sobota 16. ledna 2021

Vendeta 9: Zvěromág

9. část
Zvěromág

Září 1979

    Dnes v noci vyjde úplňkový měsíc. První fáze mé přeměny ve zvěromága se chýlí ke konci. Lístek mandragory, celý měsíc vylouhovaný v mých slinách, je připraven určit, jakým zvířetem se stanu. Za předpokladu, že se transfigurace zdaří. Počasí tomu moc nepřeje. Celý den je zataženo a pokud v noci nevykoukne skrz mraky měsíc, budu muset začít celý proces od začátku. 

    V noci jsem se vydal do Zapovězeného lesa pro ingredience, potřebné do přeměňovacího lektvaru. Musí se získat jedině za úplňku, aby nabyly magickou sílu. Bude to složitý úkol, obzvlášť když je tma jako v pytli. Daleko přede mnou se ozvalo táhlé vlčí zavytí. Přejel mi mráz po zádech. Pokud mě hluboko v lese nějaký vlkodlak ucítí, je se mnou konec. Pevně doufám, že nebudu mít příležitost si potvrdit anebo vyvrátit, že oměj vlčí mor, který mám nacpaný v kapsách, vlkodlaky skutečně odpuzuje.  

    Svítil jsem si hůlkou, abych v té husté tmě vůbec něco viděl. Jelikož žádný aspirant na zvěromága předem netuší, jakým zvířetem se stane, základním úkolem je pořídit si čerstvý vzorek od jednoho zástupce všech druhů: obojživelníků, ryb, plazů, ptáků, savců a bezobratlých. Při několikahodinové úmorné práci v hlubokém lese jsem nasbíral do lahvičky téměř všechny potřebné přísady. Žabí sliz z ropuchy, šupinu z jesetera, kapičku zmijího jedu, dráp dravce a kuklu lišaje smrtihlava. Zbýval mi už jen vzorek nějakého savce. 

    Někde přede mnou zapraskala větvička. Zhasl jsem světlo a když kolem mne rozprostřela tma svůj neprůhledný plášť, zaposlouchal jsem se do ticha.  Zíral jsem do černočerné temnoty, a najednou jsem v ní spatřil svítit pár žlutých očí. Něco mě upřeně pozorovalo. Zaslechl jsem zašustění trávy pod měkkým krokem a pak tiché varovné zavrčení. Sotva pár kroků přede mnou se najednou ve tmě zhmotnily tmavé obrysy mohutné postavy. Podle siluety nebylo pochyb, že je to vlkodlak. 

    Polil mě ledový pot a nohy se mi zakořenily hluboko do země. Prožíval jsem své hrůzné déja vu. Je to sotva pár let, co jsem stál tváří v tvář jinému vlkodlakovi. S tím rozdílem, že tentokrát mi nikdo na pomoc nepřijde, pokud zaútočí. Vlkodlak dlouze nasál chřípím a nespouštěl ze mne své kruté oči, ale nepřiblížil se. Pomalu, abych ho nerozdráždil, jsem zajel rukou do kapsy a pevně sevřel v dlani rukojeť hůlky. Mraky nad námi se protrhaly a v díře na obloze vysvitl jasný, kulatý měsíc. Teď jsem si mohl prohlédnout predátora v celé jeho kráse, ne že bych o to stál.

    Nekonečně dlouho jsme se navzájem pozorovali. V hrudi mu dřímalo zlověstné vrčení a oči měl podlité krví, ale z nějakého důvodu stál pořád na místě. Toužebně jsem doufal, že ho odpuzoval pach oměje. Někde hluboko v lese opět zavyl vlk. A hned nato další. A další. Smečka vlků v dálce vyla na měsíc. Vlkodlak otočil svou mohutnou hlavu za zvuky... a pak se nečekaně rozeběhl směrem, odkud se ozývalo vlčí volání. Úplně jsem ho přestal zajímat.

    Teprve teď jsem si uvědomil, že jsem doteď zadržoval dech. Vydechl jsem a v duchu jsem velebil vlčí instinkt volání rodu. Budu muset rychle dokončit úkol, protože toulat se dnes v noci po Zapovězeném lese znamená nabízet se někomu na stříbrném tácu k večeři. V místech, kde před chvílí stál vlkodlak, jsem objevil chumáč vlčích chlupů a taky pár kapek krve na listech. Možná byl zraněný a slabý, a proto neútočil. 

    Využil jsem toho a schoval jsem do lahvičky vlčí chlup. Konečně jsem měl všechny vzorky pohromadě. Zbývalo přidat už jenom sedm stříbrných lžiček rosy, které se nikdy nedotklo sluneční světlo. Nakonec jsem se lehce řízl do prstu a ke zvířecím vzorkům jsem přidal i kapku vlastní krve. Vyplivl jsem do lahvičky vylouhovaný list mandragory, pevně ji uzavřel, důkladně jsem protřepal její obsah a pak jsem ji zvedl proti zářícímu měsíci. Tekutina uvnitř slabě vířila a měnila barvu, jak skrz ni prostupovaly úplňkové paprsky. Z té mocné magie se mi rozbrněla ruka. 

    Přípravu zvěromagického lektvaru, nejzdlouhavější a nejsložitější část procesu transformace, jsem úspěšně dokončil. Teď zbývá uložit jej na sedm dní na temné místo a nechat jej uzrát. A pak se budu modlit k Merlinovi za brzkou bouři, během které se poprvé přeměním ve své zvíře. Doufám, že přijde brzy, protože mi už zdaleka nestačí povídat si s nafoukaným Luciusovým obrazem. Chci mého Luciuse, toho skutečného.

Listopad 1979

    Neustále nosím u sebe lahvičku s lektvarem, připraven ji okamžitě použít, až nastane vhodná chvíle. Každý den sleduji oblohu a toužebně vyhlížím bouřku. Babí léto je nenávratně pryč a bohužel nepřineslo ani jedinou. Teď na podzim budou čím dál vzácnější. Už týden v kuse lije jako z konve a mé šance, že bych se v nejbližší době mohl přeměnit, jsou den ode dne mizivější. Děsím se toho, že na nejbližší bouřku budu muset čekat až do jara. 

    Sklidil jsem hrnky od čaje po mé první návštěvě v tomto bytě. Musím přiznat, že Lily mi významně pozvedla náladu. Po dlouhé době to bylo velice příjemné rozptýlení z té nudné šedi.

    "Kdo to byl?" ozval se za mými zády známý hlas. 

    Otočil jsem se k obrazu nad krbem. "Nemáš náhodou přijít jenom na moje zavolání? Co kdyby tady někdo byl?!" napomenul jsem přísně Luciusovu podobiznu. 

    "Neměj strach. Byl jsem schovaný za závěsem a zjišťoval jsem, jestli jsi sám," uklidňoval mě namalovaný Lucius. "Ale před chvílí tady někdo byl. Slyšel jsem hlasy. Koho jsi to tady měl?"

    Musel jsem se rozesmát. "Neříkej, že jsi převzal od Luciuse i jeho vlastnosti. Ty přece nemůžeš žárlit. Jsi jenom obraz."

    "Samozřejmě, že nežárlím," odfrkl si povýšeně portrét. "Lucius mě poslal, abych to zjistil."

    "Tak Lucius... tys mu řekl, že tady někoho mám?" zamračil jsem se na něj.

    "Jistě. Měl jsem ti od něj předat vzkaz, ale nemohl jsem vstoupit do rámu, když jsi tady měl návštěvu."

    "Tak mi jej předej teď."

    "No tak dobře," povzdechl si znuděně portrét. "Lucius ti vzkazuje, že-"

    "Ticho!" umlčel jsem ho ostře a zaposlouchal jsem se do ticha. Ne, nezdálo se mi to. Někde v dálce zahřměl hrom a hned nato se na stolku divoce rozkmital bouřkoměr. 

    "Vrať se rychle zpátky," rozkázal jsem portrétu, "a řekni Luciusovi, že pokud vše dobře dopadne, ještě dnes se uvidíme." Spěšně jsem zkontroloval, jestli mi na krku visí lahvička s lektvarem, přehodil jsem přes sebe hábit a rozběhl jsem se ven. Chvíli mi trvalo, než jsem přeběhl nekonečnou spleť chodeb ve sklepení, ale nahoře už jsem slyšel bouřku mnohem zřetelněji. Vyběhl jsem před hlavní bránu a spěchal jsem k Zapovězenému lesu. Jedině ten mě může při mé přeměně dostatečně ukrýt před nepovolanými zraky.

    Když jsem doběhl na kraj lesa, bouře dosahovala svého vrcholu. Připravil jsem se na rozhodující krok. Zhluboka jsem se nadechl, otevřel jsem lahvičku s lektvarem, který mezitím nabyl krvavě rudou barvu, a vypil jsem jej. Pak jsem třikrát po sobě zašeptal zaklínadlo přeměny. Transfiguro in me animagus. Zavřel jsem oči a připravil jsem se na bolest, která podle knih doprovází každou první přeměnu. Déšť mě bičoval do tváře, uši mi zaléhaly burácením hromů a nad mou hlavou křižovaly blesky. Nedaleko mne blesk rozčísl nějaký strom. Kulisa jako stvořená k transfiguraci.

    A pak jsem ucítil prudkou bolest. Tryskala z každičké buňky v mém těle, jakoby se mi všechny kosti v těle zpřeházely a zkrátily, svaly se smrštily a kůže se scvrkla a byla mi příliš malá. Myslí mi proběhlo, že asi takhle nějak se musí cítit vlkodlak při úplňku a pocítil jsem k nim najednou respekt. Zprudka jsem dýchal a snažil se moc nevnímat, co se děje s mým tělem. Pak se mi v hrudi rozbušilo další srdce a já jsem cítil dvojí tep. Ten druhý byl několikanásobně rychlejší než můj vlastní, což mi trochu napovědělo, v jaký druh se zrovna přeměňuji. 

    Mé lidské srdce přestalo bít a vládu převzalo to zvířecí. Těsně před dokončením přeměny se mi za zavřenými víčky zjevil obraz tvora, ve kterého se zrovna transformuji. Překvapivě to nebyl netopýr, jak jsem předpokládal. Pak se vše odehrálo velice rychle. Kůže mi obrostla černým, kovově lesklým peřím, paže se mi prodloužily do silných křídel, nos se protáhl do dlouhého, silného zobáku. V porodních bolestech jsem se zrodil do podoby velkého, černého krkavce.

    Ve svém novém těle jsem se cítil velice podivně. Chvíli jsem divoce plácal křídly, abych udržel rovnováhu, těžiště se mi přesunulo jinam, než jsem byl zvyklý jako člověk. Pomalu jsem se sžíval se svým zvířetem a trvalo mi pár minut, než jsem se do něj převtělil i mentálně. Bouře už se utišila, pouze hustě pršelo, ale to mi vůbec nevadilo. Roztáhl jsem křídla a pokusil jsem se vzlétnout. Absolvoval jsem několik neúspěšných pokusů, jako když se mládě učí poprvé létat. Nakonec se mi podařilo vznést se do vzduchu. Krro! Krro! zakrákal jsem radostí, několikrát jsem zvolna máchl křídly a vysoko nad zemí jsem pak tiše plachtil vzduchem a vychutnával jsem si ten opojný pocit letu. Z výšky jsem pozoroval střechy hradu, skleněnou hladinu Černého jezera, vrcholky stromů v Zapovězeném lese a křižovatky stezek a pěšin na bradavických pozemcích. Ještě nikdy jsem nic takového nezažil, bylo to naprosto fantastické. 

    Pak jsem se konečně vzpamatoval. Uvědomil jsem si, že jsem na tuto chvíli čekal tři měsíce jenom proto, abych se mohl nepozorovaně vytratit z hradu a setkat se s Luciusem. Volný a svobodný zamířil jsem k hranicím bradavických pozemků a rychlým letem jsem vyrazil vstříc Luciusově náruči.


*****


    Na neutrálním území mimo Bradavice jsem se přeměnil zpátky v člověka a přemístil jsem se na Malfoy Manor. Úmyslně jsem se však Luciusovi neohlásil ve své přirozené podobě, ale z pošetilého rozmaru jsem se opět přeměnil v krkavce a vzlétl jsem k oknu jeho pokoje. Nahlédl jsem dovnitř a srdce se mi rozbušilo. 

    Uvnitř se svítilo. Lucius přecházel nervózně po pokoji jako lev v kleci a co chvíli se otáčel ke dveřím. V ruce držel skleničku s jantarovou tekutinou a občas se napil. Přiléhavé černé kalhoty zdůrazňovaly jeho štíhlou postavu. Černou saténovou košili, ostře kontrastující s jeho plavými vlasy, sepnutými černou stuhou, měl hluboko rozepnutou. Smyslně odhalovala nahou kůži na jeho prsou. 

    Už jsem to nemohl déle vydržet a zaťukal jsem zobákem na sklo. Lucius se ohlédl k oknu, přiskočil k němu a pootevřel jej. Když uviděl na parapetu velkého černého ptáka, přes tvář mu přelétlo zklamání a už mě chtěl odehnat, když vtom se najednou zarazil a prohlédl si mě blíž. "Severusi?" zašeptal rozrušeně, odložil skleničku a dokořán otevřel okno.

    Vletěl jsem dovnitř a sotva se mé nohy dotkly země, přeměnil jsem se v sebe samého. Lucius se vrhl ke mně a sevřel mě tak mocně v náručí, že jsem se na okamžik nemohl nadechnout. "Severusi... och, bože... konečně..." šeptal bez sebe štěstím, dlaněmi mě hladil po tváři, po vlasech, po těle, jako by se přesvědčoval, že nejsem jenom přelud.

    Objal jsem ho jednou rukou kolem pasu a prudce jsem si ho přirazil k sobě, druhou jsem si přitáhl jeho hlavu blíž a divoce jsem se zmocnil jeho rtů. Popustil jsem otěže své dlouho potlačované touhy a líbal jsem ho jako o život, drsně a agresivně. Lucius mi hlasitě sténal do úst a jeho nedočkavé ruce ze mne servávaly oblečení. Začal jsem z něj netrpělivě strhávat košili, nedbaje na to, že nejspíš stála tolik, co vydělám za celý měsíc, a když jsme byli oba úplně nazí, stáhl jsem ho na postel, otočil jsem si k sobě ten jeho výstavný zadek a bez příprav a zdržování jsem pronikl do něj. Můj chtíč byl až příliš nabuzený, abych se zdržoval hledáním lubrikačního gelu, snažil jsem se ale být alespoň trochu ohleduplný. 

    Svíral jsem ho kolem boků a přirážel jsem do něj jako smyslů zbavený, ta dlouhodobá sexuální abstinence mě natlakovala jako kotel. Lucius pode mnou doslova křičel rozkoší a jeho sténání mě dráždilo na maximum. Vyvrcholení přišlo náhle a rychle, prožitek byl opojný a intenzivní. Svalil jsem se na postel a snažil jsem se popadnout dech, hlava se mi motala tím nezvyklým náporem vzrušení. 

    Lucius ležel na břiše a pomalu vydýchával orgasmus, ve tváři měl naprosto blažený výraz. "Tak tohle mi fakt neskutečně chybělo," sípal ochraptěle.

    "Jenom tohle? A já jsem vzduch?" Koutky rtů mi pobaveně cukly. 

    Luciusova nahá ramena se roztřásla tichým smíchem. "To patří jedno k druhému, takže tys mi logicky chyběl taky," uculil se potměšile. Překulil se na bok, položil mi ruku kolem pasu a sklonil se nad moji tvář. "Chyběl jsi mi každou vteřinu. Nedokážu ani popsat, jak moc. Trpěl jsem bez tebe, Severusi." Políbil mě procítěně na rty, ten polibek mluvil místo něj.

    Neodpověděl jsem, že to cítím stejně intenzivně, ani jsem nemusel. Znal mě natolik, že to poznal i sám. Hleděl jsem do těch modrošedých hlubin jeho nádherných očí a nedokázal jsem se od nich odtrhnout. Rozpustil jsem mu vlasy, vklouzl jsem rukou do dlouhých světlých pramenů a nechal jsem si je proklouzávat mezi prsty jako měsíční paprsky. Oba jsme mlčeli, nebylo potřeba žádných slov, stačilo nám, že ležíme ve vzájemném objetí, šťastní a milovaní.

    "Jak jsi mě poznal?" přerušil jsem po chvíli to harmonické ticho. 

    "Myslíš toho krkavce? Popravdě, čekal jsem netopýra. Ale jak jsem uviděl toho černého ptáka, okamžitě jsem věděl, že jsi to ty. Nejenom kvůli tomu netypicky zahnutému zobáku, stejnému jako tvůj nos," přejel jemně prstem po linii mého hákovitého nosu, "ale prozradily tě tvoje oči. Ty bych neomylně poznal, ať by ses přeměnil v cokoliv."

    "Taky jsem si myslel, že to bude netopýr, stejně jako můj Patron. Ale když teď nad tím přemýšlím," zadumal jsem se na okamžik, "krkavec se ke mně hodí mnohem víc." 

    Vlastně mě to mohlo napadnout už dávno. Krkavec, majestátní strážce Toweru. Je velice inteligentní, žije osamoceně a po celý život v trvalém páru, je znám svou opatrností a nedůvěřivostí. Vlastnosti velmi podobné mým. I samotným vzhledem mi je určitě bližší než netopýr. Ponuře černé zbarvení, zlověstný hlas, široká roztažená křídla, připomínající můj dlouhý vlající plášť. Je taky spojován se smrtí, čarodějnictvím, temnými silami a černou magií. Smrtijed ptačí říše. V co jiného jsem se měl přeměnit než v krkavce?

    Luciusovo čelo zbrázdila vráska. "Doufám, že se ti v krkavce nezmění i Patron. Nerad bych si zase zvykal na třetího."

    "Jak třetího?" nechápal jsem.

    "Já jsem ti to ještě neřekl? Změnil se mi Patron. Teď je jím obrovský netopýr."

    "To myslíš vážně?" rozesmál jsem se při představě, jak noblesní aristokrat Lucius Malfoy vykouzlí svojí jemnou, pěstěnou rukou ošklivého netopýra. "Mohlo to ale dopadnout i hůř. Můj Patron se mohl změnit v páva," dodal jsem se smíchem.

    "To bys mě musel milovat víc, než já tebe. A vůbec, co máš proti pávům?" pleskl mě laškovně po zadku. "Ty si hlavně dávej pozor, až příště poletíš na Manor, protože mojí oblíbenou zábavou už od dětství je střílet krkavce," našpulil provokativně rty.

    "Příště už se přemístím rovnou k tobě. V krkavce se přeměním, jenom abych mohl utéct z Bradavic."

    "Hlavně buď opatrný, Severusi, aby to nezjistil Pán zla."

    "Neměj strach," přitáhl jsem si ho do polibku. "Nikdo neví, že jsem tady." Vklouzl jsem jazykem do jeho úst a hledal ten jeho.

    Lucius mě jemně odstrčil. "Nebuď tak nenasytný, Severusi, máme před sebou celou noc. Pojď." Zvedl se z postele a zavedl mě do vedlejšího pokoje, kde na nás čekal prostřený stůl. "Potřebujeme se posilnit, ať něco vydržíme," mrkl na mne s úsměvem a sedl si za stůl.

    "Jak jsi to tak rychle stihl připravit?" žasl jsem.

    "Mé druhé já mě upozornilo, že dnes přijdeš. Na tuto chvíli jsem byl připraven každý den." Nalil oběma skotskou a pozvedl skleničku. "In whisky veritas." Přiťukli jsme si a napili se. 

    "To budeme večeřet nazí?" zaprotestoval jsem pobaveně.

    Lucius se pustil do jídla. "Přece se nebudeme pořád oblékat a zase svlékat. Nestyď se, Severusi, není nic, co bych na tobě ještě neviděl," řekl s potutelným úsměvem. "Navíc," prohlížel si mě zálibně, "i bez šatů ti to nesmírně sluší," zamrkal na mně šibalsky.

    Teprve teď jsem si uvědomil, že mám hlad jako vlk a s chutí jsem začal jíst. "Řekl bych, že i ty vypadáš nahý líp. Méně snobsky bez těch nákladných rób," ocenil jsem jeho nahotu. "Nebude se Narcisa po tobě shánět?" zajímal jsem se, protože dnes v noci jsem ho chtěl mít jenom pro sebe.

    "Nebude. Má teď docela jiné starosti. Už pár týdnů se necítí dobře. Je ve třetím měsíci."

    Zakuckal jsem se a rozkašlal. "Cože... ty budeš mít dítě?" To je dnes už podruhé, co jsem se dozvěděl o něčím těhotenství. To je nějaká populační exploze? 

    Lucius se zasmál. "Já ne, ale Narcisa. Ale žárlit nemusíš, spal jsem s ní jenom jednou, vyšlo to napoprvé," usmál se spokojeně. "Mimochodem, koho jsi to měl dnes na návštěvě ty? Můj portrét říkal, že slyšel příjemný ženský hlas," snažil se, aby to znělo lhostejně.

    "Studentku na doučování z lektvarů," odpověděl jsem stejně nevzrušeně. Dokonce ani Luciusovi jsem nemohl říct pravdu, že to byla Lily Evansová. Zajímal by se, co dělala v Bradavicích. 

    "Často si zveš k sobě studentky na doučování?" zeptal se s příliš hraným nezájmem, mě však neoklamal.

    "Studentky spíš výjimečně. Ale studenti si u mne doslova podávají dveře." Ten jeho výraz stál opravdu za to a musel jsem se hodně snažit, abych se nezačal smát. "To víš, jsem velice oblíbený učitel," pokrčil jsem nevinně rameny. To máš za tu Narcisu, ty prevíte.

    "Severusi! Nemůžeš si k sobě vodit studenty! Koleduješ si o vyhazov!"  

    "Že by ses najednou tak bál, že mě vyhodí z Bradavic?" dobíral jsem si ho, jak umně zamaskoval svoji žárlivost, ale já jsem mu na to neskočil. "Ale dal jsi mi dobrý tip, jak předčasně ukončit tu prokletou misi," ušklíbl jsem se na něj lišácky.

    Lucius odložil příbor a elegantně si otřel rty do hedvábného ubrousku. "To bys mi neudělal, že ne?" řekl tiše.

    "A ty můžeš?" poznamenal jsem mimochodem a poklidně jsem pokračoval v jídle.

    "To nebyla nevěra, obětoval jsem se kvůli zachování rodu," bránil se Lucius zoufale.

    Pobaveně jsem usoudil, že už ho dál nebudu trápit, i když mě bolela představa, že spal s Narcisou, zatímco já jsem bez něj trpěl v Bradavicích. Dojedl jsem a odsunul jsem talíř. "Tak dobře. Zítra oznámím všem svým oblíbencům, že už jsem zadaný."  

    Lucius odstrčil židli, rázným krokem obešel stůl a zastavil se těsně u mne. "Jsi pěkný mizera, víš to? Ale stejně tě miluji!" Sklonil se nade mnou a vrhl se na mé rty s takovou vášní, že jsem se málem převrátil i s židlí. Trestal mě kousavými polibky a já jsem mu je se stejnou slastnou bolestí vracel. Vzdychali jsme si navzájem do úst a pak se Lucius najednou odtáhl, sevřel v ruce svůj ztopořený penis a vynutil si ode mne orální sex. Žádná dráždivá předehra, začal rovnou přirážet do mých úst, divoce a vášnivě. Svíral jsem v dlaních jeho pevný zadek a občas jsem i bolestivě stiskl, jak to má rád. Přejížděl jsem vlhkými rty po jeho erekci a s uspokojením jsem poslouchal jeho spontánní projevy rozkoše. Těsně před orgasmem prudce zrychlil a ve chvíli, kdy se mu z hrdla vydral poslední slastný vzdech, zaplnil mi ústa teplý mok. Cítil jsem, jak mi mezi rty tepe jeho ochabující penis. Spolkl jsem sperma, jazykem jsem polaskal hladký žalud a vysával z něj poslední zbytky, než mi jej Lucius jemně vytáhl z úst. 

    Zvedl jsem k němu oči. Díval se na mne s naprostým uspokojením, pak se ke mně sklonil a políbil mě, tentokrát něžně a láskyplně. "Co bys řekl na trochu netradiční koupel?" Po hněvu nebylo ani památky.

    Prostorná vana už byla připravená, plná zlatavé vody, drobných bublinek a opojné vůně kvalitního vína. Vedle ní stála v chladící nádobě láhev šampaňského a dvě vysoké sklenky. Pozvedl jsem obočí a tázavě pohlédl na Luciuse. "Je to to, co si myslím, že je?" 

    Lucius se tajemně pousmál. "Jestli si myslíš, že je to to, co jsem ti před časem slíbil, tak ano."

    Nic jiného jsem ani nemohl od Luciuse čekat. "Má ten sekt ve vaně teplotu správně vychlazeného šampaňského? Pokud ano, to si vážně myslíš, že do toho vlezu? Nejsem žádný otužilec!"

    "Přesvědč se sám," zahihňal se Lucius pobaveně.

    Přistoupil jsem k vaně a opatrně jsem do ní strčil prst, připraven na teplotu nízko nad nulou. Ukazováček mi neomrzl, naopak, koupel byla příjemně teplá. Olízl jsem prst, skutečně to bylo šampaňské. Vlezl jsem do vany a ponořil se až po krk do bublinek. Lucius si hned vlezl za mnou a posadil se naproti mně.

    "Tak jak se cítíš?"

    "Jako bych si sedl do mraveniště," udělal jsem grimasu, ale bylo to celkem příjemné, bublinky mě jemně lechtaly na kůži. "Není škoda takhle plýtvat drahým šampaňským?"

    "Mohu si to dovolit," pronesl Lucius samolibě a sáhl po vychlazené láhvi. Odzátkoval ji a nalil sekt do skleniček, jednu z nich mi podal. "Na naše přísně utajené schůzky," připil si se mnou na lepší časy.

    "Tuto očistnou koupel jsem měl připravenou už tu noc před tvým odjezdem do Bradavic. Vím, že to nebyla tvoje vina, že ses ke mně už nevrátil," prohlížel si mě zkoumavě přes hranu sklenice. "Pán zla si mě druhý den zavolal a oznámil mi, že už jsi v Bradavicích. Řekl mi, že jsi s ním strávil celou noc. Je to pravda? Nemusíš odpovídat, pokud nechceš." 

    Hleděl jsem mu zpříma do očí, četl jsem v nich, že ho to trápí, ale přesto chce znát pravdu. Nechtěl jsem mu v tom lhát. "Ano."

    Výraz tváře se mu nezměnil, jako by to očekával, ale čelist se mu nepatrně napnula, jak stiskl zuby. Nic ale na to neřekl. Já ale věděl, co se mu honí hlavou. Hořce litoval toho, že mě kdysi seznámil s Pánem zla. 

    "Není to vzrušující scházet se tajně za jeho zády a vzepřít se jeho rozkazům?" poznamenal se škodolibou radostí. Poznal jsem, že se tím snaží alespoň částečně se vyrovnat se svou frustrací.

    "V lásce a ve válce je dovoleno vše," usmál jsem se tajemně a dopil jsem skleničku. 

    Lucius nám ihned dolil další. "Máš krásný úsměv, Severusi. Škoda, že s ním tak šetříš."  

    Pozvedl jsem obočí. "Vážně? Alespoň něco je na mně trochu zajímavé." Nepotrpím si na komplimenty, ale Lucius je umí podat tak okouzlujícím způsobem, že mi na pomíjivý okamžik zvedne mé nízké sebevědomí. 

    "Zase se podceňuješ?" přesunul se blíž ke mně. "Abys věděl, jsi ten nejzajímavější, nejtajemnější a nejpřitažlivější muž, jakého jsem kdy potkal," pošeptal mi do ucha. Podél páteře mi proběhlo příjemné mrazení. "Jsi ohrožený druh... jako ten tvůj krkavec." 

    Pohlédl jsem na sebe do obrovského zrcadla na zdi. Díval se z něj na mne pobledlý, nehezký intelektuál s mastnými vlasy, v ostrém kontrastu s dokonale upraveným, elfsky pohledným aristokratem. "Opravdu mluvíme o té samé osobě?"

    Lucius se rozesmál a pak mě začal zkoumavě pozorovat v zrcadle. "Podívej se pořádně. Tvé oči se podobají vybroušenému obsidiánu v mém prstenu. Tak dokonalá čerň se nikde jinde v přírodě nevyskytuje, jenom ve tvých očích." Lucius byl skutečným odborníkem na mužské vyznání lásky, aniž by to vyznělo jakkoliv zženštile. 

    Povzdechl jsem si. "Nechtěl bys mi začít psát milostné básně?" 

    Lucius se pobaveně ušklíbl. "Neubylo by tě, kdybys mi občas nějaký kompliment vysekl i ty. Já bych je na rozdíl od tebe poslouchal rád."

    "Já na to nejsem, to přece víš. A přestaň s tím, nebo si začnu myslet, že mě chceš sbalit."

    "A kdo říká, že nechci?" Můj ušní lalůček se ocitl mezi jeho rty a mně náhlým vzrušením naskočila husí kůže po těle. "Slíbil jsem ti kdysi, že z tebe slíznu každičkou bublinku šampaňského." Sebral mi sklenku z ruky a odložil ji. "Pěkně pomalu..." Klouzal ústy po mém hrdle, přisával se rty k mé mokré kůži a jazykem z ní stíral kapičky sektu. 

    Zavřel jsem oči a oddal jsem se té jeho vzrušující hře. Přestal jsem vnímat okolí a soustředil jsem se pouze na jeho horký dech a hravý jazyk na mé pokožce. Nevynechal ani jediné místo na mém těle, které by neslízal. Když jsem ucítil jeho rty v mém klíně, teprve v tu chvíli jsem si uvědomil, že by se Lucius musel už dávno utopit v šampaňském. Otevřel jsem oči a uviděl jsem, jak jeho ústa žíznivě sají kapky sektu z mého ztopořeného penisu. Vana byla prázdná, šampaňské, ve kterém jsme se ještě před chvílí koupali, jako mávnutím proutku zmizelo.

    Přestože jinak vládnu silným sebeovládáním, Luciusova hříšná ústa mě pokaždé dokážou zbavit kontroly nad sebou samým. Zaměřil jsem pozornost na to jediné, čeho jsem byl v tu chvíli schopen, na jeho orální symfonii, která ze mně udělala chvějící se a sténající loutku, prosící o milosrdné vyvrcholení. Lucius mi jej dopřál ve velkém stylu. 

    Pak se zhluboka napil šampaňského a klekl si mezi má roztažená stehna. Vyložil mi nohy na svá ramena, špičkou žaludu vyhledal otvor mezi mými hýžděmi a pomalu pronikl dovnitř. Ještě pořádně nestačila utichnout ozvěna mého orgastického výkřiku a už se koupelnou nesl slastný duet našich společných vzdechů. 

    Díval jsem se na Luciuse, chtěl jsem vidět každou křeč, každý záchvěv slasti v jeho obličeji. Očima, zastřenýma chtíčem, mě taky pozoroval, tváře měl roztomile zrůžovělé, nápadně kontrastující s jeho platinovými vlasy, které mu poletovaly kolem hlavy jako cválajícímu hřebci. Jeho penis, ten dokonalý nástroj rozkoše, mě během chvilky opět vynesl až na samý vrchol blaha. Lucius mě následoval okamžik poté v neméně okázalém vyvrcholení. 

    Vydýchával jsem dozvuky orgasmu a snažil se zklidnit tep, bušící mi ve spáncích jako ohňostroj. Konečně jsem sundal nohy z Luciusových ramen a posadil se pohodlněji, vana byla naštěstí dost prostorná i na vášnivý sex. Lucius taky změnil polohu, dolil nám skleničky a jednu mi podal. Žíznivě jsem se napil. 

    "Můj zadek už to silně potřeboval," uchechtl jsem se uspokojeně.

    "Aha... takže ty řeči o studentech, podávajících si u tebe dveře, byly jenom plané kecy, abys mě pozlobil, viď?" uculil se Lucius poťouchle.

    "Copak si myslíš, že já, vážený profesor, bych se nechal ošukat studentem?" Luciusovi se rozzářila tvář, ale jenom do chvíle, než jsem dodal: "Vždycky to bývá naopak."

    "Ty jsi pěkný prevít," sykl, ale spokojený výraz mu z tváře nezmizel. "Jenomže já jsem poznal, že jsi celou tu dobu nikoho neměl, už v tu chvíli, jak ses mě zmocnil na té posteli. Mne neoklameš, drahý příteli, znám tě v tomhle líp, než ty sám. Ty ani nechceš nikoho jiného, než mně," zvedl sebevědomě svůj aristokratický nos nahoru.

    Pozoroval jsem ho přimhouřenýma očima. Byl atraktivní, byl charismatický, byl sexy. Nechci nikoho jiného než jeho. Nemám důvod vyhledávat rozptýlení kdekoliv jinde, když mám v posteli Luciuse Malfoye. 

    "Máš pravdu," přikývl jsem a bylo mi vcelku jedno, že teď bude namyšlený jako čínský císař. "Chci jenom tebe, Luciusi. Jsi ztělesněním krásy, dokonalosti a hříchu... a jsi můj."

    "No vida, a že prý neumíš lichotit," zasmál se pobaveně, ale jeho tvář jasně prozrazovala, že to moje neobratné vyznání na něj hodně zapůsobilo. A jak jsem předpokládal, jeho ego stouplo až do nebeských výšin. 

    Když jsme o chvíli později leželi spolu v jeho velké posteli, byla už hluboká noc. Dívali jsme se na sebe, naše tváře vypadaly v slabém měsíčním svitu jenom jako světlé skvrny ve tmě, ale jasně jsem viděl, jak se mu lesknou oči. Prsty zapletl do mých vlasů a něžně se jimi probíral a já jsem si bolestně uvědomoval, jak moc mi Lucius v mém novém životě chybí. Chci do puntíku využít každičkou minutu tohoto zakázaného setkání, a všech příštích. Objal jsem ho kolem pasu a políbil na rty. Chtěl jsem jenom cítit jeho blízkost, teplo, vůni.

    "Nech mě chvilku vydechnout, Severusi... dal jsi mi pěkně zabrat," zašeptal, a i když jsem mu v té tmě neviděl do tváře, slyšel jsem v jeho hlase úsměv. "Docela rád bych se chtěl nechat od tebe trestat v naší mučírně. Ale teď si musím trochu odpočinout."

    Rty se mi zvlnily v úsměvu. Lucius snad poprvé v životě přiznal, že mu sex dal zabrat. Ale na to jeho trestání se docela těším. Přivinul jsem si ho do náruče, zavřel jsem oči a poslouchal jeho tichý dech. Objímal jsem ho, i když už dýchal zhluboka a pravidelně a jeho ruka ustala v hlazení mých vlasů a jenom tiše spočívala na mé hlavě. Po dlouhé době jsem byl nesmírně šťastný.


*****

    "Severusi, probuď se, už je ráno!" vytrhl mě z hlubokého spánku Luciusův naléhavý hlas. Zamrkal jsem a když mi došlo, kde jsem, prudce jsem se posadil a pohlédl jsem na kyvadlové hodiny u dveří. Sedm ráno. Padl jsem zpátky naznak do postele. "Co blázníš? Učím až od devíti."

    "No právě. Musíme stihnout aspoň jedno číslo, než odejdeš," strhl ze mne přikrývku. "Mám ranní erekci a potřebuji s tím něco udělat." Přitiskl se ke mně zezadu a na kůži jsem ucítil jeho vlhké rty a tvrdý penis. 

    "Pro Merlina, Luciusi, dej mi alespoň chvilku času, abych se probudil," zasténal jsem rozespale. 

    "Jen se klidně probouzej, obsloužím se sám." Mezi půlkami mě zastudilo vlhko a pak jsem tu jeho ranní erekci ucítil uvnitř těla. V tu chvíli jsem byl úplně probuzený. Lucius plynule přirážel a jeho horký dech se mi tříštil o šíji. Tiše mi sténal do ucha, pak jeho vzdechy zesílily a pohyby zrychlily. V dokonalém souznění jsme společně dospěli až na samý vrchol blaženosti a vyvrcholili v dvojhlasném výkřiku. 

    Leželi jsme v objetí. Cítil jsem, jak se Luciusovo zpocené tělo tiskne na má záda a jeho ochabující penis pomalounku vyklouzává ven. Nechtělo se mi vstávat, chtěl jsem napořád zůstat uvězněn v jeho náručí. Jenomže jsem věděl, že šťastná idylka končí. 

    "Budu už muset jít." Jemně jsem se vyprostil ze sevření jeho paží a zvedl jsem se.

    Lucius se posadil a vtiskl mi něžný polibek na rameno. "Přijdeš zase večer?" zeptal se s nadějí v hlase.

    Zavrtěl jsem hlavou. "Rád bych, ale nemohu riskovat, že by si toho někdo všiml, kdybych opouštěl Bradavice příliš často."

    Lucius neodpověděl, byl podivně zamlklý. Poznal jsem, že je zklamaný a frustrovaný. Otočil jsem se k němu a políbil jsem ho, něžně a oddaně. "Vyhradíme si pro sebe pátky. Alespoň nebudu muset druhý den ráno pospíchat na vyučování."

    "Pátky zní skvěle," pousmál se Lucius. "Příště už nepromarním naši společnou noc spaním," vyčetl si sám sobě. 

    "Čeká nás spousta společných nocí," poznamenal jsem v skryté naději, že naše tajné schůzky nic nepřekazí a že nám na ně nepřijde Pán zla. Začal jsem se oblékat. Lucius mě celou dobu mlčky pozoroval. Když jsem byl hotov, ležérně hodil přes sebe saténový župan a přistoupil ke mně. 

    "Budeš mi ten týden chybět," usmál se, ale jeho úsměv byl smutný jako hrob.

    "Ty mně taky." Objal jsem ho kolem pasu a dlouze a hluboce jsem ho políbil. Položil mi ruce kolem krku a polibek mi stejně vroucně oplácel. Otevřel jsem okno a pak jsem se přeměnil v krkavce. Vylétl jsem na okenní parapet, zakrákal jsem na rozloučenou a vzlétl jsem k nebi. Několikrát jsem zakroužil nad manorským sídlem, Lucius pořád stál v otevřeném okně a díval se vzhůru k obloze, a pak jsem široce mávl křídly a namířil svůj let na sever.







2 komentáře:

  1. Čítala som so zatajeným dychom. Prekrásne stretnutie. Krkavec znie vznešene. Ďakujem za silnú pocitovku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, vím, jak ses na tuto kapitolu těšila. :) Já jsem si taky moc užívala, že se konečně setkali, a hlavně jsem si užívala psaní jejich sexu, už mi to po tolika kapitolách bez něj opravdu chybělo. :D Díky za komentář. :)

      Vymazat

Děkuji za komentář.