Narozeninová idylka

Snapeovi se rýsuje možnost příjemně strávit své narozeniny. Vyjde mu to tentokrát?

Autor: Styx

Postavy: Severus Snape/Remus Lupin

Varování: slash (homosexuální erotika)

Přístupnost: 15

Poznámka: Pokračování povídky Vánoční idylka (nutno přečíst nejdřív tu)

Napsáno: 2010

 

 

Od toho dne, co mi ten starý blázen Albus překazil asi nejlepší sex mého života, nepřemýšlím nad ničím jiným, než jak se dostat tomu nepolapitelnému vlkodlakovi Lupinovi do kalhot. Všemožně hledám způsob, jak mu naznačit, že bych možná i stál o to vypít si s ním tu sklenku vína, na kterou mě neustále zve.

Jako kdyby to tušil, vyhýbá se mi. Do Velké síně chodím jako první, abych ho nepropásl. Stihnu sníst celou svoji porci a ještě si přidávám, než ten chlupáč laskavě dokráčí. Dnes mu to obzvlášť trvá a já právě dojídám ke snídani už čtvrtou opečenou slaninu se šunkou a vejci a zapíjím merlinví kolikátou kávou. Jestli to takhle půjde dál, brzy mě klepne pepka.

"Poslední dobou vám nějak chutná, profesore," ozve se od vedle a když se otočím, oči mi padnou na vyceněný umělý chrup McGonnagalové. Už zase si sedla vedle mně. "Už jste potřeboval trošku přibrat," štípne mně laškovně do boku. Nadskočím a zblednu jako bych uviděl mozkomora. Ta stařena mě snad svádí! Výmluvně přivírá povislá víčka a rozpustile špulí vrásčité rty.

U Merlinova klacku! V duchu zakleji, baba je po ránu nějaká rozdováděná. Ušklíbnu se na půl úst, jako že mě to skvěle pobavilo a nenápadně odsunu svoji židli o kus dál. I kdybych byl na ženské, radši bych vojel vchod do úlu, než tuhle staroegyptskou mumii.

Znechuceně se zvedám k odchodu, abych z toho děsivého výjevu neměl ještě noční můry, když tu do jídelny vstoupí Lupin. No to trvalo! Projde kolem mne s nezájmem, ani si mne nevšimne. Došourá se na své místo a ztěžka usedne za stůl. 

Zašilhám doleva a nakloním se přes profesorku. Lupin zírá do hrnku s kávou, hlavu má vklíněnou mezi povislá ramena, záda nahrbená, tvář unavenou a předčasně zestárlou. Nepřekvapuje mě to, zítra je přece úplněk a začínají se na něm projevovat první příznaky proměny. 

Úplněk! bleskne mi hlavou. To znamená, že dnes večer si přijde pro svoji pravidelnou dávku výtažku z oměje. A já jakoby nedbale kývnu na tu jeho nabídku a když se zadaří, možná si i důvěrně promluvíme mezi čtyřma noha-... ehm... očima.

Přimhouřím oči a představuji si, jak ho dnes večer ohnu přes stůl, přehodím mu hábit přes hlavu a ukážu mu, jak to dělají Smrtijedi členům Řádu. Ruka mi mimoděk vklouzne do klína a poupraví napěchovaný poklopec. Minerva se otočí ke mně a přestože si přes stehna rychle přehodím plášť, ta babizna stihne zahlédnout bouli v mém klíně. Mylně přesvědčena, že jsem se vzrušil pohledem na její řecký profil, cudně zamrká řídkými řasami a vycení na mně v úsměvu své falešné zuby. Nakloní se až ke mně a poskytne mi detailní pohled na svou scvrklou pleť.

"Chcete nějak pomoct, Severusi?" položí mumifikovanou ruku na mé stehno a laškovně stiskne. Můj žaludek se vydrápe nahoru a usídlí se v krku. Odtáhnu od ní obličej co nejdál a nepatrně povytáhnu levé obočí. "Velice nerad vás zklamu, drahá Minervo, ale bohužel nejsem gerontofil."

Vstanu dřív, než mi spadne do klína její umělý chrup, jak jí sklapla čelist.

_______

Vše je připravené. Přísným zrakem ještě naposled zkontroluji, zda je vše na svém místě. Omějový lektvar tajemně bublá nad kahanem, víno se chladí ve studeném kamenném sklípku, ze stolu jsou odstraněny všechny skleněné baňky, křivule a flakónky, které bychom mohli během vášně rozbít. Lubrikační mast jsem si připravil po ruce, abych se pak nezdržoval směšným pobíháním po pracovně se vztyčenou erekcí. Snad jsem na nic nezapomněl.

Uslyším zaklepání a a projde mnou vlna vzrušení. Prsty si rychle prohrábnu vlasy, přejdu ke vchodu a prudce otevřu dveře.

Na chodbě stojí On. Nevyspalý, unavený, shrbený, s tmavými kruhy pod očima. Ničím nepřipomíná objekt mých sexuálních fantazií. Vše se však v mžiku změní, když ke mně zvedne oči barvy lesního medu a vykouzlí na rtech svůj typický klukovský úsměv, který mě odzbrojí tak, že bych mu možná odpustil i to, že je to prašivý vlkodlak.

"Zdravím, Severusi," pozdraví měkkým hlasem. "Přišel jsem si-"

"Vím, proč jsi přišel, Lupine," přeruším ho nezdvořile a takticky se otočím na podpatku, abych ho nalákal do připravené léčky. Nic netušící mě následuje. Dělám vše jako jindy. Přistoupím ke kotlíku s omějí, promíchám, naliji pomocí nálevky do lahvičky, zazátkuji, protřepu a podám mu jej. Běžná rutina, opakující se už léta. Dnes je to ale jiné. Dnes bych po něm nejradši skočil jako vlk na ovci.

Ostražitě a nedůvěřivě se rozhlíží po místnosti. Jak se natáhne pro lektvar, nechtěně přitom zavadí teplými prsty o mou ruku a mně pod tím nevinným dotekem zabrní paže. A zdaleka není jediným mým údem, který se mi rozbrní. Pohlédnu mu do očí a čekám na jeho obligátní otázku: Severusi, co budeš dělat večer? A já mu tentokrát odpovím: Vojedu tě do bezvědomí, Lupine.

Vezme si lektvar, poděkuje a... otočí se k odchodu.

"Lupine..." vyjeknu překvapeně a vyzní to skoro jako: Remusi, neodcházej, pojď se mnou do postele! V duchu se fackuji za tu spontánní reakci.

Ve dveřích se otočí. "Promiň, Severusi, necítím se dnes ve své... kůži..." odpoví dvojsmyslně, usměje se omluvně a tiše za sebou zavře dveře zvenku.

Zkoprním. Co to má, sakra, znamenat? Co ho vyplašilo? Nahlas zakleji a v zlosti shodím hranou dlaně kotlík ze stolu. Zbytek vlkodlačího lektvaru se rozlije po zemi. Chvíli přecházím vztekle po pracovně jako rozdrážděný jezevec, rychlou chůzí se snažím rozchodit tu nabitou zbraň v poklopci. Sám nevím, co mě tak žere, jestli to, že jsem už zase přišel o pořádný sex, anebo že mi dal košem zavšivený vlkodlak. Nebo to, že můj přítel v kalhotách ještě nezaregistroval, že stojí zbytečně, protože objekt jeho vzrušení už dávno odešel.

Popadnu vychlazenou láhev vína, prásknu za sebou dveřmi od mé laboratoře a vypadnu ven. Jen doufám, že se to suché burgundské hodí ke karamelkám.

__________

Už jsem z opravování domácích úkolů těch tupých idiotů tak otráven, že na sobě začínám pociťovat příznaky přepracování. Levou tvář mi co chvíli protne tik a přistihnu se, že místo psaní špatných známek školní práce rovnou vztekle trhám na kusy. Tohle že má být nová generace kouzelníků? Povzdechnu si. Dobrý čaroděj je vzácný a ohrožený druh.

Z mrzutého rozjímání mně vytrhne tiché zaklepání. Koho to sem čerti nesou v tuto pozdní hodinu? Promnu si unaveně kořen nosu a zachmuřeně se vydám ke dveřím. Prudce je otevřu a pečlivě si dávám záležet, aby můj výraz masového vraha odradil nočního vetřelce, ať už je za dveřmi kdokoliv.

"Lupine...?"

Ve tváři mám tak překvapený výraz, jako bych právě objevil nahou McGonnagalovou ve své posteli. Musím působit vážně odstrašujícím dojmem, protože Lupinovi přimrzne úsměv na rtech, couvne a nahrbí se do obranného postoje.

"Ehm... přišel jsem... myslel jsem...," koktá rozpačitě a snaží se ignorovat můj nepřátelský postoj. Z ošuntělého hábitu vytáhne láhev skotské. "Všechno nejlepší, Severusi," vysouká nakonec ze sebe, natáhne ruku a podá mi ji.

Do Merlinovy zadnice! Úplně jsem zapomněl, že mám dnes narozeniny! Jaktože on ne? Podezíravě si ho změřím zpod hrozivě nakrčeného obočí.

"Pozveš mě dál?" nejistě se usměje a opře se o futra. Zamračím se na něj, ještě pořád jsem mu neodpustil to odmítnutí, jeho to však očividně neodradí. No, aspoň jsem se pokusil. Otočím se a zmizím uvnitř.

Lupin se odlepí od zárubní a následuje mě dovnitř. "Máš někde nějaké čisté skleničky?" začne konverzovat.

"Tady VŠUDE je čisté sklo!" zavrčím podrážděně. Co si to sakra dovoluje?

Přistoupí k polici s laboratorním sklem a něco vybere, čichne k tomu a zkoumá proti světlu.

To-snad-ne! Udělám pár rázných kroků k němu a vyrvu mu sklo z ruky. "U mně můžeš skotskou lízat z podlahy," zasyčím podrážděně a vrátím sklenici do regálu. Opět ten dobrácký úsměv, který mě dokáže vytočit.

"Z podlahy? Občas žasnu nad tvými zvyky, Severusi," usměje se. "Ale já se docela spokojím, když mi ji naliješ do skleničky."

Střelím po něm zabíjejícím pohledem. Odrazí jej ke mně jako camrál, zamíří ke kožené pohovce a drze a bez dovolení se v ní rozvalí, a zrovna na mém oblíbeném místě! Sáhne za sebe a z mezery pod opěrkou vyloví cosi, co ho tlačí do zadnice.

Zapomenutý anální kolík.

A-doprdele! Obličej mi rudne jako nebelvírský prapor a v tu chvíli bych se nejradši propadl až někam do Tajemné komnaty. Lupin nehne ani brvou, zvědavě si jej prohlédne a pak odloží stranou. Pak se pohodlně opře a pohlédne na mně. Vidím v jeho očích pobavené ušklíbnutí.

"To... není moje," zachraptím.

Cukne mu koutek rtu. "Samozřejmě."

Tak tohle mi ještě chybělo, aby se ten mizera bavil na můj účet. Vzájemně se pozorujeme jako dva vlci těsně před soubojem o post vůdce smečky. Lupin s dobráckým úsměvem, já s vražednými úmysly. Tajemství mého sexuálního života se nikdy nesmí dostat za dveře mé pracovny.

"Připijeme si ještě dnes večer?" rýpne s úsměvem. Nejradši bych ho ihned uškrtil holýma rukama. Ale co s mrtvým vlkodlakem? Připravil bych se o potenciální možnost okusit sex s divokým zvířetem. Nakonec, ten protivný vlkodlak není vůbec k zahození. Pořád lepší než Albus, kterému stojí už jen vlasy na hlavě. 

Naplním mu sklenku skotskou, sednu si na druhý konec pohovky, anální kolík přitom nenápadně odhodím za pohovku.

"Tak na co si připijeme?" přeruší Lupin ticho a pozvedne skleničku.

"Co třeba na to, abys alespoň na chvíli přestal provokovat?"

"Co třeba na to, abys alespoň na chvíli přestal být tak nepřátelský?"

Ťukneme si a napijeme se. Sleduje mne a potměšile se přitom usmívá. Vlastně, proč jsem si toho nikdy předtím nevšiml, že jeho úsměv je docela přitažlivý? Okey, Severusi, hodně přitažlivý. Cítím, jak z něj začínám ve slabinách přibývat na objemu. Lehni! napomenu toho rebelanta v mém poklopci. Jsem pořád uražen, takže nic nebude!

Nepostřehl jsem, kdy se to stalo. Najednou sedí vedle mně a naše stehna se dotýkají.

_______

"Tonksová je o celou generaci mladší. Co bys s takovým zajícem dělal?" Neuvěřitelné! Snažím se mu sobecky vymluvit možná jedinou ženskou, která o něj stojí. Asi moc piju.

"Já bych možná věděl." Dobrácký úsměv v Lupinově tváři vystřídá ďábelský lesk v jeho očích a já si začínám v hlavě přemítat, který lektvar by mně spolehlivě zbavil té obarvené coury.

Odfrknu si posměšně. "Slibovat věrnost ženě je jako jít po ulici a kdejakého chodce konejšit: Nebojte se, pane, já vám nedám přes hubu." Moc filozofuji. A žárlím. To není dobré znamení.

Lupin se rozesměje příjemným smíchem. "Pro muže to platí taky?" zeptá se zvědavě.

"Chlap si s chlapem vždycky rozumí." Přímá pozvánka do mé postele, Lupine, kapišto?

Upřeně mě pozoruje. Jako vlkodlak obcházející kolem své oběti. Dolije oběma sklenky a když mi podává tu mou, dotkne se prsty mé ruky. Neucuknu. "Tak na co tentokrát?" ťuknu si s ním už asi podesáté.

"Na... osamělý sex?" vycení zuby v šelmovském úsměvu.

_______

"Od jisté doby mě fascinuje vše, co má srst, drápy a ostré zuby." Naliju z konvice horký čaj do dvou hrnků a jeden přisunu k Lupinovi. "I s tou prachobyčejnou krysou se nejdřív pomazlím, než na ní začnu provádět své pokusy." Co to tady, sakra, blábolím? Měl bych už vážně přestat pít!

"To je zajímavé." Lupin se pohodlně opře a jednu ruku si položí na opěradlo těsně za mojí hlavou. "Od kdy to na sobě pozoruješ?"

Ztuhnu, když se prsty otře o mé rameno. Co je ale horší, začnu tuhnout i tam dole. Už zase. Ale úplně nejhorší je, že můj hábit, který by ten nabývající problém zakryl, leží přehozený přes křeslo. Ani požár ve sklepení by mě teď nepřinutil se zvednout.

"Od Vánoc," zamumlám a složím ruce s hrnkem do klína.

"Nejsi trochu nervózní, Severusi?" pozoruje mě přimhouřenýma očima.

"Ne. Proč?"

"Že mícháš čaj vidličkou."

Důstojně odložím vidličku na stůl a nešikovně si přitom vyšplouchnu horký čaj do klína. Syknu, Lupin uskočí a hned nato mi bleskově začne kapesníkem čistit kalhoty v rozkroku. Zavadí přitom o mou erekci a naše zraky se spojí. Můj výhružný pohled ho jasně varuje: Zkus to komentovat!

Chápavě se odtáhne. "Měl bys ty kalhoty rychle ze sebe sundat," poradí, "než ti nasáklá látka přilne na... něm..."

Na kom? "Na to ani nemysli, Lupine!" zavrčím. Ty kalhoty nesundám, dokud mi penis stojí jako egyptský obelisk a nemíní klesnout ani na můj striktní příkaz.

"Občas mám dojem, že jsi studenokrevný, Severusi," povzdechne si Lupin a bez předchozího varování mě najednou přitiskne do opěradla a vrazí mi svůj jazyk do úst. 

Je to tak nečekané, že ztuhnu jako nebožtík. Něco je špatně. To já mám dobývat jeho, ne mu podlehnout jako nějaká naivní patnáctka.

Lupin mou pasivitu pochopí jako odmítnutí a stáhne se jako poražený vlk. "Omlouvám se... myslel jsem, že... to nic..." mávne rukou a dopije skleničku. "Měl bych už jít..."

Otřu si rty do hřbetu dlaně a nabírám zpátky svou jistotu. "To bezesporu," souhlasím a hned nato dodám rádoby ledabyle. "Ale nejdřív bychom měli dopít tu skvělou whisky." Doliju jemu i sobě a podám mu sklenku na usmířenou. "Na přátelství s nepřáteli."

Chvíli okouní, ale nakonec si přiťukne a napije se. "Promiň... nebyl to dobrý nápad."

Už zase se omlouvá. Za něco, kvůli čemu jsem ho sem chtěl nalákat. "Nemáš moc na výběr, že se snižuješ ke Smrtijedům, že, Lupine?"

"Každý máme nějaký ten handicap. Já jsem vlkodlak, ty zase Smrtijed.," smečuje mi rýpnutí.

"Rozhodně ses aspoň pokusil."

Zvedne se. "Radši půjdu."

_______

Na stole trůní prázdná láhev od whisky, už hodnou chvíli není co pít. Ani jeden z nás ale tomu už dávno nevěnuje pozornost. Já, vklíněný v pohovce v dosti nepohodlné poloze, zpola zalehlý Lupinovým nahým tělem, dlouhé hubené končetiny propletené s jeho, stejně dlouhými a stejně hubenými, že pomalu ztrácím přehled, které jsou čí. Ani sám nevím, jak jsem se ocitl v této pozici. Vlastně vůbec netuším, jak se to stalo, že jsem nahý. Ten zatracený alkohol opravdu odbourává všechny zábrany. Zatím se navzájem seznamujeme a trochu nezkušeně hledáme vhodnou polohu, zaklesnuti do sebe jako dvě kudlanky, co se chystají navzájem se sežrat.

Sjedu mlsně pohledem po Lupinově těle a tajně hodnotím, nakolik se mé představy liší od skutečnosti. Zvláštní, očekával bych, že ten zablešený vlkodlak bude chlupatý jako opice. Přitom má hruď zcela lysou, místo chlupů pokrytou hustou spletí dlouhých jizev po drápech. Nečekal jsem, že tyto důkazy jeho temné povahy mě budou tak rajcovat. Jeho ztopořený penis však dokonale splňuje mé představy o pověstných vlkodlačích údech z mých divokých fantazií. Dlouhý, štíhlý jako jedle, tvrdý a lesklý jako vyleštěná červená žula a na konci lehce zahnutý nahoru, jak je to typické u psovitých šelem. Zaklíněný stehny kolem jeho pasu už se ani nesnažím skrývat touhu po tom, kdy jeho zarudlý žalud nabere ten správný směr, a je mi momentálně srdečně jedno, že to já jsem měl původně v plánu ošukat jeho, ne se nechat vojet od něj.

"Severusi... mohl bys zvednout tu nohu trochu výš?" usměje se. "Ztěžuješ mi přístup."

Jak asi, ty chytráku, když jsem za poslední měsíc kvůli tobě pěkně přibral... a už taky nejsem žádný mladík. Po několika nezdařených pokusech se mi nakonec povede vyložit nohy na jeho ramena a poodhalím mu svá pečlivě skrývaná zákoutí. Jen ať se zkusí ušklíbnout.

Oči se mu však divoce zalesknou a špičkou jazyka si olízne rty a mně se z toho vzrušením orosí žalud. Vlkodlak vycení zuby a spokojeně zavrčí. Setře palcem kapku ze špičky mého penisu a přenese ji k touhou se stahujícímu otvoru. Praktické, nikdy mě to ještě nenapadlo použít. A že už jsem těch ingrediencí do lubrikačních lektvarů vyzkoušel.

Zatímco si mě Lupin prsty připravuje, sleduji jeho soustředěný obličej. Zdaleka tohle nedělá poprvé, hodně mě překvapí, jak je v tom zkušený. Ten zatracený chlupáč vůbec nebude takový beránek v rouše vlčím, na jakého si hraje. Když jsou ty jeho prsty tak k zbláznění šikovné - ách, vydere se mi mimoděk z hrdla - co teprve dokáže jeho penis. Snažím se netvářit se jako nadržený trosečník, i když to s jeho prstem v zadku jaksi moc nejde. Lupin si mě za boky přitáhne do klína a já ucítím jeho vlhký žalud mezi svými hýžděmi. Zatlačí.

Ko-neč-ně! Konečně jsem dosáhl toho, o co jsem tak dlouho usiloval. O živočišný sex s nepolapitelným vlkodlakem. Přivřu oči a dokonale si vychutnávám ten slastný pocit, jak mi tvrdý vlčí penis pomalinku proniká do těla.

Samou rozkoší málem nezaregistruji nenadálý hluk u krbu. Vylekaně otočím hlavu tím směrem a naráz by se ve mně krve nedořezal. Ze zelených plamenů vystoupí bradavický ředitel, oblečen v čemsi, co připomíná - můj ty kouzelnický světe! - obstarožní růžové negliže po pratetě, a v rozverné náladě si to míří rovnou k nám. Ten musí být víc krátkozraký, než jsem si doteď myslel, když nevidí, o co se tady s Lupinem zrovna usilovně snažíme. Vlkodlak ztuhne v kámen uprostřed přírazu a oba teď připomínáme zdařilé šukající sousoší.

"Severusi, chlapče," volá Brumbál cestou. "Všechno nejlepší k narozeninám. Přinesl jsem vám dárek." V ruce třímá malý balíček, zabalený v celofánu se srdíčky. To bude určitě ten slibovaný kalamář.

Po pár krocích se Albus zarazí - to když konečně zaregistruje tu scénu před sebou - a změří si nás zkoumavým pohledem zpoza půlměsícových rámečků brýlí. Živě si umím představit, jak ponižující to musí vypadat. Nahý profesor lektvarů s roztaženým nohama položenýma na ramenou nahého učitele Obrany a v zadku jeho penis. A jejich ředitel jako přihlížející divák. Dokonalá souhra bradavického profesorského sboru. 

Cítím, jak mi penis měkne a chcíple si lehá do slabin. Lupin taky po chvilce s mlasknutím ze mne úplně vyklouzne. A je po šukání. Frustrovaně zamručím a v duchu si přísahám, že za tohleto Brumbála jednou vlastní rukou zabiju.

Ten starý pošuk se potutelně usměje a místo, aby se nenápadně odporoučel opačným směrem, vykročí rázně k nám. "Mohu se k vám přidat, chlapci?"

Názorná ukázka soudržnosti Řádu. To by v tom byl čert, abychom Pána zla neporazili.

Konec