"Opakuj… opakuj po mně!" Vytřeštěně jsem na něj zíral a napínal uši.
"Revello," vykřikl.
Zopakoval jsem slovo. Odněkud z útrob mého těla se vydrala neznámá síla, která mě zevnitř rvala na kusy. "Concludo." Při vyslovení druhého slova se mi tělo rozpůlilo vedví a všechny prsty se mi bolestí zkroutily jako orlí drápy.
"Et reservo," zaříkával Mistr v transu a jako v pominutí mysli do mne přirážel.
Toto třetí slovo vysálo ze mne všechnu sílu. Pán zla se zvířecím výkřikem čtvrtého slova na rtech vyvrcholil do mého těla a víc než orgasmus to připomínalo vymítání ďábla. "Anima," s námahou jsem zašeptal poslední slovo zaklínadla.
Chvějící se vzduch se najednou zhmotnil do průhledné postavy jako při Priori Incantatem. Byl to jen kratičký okamžik, sotva postřehnutelný, přesto jsem poznal ty dokořán otevřené oči mé poslední oběti, upírající se do klenby chrámu poté, co jsem kněžce na obětním oltáři vzal vlastní rukou život.
Neviditelný ostrý meč rozťal mé tělo na dvě stejné poloviny a cítil jsem, jako by mi něco vyrvalo duši z těla. Když už jsem měl pocit, že se roztrhnu vejpůl, odkudsi vystoupal tenký proužek stříbřité mlhoviny. Lehounce se chvíli vznášel těsně nad mým tělem. Téměř jsem nedýchal, aby se nerozplynul. Zachvěl se a pak vklouzl do křičících úst Pána zla. Netuším, co to bylo, ale bylo to naprosto magické.
Kouzlo pominulo. V cele se oteplilo, pochodně plápolaly veselým plamenem a vzduch se ani nehnul. Podivně klidnou atmosféru rušil pouze Pán zla. Zrudlou tvář mu hyzdila grimasa, tělo se mu křečovitě chvělo a zvuky, které vydával, nebyly z tohoto světa. Padl na mé tělo jako podťatý. Netušil jsem, co to způsobilo. Zda ten jeho nevídaný orgasmus, anebo to sladké kouzlo.
Ať to už bylo cokoliv, když se po chvíli namáhavě zvedl, nebylo po ničem už ani památky, jako kdyby se mi to jen zdálo. Mlčky ukázal ke stolu. Poslechl jsem. Pokud jsem si myslel, že vyvrcholení Pána zla bude zlatým hřebem večera, šeredně jsem se spletl. Ze své sbírky na zdi přinesl dlouhý provaz.
"Lehni si, Severusi," pokynul mi. "Slíbil jsem ti, že pokud v dnešní zkoušce obstojíš, odměním tě věčným životem. Přeložil provaz na dvě poloviny a obtočil mi jej kolem pasu. Vzniklým okem jej zase provlékl. "Přemýšlel jsem, jakou smrt pro tebe vymyslím, aby to bylo dostatečně pompézní k dnešnímu večeru."
Při těch slovech mi ztuhla krev v žilách.
"Nakonec jsem se rozhodl pro svazování." Zhluboka se nadechl a z očí mu vyšlehly plamínky vzrušení. "Je fascinující pozorovat svázanou oběť a její zoufalý boj o svobodu, často i o život bez sebemenší šance na vysvobození." Kolem trupu i končetin mi s téměř posvátným soustředěním zaplétal provazy do komplikovaných uzlů a smyček."
Pracoval pomalu a koncentrovaně a s kamennou tváří každou chvíli zkoušel pevnost svazování. "Ale i svazování má svůj zvláštní rituál. Jsme přece kultivovaní lidé, že ano. Tato umělecká forma japonské bondáže je povýšena na umění provazu. V japonské kultuře je rovnocenná s ikebanou, bonsají, nebo čajovým obřadem." Jeho oči ho prozradily. Plála z nich nezkrotná vášeň pro tuto praktiku, která omezovala jeho oběť až k samým hranicím nehybnosti a taky silná touha po naprostém podrobení jeho vězně. Když jsem si to uvědomil, už bylo pozdě.
Po nekonečně dlouhé chvíli byl hotov. S uspokojením si prohlížel své umělecké dílo. "Och, málem jsem ti zapomněl říct, že svazování do kozelce je další z mých oblíbených sexuálních zábav." Překulil mě na břicho, zkroutil mi ruce dozadu a za zády je pevně svázal.
"Spoustu těch, kteří tohle vyzkoušeli - bohužel někteří už nejsou mezi námi - tato dráždivá, ale obzvlášť nebezpečná varianta svazování silně vzrušovala." Řekl bych, že spíš, než pro ty ubohé oběti, byl tento způsob vzrušující pro něj samotného. Zvedl mi hlavu a kolem krku mi volně navlékl provaz. Jeho druhým koncem mi komplikovanou smyčkou svázal k sobě kotníky a přesvědčil se o její pevnosti. Sklonil ústa k mému uchu. "Cítíš už vzrušení?"
Jak bych mohl v této nepřirozené poloze cítit nějaké vzrušení?
"Teď už vše záleží jen na tobě. Moje práce skončila." Poodstoupil a zkřížil ruce na prsou. "Jen se budu dívat."
Neuváženě jsem se začal prudce zmítat ve snaze vymanit se ze smyčky. Dosáhl jsem akorát toho, že se mi provaz pevněji utáhl kolem hrdla a začal mě dusit.
"Neházej tolik sebou, Severusi, přivodíš si rychlou smrt a nestihneš si užít vzrušení," napomenul mě Pán zla a přes tvář mu přelétl krutý úsměv. "Přece nás nechceš připravit o zábavu."
Přiblížil svůj vzrušením zrudlý obličej těsně k mé tváři. "Cítíš, jak se ti přerušil přívod krve do mozku? Kývni hlavou, jestli je to tak," šeptal a jeho temný hlas se extaticky chvěl. "V tomhle stavu zažiješ mnohem intenzivnější sexuální vzrušení. A když dospěješ k vyvrcholení, stojí to skutečně za to. Ovšem," tváři mu přelétl ďábelský škleb, "když neodhadneš ten okamžik, kdy je potřeba rychle to ukončit, dojdeš k nádhernému vyvrcholení a… odejdeš. Staneš se minulostí."
Pokud jsem tady nechtěl chcípnout, zoufale jsem se snažil držet hlavu nahoře. Netušil jsem, kam až dokáže Pán zla zajít ve svém zvráceném představení. Mé spoutané nohy měly silnou tendenci se narovnat a vyvozovaly tím tah na smyčku kolem mého krku. Dalo mi čím dál větší práci ovládat své napjaté svaly. Únava narůstala a já jsem si s hrůzou začal uvědomovat, že dlouho už neudržím nohy pokrčené a hlavu zvednutou. Cítil jsem, že pokud Mistr rychle nezasáhne, blíží se můj konec.
Můj pud sebezáchovy přehlušila nesnesitelná bolest zoufale napínaných svalů při mém boji o život, které jsem už nedokázal více čelit. S úlevou jsem je povolil. Provaz kolem mého krku se napnul a zrádná smyčka kolem mého hrdla se začala utahovat. Na krátkou chvíli jsem skutečně propadl nepoznanému vzrušení, než mě přepadla závrať a před očima se mi začaly tvořit obrovské kruhy.
Svět kolem zešedl. Nedokázal jsem se nadechnout, provaz kolem krku se mi každým mým zoufalým pokusem o vysvobození utahoval víc a víc. Oči mi vylézaly z důlků a ve smrtelné agónii jsem vytřeštěně zíral do rozrušeného obličeje lorda Voldemorta. Zoufale jsem prosil o život, z hrdla se mi ale místo slov draly nelidské zvuky. Tep ve spáncích mu bušil čím dál pomaleji. Pořád jsem čekal, že to Mistr v poslední chvíli ukončí. On mě však jen fascinovaně pozoroval jako laboratorní myš.
Luciusi, vyslovil jsem nahlas svoji poslední myšlenku na tomto světě, ze rtů mi však uniklo jen nesrozumitelné zachrčení. Tlukot mého srdce se zastavil a obklopila mě černočerná, mrazivá tma.
Stál jsem na břehu posvátné řeky mrtvých a zadumaně pozoroval zkostnatělého starce, pomalu plujícího ve své zpuchřelé pramici ke břehu. Převozník mrtvých duší najednou zapíchl svou dlouhou hůl do zbahnělého dna řeky a zastavil se. Mlčky mě sledoval s tváří skrytou v černé kápí a na něco vyčkával. Jakoby tušil, že nemohu zaplatit za převoz do podsvětí, protože jsem neměl nikoho, kdo by mi po smrti dal pro něj minci pod jazyk.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář.