Vyňato z povídky Vyvrženci pekla - kapitola 8 - Černá mše
"Dnes tě naučím umění nitrozpytu, Severusi," oznámil mi Pán zla. "Je nepostradatelný, když potřebuješ prozkoumat mysl nepřítele. Občas i přítele," ušklíbl se. "Až zvládneš nitrozpyt, potrápím tvůj nadprůměrně inteligentní mozek tím, abys dokázal před nepřítelem vystavět kolem svých myšlenek zeď nitrobrany. Ale varuji tě, před mým nitrozpytem ještě nikdy nikoho žádná bariéra neochránila," upozornil na svou dokonalost. V duchu jsem se ušklíbl. Uvidíme.
Mistr mávl rukou a neverbálním kouzlem si přitáhl k sobě křeslo. Obdivoval jsem tu jeho moc ovládat kouzla bez pomoci hůlky jen svou myslí. Posadil se naproti mně a zahleděl se mi upřeně do očí.
Mistr mávl rukou a neverbálním kouzlem si přitáhl k sobě křeslo. Obdivoval jsem tu jeho moc ovládat kouzla bez pomoci hůlky jen svou myslí. Posadil se naproti mně a zahleděl se mi upřeně do očí.
"Soustřeď se, Severusi," řekl uklidňujícím hlasem. Psychicky jsem se připravil na to, že v nejbližších hodinách vytáhne z mé hlavy i ta nejskrytější tajemství, než se mu můj mozek dokáže ubránit. Utěšovalo mě pouze to, že já z jeho snad taky.
***
"Avada Kedavra!" Tělo tmavovlasého mudly kleslo jako podťaté k zemi. "Chcípni, chcípni, otče!" zasyčel nenávistně černovlasý pobledlý chlapec. Do jídelny vešel starší pár. Žena zavřískla a vrhla se k mrtvému tělu na podlaze. "Tome! Proboha, ne!" Starší muž skočil po chlapci. Místnost proťaly další dva zelené záblesky. Kluk se triumfálně postavil a s vítězným úšklebkem v hezké tváři si přeměřil tři mrtvá těla. Vytáhl masivní zlatý medailonek s ozdobným klikatým písmenem S, otevřel ho, přiložil ke rtům a začal šeptat zaklínadlo, z úst mu vycházel stříbrný obláček. "Revello conclu-,"
Zhroutil jsem se bezvládně do opěradla křesla a namáhavě dýchal. Tento poslední nitrozpyt mě obral o veškerou mou sílu a energii. Mistrova úporná snaha zabránit mi pohledět do této jeho vzpomínky mě téměř stála vědomí. Zhluboka jsem lapal po dechu a sledoval, že Mistr není na tom o nic lépe.
Za těch několik hodin, co jsme si navzájem vytáhli z hlav spousty vzpomínek, jsem se tak neunavil jako při té poslední. Mistrova mysl se úporně bránila, než se jí konečně povedlo uzavřít se před mým vnitřním zrakem.
Minuty plynuly a mlčky jsme se navzájem pozorovali. "Počítal jsem s tím, že se při učení něco o mně dozvíš," začal konečně, oči mu planuly a prsty křečovitě svíral opěrky křesla. "Netušil jsem ovšem, že budeš mít takový talent na nitrozpyt. Nenapadlo mě, že využiješ svoji inteligenci k tomu, aby ses dozvěděl tajemství mého původu. Podcenil jsem tě, Severusi, moje chyba."
Zhroutil jsem se bezvládně do opěradla křesla a namáhavě dýchal. Tento poslední nitrozpyt mě obral o veškerou mou sílu a energii. Mistrova úporná snaha zabránit mi pohledět do této jeho vzpomínky mě téměř stála vědomí. Zhluboka jsem lapal po dechu a sledoval, že Mistr není na tom o nic lépe.
Za těch několik hodin, co jsme si navzájem vytáhli z hlav spousty vzpomínek, jsem se tak neunavil jako při té poslední. Mistrova mysl se úporně bránila, než se jí konečně povedlo uzavřít se před mým vnitřním zrakem.
Minuty plynuly a mlčky jsme se navzájem pozorovali. "Počítal jsem s tím, že se při učení něco o mně dozvíš," začal konečně, oči mu planuly a prsty křečovitě svíral opěrky křesla. "Netušil jsem ovšem, že budeš mít takový talent na nitrozpyt. Nenapadlo mě, že využiješ svoji inteligenci k tomu, aby ses dozvěděl tajemství mého původu. Podcenil jsem tě, Severusi, moje chyba."
Mlčel jsem. Teď jsem věděl o Voldemortovi mnohem víc, než kdokoliv jiný na světě, a nebylo to nic, po čem bych toužil.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář.