečlivěji jsem si je urovnal do skříně za neustálého Regulusova pobízení Dělej, dělej! a seběhli jsme dolů.
_______
"Předpokládal bych, že si přivedeš spíše nějakou přítelkyni, Regulusi." Lucius Malfoy pobaveně sledoval mé rozpaky a významně přitom mhouřil ocelově šedé oči. Na uvítání mi pevně stiskl mou dlaň ve své jemné kožené rukavičce. "Vyrostl jsi, Severusi, od té doby, co jsme se viděli naposled. Jak je to dlouho... šest let?" Zbytečná otázka, věděl stejně jako já, že když on končil poslední ročník, já byl teprve v prvním.
Galantně pomohl z pláště křehké, bledé blondýnce po svém boku, kterou mi představil jako svou choť Narcissu a pak shodil ze svých ramen hábit z drahocenných látek. Opovrženě jej hodil do náruče domácímu skřítkovi. Přelétl povýšeným zrakem přítomné a nepatrným pokývnutím hlavy jim pokynul na uvítanou.
Divil jsem se, že mě to nenapadlo dřív, že Regulusovým učitelem černé magie je právě Malfoy. Nadutý, povýšený aristokrat a nejbohatší dědic kouzelnického impéria, pohrdající kříženci stejně jako Blackové, ale i velice nadaný kouzelník, už na škole si tajně zahrával s černou magií. Smrtelná kombinace.
Bublání čisté krve v žilách všech přítomných a jejich aristokratické přízemní pohrdání krví nečistou mne docela znechutilo. Otráveně jsem se vzdálil. Opíral jsem se o dubové ostění a nenápadně sledoval Reguluse, jak pořád hladově strkal ruce do nádob a misek na stole a ujídal různé dobroty. Jeho matka ho žertem pleskala po hřbetech rukou, zároveň ho láskyplně hladila po rozcuchaných vlasech. Pan Orion Black seděl na čestném místě u stolu, navenek předstíral, že ho nic nezajímá, přitom mi neuniklo, že pyšně sledoval svého syna. Dokonalá rodinná idylka.
"Velice přitažlivý mladý muž, ten Regulus, nemám pravdu, příteli?" uslyšel jsem za svými zády tichý hlas přímo u svého ucha. Leknutím jsem sebou trhl. Neměl jsem ani tušení, že jsem sám někým pozorně sledován. Můj zrak se srazil s významným pohledem očí, šedých jako ocel a stejně tak chladných. Lucius Malfoy mi s pobaveným úsměvem nabízel jednu ze dvou skleniček kvalitního archivního vína. Po krátkém zaváhání jsem ji přijal.
"Slyšel jsem, že máš obdivuhodný talent na lektvary a láká tě tajemství černé magie," pokračoval v nenucené konverzaci a hraný úsměv mu nezmizel z tváře.
Neměl jsem potřebu jeho monolog komentovat a jen jsem ho bez zájmu mlčky trpěl. Zrak jsem nespustil z Reguluse.
Lucius se naklonil ke mně, až moc blízko na to, aby to nebylo dost intimní. "Přijď ke mně na Malfoy Manor, Severusi," zašeptal mi důvěrně do ucha. "Seznámím tě se spoustou věcí, o kterých se ti ani nezdá." Prsty v černé kůži se letmo dotkl pramenu mých vlasů a smyslným gestem je odhrnul dozadu.
Překvapilo mě to a prudce jsem se k němu otočil tváří v tvář. "O co se to snažíš, Luciusi? Ulovit mě?" zareagoval jsem konečně.
"Ulovit?" Lucius se nahlas rozesmál. "Nebuď tak domýšlivý, Severusi," poznamenal, když se jeho smích trochu zklidnil. Položil přátelsky ruku kolem mých ramen a nenuceně mě přinutil k pomalé chůzi. "Fascinuje mne tvá inteligence, Severusi. Takovou kořist si nemohu nechat uniknout, takže vlastně ano, chci tě ulovit," pousmál se pobaveně, když jsme se posadili k nízkému stolku v kuřáckém salonku. Odložil sklenku a elegantně si stáhl černé rukavičky z rukou. Otevřel kazetu s kvalitními kubánskými doutníky a nabídl mi.
"Díky, nekouřím," odmítl jsem.
Lucius se pousmál, uřízl špičku, připálil doutník a labužnicky potáhl. Pohodlně se opřel do křesla, přehodil nohu přes nohu a zpod přivřených víček mě v houstnoucím dýmu mlčky pozoroval. Občas smočil rty v rudém nápoji a ani přes hrany sklenice nespustil ze mne chladné oči. "Přiznávám, že je na tobě něco, co mne neskonale vzrušuje a fascinuje," promluvil nakonec s uznáním, "ale proto tady dnes nejsem." Odložil doutník do popelníku a naklonil se k mému křeslu. "Přišel jsem ti nabídnout spolupráci, drahý příteli." Položil dlaň na mou ruku na opěradle. "Ve jménu Pána zla."
Sám netuším, co mne k tomu vyprovokovalo, jestli ten důvěrný dotek, anebo to hrůzu nahánějící jméno. Prudce jsem mu sevřel zápěstí. Luciusův rukáv se přitom vyhrnul až k předloktí a odhalil charakteristické tetování. Nevěřícně jsem na něj zíral. Na jeho bělostné kůži se rýsovalo vypálené znamení lebky a hada.
Lucius stáhl ruku a ušklíbl se. "Ano, jsem Smrtijed. To jsi nevěděl?" pozvedl obočí. Nastalo trapné ticho a konverzace uvízla. Došlo mu to. Opět se rozesmál, když to pochopil. "Tak on ti to ještě neřekl?"
_______
"Chtěl jsem ti to dnes říct," vysvětloval Regulus provinile.
Vztekle jsem házel všechny své věci do kufru, neuspořádaně, což u mne není zvykem. Zezadu se mi kolem pasu ovinuly dvě paže a pevně mě stiskly. Tak pevně, až jsem se nedokázal pořádně nadechnout. Vzdal jsem své chabé pokusy bránit se. Vlastně jsem se ani bránit nechtěl. Chtěl jsem pouze jakýmkoliv způsobem ventilovat své pocity.
"Neodcházej... prosím..."
Tichý hlas, plný smutku, se mi zažíral do duše. Jeho horký dech se mi tříštil na kůži za krkem. Přestože pálil, přeběhl mi mráz po zádech. Ruce mi poklesly podél těla a dlaň upustila na zem jednu část z mého skromného šatníku. Zavřel jsem oči. Oddal jsem se příjemnému teplu, sálající z Regulusova těla, přitisknutého k mým zádům. Bál jsem se. Hrozně jsem se bál. Ne o sebe. O něj. Kvůli tomu, k čemu se rozhodl.
Už tehdy, když mě Regulus poprvé seznamoval v opuštěné chodbě s učením Pána temna, mi to mělo dojít. Byl jsem slepý k tomu, po čem celým svým srdcem toužil, i když teď s odstupem času mi došlo, že mi to nesčetněkrát nepřímo naznačil.
Regulus se rozhodl pro radikální krok ve svém mladičkém životě. Připravuje se na přísahu věrnosti lordu Voldemortovi. Propadl jeho vlivu a dobrovolně se dal naverbovat do jeho služeb. Lucius ho systematicky dovedl až do cíle a naservíroval ho Temnému pánovi jak na stříbrném tácu.
Nejsem naštvaný kvůli tomu, že jediný člověk, na kterém mi na celém světě záleží, bude dennodenně riskovat svůj krk ve válce proti Voldemortovým odpůrcům. Respektuji jeho rozhodnutí a naprosto ho chápu. Štve mě to, že jsem se toto jeho zásadní rozhodnutí dozvěděl až od Luciuse, a ještě dosti nevybíravým způsobem.
Vymanil jsem se z jeho objetí a pomalu jsem se otočil k němu. Jeho pohled byl plný smutku a žádal o odpuštění. "Spal jsi s ním...?" řekl jsem tiše. Nebyla to otázka, spíš konstatování.
Sklopil zrak. "To bylo předtím, než jsem tě poznal," pokusil se o obhajobu. "Odpusť mi."
Vypadal zlomeně, přesto roztomile. Nedokážu se na něj zlobit. Zasunul jsem mu dlaň pod košili a dotkl se teplé kůže. Majetnicky jsem si přivlastnil jeho rty. Odpoutal jsem pozornost od chmur, jeho i svých, a tlačil jsem ho před sebou. Překvapeně vydechl, když jsem ho povalil na záda na postel a sklonil se nad jeho obličej. Opřel jsem lokty podél jeho hlavy a nechal se ztrácet v jeho očích barvy modrých kosatců.
"Mám strach," vydralo se mi těžce ze rtů. "O tebe."
Ovinul ruce kolem mého krku a přitáhl si mě do obličeje. "Nechtěl bys..." zaváhal a upřeně se mi díval do očí, "...jít do toho spolu se mnou, Severusi?"
Nevěřil jsem vlastním uším. "Cože?"
"Předpoklady na to máš. Hodně ses ode mě naučil, máš nesporně talent. Pán zla hledá právě takové lidi, jako jsi ty. Promluvím o tom s Luciusem, pokud budeš chtít. Jsem přesvědčený, že tě ochotně a rád zasvětí do-"
Přerušil jsem tok jeho vášnivých slov žhavým polibkem. Musel jsem ho zastavit. Kdybych to neudělal, přesvědčil by mě. Vlastně by mě přesvědčovat vůbec nemusel. Myslím na to už od chvíle, kdy mě Regulus poprvé seznámil s Voldemortovou filozofií. Láká mne beztrestně se pomstít všem, co mi v životě ublížili. Nikomu jsem to neřekl, ani Regulusovi. Jenže bez tvrdé přípravy a náročného výcviku mě Pán zla nikdy do svých řad nepřijme a než bych svolil slizkému Malfoyovi zasvětit mě, svůj sen si radši nechám rozplynout.
Regulus učinil slabý pokus odstrčit mě a doříct svou myšlenku. Sevřel jsem mu ruce v zápěstích a přimáčkl je do polštáře. Zasténal. Zesílil jsem stisk a pronikl divoce a bez varování do jeho úst. Proti mému polibku neměl žádnou šanci. Očividně ani nechtěl.
_______
…jedině temnota je tou správnou cestou k jedinému cíli a zrádci krve budou trpět v mukách nejvyšších. Budu vždy ctít svého pána a sloužit jemu jedinému, jeho zájmům a cílům a jeho rozkazům, věrně a oddaně, až do své smrti. Tak přísahám!
Byl to nejvýznamnější okamžik mého i Regulusova života, kdy jsme na prahu dospělosti poklekli před Lordem Voldemortem a zpečetili bolestí a krví tuto přísahu temnu. Byli jsme nesmírně pyšní na své Znamení zla, které nám Pán zla vypálil na levé předloktí a přijal nás mezi své věrné služebníky Smrtijedy. Šli jsme hrdě vstříc temné a nebezpečné budoucnosti a všem Voldemortovým nepřátelům.
A.D. 1978
Od té doby, co jsem se stal Smrtijedem, uběhly už téměř dva roky. Dva temné roky sloužím svému pánovi věrně jako pes a obdivuji a uctívám ho jako své božstvo. Kůži mám protkanou pavučinami krvavých šrámů a nezhojitelných jizev, v těžkých bitvách jsem utržil nesčetné množství hlubokých ran, které mi Regulus po každém boji obětavě lízal a já zase ty jeho, vzájemně jsme si kryli záda a zachraňovali jeden druhému krk. Na tyto kruté časy mi zůstaly jizvy nejen na kůži, ale i na duši. Přesto jsem nikdy předtím nebyl tak šťastný jako teď. Regulus zaplnil to prázdné místo v mém životě a ten dostal nový smysl. Je jediný, koho na celém světě mám, jediný, kdo mi patří, jediný, komu patřím já.
Opíral jsem se dlaněmi o studenou zeď, hlavu jsem vmáčkl mezi ramena a nechával si téct silný proud horké vody na šíji, jako bych chtěl z hlavy vypláchnout ty těžké myšlenky, které mne trýznily. Sváděl jsem v sobě bitvu, více zničující, než ta nejnebezpečnější smrtijedská akce. Byl jsem donucen rozhodnout se mezi dvěma zásadními věcmi, které byly v mém životě nejdůležitější. Obě dohromady ale byly neslučitelné a já jsem byl přinucen si vybrat. Láska nebo kariéra.
Opřel jsem své rozpálené čelo o studené dlaždice. Horký vodopád mi stékal po zádech a vyplavoval z těla bolest. Ne fyzickou. Tu bych snesl bez mrknutí oka. Po probděné noci jsem se musel definitivně rozhodnout a ta bolest, s tím spojena, vyzařovala přímo z hloubi mé temné duše. Služba temnu udělala ze mne bezohledného, bezcitného parchanta, který jde za svým cílem i přes mrtvoly. Který ani okem nemrkne nad tím, že kvůli moci dokáže zradit to, co je mu nejbližší a ublíží těm, kteří ho milují. Jsem bezpáteřní krysa. Vím to.
Láska nebo kariéra... Láska nebo kariéra...
Rozhodl jsem se.
Konečně jsem vypnul sprchu, chrstl si do obličeje ledovou vodu a s ručníkem kolem pasu a kamennou tváří jsem vešel do pokoje. Regulus si z dlouhé chvíle četl v posteli a jak jsem vešel do pokoje, ihned odložil knihu a usmál se na mě. Jeho úsměv, pod kterým jsem jindy tál jako led, mi dnes zapíchl trn do srdce.
"Proč ti to dnes tak dlouho trvalo, Severusi?" řekl lehce vyčítavě. "Už jsem myslel, že se tě nedočkám."
Postavil jsem se k posteli a pozoroval jsem ho. Byl nádherný. Přesto, co všechno má už za sebou, se v jeho jemných aristokratických rysech stále zračila ještě téměř dětská nevinnost. Dlouhé vlasy měl rozpustile rozhozené na polštáři a jeho oči zářily zpod přivřených řas jako broušený akvamarín. Vychutnával jsem si tu jeho krásu a dokonalost, která mně chyběla.
"Proč si mě tak prohlížíš?" zeptal se trochu překvapeně. Odhrnul přikrývku a provokativně odhalil své nahé tělo. Usmál se. "Pojď ke mně konečně," zašeptal a natáhl ke mně ruku.
Obdařil jsem ho úsměvem, který mu právem patřil za to, že mě naučil jej používat. Uvolnil jsem ručník u pasu a nechal jej sklouznout k patám. Regulusův pohled pohladil můj klín a v očích se mu probudila touha.
Nedokázal jsem mu déle odolávat. Lehl jsem si na něj a naše nahá těla se k sobě přitiskla. Pokryl jsem jeho obličej tisíci mokrými polibky. Zabořil prsty do mých vlhkých vlasů a polibky s vášní sobě vlastní opětoval.
"Nejdřív tě stáhnu z kůže," začal jsem se svou hrou a políbil ho na řasy, "pak tě nakousnu…" pokračoval jsem ve smyslných představách, mých i jeho, a mazlil jsem se s jeho lalůčkem, "a pak… tě udělám, že mě budeš prosit," zašeptal jsem mu do ucha lascivní slib.
"Och, bože… Severusi…" zasténal vzrušeně Regulus a přivíral oči v slastném očekávání slibovaného, "prosím už teď…"
Usmál jsem se jeho nedočkavosti, olízl jsem mu čelist a přisál se k jemné kůži na jeho hrdle. Zanechal jsem na ní červený flíček a sklouzl jsem dál k jeho hrudi. Špičkou jazyka jsem se proplétal řídkým porostem černých chloupků a vyhledal ostrůvek bradavky. Rozdráždil jsem ji jazykem, až ztvrdla jako hrášek a střídavě jsem ji laskal třepetajícím se jazykem a vsával ji do úst. Druhou jsem třel jemně mezi prsty.
Jeho tělo se pod mými doteky začínalo vzpínat slastí a dech se mu zadrhával v hrdle. Miluji, když se přestává ovládat a propadává do osidel chtíče, ze kterých nedokáže uniknout. Rukou jsem pomalu sklouzl přes prsa a břicho až mezi jeho stehna a roztáhl jsem mu nohy. Chvěl se v očekávání a doslova se nabízel k pomazlení jako plyšový králíček. Prsty jsem zajel mezi hýždě, zkušeně vyhledal otvor a pronikl jedním do jeho těla. Zasténal a chlípně nadzvedl pánev v agónii rozkoše.
Dráždivě jsem si s ním pohrával a vzrušeně pozoroval jeho tvář, zkroucenou slastí. Byl můj. Zatím ještě ano. Plnými doušky jsem si užíval tyto poslední okamžiky a dbal o to, aby se nám oběma tato chvíle navždy vryla do paměti. Můj jazyk sklouzl z růžové bradavky na jeho břicho a nechal se navádět pěšinkou z jemných černých chloupků, směřujících od pupku až do jeho slabin.
Ten poklad, který na mne na jejím konci dychtivě čekal, mne dokonale rozptýlil a přestal jsem na chvíli myslet na to, co mne pak nutně čeká. Soustředil jsem se jen na to milované tělo pod sebou, třesoucí se jako lístek osiky pod doteky mých hbitých prstů. Zmocnil jsem se ho a majetnicky jsem si ho pro tento okamžik přivlastnil.
Naposled jsem si vychutnával opojnou chuť jeho penisu a spermatu, které mi naplnilo ústa a já jsem si jej s požitkem převaloval na jazyku, než jsem jej spolkl. Naposled jsem si vychutnával horkost a těsnost jeho análu, když stiskl stehna kolem mého pasu, abych pronikl do něj co nejhlouběji, bral jsem si ho divoce, vášnivě, tvrdě, jak jsme to oba měli rádi a žádostivě poslouchal jeho přidušený výkřik při jeho druhém vyvrcholení. Naposled jsem si vychutnával, když tlaková nádoba uvnitř mého těla, naplněná až po okraj touhou po něm, překypěla a rozkoš, kterou mi Regulusovo milované tělo poskytlo, se z ní vyvalila jako horká láva na povrch.
Vše jednou musí skončit. I to nejhezčí.
Svalil jsem se znaven vedle něj a naše zrychlené dechy nasávaly do plic specifický pach potu, sexu a spermatu. Svaly jsem měl ztěžklé a ochablé dozvuky orgasmu. Plnými doušky jsem si užíval tuhle chvíli, která se už nebude opakovat. Něžně jsem hladil Regulusovo zpocené tělo, obtiskoval jsem své rty do jeho kůže a slízával pot z jeho jemné pokožky. Probíral se mi prsty ve vlasech a prsty druhé ruky propletl s mými. Leželi jsme vedle sebe a prožívali pomíjivý okamžik neskutečného štěstí. Oddaloval jsem to, co nevyhnutelně přijde. Věděl jsem však, že už to nemohu déle protahovat. Nastal čas zkazit tuto nádhernou chvíli.
"Pán zla…" začal jsem opatrně, šlo to hůř, než jsem čekal, "…mi udělal lukrativní nabídku."
Probudil jsem Regulusův zájem. Otočil se ke mně tváří a podepřel si hlavu rukou. "Vážně? To je skvělé! O co jde?"
Koukal jsem upřeně do stropu, abych se mu nemusel dívat do očí. "Nabídl mi místo popravčího."
Vše kolem přikrylo hrobové ticho. Po nekonečně dlouhé chvíli jsem se konečně odvážil pohledět mu do tváře. Byl bledý jako pergamen, hluboko v jeho zorničkách jsem zahlédl špatně skrývající zděšení.
"To nemůžeš přijmout, Severusi," vydral se mu ze rtů chraptivý šepot. "Musíš to odmítnout, vymyslíme nějaký pádný důvod," sypal ze sebe naléhavě. "Pokud vím, Walden má o to místo nebývalý zájem a určitě se na to hodí víc, než-"
"Regulusi... rozkaz Pána zla nelze odmítnout," pokusil jsem se zastavit příval jeho slov.
Vůbec mě neposlouchal. "-než ty. Ty nemáš v sobě tu potřebnou krutost kata. Nesmíš to místo vzít! Katovské řemeslo je hříšné dokonce i pro Smrtijeda! Byl bys vyloučen ze společnosti, žil bys stranou od všech, ode všeho, ode mne-"
"Regulusi!" přerušil jsem ho důrazně.
"-zradil bys naše přátelství, naši lásku-" zašeptal vystrašeně.
"Už jsem se rozhodl."
Konečně zmlkl.
"Nabídku jsem dnes ráno přijal. Nemohl jsem jinak." Na vyděšený výraz jeho tváře do své smrti nezapomenu. Padl naznak a jen tiše ležel a zíral do stropu, ztracen v myšlenkách. Nedokázal jsem už vydržet to tísnivé ticho. Zvedl jsem se a začal se spěšně oblékat.
"Takže odcházíš?"
"Ano." Snažil jsem se co nejrychleji obléknout, abych odsud vypadl, čím déle tady budu, tím horší to bude, ale prsty mě neposlouchaly.
"Za ním?"
"Ano." Kolem pasu mě zezadu pevně objaly jeho paže. "Odmítni to, Severusi, prosím tě o to," škemral zoufale.
"Nedělej mi to ještě těžší, Regulusi." Vzal jsem jeho tvář, zvlhlou od slz, do dlaní a pohlédl jsem mu zhluboka do očí. "Já už nemám na výběr. Kdybych teď neuposlechl, zabil by mě."
"Je to moje vina! Já jsem tě naverboval do toho všeho!"
"Život není fér." To byla poslední slova, která jsem mu řekl. Přehodil jsem si přes ramena hábit a rychle vykročil ke dveřím.
"Nenávidím ho! Pomstím se mu, přísahám!" volal za mými zády ve směsici vzteku a beznaděje.
Otevřel jsem dveře do chodby.
"Severusi, prosím… neopouštěj mě…"
Váhavě jsem zůstal stát mezi dveřmi. Srdce mi krvácelo a uvnitř se mi odehrával obrovský boj. "Severusi…" Ten zoufalý šepot za mými zády mi pronikal až do morku kosti a nutil mě vrátit se.
"Severusi… miluji tě…"
Neotočil jsem se. Kdybych se otočil, nikdy bych neodešel.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář.