Remus byl už od rána nezvykle neklidný a zamlklý. Chvíli neposeděl, nervózně pendloval po celém domě. Jeho tvář byla ztrhanější než jindy, z očí se mu vytrácela ta jeho přirozená vlídnost a laskavost. Každou chvíli si mimoděk škrábal kůži, svědila ho a byla napnutá, jako by už chtěla popraskat. Začaly se na něm projevovat první příznaky blížící se večerní přeměny.
Snape si četl v křesle knihu, ale nedokázal se na ni soustředit. Pohled mu neustále bloudil k Remusovi. Nikdy se osobně nesetkal s tím, co vlkodlaci prožívají těsně před úplňkem. Nesnášel je a nikdy je nelitoval. A nejvíc nesnášel Lupina, od té dávné příhody v Chroptící chýši. Teď by však dal cokoli za to, kdyby mu mohl nějak pomoct.
V poledne se Snape najedl sám, protože Remus neměl chuť k jídlu. Odpoledne spolu probírali nejnovější zprávy z kouzelnického světa, které si přečetli v posledním čísle Denního Věštce. Dozvěděli se mimo jiné, že bystrozoři chytili Dolohova. Jak se blížil večer, byl Remus čím dál nervóznější, jako by mu dělalo problémy ovládat šelmu, která se už drala ven.
Když se začínalo šeřit, Remus cítil, že přišel jeho čas. Oči měl podlité krví, ale hlas měl pořád svůj, stejně vlídný a laskavý jako jindy.
"Musím jít," oznámil chmurně, očividně se mu do toho nechtělo. "Zamkni se tady uvnitř a za žádných okolností nechoď v noci ven." Otočil se a vyšel ven do zapadajícího slunce.
Snape zamkl hlavní dveře na dva západy a posadil se do křesla. Vzal do ruky knihu, ale neotevřel ji. Dokonce si ani nerozsvítil, seděl v šeru a pohled upíral k oknu. Stísněně sledoval, jak se venku rychle vytrácí poslední zbytky denního světla a tma se nezadržitelně ujímá své vlády. Poprvé za těch několik týdnů, co spává s Lupinem v jedné posteli, bude dnes v noci spát sám.
Remus vyšel z domu a rozeběhl se do lesa. Cítil neovladatelnou potřebu volně běhat. Když doběhl na svoji mýtinku, už se stmívalo. Svlékl si všechno oblečení a schoval jej pod pařez. Nahý se schoulil ke kmeni vysoké borovice a tiše čekal na svoji chvíli.
Měsíc na obzoru dorostl do úplňku. Remus pozvedl k němu hlavu. Bělma se mu zbarvila do krvava a šedé duhovky se přetavily do žluta. Nesnesitelná bolest sevřela jeho tělo v kleštích. Všechny kosti v těle začaly měnit svůj tvar a velikost, kůže popraskala a z ran vyrašily dlouhé šedé chlupy. Během několika dlouhých minut se Remus v porodních bolestech přeměnil v divokou šelmu. Přikrčený ve vlčí podobě ještě chvilku kňučel bolestí jako zbitý pes, pak se ve své majestátní velikosti postavil na zadní, zvedl hlavu k žluté kouli na obloze a z tlamy plné dlouhých ostrých zubů vydal táhlé, hrůzu nahánějící zavytí.
V pokoji se zatím úplně setmělo. Do okna pronikalo magické světlo úplňku. Snape seděl bez hnutí a poslouchal to napjaté ticho. Z dálky k němu konečně dolehlo vytí vlkodlaka. Zavřel oči. Věděl, že Remus bez jeho vlkodlačího lektvaru už teď ztratil veškeré své lidské instinkty a stal se z něj krvelačný predátor.
Netušil, jak dlouho tam v tichu seděl, ale najednou docela blízko zaslechl zavytí. Ztuhla mu krev v žilách a prudce otevřel oči. Za zavřeným oknem se mihl velký černý stín. Snape seděl tiše, i když vlkodlak začal čenichat u dveří. Musel cítit jeho pach. K uším mu dolehlo temné hrdelní vrčení za dveřmi. Zvíře cítilo kořist, ale nemohlo se dostat k ní.
Další hrůzné zavytí se ozvalo sotva pár kroků od něj pod oknem. Snape věděl, že se dnes v noci nevyspí. Pevně zavřel víčka. Přestože se snažil, nedokázal dostat z hlavy ten dávný střet tváří v tvář vlkodlakovi, který teď hladově obcházel dům.
***
Když se Remus za svítání vrátil domů, našel Snapea sedět v křesle s knihou v ruce. Klekl si na zem k jeho nohám a ustaraně mu hleděl do tváře.
"Jsi v pořádku, Severusi?" zeptal se tiše.
"Proč bych neměl být?"
Remus si viditelně oddechl. "Měl jsem strach, jestli jsem se v noci nedostal až k domu."
"Všude byl klid. Spal jsem celou noc jako zabitý," ujistil ho Snape, doufaje, že si Remus nevšimne jeho tmavých kruhů pod očima. Odložil knihu a pohlédl do Remusových zarudlých očí a utrpením vyčerpané tváře.
"Potřebuješ si odpočinout." Vstal a odvedl unaveného Remuse do ložnice a i přes jeho protesty ho uložil do postele. Remus usnul dřív, než ho Snape stačil přikrýt.
Snape si sedl do křesla v ložnici a zachmuřeně pozoroval spícího Lupina. Stačily pouhé tři týdny, aby se silné osobní antipatie, které celý život k tomuto člověku cítil, postupně vytratily, když se spolu sblížili. Hleděl mu do tváře, teď uvolněné a klidné, přesto v ní viděl nesmazatelné stopy trýznivé bolesti, kterou si před chvílí prošel. Jak rád by mu uvařil vlkodlačí lektvar, aby mu pomohl alespoň trochu zmírnit to utrpení. Jenomže on už žádný kouzelnický lektvar nikdy nepřipraví.
Zvedl se a přistoupil k posteli. Opatrně, aby ho nevzbudil, mu odhrnul potem slepené vlasy z očí a přikryl ho peřinou až ke krku, aby byl v teple. Zatemnil okno a po špičkách opustil pokoj.
***
Remus prospal celý den a celou noc. Když se další den ráno konečně probudil, jeho oči spočinuly na Snapeovi, spícím v nepohodlné poloze ve starém křesle.
"Severusi?" opáčil potichu. Snape otevřel oči a rozespale se rozkoukával.
"Proč nespíš v naší posteli?" zeptal se Remus se staženým hrdlem. Posunul se víc ke kraji a poklepal dlaní na polštář.
Snape se protáhl, zívl a pak přijal pozvání do vyhřáté postele. "Nechtěl jsem tě probudit."
Remus ho pevně objal kolem pasu. "Vystrašil jsi mě. Lekl jsem se, že už nechceš se mnou spát."
"Jak ti je?"
"Není to zrovna nejlepší den mého života, ale nejhorší mám za sebou," uklidnil ho Remus. "Zase na měsíc."
"Před příštím úplňkem ti připravím vlkodlačí lektvar. Tedy... ty si jej budeš muset připravit. Budu na to alespoň dohlížet."
Remus se vděčně usmál. "Děkuji, Severusi." Přitiskl se k němu a citlivým čichem nasál jeho vůni. "Teď bych ale měl chuť na takový lehčí sex," zablýskalo se mu v očích šibalsky.
Snape pozvedl obočí. "Co si mám pod tím lehčí sex představit?"
"Hned ti to předvedu," zavrčel Remus a dravě ho políbil.
Půl hodiny poté oba lapali po dechu, těla se jim leskla potem a do výšin vyhnaný tep jim bušil ve spáncích.
"Tomuhle říkáš lehčí sex, Lupine?" zachroptěl Snape zadýchaně.
"Trochu se mi to vymklo z rukou," uchechtl se Remus nevinně. "To jsou ještě asi dozvuky toho zvířete, kterým jsem včera byl."
"Animální to rozhodně bylo," utrousil Snape s výrazem naprostého uspokojení.
***
"Nelepší se to," konstatoval Snape, když si prohlížel zanícené kousance po hadích zubech na krku.
"Měl by se ti na to podívat nějaký doktor," pronesl zachmuřeně Remus. "Jenomže kdokoli tě uvidí, okamžitě tě práskne bystrozorům. Odměna za tvoji hlavu je příliš motivující."
"To je," přikývl Snape. Opatrně si nanesl na rány mast a přelepil sterilní náplastí. "Mohl bys být bohatý muž, kdybys mě práskl ministerstvu."
Remus se dobrosrdečně zasmál. "Ale já přece jsem bohatý muž. Mám to, po čem jsem toužil a jsem šťastný. K tomu žádné peníze nepotřebuji." Připravil si obvaz a začal Snapeovi obvazovat krk.
"A po čem jsi toužil?"
"Nebuď tak zvědavý, Severusi. Rád bych si nechal nějaká tajemství pro sebe," pokáral ho Remus pobaveně a změnil téma. "Zkusím se domluvit u Munga na změně léčby a na jiných lécích."
"To bude hodně drahé, s tím nemohu souhlasit," protestoval Snape.
"O to se, prosím, nestarej," odbyl ho Remus. Dovázal obvaz a spustil mu vlasy na ramena. "Trochu ti zkrátím vlasy, máš je už přerostlé," zavedl řeč jinam. Postavil před Snapea zrcadlo a vzal do rukou nůžky.
Snape se ještě nezeptal Remuse na věci, které našel v jeho úkrytu, snažil se respektovat jeho soukromí. Teď ale nemohl jinak.
"Ty peníze u Gringottů sis půjčil na moji léčbu, že ano?"
Remus chvíli mlčel a věnoval se stříhání. Prameny uhlově černých vlasů se elegantně snášely k zemi. "Ano, ale je to jenom moje věc."
"Jak to chceš splatit? Je to spousta peněz."
Remus si zhluboka povzdechl. "Severusi, proč musíš vždycky strkat do všeho nos?" Pohleděl do jeho očí v zrcadle. "Brzy dostanu Merlinův Řád, takže i pěknou finanční sumičku. A nemocnice u Munga mi platí dost peněz za... řekněme výzkum lykantropie."
Snape nebyl hloupý, aby si nedokázal spočítat, že tolik peněz Remus nemůže dát nikdy dohromady. "Výzkum lykantropie? Dělají na tobě pokusy!" vyjel vztekle. Samotného ho to překvapilo, že mu najednou záleží na tom, co s Lupinem dělají.
"Není to tak hrozné," pousmál se Remus.
Snape nedokázal přestat. "Zneužívají tě, Remusi! Udělali si z tebe laboratorní krysu a po smrti tě ještě vykuchají jako mumii! Musíš s tím skončit!"
"To neudělám." Remus, který byl prototypem naprosto klidného člověka, se tentokrát neudržel. "Právě kvůli těm našim - uznávám, že trochu kontroverzním - dohodám se mě nikdo neptá, pro koho potřebuji ty léky a kdo je ten anonymní pacient."
"Já ti ty peníze dám. Mám v Gringottově bance našetřené jmění. Řeknu ti heslo k mému trezoru."
Remusovy oči posmutněly. "Vážím si tvého gesta, Severusi. Ale jako hledanému zločinci ti ministerstvo tvůj účet u Gringottů zmrazilo. Nikdo se k němu nedostane, ani ty. Je mi to moc líto."
Snapea ta informace zaskočila. Spolehlivě počítal s tím, že si svoji léčbu, jídlo, oblečení a vše, co bude potřebovat, zaplatí sám, aby tím nezatěžoval Lupina.
"Jak ti mám tedy pomoct, abys nebyl na všechno sám?"
"Já nic od tebe nechci, Severusi. Mám dost peněz, abych se o tebe postaral," uklidnil ho Remus. "Ministerstvo už mi navíc naznačilo, že od nového školního roku bych mohl opět nastoupit do Bradavic, takže budu mít stálý příjem."
"Tak to gratuluji," odpověděl Snape a znělo to výjimečně upřímně.
Remus mu odpověděl úsměvem. "Tak hotovo. Už vypadáš zase jako ten obávaný profesor lektvarů, před kterým se třásli všichni studenti," zasmál se pobaveně a kouzlem odstranil prameny havraních vlasů ze země.
Snape se nezasmál. Obávaným profesorem lektvarů už nikdy nebude.
"Nejvíc mi pomůžeš," požádal ho Remus, "když mi budeš důvěřovat a bez protestů užívat medikamenty, které ti předepsali u Munga."
"Co se vlastně píše v těch lékařských zprávách ohledně rozboru mé krve? Doteď jsem se ještě nedozvěděl, co mi vůbec je."
Remus se zhluboka nadechl. "Nechtěl jsem ti to říkat, ale zatím to nevypadá moc dobře. Výsledky krve pořád ukazují na zbytkový hadí jed ve tvém těle. Proto se nejspíš i ta rána tak špatně hojí. Na dálku se to nedá léčit spolehlivě. Potřebovali bychom, aby se na tebe osobně podíval doktor nebo léčitel."
"Takže je to beznadějné," pokrčil bezradně rameny Snape.
"No, já bych možná jeden nápad měl," zatvářil se Remus záhadně. Když si získal Snapeovu plnou pozornost, pokračoval. "Napadlo mě, že bych sem dopravil nějakého dobrého doktora od Munga pod záminkou ošetření akutního případu. Je docela možné, že až tě uvidí, odmítne tě vyšetřit a bude tě chtít udat. V tom případě ho budeme muset pod pohrůžkou kleteb přinutit, aby tě podrobně prohlédl, určil diagnózu a navrhl správnou léčbu. Pak mu vymažu paměť."
Snape zvedl překvapeně obočí, tohle by od mírumilovného Lupina nikdy nečekal. "Akorát jsi zapomněl na jednu důležitou věc, že já kouzlit neumím."
"On to ale neví," uculil se Remus šibalsky.
Snape přimhouřil oči. "Co když přesto odmítne?"
"Hluboce spoléhám na jeho lékařský etický kodex. Ale pokud by přesto odmítal, pak bych - ovšem velice nerad - musel použít kletbu Imperio," pokrčil Remus rameny.
Snape se málem rozkašlal ohromením. "Tohle jsi skutečně vymyslel ty, pacifista, který zásadně všechno řeší mírovou cestou?"
"V kritických situacích ta temnota ve mně občas vyplouvá na povrch," poznamenal Remus temně. "Už v tom stejně vězím až po krk, takže další porušení zákonů už mě nezabije."
Snape jenom zíral. "Kdo jsi, a co jsi udělal s Lupinem?"
Remus se z plných plic rozesmál. "Zamlada jsem neměl dost odvahy postavit se za tebe, tak aspoň na stará kolena mohu pro tebe něco záslužného udělat," zazubil se.
Chvíli si hleděli do očí. Pak Snape přistoupil k Remusovi a objal ho. Už se objímali alespoň stokrát, ale pokaždé pouze v rámci nastavených benefitů při sexu. Tentokrát jeho objetí nemělo erotický podtext, bylo upřímné a emotivní a vyvěralo z hlubin jeho srdce.
Remuse to zaskočilo. Pochopil hluboký význam okamžiku. Snape nikdy neuměl projevit vděčnost a proto byla tato chvíle tak mimořádná.
Snape náhle udělal krok dozadu, jako by si uvědomil, že je to pro něj nedůstojné. "Tak fajn. Doufám, že vybereš rozumného doktora, nerad bych, abychom ho museli nakonec zabít," zvedl významně obočí.
Remus se uculil. "Znám jednoho výborného léčitele. Dluží mi službičku, no spíš službu, zachránil jsem jeho synovi život. Doufám, že na to nezapomněl." Sáhl po odběrových zkumavkách. "Budu opět potřebovat tvoji krev, a pro jistotu i moč, aby měl k dispozici kompletní biologický materiál k vyšetření."
"To mi budeš oba vzorky odebírat osobně?" poznamenal Snape provokativně.
Remus vycenil zuby v širokém úsměvu. "Samozřejmě."
"Tak aspoň že nepožaduješ moje sperma."
"Ještě že jsi mi to připomněl. To bych ti taky moc rád odebral," zazubil se Remus.
***
Snape nervózně čekal v ložnici opřený o postel, pod polštářem schovával cizí kouzelnickou hůlku, která mu stejně nebyla nic platná, a poslouchal tlumený rozhovor ve vedlejší místnosti. Dveře se po chvíli otevřely a dovnitř vstoupil Remus a hned za ním neznámý kouzelník v dlouhém plášti. Když zahlédl Snapea, zůstal stát jako přimrazen, ve tváři měl vyděšený výraz, jako by hleděl do tváře smrti.
"Remusi... to je... Severus Snape?" vykoktal.
"Ano. Ale nemusíš mít strach, Roberte, ručím vlastní hlavou za to, že je nevinný a že nic z toho, co píšou v Denním Věštci, není pravda."
"Takže tohle je ten tvůj anonymní přítel," pochopil lékař. Nespustil zrak z obávaného Smrtijeda, ale ať už ho k tomu vedla lékařská přísaha nebo přátelství s Remusem, choval se profesionálně. Přistoupil ostražitě ke Snapeovi, otevřel svůj lékařský kufřík, navlékl si chirurgické rukavice a pustil se do vyšetření. Pozorně prozkoumal ránu na krku a mračil se u toho. Pak ho požádal, aby se svlékl a důkladně ho vyšetřil. Chtěl po něm několik neobvyklých úkonů, aby se postavil na špičky, aby prsty na nohou sebral ze země drobnou věc, kterou tam položil, prohlédl a prohmatal jeho chodidla i dlaně. Nakonec ho vyzval, aby se oblékl.
Všichni tři se posadili v kuchyni za stůl a Remus se Severusem s napětím očekávali léčitelův verdikt. Lékař vzal do ruky laboratorní výsledky a tvářil se u toho zachmuřeně.
"Remusi, mohl bys mi říct, jak k tomu zranění došlo? A tentokrát popravdě, prosím, poznal jsem, že to není obyčejné zmijí kousnutí, jak jsi mi tvrdil."
Remus mu popsal celou pravdu, kterou mu předtím z pochopitelných důvodů říct nemohl.
Lékař se zatvářil ustaraně. "Tak Voldemortův had... to není dobré." Remus se Severusem se na sebe znepokojeně podívali.
"Bohužel nemám pro vás dobré zprávy," pokračoval léčitel. "Výsledky krve ukazují na nějakou otravu v těle. Podle laboratorních rozborů jde o neznámý druh jedu, svým složením připomínající šípový jed. Porovnal jsem dnešní výsledky s těmi předchozími a zjistil jsem, že i přes intenzivní léčbu známými protijedy nedošlo k žádnému zlepšení. Voldemort tento jed s velkou pravděpodobností vyrobil uměle pomocí černé magie, na kterou je celá lékařská věda krátká."
I přes špatné zprávy Snape držel hlavu hrdě vztyčenou. Jako by ani nebyl moc překvapen. Nejspíš moc dobře věděl, jakých hrůz byl Voldemort schopen.
"Jaké mám šance?"
Lékař sebou trhl, jak se vylekal jeho skřípavého hlasu. "To vám bohužel neřeknu. Ale pokud je tento jed skutečně příbuzný šípovému, má paralyzující účinky a způsobuje postupné ochrnutí kosterní svalové tkáně. Konečná smrt nastává zástavou dechu za plného vědomí."
Světlo z venku jakoby se zastavilo na prahu a odmítalo vejít dál. Remus seděl na židli jako přimrzlý, neschopný slova. Zato Snape se tvářil poměrně statečně. "Kolik mám času?" Mluvil nevzrušeným hlasem, jako by se bavili o počasí.
"Jak je to dlouho od kousnutí?"
"Dnes je to přesně měsíc."
Léčitel se ještě jednou ponořil do laboratorních výsledků. Porovnával první s datem před měsícem s těmi novějšími. "Podle křivky postupu otravy to odhaduji na pár týdnů. S nasazením správných léků možná pár měsíců."
"Jak se to projevuje?" ozval se konečně Remus přiškrceným hlasem.
"První symptomy ochabování svalstva se začnou projevovat na nejvzdálenějších částech těla, na rukou a na nohou. Při vyšetření jsem zjistil, že pan Snape má studené nohy, což může být úplně první příznak. Po končetinách přijde postupně na řadu ostatní svalstvo, jako poslední vypoví dýchací svaly, což způsobí udušení."
Remus se ze všech sil snažil ovládnout se. "Je nějaká naděje, že se z toho vhodnými léky dostane?"
"Kdyby se jednalo pouze o otravu hadím jedem, byla by velká šance to přežít. Známe spoustu protijedů na různé otravy. S černou magií, která udržuje ten jed pořád aktivní, dokud nenastane smrt, si bohužel poradit nedokážeme. Je mi to líto."
Nastalo tísnivé ticho. Nikdo už neměl otázky. Každá nová odpověď by akorát přinesla další špatné zprávy.
"Předepíšu vám nové léky, abychom alespoň trochu zpomalili postup otravy." Vzal do ruky brk a začal psát recept. "Taky kostivalovou mast na zklidnění otoku po kousnutí. Převazovat každý den. Něco proti bolesti, ty ranky se už nikdy nezahojí, jsou živeny černou magií. A zkuste ještě lektvar s obsahem slizu pukléřky islandské na ty poškozené hlasivky. Možná to trochu pomůže." Podepsal se a položil seznam léků na stůl.
Děkuji za všechno, Roberte." Remus se postavil. "Omlouvám se, ale teď ti budu muset vymazat paměť." Sevřel v ruce hůlku a kývl na Snapea.
Léčitel si taky stoupl a otočil se ke Snapeovi. "Nevím, jestli je pravda, co o vás píší v novinách, pane Snape. Jedno ale vím jistě, že Remus by nikdy nepomáhal zločinci. Mrzí mě, že vám nemohu pomoct." Natáhl k němu ruku.
Snape ruku přijal a stiskl. "Děkuji, doktore." Rozloučil se a odebral se do ložnice, aby Remus mohl provést vymazání paměti.
Léčitel pohlédl k Remusovi. "Chápu, proč to chceš udělat, Remusi, ale nedělej to. Přísahám, že to nenahlásím ministerstvu. Pokud mi vymažeš paměť, už ho nebudu moct dál léčit, protože si nic nebudu pamatovat."
Remus zavrtěl hlavou a namířil na něj hůlku. "Nemohu to riskovat, Roberte."
"Tomu muži zbývá pár týdnů života. Nechci, aby je strávil v Azkabanu. Ať už má na svědomí cokoliv, zaslouží si zbytek svého života dožít v klidu u tebe a pod mým dohledem. Věř mi, Remusi. Nedělej to, prosím."
Remus na krátký okamžik zaváhal. Zvažoval, co bude pro Severuse nejlepší. Pak ale opět zvedl hůlku a namířil ji na léčitele. "Promiň, Roberte, nemohu věřit vůbec nikomu. Obliviate!"
***
Když se Remus vrátil do ložnice, našel Snapea sedět na posteli a obvazovat si krk. Překvapilo ho, jak je klidný a vyrovnaný, navzdory tomu, co se právě dozvěděli.
"Ukaž, já to udělám," nabídl se a opatrně mu dovázal krk. Celou dobu mlčel, nevěděl, co by řekl.
"Neopovaž se mě litovat, Lupine. Ani teď, ani na konci," varoval ho Snape chraplavým hlasem, skřípal jako hejno krákavých vran.
"To rozhodně nemám v úmyslu," sdělil mu Remus a uklidil zdravotnické pomůcky. Rozhodl se vůbec nezačínat jako první o jeho diagnóze. "Dáme si čaj? Venku je krásně."
"Chci být sám."
Remus tiše opustil pokoj. Aby nemusel myslet na ty špatné zprávy, které jim sdělil doktor, svlékl se do půl těla a věnoval se práci na zahrádce. Tady své křižovatkami jizev znetvořené tělo nemusel před nikým skrývat.
Pozdě odpoledne vyšel na terasu Snape. Nesl džbán s vodou, vychlazenou ve sklepě, a nějaké občerstvení. Remus to s radostí uvítal, posadil se na lavici a s chutí se pustil do jídla. Klábosili spolu o všem možném.
"Nechceš se svléknout, Severusi? Musí ti být horko," zmínil se Remus, sám už si svlékl i kalhoty a zůstal jenom ve spodním prádle.
"Spálil bych se," odmítl Snape.
"Co kdybychom se šli vykoupat do potoka?" navrhl Remus nadšeně, snažil se Snapea trochu rozptýlit. Nepodařilo se mu to.
"Měl jsi mě v té Chroptící chýši nechat umřít," zamumlal Snape.
"To jsem tedy nemohl!" ohradil se Remus dotčeně.
"Ta vědma měla nakonec pravdu, že válka mi bude osudná. Smrt si mě vybrala už v té chýši a tys jí to překazil. Jenomže osud měnit nelze. Osud je nezvratný a smrt si mě nakonec stejně najde," poznamenal Snape temně.
"Můžeš se ale na to, co ti osud předurčil, připravit. Máš ještě spoustu času užít si života."
"Nechci se připravovat na smrt. Odmítám brát léky, které mě stejně nezachrání. Nechci, aby ses o mne staral a platil mi nákladnou léčbu. Zemřu tak jako tak. Takhle ten konec přijde alespoň dřív."
Remus se upřímně vyděsil. "Severusi, prosím tě, nevzdávej to. Jsi velký bojovník, viděl jsem to."
Snape hleděl upřeně do dálky, snad až do nejvzdálenějšího kouta lesa. Černé oči měl zastřené bolestí, ale ne fyzickou. Vyrovnával se s tím, že mu na tomto světě už moc času nezbývá.
"Už jsem se rozhodl," promluvil nakonec. "Nechci ti být přítěží." Zvedl se a vešel do domu.
"Severusi!" zavolal na něj Remus zoufale. Odpovědělo mu hlasité prásknutí dveří.
***
Večer se Remus vykoupal, oblékl si pyžamo a vešel do ztemnělého pokoje. Snape byl od té jejich odpolední hádky zalezlý v ložnici, takže Remus netušil, co od něj může očekávat. Snape ležel v posteli, tváří ke zdi. Remus si k němu vlezl pod peřinu a přitiskl se k jeho zádům. Snape nereagoval, ale ani neprotestoval. Možná už spal. Remus ho objal kolem pasu a vtiskl mu něžný polibek na rameno.
"Ještě nechci, abys mi odešel," pošeptal mu do vlasů, zabořil nos do jeho teplé kůže a zavřel oči.
Chvilku se nic nedělo. Pak se Snape pomalu otočil tváří k Remusovi a položil mu ruku kolem boků. Oči, černější než tma, která je obklopovala, se mu leskly, jak se v nich odrážela hvězdná obloha za oknem. Mlčel, nic neříkal, jenom se na něj v té tmě dlouze díval.
Poprvé za celou dobu, co jsou spolu, spali v objetí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář.