Zabij, nebo budeš zabit!

Draco se vzhlíží ve svém profesorovi lektvarů a aniž by to tušil, kráčí ve šlépějích svého otce. Snape odmítá prožít své déja vu a Draco proto udělá neuvážený krok, jen aby dokázal svému profesorovi, že je pro něj stejně dobrý, ne-li lepší, než jeho otec.

Autor: Styx

Pár: Severus Snape/Lucius Malfoy

Varování: slash (homosexuální erotika)

Přístupnost: 18

Poznámka: povídka je zatím nedokončená. 

A.D. 1980

"Luciusi, potřebuji pomoct. Udělal jsem nepochopitelnou hloupost a nelze to již vzít zpátky," vychrlil jsem ze sebe jedním dechem, hned jak jsem se ocitl v bezpečí Luciusových komnat a zničeně jsem klesl do pohovky. Zasténala pod náporem mého těla, zdaleka ne však tak, jako včera, když jsme na ní s Luciusem divoce dováděli.

"Severusi, jsi bledý, jako kdybys viděl smrt," s obavami řekl Malfoy a podával mi sklenici s mým oblíbeným nápojem. "Co se stalo, příteli?"

Poprvé za ty tři roky ve službách Temna jsem hluboce litoval své přehnané iniciativy, jen abych se zavděčil Pánovi zla, a to za jakoukoliv cenu. Ještě ráno jsem byl pyšný, že jsem to byl právě já, kdo mu prozradil tajemství věštby a postoupil o jeden schůdek výš v jeho seznamu oblíbenosti.

Ještě odpoledne jsem ztěžka skrýval vzrušení, když jsem ze sobeckých důvodů podporoval nápad Pána zla sprovodit ze světa toho Potterova spratka, dokud od něj nehrozí žádné nebezpečí. Až do chvíle, kdy se Mistr rozhodl, že tu zkaženou krev vymýtí až ke kořenům.

"Nepřímo jsem navedl Pána, aby zabil Evansovou... tedy... Potterovou," řekl jsem a hrdlo se mi stáhlo. Vypláchl jsem ho dvojitou skotskou.

Lucius na mne chvíli nechápavě koukal, jako když se uprostřed noci prudce probudí ze snu a pak se hlasitě rozesmál. "Promerlina, Severusi, to mi už nikdy nedělej. Já jsem se lekl, že se něco děje," hlasitě si oddechl. "Poslední dobou mě tíží divná předtucha." S úlevou padl vedle mně.

"Ale ono se děje, Luciusi," nedal jsem se. "Je jen otázkou času, kdy je najde a zabije."

Lucius najednou zvážněl a čelo mu proťala zlověstná vráska. "To ji pořád ještě miluješ, že tak vyvádíš?" V jeho hlase zněla rodící se zloba. "Myslel jsem, že miluješ mně." Zúžil oči do škvír.

"Luciusi, nezačínej zase s tou žárlivostí," řekl jsem otráveně. Teď je ta pravá chvíle na to, abychom se zase dohadovali jak staří manželé. Ta jeho chorobná žárlivost hraničila s omezováním lidské svobody. Mé svobody. Potřeboval jsem teď řešit důležitější věci, jde o čas. "Samozřejmě, že ji nemiluji. Postaral jsi se o to, abych zanevřel na ženské pohlaví. Ale je to moje kamarádka z dětství a jediný člověk, který mi kdy rozuměl a kterého jsem měl rád."

Výhružně na mne upřel ocelové oči.

"Než jsem poznal tebe, samozřejmě," rychle jsem dodal. Přisunul jsem se blíž k němu. "Pán Zla dá na tvé rady a když se za ni přimluvíš, třeba ji ušetří." S nadějí jsem sledoval jeho reakci.

"Zapomeň na tu mudlovskou šmejdku, Severusi," odpověděl Malfoy odmítavým tónem. "Nezaslouží si, abys takhle škemral o její život. Ani u mne, a už vůbec ne u Pána zla. Pokud je rozhodnut, že ji zabije, nikdo jí už nepomůže."

Nechtěl jsem to jen tak lehce vzdát, jde přece o život Lily. "Nesmí zemřít. Je ve tvé moci pomoct jí," šeptal jsem naléhavě.

Malfoy si odfrkl. "Jenže já nechci. Nenávidím mudly a jejich zparchantělé potomky. Nestojí mi za to, abych si tím rozhněval Pána," řekl s nezájmem a hlasitým zívnutím dal jasně najevo, že jestli toto téma rychle neukončím, unudí se k smrti. Zvedl se a šel k baru pro další dávku whisky.

Vzdal jsem to. Budu muset vymyslet jiný způsob její záchrany.

Naštvaně jsem ho pozoroval. Náš tříletý vztah není žádná procházka rajskou zahradou. Luciusova arogantnost a panovačnost kontra moje tvrdohlavost a zatvrzelost nenechat si vnucovat cokoliv od kohokoliv, co se mi nelíbilo, už nejednou byla příčinou toho, že naše hůlky nebezpečně mířily na srdce toho druhého. Smrtijedské souboje byly exotickým kořením v našem vůbec ne jednoduchém vztahu. Většina jizev, kterými je poseto mé tělo, jsem kupodivu neschytal v boji proti nepřátelům Pána Zla, ale jsou památkou právě na divoké konflikty s Luciusem. Nutno podotknout, že já jsem mu nezpůsobil ani o jedinou méně, než on mně.

Přestože není lehké žít s Luciusem, bez něj žít je nemožné. Jeho vášeň, divokost a nezkrotnost mě fascinují natolik, že mě nakonec zase vrhnou zpátky do jeho dychtící náruče. V tajné místnosti za knihovnou mu pak dávám naplno sežrat jeho povýšené chování. Nelítostně ho trestám, i když vím, že on si to parchant užívá. Já ostatně taky.

Z myšlenek mě vytrhl Luciusův měkký, erotický hlas. "Severusi, přestaň se tvářit jak bazilišek a mysli na něco příjemnějšího." Stál provokativně rozkročen přímo proti mně, boky vysunuté, až se částí těla, kterou na něm tak miluji, téměř dotýkal mého obličeje. Blonďaté vlasy mu padaly v hustém vodopádu na ramena a ostře kontrastovaly s černou košilí.

V úzkých černých kalhotách se jasně rýsovaly obrysy jeho péra. Nebyl zatím vzrušený, ale jsem si jist, že už jen zvuk rozepínajícího se zipu na jeho poklopci mu zvedne ptáka do pozoru. Vzhlédl jsem nahoru k jeho tváři. Sledoval mě škvírami mezi víčky a smyslně si kousal spodní ret. Jasné známky toho, že mě chce.

Byl neodolatelný. Copak se mohu na něj zlobit?

Chytil jsem ho za boky a přitáhl blíž k sobě. Vyhrnul jsem mu košili z kalhot a odhalil svalnaté břicho. Jeho nahá kůže přímo sváděla k polechtání jazykem. Dychtivě jsem se na ni přisál a v dlaních drtil jeho zadek. Můj horký dech se tříštil o jeho chvějící se pokožku. Mezi zuby jsem chytil jezdec jeho zipu a pomalu, abych co nejvíc vystupňoval jeho i mé očekávání, jsem ho zuby rozevíral. Když jsem vnořil ústa do poklopce, jeho péro už netrpělivě vibrovalo.

Neříkal jsem to?

Ukázkově jsem mu ho vykouřil, tvrdě a drsně, přesně tak, jak se to tomu parchantovi líbí. Když mi mou hlavu téměř surově přirážel do svých slabin těsně před svým vyvrcholením, sám jsem cítil, že tvrdnu jako skála.

Lucius ve velkolepém výbuchu orgasmu zasténal mé jméno - ostatně jako při každém svém vyvrcholení. Stejně by mě zajímalo, co vykřikne, když se udělá v Narcissině posteli. Severusi? To by ho Narcissa nespíš asi ta trest skřípla.

Vyčerpaně se zřítil vedle mě na pohovku a ztěžka oddechoval. Jindy pečlivě upravené dlouhé vlasy měl teď neposlušně rozházené kolem hlavy. Na ostré aristokratické linii jeho lícních kostí se usadil pomíjivý ruměnec z nahrnuté krve ve tváři po prožitém sexuálním zážitku. Byl rozkošný.

Otřel jsem si ústa hřbetem dlaně a začal si rozepínat pásek u kalhot. "Nech mě vydechnout, Severusi," prosil zadýchaně. "Za chvilku ti to oplatím tak, že budeš brečet," sliboval.

Pousmál jsem se. Mám se tedy na co těšit. Nebrečel jsem už ani nepamatuji. Uvolnil jsem ptáka z těsných kalhot, pohladil jej po špičce a vyzývavě pozoroval Luciuse.

"Děvko," zašeptal. Ve zrůžovělém obličeji se mu zračilo uspokojení z mé precizně vykonané práce. Za těch sedm let, co spolu intenzivně šukáme, vím přesně, co má rád a jak to má rád. Znám do detailu každý záhyb jeho těla, vím o každém jeho skrytém znaménku. Anatomii jeho těla mám dokonale prozkoumanou tak, že by mi moje znalosti mohl závidět leckterý patolog na pitevně.

Myslím, že ani Narcissa mi v tomhle ohledu nemůže konkurovat. Vlastně mi nemůže konkurovat vůbec v žádném ohledu. Mám takový dojem, že ji Lucius v posteli dost zanedbává, až se někdy sám divím, jak vůbec dokázal zplodit dědice. Není možné, aby měl sílu obdělávat dvě pole najednou. Jak si totiž jinak vysvětlit, že když je se mnou, je pořád nadržený jak plemenný hřebec a v jednom kuse by jen šoustal?

Ne, že bych nebyl spokojený s jeho sexuálním apetitem, Merlin ví, že jsem bažil po něm, jak Voldemort po slávě, ale já bych si s ním občas rád jen tak intelektuálně pokecal a on mě vždy dostane tím svým nemravným sváděním jako nějaká děvka a slibně se vyvíjející konverzace nakonec vždy skončí s jeho ptákem v jednom z mých otvorů.

Nebo s mým v jeho.

Z úvah mě vyrušilo příjemné vlhko na žaludu. Zrak mi sklouzl dolů. Je úžasné vidět tu světlovlasou hřívu sklánět se nad mým černým klínem. Úžasnější jsou už jen Luciusova měkká ústa na mém zatraceně tvrdém péru.

Zasténal jsem a zaklonil hlavu dozadu. Zavřel jsem oči a soustředil se na Luciusovu orální symfonii. Tak, jako on mi ptáka nedokáže vykouřit nikdo. A že mi jich už kouřilo, třeba ve škole na záchodcích.

Vím, o čem mluvím. Šukám s Luciusem od svých čtrnácti let. Teď je mi dvacet a za těch sedm let intenzivního šoustání jsme naši techniku dovedli k absolutní dokonalosti.

Když jsem se před třemi lety přidal ke Smrtijedům, v jejich řadách se našlo dost ochotných osobností, svolných k nezávaznému sexu. Na smrtijedských večírcích, většinou končících nespoutanými a divokými orgiemi, kterými nás odměňoval náš Pán, jsem ze začátku z čistě mladické zvědavosti experimentoval a zkoušel někde v tmavém koutě nebo na toaletě taky něco nebo někoho jiného.

I když zrovna v té době naše přátelství přerostlo v hlubší vztah, Lucius nic nenamítal. Věděl jsem ale, že tajně sleduje každý můj krok a ostře hlídá, abych nezkušeně neuvízl v něčích sítích. Nikdo ze Smrtijedů se ale stejně neodvážil svést nebo dokonce přebrat Luciusi Malfoyovi jeho mladičkého přítele.

Nikdo ze zkušených Smrtijedů.

Regulus Black zkušený Smrtijed nebyl. Krásný chlapec s okouzlujícíma modrýma očima. Ne tak nádhernýma, jako ty Luciusovy, ale přesto mě ihned upoutaly. Co na tom, že to byl Blackův bratr. Byl z úplně jiného těsta. Stali se z nás dobří přátelé. Miloval jsem ale Luciuse. To však neznamenalo, že bychom si Blackem mladším neochutnali ptáky.

I když mě Lucius v ničem neomezoval, přesto jsem nakonec sám došel k poznání, že všichni ostatní jsou vesměs jen pouzí amatéři a nedokážou uspokojit mé vysoké nároky, které mi vštěpil Lucius. Nikdo mu nesahal ani po kotníky a pokorně jsem nakonec uznal, že o nikoho jiného, než o Luciuse vlastně nestojím.

Ucítil jsem prudký vpád hbitých prstů do mého těla. Byl nečekaný jak nájezd středověkého kmene na cizí území. Propletl jsem mu prsty do dlouhých vlasů a vzrušeně sténal. Pobídlo ho to k intenzivnímu šukání mého zadku prsty. Chroptěl jsem slastí a koutky úst jsem měl vlhké od slin. Lucius by si plným právem zasloužil titul Sexuální virtuóz.

Kdyby jen tušil, že zatím, co on ždímá svými talentovanými ústy mého k zbláznění rozdrážděného ptáka, já myslím na Reguluse.

Když mi po dvaceti měsících našeho vztahu Lucius oznámil, že Narcissa je těhotná, přestože jsem od samého začátku věděl, že se od něj očekává povinnost zplodit dědice rodu Malfoyů, zlomilo mně to.

Fakt, že šuká na dvou frontách mě v návalu zadostiučinění vrhl do Regulusovy náruče. Nesnesl jsem ten pocit, že Lucius strká péro ještě někam jinam, než do mého zadku.

Těch několik nádherných týdnů, kdy jsme se s Blackem tajně scházeli, nechci nikdy vymazat ze své paměti. Byl bych schopen se do něj i zamilovat, kdyby Lucius na můj románek nepřišel. "To ti už já nestačím?" zuřil jako ďábel. Zkušeně odhadl, že to není jen bezvýznamný flirt. Nepochopil ale, že tady nešlo o sex, ale o pomstu a satisfakci.

Regulus za krátkou dobu zmizel ze světa. Prostě se vypařil. Povídá se, že padl v boji proti nepřátelům Pána Zla, já jsem ale docela přesvědčen, že v jeho zmizení má prsty právě Lucius.

Lucius přidal na intenzitě a začal sát jak vakuová pumpa. Myslel jsem, že mi přes péro vcucne koule do těla. Dělaly se mi mžitky před očima a rychle jsem se blížil k vrcholu. Byl jsem už tak blízko...

Lucius použil svůj dokonalý trik zkombinovat vysávání mého žaludu s k zešílení dráždivým stimulováním mé prostaty, který mne vždy téměř zbavuje rozumu. Během několika vteřin jsem mu obstříkl krční mandle gejzírem svého spermatu. Polykal jak hladový misionář.

Lapal jsem po dechu z mohutného přívalu adrenalinu do mých žil. Lucius nechal vyklouznout můj ochabující penis z úst a přesunul se k mému obličeji. "Spokojen?" zašeptal mi na rty, vědom si svého profesionálního výkonu. Mé líné zavrnění značilo bezmezný souhlas.

Lucius se usmál a protáhl se jazykem mezerou mezi zuby do mých úst. Jeho horký polibek byl spíš už jen dozvukem vášnivého orálního sexu. Ani jeden z nás teď nebyl schopný dál šoustat. Naše ochablé ptáky, líně koukající ven z poklopců, toho byly jasným důkazem. Alespoň na chvíli.

Příjemně ukolébán doznívajícím orgasmem jsem se pohodlně usadil. Lucius si lehl a položil svou světlou hlavu do mého klína. Prohraboval jsem se mu jemnými vlasy a pozoroval jeho přitažlivý obličej. Kupodivu se v něm neodrážela jeho typická povrchnost a arogance. Vypadá to, že dnes má jeden ze svých vzácných dnů. Několik minut jsme jen mlčky leželi, zahloubaní do svých vlastních myšlenek.

Od té doby, co Lucius překazil můj vztah s Regulusem, ještě víc znásobil počet našich pohlavních styků, abych neměl sílu zahýbat mu ještě bokem. Hlídá mě na každém kroku jak tříhlavý pes. Chorobně žárlí, což nikdy předtím nedělal. Začal si mě přivlastňovat a svou velkou mocí ničil všechny své potenciální konkurenty v lásce, stačilo, aby se na mne někdo podíval déle, než bylo nutné. Neměl jsem žádnou šanci najít si někoho jiného, i kdybych chtěl. Což jsem nechtěl. Byl jsem a jsem pořád na něm citově závislý. Kromě toho je tady ještě jeden dost podstatný detail.

Miluji ho. A on mne taky.

Z myšlenek mě vytrhl jeho tichý hlas. "Miluješ mě?" zeptal se najednou nečekaně. Přestal jsem ho hladit ve vlasech. Přepadl mne divný pocit, že mi čte mé myšlenky. Pilně spolu studujeme černou magii, přesto se nám ale zatím ani jednomu nepovedlo dostat se nitrozpytem tomu druhému do mysli. Je o krok přede mnou, anebo je to pouhá náhoda?

"Samozřejmě," odpověděl jsem opatrně. "Co je to za otázku?"

Lucius otočil obličej ke mně a pozoroval mě ocelově modrým pohledem. "Sám nevím, co mě to napadlo. Ale cítím nějakou významnou změnu, tak se jen potřebuji ujistit, že nemáš v plánu mě opustit." Přitiskl si moji ruku ke rtům a políbil mě do dlaně. "Nedokázal bych se s tím smířit," zašeptal tiše.

"Jsi sentimentální blázen," řekl jsem káravě. Neubránil jsem se ale utajovanému ješitnému úsměvu. Nezapírám, že mě jeho závislost na mně potěšila. "Vážně, Luciusi, kdybych chtěl, opustil bych tě už dávno. To, že jsem ještě tady, znamená, že nechci."

I když žít s ním není vůbec jednoduché, Lucius je můj osudový muž.

Rozhodl jsem se zneužít jeho citového rozpoložení. "Luciusi... pomoz mi zachránit život Evansové, prosím," žebral jsem o trochu jeho soucitu. "Udělám vše, co budeš chtít."

Posadil se. Upřeně mě pozoroval chladnýma očima a ve tváři se mu usadil povýšený výraz. Naklonil se nebezpečně blízko a smyslně mi zašeptal do ucha. "Vše, říkáš?"

Přikývl jsem. Čekal jsem, co si představuje on pod tím výrazem vše. Nezklamal svou pověst. Sevřel do dlaní mou košili a bez toho, aby se namáhal ať rukou nebo kouzlem rozepnout stříbrné knoflíky, ji na mém těle roztrhal. "Uvidím, co budu moct udělat," zašeptal rozrušeně a sklonil hlavu na mé nahé břicho.

Zase jsem mu podlehl. Tentokrát jsem si ale připadal jako poslední děvka, nabízející své tělo za protislužbu. Doufal jsem, že to aspoň zachrání Lily život.

Můj provinilý pocit hříšné zkaženosti vyprchal jako éter, když jsem se propadal do propasti Luciusovy moci...

_________________________________

Zradil jsem svého pána, zradil jsem vše, na co jsem mu přísahal. Prozradil jsem Brumbálovi veškeré plány lorda Voldemorta a všechny tajné informace ze smrtijedských setkání, aby mohl dokonale zorganizovat odboj. Začal jsem dobrovolně špehovat svého Mistra a žádal jsem za to jediné - aby Brumbál schoval Lily na tajné místo a postaral se o její bezpečí. Nemohl jsem spoléhat, že Lucius svůj slib dodrží. a pokud ano, že vůbec uspěje.

Navzdory mým snahám a mé oběti James a Lily Potterovi zemřeli.

Měl bych prožívat zadostiučinění, že Potter nakonec skončil tak, jak si zasloužil. Ačkoli jsem cítil k němu hlubokou nenávist, přesto jsem měl špatné svědomí, že jsem mu nestihl oplatit záchranu svého života před vlkodlakem.

Nechci žít s pocitem nesplaceného dluhu. Slíbil jsem Brumbálovi, že dohlédnu na život Potterova potomka do doby, než přijde jeho čas a on se utká ve smrtelném souboji s Pánem Zla. S mým Pánem. Svůj dluh budu splácet hodně vysokou cenou.

Mé zoufalství ale pramenilo z trvalého pocitu viny, který mě všude pronásledoval. Má přehnaná horlivost nepřímo zabila jediného člověka, který mi kdy rozuměl, kterému na mně skutečně záleželo a který mě měl upřímně rád. Luciusovu posedlou lásku nepočítaje. Pokání, pro které jsem se rozhodl, mi doufám přinese klid v duši a smrt Lily nebude zbytečná.

Zadumaně jsem seděl v pohodlném křesle a mlčky pozoroval Luciuse. Seděl na drahém koberci z pravého hedvábí a zaujatě se věnoval svému ročnímu synovi. Nádherná domácí idylka, kterou za chvíli zkazím. Úporně jsem přemýšlel, jak mu mám co nejšetrněji oznámit své důležité rozhodnutí, ke kterému jsem svou deziluzí z Voldemorta dnes dospěl. Obával jsem se jeho reakce.

"Našel ji…" sdělil jsem mu tak klidně, jak jsem to jen dokázal.

Zdálo se, že mě v zápalu hry ani neslyšel. "Kdo? Koho?" zeptal se po chvíli s neskrývaným nezájmem, aniž by otočil hlavu ke mně.

Dal jsem si hodně záležet, aby v mém hlase nebylo slyšet ani za mák citu. "Evansovou," řekl jsem tiše.

"Och…" zasténal s předstíraným zděšením Malfoy. "Omlouvám se, úplně jsem na to zapomněl. Slibuji, že si s Mistrem promluvím."

"Nemusíš." Pocítil jsem zvláštní tlak u slzných kanálků. "Je mrtvá." Přes moji veškerou snahu tvářit se nezúčastněně, má slova vyzněla dutě a prázdně.

Na Luciusově tváři se konečně objevily probouzející se známky zájmu. Zvedl se ze země a nalil dvě sklenice whisky. "Je mi to opravdu líto," zalhal. "Netušil jsem-"

Neměl jsem zájem poslouchat jeho pokrytecké výmluvy a rychle jsem ho přerušil. "Jsem rozčarován z toho, že oběťmi zabíjení se stávají nejen naši nepřátelé, ale i naprosto nevinní lidé, kteří se Voldemortovi znelíbí," oznámil jsem mu suše. "Nechci už v tom pokračovat." Dvojitá skotská v zlomku vteřiny zmizela v mém hrdle. Zdaleka to dnes nebyla první sklenka alkoholu, která se dotkla mých rtů.

"Severusi, neklesej na duši. Mudlů je jako sraček," řekl pohrdavě. "Nemá cenu oplakávat jeden bezvýznamný život, když jsi jich jako Smrtijed vlastní rukou vzal bezpočet." Pousmál se ve snaze povzbudit mě. Účinek to mělo ale úplně opačný.

Zrak mi klesl na mé ruce. Vystihl to dokonale. Lpí na nich krev nevinných, které jsem ve jménu Temna zabil. A nebylo jich málo. Naše smrtijedské hordy pořádaly nájezdy na nepřátele Pána zla a já jsem nemilosrdně zabíjel každého, kdo odporoval. Lucius stál pokaždé po mém boku, připraven krýt mi záda a svou zvrácenou nenávistí vůči mudlům metal smrtelné kletby do jejich bezbranných těl.

Oběťmi našeho zabíjení se stali i čarodějové, sympatizující s mudly a všichni, co se Voldemortovi znelíbili nebo upadli v podezření ze spolupráce s mudly. "O to spíš je nejvyšší čas s tím masakrem přestat," řekl jsem tiše, jako bych se bál, že i stěny mají uši.

Překvapeně na mně pohlédl. "To doufám nemyslíš vážně." Jeho zájem byl teď už nefalšovaný.

"Nikdy jsem nic nemyslel vážněji," oznámil jsem mu rozhodným hlasem.

Dolil mi sklenici a posadil se na opěrku mého křesla. "Nesnáším nepovedené žerty." Položil mi ruku na stehno a pomalu klouzal po něm nahoru.

Zdá se, že vůbec nepochopil, co se mu snažím celou dobu říct. Budu muset přitvrdit. "Došel jsem k poznání, že tohle není cesta, kterou chci dál jít. Vystřízlivěl jsem z toho nadšení změnit svět tímto způsobem." Podíval jsem se mu zpříma do šedých očí. "Odcházím."

A je to venku.

Lucius rychlostí blesku vyskočil na rovné nohy a na čelo mu sedl zachmuřený mrak. Konečně mu došlo, o čem tady celou dobu mluvím. Rozmáchlým švihnutím hůlky vykouzlil proti zvukovou bariéru. "Zbláznil jsi se? Nemůžeš jen tak odejít!" vykřikl vyděšeně. "Ne živý! Vyneseš si nad sebou okamžitý rozsudek smrti!"

"Zkusím to risknout," stál jsem si za svým.

"Tak to ani nezkoušej!" zvýšil hlas na plné obrátky. "Zaručil jsem se za tebe vlastním životem a nechci o něj přijít. Ani kvůli tobě ne."

Prudce jsem se postavil. Zavrávoral jsem, na okamžik neschopen vyvážit rovnováhu, narušenou alkoholem, který mi koloval v krvi. "Tak o tohle ti jde, Malfoyi? Bojíš se, že budeš přinucen sledovat moji popravu, anebo máš strach jen o svůj vlastní život?" vztekle jsem reagoval na jeho sobecké přiznání.

Lucius zvedl povýšeně bradu a zkřivil rty v posměšném úšklebku. "Čekáš, že když jednu stranu zradíš, druhá tě jen tak přijme přesto, že jsi byl jejich katem?" vpálil mi nemilosrdně do tváře. "Nemáš na výběr. Chcípneš krutou smrtí z rukou Mistra, nebo navěky shniješ v Azkabanu!"

Věděl jsem, že kdyby mě Voldemort dostal do rukou, uspořádal by gladiátorskou podívanou pro Smrtijedy, naoko pro zábavu, ve skutečnosti jako varování pro další případné zrádce. Věděl jsem, že by mě čekala pomalá a bolestivá smrt. Věděl jsem ale i to, že zabíjet už nechci.

Teď už vím, že nezemřu Voldemortovou rukou, ale že můj osud je zpečetěn krutou doživotní budoucností v tmavé kobce. "Za hříchy se platí," řekl jsem smířen se svým osudem. "Už teď jsem historie."

"Už teď jsi mrtvý muž," procedil mezi zuby Malfoy.

"Jestli jsem mrtvý, tak mi ukaž, jak. Jediný, kdo je tady mrtvý, jsi ty!" zasyčel jsem.

"Zabiju tě, ty hajzle!" vyštěkl. Bílý paprsek ozářil celou místnost a zavrtal se do mého těla. Zakřičel jsem prudkou bolestí a klesl na kolena. Malý Draco se leknutím rozbrečel. "Tohle se neříká!" bezcitně zavrčel Lucius. "Ne mně!" Seshora na mne házel opovržené pohledy.

Ztěžka jsem lapal po dechu. Síla kletby mě srazila na kolena, ale i přes Luciusovu výhrůžku nebyla smrtelná. Tělem se mi rozlévala pulzující bolest. Zachytil jsem se křesla a snažil se postavit na nohy.

Lucius pohrdavým pohledem sledoval, jak se namáhavě šplhám nahoru. Z jeho očí barvy i tvrdosti ocele sálala nadřazenost. "Nenechám se tebou stáhnout na dno. To tě radši sám zabiju dřív, než se Pán zla dozví o tvé zradě."

Krev v žilách, zředěná s alkoholem v poměru jedna ku jedné, se mi zpěnila. Vychrstl jsem mu skotskou do tváře. Sykl a zakryl si dlaněmi oči. Kdybych chtěl, teď bych ho velice lehce zpacifikoval. "Jsi parchant, Malfoyi," řekl jsem hluboce zklamaný. "V nejhorší chvíli mého života jsi mě opustil."

Znechuceně jsem se otočil k odchodu. Z mého mizerného života zbyly jen trosky.

"Najde tě a zabije," zoufale za mnou zakřičel. "Zabije nás oba!"

Otočil jsem se. Lucius pořád nebezpečně mířil na mne, žádnou kletbu ale nevyřkl. Popravdě bych se vůbec nebránil, kdyby po mně mrštil Avadou. Alespoň bych měl tu mizérii už za sebou. Tak nebo tak mě čeká těžká budoucnost.

"Nezabije," řekl jsem lhostejně. Pomalu jsem si vyhrnul rukáv. "Podívej se na své znamení, Malfoyi. Ten tvůj Pán zmizel někde v prachu." Nad levým zápěstím se mi jen nepatrně rýsovalo vybledlé Znamení zla, takřka se ztrácelo na mé bílé kůži.

Lucius rychle odhalil své předloktí. Po jeho cejchu nebylo taky téměř ani stopy. Jeho nádherné modrošedé oči se mu rozšířily hrůzou a vyplašeně se na mne podíval. Nikdy jsem toho mocného a nelítostného Luciuse Malfoye neviděl takhle vyděšeného a bezmocného. "Co to sakra..." zachroptěl a zdrceně klesl na kolena.

Na zlomek vteřiny mi ho přišlo líto.

Opustil jsem ho, ať se s tím vypořádá sám. Vstoupil jsem do krbu a hodil před sebe letax. V poslední chvíli před přemístěním jsem i přes usedavý dětský pláč zaslechl naléhavá slova. "Severusi, vrať se… prosím..."

Možná se mi to nejspíš jen zdálo.

______________________________________

A.D. 1991

Nevrátil jsem se. Tajně jsem doufal, že přileze on, pokorně, na kolenou, s ocasem stáhnutým mezi nohama.

I když v kritické situaci ukázal svoji pravou tvář - co se vlastně dalo čekat, odjakživa byl pokrytec - přesto bych mu jeho zradu odpustil. A možná by ani nemusel přede mnou klečet.

Nepřišel. Mé čekání na něj se protáhlo na dlouhých deset let.

Oba jsme po pádu Pána zla unikli Azkabanu. Já proto, že jsem včas přešel na správnou stranu, Malfoy cinkáním zlatých galeonů, svou neomezenou mocí a lží. Věděl jsem to, protože v kouzelnickém světě prostě nejde nevědět o Malfoyovi.

Celá léta jsem se na něj snažil zapomenout. Často jsem se plížil bradavickým hradem jako přízrak a ve studených chodbách sklepení hledal zapomnění. Povídalo se o mně, že jsem podivín, přitom já jsem se krutě trápil samotou a umíral steskem po něm.

Přesto, že mě zradil, pořád jsem ho miloval. Má ješitnost mi ale bránila vyhledat ho a vrátit se k němu. Život s ním byl těžký jako olovo, bez něj však má ramena nesla mnohem větší tíhu. Tíhu odloučení, stesku a touhy.

Ke všemu jsem ještě trpěl abstinenčními příznaky z náhlého nedostatku sexu, na který jsem si s Luciusem navykl jako na drogu. Byly časy, kdy jsem byl na tom tak špatně, že jsem myslel, že ošukám i trolla. Nezávazný sex nebo dokonce vztah s všemi zavrhovaným a zatracovaným bývalým Smrtijedem nepřipadal v úvahu. Byl jsem odsouzen na věčný život v osamění.

Za ta léta vše přebolelo, zpřetrhal jsem všechna pouta, která mě k Luciusovi vázala a zvykl jsem si i na tu samotu. Přesto za těch deset let, co učím v Bradavicích, jsem ještě nikdy s takovým napětím neočekával přijímání nových studentů do prvního ročníku jako letos.

Nebyl jsem nervózní z toho, že se na scéně konečně objevil mladý pán Potter, i když hned, jak jsem ho uviděl, mi na hrdlo sáhla ledová ruka. Ta podoba s nenáviděným nepřítelem z mých studentských let byla neuvěřitelná a zjitřila mé staré rány. Ihned jsem věděl, že i když budu tajně bdít nad jeho bezpečím, ten spratek to nebude mít se mnou lehké.

Můj podivný neklid pramenil z nástupu Malfoyova syna do Bradavic. Okamžitě jsem ho poznal mezi těmi desítkami vystrašených děcek. Jak jsem poprvé spatřil tu Luciusovu zmenšenou kopii, sevřelo se mi srdce a vnitřnosti se mi podivně rozvlnily.

Vyčníval z řady, ostatně jako jeho otec. Ke všem se choval povýšeně a s vrozenou arogancí dával ostatním najevo, že on je Malfoy. Když ho moudrý klobouk zařadil - jak jinak - do zmijozelské koleje, zrak mu zalétl k profesorskému stolu. Jeho malfoyské modrošedé oči vyhledaly ty mé a když se naše zraky setkaly, šťastně se na mně usmál. Neznal mě, nemohl o mně nic vědět, netušil, kdo jsem, přesto… se usmál.

Zaklepal na dveře mého pokoje hned první večer. Vyrušil mě v intimní chvíli v poloze na zádech se stehny od sebe. V zadku mi vibroval na nejvyšší rychlost anální kolík a má pěst pevně svírala péro v posledním stádiu před vyvrcholením. Stehna se mi roztřásla a v podbřišku jsem ucítil první vlny nastupujícího orgasmu. V této fázi už masturbaci nešlo přerušit.

Když jsem zmožený a zcela vyčerpaný ležel s roztaženýma rukama a nohama na posteli, pokrytý svým spermatem a užívající si poslední záchvěvy odeznívajícího vyvrcholení, klepání se ozvalo podruhé. "Do prdele!" zaklel jsem tiše.

Svaly jsem měl po orgasmu úplně ochablé a nebyl jsem schopný ani zvednout ruku, natož se postavit a jít ke dveřím. Po chvíli už jsem myslel, že to nezvaný návštěvník vzdal, když se ode dveří ozvalo do třetice tentokrát důrazné zabouchání. Rozmrzele jsem vytáhl dildo z těla, kouzlem jsem se očistil a hodil na sebe domácí župan.

Okamžitě, jak jsem otevřel dveře, jsem si všiml, že Draco setřásl ze sebe všechny záporné vlastnosti, které zdědil po svém otci a v jeho dětské tváři se odrážela pro Malfoye netypická pokora, úcta a obdiv. Netušil jsem ovšem, ke komu.

"Dobrý večer, pane profesore," promluvil pokorně.

"Dobrý večer, pane Malfoyi," odpověděl jsem zcela vyveden z míry. Srdce mi bušilo, když jsem hleděl do těch Luciusových šedých očí.

"Přišel jsem vám říct, že jsem šťastný, že patřím do vaší koleje," řekl s rozzářeným obličejem.

"To je od vás ušlechtilé," řekl jsem s předstíraným zájmem. "Ale nemohlo to počkat do rána?"

"Omlouvám se za vyrušení, pane profesore Snape, ale nemohlo."

"Odkud víte, jak se jmenuji? Jak to, že mě znáte, když jsem se ještě studentům nepředstavoval? Jak víte, kdo jsem?" vychrlil jsem na něj.

"Mohu dál?" špitl místo odpovědi.

"Ne!" zvolal jsem snad až příliš důrazně a opřel jsem ruku o rám dveří. Do svých komnat si zásadně studenty nevodím. S výjimkou pracovny, pokud jde o školní trest.

Mladý Malfoy se zarazil. "Mám vám vyřídit pozdrav od svého otce."

Hrdlo se mi stáhlo, nedokázal jsem promluvit. Když křeč pominula, namáhavě jsem ze sebe vysoukal. "Jak… jak se daří vašemu otci?" Samotného mě tato chvilková indispozice přinejmenším překvapila.

Opět neodpověděl, jako kdyby měl zakázáno mluvit. Natáhl ruku ke mně a podával mi zapečetěnou ruličku pergamenu. "Mám vám od něj předat tento vzkaz."

Zíral jsem na dopis, než jsem si uvědomil, že musím vypadat jako idiot. Vzal jsem mu ho z ruky.

"Vím dobře, kdo jste, pane profesore. Znám vás už hodně dlouho a vím o vás úplně všechno," zavolal Draco do škvíry mezi dveřmi. "Otec o vás se mnou velice často mluví."

Byl jsem zcela vyveden z míry a nedokázal jsem skrýt svůj velký zmatek. Zmohl jsem se jen na pouhé "Dobrou noc, pane Malfoyi," a rychle jsem zabouchl dveře.

Lucius o mně často mluví... Co všechno asi svému synovi řekl? Třesoucíma rukama jsem rozlomil pečeť a začetl se do důvěrně známého drobného rukopisu.

Severusi, můj drahý příteli. Rád bych konečně překlenul propast, která mezi námi zeje. Můj dům je ti kdykoliv k dispozici, se vším všudy, jako za starých dobrých časů. Lucius.

Za starých dobrých časů... se vším všudy... Velice dobře jsem věděl, na co ten parchant naráží. Ten věčně nadržený samec by chtěl, abych se zase s ním válel v jeho posteli. Malfoyi, ty bastarde, chybí ti mé pohlazení bičem po tvých napnutých zádech nebo mé kousající polibky na tvém bolest milujícím péru?

Nech si zajít na mně chuť, ty mizero. Celých deset let šoustám jen s análním vibrátorem a docela mi to vyhovuje a za ta léta jsem si zvykl i na tu samotu, tak proč bych to měl najednou měnit?

Vztekle jsem roztrhal vzkaz na drobné kousky a hodil do plamenů. Spoustu let mi trvalo, než jsem se vymanil z osidel nešťastné lásky k Luciusovi a odpoutal od vzpomínek na náš dlouholetý divoký vztah. Nechci do těch jeho zrádných sítí spadnout zas. Už nikdy...

___________

Draco mi dělal radost, byl to vzorný student a pozorný posluchač. Aspoň na hodinách lektvarů určitě. Visel očima na mých rtech a napjatě sledoval každé mé slovo. Pro mne jako pro učitele to byla příjemná odměna za vynaloženou námahu při vysvětlování náročné vědy a přesného umění přípravy lektvarů všem těm tupým hlavám, zírajícím na mne s prázdnými výrazy ze školních lavic.

Dnes ráno jsem si přivstal, abych připravil pomůcky k docela složitému pokusu uškvařit žabí žluč jako přísadu do ještě teplé netopýří krve. Doprostřed katedry jsem postavil klec s netopýrem a zakryl ji černým plátnem, aby se nevyplašil. K pokusu úplně stačil jeden exemplář. Žab bylo potřeba mnohem víc.

Do skleněných baněk na každém pracovním stole jsem vkládal po jedné žábě a přikrýval je víkem, aby neutekly, když mě z práce najednou vyrušil důvěrně známý hlas ode dveří učebny.

"Rád tě zase vidím, Severusi, můj nejdražší příteli."

Zůstal jsem stát jako zkamenělý, mezi palcem a ukazovákem svíraje hubenou dlouhou nožičku pokusného zvířete, zoufale se třepajícího v mých prstech. Srdce mi začalo prudce bušit jak kostelní zvon, nedokázal jsem ty hlasité rány utlumit. Pomalu jsem otočil hlavu za sametovým hlasem.

Lucius Malfoy vypadal líp, než kdy předtím. Oblečen do drahých látek barvy noci, šitých na míru, v ostrém kontrastu s jeho bledou tváří a světlými vlasy, hábit měl pod krkem sepnutý stříbrnou sponou ve tvaru hada. V rukou, chráněných černými rukavicemi z nejjemnější kůže svíral vycházkovou hůl s rukojetí ze stříbrné rozšklebené hadí tlamy.

Dlouhé světlé vlasy si svázal vzadu do uzlu, čímž záměrně zvýraznil elegantní linie vystouplých lícních kostí. Na pohrdavě ohrnutých rtech mu pohrával sarkastický úsměv. A ty oči... Chladnější než ledovec, šedivé jako zatažené srpnové nebe.

Nádherný ďábel.

Netuším jak dlouho tam stál a sledoval mě. Snažil jsem se zamaskovat poplach v mém těle. "Vypadáš... dobře," vykoktal jsem.

"Zato ty strašně," složil mi poklonu. Vždy jsem měl pocit, že jsem jeho pravý opak.

"Děkuji," odpověděl jsem zdvořile.

Nervózně jsem pokračoval v práci, ovšem zcela zbytečné, ruce se mi třásly tak, že několik žab si zachránilo život útěkem. Periferním viděním jsem viděl, že Lucius mě celou dobu upřeně pozoruje.

"Nejsi nervózní, příteli?" zeptal se s úsměvem. "Tvé pracovní pomůcky ti přímo vyskakují z rukou."

Ignoroval jsem jeho pobavený tón. "Proč jsi přišel?"

"Nejde-li Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi." Malfoy se začal zkoumavě procházet po učebně. "Před dvěma měsíci ti Draco odevzdal mé pozvání. Četl jsi vůbec můj vzkaz?"

"Jestli si myslíš, Malfoyi, že když po tolika letech kývneš svým pěstěným prstem, já hned přiběhnu, vyvedu tě z omylu. Nemám jediný důvod navrátit se ke starým časům. Žiji přítomností," odbyl jsem ho.

"Proč ten neosobní tón, Severusi? Máme toho spolu tolik za sebou, že mně to skoro uráží." Přešel tu vzdálenost, která nás od sebe dělila a pomalu přistoupil ke mně.

"Už je to dávno," hlesl jsem a snažil se, aby v mém hlase nepostřehl sentimentalitu. "Nehledě na to, že jsem to nebyl já, kdo zradil náš "romantický" vztah."

Malfoy se zasmál. "Severusi, znám tě líp, než sám sebe a vím, že mě chceš. Ostatně, já sám nezapírám, že jsem tebou posedlý dnes stejně, jako před deseti lety."

"Vážně, Malfoyi? A proto jsi mě v nejhorší chvíli opustil a těch deset let nechal plácat se v bahně samoty?" Jeho poznání, že ho chci, jsem nechal bez povšimnutí. Proč rozebírat pravdu? "Jdi do hajzlu," řekl jsem vztekle. Chtěl jsem ho poslat rovnou do prdele, ale opět by to mohl vzít jako pozvání. Ne že bych o to nestál, Merlin ví, jak moc, ale v tuto chvíli to nebylo vhodné. Má ješitnost byla nadmíru uražená.

"Chápu tvou zlobu, vím, jaký jsem parchant. Být na tvém místě, taky bych se se sebou vůbec nebavil," zavtipkoval. "Zanechme staré křivdy a žijme přítomností. Jsou to tvá slova," řekl přátelským tónem. Přistoupil nebezpečně blízko a mé nozdry se rozšířily, podrážděné jeho omamnou vůní. Zcela mi zatemnila mozek.

Rychle jsem se snažil odpoutat své pomatené myšlenky od jeho osudové přitažlivosti. "Draco… Draco… je pilný student a… zajímá se… o… lektvary…" Zcela mimo mísu jsem koktal nesmysly, na které se mě nikdo neptal. Ten mizera se snad koupal ve feromonech, že jsem najednou z něj tak nervózní a tak… nadržený.

Lucius položil dlaň doprostřed mých prsou a přinutil mě couvat. Prudce mě zády přirazil na katedru. "Draco se nezajímá o lektvary, ty slepý blázne," zašeptal mi do ucha. "Zajímá se o tebe. Z ne zcela nepochopitelného důvodu tě zbožňuje."

Měkkou koženou rukavicí mě chytil za bradu, drsně natočil mou tvář ke své a druhou ruku ovinul kolem mého pasu. "Má to v krvi po otci," vydechl rozrušeně. Tvrdě mě k sobě přitiskl a divoce se přisál jako pijavice k mým rtům.

V břiše mi vybuchla panika. Neschopen jakéhokoliv protestu jsem překvapeně vytřeštil zrak do jeho neodolatelných očí a připadal jsem si jako ten čtrnáctiletý chlapec, který dostal od Malfoye svůj první polibek v životě.

Sklenice mi vyklouzla z prstů a roztříštila se na dlažbě. Ticho učebny najednou přerušilo vlhké pleskání žabích těl po dlážděné podlaze a jejich vyděšené kvákání.

Chtěl jsem ho odstrčit, chtěl jsem mu plivnout do tváře. Přesto jsem zvedl uvolněné ruce a zabořil prsty do jeho hřívy. Jeho žhavý polibek rozpustil můj chlad jako sněhovou vločku a s touhou, kterou nedokáži ani popsat, jsem mu jej oplácel s vášní zcela úměrnou mému dlouholetému sexuálnímu odříkání.

Bručel jsem jako starý medvěd a Lucius nebyl ani o trochu tišeji. Nespoutaně pokrýval mokrými polibky celou mou tvář a já mu je vracel svými kousavými, až se slastí zajíkal.

"Severusi… och, bože… toužím po tobě k zbláznění," sténal mezi polibky. Kdyby tušil, že jsem na tom úplně stejně, ne-li hůř.

Sundal rukavice a nedočkavě začal rozepínat početné množství knoflíčku na mém kabátě. "Jako vždy máš zase na sobě spoustu šatů," zasyčel vztekle a netrpělivě je rozerval. S ústy přisátými na mých rtech mi strhl překážející kabát a teplou dlaní rozhrnul košili.

Sklonil hlavu na nahou hruď a se zrychleným dechem hladil a líbal má prsa a břicho. "Chyběl jsi mi… bože, jak jen jsi mi chyběl, ty černý ďáble," šeptal do mé citlivé kůže.

Klesl na kolena a začal dychtivě rozepínat můj poklopec. Než jsem stačil zareagovat, mé péro obkroužily jeho necudné rty.

Přesto, že jsem umíral touhou po Luciusových dovedných ústech a přesto, že deset let jsem necítil takovou fyzickou rozkoš jako teď, prudce jsem ho odstrčil. Přepadla mě panika.

"Luciusi… přestaň, sakra… kdokoliv může sem přijít," sípal jsem a má touha sváděla urputný boj s obavou, že někdo vejde. "Použij zamykací kouzlo…"

Lucius se zvedl a vzrušeně mě líbal na krku a čelisti. "Severusi, kam se poděl tvůj smysl pro dobrodružství?" šeptal, zcela opojen touhou. "Tebe neláká zkusit něco rebelantského a zakázaného?" Zrak měl zamlžený chtíčem. Měl na mne takovou chuť, že se nedokázal ovládat. Nic jiného, než já ho v tuto chvíli nezajímalo a věděl jsem, že ho nic nezastaví. "Zapomněl jsi, že vlastností zmijozele je ctižádost a ničeho se neštítit, aby došel svého cíle?"

Začal si rozepínat poklopec. "Když nechceš vykouřit… co bys řekl tomuhle?" Dlaní shodil ze stolu na zem brky, kalamáře i pergameny. Drsně mě položil na katedru a serval ze mne kalhoty. Roztáhl mi stehna od sebe a přitiskl k mé hrudi. Pro jeho zkušené prsty bylo otázkou zlomku vteřiny proniknout do mého těla.

Merline, všechny mé obavy okamžitě vyprchaly hned, jak se ten jeho mrštný pták rozhýbal v mých útrobách. Luciusovy nárazy byly tak prudké a vášnivé, že jsem se musel pevně držet hran stolu, snažíc udržet se na něm. Kdybych nezaklesl nohy za jeho boky, zašukal by mě přes dubovou desku snad až do šuplíku.

Netopýr mi vystrašeně řval do ucha, vyplašen neutuchajícím pohybem stolu. Překřičel jsem ho zvířecím výkřikem, který se mi vydral z hrdla v okamžiku vyvrcholení. Přehlušil i žabí koncert a já si chvíli připadal jako v zoo. Zdálo se mi, že to muselo být slyšet po celém hradě.

Lucius ještě chvíli groteskně přirážel do mého zadku a zcela uchvácen jsem pozoroval jeho křečovitý výraz s blížícím se orgasmem. Tvář měl zrudlou jak červánky a z čela mu kapaly velké krůpěje potu. Vlasy ještě pořád držely v uzlu, ale byly rozcuchaně, jako kdyby prošel křovím. Ještě několikrát zahýbal boky, z úst se mu vydralo mé jméno a v jeho tváři se objevil tupý úsměv. Do útrob se mi rozlilo horko.

Po chvilce otevřel oči a naše zraky se setkaly. "O tomhle se mi zdálo celá léta," řekl zadýchaně a usmál se přitažlivým úsměvem. "Myslel jsem, že umřu." Vytáhl povadlý penis z mých útrob a sklonil se nad mým břichem. "Nemáš námitky proti tomu, Severusi..." vystrčil jazyk a necudně mi slízával z kůže sperma, "... kdybychom obnovili náš vztah?" Jeho jazyk se hbitě mrskal po mém břiše a šedomodré oči mě upřeně pozorovaly a čekaly na odpověď.

Přesto, že jsem se zapřísahal, že už nikdy nespadnu do těch jeho zrádných sítí, už se v nich zmítám zas. "Co chceš, to si vezmeš, Luciusi. Nikdy to přece nebylo jinak," řekl jsem stručně. Proč bych to měl dál rozebírat? Proč bych mu měl vykládat, že samota už mě ničí a že strkat si do zadku neživé předměty už mi po dnešním zážitku prostě stačit nebude? "A teď už vypadni. Za chvíli jsou tady studenti," řekl jsem neúprosně.

Konečně mi umožnil slézt ze stolu. Rychle jsem se očistil, oblékl a trochu upravil. Zasykl jsem bolestí, záda jsem měl celá odřená od desky stolu. Budu si muset co nejdřív připravit hojivý lektvar.

Lucius s přirozenou elegancí pohodil hlavu dozadu a půvabně pročesal prsty rozcuchané vlasy a sepnul je sponou. Bledé tváře měl ještě jemně zrůžovělé po divoce prožitém sexu. "Kdy ti dnes končí vyučování? Počkal bych na tebe." Ve tváři měl šelmovský výraz.

Přejížděl jsem si prstem po spodním rtu a hluboce přemýšlel. "Přijď po půlnoci do mých komnat," řekl jsem po chvíli, když jsem si byl úplně jistý, že to skutečně chci. "Máme co dohánět," řekl jsem s tajemným úsměvem.

A začíná to nanovo...

Mazaně se usmál a zmizel v krbu.

Hned, jak se zelené plameny proměnily v rudé, do učebny vešli první studenti. Otočil jsem se k nim zády, skrývajíc pobavený úsměv z jejich výrazů, když se nechápavě rozhlíželi po tom nepořádku kolem.

zatím nedokončeno