duben 1979
Zůstal jsem. Původně jsem sice plánoval pobýt jen pár dní, abych si dosyta užil s Regulusem, to jsem ještě netušil, že můj pobyt v domě na Grimmauldově náměstí se prodlouží až do jara. Oficiálně jsem před Regulusovou matkou obýval Siriusův pokoj a nesmírně mě vzrušovala představa, že se ten hajzl jednou dozví, že Srabus si zabral jeho pokoj. Ve skutečnosti jsem bydlel a spal s Regulusem v jeho komnatě a v jeho posteli. Dá se říct, že jsem si zase zvykl na pohodlí a - co je obzvlášť důležité - na pravidelný sex.
Nikdy jsem nepochopil, co tak pohledného muže ke mně tolik přitahuje, ale radši jsem se ho na to neptal, vyhovovalo mi to a to je podstatné. Nebudu lhát, ale i mně s ním bylo fajn. Přestože Lucius byl v mých myšlenkách pořád s námi.
"Miluji tě, Severusi," oznámil mi dnes Regulus nečekaně, když jsme leželi vedle sebe, vyčerpaní sexem.
Pozvedl jsem překvapeně obočí, tohle jsem opravdu nečekal. Myslel jsem, že mu celou dobu jde jenom o sex, stejně jako mně. Regulus to naše přátelství vzal příliš vážně. Komplikuje to moji situaci. V nejzazším koutku duše jsem totiž pořád neztrácel naději, že se Lucius jednou ke mně vrátí. A nechtěl, opravdu bych nechtěl tím ublížit Regulusovi.
"Jak to máš ty?" zeptal se zvědavě. Bradu měl opřenou na mých prsou a hleděl mi zblízka do očí.
"Proč se na to ptáš?" vyhnul jsem se odpovědi. Nedokázal jsem mu říct, že i když je mi s ním skvěle, i když mi v posteli dokonale vyhovuje, necítím k němu lásku. Ano, jsem zbabělec. Nedokážu mu přiznat, že Lucius je tak hluboko vrytý v mém srdci, že tam už není místo pro nikoho jiného. Že Lucius je můj osud, moje jediná láska, můj život.
"Potřebuji vědět, co cítíš ke mně ty," řekl naléhavě a nespouštěl ze mě oči.
Přestože ho nemiluji, není mi lhostejný. "Jsi světlo v temnotách mého života. Mám tě hodně rád a je mi s tebou moc dobře," řekl jsem mu popravdě. Zabořil jsem prsty do jeho vlasů a přitáhl si ho do něžného polibku. Víc už se kupodivu neptal. Možná ho to uspokojilo a možná mu to došlo a proto radši nechtěl vědět víc.
"Mám hlad," oznámil najednou, vylezl z rozválené postele a začal se oblékat. "Vstávej, jdeme se najíst."
Nemusel mě dvakrát pobízet. Seběhli jsme po schodech ve veselém, přátelském hovoru. Ve dveřích pokoje jsme se oba zarazili. Zůstal jsem stát jako zkamenělý a vytřeštěnýma očima jsem zíral do místnosti. Regulusova matka měla vzácnou návštěvu z příbuzenstva. Na pohovce vedle ní byla usazená Narcisa a naproti nim v křesle seděl unuděný Lucius. Když mě spatřil, ohromením zbledl jako smrt. Byli jsme navzájem spoutaní pohledy a ani jeden z nás se z toho pouta nedokázal vymanit. Vzpamatoval jsem se, až když do mě Regulus šťouchl loktem.
Regulusova matka na mě kývla. "Severusi, pojďte sem, seznámím vás." Otočila se k manželům Malfoyovým. "Tohle je pan Severus Snape, Regulusův dobrý přítel. Bydlí u nás už pár měsíců, chudák, shořel mu rodný dům." Pobídla nás, abychom se posadili.
Sedli jsme si s Regulusem do křesel. Lucius zhluboka dýchal, jak se snažil dostat svůj vztek pod kontrolu. Myslím, že mu právě došlo, co pohledávám v Blackově domě. Prsty zatínal do opěrek křesla, jak se ovládal. Modré oči měl chladnější než jižní pól a rty měl ohrnuté v opovrženém úšklebku. Ani se na mě nepodíval.
Nedokázal jsem od něj odtrhnout oči. Myslel jsem, že tak dlouhé odloučení otupilo moji bolest z našeho rozchodu, teď jsem ale ucítil, že naše setkání opět hluboce rozjitřilo mé nezahojené rány na srdci i na duši.
Napjatou atmosféru přerušil ječivý hlas Regulusovy matky. "Severusi, znáte se s mou neteří Narcisou a jejím manželem Luciusem Malfoyem? Přišli nám oznámit radostnou zprávu. Čekají svého prvního potomka."
Lucius po mně vrhl pohled, ale pak rychle uhnul očima. Zachvátilo mě zděšení. To nemůže být pravda! To je konec všem mým nadějím, že by se Lucius ještě někdy ke mně vrátil. Koutkem oka jsem postřehl, že mě Regulus nenápadně pozoruje. Vlastně jsem cítil na sobě jeho pohled od chvíle, co jsme sem vešli. Teď už si musel všimnout, že mi Lucius není lhostejný a že je to jedině on, koho miluji. V tuto chvíli mi to ale bylo jedno. Dusil jsem se vztekem, bezmocí, beznadějí. Musel jsem odsud pryč. Zvedl jsem se z křesla a bez omluvy vyšel francouzským oknem do zahrady. Zhluboka jsem se nadechl chladného jarního vzduchu a potlačoval v sobě slzy vzteku, zklamání a bolesti.
Proč to muselo takhle skončit? Celou dobu jsem si nalhával, že Lucius jednou pochopí, jak to ve skutečnosti bylo a přijde za mnou s prosíkem, abych mu odpustil. Odpustil bych mu, i kdyby neprosil, protože bez něj je můj život prázdný jako hrob bez rakve. Teď se náš pětiletý vztah rozsypal jako písek z rozbitých přesýpacích hodin a protekl mi mezi prsty do nenávratna.
Někdo mě prudce chytil za rukáv, odtáhl mě kousek dál a přirazil mě tvrdě ke zdi. Překvapeně jsem pohlédl do ztemnělých Luciusových očí. Přepadla mě náhlá závrať z jeho těsné blízkosti a srdce se mi divoce rozbušilo. Na krátký okamžik jsem uvěřil, že se přišel usmířit.
"Rychle sis našel za mě náhradu, ty mizero!" zaútočil. Jeho prsty mi pevně svíraly ramena, až to bolelo. "Takhle sis to naplánoval, abys byl s ním?"
Pomíjivou naději přehlušilo rozčarování. "Cos čekal? Že budu hledat zapomnění v klášteře jako mnich?"
"Nečekal jsem, že se začneš tahat zrovna s Blackem! Cítím z tebe nedávný sex!"
"Ano, šoustali jsme teprve před chvilkou, zatímco ty jsi seděl dole v křesle," neodpustil jsem si vrátit mu provokaci. "Vyhnal jsi mě ze svého života, takže si můžu dělat, co chci a ty mi už nemáš do toho co mluvit."
"Ty bastarde!" zasténal, to ho nejspíš zabolelo. "Nedal jsi mi na výběr. Co jsi udělal ti nedokážu odpustit!"
Prudce jsem shodil jeho ruce ze svých ramen. "Měl jsi na výběr. Stačilo jenom nechat si to vysvětlit."
"Proč jsi tedy naše pokrevní pouto tak rychle pošpinil cizím semenem?"
Zafuněl jsem zlostí. "A když sis ty plnil manželské povinnosti, myslel jsi přitom na něj?" Naše hádka gradovala.
Byli jsme tak blízko u sebe, že jsem viděl odraz své rozzlobené tváře v jeho zřítelnicích. Naše rty se téměř dotýkaly a oba jsme si to ve stejnou chvíli uvědomili. Zmítala mnou touha políbit ho a lesk v Luciusových očích mi potvrdil, že s tím bojuje stejně jako já. Byli jsme ale oba příliš rozčileni.
"Já jsem musel, abych zachoval rod. Zato tobě se náramně hodilo zbavit se mě, abys mohl být s ním! Už na té svatbě jsem věděl, že tě ta Voldemortova děvka jednou svede!" Vztek v jeho tváři přemohla žárlivost.
Nevěřil jsem vlastním uším. Lucius si doopravdy myslel, že jsem se ho chtěl zbavit, abych mohl být s Regulusem. Stál jsem tam v té zahradě jako kamenný chrlič a nezmohl jsem se už na žádný protest. Bylo zcela zbytečné mu cokoliv vysvětlovat, slepě věřil té své pravdě. A čím víc se budeme hádat, tím bolestivější slova si řekneme.
Zhluboka jsem se nadechl, abych se zklidnil. "Neurážej Reguluse. On za nic nemůže," zastal jsem se přítele. Chytil jsem Luciuse za pravou ruku, vyhrnul jsem mu rukáv a přistrčil jsem mu před oči cejch našeho neporušitelného slibu. "Tohle je důkaz mé neviny. Kdybys zemřel, zemřu i já." Chvíli jsem mu upřeně hleděl do očí a čekal, až mu to dojde. "Kdyby sis to chtěl nechat někdy vysvětlit v klidu, bez emocí, víš, kde mě najdeš."
Zanechal jsem ho tam stát samotného a rychlými kroky jsem se vracel zpátky do domu. Kousek od nás stál Regulus. Musel naši hádku slyšet. Cítil jsem, jak hořím studem. Mlčky jsem prošel kolem něj a uvnitř zamířil nahoru do jeho pokoje.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář.