Mistr Kat 2 - Vzpomínky

2. část

Vzpomínky

A.D. 1976

"Srabusi, kam tak pospícháš!" zasyčel posměšně Sirius Black, když mě silnou paží přirazil ke zdi, až mi skoro vyrazil dech. "Nerozuměl jsi tomu, co jsem ti teď přikázal? Mám ti to znovu zopakovat?" řekl výhružně.

Chtěl jsem se vzepřít jeho perverznímu příkazu a bránit se. Těžko se to ale realizuje, když mi Potter s Pettigrewem sevřeli zápěstí a obě mé ruce vmáčkli do zdi, každý z jedné strany. Zepředu mě omezoval Black. Byl jsem jako v kleštích.

Dveře se otevřely a oči všech se upřely k východu. Do toalet vešel Blackův mladší bratr Regulus. Zarazil se ve dveřích a očima přelétl situaci. Pak se přesunul k pisoárům a začal vykonávat činnost, kvůli které přišel. Sirius otočil zpátky ke mně svůj panovačný pohled. "Klekni si a dočista vylízej po sobě tu mísu!" zopakoval příkaz.

Zoufale jsem zacloumal rukama. Byly ale pevně přimáčknuté do zdi po obou stranách mé hlavy. Prsty, zkroucené jako orlí drápy, se mi pomalu zatínaly do pěstí. Siriusova tvář se nebezpečně přiblížila. "Rozuměl jsi, Srabusi? Na kolena!" procedil mezi zuby. Ovanul mě jeho ztuchlý cigaretový dech.

Plivl jsem mu přímo mezi oči. Zamrkal a nozdry se mu vzteky rozšířily. Smýkl mnou na dlažbu, přinutil mě kleknout a bolestivě sevřel do pěsti mé vlasy. Hlavu mi rukou násilně zatlačil do porcelánové mísy. Čísi ruce mi okamžitě spoutaly obě zápěstí za zády. "Lízej!" uslyšel jsem nad sebou Blackův hlas.

Zoufale jsem se bránil, ale proti trojnásobné přesile jsem měl pramalou šanci. Do nosu mi prorážel čpící pach lidské moči a žaludek se mi pomalu posouval do krku. Už jsem si myslel, že ochutnám vlastní moč, když jsem uslyšel bolestivý výkřik. Sevření mých vlasů najednou povolilo.

Otočil jsem se. Sirius spadl na zem jako pytel hnoje a z nosu se mu spustila krev. Nad ním stál Regulus, mnoucí si v dlani pravou pěst. Sirius si do hřbetu dlaně otřel krev z nosu a úkosem se zamračil na bratra. "Zbláznil ses, Regu? Co to vyvádíš?" vyštěkl vztekle. Zuřivě vyskočil na nohy a bez varování se na něj vrhl jako dravec po kořisti. Jamesovi a Peterovi dalo hodně práce odtrhnout je sebe.

"Co TY vyvádíš?" poopravil ho zadýchaně Regulus, když uviděl, jak se jeho bratr zmítá v pevném sevření svých kamarádů, kteří měli co dělat, aby ho vůbec udrželi. "Chceš, aby se rozneslo, že šikanuješ spolužáky a vyletěl kvůli tomu z posledního ročníku? Tak se uklidni!" Podíval se na mne. "A ty běž!"

Vyskočil jsem na rovné nohy a rychle jsem vypadl z toalet, otřesen z odporného zážitku. Přeběhl jsem chodbou, pak druhou a nakonec jsem se zastavil. Vyhýbám se osobním střetům, obzvlášť s těmi, co nesou jméno Black a Potter. Nejsem ale žádný zbabělec. Regulus šel proti svému vlastnímu bratrovi, aby se mě zastal, a já jsem ho v tom nechal samotného.

Otočil jsem se a utíkal jsem zpátky, i když bylo dost pravděpodobné, že odtamtud vyjdu s rozbitou hubou. Místnost už byla prázdná. Pomalu jsem se vracel na kolej s hlavou plnou myšlenek na svého zachránce.

_______

Ani v příštích dnech jsem Reguluse nedokázal vyhnat z hlavy. Pokaždé, když jsme se potkali ve společenské místnosti nebo ve Velkém sále, se naše zraky setkaly. Vždy jsem to byl já, kdo nakonec uhnul. Nedokázal jsem čelit tomu jeho uhrančivému pohledu.

Během těch letmých zrakových kontaktů jsem si všiml toho, co mi celá ta léta, přestože jsme se často nevšímavě míjeli, uniklo. Oči barvy oblohy těsně před setměním, přitažlivý úsměv, záplava černých vlasů splývajících na ramena, zadumaný výraz v pohledné tváři. Měl vše, co mně fyzicky chybělo. Nejenom zjevem leckoho převyšoval. Byl chytačem zmijozelského družstva, prefektem a hodně oblíbeným mezi spolužáky. Nic, čím bych se mohl chlubit já. Přestože to byl Black, přitahoval mne. A právě proto, že mne přitahoval, vyhýbal jsem se mu.

Dnes ráno jsme se málem srazili na chodbě. Šlapal jsem zamyšleně nahoru po schodišti a proti mně se seshora najednou vyřítilo stádo šesťáků a bralo útokem cestu do sklepení. Regulus v běhu do mne nechtěně strčil a já jsem málem ztratil rovnováhu. Spěšně se omluvil a chtěl běžet za kamarády, ale když zjistil, že jsem to já, zastavil se. Ani jeden z nás nepromluvil jediné slovo. Netuším, jak dlouho jsme na sebe hleděli. Když se mi zdálo, že uběhlo asi půl dne, vzpamatoval jsem se. Rychle jsem ho obešel a zmatený jako pokusná myš v labyrintu jsem utekl do síně.

Něco se dělo a já netušil, co. Byl jsem rozhodnut zdaleka se mu vyhýbat. Ale už na dvouhodinovce lektvarů mé předsevzetí zkrachovalo, když mne profesor Křiklan přiřadil do dvojice právě s Regulusem. Ignoroval jsem ho a soustředěně jsem pracoval na výrobě lektvaru dlouhého spánku.

Silou vůle jsem se přinutil ani jednou se na něj nepodívat. Dařilo se mi to celou hodinu. Pak ale krutá náhoda tomu chtěla, abychom v jednom okamžiku oba sáhli po stejné ingredienci. Jeho prsty se dotkly mé ruky. Prudce jsem zvedl hlavu a naše zraky se setkaly. Provinile se usmál a pokrčil rameny. "Omlouvám se."

"Není za co," řekl jsem tlumeně. Uvědomil jsem si, že dlaň má pořád položenou na mé. Ucukl jsem s rukou. Široce se usmál a bílé zuby se mu zaleskly. Od této chvíle už jsme pracovali společně. Byl jsem silně nervózní a to, v čem jsem byl jindy nejlepší, se mi dnes vůbec nedařilo. Prsty se mi třásly a žábu, kterou jsem potřeboval mít živou, jsem přetrhl napůl. Regulus k ní přiložil svou hůlku, kradmo se rozhlédl kolem a zašeptal zaklínadlo. Obojživelník jakoby zázrakem ožil.

Udiveně, a tak trochu s obavou, protože jsem tušil, že tohle není běžné kouzlo, jsem se zeptal: "Jak jsi to udělal?" Snažil jsem se být co nejtišeji, abych nepřilákal pozornost profesora Křiklana. Svůj zájem o netradiční kouzlo jsem ale nedokázal skrýt.

"Je to temná magie," odpověděl potichu. Nenápadně mne pozoroval a správně odhadl, že mne to zaujalo. "Seznámím tě s ní. Chceš?" navrhl najednou.

Temné neznámo mne odjakživa fascinovalo. Žádnou jinou odpověď jsem ani dát nemohl. Nepřemýšleje nad důsledky, horlivě jsem přikývl. Naklonil se ke mně a téměř nebyl slyšet, když řekl: "Přijď dnes po večeři k Hrbaté čarodějnici. Ukážu ti víc." Položil žábu břichem vzhůru a znehybnil ji kouzlem. Zvedl ke mně oči v němé prosbě. "Přijdeš?"

Pátravě jsem si ho prohlížel. Jsem od přírody nedůvěřivý a nepouštím si nikoho k tělu. Přesto jsem slyšel svůj vlastní hlas vyslovit tichý slib: "Přijdu." Tohle byl nejosudovější okamžik v mém životě.

_______

Plížil jsem se temnou chodbou ve třetím patře a došel jsem až k morbidní soše. V temném koutě, téměř splývající se zdí, stál Regulus Black. Opřen v šeru zády o zeď, s košilí ležérně rozepnutou, uprostřed prsou uzel z povolené zeleno stříbrně pruhované vázanky. Chvíli jsme jeden druhého mlčky testovali. "Máš tu žábu, Snape?" začal. Zavrtěl jsem hlavou. Sakra, jak jsem mohl na ni zapomenout?

"Proč?" podivil se. "Jak ti mám teď vysvětlit to oživení?"

"Skočím pro ni," nabídl jsem se.

"Počkej…," stáhl mne za rukáv, "nikam nechoď. Nebudeme se zdržovat." Vytáhl hůlku. "Ukážu ti něco jiného. Chtěl jsi vidět něco z černé magie, tak sleduj." Vyslovil zaklínadlo. Ze špičky hůlky začal najednou tryskat hustý bílý kouř. Dusil mne, nesnesitelně škrábal v krku a bodal jehličkami do očí. Rozkašlal jsem se, svíral jsem si rozpálené hrdlo a druhou rukou protíral štípající a slzící oči. "Co to má být, sakra?" řekl jsem znechuceně a utřel jsem podrážděné oči. Pokud si myslel, že mne ohromí smradlavým kouřem, spletl se. Čekal jsem něco efektnějšího.

"Otravný dým. Zpacifikuje nepřítele během pár vteřin. Tohle se na hodinách obrany proti černé magii neprobírá," pousmál se záhadně Regulus. "Ale na hodinách černé magie ano," dodal šibalsky.

"Hodiny černé magie?" zopakoval jsem, jestli jsem se nepřeslechl. Tato temná stránka magie mne lákala odjakživa. Zahrával jsem si s ní opatrně už od třetího ročníku a v praxi vyzkoušel spoustu nezákonných kouzel. Vše jsem ale pouze vyčetl ze zakázaných knih, nikde jsem nenarazil na její legální studium. "Kdo ti dává ty lekce?" zeptal jsem se s větším zájmem, než jsem chtěl přiznat.

Black se jen pousmál. "Zajímá tě to?" Správně vycítil můj zájem. "Chceš vědět víc?"

"Zbytečná otázka, Blacku."

"Něco ti ukážu." Svlékl hábit a položil jej na zem. Kolem nás se vznesl prach a pomalu se usazoval k zemi. Black si sedl na hábit a nabídl mi místo vedle sebe. "Říká ti něco jméno…" sotva slyšitelně zašeptal, "lord Voldemort?

Jak by ne? V celém kouzelnickém světě nebyl nikdo, kdo by neznal to hrůzu nahánějící jméno. Vlažně jsem přikývl. Regulus si přisedl blíž. "Co o něm víš?"

"Slyšel jsem, že má obrovskou moc, že stojí na straně zla a že si chce podrobit svět. A že vládne černou magií. Ale moc tomu nevěřím. Akorát nahání lidem strach, ale nikdo nemůže mít takovou moc." Rozpovídal jsem se víc, než je u mne zvykem.

Regulus zkoumavě studoval výraz v mém obličeji. "Je to pravda." Jeho rty se téměř nepohnuly. "Vím to." Odmlčel se a napjatě čekal, jak zareaguji.

Nedokázal jsem rozumně uvažovat. "Ty jsi… ty jsi…" složitě jsem se snažil vyslovit jednoduchou otázku.

Přisunul se ještě blíž a jako by se bál, že nás poslouchají zdi, tiše šeptal: "Moje rodina patří již delší dobu k jeho věrným přívržencům. Zajímám se o Pána zla už dávno. Sdílím jeho snahu o dosažení čisté krve mezi kouzelníky. Pod jeho vedením se kouzelníci konečně přestanou skrývat před světem a budou vládnout mudlům."

Nervózně jsem si poposedl. Nebyl jsem docela přesvědčen, jestli to vůbec chci slyšet, přesto jsem to řekl: "Co o tom víš?"

"Mám něco, co by tě mohlo zajímat," zazubil se Black. Vytáhl ze záňadří štos novinových výstřižků a začal je rozkládat vedle sebe jako hrací karty. Přelétl jsem zrakem po textech. Všechny do jednoho pojímaly o jednom jediném tématu. Lord Voldemort. Regulus přišel na naši schůzku se zcela jasným záměrem.

V dalších hodinách mi Regulus prozradil úplně vše o nejmocnějším čaroději na širém světě. O jeho širokých znalostech z černé magie, o jeho rozsáhlých kouzelnických schopnostech, o mocných a smrtelných zaklínadlech, které dokáže používat bez pomoci hůlky, o vrozeném talentu podrobit si druhé a mít nad lidmi naprostou moc, o síle, kterou ovládá mysl a chování druhých, o schopnosti zabít mávnutím ruky, o tom, že přelstil i smrt.

Fascinovaně jsem hltal každé jeho slovo. Dodnes jsem byl přesvědčen, že největším kouzelníkem současnosti je Brumbál, teď v porovnání s Pánem temna mi připadal jako nezkušený začátečník. Když Regulus skončil, zůstali jsme oba dlouhé minuty tiše sedět v šeru. On proto, že mě soustředěně pozoroval a dal mi čas vstřebat informace, já proto, abych ovládl své vzrušení a uspořádal zmatené myšlenky z toho, co jsem se teď dozvěděl. Z hlubokého přemýšlení mě vytrhl až Regulusův pohyb ruky, po kterém se rozhořela pochodeň nad našimi hlavami. Do té doby jsem si ani neuvědomil, že nás v chodbě zastihla noc.

Regulus posbíral výstřižky a zvedl se. "Nejvyšší čas jít spát," konstatoval.

"Je noc. Jak se dostaneme nepozorovaně do sklepení?" přemýšlel jsem s obavami.

"Nech to na mně," usmál se. "Dost jsem se toho už z černé magie naučil." Další zaklínadlo, a kolem nás se vytvořila prapodivná černá koule nedokonalých tvarů. My jsme se nacházeli přímo uprostřed ní. To už bylo podstatně zajímavější, než páchnoucí dým.

"Je to koule absolutní tmy. Toho, kdo se nachází uvnitř, zcela pohltí a ztrácí se před pohledy lidí zvenčí. Pohybuje se zároveň s ním. Ten uvnitř vidí ven, ti venku ale dovnitř ne. Takhle se nepozorovaně dostaneme až do koleje." Přistoupil ke mně blíž, abychom se oba do ní vešli. "Pro dva je ale dost těsná," spiklenecky se usmál a přitiskl se ke mně.

Uvědomili jsme si ve stejnou chvíli, jak blízko u sebe stojíme. Ta těsnost byla až zarážející. Naše hrudi, břicha, boky, tohle vše se navzájem dotýkalo v nekonečném množství bodů. Ucítil jsem jeho prsty ve své dlani. Propletl je nesměle s mými a druhou ruku opatrně položil na můj bok. Napjatě sledoval mou reakci a dal mi šanci ucuknout. Překvapilo mne to natolik, že jsem se nezmohl na jakýkoliv odpor.

Téměř nepostřehnutelně, jakoby se bál, aby mne prudším pohybem nevyplašil, se přibližoval k mé tváři. Jako had, číhající na vyděšenou oběť těsně předtím, než zaútočí. Jeho oči, lesknoucí se jako hladina jezera za úplňku, mne spoutaly v hypnotickém zajetí. Cítil jsem, jak se proti své vůli do těch zrádných modrých hlubin potápím a ani se nesnažím plavat. Pud sebezáchovy zalezl kamsi hluboko a nechal mě utopit.

"Severusi…" zašeptal. Stačil jsem si ještě uvědomit své překvapení z toho, že zná moje křestní jméno. Na tváři jsem ucítil dotek jeho dechu. Vlhké rty zavadily o mé. Lehce, jako když motýl roztáhne svá křídla těsně před vzlétnutím. Srdce se mi zastavilo a projela mnou neznámá vlna vzrušení. Špičkou jazyka sotva postřehnutelně olízl můj horní ret a vrátil se zpátky po spodním. Ucítil jsem jeho jazyk mezi rty, nenásilně se snažící vklouznout mezi ně. Zorničky se mi překvapením rozšířily a hledaly rozumné vysvětlení v jeho lesklých očích. Místo odpovědi mne uvěznil do svého pohledu a přitáhl si mne blíž.

Teď jsem konečně pochopil, že jsem ztracen. Chtěl jsem se znechuceně odvrátit. Chtěl jsem ho od sebe odstrčit. Chtěl jsem ho uřknout za tu opovážlivost. Přesto jsem vymanil ruku z jeho dlaně, zvedl paže a zabořil prsty do husté hřívy černých kadeří. Pootevřel jsem rty a vpustil jsem ho dovnitř. Jeho jazyk proklouzl mezi rty a osmělil se. Dotkl se mého a jemně jej pohladil. Srdce se mi opět rozbušilo a snažilo se dohnat tu odmlku. Zavřel jsem oči a zcela zapomněl na prostor a čas. Vnímal jsem jen ten jazyk, prozkoumávající má ústa, a oči, vpíjející se do mých.

Regulus ovinul ruce kolem mého pasu a pomalu je utahoval do silného objetí. Nedokázal jsem rozumně uvažovat, a přestože jsem dobře věděl, že to není správné, pokorně jsem se poddal svému prvnímu polibku a prvnímu objetí. Stáli jsme v temné chodbě jako líbající se sousoší a já se nechal unášet tím nádherným pocitem, který jsem ještě nikdy nezažil a přál jsem si, aby trval věčně.

Regulus mě nečekaně přitiskl těsně k sobě. Do podbřišku mě zatlačilo něco hodně tvrdého. Vyděšeně jsem otevřel oči. Prudce jsem Blacka odstrčil od sebe a odskočil jsem dozadu. Kouzlo polibku se přerušilo.

Najednou mi došlo, co jsme to provedli. Vyděšeně jsem si Blacka přeměřoval. Regulus odstranil průhlednou kouli kolem nás a provinile se na mne usmál. Prudce jsem se otočil a rozběhl jsem se chodbou zpátky, i s rizikem, že mne někdo chytne v noci na chodbě. Naštěstí nikým nespatřen jsem se vplížil do svého pokoje a padl jsem tváří do peřin. Hlavou mi vířily zmatené myšlenky na největšího čaroděje všech dob a zmítal mnou obrovský chaos z toho, co jsem se před chvílí o něm dozvěděl. I nejmocnější mág byl však zcela zastíněn novými neznámými pocity. Stěží jsem ovládal vzrušení při vzpomínce na Blackův hříšný polibek. Do rána jsem kvůli němu nezamhouřil oko.

_______

Celý následující týden jsem se Reguluse stranil ještě více, než doteď. Vyhýbal jsem se mu širokým obloukem, nechodil jsem do jídelny, celé odpoledne až do tmy jsem trávil venku jen ve společnosti svých neurovnaných, zmatených myšlenek a na zmijozelskou kolej jsem chodil jako poslední, když už všichni spali. Dobrovolně jsem se odsoudil k izolaci.

Pouze společným hodinám jsem se nemohl vyhnout. Na hodiny jsem chodil jako poslední s profesorem v patách a během celého vyučování jsem cítil, že mi Regulus propaluje díru do temene. Jeho pohledy jsem však nikdy neopětoval a hned po skončení hodiny jsem odešel z učebny jako první. Ztratil jsem se v rozsáhlých bradavických pozemcích a do noci vyháněl Blacka z hlavy. Přestože jsem dělal vše pro to, abych na něj nemyslel, mělo to úplně opačný účinek.

Utahaný po náročném dni - dnes jsem se zatoulal až k samým hranicím pozemků - jsem sáhl po klice do společných sprch a rozladěně v duchu zaklel, když jsem uslyšel, že se ještě někdo sprchuje. Schválně si vybírám tuhle pozdní noční hodinu, když by už každý měl být ve své posteli a teď mi nějaký opozdilec překazil plány. Vešel jsem, přistoupil ke své skřínce a svlékl jsem se donaha. Omotal jsem si ručník přes kolem beder a vykročil ke sprchám.

Ve dveřích jsem se prudce zastavil, jako kdyby do mne uhodil blesk. V rohu místnosti, pod proudem horké vody v páře stál Regulus Black. Byl ke mně otočen zády a přes hluk tekoucí vody mne nemohl slyšet. Stál jsem jako socha z kamene a vyjeveně civěl na jeho nahé tělo. Dokonalé tělo. Svaly na zádech se mu vlnily pohyby paží, jak zvedal ruce k hlavě a prsty zajížděl do mokrých vlasů. Po zádech mu stékala v bílých potůčcích pěna a vyzývavě mizela ve žlábku mezi jeho pevnými hýžděmi. Ruce mu sklouzly k ramenům. Krouživými pohyby je masíroval a pomalu klesal k lopatkám. Kam až dosáhl, jemně roztíral dlaněmi mýdlo po zádech a spíš než mytí tyto provokativní pohyby připomínaly něžné hlazení. Kdybych si nebyl jist, že o mně neví, řekl bych, že mne svádí.

Vydechl jsem a opřel jsem se zády o studenou zeď za rohem. Tělem mi prošla elektrizující vlna a ze rtů se mi vydralo několik vzdechů. Zavřel jsem oči a bojoval s naléhavým nutkáním. Ve slabinách mi bolestivě pulzovala rychle tvrdnoucí erekce. Ze všech sil jsem se snažil udržet rozbouřené hormony pod kontrolou. Pravá ruka se však vymkla kontrole a přestala poslouchat pokyny z mozku.

Ručník mi sklouzl z beder. Ruka proti mé vůli pevně uchopila naběhlý penis, až jsem tiše zakňučel. Nedočkavě začala přejíždět nahoru a dolů po celé jeho délce, uspěchaně jsem uspokojoval svou potřebu v klíně. Kradmo jsem zpoza rohu nahlížel k nahému Regulusovu tělu. Dech se mi zrychloval, rozkoš nabývala na intenzitě. Přivřel jsem oči, víčka se mi chvěla slastí. Tělo se mi najednou zachvělo v orgastické křeči. Zaklonil jsem hlavu, kousl jsem se do rtu, abych nevykřikl a z hrdla se mi vydral tlumený vzdech. Prsty mi pokropilo teplé sperma. Za tichých vzlyků jsem nechal dozvuky orgasmu cloumat svým tělem.

Hukot tekoucí vody ztichl. Rychle, jak jen to šlo, jsem se vzpamatoval a v poslední chvíli jsem v panice skočil do nejbližší kabinky. Škvírou v pootevřených dveřích jsem zahlédl Blacka, jak prošel kolem, tak blízko, blízko mne. Nádherný, nahý, jen kolem pasu měl ovinutý ručník. Zastavil se u mé pootevřené skříňky a zarazil se. Sakra, sakra, sakra! Ohlédl se přes rameno a jeho pohled zamířil ke kabinkám. Prudce jsem couvl a srdce se mi rozbušilo.

Několik dlouhých minut jsem strávil vmáčknutý do zdi u toaletní mísy. Regulus už dávno opustil umyvárnu, když jsem se konečně přinutil vylézt. Pod proudem studené vody jsem pak půl hodiny ze sebe smýval hanbu a výčitky z toho, co jsem provedl a snažil se pochopit, proč se chovám jako idiot.

Odešel jsem z umyvárny a plížil jsem se ztichlou chodbou ve sklepních prostorách hradu. Ze vzdálené věže vysoko nade mnou odbila půlnoc. U holé kamenné stěny jsem se zastavil a zašeptal heslo. Otevřel se vchod do zmijozelské koleje a vstoupil jsem do společenské místnosti. Všude ticho a klid. Oddechl jsem si. Zamířil jsem k pokojům, když mne najednou vyplašil tichý, naléhavý hlas ze tmy.

"Severusi..." Z křesla u krbu se vztyčila tmavá postava. Poznal jsem ho okamžitě. Regulus se mi postavil do cesty a odřízl cestu ke komnatám. "Chtěl jsem ti říct, že-"

"Dej mi pokoj, Blacku!" zakřičel jsem hlasitěji, než jsem chtěl. "Proč za mnou, sakra, pořád lezeš?" Odstrčil jsem ho, zanechal jsem za zády jeho překvapený obličej a rozeběhl jsem se ke svému pokoji. Hodil jsem se na postel, tvář jsem zabořil do polštáře a vztekle mlátil pěstmi do něj. Proč jsem ho nevyslechl? Trochu slevit ze své hrdosti by mě snad nezabilo. Vlastně ani nemá důvod se omlouvat. Tomu polibku jsem se přece vůbec nebránil. Nedokázal jsem jej vymazat z paměti a stokrát za den se přistihnu, jak po něm toužím zas. Celý týden se Blackovi vyhýbám jenom proto, abych nepropadl pokušení. Jeho hezká tvář, líbající rty, něžné ruce, ovinuté kolem mého pasu, to vše mě pronásleduje všude, kam se hnu.

Mé myšlenky se nepřetržitě vracely k trapné epizodě ve sprchách. Nedokázal jsem si odpustit, co jsem udělal. Měl jsem obrovský vztek sám na sebe, že se mi postavilo péro při pohledu na Blackovo nahé tělo. Při incidentu ve společenské místnosti jsem ho odstrčil. Musel jsem, protože kdybych to neudělal, skončil by v mé náruči.

Hodiny na věži odbily druhou hodinu ranní. Kdesi vrzly do nočního ticha dveře. Pořád se mi nedařilo usnout, jen jsem se převaloval v posteli. Uslyšel jsem tichý zvuk a zvedl jsem hlavu, abych se rozhlédl. Všude tma a ticho jako v hrobě, přerušované občasným hlasitým zachrápáním Evana. Zavřel jsem oči a vrátil jsem se k myšlenkám na Blacka. Jestlipak taky nemůže usnout jako já? Nebo je ještě pořád ve společenské místnosti? Co kdybych se šel podívat…

"Severusi," zněla mi v uších ozvěna jeho hlasu. Jak krásně zní mé jméno z jeho úst. "Severusi," na ušním lalůčku jsem ucítil horký dech. To nebyla ozvěna. Prudce jsem otevřel oči. Ve tmě, jen kousek od mého obličeje, se rýsovaly bledé obrysy Regulusovy tváře, matně osvětlené svitem hvězd za okny.

"Blacku!" zašeptal jsem vylekaně a chtěl jsem se posadit. Přimáčkl mě zpátky do matrace a zakryl mi ústa svou dlaní. Pohnul jsem rukou a učinil jsem chabý pokus bránit se, ale Black mě druhou rukou chytil za zápěstí. Pokusil jsem se uvolnit ruku, sevření akorát zesílilo.

"Tiše, neublížím ti," uklidňoval mě potichu. "Teď tě pustím, dobře?" Na znamení, že jsem pochopil, jsem nepatrně přikývl. Ruka z mých úst zmizela a sevření povolilo.

"Zbláznil ses, Blacku?" zašeptal jsem. "Někdo tě tady uvidí!"

"Neuvidí. Vykouzlil jsem kouli absolutní tmy." Zazářily mu bílé zuby. "Je i zvukotěsná."

"Co tady, sakra, chceš?" řekl jsem zlostně, nervózní z jeho přítomnosti.

"Vše ti vysvětlit. Nedal jsi mi možnost. Vyhýbáš se mi, přitom jsem ti chtěl říct, že-."

Nedopověděl. Přitáhl jsem si jeho hlavu k sobě a vtiskl jsem mu vášnivý polibek na rty. Prostě jsem to nedokázal ovládnout. Tentokrát to vyvedlo z míry jeho. Zalapal po dechu, ale nedal jsem mu šanci. Dusil jsem ho svými ústy a jazykem a bláznivě líbal rty, po kterých jsem tak toužil. Rychle se vzpamatoval a mé divoké polibky s vášní oplácel. Svíral mou tvář v dlaních a líbal ji jako smyslů zbavený. Mé prsty se hbitě proplétaly jeho jemnými, hustými vlasy. Bylo nemožné být u toho zcela potichu. Když se naše ústa konečně od sebe oddělila, naše pohledy se propletly. Nemuseli jsme nic říkat, oči mluvily za nás. Regulus si lehl vedle mne a objal mě kolem pasu. Nemohl jsem se nasytit jeho blízkosti a měl jsem velký vztek sám na sebe, že jsem se tomu tak hloupě bránil.

"Co tě to napadlo přijít sem?" zeptal jsem se zvědavě.

"Nedokázal jsem přestat myslet na tebe a na to, co se stalo nahoře. Musel jsem přijít za tebou, jinak bych se zbláznil," řekl tiše.

"Hodně riskuješ."

Naklonil se k mému uchu a pošeptal: "Ten risk mi za to stojí. Ty mi za to stojíš."

"Byl jsem hloupý, že jsem před tebou utíkal," zastyděl jsem se.

Usmál se. Políbil mě jemně na ústa a přivinul co nejtěsněji k sobě. Nebránil jsem se. Konečně jsem si přiznal to, čemu jsem se tak zarputile vzpíral. Zamiloval jsem se. Ne dnes. Ten bláznivý cit, který jsem nikdy předtím nepoznal a byl jsem přesvědčen, že mě ani nikdy nepotká, mne srazil na kolena už tehdy, jak se mne Regulus zastal. Jen jsem si to nechtěl za žádnou cenu připustit. Teď už nemá smysl bránit se tomu. A ani nechci.

_______

"Snape, vstávej! Za chvíli začínají lektvary!"

Živý mumraj v ložnici mě vytrhl z hlubokého spánku. Walden odtáhl těžký závěs kolem mé postele a stáhl ze mne přikrývku. Rozespale jsem se posadil. Pak mi to došlo. Vyděšeně jsem se podíval vedle sebe na místo, kde v noci ležel Regulus. Vydechl jsem obrovskou úlevou. Místo bylo prázdné.

Ve spěchu jsem se oblékl, popadl učebnice a letěl jsem jako o závod do učebny lektvarů. Už tam byl. Jak jsem vešel, usmál se na mne svým okouzlujícím úsměvem. Nadzvedl jsem pravý koutek rtů v nepovedeném pokusu o opětování úsměvu. Nikdy jsem neměl důvod usmívat se. Neumím se smát. Regulus ale docílil toho, že jsem měl důvod konečně se to začít učit.

Začali jsme se scházet. Každé odpoledne po škole jsme se vypařili a utekli daleko až k Zapovězenému lesu, kam se nikdo neodvážil a kde nás nikdo nerušil. Každou noc přišel v magické kouli za mnou do postele a spali jsme v pevném objetí až do svítání. Každé ráno těsně před úsvitem mě vždy opouštěl, abychom se odpoledne setkali zas. Můj mizerný život nabral nových rozměrů a začalo mě bavit žít.

_______

Seděl jsem v hluboké vaně plné horké vody, s rukama rozpřaženýma do stran. Se zavřenýma očima jsem si užíval ten nádherný pocit rozkoše. Můj dech se stával čím dál nepravidelnější a rychlejší. Ze rtů mi vyráželo slastné sténání, vrchol už byl blízko. Tělo se mi napnulo silnou křečí a z hrdla se mi vydral výkřik úlevy a odrážel se mezi zdmi koupelny. Napětí svalů povolilo a tělo se mi dokonale uvolnilo.

Zpod hladiny vody se prudce vynořila černovlasá hlava. Regulus zhluboka nabral do plic životadárný vzduch a trhnutím hlavy odhodil mokré vlasy z očí. "Dnes ti to trvalo nějak dlouho," sípal zadýchaně a utíral si mokrý obličej do dlaní. "Už jsem měl skoro namále."

"Mohl ses kdykoliv vynořit. Dnes jsem ti hlavu pod vodou nepřidržoval," hájil jsem se pobaveně.

"Vynořit se dřív, než budeš? Pche, to se radši nechám utopit!" zasmál se. "Jak dlouho to bylo dnes?"

"Ani nevím. V jistou chvíli jsem přestal hlídat čas. Tři minuty?" odhadl jsem. "Jsi den ode dne lepší. Chce to ale víc trénovat," popíchl jsem ho s úsměvem, který jsem se už docela obstojně naučil.

"Víc trénovat? Jaká si myslíš, že je má hranice? Po pěti minutách začne mozková tkáň bez kyslíku odumírat." Sedl si mi rozkročmo do klína a políbil mě na rty. "Nechci umřít mladý."

Objal jsem ho kolem mokrých zad a přitiskl k sobě. "Neumřeš. Nedám tě smrti," zašeptal jsem a zabořil tvář do jeho mokrých vlasů. Přivinul se těsněji.

"Byl bych rád," začal po chvilce nesměle, "kdybys strávil vánoční prázdniny se mnou. U nás doma."

Překvapeně jsem se mu podíval do očí. "Zbláznil ses? Se Siriusem v jednom domě? Nikdy nestrávím ani minutu pod jednou střechou s tvým hnusným bratrem!" odmítl jsem okamžitě. Při vzpomínce na toho parchanta se mi zježily chlupy.

"Sirius už doma dávno nebydlí. Žiju sám s matkou a otcem."

"Stejně to odmítám. Madam Blacková by se jistě divila, kdyby sis přivedl domů místo nějaké čistokrevné čarodějky Severuse Snapea, kouzelníka s poloviční krví," rázně jsem zavrhl jeho nápad.

"Severusi… prosím..." Jeho teplé rty se přitiskly na mou tepající tepnu na krku.

"Ne!" vydechl jsem pomalu.

"Prosím..." šeptal mi do kůže a jazykem laskal pulzující místo.

"Ne..." Spíš, než slovo to byl slastný vzdech.

Měl mne ve své moci a neměl jsem potřebu se tomu jakkoli bránit. Jeho jazyk zanechával za sebou vlhkou stopu na mém hrdle, olízl čelist a vklouzl do mých úst. Vtiskl mi polibek, chutnající po mém semenu. Jeho teplá dlaň podráždila moji bradavku a vyloudila další můj sten. Pomalu postupovala níž.

Regulus přerušil polibek, odměnil mě dětsky nevinným pohledem svých nádherných očí a tiše zaškemral: "Slib mi, že půjdeš." Jeho prsty se jako pavoučí nožky blížily k mému klínu. Miluji tyto naše vodní hrátky v prefektské koupelně.

"Nemohu..." zasténal jsem, když jeho dlaň objala můj tvrdnoucí penis.

"Ale můžeš..." zašeptal. Zhluboka se nadechl a znovu zmizel pod hladinou.

_______

Stoupali jsme po schodišti až na nejvyšší odpočívadlo, z něhož vedly pouze dvoje dveře. S výrazem největšího znechucení jsem se odvrátil od těch, na kterých byla přibitá mosazná tabulka s nenáviděným jménem. Sirius.

Zastavili jsme se u druhých dveří. Tabulka s textem "Bez výslovného povolení Reguluse Arcturuse Blacka vstup zakázán!", psaná úhledným rukopisem, nekompromisně upozorňovala nezvané návštěvníky, aby se rychle otočili čelem vzad. Regulus odemkl kouzlem dveře svého pokoje a pozval mě dál. Vešel jsem a rozhlédl jsem se. Ložnice byla zařízena ve velkolepém stylu, jak se na starobylý rod Blacků patří. Všude kolem se odrážela přímo fanatická věrnost Zmijozelu. Tapety na zdech, závěsy, přehozy přes postel a přes křesla, vše bylo laděné do smaragdově zelené a stříbrné barvy. Nad Regulusovou postelí se skvěl obrovský rodinný erb rodu Blacků s jejich rodinným mottem: Toujours Pur. Navždy čistý.

"Pěkné," řekl jsem uznale.

"Jednou bude v tomto domě hlavní štáb Pána zla, vsaď se," zvolal pyšně. "Pojď, rychle vybalíme a letíme na večeři. Matka říkala, že budeme mít vzácnou návštěvu." Z jeho hlasu sálalo neskrývané nadšení. Otevřel kufr a vzduchem začaly létat kusy oblečení. Tak tomuhle on říká vybalování. "Konečně poznáš toho, kdo mě zasvěcuje do černé magie," mrkl na mne spiklenecky.

Vytáhl jsem si svoje složené věci z kufru, pečlivě jsem si je urovnal do skříně za neustálého Regulusova pobízení Dělej, dělej! a seběhli jsme dolů.

_______

"Předpokládal bych, že si přivedeš spíše přítelkyni, Regulusi." Lucius Malfoy pobaveně sledoval mé rozpaky a významně přitom mhouřil ocelově šedé oči. Na uvítání mi pevně tiskl mou dlaň ve své jemné kožené rukavičce. "Vyrostl jsi, Severusi, od té doby, co jsme se viděli naposled. Jak je to dlouho, příteli... šest let?" Zbytečná otázka, věděl stejně jako já, že když on končil poslední ročník, já byl teprve v prvním.

Galantně pomohl z pláště křehké, bledé blondýnce po svém boku, kterou mi představil jako svou choť Narcissu Malfoy a pak shodil ze svých ramen hábit z těžkých drahocenných látek. Opovrženě jej hodil do náruče domácímu skřítkovi. Přelétl povýšeným zrakem přítomné a nepatrným pokývnutím hlavy jim pohrdavě pokynul.

Divil jsem se, že mne to nenapadlo dřív, že Regulusovým učitelem černé magie je právě Malfoy. Nadutý, povýšený aristokrat a nejbohatší dědic kouzelnického impéria, pohrdající kříženci stejně jako Blackové, ale i velice nadaný kouzelník, už na škole si tajně zahrávající s černou magií. Smrtelná kombinace.

Bublání čisté krve v žilách všech přítomných a jejich aristokratické přízemní pohrdání krví nečistou mne docela znechutilo. Otráveně jsem se vzdálil. Opíral jsem se o dubové ostění a nenápadně sledoval Reguluse, jak pořád hladově strkal ruce do nádob a misek na stole a ujídal různé dobroty. Jeho matka ho žertem pleskala po hřbetech rukou, přitom láskyplně hladila po rozcuchaných vlasech a nemohla se syna pořád nabažit. Pan Orion Black seděl na čestném místě u stolu, navenek předstíral, že ho nic nezajímá a nehty nervózně klepal na dřevo, přitom mi neuniklo, že pyšně sledoval svého syna. Dokonalá rodinná idylka.

"Velice přitažlivý mladý muž, ten Regulus, nemám pravdu, příteli?" uslyšel jsem za svými zády tichý hlas přímo u svého ucha. Leknutím jsem sebou trhl. Neměl jsem do té doby ani tušení, že jsem sám někým pozorně sledován. Můj zrak se srazil s významným pohledem očí, šedých jako ocel a stejně tak chladných. Lucius Malfoy mi s pobaveným úsměvem nabízel jednu ze dvou skleniček kvalitního archivního vína. Po krátkém zaváhání jsem ji přijal.

"Slyšel jsem, že prý máš obdivuhodný talent na lektvary a zajímáš se o tajemství černé magie," pokračoval v nenucené konverzaci a pobavený úsměv mu nezmizel z tváře.

Neměl jsem potřebu jeho monolog komentovat a jen jsem ho bez zájmu mlčky trpěl. Zrak jsem nespustil z Reguluse.

Lucius se naklonil ke mně, až moc blízko na to, aby to nebylo dost důvěrné. "Přijď ke mně na Malfoy Manor, Severusi," zašeptal mi do ucha. "Seznámím tě se spoustou věcí, o kterých se ti ani nezdá." Prsty v černé kůži se sotva dotkl pramenu mých vlasů a smyslným gestem je odhrnul dozadu.

Překvapilo mě to a prudce jsem se k němu otočil tváří v tvář. "O co se to snažíš, Luciusi? Ulovit mně?" zapojil jsem se konečně do rozhovoru.

"Ulovit?" Lucius se nahlas rozesmál. "Proč myslíš?" řekl, když se jeho smích trochu zklidnil. Položil přátelsky ruku kolem mých ramen a nenuceně mě přinutil k pomalé chůzi. "Tvá inteligence mě fascinuje, Severusi. Takovou kořist si nemohu nechat uniknout," konstatoval uznale, když jsme se posadili k nízkému stolku v kuřáckém salonku. Odložil sklenku a elegantním pohybem si pomalu stahoval černé rukavičky z nejjemnější kůže. Otevřel kazetu s kvalitními kubánskými doutníky a nabídl mi.

"Díky, nekouřím," odmítl jsem.

Lucius se pousmál, uřízl špičku, připálil doutník a labužnicky natáhl. Pohodlně se opřel do křesla, přehodil nohu přes nohu a zpod přivřených víček mne v houstnoucím dýmu mlčky pozoroval. Občas smočil rty v rudém nápoji a ani přes hrany sklenice nespustil ze mne chladné oči. Odložil doutník do popelníku a naklonil se k mému křeslu. "Máš pravdu, drahý příteli," řekl nakonec, "chci tě ulovit." Položil dlaň na mou ruku na opěradle. "Pro Temného pána."

Sám netuším, co mne k tomu vyprovokovalo, jestli ten důvěrný dotek, anebo to hrůzu nahánějící jméno. Prudce jsem mu sevřel zápěstí. Luciusův rukáv se přitom vyhrnul až k předloktí a odhalil tmavou kresbu. Nevěřícně jsem na ni zíral. Na jeho bělostné kůži se mu rýsovalo vypálené znamení hada.

Lucius vytrhl ruku a pousmál se. "Ano, jsem Smrtijed. Tos nevěděl?" zeptal se povýšeně a upíral na mne pronikavý zrak. Stáhl jsem se. Nastalo trapné ticho a konverzace uvízla. Došlo mu to. Opět se rozesmál, když pochopil. "Tak on ti to neřekl?"

_______

"Chtěl jsem ti to dnes říct," zašeptal provinile Regulus.

Vztekle jsem házel všechny své věci do kufru, nepořádně, nesystematicky, což u mne není zvykem. Zezadu se mi kolem pasu ovinuly dvě paže a pevně mě stiskly. Tak pevně, až jsem se nedokázal pořádně nadechnout. Vzdal jsem své chabé pokusy bránit se. Vlastně jsem se ani bránit nechtěl. Chtěl jsem pouze jakýmkoliv způsobem ventilovat své pocity.

"Neodcházej... prosím..."

Tichý hlas, plný smutku, se mi zažíral do duše. Jeho horký dech se mi tříštil na kůži za krkem. Přestože pálil, přeběhl mi mráz po zádech. Ruce mi poklesly podél těla a dlaň upustila na zem jakousi část z mého skromného šatníku. Zavřel jsem oči. Oddal jsem se příjemnému teplu, sálající z Regulusova těla, přitisknutého k mým zádům. Bál jsem se. Hrozně jsem se bál. Ne o sebe. O něj. Kvůli tomu, k čemu se rozhodl.

Už tehdy před třemi měsíci, když mě poprvé seznamoval v opuštěné chodbě s učením Pána temna, jsem měl předpokládat, že k tomu jednou dojde. Své myšlenky jsem tehdy, stejně jako dnes, sobecky zaměřil pouze na jeho fyzično a nestaral se o jeho duševno. Byl jsem slepý k tomu, po čem celým svým srdcem toužil, i když teď, s odstupem času mi došlo, že mi to nesčetněkrát nepřímo naznačil.

Regulus se rozhodl pro radikální krok ve svém mladičkém životě. Připravuje se na přísahu věrnosti lordu Voldemortovi. Propadl jeho vlivu a dobrovolně se dal naverbovat do jeho služeb. Lucius ho systematicky dovedl až do cíle a naservíroval ho Temnému pánovi na stříbrném tácu až pod nos. Nejsem naštvaný kvůli tomu, že jediný člověk, na kterém mi na celém širém světě záleží, bude dennodenně riskovat svůj krk ve válce proti silným Voldemortovým odpůrcům. Respektuji jeho rozhodnutí a naprosto ho chápu. Štve mě to, že jsem se toto jeho zásadní rozhodnutí dozvěděl až od Luciuse, a ještě dosti nevybíravým způsobem.

Vymanil jsem se z jeho objetí a pomalu jsem se otočil k němu. Jeho pohled byl plný smutku a žádal o odpuštění. "Spal jsi s ním..." řekl jsem tiše. Nebyla to otázka, spíš konstatování.

Sklopil zrak. "To bylo předtím, než jsem tě poznal," pokusil se o obhajobu. "Odpusť mi."

Vypadal zlomeně, přesto roztomile. Nedokážu se na něj zlobit. Zasunul jsem mu dlaň pod košili a dotkl se teplé kůže. Majetnicky jsem si přivlastnil jeho rty. Odpoutal jsem pozornost od chmur, jeho i svých, a tlačil jsem ho před sebou. Překvapeně vydechl, když jsem ho povalil na záda na postel a sklonil se nad jeho obličej. Opřel jsem lokty podél jeho hlavy a nechal se ztrácet v jeho očích barvy modrých kosatců.

"Mám strach," vydralo se mi těžce ze rtů. "O tebe."

Ovinul ruce kolem mého krku a přitáhl si mne do obličeje. "Nechtěl bys..." zašeptal a upřeně se mi díval do očí, "...jít do toho spolu se mnou, Severusi?"

Obočí se mi překvapením zvedlo až do půli čela. "Cože?"

"Předpoklady na to máš. Hodně ses ode mně naučil, máš nesporně talent. Pán zla hledá právě takové lidi, jako jsi ty. Promluvím o tom s Luciusem. Jsem přesvědčený, že tě ochotně a rád zasvětí do-"

Přerušil jsem tok jeho vášnivých slov žhavým polibkem. Musel jsem ho zastavit. Kdybych to neudělal, přesvědčil by mne. Vlastně by mne přesvědčovat vůbec nemusel. Myslím na to už od chvíle, kdy mě Regulus poprvé seznámil s Voldemortovým učením. Láká mne beztrestně se pomstít všem, co mi v životě ublížili. Nikomu jsem to neřekl, ani Regulusovi. Jenže bez tvrdé přípravy a náročného výcviku mě Pán zla nikdy do svých řad nepřijme, a než bych svolil zvrhlému Malfoyovi zasvětit mě, svůj sen si radši nechám rozplynout.

Regulus učinil slabý pokus odstrčit mě a doříct svou myšlenku. Sevřel jsem mu ruce v zápěstích a přimáčkl je do polštáře. Zasténal. Zesílil jsem stisk a pronikl divoce a bez varování do jeho úst. Proti mému polibku neměl žádnou šanci. Ani nechtěl.

_______

…jedině temnota je tou správnou cestou k jedinému cíli a zrádci krve budou trpět v mukách nejvyšších. Budu vždy ctít svého pána a sloužit jemu jedinému, jeho zájmům a cílům a jeho rozkazům, věrně a oddaně, až do své smrti. Tak přísahám!

Byl to nejvýznamnější okamžik mého i Regulusova života, kdy jsme na prahu dospělosti poklekli před Mistrem a zpečetili bolestí a krví tuto přísahu temnu. Byli jsme nesmírně pyšní na své Znamení zla, které nám Lord Voldemort vypálil na levé předloktí a přijal nás mezi své věrné služebníky Smrtijedy. Šli jsme hrdě vstříc temné a nebezpečné budoucnosti a všem nepřátelům Pána zla.

A.D. 1978

Od té doby, co jsem se stal Smrtijedem, uběhly už téměř dva roky. Dva temné roky sloužím svému pánovi věrně jako pes a obdivuji a uctívám ho jako své božstvo. Kůži mám protkanou pavučinami krvavých šrámů a nezhojitelných jizev, v těžkých bitvách jsem utržil nesčetné množství hlubokých ran, které mi Regulus po každém boji obětavě lízal a já zase ty jeho, vzájemně jsme si kryli záda a zachraňovali jeden druhému krk. Na tyto kruté časy mi zůstaly jizvy nejen na kůži, ale i na duši. Přesto jsem nikdy předtím nebyl tak šťastný jako teď. Regulus zaplnil to prázdné místo v mém životě a ten dostal nový smysl. Je jediný, koho na celém světě mám, jediný, kdo mi patří, jediný, komu patřím já.

Opíral jsem se dlaněmi o studenou zeď, hlavu jsem vmáčkl mezi ramena a nechával si téct silný proud horké vody na šíji, jako bych chtěl z hlavy vypláchnout ty těžké myšlenky, které mne trýznily. Sváděl jsem v sobě bitvu, více zničující, než ta nejnebezpečnější smrtijedská akce. Byl jsem donucen rozhodnout se mezi dvěma zásadními věcmi, které byly v mém životě nejdůležitější. Obě dohromady ale byly neslučitelné a já jsem byl přinucen si vybrat. Láska nebo kariéra.

Opřel jsem své rozpálené čelo o studené dlaždice. Horký vodopád mi stékal po zádech a vyplavoval z těla bolest. Ne fyzickou. Tu bych snesl bez mrknutí oka. Po probděné v noci jsem se musel definitivně rozhodnout a ta bolest, s tím spojena, vyzařovala přímo z hloubi mé temné duše. Služba temnu udělala ze mne cílevědomého a bezcitného parchanta, který nebere žádné ohledy na své okolí a jde i přes mrtvoly za svým cílem. Ani okem nemrkne nad tím, že kvůli kariéře a vysokému postu dokáže zradit to, co je mu nejbližší a ublíží těm, kteří ho milují. Jsem bezpáteřní krysa. Vím to.

Láska nebo kariéra. Rozhodl jsem se.

Konečně jsem vypnul sprchu, chrstl si do obličeje ledovou vodu a s ručníkem kolem pasu a kamennou tváří jsem vešel do pokoje. Regulus si z dlouhé chvíle četl v posteli, a jak jsem vešel do pokoje, ihned odložil knihu a rozzářila se mu tvář. Jeho úsměv, pod kterým jsem jindy tál jako led, mi dnes zapíchl trn do srdce.

"Proč ti to dnes tak dlouho trvalo, Severusi?" řekl rádoby káravě. "Už jsem myslel, že se tě nedočkám."

Postavil jsem se k posteli a pozoroval jsem ho. Byl nádherný. Přesto, co všechno má už za sebou, se v jeho jemných aristokratických rysech stále zračila ještě téměř dětská nevinnost. Černé dlouhé vlasy měl rozpustile rozhozené na polštáři a jeho oči zářily zpod přivřených řas jako broušený akvamarín. Vychutnával jsem si tu jeho krásu a dokonalost, která mně chyběla.

"Proč si mě tak prohlížíš?" zeptal se trochu překvapeně. Odhrnul přikrývku a provokativně odhalil své nahé tělo. Usmál se. "Pojď ke mně konečně," zašeptal a natáhl ke mně ruku.

Obdařil jsem ho úsměvem, který mu právem patřil za to, že jsem se jej naučil používat. Uvolnil jsem ručník kolem pasu a nechal jej sklouznout k patám. Regulusův zrak pohladil můj rozkrok a v očích se mu probudila touha.

Nedokázal jsem mu déle odolávat. Lehl jsem si na něj a naše nahá těla se k sobě přitiskla. Pokryl jsem jeho obličej tisíci mokrými polibky. Zabořil prsty do mých vlhkých vlasů a polibky s vášní sobě vlastní opětoval. "Nejdřív tě stáhnu z kůže," začal jsem se svou hrou a políbil ho na řasy, "pak tě nakousnu…" pokračoval jsem ve smyslných představách, mých i jeho, a mazlil jsem se s jeho lalůčkem, "a pak… tě udělám, že budeš prosit," zašeptal jsem mu do ucha slib.

"Och, bože… Severusi…" zasípal vzrušeně Regulus a zavíral oči, "prosím už teď…"

Usmál jsem se, olízl jsem mu čelist a přisál se k jemné kůži na jeho hrdle. Zanechal jsem na ní červený flíček a sklouzl jsem dál k jeho hrudi. Špičkou jazyka jsem se proplétal jemným porostem černých chloupků a vyhledal ostrůvek bradavky. Rozdráždil jsem ji jazykem, až ztvrdla jako hrášek a střídavě jsem ji laskal třepetajícím se jazykem a vsával ji do úst. Druhou jsem třel jemně mezi prsty.

Jeho tělo se pod mými doteky začínalo vzpínat slastí a dech se mu zadrhával v hrdle. Miluji, když se přestává ovládat a propadává do osidel chtíče, ze kterých nedokáže uniknout. Rukou jsem pomalu sklouzl přes prsa a břicho až mezi jeho stehna a roztáhl jsem mu nohy. Chvěl se v očekávání a doslova se nabízel k pomazlení jako plyšový králíček. Prsty jsem zajel mezi hýždě, zkušeně vyhledal otvor a pronikl jedním do jeho těla. Zasténal a chlípně nadzvedl pánev v agónii rozkoše.

Dráždivě jsem si s ním pohrával a vzrušeně pozoroval jeho tvář, zkroucenou slastí. Byl můj. Zatím ještě ano. Plnými doušky jsem si užíval tyto poslední okamžiky a dbal o to, aby se nám oběma tato chvíle navždy vryla do paměti. Můj jazyk sklouzl z růžové bradavky na jeho břicho a nechal se navádět pěšinkou z jemných černých chloupků, směřujících od pupku až do jeho slabin.

Ten poklad, který na mne na jejím konci dychtivě čekal, mne dokonale rozptýlil a přestal jsem myslet na to, co mne nutně čeká. Soustředil jsem se jen na to tělo pod sebou, třesoucí se jako lístek osiky pod doteky mých hbitých prstů. Zmocnil jsem se ho a majetnicky jsem si ho pro tento okamžik přivlastnil. Možná až příliš hrubě, ovlivněn silnou snahou dokonale prožít tento sex.

Naposled jsem si vychutnával opojnou chuť jeho penisu a spermatu, které mi naplnilo celá ústa, a já jsem si jej s požitkem převaloval na jazyku, než jsem jej spolkl. Naposled jsem si vychutnával horkost a těsnost jeho análu, když stiskl stehna kolem mého pasu, abych pronikl do něj co nejhlouběji, bral jsem si ho divoce, vášnivě, tvrdě, jak jsme to oba měli rádi a žádostivě poslouchal jeho vzrušený výkřik do ticha při jeho druhém vyvrcholení. Naposled jsem si vychutnával, když tlaková nádoba uvnitř mého těla, naplněná až po okraj touhou po něm, překypěla, a rozkoš, kterou mi Regulusovo milované tělo poskytlo, se z ní vyvalila jako horká láva na povrch.

Vše jednou musí skončit. I to nejhezčí.

Svalil jsem se znaven vedle něj a naše zrychlené dechy nasávaly do plic specifický pach potu, sexu a spermatu. Svaly jsem měl ztěžklé a ochablé dozvuky orgasmu. Plnými doušky jsem si užíval tuhle chvíli, která se už nebude opakovat. Něžně jsem hladil Regulusovo zpocené tělo, obtiskoval jsem své rty do jeho kůže a slízával pot z jeho jemné pokožky. Probíral se mi prsty ve vlasech a prsty druhé ruky propletl s mými. Leželi jsme vedle sebe a prožívali pomíjivý okamžik neskutečného štěstí. Oddaloval jsem to, co nevyhnutelně přijde. Věděl jsem však, že už to nemohu déle protahovat. Nastal čas zkazit tuto nádhernou chvíli.

"Pán zla…" začal jsem opatrně, šlo to hůř, než jsem čekal, "…mi udělal lukrativní nabídku."

Probudil jsem Regulusův zájem. Otočil se ke mně tváří a podepřel si hlavu. "Vážně? To mě zajímá."

Koukal jsem upřeně do stropu, abych se mu nemusel dívat do očí. "Nabídl mi místo popravčího." A je to venku. Vše kolem přikrylo hrobové ticho. Po nekonečně dlouhé chvíli jsem k němu obrátil tvář a pohleděl mu zblízka do očí. Spoutal mne svým neodolatelným pohledem a já opět ucítil kdesi v podbřišku podivné chvění. Hluboko v jeho zorničkách jsem ale zahlédl skrývající zděšení.

"To nemůžeš přijmout! Musíš to odmítnout, vymyslíme nějaký pádný důvod," naléhavě ze sebe sypal proud slov. "Pokud vím, Walden má o to místo nebývalý zájem a určitě se na to hodí víc, než-"

"Regulusi," pokusil jsem se zastavit příval jeho slov.

"-než ty. Nesmíš to místo vzít! Katovské řemeslo je nepočestné a hříšné dokonce i pro smrtijeda! Byl bys vyloučen ze společnosti a odsoudil by ses k věčné samotě! Žil bys stranou od všech, ode všeho, ode mne-"

"Regulusi!" přerušil jsem ho důrazně.

"-zradil bys naše přátelství. Naši lásku," zašeptal vystrašeně.

"Já jsem se už rozhodl."

Zmlkl.

"Nabídku jsem dnes ráno přijal." Nepoznával jsem svůj vlastní hlas. Na jeho vyděšený pohled do své smrti nezapomenu. Padl naznak a jen tiše ležel a zíral do stropu, ztracen v myšlenkách. Nedokázal jsem už vydržet to tísnivé ticho. Zvedl jsem se a začal se spěšně oblékat.

"Odcházíš?" uslyšel jsem tichý hlas za svými zády.

"Ano." Snažil jsem se co nejrychleji obléknout, ale prsty mne neposlouchaly.

"Za ním?"

"Ano."

Kolem pasu mne zezadu pevně objaly jeho paže. "Nedělej to, Severusi, prosím tě o to. Já tě nepustím," škemral zoufale.

Prudce jsem ho setřásl ze sebe, i když mi to rvalo srdce. " Nedělej mi to ještě těžší, Regulusi."

"Copak si myslíš, že se tě jen tak vzdám?" zakřičel. "Je to moje vina! Já jsem tě naverboval do toho všeho!"

"Život není fér," konstatoval jsem suše. Poslední slova, která jsem mu řekl. Hodil jsem si přes ramena hábit a rychle vykročil ke dveřím.

"Ukradl mi tě! Nenávidím ho!" volal za mými zády ve směsici vzteku a beznaděje. "Pomstím se mu!" Hlas se mu zlomil.

Otevřel jsem dveře.

"Severusi, prosím… neopouštěj mě…" tiše prosil jako o svůj život.

Vyšel jsem do tmavé chodby, přestože mi srdce krvácelo a uvnitř se mi odehrával obrovský boj. "Severusi…" Ten zoufalý šepot za mnou mi pronikal až do morku kosti a nutil mě vrátit se. "Severusi… vrať se… miluji tě…"

Neotočil jsem se. Kdybych se otočil, už nikdy bych neodešel.

3. kapitola