pátek 5. března 2021

Pokloň se smrti - dokončení

1. část povídky zde
    


V následujících týdnech se Potter snažil sblížit s profesorem lektvarů a omluvit se mu za to, co provedl. Po tom, co se dozvěděl pravdu, se už na něj nedokázal dívat stejnýma očima, což překvapilo hlavně Rona a Hermionu. Přesto jim neprozradil, co zjistil, cítil potřebu i povinnost tajemství Snapea a Lily zachovat. 

    Snape mu však nedal příležitost k tomu, aby byli spolu sami. Po té osudné noci okamžitě ukončil jejich lekce z nitrobrany a přestal mu dávat i školní tresty, i když by je Harry zrovna teď rád uvítal. Zato nikdy nevynechal příležitost, aby ho na svých hodinách ponižoval a zesměšňoval ještě víc, než kdy předtím. 

    Zapamatujte si, Pottere, že do kotlíku nikdy nevkládáme předměty, které nejsou uvedené v receptu!

    Vraťte se, Pottere! Říkal jsem, že hotové lektvary nikdy neodnášíme z učebny! A vy máte hábit pobryndaný výsledkem vaší dnešní práce!

    Tragické! Potter se nám opět do kotlíku vyzvracel!

    Až se budu chtít nadobro někoho zbavit, nechám si od vás zhotovit lektvar, Pottere. Je úplně jedno, jaký to bude, od vás bude i lektvar Dobré nálady smrtící!

    Harry to snášel bez připomínek, vlastně byl rád, že si ho Snape po tom všem vůbec všímá.

    A pak Harry Snapeovi na konci školního roku prozradil, že Voldemort drží Siriuse na odboru záhad. Věřil mu, že se o to postará. Po Siriusově tragické smrti několik týdnů truchlil a setkání s profesorem lektvarů zatím odložil na vedlejší kolej. 

    Příležitost se mu naskytla v novém školním roce, když Snape začal vyučovat Obranu proti černé magii. Po Harryho přímém střetu s Voldemortem na ministerstvu kouzel, ve kterém málem přišel o život, Brumbál nařídil Snapeovi, aby Harryho zasvětil do kouzel, která se na hodinách Obrany nikdy neučí - zakázaných kleteb z černé magie, aby se Harry dokázal Voldemortovi ubránit. Snape dělal vše pro to, aby se tomu vyhnul, ale Brumbál na tom trval a Snapeovi nezbylo nic jiného, než se podvolit.

    Harry zaklepal na dveře Snapeova kabinetu, který si profesor ponechal, přestože už lektvary neučil. Přišel o půl hodiny dřív, s předstihem, aby mu Snape zase nevyčinil jako posledně. Po vyzvání vstoupil dovnitř, poprvé po několika dlouhých měsících.

    "Jdete brzo, Pottere!" obořil se na něj Snape od psacího stolu.

    "Pane profesore, minule jste říkal, že mám chodit s předstihem-"

    "Co platilo minule, už dnes neplatí. Počkejte přede dveřmi!"

    Potter poslušně vycouval ze dveří, zavřel je za sebou a trpělivě čekal. Otevřely se přesně za půl hodiny.

    "Pojďte!" zasyčel Snape a pustil ho dovnitř. "Doufal jsem, že do této místnosti mi už nikdy nevkročíte. Bohužel jsem nucen vás tady opět trpět. Tentokrát vás ale nenechám ani vteřinu bez dozoru!" procedil varovně a přistrčil mu židli. "Sedněte si!"  

    Potter si sedl. Sebral veškerou odvahu k tomu, co měl tak dlouho na srdci. "Pane profesore, chtěl jsem vám říct-"

    "Mlčte, Pottere! Na nic jsem se vás neptal!" okřikl ho Snape a hodil před něj stočený svitek pergamenu. "Sem mi podrobně sepíšete všechno, co jste tady tehdy v noci dělal a co jste viděl. Nepokoušejte se lhát, vymýšlet si, nebo něco zatajovat. Tento brk rozpozná i ty nejjemnější nuance vaší mysli a když vás přistihne při lži, začne ji psát vaší vlastní krví. Podle barvy písma poznám, co je pravda a co lež. Tak už začněte!"

    Potter se chopil připraveného brku. Namočil jej do kalamáře a pustil se do psaní. Začal tím, že se upřímně omlouvá za to, že se vloupal do profesorovy pracovny. Když mu Snape nedal šanci si to vyslechnout, alespoň si to přečte. Pak na okamžik zaváhal a poté napsal, že tady tenkrát neviděl nic-... větu nedokončil, protože ucítil v pravé ruce ostrou bolest, jako by mu injekční jehla probodla kůži a pak mu nasála ze žíly krev. Když pohlédl na pergamen, slovo nic bylo napsáno jeho vlastní krví. 

    Potter zvedl zrak ke Snapeovi, který stál opodál a upřeně svého studenta pozoroval. Škrtl červeně napsané slovo a pak popravdě popsal vše, co viděl v myslánce. Nemělo cenu lhát, Snape moc dobře věděl, které vzpomínky do myslánky uložil. Když skončil, všiml si, že celý text byl napsaný černým inkoustem. Odložil brk.

    "Napište, komu všemu jste prozradil, co jste tady viděl," zazněl z přítmí Snapeův přísný hlas.

    Potter vzal znovu brk do ruky a napsal: Nikomu jsem to neprozradil, a ani neprozradím. Slova byla napsaná černým písmem. Potter položil brk na stůl a tázavě pohlédl na Snapea.

    "Počkejte venku!" přikázal mu Snape.

    Potter se zvedl a vyšel před dveře kabinetu. Naprosto chápal Snapeovo počínání. Jeho vzpomínky na Lily byly natolik citlivé, bolestné a intimní, že potřeboval absolutní soukromí, aby si mohl přečíst, co Harry na pergamen napsal. A z toho samého důvodu Snape zvolil písemný způsob výslechu, než aby použil veritasérum a tváří v tvář poslouchal z Potterových úst, jak se s jeho matkou kdysi milovali.

    Potter čekal půl hodiny, než se dveře zprudka zase otevřely. Snape zabodl do něj upřený pohled a pak se otočil na podpatku a zamířil ke svému stolu. Potter vešel za ním a zavřel za sebou dveře. Zůstal stát a čekal, až ho profesor vyzve.

    "Co tam tak stojíte jako socha, čekáte, až vám pořídím podstavec? Posaďte se!" sykl Snape. 

    Potter poslechl, sedl si a pohlédl svému učiteli do tváře. Postřehl, že jeho výraz byl stejně tvrdý a nepřístupný jako jindy, ale oči měl lehce zarudlé. Harrymu se sevřelo srdce. Základní pilíře jeho nenávisti ke Snapeovi se zhroutily. Jak mohl k němu někdy cítit zášť? Teď, když věděl, jaký těžký osud mu život připravil, si ho - musel si to konečně přiznat - začal nesmírně vážit. Jeho matka ho kdysi milovala a nebýt jeho ctižádostivého otce, kdoví, možná by byli spolu doteď. A nejspíš by z něj dnes nebyl takový mrzutý a arogantní samotář, který nenávidí svět, protože život k němu nebyl fér. Tolik věcí mu potřeboval říct...

    "Pane profesore, já-"

    "Ticho!" vyštěkl Snape a oči se mu zúžily do zlomyslné štěrbinky. "Od této chvíle budete poslouchat mne, mne, a jenom mne! Všechno, co se odteď tady naučíte a co si tady přečtete, zůstane zamčené jenom ve vaší mysli. Nevynesete odsud ani jedinou myšlenku. Rozuměl jste?" Opřel se dlaněmi o desku stolu, jeho výhružný obličej byl vzdálen od toho Potterova jenom na šířku dlaně, jeho temné oči se nelítostně zavrtávaly do Potterových zorniček.

    K Harrymu zavanula jemná vůně léčivých bylinek a starých knih. Žaludek se mu zhoupl směsicí strachu a vzrušení. "Ano, pane," protlačil skrz úzce sevřené hrdlo. 

    Snape sáhl do regálu za svými zády, vytáhl tlustou knihu a hodil ji před Pottera na stůl, až se kolem rozvířila zrníčka prachu. "Nalistujte si stranu osmsetpadesátjedna."

    Potter vzal těžkou knihu do ruky a přečetl si její titul. Nahlédnutí do tajů černé magie. Rychle ji upustil, jako by mu spálila prsty. Byl to ale jenom reflexní pocit, když si přečetl, o čem kniha je. Zahanbeně ji opět vzal do ruky a otevřel ji na příslušné stránce. 

    Základní lekce černomagické sebeobrany. Autor Gellert Grindelwald. Kapitola první: Nejúčinnější obrana je zabít nepřítele. 

    Harry tázavě zvedl oči k profesorovi. Snape na něm bez mrknutí spočíval pohledem svých studených černých očí a blahosklonně pronesl sametově hlubokým barytonem. 

    "Čtěte."

*****

    Dvakrát za měsíc Potter navštěvoval Snapeův kabinet, aby se na příkaz Brumbála přiučil tajům černé magie. Učení ho kdovíjak nezajímalo, chodil tam jenom kvůli Snapeovi, i když ten se k němu choval se stejným pohrdáním a nepřátelstvím jako kdykoliv předtím. Přesto k němu Harry cítil úctu a respekt. Byl to jeho vzor, náhrada otce, kterého nikdy neměl, jediný člověk, kromě Brumbála, kterému naprosto důvěřoval. Postupem času začal být závislý na tom být v jeho přítomnosti a jednou si sám sobě konečně přiznal, že ho má dokonce rád. Naučil se - stejně jako Brumbál - vidět v něm to dobré, a to špatné ignoroval.

    "Pane profesore," odvážil se ho Harry oslovit po jedné z mnoha lekcí Obrany. "Chtěl jsem vám říct-"

    "Nejsem na nic zvědavý, Pottere. Hodina skončila. Běžte!" odmávl ho Snape ke dveřím.

    Harry se ale tentokrát nedal odbýt, jeho samotného to překvapilo, ale tuhle věc mu chtěl říct už hodně dlouho. "-že i kdybych se nevloupal do té myslánky, stejně bych na to přišel. Ta scéna..." řekl Harry velice opatrně, "...když jste našel moji... mrtvou matku... nebyla jenom ve vaší vzpomínce. Byl jsem tam tenkrát taky."

    Snape zkameněl. "Co jste to řekl?" Pak se mu do očí vetřel podezíravý stín. "To není možné, byl jste ještě malé děcko!"

    "Když jsem se s vámi poprvé setkal v Bradavicích, podvědomě jsem cítil, že jsem vás už někdy viděl. Při mých schůzkách s Brumbálem jsem ho nedávno požádal, aby se pokusil vytáhnout mi vzpomínku na ten osudný večer z paměti. Nejdřív se tomu bránil, ale na mé velké naléhání to nakonec udělal."

    "Viděl jste tu vzpomínku?" zeptal se Snape přiškrceným hlasem. "Viděl ji Brumbál?"

    "Ne, nikdo ji neviděl," zavrtěl Harry stísněně hlavou. "Nenašel jsem odvahu prohlédnout si ji, protože zachycovala... matčinu smrt." Sáhl do kapsy a vytáhl úzkou skleněnou lahvičku. "Schoval jsem si ji."

    Snape strnule hleděl na drobný předmět v jeho dlani. "Dejte mi ji, Pottere," zašeptal. "Potřebuji vědět, co přesně se tam stalo..." 

    Harry zaváhal. Byla to jeho jediná živá vzpomínka na matku, i když pochyboval, že by vůbec někdy sebral tolik odvahy, aby se na ni podíval.

    "Vrátím vám ji, až si ji prohlédnu," naléhal Snape.

    Harry ještě chvíli svíral flakónek v dlani, pak natáhl ruku a s důvěrou jej podal Snapeovi.


*****

    Potter už svou vzpomínku na matku zpátky nedostal. Ukrytý pod svým neviditelným pláštěm a dočasně ochrnutý poutacím kouzlem sledoval, jak Snape za asistence několika Smrtijedů pomalu zvedá ruku s hůlkou a míří Brumbálovi na hruď. Jeho temné oči jako by pohlcovaly okolní tmu a jeho tvář, bledší než měsíc na obloze, byla uvolněná a klidná, jako by se na tuto chvíli dlouho připravoval. Ještě pár okamžiků hleděl Brumbálovi do jeho prosících očí a pak jeho ústa vykřikla smrtící kletbu. Její síla srazila Brumbála na ochoz a v příští vteřině se zřítil dolů z astronomické věže.

    Harry vyděšeně vykřikl, ale jeho výkřik mu uvízl v hrdle. Nemohoucně sledoval, jak se Snape a ostatní Smrtijedi dali na ústup. Nedokázal uvěřit tomu, čeho byl právě svědkem. Snape, kterému ředitel naprosto důvěřoval a kterému věřil i on sám, před jeho očima právě zabil Brumbála! Jak se to mohlo stát? Jak je mohl takhle zradit? 

    Brumbálovo poutací kouzlo po jeho smrti přestalo působit a Harrymu se začal navracet do těla cit. Shodil ze sebe plášť a rozeběhl se dolů po schodech pronásledovat Snapea. Hnán zuřivým vztekem nepřemýšlel nad tím, že proti Snapeovi a půl tuctu Smrtijedů nemá vůbec žádnou šanci. 

    Dohnal je až téměř u hranice bradavických pozemků, jasně ozářených měsíčním svitem. Zahlédl Snapeovu černou postavu, jak právě odstraňuje kolem vstupní brány složitá ochranná kouzla.

    "Snape! Stůjte, vy zrádče!" zakřičel z plna hrdla, aby ho zastavil. 

    Snape se ohlédl. Pokynul Smrtijedům, aby prošli branou a za ní se přemístili. On sám se otočil k Potterovi a vyčkával. Harry k němu doběhl a zůstal stát v bezpečné vzdálenosti od něj. Mířil na něj hůlkou, ve tváři se mu zračil vztek a taky bolest z Brumbálovy smrti, ale hlavně obrovské zklamání, které mu Snape tak nemilosrdně uštědřil. 

    "Jak jste to mohl udělat? Brumbál vám důvěřoval!" křičel nepříčetným hlasem. "A já jsem vám věřil taky! A vy jste přitom na jejich straně!

    Snape nehnul ani brvou. "Nejsem na ničí straně, Pottere. To jenom vy si pořád něco namlouváte a strkáte svůj nos tam, kam nemáte."

    "Zabil jste ho! Byl jsem tam! Viděl jsem to!" Zlostně šlehl po něm kletbu.

    Snape ho odzbrojil dřív, než kletba vůbec stačila vystřelit a v letu zachytil jeho hůlku. "Ano, zabil," odpověděl s mrazivou lhostejností. Z neznámého důvodu se zatím pořád nepřemístil, i když už stál těsně za hranicí bradavických pozemků.

    "Proč jste to udělal?" zavzlykal Potter.  

    "Do toho vám nic není."

  Od hlavní brány bradavického hradu se k nim rychle blížila skupina profesorů v čele s McGonagallovou. "Pottere, vraťte se zpátky!" volala na něj z dálky naléhavě. 

    Harry si ji nevšímal. "Vraťte mi ty moje vzpomínky," vyzval Snapea důrazně.

    Snape krátce pohlédl ke členům Řádu, byli ale ještě pořád moc daleko na to, aby na něj zaútočili. Na okamžik se zamyslel a pak vytáhl z hábitu malou lahvičku. "Vezměte si je."

    Potter podezíravě pohlédl na předmět, který Snape svíral v prstech. Obavy ho zahalily jako rubáš. "Chcete mě taky zabít?" zeptal se přímo a snažil se ignorovat vzdálené volání McGonagallové.

    Snape zachovával chladný klid, i když se mu čas rychle krátil. "Ne, Pottere, nezabiju vás," promluvil tichým, hlubokým hlasem. "Kdybych chtěl, měl jsem k tomu už aspoň tisíc příležitostí." Pohledem střelil ke skupince bývalých kolegů. "Pokud tu lahvičku chcete, pojďte si pro ni. Není už moc času," dodal pořád s ledovým klidem.

    Potter zaváhal. Pokud nechce definitivně přijít o své vzpomínky na matku, bude muset rychle konat, než se profesor přemístí. Prostor mezi ním a Snapem se změnil v minové pole. První krok na toto nebezpečné území bude muset udělat on, protože Snape to neudělá. Vytěsnil z hlavy varovný křik McGonagallové za svými zády, prošel bradavickou bránou a vkročil na nechráněné území za ní. Rychle natáhl ruku a sáhl po lahvičce ve Snapeově ruce.

    Sotva se jí dotkl, strhla ho prudká vzdušní smršť, která k němu z obrovské dálky zavála profesorčin vyděšený výkřik "Pottere, ne!" a přenesla ho na míle daleko od Bradavic.


 *****

    Harry se ocitl ve velké místnosti se stropem s obloukovými barokními klenbami, což mu napovědělo, že jsou někde ve sklepení. Kolem všech zdí stály nekonečně dlouhé regály se stovkami sklenic různých velikostí, ve kterých plavaly rozmanité organické vzorky, lidské oči, nebo jiné části lidských a zvířecích těl, či pokusná zvířata naložená v lihu. Na policích byly pečlivě srovnané tisíce různobarevných lahviček s lektvary a chemickými ingrediencemi. Na pracovním stole trůnil složitý přístroj pro chemické pokusy, různorodé laboratorní sklo, hořáky, kotlíky a přesné váhy. Ve vzduchu se vznášela slabá vůně bylin, mísící se s ostrým pachem chemických přísad. Nebyly to Bradavice, tenhle prostor byl temný a ponurý jako hrobka.     

    Vteřinu po něm se do místnosti s prásknutím přemístil Snape. 

    "To bylo... přenášedlo?" zeptal se ho Potter vyplašeně, když si uvědomil, čím ve skutečnosti byla ta domnělá lahvička s jeho vzpomínkami. S odporem ji odhodil na stůl. 

    "Ano," přiznal bez citu Snape. "Očarované jenom na dotek vašich prstů. Z původní lahvičky jsem sejmul vaše otisky."

    Harrymu se rozšířily oči prozřením. "Vy jste to celou dobu plánoval!"

    Snape se křivě pousmál, jeho rty připomínaly tvar blesku na Harryho čele. "Od chvíle, co jste mi předal ty vzpomínky."

    Potter vychrlil na něj příval znepokojených otázek. "Proč jste to udělal? Kde to jsem? Proč jste mě sem zavedl? Co se to vůbec děje?" 

    Snape mu upřeně pohlédl do tváře, v té jeho dřímalo zlověstné uspokojení. "Jste v mé laboratoři v sídle Pána zla, Pottere," odpověděl mu, aniž by musel, ale toužil vidět ten strach v jeho očích, když se to dozví.

    "Vy jste mě lstí vylákal do Voldemortova doupěte?" zeptal se nevěřícně Harry a jeho srdce zachvátila panika. 

    "Opovažujete se vyslovit jeho jméno? Odvaha vám očividně nechybí. Nebo je to spíš pošetilost?" ušklíbl se nehezky Snape a vytáhl svoji hůlku.

    Harry vytřeštil oči. "Chystáte se mě... zabít?"

    "Už jsem vám řekl, že já vás nezabiju, Pottere," zamračil se Snape, jako by ho obtěžovalo, že musí opakovat, co už bylo řečeno. "To náleží někomu jinému." Vyhrnul si rukáv na levé ruce a odhalil své předloktí, na kterém se hrozivě rýsovalo Znamení zla.

    "Proč to děláte?" zašeptal Harry s očima plnýma strachu. "Vždyť jste miloval moji matku!" 

    Snapeovým vystupováním, které měl doposud pevně pod kontrolou, probleskl hněv. Maska přetvářky popraskala a Snape ukázal svoji skutečnou tvář. Tvář plnou utrpení, bolesti a nenávisti. A pak promluvil cizím hlasem, tichým a odměřeným, který ale měl v sobě sílu, z níž mrazilo.

    "Právě proto."

    Přitlačil špičku své hůlky na Znamení zla a had najednou ožil, zavlnil se a znamení začalo rudě žhnout. 

    Harry výjev s hrůzou pochopil. Snape přivolával svého pána. "Proč...?" zašeptaly odevzdaně jeho rty.

    Snape si stáhl rukáv a upřel uhlově černé oči na Harryho, jeho mrazivý pohled snížil teplotu v místnosti o několik stupňů. "Řeknu vám to, Pottere. Budete mít výsadu dozvědět se, proč zemřete, kterou ti ostatní před vámi neměli."

    Harry zkameněl. Nebyl schopen pohnout ani očními víčky a doširoka otevřenýma očima bez mrknutí zíral na člověka, kterému ještě před chvílí tak slepě věřil.  

    Ve Snapeově bledé tváři se zrcadlila obrovská nenávist. "Sedm," zašeptal ledovým hlasem. "Sedm lidí, kteří jsou přímo zodpovědní za smrt Lily a kteří za to musí zaplatit svým životem." Snape udělal výhružný krok k Harrymu. "James Potter," zhnuseně vyplivl to nenáviděné jméno, "mi ji kdysi vzal. Kdyby zůstala se mnou, ještě by žila. Potter mé pomstě unikl, zemřel dřív, než jsem ho stihl zabít." Z každého rysu jeho obličeje prosakoval nelíčený odpor. 

    "Pettigrew, ta proradná krysa, zneužil její důvěru a vyzradil Pánovi zla místo jejího úkrytu. Kdyby ji nezradil, ještě by žila. Našeptal jsem Pánovi zla velice věrohodnou lež, že Červíček tajně spolupracuje s Řádem a Pán zla se už o něj postaral. Nechal ho uškrtit se vlastní stříbrnou rukou." Z hlasu mu odkapávala ironie.

    "Sirius Black," pokračoval, "se provinil tím, že odmítl Lilyinu prosbu, aby se stal jejich Strážcem tajemství a místo sebe navrhl toho zrádce Pettigrewa. Kdyby přijal její nabídku, Lily by ještě žila. Vylákal jsem ho na Odbor záhad a poslal jsem ho na smrt do náruče Bellatrix, která mi dlužila malou službičku."  

    Harry se ani nepohnul, byl zcela ohromený a jenom poslouchal. Snape během svého vyprávění upíral nepřítomný pohled do dálky a v myšlenkách se pohyboval hluboko ve svých vzpomínkách.

    "Varoval jsem Brumbála, že Lily hrozí nebezpečí a na kolenou jsem ho prosil, aby ji ukryl před Pánem zla. Nabídl jsem mu za to cokoliv. I svůj život. Slíbil mi, že se o ni postará. Kdyby nepodcenil mé varování, mohla ještě žít. Zasloužil si za to zemřít." Stiskl rty do tenké, kruté linky. Pak opět začal vnímat přítomnost a pomalu stočil svůj temný pohled na Harryho.

    "Vy, Pottere, máte největší vinu na její smrti. Kdybyste se nenarodil, nezemřela by. Kdybyste nebyl tím Vyvoleným, pořád by žila. Zemřela jenom kvůli vám." Pomalu se k němu přibližoval, v jeho výrazu, v každém jeho kroku, v každém jeho pohybu, vyzařovalo nebezpečí. "Nenávidím vás nejvíc ze všech těch sedmi, co mají na rukou její krev. Nemohu vás zabít sám, ale budu se dívat, až budete umírat." Hlas měl zlověstně tichý, nevěštící nic dobrého.

    Harry konečně promluvil. "Nemáte žádné právo soudit a odsoudit k trestu smrti nevinné lidi. Nejste žádný samozvaný soudce."

    "Ale ano, Pottere." Snape zvedl ruce v gestu posměšné velkomyslnosti. "Za Lilyinu smrt nebyl nikdy nikdo hnán k zodpovědnosti a potrestán, snad kromě Blacka. Musel jsem vzít spravedlnost do svých rukou. Z motivů se dají snadno ukovat zbraně."    

    Harry chtěl ještě něco poznamenat, už to ale nestihl. Na druhém konci místnosti se otevřely těžké dveře a dovnitř vstoupil Voldemort, v patách se mu plazila jeho věrná Nagini. Když zahlédl Pottera, jeho nevzhledná hadí tvář se rozzářila překvapením a nadšením. 

    "Harry Potter - chlapec, který zůstal naživu... jaká vzácná návštěva," vycenil zuby v širokém úsměvu. "Dnes mám opravdu šťastný den. Bellatrix mě už informovala, že jsi zabil Brumbála, Severusi. Vedl sis nadmíru skvěle a až vyřídím tuhle neodkladnou záležitost," přistoupil k Harrymu a téměř láskyplně sevřel v prstech jeho vlasy na důkaz, že už mu nic nebrání dotýkat se ho, "odměním se ti." 

    Snape se uctivě poklonil. "Děkuji, Mistře. Odevzdávám vám Pottera do vašich rukou. Tady je jeho hůlka." 

    Voldemort ji vzal do svých dlouhých prstů a chvíli si ji zkoumavě prohlížel. "Po dnešku budou o tobě říkat už jenom jako o chlapci, kterého zabil lord Voldemort." Teatrálně zlomil Harryho hůlku vejpůl, ústa se mu přitom zkřivila v triumfálním úsměšku. "Nebudu pokoušet další souboj našich hůlek, ani magickou ochranu, kterou ti poskytla tvoje matka. Vsadím na jistotu." Ustoupil pár kroků dozadu a zlověstně zasyčel. "Nagini?" 

    Harry se konečně přiměl k pohybu. Sklonil hlavu k podlaze a očima vytřeštěnýma hrůzou zíral na tlustého hada, který se k němu líně plazil. Věděl, že už mu nezbývá moc času. Pochopil, že lekce Obrany, které mu Snape celý rok dával, jsou mu úplně k ničemu a že to Snape věděl od samého začátku. 

    Na okamžik odtrhl zrak od hada a pohlédl na Snapea. Stál opodál bez hnutí jako majestátní ebenová socha a jeho temné oči ho s absencí jakýchkoliv emocí soustředěně pozorovaly. Jako by se už nemohl dočkat, až ho uvidí umírat. Harrymu bleskla hlavou myšlenka, že Snape musel jeho matku skutečně velice milovat, když zasvětil celý svůj život pomstě těm, které spojoval s její smrtí. 

    "Harry Pottere." Posměšný hlas přinutil Harryho vrátit se pohledem ke svému nepříteli. Voldemortovy rudé oči žhnuly jako uhlíky v ohništi a jeho sugestivní hlas se chvěl vzrušením a očekáváním. "Než zemřeš, laskavě ti ještě dovolím vzdát úctu smrti a poklonit se jí. Ta dáma už na tebe netrpělivě čeká." 

    Harry byl ochromený strachem, srdce mu divoce bušilo na hrudní koš a nemohl se pořádně nadechnout. Docházelo mu, že z tohoto maléru už se nevyhrabe, že tentokrát už mu nikdo nepřijde na pomoc, že tady za okamžik zemře. Veškerá naděje ho opustila.

    "Pokloň se smrti, Harry Pottere!" vyštěkl Voldemort vztekle. 

    Neviditelné kouzlo ohnulo Harryho tělo proti jeho vůli do pravého úhlu. Jeho krk se ocitl nebezpečně blízko Nagininých dlouhých, jako jehly ostrých zubů. Její hypnotický pohled ho paralyzoval jako bezbrannou kořist. Všechno slyšel, všechno cítil, ale nedokázal pohnout ani palcem u nohy, jenom strnule třeštil oči do hadích štěrbinek.  

    "Podívej se na mne, Harry Pottere. Chci ti hledět do očí, když tě budu zabíjet, chci se dívat, jak ti v nich vyhasíná život."

    Tu radost mu nedopřál. Teď už nemohl nic ztratit. Harry pomalu zavřel oči a připravil se na smrt.

    Snape mu byl za toto gesto vděčný. I když se teď plný nenávisti díval na dokonalou kopii Jamese Pottera tváří v tvář smrti, oči, ty oči, patřily Lily. Zhluboka dýchal, plnými doušky nasával do plic přívaly zadostiučinění a chřípí se mu chvělo vzrušením. Své nenávisti, léta udržované při životě bolestí a hněvem, teď položí na oltář pomsty dalšího viníka. 

    Jediný nedostatek na jeho dokonalém plánu, který ale musel obětovat, byl, že nemůže zabít Pottera vlastní rukou, protože tím, že ho Pánovi zla naservíruje na stříbrném tácu až pod nos, si významně posílí Voldemortovu důvěru v jeho loajalitu. A na tom teď nejvíc záleží. Pán zla si musí být naprosto jistý jeho věrností a oddaností. Právě on totiž bude po Potterovi dalším na řadě. Protože to jeho krutá ruka ukončila život Lily. 

    Bolest prudce bodla Snapea tam, kde míval kdysi srdce. Přimhouřenýma očima chladnokrevně pozoroval hadí profil svého pána. Je už skoro u cíle. Zbývá mu najít čtyři viteály, o kterých mu vyprávěl Brumbál, když mu léčil zčernalou ruku. Až je všechny zničí a Voldemort se stane obyčejným smrtelníkem, zabije ho, až to bude nejméně čekat. Život za život.

    A pak, až zemře i ten poslední, komu se chtěl pomstít za Lilyinu smrt, zbude mu na seznamu vinných už jenom jediné jméno. Jeho vlastní. Neustále nosil u sebe Doušek smrti, který pak jednou, až přijde ten správný čas, milosrdně ukončí jeho patnáct let trvající sebetrýzeň, výčitky a pokání za to, že kdysi prozradil Voldemortovi osudnou věštbu. Pak se i on odevzdaně pokloní smrti a u Lilyina hrobu k jejím nohám položí svoji vlastní oběť.

    Když pak veškerou svou pozornost soustředil na Pottera, který pod mohutnou tíhou útočícího hada upadl na zem, a tiše sledoval jejich zcela nerovný zápas, blesklo mu hlavou, že si bude muset pro jistotu co nejdřív připravit účinný protilék na Naginino kousnutí. Nikdy neví, jestli se mu to nebude v budoucnu hodit... 

KONEC

Poznámka autora: konečně jsem si po mnoha letech splnila přání pomstít se mé neoblíbené postavě (kdo mě zná, ví :)) 





Žádné komentáře:

Okomentovat