Stavení bylo celé ze dřeva a stylově zapadalo do okolní krajiny. Na zámeček bylo dost malé, na chatu zase moc velké. Ani mne nepřekvapil ten luxus interiérů, zařízený s nebývalým vkusem v loveckém stylu, s kančími a medvědími kůžemi na podlaze, výstavou paroží a preparovanými hlavami zvířat na dřevěném ostění a slušnou sbírkou kulovnic, brokovnic a pušek na sněhobílých zdech. Malfoyové musí mít vždy to nejlepší, i když se jedná o obyčejnou loveckou chatu hluboko v horách.
Lucius mi ukázal můj pokoj, zcela zbytečný, stejně strávím veškerý čas v tom jeho. Položil dlaň na mé temeno a přitáhl si mě k tváři. "Tohle všechno jsem připravil jenom pro tebe, abychom zde spolu oslavili tvé narozeniny, nikým nerušeni, daleko od civilizace," šeptal mi do úst. "Budeme tady do té doby, dokud tě to tu bude bavit, anebo dokud budeš mít sílu stát na nohou. Mám totiž v úmyslu tě tady ušoustat do němoty." Vynutil si hluboký polibek. "Ale až později... teď se jdeme najíst," řekl, když se naše rty oddělily.
Zasedli jsme k vynikajícímu obědu, stylovému kančímu steaku, který nám připravil starý domácí skřítek a správce Failon. Házeli jsme za sebe psům kosti a maso za odměnu. Po dobrém obědě jsme si sedli do pohodlných křesílek ke krbu k sálajícím plamenům, trávili, popíjeli kvalitní červené víno a relaxovali. Lepší narozeniny jsem si ani neuměl představit.
"Mám pro tebe ještě jeden dárek, Severusi," usmál se tajemně Lucius.
"Není toho najednou nějak moc? Za celý život mi nikdo nic nedal, teď nevím, co si užívat dřív."
"Tohle si užívat budeš, to ti garantuji," šibalsky se usmál a třikrát zatleskal. Do pokoje vešly dvě nahé krásky. "Přijmi ode mne tyto otrokyně, které mají přikázáno splnit ti jakékoliv přání. Buď kreativní a řekni si, o co jen chceš. Udělají vše." Luskl prsty a dívky přiběhly ke mně a začaly se mi ochotně a bez váhání věnovat.
Jedna z dívek si klekla mezi mé nohy, hbitě mi rozepnula poklopec a snaživě začala probouzet z klidu můj penis. Druhá se předklonila přes opěradlo křesla, opřela velká ňadra na můj zátylek a neuvěřitelně rychle rozepínala knoflíčky na mé košili. Sklouzla útlými dlaněmi na moji hruď, zkušeně si hrála s mým tělem a strčila mi do úst svůj malý jazýček.
Nemohl jsem říct, že by se mi to nelíbilo, ostatně proč ne, není na škodu jednou za čas obměnit šatník, obzvlášť když je to s Luciusovým požehnáním. Byl bych hloupý, abych tento dárek odmítl. Lucius žádostivě sledoval naše hrátky a já se divil, proč si nezavolal taky aspoň jednu pro sebe. Když jsem koutkem oka zahlédl, jak si se zrychlujícím dechem vzrušeně hladí přes kalhoty svoji erekci, slitoval jsem se nad ním. Je to můj dárek a mohu si s ním dělat, co chci. Například se o něj podělit.
"Běž uspokojit pána!" rozkázal jsem jedné z nich. Poslušně si klekla mezi jeho stehna a Lucius vůbec nic nenamítal, když zabořila obličej do jeho klína. Následující hodinu otrokyně uspokojovaly naše divoké choutky a poslušně plnily všechna, i ta nejneobvyklejší přání.
Ležel jsem uvolněně na kančí kůži u krbu, zpocený, znavený a oddával se slastné otupělosti. Lucius ležel vedle mně na břiše a paží objímal má záda. "Jak se ti to líbilo?" zašeptal mi do ucha.
"Změna patří k životu," zamumlal jsem na půl úst a otočil jsem se k němu tváří. "Ale radši bych se zase vrátil k zavedenému způsobu."
"To znamená - ke mně?" řekl tiše Lucius a upíral na mne své kouzelné oči.
"Nerad to říkám," řekl jsem stejně tiše, "ale ano. K tobě."
"Nevracíš se. Nikdy jsi přece neodešel," šeptal dál.
"Nikdy neodejdu," pošeptal jsem ještě tišeji.
"To bych ti ani nedoporučoval. Nedovolil bych ti to. Jsi má nejvzácnější lovecká trofej." Zlehka se dotkl mých rtů a spiklenecky se zeptal: "Vyhodíme ty coury?" Tiše se zachechtal.
"Celou dobu čekám, až to uděláš."
Zahihňal se. Posadil se a zasyčel na ně. "Vypadněte!" Dívky se pokorně zvedly a utekly.
Vlezli jsme si spolu do sprchy a vzájemně jsme si důkladně smyli z těl pach potu, semene, sexu a těch žen. Po prohýřeném odpoledni jsme se začali věnovat kultivovanější zábavě. Lucius rozložil deskovou hru s ručně vyřezanými šachovými figurami ze slonové kosti a tentokrát jsme zapojili do aktivity mozky. Královská hra byla balzámem po té fyzické námaze. Lucius zahájil královským gambitem. Nabídl svého pěšce výměnou za rychlejší vývin. Nezvyklé, ale získal jsem dobrou protihru. Přijal jsem jej.
"Nikdy jsi mi neřekl," začal po chvíli konverzaci, pohnul bílým králem a připravil se o rošádu, "co jsi tehdy prožil u Pána zla. Čekal jsem, že začneš někdy o tom sám. Ale jak vidím, nedočkal bych se toho ani do smrti," ušklíbl se.
"Do té mé jistě ne," řekl jsem chladně. Svým tahem vystavil nebezpečí černou dámu, takže teď budu ztrácet čas její ochranou.
"Záleží mi na tobě a chci ti pomoct, můj nejdražší příteli," naléhal dál Lucius. Dalším tahem napadl mého jezdce v nevýhodné pozici na okraji šachovnice a nabídl oběť svých dvou věží. Naklonil se přes stůl. "Severusi, co jsi to tam prožil, že to tvůj mozek pořád zarputile odmítá?"
Dlouhou chvíli jsem mlčel. "Nikdy se neohlížím na cestu, kterou se už nechci vracet zpátky," řekl jsem nakonec. Mrzutě jsem zíral na hrací pole. Bílý zahnal na útěk mou dámu a získal kontrolu nad významnou částí šachovnice. "A pomohl jsi mi už dost. Víc, než si zasloužím."
Jako by mně neposlouchal, vedl si pořád svoje. "Ty tvé noční můry z něčeho pramení a ten důvod musí být velice silný. Taky jsem měl těžkou můru po noci s Mistrem, pamatuješ, do druhého rána jsem se ale oklepal. Tebe to tíží už celé týdny a nezdá se, že by to směřovalo k lepším zítřkům," řekl s obavami. Obětoval další ze svých věží a zabránil černé dámě vrátit se chránit krále. Dostal mě do pasti. Co tím sleduje, že je ochoten obětovat tolik figur?
Lucius to nevzdával. "Nejsi žádný slaboch, a proto mi to vrtá hlavou. Ty jsi prožil něco zcela zásadního, co žádný jiný Smrtijed, a já musím vědět, co to bylo." Využil mé nepozornosti a střelcem ohrozil mého krále. "Šach," zhodnotil šachovou partii. Upřeně se na mne zahleděl a zašeptal: "Co je to za znamení ve tvých slabinách, Severusi? Má to s tím něco společného?"
Zformoval jsem obranu na záchranu černého krále. Pak jsem se mu podíval do očí a tichým hlasem jsem pronesl. "Neptej se mne na to, Luciusi. Kdybych ti to prozradil, zemřel bych."
Zdálo se, že to na Luciuse mělo ten požadovaný účinek. Vytratila se mu z tváře všechna barva a odmlčel se.
Zamračeně jsem zíral na šachovnici. Luciusovy dotěrné otázky mě připravily o pozornost. Ke všem předchozím Luciusovým obětem střelce a obou věží přibyla oběť dámy. Nemohl jsem ji nevzít. Přesto, že jsem disponoval více materiálem, můj útok se vyčerpal.
"Chtěl jsem ti jen pomoct," zamumlal Lucius neurčitě.
"V tomhle mi nikdo nepomůže. Nikdo a nic." Něco vlastně ano. Zavřít oči, přiložit špičku hůlky na hruď a vyslovit smrticí kletbu.
"Šach mat," řekl tiše Lucius a shodil figurky ze stolu. Jeho výhra, u které by jindy jásal, ho dnes nijak nepotěšila. Hodil do oranžových plamenů pár březových polínek a zamyšleně hleděl do ohně.
Nechtěl jsem zkazit tento den, který Lucius pro mne dozajista dlouho připravoval a změnil jsem téma. "Není pomalu čas, abych si vybral svou výhru?" zeptal jsem se mazaně.
Pousmál se. "Tak povídej, co sis na mne vymyslel?" zeptal se se stínem zvědavosti v hlase.
"Co se nejdřív spolu vykoupat?" řekl jsem rafinovaně.
Zdálo se, že ho to probralo z netečnosti. "Dobře to začíná." Na tváři se mu objevil okouzlující úsměv.
O chvilku později už jsme spolu seděli ve vyhřívané masážní vaně z bílého mramoru velikosti menšího bazénku, zapuštěné do podlahy, plné bublinek, pěny a voňavých olejů. Červené víno jsme vyměnili za náš společný oblíbený zlatý mok.
"In whisky veritas," přiťukli jsme si sklenkou skotské.
"Zajímalo by mně, jaké přání bys vyslovil ty, kdybych tě neporazil," škodolibě jsem zase zdůraznil zmínku o jeho prohře. Nemohl jsem se nabažit toho, že jsem mu shodil ten jeho povýšený hřebínek.
"Sarkastický jako vždy, ty mizero," spolkl Lucius vztek. "Stejně je to teď už jedno."
"Mohu hádat?"
"Zkus to."
Zamyslel jsem se. "Jistě to nebylo něco na způsob, abych ti uvařil večeři, nebo tak něco. Jak tě znám, jsem si jist, že se to týkalo sexu."
"Ne tak docela. Ale připouštím, že částečně ano."
Jenom částečně? Zmátlo mě to. Začal jsem hádat. "Masturbace? Striptýz? Erotický taneček u tyče? Sex s domácím skřítkem?" Odříkával jsem všechny nápady, které se týkaly sexu jen nepřímo. Lucius se jen smál a neustále kroutil záporně hlavou.
Zděsil jsem se. "Převlékání do ženských šatů?"
Lucius se zachechtal. "Zajímavá představa. Ale v uniformě služebné bys mě nevzrušoval."
"Ty mě v uniformě naopak silně vzrušuješ, obzvlášť v té jezdecké," přiznal jsem svou slabost a olízl jsem si rty.
Lucius se zasmál. "Je dobré to vědět. Ale hádej dál."
Zamyslel jsem se a pak jsem zvedl levé obočí. "Zoofilie?" Vyděšeně jsem pohlédl na barzoje, spící u krbu.
Lucius už to nevydržel a nahlas se rozesmál. "Za co mě máš, Severusi, přece bych nepřenechal své potěšení koni nebo psu!"
"Tak už mě nic jiného nenapadá. Alespoň napověz, jestli já tobě, nebo ty mně."
"Já tobě," zapředl a přisunul se blíž. "Ale nebránil bych se, kdyby to bylo navzájem."
"Co to tedy je, když to není sex? Vzdávám to."
Lucius mi vzal z ruky skleničku se skotskou a odložil ji i s tou svou na okraj vany. "Umyju tě," řekl tiše.
"Tomu se nebudu vůbec bránit," řekl jsem stejně tiše. Rozpažil jsem ruce podél hrany vany, zavřel oči a zvrátil hlavu dozadu.
Lucius si nakapal do dlaně voňavé mýdlo a jemně jej začal roztírat po mé kůži. Začal od ramenou, přes paže a sklouzl na hruď. Bylo to neskutečně příjemné. Ponořil ruku do vody a pod hladinou pokračoval v hlazení. Ukazováčkem přejel od pupku dál dolů k podbřišku. Zaplétal prsty do hustého porostu v mém klíně a hrál si s chloupky.
Slyšel jsem, že někam zašmátral rukou a otevřel jsem oči. V jedné ruce svíral břitvu a druhou otevíral její ostří. Prudce jsem mu sevřel ruku v zápěstí. "Chceš mě podříznout?" zasyčel jsem v panice. Impulzívně jsem ho chytil vzadu za krk a strčil mu hlavu pod vodu. Plácal kolem sebe rukama ve snaze vysvobodit se z mého sevření. Stačil mě pořezat břitvou na předloktí, než ji upustil. Vypouštěl bublinky a sváděl zoufalý boj o trochu vzduchu. Pustil jsem mu krk. Okamžitě se vynořil, zhluboka se nadechl a trhnutím hlavy odhodil mokré vlasy z očí.
"Zbláznil ses?" zařval vztekle a vyplivoval vodu. "Co to mělo znamenat, sakra?"
"To se chci právě zeptat já tebe!" řekl jsem zlostně. "Dostal jsi za úkol zabít mě?"
"Cože?" Lucius se nevěřícně na mne podíval. "Proč bych tě, pro Merlina, měl zabíjet? Vždyť tě miluji!" Otřel si dlaněmi mokrý obličej.
Překvapeně jsem se na něj podíval. Nevím, co se to se mnou děje, ale moje temná stránka mě začínala děsit. "Omlouvám se," zastyděl jsem se.
Lucius na mne vrhl zlostný pohled. "Copak sis myslel, že mám v ruce břitvu proto, abych tě podřízl?" Voda se začala zbarvovat krví. "Jsi zraněný!" vykřikl Lucius a rychle mi prohlédl předloktí.
"Je to jen škrábnutí," protestoval jsem. "Příště tě nejdřív zbavím zbraní, než ti strčím hlavu pod vodu," zavtipkoval jsem s černým humorem.
"Příště už ti nedám šanci," utrousil Lucius, když mi hůlkou zaceloval ránu. "Co tě to sakra napadlo?"
"Prostě se necítím bezpečně, když má někdo v rukou můj život." Trpce jsem si vzpomněl na Mistrova slova.
"Nemám v rukou tvůj život, Severusi. Jsi nadmíru paranoidní a občas jde z tebe strach."
Srdce se mi sevřelo úzkostí. Psychických změn, které způsobilo rozdvojení mé duše, si všiml už i Lucius. "Na co jsi vlastně potřeboval tu břitvu?"
"Chtěl jsem tě vyholit. Tam dole." Pohled mu sjel do mého rozkroku.
Vykulil jsem oči. "Ty si vážně myslíš, že ti dovolím se jen přiblížit s břitvou k mému ptákovi?"
"Kdybych vyhrál, musel bys," ušklíbl se.
"Prohrál jsi."
Lucius si odfrkl. Vyčistil vodu od krve a ze zlatých kohoutků napustil do vany horkou vodu. "Mohl bys tedy… alespoň ty mně," významně cukl obočím.
Opět jsem v údivu zvedl obočí. "Můžeš mi říct, jak si na to přišel být vyholený?"
"Viděl jsem to někde."
"Ty parchante!"
"Jenom v časopise, přísahám."
"Od kdy ty čteš mudlovské časopisy?"
"Tak uděláš mi to? Nebo si to mám udělat sám?"
Povzdechl jsem si. "Lehni si na dlažbu."
"Kde je ta břitva?" rozhlížel se.
"Na dně."
"Promerlina!" zděsil se. "Co kdybych si na ni stoupl? Nebo ještě hůř, sedl?"
Teď jsem se rozchechtal já. "Bojíš se o svou chloubu víc, než o svůj život."
Vylezl ven a poskytl mi úchvatný pohled na nádherně tesanou postavu. Připravil břitvu, pěnu, misku s teplou vodou a ručník. Sedl si na samý kraj vany a nohy ponořil do vody.
"Jestli mě řízneš, zabiju tě!" upozornil mě. Opřel se o lokty, roztáhl stehna od sebe a chodidla položil na hranu vany.
Ohryzek v krku mi nadskočil z toho vzrušujícího pohledu. "To vážně doufáš, že se mi nezachvěje ruka?"
"Opovaž se!" zavrčel Lucius.
"Za těchto podmínek bych to neriskoval," upozornil jsem ho a odložil jsem břitvu.
"Dělej, sakra, než se mi z tebe postaví," sykl.
"Na vlastní nebezpečí," varoval jsem ho. Začal jsem jemnými chloupky na varlatech. Jednou rukou jsem napínal kůži, druhou jezdil břitem po chlupech. Lucius mně sledoval orlím zrakem.
"Musíš mě tak upřeně pozorovat? Znervózňuje mě to," zavrčel jsem.
"Radši si to ohlídám. Mít břitvu pod koulemi silně probouzí mé pudy sebezáchovy."
"Já zapomněl. Dědic. Bez tvých koulí by neměl šanci. Starý pán by tě asi vydědil," zachechtal jsem se.
"Zanech jízlivých poznámek na později a koukej se soustředit! Jestli sis to ještě nevšiml, svěřil jsem ti svého ptáka pod břitvu."
Ušklíbl jsem se a pokračoval jsem v holení kolem análu. Byla to zatěžkávací zkouška mé pevné vůle. Obratně jsem pokračoval světlým pubickým ochlupením nad penisem. Když jsem mu přidržel penis, zacukal se mi v dlani.
"Mohl bys alespoň chvíli zůstat v klidu?" rýpl jsem si do něj. "To musíš být v jednom kuse vzrušený? Vzrušuje mě to a nedokážu se soustředit! " Svůj vlastní ztopořený penis jsem vychytrale skrýval pod pěnou na hladině vody.
"Copak to jde? Jako kdybys ho neznal. Nenechá si poručit," zašklebil se. Natáhl krk a slídivě mrkl do mého klína. "Ty máš co vyprávět!"
Dalo mi velkou práci koncentrovat se a nevšímat si Luciusovy erekce. Konečně jsem byl s prací hotov. Prohlížel jsem si Luciusův hladký klín bez jediného chloupku. Vypadal svůdně a lákavě. Začal jsem přehodnocovat svůj zastaralý názor, že pyj má stát v hustém porostu ochlupení. Jeho penis se mimoděk pohnul. Ruka mi ucukla a na Luciusovu alabastrovou pokožku vytryskly krůpěje krve.
"Au! Zabiju tě, sakra!" zasykl.
"Za to může on. Vážně mě rozptyluje," bránil jsem se. "Buď v klidu, nebo mi ujede ruka a přijdeš o něj," postrašil jsem ho se smíchem.
"Zbláznil ses? Byl bych společensky znemožněn!" vyděsil se.
"To ho dáváš na odiv tolika lidem, ty mizero?"
"Copak sis myslel, že tohle tělo uspokojí jediný člověk?" uculil se provokativně.
"Je to od tebe dost pošetilé přiznat se k něčemu takovému, když držím břitvu pod tvým ptákem," zasyčel jsem. Odhodil jsem nástroj a stáhl jsem Luciuse zpátky do vody. Přirazil jsem ho ke stěně vany, zmáčkl v pěsti jeho vlasy a druhou rukou jsem poslepu našel vstup do jeho těla. "Takže já ti nestačím? Dokážu ti, že tě uspokojím sám!"
Nadzvedl jsem ho jako pírko a narazil jsem si ho na penis. Zasténali jsme bolestí, ale nedbal jsem na to a přirazil jsem nejhlouběji, jak jen to šlo. Luciusova tvář se zkřivila bolestivou grimasou. Nevšímal jsem si toho a zarytě přirážel dál. Urazil mou ješitnost a odpyká si to.
Lucius ovinul nohy kolem mého pasu, objal mě kolem krku a zaklonil hlavu dozadu. Voda šplouchala na všechny strany a nadnášela jeho tělo, když jsem si jeho zadek surově přirážel do slabin. Křičel rozkoší a jeho silný hlas se odrážel po celé koupelně. Rozpřáhl ruce a sevřel hrany vany, aby se vůbec udržel nad vodou. Fascinovaně jsem sledoval jeho zrudlý obličej, stažený slastnou křečí a jeho ústa, zalykající se vzrušenými vzdechy. Bylo už jen otázkou okamžiku, než vykřikl mé jméno a na hladinu vyplavaly bílé ostrůvky jeho spermatu.
Můj orgasmus pořád nepřicházel, možná to bylo tou zpupností, možná potupou mého ega. Šoustal jsem ho dál a nepovolil jsem ani o píď. "Máš, o co sis koledoval!" vrčel jsem umíněně, když jsem poznal, že se mu to přestává líbit.
Lucius se držel pevně vany, aby nespadl do vody. "Dost, Severusi, přestaň!"
Byl jsem pořád vzrušený, on však už ne. "Tak řekni, stačím ti, nebo bys zvládl ještě někoho dalšího?" Přirazil jsem nekompromisně, až Lucius zaúpěl. Uvědomil jsem si, že jsem původně vůbec neměl v úmyslu, aby ho to bolelo. Zvolnil jsem.
"Udělám tě rukou, nebo ústy," nabídl kompromis. Vytáhl jsem penis z jeho těla a odstrčil jsem ho. Vylezl jsem z vany a kolem pasu jsem si omotal ručník.
"Severusi, kam jdeš?" uslyšel jsem volání za zády. Vztekle jsem práskl za sebou dveřmi.
_______
Ležel jsem v posteli a pokoušel se číst antickou literaturu, abych se uklidnil. Uslyšel jsem šramot u dveří a hlasité zaklepání. Hned nato se otevřely dveře a dovnitř bez vyzvání vešel Lucius.
"Ty se zlobíš?" spustil zhurta. Po čtyřech vlezl na postel a sedl si obkročmo na mé nohy. Zrak jsem neodtrhl od řádků v knize, i když jsem už dávno přestal číst.
"Nebuď takový suchar. Od kdy nerozumíš mému humoru?" Přejel mi jazykem po břiše od ručníku až po hrudní kost.
Tentokrát to na mne neplatilo. Má ješitnost utrpěla a byl jsem doopravdy uražený. "Odpal!" zavrčel jsem a konečně jsem se na něj přes hranu knihy vztekle podíval. Cukly mi koutky a měl jsem co dělat, abych udržel vážnou tvář. Ten mizera si rafinovaně oblékl svoji červenou jezdeckou uniformu s bílými rajtkami, aby mne provokoval! Musel jsem ale uznat, že mu to zatraceně slušelo. Položil jsem si otevřenou knihu na obličej, abych skryl svůj úsměv.
"Jsi žárlivý, majetnický, urážlivý tyran," začal Lucius a odhodil vzácnou knihu do kouta. Bolestně jsem sledoval její let. "Sobecký zmetek, nesnesitelný partner, sexuálně agresivní mizera," předl tiše do mé pokožky, když pokrýval polibky mou hruď a vracel se zpátky do klína. Zraky se nám setkaly. Vzal mezi zuby cíp ručníku na mých bocích a zatáhl. Ručník mi sklouzl z beder. "Přitažlivý, neodolatelný, nádherný," šeptal vzrušeně. "Můj."
"Ty jsi ten pravý, kdo mi může vyčítat žárlivost a majetnictví," řekl jsem sarkasticky. Vztek na něj už ze mne pomalu vyprchával.
"Jsme stejní, cos čekal?" Rozhrnul ručník a sklonil se nad můj klín. "Chci vykoupit svůj hřích. Udělám ti to, o co si řekneš."
Začal jsem uvažovat nad odpuštěním. "Vážně?"
"Slibuji."
Sáhl jsem do stolku vedle postele, kde jsem předtím úplnou náhodou objevil lahvičku s lubrikantem. Podal jsem mu ji do ruky, pokrčil jsem nohy a odtáhl stehna od sebe. "Tak si mě vezmi celou rukou," vyslovil jsem přání, které jsem měl na jazyku celé odpoledne.
Luciusovi se ve tváři objevil zhrozený výraz. "C-cože?" zajíkl se. "Zbláznil ses?"
"Slíbil jsi to."
"To nemyslíš vážně!"
"Je to mé přání. A taky má výhra," připomněl jsem mu.
Jeho vyděšený výraz ve tváři plynule přešel do zhnuseného. "To přece nemůžeš ode mne chtít!" otřásl se.
"Rád bych… prosím."
Lucius vstal prudce z postele a začal přecházet sem a tam. "Ne. Ne, ne, ne. Ne."
"Proč?" řekl jsem zklamaně.
"Je to odporné! Zvrácené! Špinavé! Bolestivé!"
"Obohatí to náš sexuální život."
"Je to proti mému přesvědčení!" zasyčel znechuceně.
Překulil jsem se na břicho a obličej zabořil do polštáře. Pán zla to věděl, když mi tehdy řekl: Užívej si, příteli, tohoto nádherného pocitu, než skončí, od Luciuse se jej nedočkáš.
Slyšel jsem jeho kroky nervózně přecházet po místnosti. "Jak tě to vůbec napadlo, sakra? To ti dělal ON? Tak přece jen sis to tam dole užíval, ty parchante!" zasyčel zlosti. Po chvíli se jeho kroky zastavily. Sedl si na kraj postele a dlouho mlčel. "Neumím to. Bojím se, že ti ublížím. Nechci ti způsobit bolest," řekl nakonec tichým hlasem.
Otočil jsem se k němu. "Zvládneme to spolu," pousmál jsem se na něj povzbudivě. Vzal jsem jeho ruku do dlaní a prohlédl jsem si ji. Byla štíhlá a jemná, s dlouhými prsty, které jsem důvěrně znal. Stáhl jsem mu z prostředníčku briliantový prsten. "Budu tě vést," řekl jsem tiše a políbil jsem ho do dlaně.
Ještě chvíli váhal. Nakonec si sundal červené sako, strhl vázanku z krku, rozepnul knoflíčky u krku a vyhrnul si rukávy na košili. Lehl jsem si na kraj postele, roztáhl jsem nohy od sebe a povzbudivě jsem se na něj usmál. Použil čistící kouzlo a klekl si na zem mezi má stehna. Naše pohledy se setkaly. V mých očích se odrážela hluboká vděčnost za to, že Lucius překonal svůj odpor a strach k této praktice, aby mi mohl splnit mé neobvyklé přání. Víc už mi ani nemohl dokázat, že mě skutečně miluje.
Kývnutím hlavy jsem mu dal znamení, že může začít. Hned nato se mi roztřásla stehna, když do mých útrob začala pronikat jeho pěstěná aristokratická ruka.
_______
Usnuli jsme zpoceni a královsky znaveni těsně vedle sebe. Lucius se tiskl k mým zádům, rukou mě objímal kolem pasu a pravidelně mi oddechoval do ucha. Takhle nadpozemsky jsem se necítil už ani nepamatuji. V uších mi pořád zněla slova, která vyslovil, když po mém velkolepém výbuchu orgasmu pomalu vytáhl ze mne svoji ruku.
Příště bych to chtěl taky zkusit.
Probudila mne palčivá bolest. Můj cejch se rozžhavil. Otočil jsem hlavu k Luciusovi. Spal klidně dál s rukou přehozenou přes mé tělo. Jeho znamení nepálilo. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že mě nežhne Znamení zla, ale cejch ve slabinách. Zděšeně jsem se posadil.
Lucius se probudil. "Co se děje?" zeptal se rozespale.
"Musím jít," řekl jsem a začal jsem se spěšně oblékat.
Lucius okamžitě procitl. "Kam?" V hlase nedokázal skrýt zděšení.
"Pán zla mě povolal. Netuším, kdy se vrátím. Pokud nepřijdu do večera, nečekej na mne." V okamžiku přemístění jsem ještě zaslechl zoufalé zavolání svého jména.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář.