čtvrtek 23. června 2011

Zabij, nebo budeš zabit! - 3. kapitola


A.D. 1991


Nevrátil jsem se. Tajně jsem doufal, že přileze on, pokorně, na kolenou, s ocasem stáhnutým mezi nohama.

I když v kritické situaci ukázal svoji pravou tvář - co se vlastně dalo čekat, odjakživa byl pokrytec - přesto bych mu jeho zradu odpustil. A možná by ani nemusel přede mnou klečet.

Nepřišel. Mé čekání na něj se protáhlo na dlouhých deset let.

Oba jsme po pádu Pána zla unikli Azkabanu. Já proto, že jsem včas přešel na správnou stranu, Malfoy cinkáním zlatých galeonů, svou neomezenou mocí a lží. Věděl jsem to, protože v kouzelnickém světě prostě nejde nevědět o Malfoyovi.

Celá léta jsem se na něj snažil zapomenout. Často jsem se plížil bradavickým hradem jako přízrak a ve studených chodbách sklepení hledal zapomnění. Povídalo se o mně, že jsem podivín, přitom já jsem se krutě trápil samotou a umíral steskem po něm.

Přesto, že mě zradil, pořád jsem ho miloval. Má ješitnost mi ale bránila vyhledat ho a vrátit se k němu. Život s ním byl těžký jako olovo, bez něj však má ramena nesla mnohem větší tíhu. Tíhu odloučení, stesku a touhy.

Ke všemu jsem ještě trpěl abstinenčními příznaky z náhlého nedostatku sexu, na který jsem si s Luciusem navykl jako na drogu. Byly časy, kdy jsem byl na tom tak špatně, že jsem myslel, že ošukám i trolla. Nezávazný sex nebo dokonce vztah s všemi zavrhovaným a zatracovaným bývalým Smrtijedem nepřipadal v úvahu. Byl jsem odsouzen na věčný život v osamění.

Za ta léta vše přebolelo, zpřetrhal jsem všechna pouta, která mě k Luciusovi vázala a zvykl jsem si i na tu samotu. Přesto za těch deset let, co učím v Bradavicích, jsem ještě nikdy s takovým napětím neočekával přijímání nových studentů do prvního ročníku jako letos.

Nebyl jsem nervózní z toho, že se na scéně konečně objevil mladý pán Potter, i když hned, jak jsem ho uviděl, mi na hrdlo sáhla ledová ruka. Ta podoba s nenáviděným nepřítelem z mých studentských let byla neuvěřitelná a zjitřila mé staré rány. Ihned jsem věděl, že i když budu tajně bdít nad jeho bezpečím, ten spratek to nebude mít se mnou lehké.

Můj podivný neklid pramenil z nástupu Malfoyova syna do Bradavic. Okamžitě jsem ho poznal mezi těmi desítkami vystrašených děcek. Jak jsem poprvé spatřil tu Luciusovu zmenšenou kopii, sevřelo se mi srdce a vnitřnosti se mi podivně rozvlnily.

Vyčníval z řady, ostatně jako jeho otec. Ke všem se choval povýšeně a s vrozenou arogancí dával ostatním najevo, že on je Malfoy. Když ho moudrý klobouk zařadil - jak jinak - do zmijozelské koleje, zrak mu zalétl k profesorskému stolu. Jeho malfoyské modrošedé oči vyhledaly ty mé a když se naše zraky setkaly, šťastně se na mně usmál. Neznal mě, nemohl o mně nic vědět, netušil, kdo jsem, přesto… se usmál.

Zaklepal na dveře mého pokoje hned první večer. Vyrušil mě v intimní chvíli v poloze na zádech se stehny od sebe. V zadku mi vibroval na nejvyšší rychlost anální kolík a má pěst pevně svírala péro v posledním stádiu před vyvrcholením. Stehna se mi roztřásla a v podbřišku jsem ucítil první vlny nastupujícího orgasmu. V této fázi už masturbaci nešlo přerušit.

Když jsem zmožený a zcela vyčerpaný ležel s roztaženýma rukama a nohama na posteli, pokrytý svým spermatem a užívající si poslední záchvěvy odeznívajícího vyvrcholení, klepání se ozvalo podruhé. "Do prdele!" zaklel jsem tiše.

Svaly jsem měl po orgasmu úplně ochablé a nebyl jsem schopný ani zvednout ruku, natož se postavit a jít ke dveřím. Po chvíli už jsem myslel, že to nezvaný návštěvník vzdal, když se ode dveří ozvalo do třetice tentokrát důrazné zabouchání. Rozmrzele jsem vytáhl dildo z těla, kouzlem jsem se očistil a hodil na sebe domácí župan.

Okamžitě, jak jsem otevřel dveře, jsem si všiml, že Draco setřásl ze sebe všechny záporné vlastnosti, které zdědil po svém otci a v jeho dětské tváři se odrážela pro Malfoye netypická pokora, úcta a obdiv. Netušil jsem ovšem, ke komu.

"Dobrý večer, pane profesore," promluvil pokorně.

"Dobrý večer, pane Malfoyi," odpověděl jsem zcela vyveden z míry. Srdce mi bušilo, když jsem hleděl do těch Luciusových šedých očí.

"Přišel jsem vám říct, že jsem šťastný, že patřím do vaší koleje," řekl s rozzářeným obličejem.

"To je od vás ušlechtilé," řekl jsem s předstíraným zájmem. "Ale nemohlo to počkat do rána?"

"Omlouvám se za vyrušení, pane profesore Snape, ale nemohlo."

"Odkud víte, jak se jmenuji? Jak to, že mě znáte, když jsem se ještě studentům nepředstavoval? Jak víte, kdo jsem?" vychrlil jsem na něj.

"Mohu dál?" špitl místo odpovědi.

"Ne!" zvolal jsem snad až příliš důrazně a opřel jsem ruku o rám dveří. Do svých komnat si zásadně studenty nevodím. S výjimkou pracovny, pokud jde o školní trest.

Mladý Malfoy se zarazil. "Mám vám vyřídit pozdrav od svého otce."

Hrdlo se mi stáhlo, nedokázal jsem promluvit. Když křeč pominula, namáhavě jsem ze sebe vysoukal. "Jak… jak se daří vašemu otci?" Samotného mě tato chvilková indispozice přinejmenším překvapila.

Opět neodpověděl, jako kdyby měl zakázáno mluvit. Natáhl ruku ke mně a podával mi zapečetěnou ruličku pergamenu. "Mám vám od něj předat tento vzkaz."

Zíral jsem na dopis, než jsem si uvědomil, že musím vypadat jako idiot. Vzal jsem mu ho z ruky.

"Vím dobře, kdo jste, pane profesore. Znám vás už hodně dlouho a vím o vás úplně všechno," zavolal Draco do škvíry mezi dveřmi. "Otec o vás se mnou velice často mluví."

Byl jsem zcela vyveden z míry a nedokázal jsem skrýt svůj velký zmatek. Zmohl jsem se jen na pouhé "Dobrou noc, pane Malfoyi," a rychle jsem zabouchl dveře.

Lucius o mně často mluví... Co všechno asi svému synovi řekl? Třesoucíma rukama jsem rozlomil pečeť a začetl se do důvěrně známého drobného rukopisu.

Severusi, můj drahý příteli. Rád bych konečně překlenul propast, která mezi námi zeje. Můj dům je ti kdykoliv k dispozici, se vším všudy, jako za starých dobrých časů. Lucius.

Za starých dobrých časů... se vším všudy... Velice dobře jsem věděl, na co ten parchant naráží. Ten věčně nadržený samec by chtěl, abych se zase s ním válel v jeho posteli. Malfoyi, ty bastarde, chybí ti mé pohlazení bičem po tvých napnutých zádech nebo mé kousající polibky na tvém bolest milujícím péru?

Nech si zajít na mně chuť, ty mizero. Celých deset let šoustám jen s análním vibrátorem a docela mi to vyhovuje a za ta léta jsem si zvykl i na tu samotu, tak proč bych to měl najednou měnit?
Vztekle jsem roztrhal vzkaz na drobné kousky a hodil do plamenů. Spoustu let mi trvalo, než jsem se vymanil z osidel nešťastné lásky k Luciusovi a odpoutal od vzpomínek na náš dlouholetý divoký vztah. Nechci do těch jeho zrádných sítí spadnout zas. Už nikdy...

___________


Draco mi dělal radost, byl to vzorný student a pozorný posluchač. Aspoň na hodinách lektvarů určitě. Visel očima na mých rtech a napjatě sledoval každé mé slovo. Pro mne jako pro učitele to byla příjemná odměna za vynaloženou námahu při vysvětlování náročné vědy a přesného umění přípravy lektvarů všem těm tupým hlavám, zírajícím na mne s prázdnými výrazy ze školních lavic.

Dnes ráno jsem si přivstal, abych připravil pomůcky k docela složitému pokusu uškvařit žabí žluč jako přísadu do ještě teplé netopýří krve. Doprostřed katedry jsem postavil klec s netopýrem a zakryl ji černým plátnem, aby se nevyplašil. K pokusu úplně stačil jeden exemplář. Žab bylo potřeba mnohem víc.

Do skleněných baněk na každém pracovním stole jsem vkládal po jedné žábě a přikrýval je víkem, aby neutekly, když mě z práce najednou vyrušil důvěrně známý hlas ode dveří učebny.

"Rád tě zase vidím, Severusi, můj nejdražší příteli."

Zůstal jsem stát jako zkamenělý, mezi palcem a ukazovákem svíraje hubenou dlouhou nožičku pokusného zvířete, zoufale se třepajícího v mých prstech. Srdce mi začalo prudce bušit jak kostelní zvon, nedokázal jsem ty hlasité rány utlumit. Pomalu jsem otočil hlavu za sametovým hlasem.

Lucius Malfoy vypadal líp, než kdy předtím. Oblečen do drahých látek barvy noci, šitých na míru, v ostrém kontrastu s jeho bledou tváří a světlými vlasy, hábit měl pod krkem sepnutý stříbrnou sponou ve tvaru hada. V rukou, chráněných černými rukavicemi z nejjemnější kůže svíral vycházkovou hůl s rukojetí ze stříbrné rozšklebené hadí tlamy.

Dlouhé světlé vlasy si svázal vzadu do uzlu, čímž záměrně zvýraznil elegantní linie vystouplých lícních kostí. Na pohrdavě ohrnutých rtech mu pohrával sarkastický úsměv. A ty oči... Chladnější než ledovec, šedivé jako zatažené srpnové nebe.

Nádherný ďábel.

Netuším jak dlouho tam stál a sledoval mě. Snažil jsem se zamaskovat poplach v mém těle. "Vypadáš... dobře," vykoktal jsem.

"Zato ty strašně," složil mi poklonu. Vždy jsem měl pocit, že jsem jeho pravý opak.

"Děkuji," odpověděl jsem zdvořile.

Nervózně jsem pokračoval v práci, ovšem zcela zbytečné, ruce se mi třásly tak, že několik žab si zachránilo život útěkem. Periferním viděním jsem viděl, že Lucius mě celou dobu upřeně pozoruje.

"Nejsi nervózní, příteli?" zeptal se s úsměvem. "Tvé pracovní pomůcky ti přímo vyskakují z rukou."

Ignoroval jsem jeho pobavený tón. "Proč jsi přišel?"

"Nejde-li Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi." Malfoy se začal zkoumavě procházet po učebně. "Před dvěma měsíci ti Draco odevzdal mé pozvání. Četl jsi vůbec můj vzkaz?"

"Jestli si myslíš, Malfoyi, že když po tolika letech kývneš svým pěstěným prstem, já hned přiběhnu, vyvedu tě z omylu. Nemám jediný důvod navrátit se ke starým časům. Žiji přítomností," odbyl jsem ho.

"Proč ten neosobní tón, Severusi? Máme toho spolu tolik za sebou, že mně to skoro uráží." Přešel tu vzdálenost, která nás od sebe dělila a pomalu přistoupil ke mně.

"Už je to dávno," hlesl jsem a snažil se, aby v mém hlase nepostřehl sentimentalitu. "Nehledě na to, že jsem to nebyl já, kdo zradil náš "romantický" vztah."

Malfoy se zasmál. "Severusi, znám tě líp, než sám sebe a vím, že mě chceš. Ostatně, já sám nezapírám, že jsem tebou posedlý dnes stejně, jako před deseti lety."

"Vážně, Malfoyi? A proto jsi mě v nejhorší chvíli opustil a těch deset let nechal plácat se v bahně samoty?" Jeho poznání, že ho chci, jsem nechal bez povšimnutí. Proč rozebírat pravdu? "Jdi do hajzlu," řekl jsem vztekle. Chtěl jsem ho poslat rovnou do prdele, ale opět by to mohl vzít jako pozvání. Ne že bych o to nestál, Merlin ví, jak moc, ale v tuto chvíli to nebylo vhodné. Má ješitnost byla nadmíru uražená.

"Chápu tvou zlobu, vím, jaký jsem parchant. Být na tvém místě, taky bych se se sebou vůbec nebavil," zavtipkoval. "Zanechme staré křivdy a žijme přítomností. Jsou to tvá slova," řekl přátelským tónem. Přistoupil nebezpečně blízko a mé nozdry se rozšířily, podrážděné jeho omamnou vůní. Zcela mi zatemnila mozek.

Rychle jsem se snažil odpoutat své pomatené myšlenky od jeho osudové přitažlivosti. "Draco… Draco… je pilný student a… zajímá se… o… lektvary…" Zcela mimo mísu jsem koktal nesmysly, na které se mě nikdo neptal. Ten mizera se snad koupal ve feromonech, že jsem najednou z něj tak nervózní a tak… nadržený.

Lucius položil dlaň doprostřed mých prsou a přinutil mě couvat. Prudce mě zády přirazil na katedru. "Draco se nezajímá o lektvary, ty slepý blázne," zašeptal mi do ucha. "Zajímá se o tebe. Z ne zcela nepochopitelného důvodu tě zbožňuje."

Měkkou koženou rukavicí mě chytil za bradu, drsně natočil mou tvář ke své a druhou ruku ovinul kolem mého pasu. "Má to v krvi po otci," vydechl rozrušeně. Tvrdě mě k sobě přitiskl a divoce se přisál jako pijavice k mým rtům.

V břiše mi vybuchla panika. Neschopen jakéhokoliv protestu jsem překvapeně vytřeštil zrak do jeho neodolatelných očí a připadal jsem si jako ten čtrnáctiletý chlapec, který dostal od Malfoye svůj první polibek v životě.

Sklenice mi vyklouzla z prstů a roztříštila se na dlažbě. Ticho učebny najednou přerušilo vlhké pleskání žabích těl po dlážděné podlaze a jejich vyděšené kvákání.

Chtěl jsem ho odstrčit, chtěl jsem mu plivnout do tváře. Přesto jsem zvedl uvolněné ruce a zabořil prsty do jeho hřívy. Jeho žhavý polibek rozpustil můj chlad jako sněhovou vločku a s touhou, kterou nedokáži ani popsat, jsem mu jej oplácel s vášní zcela úměrnou mému dlouholetému sexuálnímu odříkání.

Bručel jsem jako starý medvěd a Lucius nebyl ani o trochu tišeji. Nespoutaně pokrýval mokrými polibky celou mou tvář a já mu je vracel svými kousavými, až se slastí zajíkal.

"Severusi… och, bože… toužím po tobě k zbláznění," sténal mezi polibky. Kdyby tušil, že jsem na tom úplně stejně, ne-li hůř.

Sundal rukavice a nedočkavě začal rozepínat početné množství knoflíčku na mém kabátě. "Jako vždy máš zase na sobě spoustu šatů," zasyčel vztekle a netrpělivě je rozerval. S ústy přisátými na mých rtech mi strhl překážející kabát a teplou dlaní rozhrnul košili.

Sklonil hlavu na nahou hruď a se zrychleným dechem hladil a líbal má prsa a břicho. "Chyběl jsi mi… bože, jak jen jsi mi chyběl, ty černý ďáble," šeptal do mé citlivé kůže.

Klesl na kolena a začal dychtivě rozepínat můj poklopec. Než jsem stačil zareagovat, mé péro obkroužily jeho necudné rty.

Přesto, že jsem umíral touhou po Luciusových dovedných ústech a přesto, že deset let jsem necítil takovou fyzickou rozkoš jako teď, prudce jsem ho odstrčil. Přepadla mě panika.

"Luciusi… přestaň, sakra… kdokoliv může sem přijít," sípal jsem a má touha sváděla urputný boj s obavou, že někdo vejde. "Použij zamykací kouzlo…"

Lucius se zvedl a vzrušeně mě líbal na krku a čelisti. "Severusi, kam se poděl tvůj smysl pro dobrodružství?" šeptal, zcela opojen touhou. "Tebe neláká zkusit něco rebelantského a zakázaného?" Zrak měl zamlžený chtíčem. Měl na mne takovou chuť, že se nedokázal ovládat. Nic jiného, než já ho v tuto chvíli nezajímalo a věděl jsem, že ho nic nezastaví. "Zapomněl jsi, že vlastností zmijozele je ctižádost a ničeho se neštítit, aby došel svého cíle?"

Začal si rozepínat poklopec. "Když nechceš vykouřit… co bys řekl tomuhle?" Dlaní shodil ze stolu na zem brky, kalamáře i pergameny. Drsně mě položil na katedru a serval ze mne kalhoty. Roztáhl mi stehna od sebe a přitiskl k mé hrudi. Pro jeho zkušené prsty bylo otázkou zlomku vteřiny proniknout do mého těla.

Merline, všechny mé obavy okamžitě vyprchaly hned, jak se ten jeho mrštný pták rozhýbal v mých útrobách. Luciusovy nárazy byly tak prudké a vášnivé, že jsem se musel pevně držet hran stolu, snažíc udržet se na něm. Kdybych nezaklesl nohy za jeho boky, zašukal by mě přes dubovou desku snad až do šuplíku.

Netopýr mi vystrašeně řval do ucha, vyplašen neutuchajícím pohybem stolu. Překřičel jsem ho zvířecím výkřikem, který se mi vydral z hrdla v okamžiku vyvrcholení. Přehlušil i žabí koncert a já si chvíli připadal jako v zoo. Zdálo se mi, že to muselo být slyšet po celém hradě.

Lucius ještě chvíli groteskně přirážel do mého zadku a zcela uchvácen jsem pozoroval jeho křečovitý výraz s blížícím se orgasmem. Tvář měl zrudlou jak červánky a z čela mu kapaly velké krůpěje potu. Vlasy ještě pořád držely v uzlu, ale byly rozcuchaně, jako kdyby prošel křovím. Ještě několikrát zahýbal boky, z úst se mu vydralo mé jméno a v jeho tváři se objevil tupý úsměv. Do útrob se mi rozlilo horko.

Po chvilce otevřel oči a naše zraky se setkaly. "O tomhle se mi zdálo celá léta," řekl zadýchaně a usmál se přitažlivým úsměvem. "Myslel jsem, že umřu." Vytáhl povadlý penis z mých útrob a sklonil se nad mým břichem. "Nemáš námitky proti tomu, Severusi..." vystrčil jazyk a necudně mi slízával z kůže sperma, "... kdybychom obnovili náš vztah?" Jeho jazyk se hbitě mrskal po mém břiše a šedomodré oči mě upřeně pozorovaly a čekaly na odpověď.

Přesto, že jsem se zapřísahal, že už nikdy nespadnu do těch jeho zrádných sítí, už se v nich zmítám zas. "Co chceš, to si vezmeš, Luciusi. Nikdy to přece nebylo jinak," řekl jsem stručně. Proč bych to měl dál rozebírat? Proč bych mu měl vykládat, že samota už mě ničí a že strkat si do zadku neživé předměty už mi po dnešním zážitku prostě stačit nebude? "A teď už vypadni. Za chvíli jsou tady studenti," řekl jsem neúprosně.

Konečně mi umožnil slézt ze stolu. Rychle jsem se očistil, oblékl a trochu upravil. Zasykl jsem bolestí, záda jsem měl celá odřená od desky stolu. Budu si muset co nejdřív připravit hojivý lektvar.

Lucius s přirozenou elegancí pohodil hlavu dozadu a půvabně pročesal prsty rozcuchané vlasy a sepnul je sponou. Bledé tváře měl ještě jemně zrůžovělé po divoce prožitém sexu. "Kdy ti dnes končí vyučování? Počkal bych na tebe." Ve tváři měl šelmovský výraz.

Přejížděl jsem si prstem po spodním rtu a hluboce přemýšlel. "Přijď po půlnoci do mých komnat," řekl jsem po chvíli, když jsem si byl úplně jistý, že to skutečně chci. "Máme co dohánět," řekl jsem s tajemným úsměvem.

A začíná to nanovo...

Mazaně se usmál a zmizel v krbu.

Hned, jak se zelené plameny proměnily v rudé, do učebny vešli první studenti. Otočil jsem se k nim zády, skrývajíc pobavený úsměv z jejich výrazů, když se nechápavě rozhlíželi po tom nepořádku kolem.


zatím nedokončeno

5 komentářů:

  1. [1] Zuzana | bband-dyn44.178-40-103.t-com.sk (178.40.103.44) | 3. června 2011 v 1:00
    Som strašne rada, že si sa k tejto poviedke vrátila, viem, že predošlá časť sa končila hádkou Severusa a Luciusa, keď Voldemort zahral Luciusovu vraždu Severusovou rukou. A Lucius Severusa vyhodil a ten odišiel k sebe domov, ale nechal v mysľomise svoje spomienky na to, čo sa udialo u Voldemorta... Chcela si napísať príbeh, ktorý by vysvetlil čo bolo po tom, kým sa znovu začali stretávať. Lucius sa odvtedy stihol oženiť a Severus vypočul veštbu... Vysvetlíš to niekde v tejto poviedke, alebo sa ešte vrátiš aj k tej medzi poviedke „Mezi smrtijedy?“ Každopádne sa teším, že sú ako-tak zase moji miláčikovia spolu. Narcissa mi trochu zavadzia, ale čo už, keď to muselo byť. Regulus mi ale nevadí :D Škoda, že zmizol. Scénka keď sa Severus po sexe preberá v Luciusových vlasoch a sám pre seba priznáva, že ho miluje ma roztavila a ja som už znova vtiahnutá do tejto poviedky, nič sa nezmenilo, je to môj najobľúbenejší pár zo všetkých a Táto séria je najúžasnejší slash, ktorý som kedy čítala, aj keď Kat ale aj Život není fér... sa mu takmer rovná. Dúfam, že Ťa múza neopustí a dopíšeš tento príbeh, nech sa už so Severusom a Luciusom udeje čokoľvek. ĎAKUJEM

    [2] Styx | 46-13-96-54.customers.tmcz.cz (46.13.96.54) | 3. června 2011 v 10:56
    Zuzko, máš velice dobrý postřeh, toto je vlastně takové "pokračování" Vyvrženců, i když jsem to pojala jako samostatnou povídku, protože jsem měla určitý nápad napsat jejich příběh po letech a pokračovat v rodinné tradici Malfoyů být posedlí Severusem. Tento příběh bude nejen o Luciusovi a Severusovi, ale i o Dracovi. Uvidíme, jak se mi to povede a jestli najdu čas na psaní. Jak jsem slíbila, dopíšu tu poslední kapitolu (možná dvě, sama nevím, kolik toho bude) Vyvrženců, je to právě ten chybějící článek mezi Vyvrženci a touto povídkou. Jediný problém, který mi v tom pořád brání je ten, že celé IWV a VP si budu musel přečíst znova, abych plynule navázala. Je to přece jen už delší doba, co jsem to napsala, takže se musím opět dostat do děje. Tohle je právě ten problém dlouhých kapitolových povídek.

    [3] Akkarra | 213.192.0.254 (213.192.0.254) | 4. června 2011 v 11:19
    Já ty dva miluju :) I Draco říkáš? No... To by mohlo být zatraceně zajímavé. Už se na to strašně těším. Styxinko, moc ti děkuju, že jsi se k tomuhle vrátila :)

    OdpovědětVymazat
  2. [1] Zuzana | bband-dyn44.178-40-103.t-com.sk (178.40.103.44) | 11. června 2011 v 21:57
    Lucius sa po tom ako sa oženil zmenil. Už to nie je ten zamilovaný mladík. Je mi z toho smutno. Ako mohol zabudnúť na sľub, ktorý dal Severusovi. Chápem, že preňho Lily nebola zaujímavá, ale musel vedieť ako na tom Severusovi záležalo. Alebo Lucius stále nedokázal odpustiť to, že Severus dokázal zabiť niekoho, kto mal na sebe jeho podobu? Alebo na Evansovú žiarlil? Alebo ho jednoducho tá láska prešla... Je mi ľúto, že ich príbeh sa takto pokazil. Snáď sa to zlepší. Alebo je medzi nimi úplný koniec? Dúfam, že to nie. Kapitola ma strašne potešila, budeš pridávať každý víkend?

    [2] Akkarra | 213.192.0.254 (213.192.0.254) | 12. června 2011 v 11:40
    A nebo mážná všechno dohromady... Každopádně tohle kolo vyhrál Severus. Ale řekla bych, že mezi nimi je už po tomhle výstupu konec...

    [3] Zuzana | bband-dyn44.178-40-103.t-com.sk (178.40.103.44) | 12. června 2011 v 12:13
    [2]vyhral, ale je to taká výhra, z ktorej človek nemá radosť. Možno pocit zadosťučinenia, ale bolí asi viac ako by bolela prehra. Možno keď sa vysvetlí čo sa vlastne stalo po tom ako Severus odišiel od Luciusa, na konci "Vyvržencov" možno to bude jasnejšie...

    [4] Styx | 46-13-96-54.customers.tmcz.cz (46.13.96.54) | 19. června 2011 v 9:26
    Mám celkově napsané pouze tři kapitoly, které jsem psala už před časem. Dál v tom pokračovat nebudu, dokud nedopíšu poslední kapitolu (nebo dvě) Vyvrženců (i když tak přemýšlím, má to vůbec cenu, když teď už víte, jak to vlastně skončilo? :-D). Jen kdyby bylo toho času víc, než kdysi, když jsem nechodila do práce, chjo. Ale přesto vám, dámy, přeji příjemné čtení o návratu Severuse a Luciuse k sobě ;-)

    [5] Zuzana | bband-dyn44.178-40-103.t-com.sk (178.40.103.44) | 19. června 2011 v 19:22
    Nad tým absolútne neuvažuj, že by to nemalo zmysel. ja na túto poviedku čakám už... ani neviem koľko. A som strááááášne rada, že si sa k nej vrátila. A som strašne zvedavá ako to bolo :) a aj keď to pokračuje takto... stále by som rada vedela kto za kým šiel a ako si to nakoniec vysvetlili. Takže na diaľku posielam nejakú energiu aby si to zvládla, a píš, píš, píš...

    [6] Zuzana | bband-dyn44.178-40-103.t-com.sk (178.40.103.44) | 19. června 2011 v 19:31
    schválne som si pozrela kedy som si vyvržencov uložila do pc a mám tam dátum 25.11.2009 :D a to som ju už vtedy keď som ju skopčila do pc čítala druhý krát :) od vtedy ešte niekoľko krát. nuž som ňou posadnutá. Keď raz bude celá, budem v siedmom nebi.

    OdpovědětVymazat
  3. [1] Zuzana | bband-dyn44.178-40-103.t-com.sk (178.40.103.44) | 23. června 2011 v 13:16
    Už úvodná veta mi trhala srdce. Desať rokov... Je to veľa, a keď niekoho naozaj miluje a denne naňho myslí, je to niekedy doslova boj o prežitie. Pri živote ho drží len nádej, že čo keď zajtra... a on hajzlík jeden blonďavý neprišiel. Rada by som vedela, ako to mohol vydržať. Ako to mohli vydržať obaja tvrdohlaví chlapi. Ale som rada, že aspoň poslal po Dracovi list. A celkom pekný list a rozprával o Severusovi synovi. Takže nezabudol a keď už urobil prvý krok Severus by mohol prestať byť tak urazený. Nečakala som, že Lucius urobí aj ten druhý krok  Bože opis Luciusa a Severusových pocitov, keď počul jeho hlas, ma dostal do kolien. Ocitla som sa s nimi v tej učebni a so zadržaným dychom som čakala čo urobí Snape... Pokúsil sa o chabé odmietnutie, ale našťastie Lucius to nevzdal. Styx bolo to nádherné a všetko začalo znovu, aj keby si už nenapísala ani riadok, k tomuto príbehu, som rada, že to dopadlo takto. Ale dúfam, že napíšeš. Milujem túto dvojicu a teším sa na každé písmenko z tvojej klávesnice. Ďakujem, že si sa k nim vrátila. Teraz napíšeš to čo sa stalo pred tým? Hlavne ich znovu neopusti na tak dlhú dobu.

    [2] Akkarra | 213.192.0.254 (213.192.0.254) | 24. června 2011 v 19:51
    Mám jenom jednu otázku. Jestliže je Severus ďábel... Co je potom Lucius? ;)

    [3] Emily | ip-1-3.hlucinnet.cz (93.91.240.3) | 10. července 2011 v 14:46
    Kdy bude další díl? to přece nejde jen nás tak nažhavit a pak to utnout:)

    [4] Lowris | ip-89-177-133-180.net.upcbroadband.cz (89.177.133.180) | 1. srpna 2012 v 21:54
    Jako vždy, fenomenální, nenapodobitelné, uchvacující a dech beroucí.Hluboce se skláním v pokoře a úctě nad umem jež stvořil ne jen toto dílo.

    [5] AKIneee | 9.110.broadband4.iol.cz (85.71.110.9) | 16. ledna 2013 v 19:34
    moc prosim dalši dil

    OdpovědětVymazat
  4. l.enik.c:
    “Nedokončené (zatím?), ale slibný začátek to mělo. Správně hrubé a sprosté. Jeden příklad za všechny, kdy Severus přemýšlí nad tím, že i když má Luciuse, nezabránilo to jemu a Regulusovi, aby si ochutnali ptáky. Ale z toho stejného důvodu bych to nechtěla spojovat se sérií In whisky veritas, která je pro mě jedinečná.”

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tuto povídku jsem začala psát jako první a po třetí kapitole jsem si řekla, že nejdřív napíšu o vztahu Severuse a Luciuse od začátku, proto vznikla In whisky veritas. Jenomže časem se mi psaní vymklo z ruky a z IWV vzniklo velké dílo (pokračování Vyvrženci pekla, Světlo v temnotách, Vendeta), takže tato povídka nakonec je samostatná a snad budu mít někdy čas ji dokončit.

      Vymazat

Děkuji za komentář.