Sirius ukrývá jedno velké tajemství ze své minulosti, které nemělo být nikdy prozrazeno.
„Zavři zobák, ty příšerná stará čarodějnice!“ Černovlasý muž přiskočil k ječícímu obrazu stařeny v černém čepci a s vynaložením všech sil se mu po chvíli povedlo přes obraz zatáhnout starý zaprášený závěs. Vřískání utichlo.
„Siriusi!“ vykřikl překvapeně a štěstím bez sebe nadšeně objal svého ztraceného kmotra.
Siriuse jeho spontánní projev mírně zaskočil a zůstal chvíli rozpačitě stát, nevědě co s rukama, ale nakonec ho přátelsky objal kolem zad.
„Harry...“ usmál se na něj široce a pozorně se na něj zahleděl. "Vyrostl jsi..."
Harry přímo zářil štěstím z nenadálého setkání. „Moc rád tě zase vidím. Hrozně jsem se celý ten rok bál, aby tě nechytili.“ Zvědavě si prohlížel svého kmotra, který se za ten víc než rok, co se spolu neviděli, hodně změnil. Pamatoval si ho jako zbídačeného a dlouholetým pobytem ve vězení poznamenaného uprchlého vězně, kterého chtěl původně zabít. Teď před ním stál upravený zralý muž s pohlednou tváří, inteligentníma očima a nenuceně noblesním vystupováním.
Sirius svého kmotřence taky se zájmem pozoroval. „Posledních pár měsíců se skrývám v této barabizně, tady mě nikdo hledat nebude,“ ušklíbl se pochmurně. „Byl to dům mých rodičů a teď patří mně. S mou matkou už jsi měl tu čest se seznámit,“ odfrkl si s nelibostí. „Později tě provedu celým domem, teď ti ale ukážu, kde budeš bydlet.“
„Já tady budu bydlet s tebou?“ Harrymu se překvapením rozšířily panenky.
„Jasně,“ zasmál se Sirius. „Samozřejmě jenom do doby, než odjedeš do Bradavic,“ mrkl na něj zvesela. „Ostatní už si rozebrali pokoje, ale naštěstí je dům dost velký pro všechny,“ informoval Harryho, když spolu stoupali nahoru po schodišti. „Moc se tady nerozhlížej, dům je hodně zanedbaný, přes deset let byl zcela opuštěný.“
Harry kráčel Siriusovi v patách a zvědavě těkal pohledem na všechny strany, připadal si jako Alenka v říši divů. Vykuleně zíral na řadu vycpaných skřetích hlav, pověšených na stěně, až z toho zakopl na schodech.
„Tady jsi bydlel, když jsi chodil do Bradavic?“
„Většinou. Než jsem z tohoto prokletého domu utekl,“ odpověděl ponuře Sirius. Došli až do nejvyššího patra, kde byly jenom dvoje dveře a Sirius otevřel jedny z nich. „Trochu jsem ti to tady připravil. Není to takový přepych, na jaký jsi byl doteď zvyklý, ale snad se u mne budeš cítit dobře,“ pokrčil omluvně rameny. "Obvykle tady přebývá Remus, ale teď je na dlouhodobé misi."
Harry nahlédl dovnitř. Místnost byla na jeho vkus dosti tmavá. Zdi byly pokryté smaragdově zelenými tapetami, dnes už dost vybledlými, s ručně vyšitým vzorem stříbrných hadů, na mnoha místech se už trhaly a odlepovaly. Pokoji vévodila čistě povlečená postel s nebesy, na zdi nad ní visel obrovský gobelín s erbem Blacků a nápisem Toujours pur. Starožitný nábytek, vesměs v černých barvách, si dodnes zachovával velice elegantní styl, přestože lak byl místy již značně oprýskaný. Knoflíky na nábytku, stejně jako na dveřích, měly tvar hadích hlav. Závěsy na okně ladily barvou i vzorem se zelenými tapetami.
„Snad ti nebude vadit ten zmijozelský styl. Byl to pokoj mého bratra Reguluse,“ poznamenal Sirius s lehkou obavou.
„Je to... skvělé,“ ozval se po chvíli Harry, když si pokoj zběžně prohlédl. Nemohl popřít, že se mu ten všudypřítomný zmijozelský vkus vůbec nelíbil, ale neměl to srdce to Siriusovi přiznat.
„Co se stalo s tvým bratrem?“ zeptal se zvědavě a přitáhl si kufr dovnitř.
„Ten idiot doplatil na to, že sloužil Voldemortovi. Jeho tělo se nikdy nenašlo.“ V jeho hlase se mihl stín smutku, ale jinak nedal ničím najevo, že by mu to bylo nějak líto. „Až si vybalíš, přijď dolů do kuchyně, Molly připravuje večeři. A kdybys cokoliv potřeboval, můj pokoj je hned naproti tvému,“ mrkl na něj šibalsky a odešel.
*****
Harry se ve svém pokoji rychle zabydlel, bylo to nepopsatelně lepší než u Dursleyových, akorát si pořád nedokázal zvyknout na ty zmijozelské detaily, které mu neustále připomínaly jeho nepřátelskou kolej z Bradavic. Navíc se vůbec necítil dobře v ložnici, která kdysi patřila Smrtijedovi. Siriusovi ale nic neřekl a většinu času trávil o patro níž s Hermionou, Ronem a jeho sourozenci.
Na příkaz paní Weasleyové se snažili dávat do pořádku zanedbaný dům, aby byl alespoň trochu obyvatelný. Přál si více času trávit i se Siriusem, chtěl si s ním o tolika věcech promluvit, ale jeho kmotr byl věčně zaneprázdněný schůzemi Řádu. Potkávali se prakticky jenom v kuchyni u jídla.
Pár dní po Harryho příchodu, zrovna když se Harry chystal ulehnout do postele, utahaný z celodenního úklidu domu, se ozvalo tiché zaklepání na dveře a dovnitř strčil hlavu Sirius.
„Harry... nepotřebuješ něco? Nechybí ti nic?“ zeptal se starostlivě.
Harry zavrtěl hlavou a když se Sirius chystal zase odejít, rychle na něj zavolal. „Vlastně ano,“ vyhrkl, „chtěl bych si s tebou popovídat.“
Sirius se trochu zarazil, ale pak se usmál, zavřel za sebou dveře a vešel dovnitř. „A o čem?“ zeptal se zvědavě. Vytáhl zpod stolu židli a sedl si na ni obkročmo, čelem k opěradlu, a upřel na Harryho všetečný pohled.
Harry se posadil na kraj postele. „Nevím... tak nějak o všem. Když jsme se viděli poprvé, v té Chroptící chýši, neměli jsme moc času si cokoliv říct,“ pokrčil rozpačitě rameny. „Řekni mi něco o sobě.“
Sirius se zatvářil překvapeně. „O mně? Proč tě to zajímá?“
„Protože jsi znal mého tátu,“ odpověděl Harry prostě.
Sirius si opřel lokty o opěradlo židle a hloubavě zavzpomínal. „Ano, znal jsem Jamese moc dobře. Kamarádili jsme spolu od první chvíle, co jsme přišli do Bradavic. Byl to můj nejlepší přítel.“ V očích se mu usídlila nostalgie. Dlouze se na Harryho zadíval a pak se melancholicky pousmál. „Neuvěřitelně se mu podobáš.“
„Vím. Už mi to řekla spousta lidí,“ ušklíbl se Harry křečovitě. „Proč jsi vlastně odsud utekl?“
V Siriusově tváři se objevil zachmuřený výraz. „Blackové byli odjakživa posedlí čistou kouzelnickou krví,“ vrhl nevraživý pohled ke gobelínu nad postelí s hrdým mottem jeho rodiny. „Nenáviděl jsem své rodiče kvůli té jejich mánii, nenáviděl jsem tento dům, který mi připomínal, jak starý a vznešený je náš rod," parodoval ječivý hlas své matky. "Vzepřel jsem se té jejich víře a utekl jsem odsud. James... tvůj otec... mi nabídl, že mohu bydlet s ním u jeho rodičů. Našel jsem u nich svůj nový domov.“ Odmlčel se a na chvíli se ztratil ve svých vzpomínkách. Harry ho tiše sledoval.
Sirius se najednou vytrhl ze svých myšlenek a prudce se zvedl ze židle. „Je pozdě, Harry. Běž už spát. Dobrou noc.“ Bez dalších slov opustil pokoj.
Harry chvíli zíral na dveře a cítil se ničemně, že svými otázkami rozjitřil staré Siriusovy vzpomínky. Věděl, jak mu je, protože on sám úplně stejně nenáviděl Dursleyovy a nenáviděl ten jejich nablýskaný dům, ze kterého chtěl už tolikrát utéct.
Rozhodl se, že už se Siriuse nebude na minulost nikdy ptát.
*****
Od tohoto večera se Sirius začal Harrymu vyhýbat. Nepotkávali se dokonce už ani v kuchyni u snídaně či večeře, Sirius si buď vzal jídlo nahoru k sobě, anebo nepřišel k jídlu vůbec. Veškerý čas trávil na schůzích Řádu, anebo byl zavřený ve svém pokoji.
„Harry, drahoušku,“ oslovila jeden večer paní Weasleyová Harryho, „buď tak hodný a odnes Siriusovi nahoru večeři. Dnes ještě vůbec nic nejedl,“ dělala si starosti.
Harry se okamžitě chytil příležitosti mít důvod k návštěvě svého kmotra. Vzal talíř s pečeným kuřetem a vyběhl schody do třetího patra. Zastavil se až u dveří pod mosaznou tabulkou se jménem, která každého nezvaného hosta varovala, že tady bydlí Sirius.
Harry se ušklíbl a tiše zaklepal. Když se chvíli nic nedělo, zkusil to znovu hlasitěji. „Siriusi?“ zavolal a trpělivě čekal. Zevnitř se nic neozývalo. Dodal si odvahy a zkusil dveře otevřít. Nebyly zamčené. Vstoupil dovnitř a hned ode dveří opět na Siriuse hlasitě zavolal. Položil talíř na stolek u dveří a vešel dál.
Siriusův pokoj byl stejně velký jako ten jeho, ale jinak se naprosto odlišoval. Tapety na zdech zářily karmínovými barvami, starobylý nábytek na nohách ve tvaru lvích tlap byl vyroben z mahagonového dřeva s vysokým leskem. Místnosti dominoval velký kamenný krb s vyhaslým ohništěm. Zdi byly zdobené desítkami různých pohyblivých fotografií v rámečcích. Vše zaplavovala spousta světla z desítek svícnů, takže pokoj nebyl tak ponurý jako ten po Regulusovi.
Když Harry zjistil, že Sirius v pokoji není, chtěl decentně vycouvat ze dveří na chodbu. Zvědavost ho ale přemohla a vedla jeho kroky až ke zdi s fotografiemi. Začal si zblízka prohlížet postavy na nich a s úžasem zjistil, že ze všech fotografií se na něj vesele usmívají a horlivě mu mávají Sirius a jeho tři kamarádi, Remus, Peter a taky... jeho otec.
Fotografie byly z různých časových období jejich školních let, na všech starších fotkách byli zvěčněni vesměs všichni čtyři kamarádi pohromadě. Nejvíc ale převládaly ty z období posledních dvou nebo tří ročníků. Na některých se ještě objevovala celá čtveřice, na většině fotek už však pózovali jenom dva chlapci, Sirius a jeho otec. Dva nejlepší kamarádi. Různě se předváděli, smáli se a pitvořili do fotoaparátu a všem ukazovali, jací jsou to borci.
Harryho obzvlášť zaujala jedna fotografie, na které se Sirius s Jamesem přátelsky drželi kolem ramen a poťouchle se na sebe usmívali, v jejich výrazech se zrcadlila jakási sebevědomá namyšlenost a vzdor. A ještě něco, co nedokázal definovat. Sirius měl velice hezkou tvář a jeho otec byl Harryho naprosto věrným originálem.
Harryho polila mohutná vlna smutku, když se díval do těch bezstarostných tváří obou přátel, protože věděl, jak krutě bude toto jejich pevné přátelství zpřetrháno. Jeho otec zemře jenom pár let po pořízení této fotografie.
Rychle se otočil k odchodu. Když míjel krb, něco najednou upoutalo jeho pozornost. Na krbové římse si všiml páru dalších fotografií v rámečcích. Z jedné z nich se na něj usmíval černovlasý modrooký chlapec, Harry postřehl v jeho obličeji podobné pohledné rysy se Siriusem, takže se dovtípil, že to bude nejspíš Siriusův mladší bratr Regulus.
Zaujala ho ale druhá fotografie. Vzal ji s obřadnou úctou do ruky a pozorně si ji prohlížel. Byl na ní jeho otec ve věku patnácti nebo šestnácti let a hrál si se Zlatonkou. Pouštěl ji z dlaně, nechal ji kousek odletět a pak po ní bleskově chňapl. Harry musel uznat, že měl opravdu výborný postřeh. Teskně se usmál.
„James byl skvělý chytač,“ ozval se za jeho zády hluboký hlas. Harry sebou cukl, jak se polekal a rychle vrátil fotku zpátky. Vůbec neslyšel Siriuse vejít dovnitř.
„Tu Zlatonku štípl po jednom zápase a pak se s ní pořád předváděl,“ zasmál se štěkavě Sirius, ale nebyl to veselý smích.
„O-omlouvám se,“ zakoktal Harry, „přinesl jsem ti jídlo a... nikdo tady nebyl...“
„Byl jsem nakrmit Klofana,“ zamumlal Sirius. Přistoupil ke zdi s obrázky a pozorně si je prohlížel, jako by je viděl úplně poprvé. Zdálo se, že na chvíli zcela zapomněl na Harryho přítomnost.
Harry zprvu nevěděl, co má dělat, nechtěl Siriuse vyrušit ze vzpomínek, ale taky nechtěl odejít, když se mu konečně naskytla příležitost být s ním. Tiše přistoupil k němu a zahleděl se na fotografii, na kterou upíral zrak Sirius. Byla to ta, na kterou před chvílí sám hleděl a která ho tak rozrušila.
„Byli jste asi hodně dobří kamarádi, viď?“ řekl potichu Harry. „Asi jako já s Ronem.“
Sirius zavrtěl hlavou. „Naše přátelství bylo mnohem hlubší.“ Ukázal prstem na obrázek. „Tento snímek je z období, když už jsem bydlel u Potterových. Pořídil jej tvůj dědeček.“
Harrymu se podivně sevřel žaludek. Nikdy nepoznal své rodiče, ani své prarodiče. Sirius měl v tomhle mnohem víc štěstí.
„Jaký byl můj otec?“ zeptal se najednou.
Sirius, aniž by odtrhl zrak od fotografie na zdi, se nostalgicky pousmál. „James byl pro každou špatnost. Nikdy se neřídil žádnými pravidly. Nebál se riskovat a pouštěl se bezhlavě i do těch nejbláznivějších dobrodružství. Měl nadání na maléry. Tedy... já jsem nebyl jiný,“ ušklíbl se pobaveně. „Nikdy jsem se nesmířil s tím, co se mu stalo,“ dodal tiše.
Harry nevěděl, co má dělat. Jestli má potichu odejít a zanechat Siriuse ve vzpomínkách na jeho nejlepšího přítele, anebo ho nějak, jakkoliv, utěšit. Bylo mu ho líto a chápal ho, on sám by určitě nebyl jiný, kdyby se stalo něco zlého Ronovi.
Zaváhal, ale pak přistoupil k němu blíž, objal ho kolem pasu a položil si hlavu na jeho rameno. Spojoval je společný stesk po jeho otci, kterého si on nepamatoval, zato Sirius ho znal velice dobře.
Siriuse to zprvu zaskočilo, když ho Harry objal, pak mu ale váhavě objetí oplatil. Zavřel oči a konejšivě ho dlaněmi hladil po zádech. Pak si ho přitiskl k sobě blíž a jeho hlazení bylo najednou důvěrnější a naléhavější. Jeho prsty vklouzly do Harryho rozcuchané kštice a zvedly jeho hlavu k Siriusově obličeji.
Sirius se díval do Harryho tváře, ale jako by ji nevnímal. Hladil ho něžně po černých rozčepýřených vlasech, přimhouřené oči měl zastřené touhou a rty se mu nepatrně chvěly.
„Jamesi...“ zašeptal tichým vzrušeným hlasem u Harryho rtů a pak se jich zmocnil, toužebně a naléhavě, jako by si tento polibek odepíral už celou věčnost.
Harry zkoprněl. Na okamžik byl v takovém šoku, že se vůbec nebránil, jenom třeštil oči do Siriusovy rozpálené tváře. Pak prudce odvrátil hlavu a ostře ho od sebe odstrčil, až Sirius zavrávoral a dopadl na postel.
Sirius jako by se náhle probral z nějakého transu, najednou si uvědomil, co udělal. „Promiň... Harry... já...“ Jeho oči byly tak vyděšené, jako kdyby spatřil před sebou mozkomora.
Harry na něj šokovaně hleděl, absolutně neschopen slova, v jeho očích se mísilo překvapení a naprostý zmatek.
„Promiň mi to, prosím,“ zašeptal Sirius a zahanbeně skryl tvář do dlaní.
Harry, tak silně rozrušen, že málem nenašel východ, utekl z pokoje a hlasitě za sebou práskl dveřmi.
___________________________________
Co to mělo znamenat? Sirius ho políbil! A nebylo to žádné přátelské políbení, ale skutečný milenecký polibek! Nikdy ho ani ve snu nenapadlo, že svoji první pusu dostane od muže. A navíc si zpětně s hrůzou uvědomil, že přitom pocítil nikdy nepoznané vzrušení.
Když z něj po chvíli vyprchal ten prvotní šok, otočil se na záda a pokusil se s chladnou hlavou přemýšlet nad tím, co se stalo. Už dříve si všiml, že se mu Sirius posledních pár dní vyhýbal a teď možná pochopil jeho důvod. Sirius k němu cítil něco víc, než jen obyčejný vztah kmotra ke svému kmotřenci. Nešlo mu ale do hlavy, kde se u něj najednou vzalo tolik náklonnosti k němu, když se znali tak krátce. Vždyť počet jejich společných dnů by se dal sotva spočítat na prstech dvou dlaní.
Harry si přejel jazykem po rtech. Cítil na nich ještě chuť Siriusova polibku a uvědomil si, že mu je to docela příjemné. Zalekl se toho a rychle si otřel rty do hřbetu ruky, až si je málem sedřel.
Opět se vrátil k myšlence, co Siriuse přimělo takhle se chovat. Přistihl se, že teď, když už se z toho trochu vzpamatoval, se na něj vlastně za to nezlobí. Měl ho příliš rád na to, aby to narušilo jejich vztah. Zlobil se spíš sám na sebe, že odtamtud utekl a nedal Siriusovi šanci vysvětlit mu, proč to udělal.
Po chvíli váhání se rozhodl, že se tam vrátí a zeptá se ho na to. Už se chtěl zvednout z postele, když se najednou rozletěly dveře a dovnitř vtrhl Ron.
„Kde jsi, člověče? Čekáme na tebe celý večer a ty se tady válíš. Pojď rychle, Fred přinesl novou hru Obscurio, všichni si zahrajeme.“
Harrymu dalo hodně práce vytěsnit z hlavy myšlenky na Siriuse a soustředit se na to, co mu říkal Ron. Neochotně se zvedl a odložil svoji návštěvu u kmotra na později.
*****
Pozdě večer, když se vracel do svého pokoje, potichu zaklepal na protější dveře, ty ale zůstaly před ním zamčené. Zkoušel to několikrát i následující den, ale Sirius mu neotevřel. Celý den se neobjevil v kuchyni, dokonce se tentokrát nezúčastnil ani schůze Řádu.
Molly si už o něj opět dělala starosti a když mu přinesla nahoru večeři a Sirius na ni jenom přes dveře houkl, že nemá hlad, nechala mu ji před dveřmi. Zůstala tam nedotknutá do příštího rána, kdy ji Harry nakonec odnesl zpátky do kuchyně.
Další den už Harry vzdal marné pokusy o navázání kontaktu se svým kmotrem a počkal si na něj na místě, kde s jistotou věděl, že tam přijde. I když Sirius sám už dva dny nejedl, na Klofana nikdy nezapomněl. Harry věděl, že ho chodil každý večer krmit.
Vylezl do podkroví, kde byl Klofan zavřený a čekání si krátil povídáním s hipogryfem. Po nějaké chvíli se v podkrovní místnosti objevil nic netušící Sirius a když spatřil Harryho, chtěl rychle couvnout, nakonec ale důstojně vešel dovnitř.
„Ahoj, Harry,“ pozdravil ho neutrálně a pak osvobodil několik krys z pastiček a začal je házet Klofanovi. Ten je hladově slupl jako malinu.
„Siriusi,“ začal váhavě Harry, vlastně ani sám nevěděl, jak má začít. „Chtěl jsem ti říct, že se na tebe nezlobím za to... no vždyť víš, co.“ Sirius krmil Klofana a nijak nereagoval. „Rád bych si o tom s tebou promluvil,“ pokračoval. „Bojím se, že dokud si to nevyjasníme, budeš se mi pořád vyhýbat. A já chci ten vzácný čas, který mi zbývá, než odjedu do Bradavic, strávit s tebou.“
Sirius poprvé projevil nějakou reakci. Ruka s mrtvou krysou mu poklesla a Klofan nespokojeně frkl, když se nedočkal svého pamlsku. Pohlédl Harrymu zpříma do očí a po chvíli ochraptěle promluvil. „Máš pravdu, Harry. Nejsem zbabělec, který se schovává před zodpovědností za své činy.“ Hodil poslední krysu Klofanovi a pak si kouzlem očistil ruce. „Promluvíme si u mne... jestli ti to nevadí...?“ pohlédl na něj nejistě.
„Vůbec ne,“ pousmál se Harry a pak spolu sešli o patro níž. Sirius tiše zavřel za nimi dveře a nabídl Harrymu židli, sám si sedl na postel, co nejdál od něj.
Chvíli na sebe mlčky hleděli, ani jeden nevěděl, jak začít. „Přinesu ti jídlo...“ nabídl se Harry.
Sirius zvedl na protest dlaň. „Ne, pak si pro něco dojdu. Teď ti chci... vysvětlit...“ prohrábl si nervózně husté černé vlasy. „Harry... to, co se stalo, bylo... neomluvitelné.“ Harry ještě nikdy neviděl svého kmotra v takových rozpacích, v jakých byl teď.
„S Jamesem... tvým otcem... jsme byli od první chvíle nerozlučná dvojice,“ začal pomalu. „Všude jsme chodili spolu, dokonce i za holkami. Na jejich pozornost jsme si nikdy nemohli stěžovat," uculil se trochu namyšleně při té vzpomínce. "Po Lily, tvé matce, James pokukoval už od páté třídy, ona ho ale odmítala. A pak... v šestém ročníku jsem utekl z domu a začal jsem bydlet s Jamesem u Potterových. A tam se stalo něco, s čím jsme nepočítali,“ zhluboka se nadechl a sklopil zrak. „Zamiloval jsem se do Jamese.“
Nastalo hrobové ticho. Sirius seděl nehybně v předklonu a mlčel, Harry na něj vyjeveně hleděl a nevěřícně vstřebával to, k čemu se mu teď Sirius přiznal. Pak se velice tiše zeptal přiškrceným hlasem. „Ty... ty a můj otec... jste spolu...“ nedokázal to vyslovit dál.
Sirius konečně sebral odvahu se na něj podívat. Vyčetl z jeho vylekané tváře, na co se Harry ptá. Nepatrně zavrtěl hlavou. „James to vůbec nevěděl.“ Když to vyslovil, uslyšel Harryho úlevný výdech. „Na konci sedmého ročníku se zamiloval do tvé matky a začali spolu chodit."
Opět se rozhostilo ticho. Harry právě pochopil, proč má Sirius všude na zdech rozvěšené fotografie jeho otce. Najednou mu přišlo jeho kmotra líto. Tajně miloval muže, který mu jeho lásku nikdy neopětoval. Uvědomil si, že to, že je jeho otec mrtvý, musí Siriuse bolet stejně jako jeho, možná dokonce víc, protože Sirius Jamese důvěrně znal.
Harry se zvedl ze židle, přešel k posteli a posadil se vedle Siriuse. „Je mi to moc líto,“ hlesl tiše.
Sirius mu pohlédl do tváře. „Už je to dávno," pousmál se. "Když jsi ale sem před pár dny přišel, ihned jsem si všiml, jak moc se podobáš svému otci. Tvoje přítomnost mi ho najednou opět bolestně připomněla. Začal jsem se ti radši vyhýbat, věděl jsem, že není správné vracet se do minulosti.“
Harry překvapeně poslouchal, vůbec netušil, jak na Siriuse jeho silná podoba s otcem působí.
„To, co se tady předevčírem stalo, bylo neodpustitelné,“ pohlédl Sirius provinile na Harryho, „Na okamžik jsem se ztratil v čase. Myslel jsem... myslel jsem, že jsi James. Už se to nebude opakovat.“
"Proč bys ale měl líbat Jamese?" podivil se Harry.
Sirius pomalu zavřel oči. "Protože jsem po tom toužil. Snil jsem o tom ve svých představách."
"Tys ho nikdy nepřestal milovat... že ne?" pochopil Harry.
Sirius neodpověděl, oči měl pořád zavřené. Harry na okamžik zaváhal, pak sebral odvahu a položil Siriusovi ruku na zátylek. Sirius ztuhl a prudce otevřel oči. Harry se pomalu přiblížil k jeho rtům, hledíc mu přitom zblízka do jeho široce otevřených očí.
„Co to děláš?“ vydechl zaraženě Sirius a učinil chabý pokus zarazit to. Harry se ale nenechal. Přitiskl své rty na ty jeho a pokusil se o plachý polibek. Tentokrát to byl Sirius, kdo byl tím nečekaným zážitkem zaskočen. Na krátký okamžik, kterému se nedokázal ubránit, dovolil Harryho rtům dotýkat se těch jeho, hned v příští vteřině se ale od něj s pocitem viny odtáhl.
„Nedělej to, Harry,“ varoval ho.
„Já to ale chci udělat,“ řekl Harry potichu.
„To přece nesmíme,“ napomenul ho Sirius ostře a odsedl si od něj dál.
„Nikdo se to nedozví.“
„Harry... odejdi, prosím, do svého pokoje,“ požádal ho Sirius naléhavě. Prudce vstal a začal nervózně přecházet po místnosti.
Harry se poslušně zvedl. „Dobrou noc,“ popřál mu a opustil jeho pokoj.
Sirius si sedl na kraj postele a chvíli se ani nepohnul. Pak kouzlem odemkl tajný šuplík v nočním stolku, vytáhl z něj ohmatanou pohyblivou fotografii a tesklivě se na ni zahleděl.
Usmíval se z ní na něj zamilovaně se tvářící šestnáctiletý James, ležící nahý v rozválené posteli, brýle měl odložené na stolku. Pak se otočil k osobě, ležící vedle něj a začal se s ní vášnivě líbat.
Sirius si tuto scénu moc dobře pamatoval. Vznikla o letních prázdninách u Jamesových rodičů v době, kdy spolu už skoro rok chodili. James dostal tenkrát bláznivý nápad, že si spolu udělají provokativní líbací fotografii. Vždycky měl v povaze hodně riskovat, Sirius ale nebyl ani za mák lepší, takže vznikla tahle indiskrétní fotografie.
Bylo to jediné, co Siriusovi zbylo jako památka na jejich téměř dvouletý milostný vztah, než jej James kvůli Lily ukončil. Opatrně zas fotografii zasunul zpátky do šuplíku a důkladně zajistil kouzly. Tohle jejich tajemství zůstane navěky uchované. Obzvlášť Harry se nikdy nesmí dozvědět, jak to tenkrát s ním a jeho otcem doopravdy bylo.
*****
Harry tu noc neusnul. Už několik hodin civěl ve tmě na baldachýn své postele s nebesy a utápěl se ve zmatených myšlenkách. Pochopitelně ho překvapilo, k čemu se mu Sirius přiznal. Ale tohle zdaleka nebylo důvodem, proč nemohl celou noc zamhouřit oko. Ať se snažil sebevíc, nedokázal dostat z hlavy Siriusův první polibek. Vždycky tajně snil o tom, jak se někde v tmavém koutě bradavických chodeb líbá s Cho Changovou. Teď ho Cho najednou přestala úplně zajímat a jeho touhy se začaly ubírat jiným směrem.
Polilo ho horko, když si uvědomil, že touží znovu prožít tu intimní chvilku se Siriusem. Nedokázal to pochopit, Sirius je přece muž, a navíc jeho kmotr, takže něco jako nevlastní otec, a jediný skoro příbuzný, kterého má. Přesto se tomu nedokázal nijak ubránit.
Ráno došel nevyspalý a unavený do kuchyně na snídani. Sirius už tam byl a hladově házel do sebe míchaná vajíčka. Když se jejich pohledy setkaly, Harry se na něj přátelsky usmál, Sirius mu ale úsměv neopětoval a klopil oči do talíře. Harry si sedl naproti němu, pustil se do své snídaně a mlčky ho přitom pozoroval, čekal, jestli s ním jeho kmotr naváže konverzaci, anebo se na něj alespoň podívá.
Sirius rychle dojedl a zvedl se od stolu, ani talíř si po sobě neuklidil. „Molly, díky za snídani,“ hlesl a aniž by o Harryho zavadil pohledem, spěšně vypadl z kuchyně.
Harry byl zmatený. Rozhodl se, že hned, jak se nají, dojde za ním. Paní Weasleyová ho ale ihned po snídani spolu s Ronem a Hermionou zaměstnala na celé dopoledne s úklidem prvního patra. Odpoledne byla schůze Řádu, která trvala až do večera, takže k Siriusovým dveřím se Harry dostal až po večeři.
Zaklepal. Chvíli bylo ticho, ale pak se zevnitř ozval Siriusův tlumený hlas. „Pojď dál, Harry.“
Harry vešel a zavřel za sebou dveře. „Jak jsi věděl-“
„Sem za mnou nikdo nechodí kromě Remuse, Molly a tebe. Remus je už pár týdnů pryč a Molly je vždycky slyšet už z dálky.“ Sirius ležel na posteli a strefoval se kletbami do nějakého terče na protější zdi.
Harry zvědavě nakoukl, do čeho to s takovou zuřivostí střílí. Na zdi nad krbem byla přichycena velice amatérsky nakreslená podobizna tváře, která by se při troše dobré vůle mohla trochu podobat hadímu obličeji lorda Voldemorta. Jeho hlava byla na mnoha místech rozervaná od přímých zásahů. Harry sebou cukl, když mu kolem ucha prolítla další kletba, zaryla se přímo doprostřed čela Pána zla a vyrvala ze zdi kousek omítky, což vypadalo, jako by mu vystřelil z hlavy mozek.
„Už jsem ho ve svých představách zabil aspoň tisíckrát. Doufám, že budu mít příležitost zabít ho doopravdy a pomstít Jamesovu smrt,“ procedil nenávistně mezi zuby a odložil hůlku na noční stolek.
„Proč jsi přišel, Harry?“ zeptal se pak trochu podezíravě. Zvedl se z postele, posadil se za stůl a přistrčil Harrymu druhou židli.
„Říkal jsi...“ začal Harry opatrně, „...že kdybych cokoliv potřeboval, mám přijít za tebou.“
„Samozřejmě, to platí. Posaď se a povídej,“ pohodlně se rozvalil na židli a obezřetně upřel zrak na Harryho.
Harry židli ignoroval. „Já... totiž... pořád musím myslet na to, co jsi mi včera řekl,“ vyhrkl konečně ze sebe.
Sirius si zhluboka povzdechl. „Harry... byla to chyba, že jsem ti prozradil své tajemství. Ještě větší chyba byla, že jsem se předtím neovládl. Mohl bys na to, prosím, zapomenout?“ požádal ho naléhavě.
„To jsem zrovna nemyslel,“ zavrtěl Harry hlavou. „Měl jsem na mysli to, jak jsi řekl, že... vidíš místo mne mého otce...“ šeptl opatrně a udělal k němu krok blíž. „Jenže já nechci na to zapomenout.“
Než mu v tom Sirius stačil zabránit, vzal jeho neoholenou tvář do dlaní a nedočkavě ho políbil na ústa. Jeho polibek už nebyl tak nezkušený, byl přesycen vášní a touhou, která z něj v tomto okamžiku vyvěrala.
Sirius měl co dělat, aby ho ze sebe setřásl, až se přitom pod ním nebezpečně zakymácela židle. „Harry! Nemůžeš mě takhle provokovat!“ pokáral ho rozhořčeně, stěží ale dokázal skrýt rozrušení v hlase.
„Proč ne?“ namítl dotčeně Harry.
„Není to správné! Jsi... jsi ještě kluk!“
„A to, že ses zamiloval do mého otce, když vám bylo zrovna tolik, co teď mně, to ti tenkrát nevadilo?“ zpražil ho Harry naštvaně.
Sirius zůstal jako ochromený. „To... to jsem byl mladý. A byl to James... ne ty,“ ohradil se zaskočeně.
Harry udělal opatrný krok k němu. „Siriusi... podívej se na mně,“ vynutil si, aby Sirius k němu zvedl zrak. „Nemohl by sis na chvíli představit, že jsem James?“ řekl potichu.
Chvíli si mlčky hleděli do tváří. „Víš, co ode mne žádáš, Harry? Chceš, abych se vrátil do své minulosti?"
„Jenom když budeme spolu sami,“ nedal se odbýt Harry.
Sirius se na něj upřeně zahleděl. „Proč to chceš?“
„Protože chci být s tebou. Jsi jediný, kdo mi zůstal.“
"Harry, jsme přece spolu. Můžeš u mne trávit každé prázdniny a až skončíš školu, můžeš tady bydlet se mnou napořád, jestli budeš chtít."
"Ty to nechápeš. Přál bych si, aby byl náš vztah důvěrnější, než jen kmotr a kmotřenec. Chtěl bych, aby bylo mezi námi stejně hluboké přátelství, jako jste to měli s mým otcem," naléhal Harry. "A... já bych ti nabídl i víc, než jen přátelství jako on," dodal tiše a tváře mu zrudly studem.
Sirius na něj překvapeně pohlédl, takovouhle nabídku by od něj nikdy nečekal. "Vážím si toho, Harry," řekl očividně zaskočen. "Ale..." ztěžka polkl, jak se mu stáhlo hrdlo, "...Jamese mi nemůžeš nikdy nahradit,“ dodal potichu a jeho oči se zamlžily jako orosené okno.
„Alespoň se o to pokusím," nevzdával to Harry.
Sirius se přinutil k úsměvu. „V té paličatosti jsi celý po otci.“ Poté zase zvážněl a přimhouřenýma očima chvíli Harryho pozoroval, než promluvil. „Byla by to ta nejšílenější věc, jakou jsem kdy udělal," poznamenal pořád ještě ne zcela přesvědčen.
"Od kdy se bojíš výzev?" ušklíbl se provokativně Harry.
"Jako bych slyšel Jamese," rozesmál se nakonec Sirius štěkavým smíchem.
_________________________________________
"Nemusíš se chovat tak příšerně nenápadně, Harry," usmál se Sirius pobaveně. "Všichni vědí, že jsi u mně. Zmínil jsem se dole v kuchyni, že ti budu každý večer dávat soukromé hodiny z obrany proti černé magii," mrkl na něj potměšile, pro jistotu ale zajistil dveře zamykacím a protizvukovým kouzlem.
"To bylo vážně chytré," uculil se tupě Harry a rozpačitě tam stál, jako by čekal, až zahřmí.
Sirius k němu pomalu vykročil, pozorujíc ho přitom zpod přimhouřených řas. Zastavil se krok před ním a hleděl mu upřeně do očí, jako kdyby v nich hledal i ten nejnepatrnější náznak toho, že si to rozmyslel.
"Ještě pořád to chceš?" zeptal se ho tichým klidným hlasem.
"Ano," odpověděl bez přemýšlení Harry a přistoupil k němu tak blízko, že se navzájem téměř dotýkali hrudí. "A ty?" řekl stejně tiše.
Sirius neodpověděl. Vklouzl rukou do Harryho neposlušných vlasů, chvilku se jimi probíral a se zasněným výrazem pozoroval, jak se mu vlní kolem prstů, druhou ruku mu položil kolem pasu a přitáhl si ho těsně k tělu. Hleděl mu zblízka do tváře a studoval každý její detail, oči se mu zastíraly touhou a jeho dech se nepatrně zrychloval. Palcem mu přejel po pootevřených rtech, pak se k němu sklonil a jejich ústa se spojila v hlubokém polibku. Jeho touhou zamlžené oči se zavřely a on přestal vnímat všechno rušivé kolem a soustředil se jenom na ten dvacet let odříkaný polibek.
Harry uvolnil své tělo z napětí a nechal se unášet polibkem, po kterém toužil od chvíle, kdy ho jeho kmotr poprvé políbil. Objal Siriuse kolem krku a kmital jazykem v jeho ústech, snažil se napodobit zkušeného Siriuse. Opět ucítil to zvláštní příjemné vzrušení v podbřišku jako při jejich prvním polibku a slastně mu vzdychl do úst.
Sirius se s rostoucí vášní a touhou zmocňoval Harryho úst a nenápadně ho tlačil před sebou, dokud nenarazili na postel. Aniž by se na okamžik odtrhl od jeho snaživých úst, položil ho na ni a lehl si k němu. Pomalu mu vykasal tričko z džín a snažil se mu jej přetáhnout přes hlavu. Když se ho zbavil, s roztřeseným dechem přejel Harrymu dlaní po nahé hrudi a břiše.
Harry ležel jako prkno, i když ho Siriusovy doteky vzrušovaly k zbláznění. Nevěděl, co má dělat a proto nechal veškerou iniciativu na svém kmotrovi a soustředil se jen na jeho teplou dlaň na své kůži. Cítil, jak z toho důvěrného kontaktu začíná ve slabinách tuhnout.
"Kdyby se ti něco nelíbilo, zastav mě," řekl Sirius tiše a pak rukou sklouzl k Harryho poklopci a hbitými prsty jej během pár vteřin rozepnul. Vklouzl dovnitř a prsty přejel přes látku, jako by zkoušel, jak Harry zareaguje. Z Harryho hrdla se vydral překvapený slastný vzdech. Sirius si klekl a začal mu stahovat džíny i spodní prádlo, nespěchal, jako by mu dával možnost pořád si to ještě rozmyslet.
Nic se ale nestalo, Harry ho nezastavil, jenom ho široce otevřenýma očima trochu napjatě pozoroval. Džíny skončily na zemi a Harry zůstal ležet v Siriusově posteli úplně nahý. Pocítil stud a nutkání zakrýt si dlaněmi klín před Siriusovým zkoumavým pohledem, nakonec to ale neudělal. Tohle přece sám chtěl.
Sirius chvíli klouzal pohledem po Harryho nahém těle a oči mu svítily vzrušením. Zrakem na okamžik zavadil o jeho erekci a rty mu zvlnil pobavený úsměv. Jako mávnutím proutku se rychle zbavil své košile a kalhot a nahý se pak nad Harryho naklonil a vášnivě ho políbil, ruka se mu zvědavě rozeběhla po jeho těle a zkoumala každý centimetr jeho kůže.
Harry konečně překonal ostych a zapojil se do jejich milostné předehry. Objal Siriusova široká záda a dlaněmi putoval po jeho hladké kůži. Poprvé viděl svého kmotra nahého a jeho potetované tělo přitahovalo jeho zrak jako magnet. Stydlivě zavadil pohledem o jeho penis a v tu chvíli zapomněl na vytetované znaky na jeho těle. Poprvé v životě viděl ztopořený úd dospělého muže. Nezměrný stud, který ho nutil rychle odvrátit zrak od kmotrova penisu, sváděl uvnitř něj obrovský boj s nepřekonatelnou touhou dotknout se ho a sevřít v dlani. Přinutil se zavřít oči, aby té touze dokázal odolat a zhluboka vydechl.
Sirius si toho všiml. "Mám přestat?" zeptal se s obavou.
"Ne... ne!" zavrtěl hlavou Harry, "Pokračuj, prosím..."
Sirius se pousmál té důraznosti a sklouzl dlaní po jeho břiše a níž do klína. Cítil, jak se Harryho tělo zachvělo, když se prsty dotkl jeho vzpřímeného penisu. Sevřel kolem něj prsty a začal ho jemně hladit a třít. Sotva však začal, Harry se najednou napnul do oblouku, vykřikl rozkoší a postříkal jeho ruku svým spermatem.
"To sis moc dlouho neužil," usmál se Sirius, ale nemyslel to ve zlém. "Neříkej, že sis to ještě nedělal," podivil se nevěřícně.
"A-ano..." koktal Harry a uši mu hořely studem, "...ale tohle je jiné..."
"Myslím, že tohle nebude zdaleka jediná věc, kterou jsi ještě nezkusil," poznamenal Sirius záhadně a otřel si ruku do prostěradla. Přestal se věnovat Harryho ochabujícímu penisu a přesunul zájem mezi jeho hýždě. Z nočního stolu vytáhl lahvičku s gelem a vydatně si nalil na prsty. Opatrně, aby Harryho hned nevylekal, začal pomalu vsouvat prst do jeho otvoru. Ucítil jeho okamžitý odpor, ale s tím počítal, tušil, že je ještě panic.
"Úplně se uvolni... půjde to mnohem snadněji," poradil mu zkušeně a pokračoval v zasouvání prstu.
Harry byl ze všech těch nových věcí, které v tuto chvíli prožíval, hodně vyplašený, ale to neznamenalo, že to nechtěl. Naopak, i když to bylo pro něj něco neznámého, co ještě nikdy nezkusil, vzrušovalo ho to na maximum a cítil, jak moc si to přeje. Na Siriusovu radu se pokusil úplně se uvolnit a soustředil se jenom na to, co Sirius dělal.
Po chvíli už byl natolik uvolněný, že přijal v sobě tři prsty a počáteční nepříjemný pocit vystřídala příjemná slast. Zavřel oči a tiše vzdychal do hřbetu ruky, jak se pořád styděl naplno se projevit.
Sirius zkušeným okem i hmatem poznal, že Harry už je připraven. Lehl si na něj, váhu přenesl na své ruce, kolenem roztáhl jeho stehna od sebe a namířil svůj ztopořený penis k jeho otvoru. Opatrně zatlačil, překonal počáteční odpor a pak se začal v něm pomaloučku pohybovat. Pořád si držel svůj rozum pod kontrolou a ovládal se.
Harry tiše vyjekl, tohle bylo o poznání větší než prsty, ale hrdinsky vydržel. Prvotní bolest se pozvolna přerodila do blažených pocitů, které ho nadnášely jako na vlnách ke břehům opojné slasti. Jak Sirius postupně zrychloval své pohyby, tělo mu zaplavovala vlna nikdy nepoznané rozkoše, rozlévající se mu z podbřišku do celého těla. Tvář se mu stahovala slastnou křečí a z hrdla se mu draly legrační zvuky, které nedokázal ovládnout.
Siriusovi cukly koutky úst, jak se Harrymu zalíbilo to jejich doučování. "Pokud nebudeš mít takové hloupé otázky jako dnes..." poznamenal a dopnul si poslední knoflíček na košili. "A teď už radši běž. A kdybys někoho potkal, tvař se úplně normálně, jasný?"
Harry se vesele zakřenil a s přáním dobré noci vypadl z pokoje.
***
Příští dopoledne Harryho čekalo disciplinární řízení na ministerstvu kouzel kvůli nepovolenému kouzlení před zraky mudly. Stejně, jako se mu doteď pokaždé až neuvěřitelně dařilo vykrucovat se i z těch největších malérů, i z této šlamastyky vyšel bez jakékoliv úhony. Když se vrátil zpátky do hlavního štábu Fénixova Řádu, všichni mu nadšeně gratulovali k tomu, jak opět beztrestně vyvázl z průšvihu. Pouze Snape, který ho už dávno prokoukl, vztekle skřípal zuby nad tím, jak je to možné, že tomu brýlatému spratkovi vždycky všechno projde.
Během následujících dnů se Harry po večerech pravidelně vytrácel do pokoje svého kmotra, aby se mohli za zamčenými dveřmi na pár hodin vracet do Siriusových vzpomínek na minulost. Harry se konečně naučil netvářit se tak okatě nenápadně, když je náhodou někdo potkal spolu v kuchyni nebo jinde v domě a dokonce se odnaučil červenat se, kdykoliv se ho někdo úplně nevinně zeptal na Siriuse.
"Tak jak vám jde se Siriusem to učení, Harry?" zeptala se paní Weasleyová po dnešní večeři zvědavě a začala sklízet nádobí ze stolu. "Co všechno už jsi zvládl za ty dva týdny?"
Harry blýskl pohledem po svém kmotrovi a opět po dlouhé době zrudl jako podrážděný krocan. "Já... totiž..." nenapadla ho ani jediná kletba, kterou by si rychle mohl vymyslet, že ji trénují.
Sirius mu přišel na pomoc. "Harry toho od první lekce zvládl už opravdu dost. Dělá pokroky, hodně se snaží a rychle se učí," mrkl na svého kmotřence lišácky.
Harry se rychle otočil k ostatním zády, aby skryl pobavený úsměv a přehnaně snaživě skládal špinavé nádobí do dřezu.
"Jsem moc ráda, Siriusi, že se mu tak věnuješ. Co jsi začal Harryho doučovat, je jako vyměněný," pronesla všímavě Molly.
"Mohl bych taky někdy přijít na to doučování?" zaškemral Ron.
Harry zbledl a rychle šlehl pohledem k Siriusovi. Ten si však v klidu dopíjel svoji kávu a nenuceně se bavil s Ronem. "Proč bys nemohl? Klidně někdy přijď s Harrym." Ronovi zasvítily oči jako uhlíky.
"To ať tě ani nenapadne!" okamžitě zchladila Ronovo nadšení jeho matka. "Harry se s Ty-víš-s-kým už nejednou setkal a musí být náležitě připravený, pokud k tomu ještě někdy dojde! A ty ho v jeho učení nebudeš nijak rozptylovat!"
Harrymu unikl z plic tichý úlevný výdech, na druhou stranu ho ale trochu trápilo svědomí, že tajně podvádí paní Weasleyovou, která to s ním myslí dobře.
O hodinu později už ležel vedle Siriuse v posteli, ještě trochu zadýchaný, zpocený, s naprostým uspokojením ve tváři. Dlaní něžně hladil Siriusovu hruď a prsty se jemně probíral chloupky kolem jeho bradavek.
Sirius ležel na zádech, pod hlavou měl složenou ruku, prameny černých vlasů se mu neposlušně lepily na zpocené čelo. V koutku rtů svíral zapálenou cigaretu.
"Tohle jsou ty nejbáječnější prázdniny v celém mém životě," zamumlal Harry zasněně.
Sirius se pousmál. "Taky jsem ve tvém věku prožíval senzační prázdniny." Pootevřel jedno oko a nostalgicky spočinul pohledem na fotografii s Jamesem na zdi, pořízené toho osudného léta u Potterových.
Harry si toho nevšiml, byl zaneprázdněný jenom svými vlastními pocity. "Myslel jsi to vážně, když jsi paní Weasleyové říkal, že jsem v těch našich lekcích dobrý?" uculil se.
"Nebuď tak domýšlivý, Harry. Neřekl jsem, že jsi dobrý. Řekl jsem, že se snažíš a rychle se učíš. A to je rozdíl."
Harry zrudl jako rak a byl opravdu rád, že ho jeho kmotr nevidí. "Víš, že už jsem se vážně bál, že budu muset vzít sebou Rona?"
"To jsem si všiml. A měl jsi štěstí, že kromě mne nikdo jiný." Sirius si potáhl z cigarety a oklepal popel na zem vedle postele. "Jsi čitelný jako slabikář, Harry. Nauč se trochu se ovládat," zdůraznil mu. "A taky bys neměl být tak sobecký. Ron projevil vážný zájem o lekci z obrany a kdyby mu to jeho matka nezatrhla, moc rád bych mu předával své kouzelnické zkušenosti. Vám oběma, tobě by to určitě taky prospělo."
"Ale... to bychom pak přišli o naše tajné schůzky," zaprotestoval Harry vylekaně.
"Měl by sis ujasnit, co je pro tebe důležitější."
Harry nad odpovědí vůbec nemusel přemýšlet, v tom měl zcela jasno. Večerů se Siriusem se nehodlal za nic na světě vzdát. Náhle vyjekl bolestí a začal si prudce mnout čelo.
"Co se stalo, Harry?" Sirius se prudce posadil.
"To... to nic není... to ta jizva," třel si ji, aby trochu utlumil tu nesnesitelnou bolest. "Občas mě bolí," vysvětlil.
"To se mi vůbec nelíbí," zamračil se Sirius a upřeně Harryho pozoroval. "Měl bys o tom říct Brumbálovi, až budeš ve škole." Uhasil cigaretu do popelníku, vylezl z postele a začal se spěšně oblékat.
"Jo, jasně," odkýval mu to Harry, naštvaný na to své prokleté stigma, které jejich dnešní večer předčasně ukončilo. Zbývá mu už jenom pár posledních vzácných dní strávených se Siriusem, než bude muset odjet do Bradavic. Poprvé za těch pět let se na to vůbec netěšil.
__________________________________
V den odjezdu do Bradavic byl Harry už od rána tichý a zamlklý. Většinou se zdržoval v kuchyni, i když tam vládl naprostý chaos s přípravami, ale byl tam i Sirius a Harry s ním chtěl strávit poslední chvíle před odjezdem. Nedokázal si představit, že ho teď několik dlouhých měsíců neuvidí a že přijde o ty jejich společné večery.
*****
Školní rok nezačal vůbec příznivě. Místo učitele Obrany proti černé magii musí být doopravdy prokleté, protože rok od roku tento předmět s výjimkou Remuse Lupina učí horší a horší učitel. Tento školní rok se tohoto předmětu ujala první náměstkyně ministra kouzel, Dolores Umbridgeová. Její svérázné výukové metody a nezvyklé školní tresty, které Potterovi za jeho drzé chování při výuce se zvráceným potěšením udělovala, přiměly Harryho po krátké době částečně přehodnotit, koho z učitelů víc nenávidí, zda Umbridgeovou anebo Snapea.
Přísné nařízení ministerstva kontrolovat veškerou poštu zhatilo jeho naději, že si bude moct pravidelně psát se Siriusem. Zasáhlo ho to víc než čekal, nedokázal si totiž vůbec představit, že s ním nebude v žádném kontaktu až do Vánoc.
Když se opět začala ozývat bolest v jeho jizvě, namluvil si, že tohle by mohl být právě ten důvod ke korespondenci, o kterém mluvil Sirius. Chytil se příležitosti a poslal Siriusovi po sově zašifrovaný vzkaz. Nechtěl riskovat, že kdyby se dopis dostal do cizích rukou, zjistili by, komu píše a o čem.
Dny ubíhaly a od Siriuse pořád žádná odpověď nepřicházela. Harry začínal mít obavy, jestli se dopis vůbec k němu dostal. Jednoho večera zůstal Harry s Ronem a Hermionou v liduprázdné společenské místnosti až do půlnoci, protože Harry a Ron si jako vždy nestíhali udělat domácí úkoly v obvyklém čase.
"Harry!" odkudsi od krbu se ozval známý hlas. Harry zamrkal do plápolajících plamenů, pak vyskočil ze židle a přiběhl ke krbu.
"Siriusi!" vykřikl překvapeně a klekl si k ohni, jak nejblíž to šlo. Hermiona a Ron se k němu ihned přidali. "Co tady děláš?"
"Už jsem začínal mít obavy, že vás tady dnes už ani nezastihnu samotné, kontroloval jsem to každou hodinu," usmívala se na ně Siriusova hlava z ohniště.
"To jsi sem nahlížel každou hodinu?" žasl Harry, obličej měl celý rozpálený a určitě to nebylo z toho, že strkal hlavu málem až do krbu.
"Jenom na okamžik, abych zjistil, jestli už je čistý vzduch," ušklíbl se Sirius potměšile. "Nechtěl jsem posílat odpověď na tvůj dopis po sově, aby ho někdo nezachytil. Tak mě napadl tenhle způsob."
"To je skvělý nápad," zářil Harry a radost, že vidí Siriuse, z něj přímo čišela.
"Pospěšme si, nemáme moc času," pobídl je netrpělivě Sirius. "Harry, k té tvé jizvě. Dělá mi to trochu starosti. Co na to říkal Brumbál?"
"Říkal, že ta jizva mě pobolívá tehdy, když Voldemort něco silného prožívá. Radost, neúspěch, nebo vztek. Že jsme spolu myšlenkově propojeni."
Sirius se zamračil. "Ta představa propojení se mi vůbec nelíbí. Doufám, že Voldemort si tohoto spojení není vědom. Každopádně radši vše, co bude jenom trochu nezvyklé, ihned oznam Brumbálovi. Nejspíš se budeš muset smířit s tím, že teď, když se Voldemort vrátil, tě ta jizva bude bolet častěji."
"Neboj, zvládnu to," ujišťoval ho Harry.
"Mimochodem, kdy v nejbližší době zase půjdete do Prasinek? Říkal jsem si, že bychom se tam někde mohli sejít," Sirius šibalsky zamrkal na Harryho.
Harry už málem spontánně vyjekl radostí, ale Hermiona ho předběhla. "To ne! Co kdyby tě tam někdo uviděl? Ještě pořád tě hledají, Siriusi!"
"Kdo by mě tam asi poznal... přišel bych tam v podobě psa," argumentoval Sirius. "Myslel jsem, Harry, že bys mě zase rád viděl," pohlédl na svého kmotřence se širokým úsměvem.
Harry si mezitím uvědomil, že Hermiona má pravdu. I když velice toužil po osobním setkání se Siriusem, začal uvažovat reálně. "To bych samozřejmě moc chtěl. Ale je to příliš nebezpečné, Siriusi. Nemůžeme riskovat, aby tě chytili a zavřeli do Azkabanu," poznamenal opatrně.
Siriusova tvář potemněla. Upřeně pohlédl Harrymu do očí. "Myslel jsem, že jsi víc po otci, Harry. Jamese by právě to riziko lákalo," pronesl zklamaně.
"Siriusi, já -" Harry si nesmírně přál být teď tady s kmotrem sám. Před Ronem a Hermionou mu nemohl nic osobního říct, ani vysvětlit, co cítí a jaký má o něj strach.
"Už musím jít," prohlásil Sirius rozmrzele. "Napíšu ti, kdy se tady zase objevím. Pokud ovšem dokážeš překonat strach z takového rizika," neodpustil si ještě jízlivou poznámku a pak se rozplynul v plamenech.
Harry nešťastně hleděl do plápolajícího ohně, ve kterém zmizela Siriusova hlava. Hrdlo měl stažené ponížením z toho, že ho jeho kmotr považuje za ustrašeného zbabělce. Kdyby mu jenom mohl nějak dokázat, že není žádný srab a že je stejně odvážný, jako byl jeho otec. A on mu to dokáže.
*****
Příležitost se mu naskytla zanedlouho poté. Jelikož profesorka Umbridgeová tvrdě prosazovala na svých hodinách pouhou teorii obrany proti černé magii a přísně zakazovala praktické kouzlení, brzy všem došlo, že pokud se nenaučí žádná obranná kouzla, nebudou se v případě ohrožení dokázat bránit. Jednou večer proto přišla Hermiona s nápadem.
"Potřebujeme nějakého dobrého učitele, který nás tu obranu bude učit," zahleděla se významně na Harryho.
Ron s Harrym na ni překvapeně pohlédli. "Ty o někom takovém víš?"
"No jistě," zavrtěla pobouřeně hlavou, že to nepochopili. "Mám na mysli tebe, Harry. Sirius ti přece celé léto dával soukromé lekce z Obrany proti černé magii. Trénovali jste spolu každý večer, určitě musíš znát spoustu obranných kouzel."
Harry zrudl jako vlčí mák. "Ehm... já... totiž..." začal se trapně zamotávat do rozpaků.
"No tak, Harry, měl bys předávat své zkušenosti každému, kdo má zájem se něco naučit. Je nás víc, co chceme, abys nás učil zrovna ty."
"Ale já neumím o nic víc než ostatní," přiznal se Harry a pak se zarazil. "Cože? Co tím myslíš, že je vás víc?"
"No... jenom pár lidí. Já s Ronem, Ginny, Lenka, Neville, Fred s Charliem, a nejspíš i někdo z Mrzimoru a taky z Havraspáru. Celkem asi... ehm... osmadvacet lidí," špitla Hermiona.
"Tak tomu říkám jenom pár lidí," zašklebil se Harry.
"Tak půjdeš do toho? Naučíš nás všechno, co tě naučil Sirius?"
Harry pořád váhal. Moc dobře věděl, že ani v nejmenším není lepší než kdokoliv jiný, jenom měl prostě vždycky štěstí.
"A můžeš mi říct, jak si ty lekce kouzel vůbec představuješ? Vždyť víš, jaká nesmyslná nařízení ministerstva tady platí."
"Nesmyslná nařízení jsou od toho, aby se porušovala," oponovala Hermiona, což z jejích úst vyznělo stejně nepravděpodobně, jako kdyby Snape ohodnotil Harryho lektvar známkou Vynikající. "Samozřejmě, že se budeme scházet potají na nějakém tajném místě. Umbridgeová by asi neměla velkou radost, kdyby se dozvěděla, co děláme," zdůraznila Hermiona.
Harry přimhouřil oči a v hlavě se mu začala rodit rebelantská myšlenka. To je ta pravá šance dokázat Siriusovi, že se nebojí rizika. Co by asi Sirius řekl na to, kdyby se dozvěděl, že jeho kmotřenec vede tajný odboj proti přísným zákazům a příkazům vrchní vyšetřovatelky a přímo za jejími zády učí své spolužáky zakázaná kouzla?
"No... vlastně... proč ne... jasně!" souhlasil najednou nadšeně. Jeho otec by to určitě bez váhání udělal a on chtěl být jako jeho otec, a ze srdce doufal, že to Sirius ocení. To, že se na jejich společných večerních schůzkách žádná zaklínadla nikdy neučil, nebylo v tuto chvíli podstatné, přinejhorším může své kamarády naučit vykouzlit alespoň Patrona.
*****
Sirius se od té doby, co se Harry odmítl s ním setkat v Prasinkách, už v krbu neobjevil a ani od něj nepřišla žádná sova, což ale Harry spíš přisuzoval jeho opatrnosti, aby se dopis nedostal do nesprávných rukou. Při výletě do Prasinek se částečně se strachem, ale stejně tak i s tajnou nadějí neustále rozhlížel, jestli k nim odněkud nepřiběhne černý chundelatý pes. Nedokázal přesně určit, jestli cítil spíš úlevu, že se Sirius zachoval zodpovědně a neriskoval návštěvu Prasinek, anebo smutek a frustraci, že promarnil příležitost setkat se po dlouhé době se svým kmotrem.
Při posledním letošním famfrpálovém zápase si Harry málem nechal vyfouknout Zlatonku přímo před nosem, protože ze své výšky najednou zahlédl na bradavických pozemcích siluetu velkého černého psa. Po vyhraném zápase se rychle vydal do míst, kde psa zahlédl, ale nikoho a nic nenašel. Nakonec připustil možnost, že se mu to jenom zdálo.
Jizva ho pobolívala čím dál častěji a intenzivněji a v noci míval pořád stejné, velice živé sny, ve kterých bloudil temnými, studenými chodbami až ke dveřím na jejich konci. Než však stačil ty dveře otevřít, pokaždé se probudil, celý zpocený a vysílený. Poslední dobou míval občasné výpadky vědomí, během kterých se převtěloval do Voldemorta, viděl jeho očima, cítil jeho nálady, četl jeho myšlenky. Vždycky tyto stavy doprovázela ukrutná bolest v jizvě. Harry hledal způsob, jak by mohl dát vědět Siriusovi, co se to s ním děje, nakonec se ale rozhodl, že to počká do vánočních prázdnin, které chtěl stejně trávit na Grimmauldově náměstí.
Těsně před prázdninami se mu zdál podivný sen. Opět se ocitl v chodbě, kterou ve snu navštívil už mnohokrát, tentokrát ale chodbou nešel, plazil se po studené černé dlažbě. Plížil se neslyšně ke dveřím, které ho vždycky lákaly otevřít je. Seděl u nich muž. Spal. Harry zaútočil na toho muže a dlouhými zuby mu prokousl krk. Muž křičel bolestí a Harry cítil na rozeklaném jazyku jeho teplou krev.
Brumbál podle Harryho popisu přesně věděl, kam má poslat pomoc a Harry touto realistickou vidinou zachránil panu Weasleymu život. Přesto byl z toho nadmíru vyděšený. Sdílet s Voldemortem jeho zvrácené touhy a dokonce se jich nedobrovolně aktivně účastnit mu nahánělo panický strach. Bál se usnout, aby se ve snu opět neproměnil v zabijáckého hada, bál se zavřít oči, aby nebyl proti své vůli znovu vtažen do vizí Pána zla. Musel se o své pocity s někým podělit, jinak se obával, že přijde o rozum.
Jedinou jeho útěchou bylo, že už zítra začínají vánoční prázdniny a on se konečně setká se svým milovaným kmotrem. Ještě nikdy se mu školní pololetí nezdálo tak nekonečně dlouhé.
__________________________________
Harry se přemístil na poslední schod před dveřmi domu číslo 12 na Grimmauldově náměstí. Klepl zrezivělým klepadlem ve tvaru stočeného hada na dveře a nervózně čekal, netušil, jak ho jeho kmotr uvítá. Dveře se po chvíli otevřely a v nich stál Sirius. Na neoholené tváři se mu objevil široký úsměv.
"Harry... pojď dál, už na tebe čekám," otevřel dveře dokořán a pozval ho dovnitř. Očividně už bylo to jeho rozčarování z Harryho zbabělosti zapomenuto.
Harry rychle proklouzl dovnitř a sotva Sirius zavřel dveře, vrhl se mu do náruče a radostně ho objal. "Siriusi! Ani netušíš, jak jsem se na tebe těšil!"
Siriuse ten nečekaný nápor citů lehce vyvedl z míry. "Pomalu, pomalu, vždyť mě uškrtíš," rozpačitě si Harryho sundal z krku.
"Ahoj, Harry, moc rád tě opět vidím," ozval se čísi hlas na konci haly. Harry bleskově odskočil od Siriuse a zamrkal do šera chodby. "Profesore Lupine...?" Harryho hlas zněl překvapeně a zaskočeně zároveň.
"Už dávno nejsem profesorem," usmál se na něj Lupin. "Říkej mi Remusi jako ostatní."
"Remus se teprve předevčírem vrátil z několikaměsíčního pobytu mezi vlkodlaky. Bude tady s námi i na Vánoce," oznámil Sirius Harrymu radostnou novinu. "Jsem šťastný, že po dlouhých čtrnácti letech budu konečně trávit vánoční svátky ve společnosti lidí, které mám rád."
Harry se tak šťastně jako jeho kmotr netvářil, ale profesora Lupina měl vždycky rád a respektoval ho, tak přetrpěl to zklamání, že tady nebude se Siriusem sám.
"Nestůjme tady a pojďme do kuchyně. Určitě máš co vyprávět za tu dobu, co jsme se neviděli," navrhl Sirius a všichni tři vyrazili do nejdůležitější místnosti v celém domě.
"Už je tu zase ten Potterovic fakan." Přes kuchyň se pomalu šoural domácí skřítek, absolutně ignoroval přítomné a mumlal si pod nos. "Kdyby má paní viděla, co za sebranku se to v jejím domě schází, co by asi chudákovi Kráturovi řekla? Kriminálník a vrah, špinavý vlkodlak a ten hloupý spratek, co zastavil Pána zla. Ach, ta hanba pro rod Blacků."
"Dost, Kráturo! A ven!" zařval na skřítka Sirius a vykázal ho z místnosti.
"Rozkazuje si tady, jako kdyby mu to tady patřilo. Má paní by nikdy neodkázala svůj dům krvezrádci starobylého a vznešeného rodu Blacků," huhlal si Krátura pro sebe a pak zmizel za dveřmi.
Sirius dělal, jako by skřítek vůbec neexistoval. "Slyšel jsem o té tvé tajné armádě, Harry," poznamenal se širokým úsměvem, zatímco připravoval do konvice čaj. "Udělal jsi mi radost. Máš odvahu jako tvůj otec. James by byl na tebe hrdý," pochválil ho nadšeně.
Harry se přímo tetelil štěstím, tohle bylo od Siriuse to nejvyšší uznání, jaké si mohl vůbec přát. Přirovnal ho k jeho otci a Harry tím postoupil o další stupínek blíž k dokonalé podobě svého otce.
"Nevím, jestli je to moudré," zapochyboval Remus. "Pokud mu na to Umbridgeová přijde, můžou ho vyloučit ze školy. Poznal jsem na vlastní kůži, čeho je ta čarodějnice schopna."
"Ty jsi měl odjakživa plné kalhoty strachu, Remusi," odfrkl si Sirius. "Harry to má v krvi po Jamesovi, nebát se porušovat pravidla a školní řád. Vždycky mu všechno prošlo, stejně jako Jamesovi," zastával se kmotřence. Remus už radši nic neříkal a přitáhl si k sobě hrnek s čajem.
"Harry, co ta tvoje jizva," obrátil se Sirius ustaraně zpátky k Harrymu. "Pověz mi o tom tvém živém snu, když jsi zachránil Artura."
"Já jsem ho nezachránil. To já jsem ho napadl," téměř vykřikl a podrobně jim vylíčil, jak to všechno bylo. Konečně to dostal ze sebe, konečně se mohl někomu svěřit s tím, jaký má strach z toho podivného propojení s Voldemortem, z toho, jak vidí jeho očima, jak živě prožívá jeho vztek, jak cítí jeho touhu zabíjet.
"Jsou to jenom zlé sny, Harry, nic víc," utěšoval ho Sirius.
"To nejsou sny!" vyjekl Harry. "Když jsem se díval na Brumbála, na okamžik jsem měl obrovskou chuť ho zabít. V tu chvíli jako bych to nebyl vůbec já. Hrozně mě přitom bolela ta jizva."
Remus se Siriusem se po sobě znepokojeně podívali. "Myslím, Harry, že si děláš zbytečné starosti s něčím, co nemůžeš ovlivnit," snažil se ho upokojit Sirius. "Pojď, ukážu ti tvůj nový pokoj. Remus obývá ten po Regulusovi."
Vystoupali spolu mlčky do prvního patra a vešli do pokoje, ve kterém v létě bydlel Ron. Sirius k Harryho nelibosti nechal dveře otevřené. "Trochu jsem tady uklidil, pár měsíců sem nevkročila ani noha. Až se zabydlíš a odpočineš si, přijď za námi dolů, Krátura zatím připraví něco k jídlu," usmál se na něj a otočil se k odchodu.
"Siriusi, počkej," zadržel ho Harry, potichu zavřel dveře a přistoupil k němu na půl kroku. "Rád bych... myslíš, že bych mohl..." koktal a jeho tvář rudla jako nebelvírský prapor. "Ehm... můžeme se opět scházet u tebe jako v létě?" vydoloval to ze sebe konečně.
Sirius ztišil hlas. "Tebe to ještě nepřešlo?"
Harry důrazně zavrtěl hlavou. "Doufám, že tebe taky ne." Rudá tvář mu okamžitě pobledla leknutím.
Sirius se mimoděk ohlédl ke dveřím. "Teď je tady Remus. Nebude to snadné, většinu času trávíme spolu. Teď se nemůžeme vymluvit na to, že ti dávám lekce z Obrany. Remus by u toho určitě chtěl být taky."
Harry se zatvářil, jako by mu někdo na pískovišti rozkopal bábovičku. Celý ten děsivý školní půlrok přetrpěl jenom proto, že na jeho konci ho čekaly dva úžasné týdny ve společnosti Siriuse. Samozřejmě, tohle se mu splnilo, ale Harry očekával víc. Chtěl pokračovat v tom jejich utajovaném vztahu, chtěl s ním opět prožívat ty vášnivé chvíle, chtěl se s ním zase milovat.
"Počkáme, až usne. Třeba až do noci," nemínil se jen tak lehce vzdát.
Sirius se pobaveně zasmál. "Čekat, až usne vlkodlak, je přinejmenším pošetilé." Chvíli sledoval Harryho skleslý výraz, který se ten kluk ani nesnažil skrývat. "Vidím, že ti na tom dost záleží. Pokusím se něco vymyslet. V noci nikam nevycházej a počkej na signál."
Harryho zachmuřenou tvář rozzářil široký úsměv od ucha k uchu. "Jsi naprosto úžasný, Siriusi." Spontánně, aniž by nad tím vůbec přemýšlel, přitiskl své rty na jeho překvapená ústa. Sirius se neovládl, zabořil ruku do jeho kadeří a přitáhl si ho do hlubokého polibku. Harry mu úplně zvláčněl pod rukama, To, o čem snil v Bradavicích potajmu každičkou noc, se teď stalo alespoň částečně skutečností. Museli zatím držet na uzdě své touhy, protože tam dole na ně čeká Remus. Ale i vlkodlak přece musí někdy spát.
*****
Sirius nakonec musel připravit večeři pro všechny sám, protože Krátura nebyl nikde k nalezení. Po večeři se přemístili do Siriusova pokoje, kde si společně povídali o všem možném, pouze na Řád a Harryho propojení s Voldemortem celý večer nepřišla řeč. Harry se odebral jako první do svého pokoje. Spát samozřejmě nešel, posadil se do křesla blízko dveří a ve tmě netrpělivě čekal na znamení od Siriuse.
Netušil, na jak dlouho usnul, najednou ho probudil nějaký podezřelý zvuk. Málem vyjekl úlekem, ústa mu však zakryla něčí dlaň. "To jsem já," ozval se tichý šepot. Zasvištělo švihnutí hůlky a místnost ozářilo slabé světlo rozžatých svící. Cvakl zámek a vzduch se zachvěl protizvukovým kouzlem.
"Siriusi," zašeptal Harry a vyskočil z křesla. Sirius ho prudce sevřel v náručí a jejich rty se spojily ve vášnivém polibku. Sirius, aniž by se odtrhl od Harryho úst, z něj začal strhávat oblečení a Harry mu přitom nešikovně pomáhal. Pak nedočkavě serval šaty ze sebe a nazí klesli na postel, Harry si ani nestihl odložit brýle.
"Ach, Jamesi... jsi tady opět se mnou," vydechl Sirius vzrušeným hlasem, oči měl zastřené chtíčem. "Šíleně po tobě toužím," sténal touhou mezi vášnivými polibky, jeho velké ruce žádostivě hladily chlapcovo nahé tělo, Sirius si ale sotva uvědomoval, že je to Harry. "Nikdy se tě nevzdám... nikdy tě nepřestanu milovat," šeptal ochraptělým hlasem, když divoce přirážel do vzrušením rozechvělého milovaného těla.
Harry měl nohy vyložené na Siriusových ramenou a jeho penis cítil daleko v hlubinách svého těla. Brýle měl zamlžené horkým dechem, jeho vzdechy se plíživě rozléhaly do ticha. Přívaly slasti se přes něj přelévaly jako mořský příboj, až ho nakonec zcela zaplavily v mohutné vlně vyvrcholení.
Sirius, který se už jen stěží ovládal, přitvrdil v posledních vteřinách na rychlosti a intenzitě přirážení, dokud ho stupňující se rozkoš nevrhla do náruče bouřlivého orgasmu, jeho dlouhý, slastně mučivý vzdech rezonoval v tíživém tichu ponurého domu. Ruce se mu podlomily a on vyčerpaně padl na tělo pod sebou. Zavřel oči a snažil se zklidnit svůj dech. "Miluji tě, Jamesi," zašeptal tiše blízko Harryho ucha.
Několik dlouhých minut leželi na sobě, zpoceni a ukojeni, zdálo se, že oba usnuli únavou, když se Sirius konečně pohnul, otevřel oči a pohlédl na Harryho. Skulil se vedle něj a zhluboka oddechoval. "Teď by to chtělo cigaretu," vyslovil toužebné přání a olízl si rty.
Harry se uchechtl. "Tohle ti poskytnout nedokážu." Otočil se na bok, podepřel si hlavu a přimhouřenýma očima sledoval ve slabém světle Siriusovu tvář. Utrpení, které jeho kmotr prožil během těch nespravedlivě odsouzených dvanácti let v Azkabanu, se mu vepsalo do obličeje v podobě nesmazatelných vrásek bolesti a bezmoci, které ale překvapivě jeho tvář dělaly ještě přitažlivější, když mu dodávaly vzhled drsné mužnosti a vyzrálosti.
Harry si už nějakou dobu uvědomoval, že mu jeho kmotr není lhostejný. Je to nejdůležitější člověk v jeho životě. Je jeho vzorem, nesmírně obdivoval tu jeho odvahu a statečnost čelit všem překážkám, které mu nelehký osud připravil. A nebál si sám sobě přiznat, že ho přitahuje i jako muž. Sirius je pohledný a přitažlivý, a jak už se Harry mnohokrát přesvědčil, i velice zkušený a něžný milenec. Obával se, že na svém kmotrovi začíná být závislý.
"Moc mi chybělo, když jsme se během školního roku nemohli vidět," přiznal se mu tiše.
Sirius se pousmál pod vousy. "To není tak docela pravda. Já jsem tě viděl častěji, než vůbec tušíš. Byl jsem u každého tvého famfrpálového zápasu."
"Cože?" Harry se úplně vyděsil. V poslední chvíli spolkl poznámku ohledně Siriusovy nezodpovědnosti, nechtěl vypadat v jeho očích opět jako zbabělec. "Jak jsi se tam dostal?"
"Přes Chroptící chýši a vrbu mlátičku přece."
"Viděl jsem tě!" Harrymu se najednou vybavila v mysli vzpomínka na černého psa, kterého zahlédl při posledním zápase. "Proč jsi tak riskoval?" snažil se, aby to neznělo vyčítavě.
"Všiml jsem si toho. Málem jsi kvůli tomu přišel o Zlatonku," zasmál se Sirius. "Chtěl jsem se podívat, jestli jsi stejně dobrý chytač, jakým býval James." Hlas se mu přitom trochu zachvěl.
"A jsem?"
Sirius chvíli neodpovídal. "Ano. Jsi stejně dobrý, jako byl tvůj otec," řekl nakonec potichu. "Měl jsem pocit, jako bych viděl na tom koštěti Jamese." Oči se mu zaleskly a on je pomalu zavřel.
Harry měl alespoň tolik rozumu, že na to nic neřekl a zůstal potichu, i když ho Siriusovo srovnání s jeho otcem nesmírně potěšilo a dmul se pýchou. Pochopil ale, že Sirius teď potřebuje být sám se svými vzpomínkami. Mlčel a jen ho tiše pozoroval.
*****
Sirius se probudil do šera, ležel nahý na kraji postele, chlad mu pronikal až pod kůži. Všechny svíce už dohořely, za oknem začínalo svítat. Harry tvrdě spal vedle něj. Sirius přikryl jeho nahé tělo peřinou a vylezl z postele. Spěšně se oblékl a pomocí kouzla rozdmýchal v krbu dohořívající oheň. Pak tiše vyklouzl z pokoje a seběhl dolů do kuchyně. Myslel si, že tam bude takhle brzo první, ale za stolem už seděl Remus a popíjel svoji ranní kávu.
"Dobré ráno," pozdravil ho Remus a usmál se na něj.
"Co tady děláš tak brzy ráno?" řekl Sirius místo pozdravu a hlasitě zívl.
"Nemohl jsem spát. Už se na mně začíná projevovat blížící se úplněk. Harry ještě spí?"
Sirius se na okamžik zarazil. "Asi ano. Jak to mám vědět?" Rychle se otočil ke kredenci a začal si připravovat kávu.
"Chtěl jsem si s tebou promluvit o jedné důležité věci, než se Harry probudí," začal Remus.
Sirius si dal načas s přípravou ranního nápoje, teprve až když si postavil na stůl kouřící hrnek, pohodlně si sedl, zapálil si cigaretu a labužnicky z ní potáhl, Remusovi odpověděl. "O čem?"
"O tom Harryho propojení s Voldemortem. Nechtěl jsem o tom mluvit před Harrym, ale dělá mi to starosti."
"To nejsi sám, taky mě to znepokojilo," poznamenal chmurně Sirius. "Pokud Harry občas vidí a cítí to, co Voldemort, je jenom otázkou času, až si to jejich propojení Voldemort uvědomí a začne to využívat ve svůj prospěch. Mohl by se dívat Harryho očima a získávat od něj informace, aniž by Harry vůbec něco tušil."
"Myslím, že k prvnímu takovému pokusu už došlo, Siriusi," pronesl zamračeně Lupin. "Harry přece říkal, že když se díval na Brumbála, pocítil silnou touhu ho zabít. Obávám se, že zrovna v tu chvíli se na Brumbála skrz něj díval Voldemort."
Sirius se tvářil ustaraně. "Je dost možné, že by se Voldemort pokusil Harryho ovládat, anebo mu dávat příkazy. Harry by se mohl stát jeho zbraní."
"Vždycky, když dochází k nějakému spojení mezi ním a Voldemortem, bolí ho ta jizva," zamyslel se Remus. "Pro Harryho je ta bolest zajisté nepříjemná, ale mohl by to využít jako výstražný signál, že má být na pozoru. Voldemort určitě netuší, že Harryho ta jizva bolí, když jsou spolu propojeni."
"Budeme muset o tom informovat Brumbála. I když jemu to už možná taky došlo, jak Harry viděl ten útok na Artura."
"Zítra se vydám do Bradavic, promluvím si o tom s Brumbálem a rovnou si u Severuse vyzvednu vlkodlačí lektvar. Úplňkovou noc radši přečkám v Chroptící chýši... kvůli Harryho bezpečnosti," oznámil ponuře Remus.
"Fajn. Já zatím dohlédnu na Harryho, než Brumbál rozhodne, co s tím udělá."
Remus odsunul prázdný hrnek stranou a opřel si lokty na stůl. "Siriusi," pozorně se na něj zahleděl. "Harry... není... James."
"Cože? Co tím chceš říct?" znervózněl Sirius.
"Tím chci říct to, že Harry není James, i když se mu téměř k nerozeznání podobá," zopakoval Remus. "Zapomněl jsi, že mám vlčí sluch, a před úplňkem obzvlášť citlivý."
Sirius cítil, jak mu rudne obličej a rychle sklopil oči ke kávě, kterou začal přehnaně míchat. "Já to přece moc dobře vím, že není James," zamumlal zahanbeně. A pak mu to došlo. Překvapeně zvedl zrak k Remusovi, oči měl doširoka rozevřené ohromením. "Ty... ty jsi to věděl, že já a James..."
Remus přikývl. "Od první chvíle. Oba dva jste podcenili vlčí instinkty. Jsou bystřejší, vnímavější, citlivější než u lidí. Neměli jste šanci to přede mnou skrýt."
Sirius zíral na Remuse jako omráčený. Jeho a Jamesův společný přítel celou dobu věděl o jejich milostném poměru. Poraženě sklonil hlavu na prsa. "Neříkej to, prosím, Harrymu," řekl tiše.
"Nemám žádné právo mu to prozrazovat," uklidnil ho Remus. "Slib mi ale, že s tím přestaneš. Harry má dost svých starostí, abys mu pletl hlavu ještě ty."
"Právě o to jde, Remusi. Má spoustu jiných starostí, tak se potřebuje něčím odreagovat, rozptýlit se, přijít na jiné myšlenky. A tohle se mu líbí. Sám si to vybral."
"Myslím, že se to líbí především tobě. Pořád vidíš v Harrym Jamese. Jenomže James je už patnáct let mrtvý, Siriusi. Měl by ses konečně přestat utápět ve vzpomínkách a začít žít," vmetl mu Remus krutou pravdu do obličeje.
Sirius si vložil tvář do dlaní. "Ty to nemůžeš pochopit, Moony... nemiloval jsi..."
"Co ty můžeš vědět..." poznamenal skromně Remus. "Harry bude vždycky jenom náhradník. Jenomže co když vám to přeroste přes hlavu? Co když to Harry začne brát vážněji než ty?"
Sirius zmlkl. S takovou možností nepočítal. "Probůh, tak dobře! Promluvím si s ním o tom," připustil nakonec neochotně. "Ale prázdniny mu nezkazím, těšil se na to od léta a já chci, aby byl u mne šťastný. Po Novém roce-"
Dveře do kuchyně se otevřely a dovnitř vešel Harry. Byl ještě rozespalý, černé rozcuchané vlasy mu trčely na všechny strany. Siriuse píchlo u srdce. Přesně takhle vypadal James pokaždé, když se vedle něj ráno probouzel.
"Dobré ráno," pozdravil Harry oba muže a tajnůstkářsky se na svého kmotra usmál.
Remus pohlédl úsečně na Siriuse. Sirius se prudce zvedl od stolu, nohou odkopl židli a podrážděně zařval. "Kde je, sakra, ten Krátura, jak to, že ještě není na stole připravená snídaně?"
_____________________________
Krátura se celý den neukázal a špinavé nádobí v dřezu se vrchovatě kupilo. Sirius zuřil, tak nakonec dal kuchyň do pořádku Remus pomocí kouzel. K jídlu si otevřeli konzervy, protože ani jeden z nich neuměl vařit. Atmosféra v domě byla celkově celý den napjatá. Harry to vycítil, i když nechápal důvod, a tak trávil spoustu času nahoře s Klofanem. V noci se Siriuse nedočkal, i když tentokrát probděl skoro celou noc v křesle, kde nakonec zklamaný a frustrovaný za svítání usnul.
Poznámka autora: jedna ze dvou mých povídek, ve kterých jsem se konečně vypořádala po svém s neoblíbenou postavou neschopného Harryho Pottera. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář.